26 CO 76/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Ondřeje Rotta a Mgr. Olgy Mičanové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. osobní údaje žalovaného , IČO sídlem adresa 2. osobní údaje žalovaného , IČO sídlem adresa adresa , PSČ obec za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: pojišťovna , IČO sídlem adresa o náhradu újmy 379 716 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 1. 2022 č. j. 12 C 157/2021-50

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud zamítl žalobu o zaplacení 379 716 Kč s příslušenstvím (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Žalobce zahájil řízení s tvrzením, že dne 19. 9. 2018 při dopolední procházce v cca 10.00 hodin v [název] [ulice] v [obec] před sociálním zařízením [anonymizováno] zakopl o dlažbu a upadl na chodník. Utrpěl vícečetnou zlomeninu kolena a tříštivou zlomeninu části stehenní kosti, podrobil se několika operacím a má trvalé následky. Žádal náhradu škody 379 716 Kč.

3. Okresní soud se ztotožnil s obranou 1. žalovaného, že v této věci není pasivně legitimován, neboť pověřil 2. žalovaného opravou, údržbou a péčí o místní komunikace v [obec]. Věc posoudil dle § 26 silničního zákona a uzavřel, že silniční zákon zakládá přísnou tzv. objektivní odpovědnost vlastníka komunikace za újmy, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti. Jde o odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění, která je spojená s existencí závady ve schůdnosti, tedy s takovým nedostatkem komunikace, který se vymyká jejímu stavu z hlediska stavebního, dopravně technického i z hlediska celkového působení povětrnostních vlivů a který představuje pro chodce nenadálou a nepředvídatelnou změnu hrozící vznikem újmy, když odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020 č. j. 31 Cdo 1621/2020-138. K věci samé okresní soud uvedl, že nebylo sporu o tom, že žalobce dne 19. 9. 2018 na chodníku v [název] [ulice] v [obec] upadl a utrpěl vícečetnou zlomeninu kolena a tříštivou zlomeninu části stehenní kosti. Svůj pád popsal tak, že se jednalo o chodník, na kterém byly uvolněné dlaždice, tak jak je to běžné i jinde v [obec]. Při chůzi na chodníku ho„ něco zatáhlo za pravou nohu a ocitl se na zemi“. Žalobce tak potvrdil svou vědomost o vadnosti chodníku z důvodu uvolněných dlaždic, jak je to v [obec] obvyklé. Jedna uvolněná dlaždice proto dle okresního soudu nemohla představovat nenadálou a nepředvídatelnou změnu hrozící vznikem újmy ve smyslu § 26 silničního zákona, a proto žalobu zamítl.

4. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce, který nesouhlasil s právním posouzením věci. Chodník v [název] [ulice] byl v celkově špatném stavu a lze souhlasit s tím, že chůze po takovém podkladu musí být nutně spojena se zvýšenou opatrností. Samotný pád však způsobilo našlápnutí na nezpevněnou dlaždici„ odskočenou“ od podkladu, došlápnutí vyústilo v zhoupnutí se dlaždice, což byla zjevně příčina pádu i na jinak špatném podkladu. Jakkoli mohl žalobce vizuálně vnímat zhoršený stav chodníku v daném místě, uvolněnou dlaždici již předvídat nemohl a to byl důvod jeho nešťastného pádu. Již v roce 2018 byla naplánována rekonstrukce tohoto chodníku, který byl v havarijním stavu a 2. žalovaný nesporně zanedbal prevenci úrazu. Chodník neuzavřel a neoznačil ho jako„ schůdný na vlastní nebezpečí“. Hovořil-li žalobce při své výpovědi před okresním soudem o uvolněných dlaždicích, uvedl takový stav příkladmo nikoli ve vztahu ke kritickému místu. Zde uvolněnou dlaždici předvídat nemohl, taková závada je de facto skrytá. Měl za to, že v souzené věci šlo o nenadálou a nepředvídatelnou změnu, a proto je odpovědnost dána. Při odvolacím jednání potvrdil, že návrh směřuje proti oběma žalovaným s tím, že žádá, aby byli zavázáni k náhradě škody společně a nerozdílně.

