27 CO 112/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupena advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. jméno příjmení , narozený dne datum sídlem adresa zastoupen advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa 2. jméno příjmení , sídlem adresa zastoupen advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. 1. 2022, č. j. 105 C 5/2021 – 74,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadených výrocích III a IV potvrzuje, ve výroku III pak v tom správném znění, že se zamítá žaloba, kterou se žalobkyně domáhala toho, aby žalovanému 1) byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 18.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18.000 Kč od 27. 3. 2021 do zaplacení společně a nerozdílně se žalovaným 2).

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 1) náklady odvolacího řízení 6 678 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného 1).

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému 2) povinnost zaplatit žalobkyni 18 000 Kč s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a nahradit žalobkyni náklady řízení 14 765 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II), dále zamítl žalobu, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném 1) zaplacení společně a nerozdílně se žalovaným 1) částky 18 000 Kč s příslušenstvím (výrok III) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému 1) náklady řízení 18 074 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného 1) (výrok IV).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobkyně se zaplacení uvedené částky domáhala s tvrzením, že provozuje soukromou lékařskou praxi v [obec], přičemž za pronajaté prostory měsíčně hradí nájemné 9 000 Kč. V roce 2017 se žalobkyně rozhodla praxi přestěhovat a dne 2. 8. 2017 uzavřela novou nájemní smlouvu, když původní nájemní smlouvu vypověděla podáním ze dne 28. 7. 2017. Nové prostory bylo třeba přizpůsobit potřebám žalobkyně a žalobkyně proto uzavřela postupně s několika subjekty smlouvy o dílo. Žalovaný 2) prováděl zednické práce, žalovaný 1) měl provádět práce podlahářské. Při uzavírání smlouvy se žalovaným 1) byl dohodnut termín ukončení prací do konce března 2018, stejný termín platil i pro žalovaného 2). Žalobkyně vycházela z předpokladu, že smlouva bude naplněna a s ohledem na sjednaný termín ukončení prací uzavřela s původní pronajímatelkou dohodu o ukončení nájmu ke dni 31. 3. 2018. Ke zhotovení díla ve sjednaném termínu však nedošlo a žalobkyně tak byla nucena vykonávat svoji činnost v ordinaci původní. Fakticky tudíž byla nucena v nájemním vztahu pokračovat, s čímž byla spojena i povinnost nadále hradit za původní prostory nájemné. Za měsíce duben a květen tak žalobkyně zaplatila 18 000 Kč. Současně však žalobkyni stíhala povinnost hradit nájemné za nové prostory, přičemž touto duplicitní platbou nájemného došlo na straně žalobkyně ke vzniku škody, ke které nemuselo dojít, pakliže by bylo dílo dokončeno ve sjednaném termínu. Žalobkyně tudíž požaduje po žalovaných zaplacení částky 18 000 Kč, tedy nájemného z pronájmu původní ordinace.

3. Okresní soud ve věci rozhodl platebním rozkazem, proti kterému žalovaní podali odpor, přičemž žalovaný 1) se ve stanovené lhůtě k věci vyjádřil. Žalovaný 2) vyjádření nepodal, nesdělil vážný důvod, který by mu v tom bránil, okresní soud proto vůči žalovanému 2) rozhodl rozsudkem pro uznání dle ust. § 153a odst. 3 o.s.ř. a žalobě vyhověl.

4. Žalovaný 1) se žalobou nesouhlasil, namítal, že tvrzení žalobkyně jsou nepravdivá. Žalovaný popřel, že by se dohodl se žalobkyní na ukončení prací koncem měsíce března 2018. Mezi žalovaným 1) a žalobkyní nebyla nikdy uzavřena smlouva o dílo, která by stanovovala termín zhotovení díla na konec měsíce března 2018. Žalovaný 1) dílo zhotovil řádně a včas, a to v logické časové návaznosti na předání klíčů od ordinace. Ty byly žalovanému předány pro účely možného provedení prací až v období okolo 10. 5. 2018 v obci [obec]. To je žalovaný schopen prokázat. Ještě počátkem května žalovaný nedisponoval klíči od ordinace, tudíž nemůže existovat jeho odpovědnost za údajnou škodu.