5. Žalovaný 2 v písemném vyjádření k odvolání uvedl, že chodník nevykazoval žádnou závadu ve schůdnosti předjímanou v ustanovení § 26 silničního zákona, kterou by nebylo možno předvídat. Sám žalobce ve své svědecké výpovědi před soudem prvého stupně uvedl, že předmětný chodník se v celé své ploše skládal z uvolněných dlaždic, které při jejich přecházení tzv.„ klapaly“. Žalobce bydlí v [název] [ulice] v [obec], přičemž předmětným úsekem chodníku, kde došlo k jeho pádu, opakovaně procházel, neboť se jedná o místo blízké jeho trvalému bydlišti. Se stavem komunikace byl dobře obeznámen. Žalovaný 2 měl za to, že nebylo prokázáno, že se na místní komunikaci nacházela nepředvídatelná závada ve schůdnosti, a proto není dána odpovědnost žalovaných. Žalovaný 2 dále uvedl, že ve dnech 6. - 12. 8. 2018 prováděl vizuální kontrolu chodníku a žádné závady ve schůdnosti nezjistil. Upozorňoval rovněž na to, že již před vznikem úrazu bylo u žalobce diagnostikováno několik chorob a ze závěrů lékařských zpráv je zřejmé, že žalobce opakovaně odmítl doporučenou léčbu a dokonce bez předchozího nahlášení svévolně opustil zdravotnické zařízení. Měl tedy za to, že není dána příčinná souvislost mezi pádem a následným zdravotním stavem žalobce.

6. Vedlejší účastník v písemném vyjádření k odvolání poukázal na účastnický výslech žalobce, zopakoval, že chodník nevykazoval závadu ve schůdnosti ve smyslu § 26 silničního zákona, nešlo o nepředvídatelnou změnu a výrazně kvalitativně zhoršené místo oproti celkovému okolnímu stavu, které by bylo nenadálé a nepředvídatelné. Poukazoval rovněž na nedostatek příčinné souvislosti mezi úrazem a tvrzenými následky a navrhl, aby rozsudek okresního soudu byl potvrzen.

7. Odvolací soud vyzval při odvolacím jednání žalobce, aby okolnosti svého pádu znovu podrobně popsal. Žalobce k dotazům soudu uvedl, že místo zná, chodí zde na procházky se psem, bydlí hned vedle v [název] [ulice]. Potvrdil, že chodník byl toho dne ve stavu, tak jak je zachycen na fotografii, která je založena na č. l.

9. K pádu došlo poté, kdy zakopl o dlažbu. Nedíval se přímo pod nohy, to z výšky svých 2 metrů těžko může, neviděl tedy, že by přímo zakopl o dlažbu, ale dovozuje to z toho, že spadl. Nic jiného než dlažba tam nebylo. Byl to zoufalý chodník se špatným podložím. Pokud vypovídal před okresním soudem, uváděl příklad uvolněných dlaždic na chodnících jinde v [obec], například u [anonymizováno], ale tento chodník, na kterém se stal úraz, předtím takový zvuk nevydával.

8. Při odvolacím jednání dne 3. 5. 2022 byl přehrán zvukový záznam výpovědi žalobce z jednání před okresním soudem a bylo zjištěno, že jako účastník řízení žalobce vypověděl:„ ocitl jsem se na zemi, prostě nevím jak. Najednou mě chytlo něco za pravou nohu, podotýkám, že to žádné zvíře nebylo, došlo k vykroucení chodidla, zlomení lýtkové kosti, rozdrcení hlavice lýtkové kosti a rozdrcení kolena“. Žalobce poté zopakoval, že zakopl o dlaždici a k dotazu odvolacího soudu uvedl, že u okresního soudu toto neuváděl, protože„ dlaždici neviděl, kdyby ji viděl, tak se jí vyhne“.