5. Okresní soud po provedeném dokazování, seznámení se s obsahem listinných důkazů, které účastníci předložili či označili k prokázání svých tvrzení, a po výslechu svědků [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] uzavřel, že žalobu vůči žalovanému 1) nelze považovat za důvodnou.

6. Okresní soud předně konstatoval, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jednající prostřednictvím svého manžela [titul] [příjmení] a žalovaným 1) byla uzavřena ústní smlouva o dílo. Žalobkyně základ svého nároku opírala o skutečnost, že byla uzavřena dohoda o tom, že žalovaný 1) provede podlahářské práce do konce března 2018. Toto tvrzení však podle přesvědčení okresního soudu nebylo v řízení prokázáno. Základním důkazem v tomto směru měla být svědecká výpověď [titul] [jméno] [příjmení], který v uvedeném právním vztahu vystupoval jako zástupce žalobkyně a jako svědek vypovídal o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s poskytováním této své činnosti. Okresní soud proto přihlédl i k závěrům Nejvyššího soudu ČR obsaženém v rozsudku ze dne 18. 3. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3341/2006, podle kterého věrohodnost výpovědi takového svědka je již z důvodu existence smluvního vztahu o zastoupení mezi účastníkem řízení a tímto svědkem výrazně oslabena. Soud je proto nucen k této skutečnosti při hodnocení důkazu přihlížet a takový důkaz bude zpravidla jen součástí logického důkazního řetězce, který nenarušuje, nikoliv tedy důkazem rozhodujícím. Okresní soud v kontextu těchto závěrů Nejvyššího soudu výpověď svědka [titul] [příjmení] (kterou ostatně i samu o sobě pokládal za nevěrohodnou ohledně smluvního ujednání o termínu dokončení podlahářských prací) posoudil a konstatoval, že z výpovědi svědka prokázání dohody o ukončení díla do konce měsíce března 2018 neplyne. Sjednání obsahu smlouvy podle okresního soudu představuje dvoustranné jednání obou smluvních stran, tedy dvoustranný projev vůle být tímto jednáním vázán. Nemůže se jednat toliko o jednostranný požadavek jedné ze stran, když ze svědecké výpovědi [titul] [příjmení] podle okresního soudu spíše vyplynulo jeho přání či požadavek na ukončení díla do konce března 2018. Okresní soud z výpovědi svědka, v souvislosti s obranou žalovaného 1) a v kontextu zjištění plynoucích z dalšího dokazování, uzavřel, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce uzavřela smlouvu i se žalovaným 2), který měl připravit podklad pro položení podlahy, když s dokončením těchto prací došlo k prodlení. K prodlení tudíž došlo i při započetí podlahářských prací. Klíče od samotných prostor rekonstruované ordinace žalovaný 1) obdržel až v období mezi 4. 5. 2018 až 14. 5. 2018.

7. Po stránce právní pak okresní soud věc posoudil podle ust. § 2913 zák. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (občanský zákoník, dále jen o.z.). Vyložil, že aby byl dlužník povinen k úhradě nárokované škody, musejí být naplněny všechny předpoklady odpovědnostního vztahu, přičemž v posuzované věci lze jednoznačně konstatovat, že žalovaný 1) neporušil žádnou smluvní povinnost. Smlouva o dílo sice uzavřena byla, ale obsah smluvních ujednání se s ohledem na přípravné práce v průběhu doby měnil. K vlastnímu provádění podlahářských prací mohl žalovaný 1) přikročit až v průběhu května 2018 Tyto práce mohl žalovaný 1) zahájit teprve poté, co byly dokončeny práce přípravné, které vykonával žalovaný 2). Nemohl tudíž porušit smluvní povinnosti.

8. Na straně žalobkyně ostatně podle okresního soudu nedošlo ani ke vzniku újmy. Žalobkyně uzavřela původní smlouvu o nájmu s ujednáním, že každá ze smluvních stran může nájem ukončit výpovědí a smluvní strany se dohodly, že výpovědní lhůta činí 12 měsíců a začne běžet od 1. měsíce následujícího od doručení výpovědi druhé straně. Výpověď, kterou žalobkyně dala dne 28. 7. 2017, tedy znamenala skončení nájemního vztahu ke dni 1. 8. 2018. Pakliže ukončila nájem další dohodou o ukončení nájmu dne 8. 3. 2018 ke dni 31. 3. 2018, nestalo se tak v souvislosti s činností žalovaného 1), neboť ten v té době svou činnost ani nezapočal a žalobkyně nemohla důvodně předpokládat, že ke konci března 2018 bude jeho činnost ukončena. Žalobkyně navíc musela předpokládat již v době podání výpovědi, že nájemné bude hradit po celou dobu výpovědní doby, tedy 12 měsíců, a to i za situace, kdy dne 2. 8. 2018 uzavřela smlouvu o nájmu novou. To vše bez souvislosti s činností žalovaného.

9. Žalobkyně konečně za jí zaplacené nájemné obdržela protiplnění a ani z tohoto důvodu nelze hovořit o újmě. Za nájemné ve výši 9 000 Kč měsíčně, které požaduje uhradit, využívala původní ordinaci a současně užívala i nově pronajaté prostory, a to k rekonstrukci. Nelze tudíž hovořit o vzniku újmy, o porušení jakékoliv povinnosti na straně žalovaného 1) a už vůbec ne o příčinné souvislosti mezi nimi. Okresní soud proto žalobu ve vztahu k žalovanému 1) zamítl a v řízení úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

10. Proti rozsudku, a to pouze do výroků III a IV rozsudku, podala včas odvolání žalobkyně. Okresnímu soudu vytýkala, že po provedeném dokazování dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně především odmítla okresním soudem zpochybněnou důkazní hodnotu výpovědi svědka [titul] [příjmení], když okresním soudem zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR podle žalobkyně na nyní posuzovanou věc nedopadá. V této věci svědek nebyl advokátem žalobkyně, ani právním zástupcem ve srovnatelné pozici a jediný vztah, který by v obecné rovině mohl mít vliv na jeho výpověď, je vztahem rodinněprávním. Navíc nelze přehlédnout, že závěry podávající se z výpovědi svědka [titul] [příjmení] jsou v souladu s dalšími provedenými důkazy. Zejména výpovědí svědka [jméno] [jméno], první dohodou o ukončení původního nájemního vztahu žalobkyně a dopisem žalovaného 2) ze dne 19. 2. 2020, ve kterém sám přiznává komplikace při provádění díla a zřejmé nedorozumění či špatnou dohodu mezi žalovanými, přičemž jednání probíhala mezi nimi navzájem. Svědecká výpověď [titul] [příjmení] není v rozporu ani se svědeckou výpovědí [titul] [jméno] [příjmení]. Ten pouze potvrzuje, kdy přibližně došlo k předání klíčů od ordinace, aniž by mu bylo cokoliv známo o tom, jaká byla dohoda stran ohledně termínu zhotovení díla či dalších okolností. Žalovaný 1) v řízení vyvolává dojem jako by jeho účast na zhotovování podlahy měla započít až po předání klíčů. Taktomu ovšem nebylo. Žalovaný již v únoru 2018 byl na místě samém a probíhala jednání o provádění prací mezi žalovanými navzájem. Žalobkyně se žádným z žalovaných neuzavřela dohodu o prodloužení termínu zhotovení díla. Bez ohledu na tyto skutečnosti si lze jen těžko představit, že by smlouva o dílo byla uzavřena bez dohody o termínu jeho zhotovení, a to zejména za situace, kdy žalobkyně musela hradit dvojí nájemné za prostory původní i nové ordinace a bylo tak v jejím zájmu, aby dílo bylo zhotoveno co nejdříve.

11. Okresní soud tím, že nevzal za prokázané sjednání termínu zhotovení díla, došel k nesprávnému právnímu závěru, že žalovaný 1) neporušil smluvní povinnost a nemůže ho tedy stíhat povinnost k úhradě újmy. Krom toho však okresní soud nesprávně uzavřel, že na straně žalobkyně vůbec ke vzniku újmy nedošlo, neboť v původní nájemní smlouvě byla sjednána 12 měsíční výpovědní lhůta a žalobkyně si musela být vědoma toho, že původní nájemné bude muset hradit až do 1. 8. 2018. Podle žalobkyně však nelze přehlédnout uzavření první dohody o ukončení nájemního vztahu dne 8. 3. 2018, neboť ta je podle žalobkyně důkazem nepřímo prokazujícím sjednaný termín dokončení prací do konce měsíce března 2018. Žalobkyně by si v žádném případě nemohla dovolit uzavřít dohodu o ukončení původního nájemního vztahu bez zajištění nepřerušeného pokračování své lékařské praxe, a to již jen s ohledem na zájmy svých dlouhé měsíce předem objednaných pacientů. Žalobkyni ani jeden ze žalovaných ke dni 8. 3. 2018 nenaznačil, že požadovaný termín nebude dodržen. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených výrocích změnil, žalobě vyhověl i ve vztahu k žalovanému 1) a rozhodl o přiznání nákladů řízení žalobkyni.

12. Žalobkyně ještě podané odvolání doplnila a současně omluvila svoji nepřítomnost na jednání odvolacího soudu. Zdůraznila, že nesouhlasí s tím, jak okresní soud přehlédl faktickou stránku věci, i to, jakým způsobem žalovaný se svým advokátem manipuluje zásadními fakty, které jsou nepopiratelné a na které okresní soud řádně nereagoval. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaný 1) špatnou domluvu se žalovaným 2) hodil zcela na žalovaného 2), který nakonec musel řadu prací dělat právě za žalovaného [jméno] [příjmení]. Žalobkyně současně považuje za nemorální„ ataky“ na svého manžela [titul] [příjmení] ze strany okresního soudu, když jmenovaný ve věci vystupoval toliko jako prostředník a žalobkyni jako advokát nezastupoval. Žalobkyně jako lékařka si nikdy nemůže dovolit ve své praxi nereagovat na podstatné zjištěné skutečnosti a je přesvědčena, že obdobným způsobem by měl ve věci postupovat i soud. Vyjádřila přesvědčení, že odvolání bude vyhověno.

13. Žalovaný 1) ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že rozhodnutí okresního soudu považuje za správné a s jeho závěry se ztotožňuje. Okresní soud zcela vystihl postavení svědka [titul] [příjmení], nepřehlédl, že je jednak manželem žalobkyně a dále osobou, která za žalobkyni vystupovala v průběhu kontraktačního [titul] [příjmení] má jednoznačně zájem na výsledku tohoto řízení a fakticky se jedná o účastníka na straně žaloby. Ohledně výpovědi svědka [příjmení] lze poznamenat, že ten nebyl přítomen žádnému ujednání s ostatními řemeslníky, o termínu dokončení jejich činnosti, jak sám ve výpovědi uvedl. Svými smysly tedy zjevně nevnímal žádné aspekty smlouvy o dílo uzavřené účastníky řízení. Občanský zákoník sám výslovně předpokládá situace, kdy termín zhotovení díla ujednán není a určení doby provedení díla není podstatnou náležitostí smlouvy o dílo. Žalovaný 1) byl navíc k vlastnímu provádění podlahářských prací„ připuštěn“ až v průběhu května 2018. Důkazy, na něž žalobkyně poukazuje, sjednání termínu zhotovení díla neprokazují, naopak smlouvu o dílo žalobkyně v době předcházející uzavření dohody o předčasném ukončení nájmu uzavírala s vědomím toho, že původní nájemní vztah bude trvat až do 1. 8. 2018. Žalobkyně navíc prokazatelně prováděla rekonstrukci ordinace i poté, co své práce dokončil žalovaný 1) a pronajatou novou ordinaci tedy zjevně využívala ve svůj prospěch, tedy k rekonstrukci. Z obsahu spisu je patrné, že ještě na konci měsíce května 2018 nebyla ordinace žalobkyně způsobilá k řádnému provozu. K tomu lze poznamenat, že na fotografiích zachycených částí ordinace žalobkyně jde o prostory, kde žalovaný 1) žádné práce neprováděl. Na zemi je vidět stavební suť, demontovaná klimatizace, o zeď jsou volně opřené dveře apod. Takové prostředí jistě nesplňuje ani hygienické nároky na provoz ordinace. V původní ordinaci tedy žalobkyně ordinovala a novou ordinaci rekonstruovala v rozsahu, kterého se činnost žalovaného 1) nikterak nedotýkala. Žalobkyně však především neunesla své důkazní břemeno o tom, že by mezi ní a žalovaným 1) byl sjednán konečný a nepřekročitelný termín provedení díla na konec měsíce března 2018. Takovýto termín sjednán nebyl, žalovaný tvrzení žalobkyně popírá. Žalovaný proto navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu a přiznání nákladů řízení žalovanému.

14. Odvolací soud v mezích podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání nelze považovat za důvodné.

15. Okresní soud za účelem co možná nejobjektivnějšího zjištění skutkového stavu prováděl ve věci podrobné dokazování, přičemž z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů i obsahu spisu odpovídající skutková zjištění. Ty následně promítl do srozumitelného, logického a výstižného závěru o skutkovém stavu a následně věc i správně právně posoudil. Okresní soud se v odůvodnění rozhodnutí současně vypořádal s tvrzeními a argumentací žalobkyně, kterou (v části, v níž žalobkyně argumentovala uzavřením dohody o ukončení prací ke konci měsíce března 2018) shledal nevěrohodnou a obsahem provedených důkazů neprokázanou. Okresní soud současně správně a v souladu se závěry podávajícími se z ustálené judikatury Nejvyššího soudu hodnotil výpovědi ve věci slyšených svědků a přehledně a srozumitelně vyložil, z jakého důvodu nepovažoval za zcela hodnověrnou výpověď [titul] [jméno] [příjmení] Okresní soud v tomto směru postupoval zcela dle ust. § 132 o.s.ř., kdy provedené důkazy hodnotil podle své úvahy, a to nejen jednotlivě, ale v kontextu všech provedených důkazů, tedy v jejich vzájemné souvislosti. Okresní soud vyložil, jaká zjištění z provedeného dokazování vyplynula, a s jeho závěrem, že tvrzení žalobkyně o uzavření dohody se žalovaným 1) o ukončení stavebních prací v ordinaci žalobkyně ke konci měsíce března 2018 prokázáno nebylo, se odvolací soud ztotožňuje.

16. Protože okresní soud, jak je výše uvedeno, podrobně vyložil a odůvodnil svoji myšlenkovou konstrukci, na základě níž dospěl k závěru, že žaloba je vůči žalovanému 1) nedůvodná, nepovažuje odvolací soud za potřebné ani vhodné opakovat výstižnou argumentaci okresního soudu a veden zásadou stručnosti proto v podrobnostech odkazuje na přiléhavé a pečlivé odůvodnění rozhodnutí okresního soudu.

17. Odvolací výhrady žalobkyně nejsou způsobilé vyvolat pochybnosti o nesprávnosti závěru rozsudku okresního soudu. Žalobkyně toliko dílem opakuje svoji argumentaci z řízení před soudem prvního stupně, s níž se okresní soud přesvědčivě vypořádal, dílem pak přednáší své odlišné hodnocení v řízení provedených důkazů, ačkoliv hodnocení důkazů provedených v průběhu řízení je věcí soudu. Tvrzení žalobkyně o tom, že žalovanému 1) nic nebránilo v tom, vyžádat si od žalobkyně klíče od rekonstruované ordinace (aby tak dle tvrzení žalobkyně mohl dostát svému závazku dokončit dílo do konce měsíce března 2018) nevyvolává pochybnosti o správnosti úvah okresního soudu. Nelze totiž přehlédnout, což ostatně zmiňuje i okresní soud, že práce prováděné žalovaným 1) stavebnětechnicky navazovaly na práce prováděné žalovaným 2) a pakliže tyto práce byly provedeny se zpožděním a žalovaný 1) neprodleně po provedení těchto prací zahájil práce na své části díla, bylo by jakékoliv dřívější předání klíčů žalovanému 1) zcela zbytečné. K urychlení prací žalovaného 1) by tato skutečnost nevedla a je zjevné, že klíče byly žalovanému 1) předány teprve v okamžiku, kdy prostory byly stavebnětechnicky připraveny k tomu, aby žalovaný 1) mohl podlahu položit.

18. Hodnocení věrohodnosti výpovědi svědka [titul] [příjmení] učiněné okresním soudem považuje krajský soud za správné. Jmenovaný svědek sice v průběhu kontraktačního procesu žalobkyni – svoji manželku formálně, na základě plné moci nezastupoval, ale jejím jménem ve věci rekonstrukce ordinace jednal. Lze se tak ztotožnit s argumentací žalovaného 1), který výstižně charakterizoval postavení a úlohu svědka v celé věci. Tudíž i aplikaci okresním soudem citovaného rozhodnutí NS ČR lze považovat za přiléhavou.

19. Protože okresní soud, jak je výše uvedeno, se s dalšími tvrzeními a argumentací žalobkyně stran existence či neexistence škody, běhu výpovědní doby, hodnocení věrohodnosti svědků apod., důsledně a správně vypořádal, odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených výrocích III a IV jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

20. Ve výroku III pak byl rozsudek okresního soudu potvrzen v tom správném znění, že žaloba se zamítá v rozsahu, kde se žalobkyně domáhala zaplacení požadované částky po žalovaném 1) společně a nerozdílně se žalovaným 2), nikoliv žalovaným 1), jak bylo nedopatřením okresního soudu uvedeno ve výroku III. Ačkoliv okresní soud tuto nesprávnost ve výroku rozsudku zachyceném v protokolu o jednání opravil (viz protokol o jednání okresního soudu ze dne 19. 1. 2022, č. l. 72 – 73 p.v.), tak písařskou chybou se při vyhotovování rozsudku tato nesprávnost opětovně ve výroku III rozsudku projevila.

21. O nákladech odvolacího řízení pak krajský soud rozhodl dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému 1) přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Náklady řízení na straně žalovaného 1) jsou tvořeny odměnou za dva úkony právní služby po 1 820 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb), a to za vyjádření k odvolání žalobkyně a účast při jednání odvolacího soudu. Dále jsou náklady řízení žalovaného 1) tvořeny 2 paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), jízdným vlakem k jednání odvolacího soudu dne 20. 6. 2022 v částce 338 Kč, náhradou za promeškaný čas za celkem 10 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH ze součtu uvedených částek (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem tak náklady řízení na straně žalovaného 1) dosáhly 6 678 Kč. Náklady účtované žalovaným 1) za vyhotovení„ vyúčtování nákladů řízení“ krajský soud nepovažuje za účelné (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovanému nic nebránilo v tom, aby náklady řízení vyúčtoval při jednání odvolacího soudu. Proto tato část požadovaných nákladů řízení žalovanému přiznána nebyla. Náklady řízení 6 678 Kč je žalobkyně povinna nahradit žalovanému 1) ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného 1) (§ 160 odst. 1 o.s.ř. a § 149 odst. 1 o.s.ř.).