9. K výzvě odvolacího soudu zástupce žalobce uvedl, že pádu žalobce nebyl nikdo přítomen, žalobce proto není schopen označit žádný jiný důkaz, jímž by mohl průběh úrazového děje prokázat. K tomu žalobce uvedl, že ví o tom, že na [anonymizováno] napsal někdo anonym, že viděl na chodníku ležet těžce zraněného staršího muže, ale neví, kdo to byl, nezná jeho jméno ani bydliště.

10. V souzené věci je nesporné, že 1. žalovaný je vlastníkem sporné komunikace a 2. žalovaný je správcem této komunikace, jehož prostřednictvím vlastník pozemní komunikace (1. žalovaný) zajišťuje výkon správy v zákonem stanoveném základním rozsahu. Odvolací soud na rozdíl od okresního soudu má za to, že tato skutečnost nemá vliv na povinnost vlastníka hradit škodu, vznikne-li v důsledku závady ve sjízdnosti či ve schůdnosti a je proto nutno dovodit možnou pasivní věcnou legitimaci města (žalovaného 1). Zásadně totiž platí, že zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, upravuje objektivní odpovědnost vlastníka komunikací. Novelou zákona účinnou od 31. 12. 2015, která měla za cíl rozšířit okruh subjektů odpovídajících za škody způsobené uživatelům pozemních komunikací, je dána rovněž pasivní legitimace správce, který splňuje podmínky vymezené v § 9 odst. 3 věta druhá silničního zákona. Poškozený si tedy může vybrat, zda bude žalovat správce pozemní komunikace či jejího vlastníka, popřípadě oba. Zároveň není vyloučena obecná odpovědnost podle občanského zákoníku, a to za zaviněné porušení povinnosti vyplývající z vlastnictví či pověření správy komunikace (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1220/2010 ze dne 29. 2. 2012).

11. Podle § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen silničního zákona) závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledku.

12. Podle § 27 odst. 1, 3 silničního zákona uživatelé chodníku nemají nárok na náhradu škody, která jim vznikla ze stavebního stavu nebo dopravně technického stavu komunikací.

13. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce v žalobě k samotnému úrazovému ději uvedl pouze to, že„ zakopl o dlažbu a upadl na chodník“. K žalobě připojil fotografii chodníku, která je založena na č. l. 9, a při odvolacím jednání potvrdil, že zde zachycený chodník odpovídá stavu ke dni úrazu, tj. ke dni 19. 9. 2018. Při jednání okresního soudu dne 12. 1. 2022 žalobce slyšen jako účastník řízení uvedl, že„ podstata celé věci je, že ten chodník zdánlivě bezvadný je prostě houpavý. Těch klepajících chodníků tady po [obec] znáte spoustu, hlavně když jedete na kole, slyšíte to klap, klap, klap, klap a to jsou prostě uvolněný dlaždice“ …„ já jsem se ocitl na zemi, prostě nevím jak. Najednou mě chytlo něco za pravou nohu, podotýkám, že to žádný zvíře nebylo, došlo k vykroucení chodidla“ …“ takto masivní katastrofu prostě nedocílíte nějakým pádem na kvalitní dlažbě, tady došlo k tomu zadržení….“ Zástupce žalobce doplnil žalobní tvrzení při jednání okresního soudu tak, že žalobce„ šlápl na dlaždici a až po našlápnutí zjistil, že je uvolněná a v důsledku toho došlo k úrazu“. Při odvolacím jednání dne 26. 4. 2022 žalobce uvedl, že„ zakopl o dlažbu, nedíval se však přímo pod nohy, z výšky svých 2 m těžko může, neviděl tedy, že by zakopl o dlažbu, ale dovozuje to z toho, že spadl“. Toto své tvrzení zopakoval i při odvolacím jednání dne 3. 5. 2022, když k výzvě odvolacího soudu, aby vysvětlil rozpor mezi svojí výpovědí v řízení před okresním soudem, kde uváděl, že neví, jakým způsobem se ocitl na zemi, upřesnil, že„ má za to, že zakopl o dlaždici, je to výsledek jeho úvahy“.

14. Okresní soud správně uzavřel, že k úrazovému ději došlo na chodníku v ulici [název] dne 19. 9. 2018. Podle přiložené fotografie (č. l. 9) byl chodník tvořen betonovými dlaždicemi, které byly popraskané, v některých místech části dlaždic zcela chyběly, povrch chodníku nebyl zcela rovný. Lze konstatovat, že stavebně technický stav chodníku byl již od pohledu zhoršený. Žalobce v žalobě tvrdil, že zakopl o dlaždici, při jednání okresního soudu jeho zástupce upřesnil tvrzení a uvedl, že žalobce našlápl na dlaždici, která byla uvolněná, což nemohl předpokládat. Toto tvrzení však nebylo žádným provedeným důkazem prokázáno. Sám žalobce slyšený jako účastník řízení před okresním soudem uvedl, že neví, jak se ocitl na zemi, tj. nebyl schopen příčinu pádu popsat a v řízení před odvolacím soudem pak doplnil svoji výpověď tak, že zakopl o dlaždici, ale o tom, že by našlápl na dlaždici, která by byla uvolněná, aniž by to bylo rozpoznatelné, nevypovídal. Ani své tvrzené zakopnutí o dlaždici neviděl, šlo pouze o jeho úsudek. Jiný důkaz k prokázání průběhu samotného úrazového děje žalobce přes poučení a výzvu ze strany odvolacího soudu neoznačil.

15. Odpovědnost vyplývající z ustanovení § 26 odst. 1 a § 27 odst. 2 silničního zákona není absolutní, jak uvádí Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1621/2020, povaha této přísné odpovědnosti není bezbřehá, neboť není založena na jakékoli nekvalitě komunikace, nýbrž je spojena jen s určitou zvláště kvalifikovanou okolností, kterou zákonodárce považuje za únosnou i z hlediska ekonomiky a technickoorganizační udržitelnosti celého silničního systému. Touto okolností je výskyt tzv. závady ve schůdnosti (sjízdnosti), kterou silniční zákon definuje v § 26 odst.

2. Závadou ve schůdnosti může být jen takový úsek komunikace, který se svou nekvalitou vymyká obecnému stavu komunikace natolik, že jej uživatel není schopen rozlišit a upravit způsob chůze tomuto nenadálému nebezpečí. Není přitom vyloučeno, že závada ve schůdnosti se může vyskytnout i v úseku špatného stavebního stavu komunikace, jestliže kvalitu chodníku natolik výrazně překračuje, že jej uživatel nemůže rozpoznat ani při pohybu uzpůsobeném zhoršenému stavu komunikace.

16. Šlo tedy o to, zda pád žalobce byl důsledkem nenadálé a nečekané závady ve schůdnosti, která by vybočovala z celkového jinak zhoršeného stavu chodníku, neboť uživatelé chodníku nemají nárok na náhradu škody dle silničního zákona, která jim vznikla ze stavebního stavu nebo dopravně technického stavu komunikace. Podstatné rovněž je, zda tato nečekaná a nepředvídatelná závada byla příčinou nebo alespoň jednou z hlavních příčin vzniklé škody. Přesné zjištění úrazového děje je proto pro rozhodnutí soudu a úspěch žalobce podstatné. V souzené věci se však nepodařilo přesně zjistit, jak k úrazovému ději došlo. To, že žalobce spadl, je nesporné, co ale bylo příčinou jeho pádu, se nepodařilo zjistit. Tvrdil-li žalobce prostřednictvím svého zástupce při jednání okresního soudu, že našlápl na uvolněnou dlaždici, kterou nemohl očekávat, nebylo toto jeho tvrzení prokázáno, neboť žalobce sám slyšený jako účastník řízení takto nevypovídal. V dané věci chodník vykazoval značnou míru opotřebení, betonové dlaždice byly popraskané, v některých místech chyběly, tvořily se„ prohlubně“, povrch chodníku nebyl rovný. Odvolací soud uzavírá, že chodník jako celek měl zhoršenou schůdnost danou jeho stavebním stavem a ve smyslu ustanovení § 27 silničního zákona je objektivní odpovědnost vlastníka komunikace pouze pro tento stav vyloučena. Tvrzená závada ve schůdnosti (našlápnutí na nečekaně uvolněnou dlaždici) prokázána nebyla. Zakopnutí o dlaždici žalobce dovozoval, ale neviděl. Svoji povinnost být zvýšeně obezřetný při chůzi na nikoli bezvadném chodníku nesplnil, když sám uváděl, že se pod nohy nedíval. Ostatně, i pokud by šlo o zakopnutí o dlaždici nebo o našlápnutí na uvolněnou dlaždici, je třeba uzavřít, že by při stávajícím stavu chodníku nebyla taková dlaždice nečekanou a pro chodce překvapující závadou ve schůdnosti způsobenou náhlými vnějšími vlivy, ale představovala by celkovou zhoršenou schůdnost danou stavebním stavem chodníku. Nejméně o tom, že chodníky tvořené obdobnou dlažbou bývají v [obec] uvolněné („ klapající“), měl žalobce obecně povědomí, což vyplývá z jeho výpovědi. Chodcům zákon ukládá povinnost přizpůsobit se stavebnímu stavu chodníku (§ 19 odst. 1 silničního zákona). Žalobci byl stav chodníku znám, bydlí v sousedství, chodník používal, přesto zvolil chůzi po tomto chodníku (šel na procházku se psem). Za tohoto stavu bylo povinností žalobce chovat se obzvláště obezřetně, což, jak vyplynulo z řízení, zřejmě nesplnil, když sám uváděl, že není schopen blíže úrazový děj popsat, neboť se pod nohy nedíval. Z jeho projevů bylo patrno, že neviděl, zda zakopl o dlaždici, stoupl na uvolněnou dlaždici či vstoupil do prohlubně po dlaždici, když svůj závěr, že„ zakopl o dlaždici“, dovozoval pouze z toho, že„ nic jiného na chodníku neviděl“.

17. Závěrem o neexistenci odpovědnosti žalovaných dle silničního zákona není vyloučena případná obecná odpovědnost vlastníka (správce) komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti s presumovaným zaviněním, a to podle obecného předpisu, jímž je občanský zákoník. Předpokladem takové obecné odpovědnosti je však zaviněné porušení právní povinnosti. Z tohoto pohledu bylo proto třeba zkoumat, zda 1. žalovaný jako vlastník a 2. žalovaný jako správce řádně splnili povinnost udržovat komunikaci ve stavu umožňujícím pohyb osob, která plyne vlastníkovi obecně z titulu jeho vlastnictví (§ 2900 a následující o. z.). Žalobce až v odvolání vytýkal žalovaným, že na nebezpečný úsek chodníku neupozornili, chodník neuzavřeli a neoznačili jako„ schůdné na vlastní nebezpečí“. Povinnost k takovému jednání na straně žalovaných však odvolací soud neshledává. Chůze na sporném chodníku dle jeho vizualizace zachycené na fotografii založené na č. l. 9 nebyla vyloučená. Stav chodníku nevylučoval jeho užití, byť se zvýšenou opatrností, což muselo být chodci zřejmé již ze samotného pohledu na chodník (viz foto č. l. 9). Bylo proto povinností chodců takovou opatrnost vynaložit, tj. zvýšit svoji pozornost při chůzi po tomto chodníku, neboť chodec mohl předvídat rizika plynoucí z celkově zhoršené schůdnosti chodníku a měl zvážit, zda je vzhledem ke svému stavu schopen zvýšenou opatrnost vynaložit. Spoluzavinění žalovaných na pádu žalobce proto neshledává odvolací soud ani s odkazem na ustanovení o obecné odpovědnosti žalovaných spočívající v porušení prevenční povinnosti. Žalobci byl stav chodníku znám, přesto se rozhodl ho použít a bylo jeho povinností počínat si se zvýšenou opatrností a obezřetností. K nešťastnému pádu žalobce došlo pravděpodobně působením nahodilých okolností, za které není dána odpovědnost žalovaných, což platí jak pro odpovědnost spočívající na zásadě presumovaného zavinění, tak i v případě objektivní odpovědnosti.

18. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný a stíhala ho proto povinnost hradit náklady vzniklé na straně žalovaných, ti se však práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdali.