27 Co 128/2026

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o uložení povinnosti a o úhradu pokuty 68 900 Kč, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 27. 1. 2026, č. j. 11 C 175/2025-54,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši částka k rukám její advokátky do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost doručit žalobkyni řádné vyúčtování výše nákladů a záloh za služby spojené s nájmem bytové jednotky č. Anonymizováno/Anonymizováno vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, v domě čp. Anonymizováno, Anonymizováno, zapsané na LV č. hodnota u právnická osoba pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště adresa, pro k.ú. a obec adresa (dále jen „bytová jednotka“) za zúčtovací období roku 2022, 2023 a 2024, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), dále žalované uložil zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a v téže lhůtě nahradit žalobkyni náklady řízení v částce částka k rukám její advokátky (výrok III.).

2. Ze žaloby i napadeného rozsudku je zřejmo, že se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované doručit jí vyúčtování skutečné výše nákladů a záloh za služby spojené s užíváním bytové jednotky za kalendářní roky 2022 až 2024 a dále zaplacení částky částka představující pokutu za nepředložení těchto vyúčtování. Žalobkyně tvrdila, že jí žalovaná nepředložila vyúčtování záloh za energie, vodu, plyn a další služby v souladu s ust. § 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytu a nebytových prostor v domě s byty (dále též „zákon o službách“), ač o to byla žádána. Žalobkyně je názoru, že jí za dobu trvání nájmu vznikl přeplatek, který nebyl žalovanou řádně vyúčtován. Požadavek na zaplacení částka pak představuje nárok na zaplacení pokuty dle § 13 zákona o službách.

3. Žalovaná namítala, že žalobkyni seznámila s podklady, dle kterých vyúčtování provedla, vyúčtování za příslušné roky žalobkyni řádně doručila. K tomu předložila i ručně psané listiny představující předmětná vyúčtování.

4. Okresní soud projednal věc za splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. (zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen „o.s.ř.“) při jednání dne datum v nepřítomnosti žalované, po učinění skutkových zjištění a závěrů (blíže viz body 6. – 13. odůvodnění rozsudku), která po právní stránce posuzoval dle ust. § 2201, § 2237, § 2247, § 2251 odst. 1, § 2252 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“) a ust. § 2 odst. 1 písm. f), § 3, § 7 a § 13 zákona o službách, vyšel předně ze zjištění, že mezi účastnicemi byla dne datum uzavřena nájemní smlouva, dle které byla žalobkyni předána k užívání bytová jednotka ve vlastnictví žalované a žalobkyně se zavázala žalované platit jednak sjednané nájemné a dále i zálohy za služby dodávek elektřiny, vody, plynu a poplatky za správu společných prostor domu a příspěvků do fondu údržby. Nájemní vztah trval do datum, kdy došlo k předání bytové jednotky zpět žalované.

5. K nároku na předložení vyúčtování záloh za služby spojené s užíváním bytové jednotky okresní soud uvedl, že řádným vyúčtováním služeb se rozumí vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh na jednotlivé služby v daném zúčtovacím období. Jsou jimi především skutečná výše nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Vyúčtování musí být řádně a musí určovat výši přeplatku či nedoplatku na poskytnutých službách (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). V souzené věci měla žalovaná provést řádné vyúčtování záloh na služby do 4 měsíců od skončení příslušného kalendářního roku, případně do 30 dnů od skončení nájmu, a toto vyúčtování žalobkyni řádně doručit. Žalovaná tak v letech 2022 a 2023, ani za období do konce července 2024 neučinila. K ručně psaným listinám okresní soud uvedl, že nejde o vyúčtování ve smyslu § 7 odst. 2 zákona o službách, neboť neobsahují vyčíslení skutečné výše nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh. Tato vyúčtování pouze obsahují spotřebu konkretizovaných služeb a jejich konečnou výši bez možnosti srovnání a uvedení, kolik z dané částky již na zálohách bylo uhrazeno. Nadto daná vyúčtování nejsou datována ani podepsána, z ničeho neplyne, že tato vyúčtování byla žalobkyni kdykoliv předložena. Sama žalobkyně uvedla, že takové vyúčtování viděla poprvé až po zahájení soudního jednání, což nebylo v průběhu řízení nijak vyvráceno. Totožný závěr okresní soud učinil i ohledně ručně psaného vyúčtování zaslaného žalobkyni dne datum, neboť ani toto vyúčtování svým obsahem neodpovídá zákonným požadavkům.

6. Nárok na zaplacení pokuty v úhrnné výši částka za prodlení s předložením vyúčtování za roky 2022 až 2024 (za rok částka, za rok částka a za rok částka) vychází z ust. § 13 odst. 1 zákona o službách. Tento nárok vzniká nájemci již samotným uplynutím stanovené lhůty, následný výsledek vyúčtování na něj nemá žádný vliv (viz rozsudky Nejvyššího soudu pod sp. zn. spisová značka a spisová značka). V řízení nebylo prokázáno, že by se žalovaná ocitla v prodlení s předložením vyúčtování z důvodu chování žalobkyně.

7. Z výše uvedených důvodů okresní soud žalobě zcela (ve vztahu k oběma požadavkům) vyhověl. Výrok o nákladech řízení okresní soud odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

8. Ve včas podaném odvolání (s odkazem na téměř všechny odvolací důvody dle § 205 odst. 2 o.s.ř.) žalovaná (dále též „odvolatelka“) předně namítla, že ke svému tvrzení o doručení vyúčtování služeb žalobkyni za jednotlivé roky a jejího seznámení s podklady pro vyúčtování navrhovala (vedle zmíněných vyúčtování) slyšet svědka jméno FO, který měl být při předávání vyúčtování přítomen. Okresní soud tento důkaz neprovedl, ani se s ním nevypořádal (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 68/99). Okresní soud dále věc nesprávně právně posoudil, když zcela pominul ust. § 8 odst. 2 zákona o službách, ve znění účinném od datum, z něhož vyplývá, že případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb do 30 dnů od doručení vyúčtování, popř. doložení podkladů; nepředloží-li je v této lhůtě, platí, že se způsobem a obsahem vyúčtování souhlasí. K tomu odvolatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu z datum, sp. zn. spisová značka, z něhož se podává, že pokud příjemce služeb nevznese námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování do 30 dnů od jeho doručení, případně do 30 dnů od doložení podkladů pro vyúčtování, nastává fikce, že s vyúčtováním souhlasí, tedy že vyúčtování je řádné. Tato úprava dopadá na vyúčtování vyhotovená po datum, byť se mohou týkat i dřívějšího období. V daném případě všechna tvrzená doručení vyúčtování časově spadají do období po datum. Napadený rozsudek tak pomíjí novelizaci citovaného ustanovení, je v rozporu se shora označeným rozsudkem Nejvyššího soudu.

9. Rozsudek okresního soudu je dále zjevně nesprávný i ohledně pokuty s prodlením vyúčtování za rok 2024, když okresní soud přiznal žalobkyni pokutu již od datum do datum (256 dní prodlení), což představuje částka. Při ročním zúčtovacím období mohla lhůta pro doručení vyúčtování za rok 2024 uplynout nejdříve dne datum; za období od datum do datum tak pokuta činí částka, nikoliv částka. I pokud by odvolací soud nepřisvědčil ostatním odvolacím námitkám, bylo namístě snížit přisouzenou částku o částka. Dle odvolatelky je dále napadené rozhodnutí nepřesvědčivé a neúplné, neboť okresní soud na straně jedné popsal existenci konkrétních listin a komunikaci směřující k vyúčtování, avšak na straně druhé bez řádného doplnění dokazování a bez vypořádání navrženého svědka uzavřel, že tvrzení žalované nebylo prokázáno. To činí rozsudek nepřezkoumatelným v části skutkových závěrů.

10. Závěrem odvolatelka pro případ existence částečného nároku na pokutu (neúspěchu hlavních odvolacích námitek) navrhla moderaci této pokuty podle § 2051 o.z. (tuto moderaci připouští i Nejvyšší soud – viz rozhodnutí pod sp. zn. spisová značka a spisová značka). Stran tohoto postupu odvolatelka poukázala na to, že spor se netýká situace úplné pasivity žalované bez jakékoliv snahy žalobkyni seznámit se spotřebou a vyúčtováním služeb. Ze samotných skutkových zjištění soudu plyne, že existovaly ručně psané listiny zachycující stavy a vyúčtování, že žalovaná tvrdila průběžné předávání informací o přeplatcích a nedoplatcích a že ještě dne datum zaslala žalobkyni další vyúčtování. I z těchto důvodů by bylo nepřiměřené setrvat na plné sankci částka. Z výše uvedených důvodů se žalovaná domáhala změny napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby, event. navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Pokud by takto odvolací soud nepostupoval, měl by změnit rozsudek okresního soudu alespoň ve výroku II. a žalobkyni nepřiznat pokutu za rok 2024 nad částku částka, tj. snížit přisouzenou částku minimálně o částka.

11. Žalobkyně se ztotožnila se správnými skutkovými zjištěními i právním posouzením věci okresním soudem. K argumentaci odvolatelky rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka mimo jiné uvedla, že podmínkou pro to, aby vůbec bylo možno proti vyúčtování podat námitky, je to, aby takové vyúčtování bylo nájemci doručeno, což se v daném případě nestalo. Žalovaná ke svému tvrzení o doručování vyúčtování nenavrhla svou účastnickou výpověď (jak je obvyklé), jako důkaz označila svědecký výslech svého manžela. Otázka důkazních návrhů byla řešena při prvním jednání (datum), kterého se žalovaná ani její právní zástupce nezúčastnil, čímž se žalovaná zbavila možnosti se k tomuto důkaznímu návrhu vyjádřit. Nadto je zřejmé, že věrohodnost výpovědi osoby blízké je třeba hodnotit obezřetně. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že žalobkyně již před zahájením soudního řízení žádala žalovanou i jejího právního zástupce o doložení vyúčtování v zájmu předejití soudnímu sporu, nicméně jí nikdy nebylo vyhověno. To musí vzbuzovat oprávněnou pochybnost, zda jakákoliv vyúčtování vůbec v době zahájení sporu existovala. K nesprávnému výpočtu pokuty za rok 2024 žalobkyně uvedla, že žalovaná tím projevuje neznalost své vlastní nájemní smlouvy, podle níž (viz článek III. odst. 4) je při ukončení nájmu pronajímatel povinen zajistit vyúčtování nejpozději do 30 dnů ode dne ukončení smlouvy. Neobstojí ani další odvolací námitky. Okresní soud pouze konstatoval obsah listin předložených žalovanou. To, že je nějaká listina nazvána či v komunikaci označena jako vyúčtování, samo o sobě nemůže znamenat, že vyúčtováním skutečně je. Formální nedostatky prvních tří listin oprávněně vzbuzují pochybnosti o tom, kdy byly vyhotoveny. Žalobkyně nakonec odmítla i úvahu o moderaci pokuty. Důvody pro takový postup zde nejsou. Soudní řízení muselo být zahájeno, protože žalovaná ani její právní zástupce nevyhověli žádosti o doložení předmětných vyúčtování. Žalovaná předložila prostřednictvím svého právního zástupce dne datum listinu, ohledně které lze jen velmi těžko uzavřít, že by vůbec mohla být myšlena vážně jako něco, čím může být nárokům žalobkyně vyhověno. Na námitky žalobkyně proti této listině žalovaná dosud nereagovala. Žalobkyně dále připomněla, že se předložení vyúčtování domáhá proto, aby mohla vyčíslit svůj přeplatek na zálohách (dle jejího hrubého výpočtu cca částka). Žalovaná tím, že žalobkyni řádná vyúčtování nepředložila, porušila nejen své zákonné povinnosti, ale brání jí v uplatnění jejího práva na vrácení přeplatku. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu.

12. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř. a contr.) a obsahuje náležitosti odvolání a způsobilé odvolací důvody, přezkoumal z podnětu odvolání žalované rozsudek okresního soudu i řízení jemu předcházející, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

13. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozsudku, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají. Odvolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje. Odvolatelka v rámci odvolání sice též namítala nesprávnost či neúplnost zjištění skutkového stavu věci (§ 205 odst. 2 písm. d/ a e/ o.s.ř.), nicméně z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmo, že okresní soud v zásadě pracoval se všemi relevantními skutečnostmi, z provedených důkazů vyvodil správná skutková zjištění a správné závěry právní, s výhradou níže uvedené dílčí korekce a doplnění odvolacího soudu, ve vztahu k nimž nebylo třeba opakovat či doplňovat dokazování, když své závěry (viz níže) odvolací soud nevybudoval na žádných skutkových a důkazních novotách. S přihlédnutím k obsahu spisu je třeba též zdůraznit, že v odvolacím řízení nenastala s přihlédnutím k § 213b o.s.ř. žádná z variant předvídaných v § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. Žalovanou navrhované doplnění dokazování bylo nadbytečné, neboť skutkový stav rozhodný pro posouzení věci byl zjištěn dostatečně, úplně. Odvolací námitky žalované v podstatě nepřinesly nic nového, nebylo třeba k nim vést další dokazování. Odvolací soud musí v této souvislosti odmítnout i namítanou dílčí nepřezkoumatelnost rozhodnutí (některých závěrů) okresního soudu. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí okresního soudu nemusí vyhovovat všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly na újmu uplatnění práv odvolatele. V poměrech projednávané věci nelze dovodit, že by případné nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolatelce bránily v uplatnění jejích práv. Ostatně dle ustálené judikatury platí, že není třeba budovat závěry soudu na podrobné oponentuře (vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže soud proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jeho závěrů je sama o sobě dostatečná (to se vztahuje i na rozhodnutí odvolacího soudu). Z tohoto důvodu lze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí ve spojení s odůvodněním odvolacího soudu obstojí.

14. Odvolací soud se zřetelem na obsah odvolání a pro úplnost odůvodnění rekapituluje a akcentuje následující rozhodné skutečnosti pro posouzení dané věci.

15. Zákonná úprava vychází z konstrukce, že pronajímatel je povinen zajistit nájemci plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby (§ 2247 o.z.). Není-li platba za poskytované služby ujednána paušální částkou – srov. § 9 zákona o službách, má pronajímatel právo požadovat na nájemci placení záloh (§ 4 zákona o službách) a potom je povinen skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtovat nájemci vždy za zúčtovací období a vyúčtování mu doručit nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období, není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak (§ 7 odst. 1 zákona o službách). Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování (§ 7 odst. 2 zákona o službách). Podle § 7 odst. 3 zákona o službách finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě čtyř měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Vady vyúčtování neovlivňují splatnost přeplatku. Splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku. Podle § 8 odst. 1 zákona o službách do 30 dnů od doručení vyúčtování může příjemce služeb písemně požádat poskytovatele služeb, aby příjemci služeb doložil náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování podle tohoto zákona a aby umožnil příjemci služeb pořízení kopie podkladů. Této žádosti poskytovatel služeb vyhoví do 30 dnů od jejího doručení. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb do 30 dnů od doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odst.

1. Nepředloží-li příjemce služeb námitky v této lhůtě, platí, že se způsobem a obsahem vyúčtování souhlasí. Včas uplatněné námitky musí poskytovatel služeb vyřídit do 30 dnů od jejich předložení.

16. Shora naznačenou relevantní právní úpravu je třeba konfrontovat se zjištěným skutkovým stavem dané věci. Ze skutkových zjištění okresního soudu, jež nedoznala v odvolacím řízení změn (v odvolacím řízení ani nevyšla najevo potřeba doplnění skutkového stavu věci), se podává, že žalobkyni nebylo za roky 2022 až 2024 předloženo řádné vyčíslení skutečné výše nákladů na poskytované služby a záloh za jednotlivé služby (dále „vyúčtování služeb“), naopak šlo o vyúčtování zjevně neúplná, tudíž vadná. V daném případě měly zmíněná vyúčtování představovat ručně psané listiny založené na č. l. 31, 31verte, 32 a 32 verte spisu. Tyto listiny (ve světle okresním soudem správně citované judikatury Nejvyššího soudu – viz rozsudek sp. zn. spisová značka, dále též např. rozsudky sp. zn. spisová značka či spisová značka) však neobsahují vyčíslení skutečné výše nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh. Jsou z nich sice dovoditelné služby a jejich konečná výše (náklady na služby), avšak zcela chybí zohlednění přijatých záloh, určení výše přeplatku nebo nedoplatku na službách (na listině č. l. 32 verte spisu týkající se mimořádného vyúčtování je dokonce v závěru poznamenáno, že případný přeplatek nebo nedoplatek nebude řešen). Odvolací soud si je v této souvislosti vědom toho, že znění ust. § 8 odst. 1 a 2 zákona o službách je třeba vyložit tak, že příjemce služeb je povinen vznést námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování do 30 dnů od jeho doručení, případně do 30 dnů od doložení podkladů pro vyúčtování, jinak se má za to, že s vyúčtováním souhlasí, tedy nastává fikce, že vyúčtování je řádné (jak plyne z odvolatelkou citovaného rozsudku Nejvyššího soudu z datum, č. j. spisová značka), nicméně podle jeho názoru fikci souhlasu dle § 8 odst. 2 zákona o službách nelze vůbec dovozovat ve shora popsané situaci, kdy jsou předložená vyúčtování zjevně neúplná, postrádají náležitosti a není z nich patrný výsledek vyúčtování (přeplatek či nedoplatek). V takovém případě nelze vůbec s doručením takovýchto vyúčtování služeb spojovat běh 30denní lhůty pro podání námitek dle § 8 odst. 2 zákona o službách. Vycházeje z tohoto náhledu je zřejmé, že odvolatelkou navrhované doplnění dokazování o svědecký výslech jejího manžela jméno FO k doručování zcela neúplných a nedostatečných vyúčtování služeb za roky 2022 – 2024 (uvedené ve vyjádření k žalobě z datum, č. l. 29 spisu) je nadbytečné, neboť případné poznatky svědka k doručení uvedených listin by nemohly nic změnit na shora uvedeném posouzení věci, na tom, že nemohla nastat fikce řádnosti vyúčtování služeb. V soudní praxi není pochyb o tom, že povinnost pronajímatele vyúčtovat nájemci náklady a zálohy na poskytnuté služby představuje soudně vymahatelnou povinnost. Žalovaná tuto povinnost zjevně nesplnila, neučinila tak ani v průběhu soudního řízení, kdy předložila další neúplné vyúčtování (č. l. 44 spisu), nesplňující zákonné náležitosti řádného vyúčtování dle zákona o službách (jak správně namítla i žalobkyně v podání z datum, č. l. 43 spisu). Za tohoto stavu lze výrok I. napadeného rozsudku zcela aprobovat.

17. Odvolací soud nesdílí ani výhrady odvolatelky k výroku II. napadeného rozsudku. K tomu lze uvést následující.

18. Nesplní-li pronajímatel povinnost stanovenou zákonem o službách, tj. např. nedoručí-li včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, má druhá strana (nájemce) právo podle § 13 odst. 1 zákona o službách na zaplacení pokuty. Povinnost k úhradě pokuty pronajímateli nevzniká ve dvou případech – za prvé, jestliže by splnění povinnosti provést vyúčtování a doručit je nájemci ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat, nebo za druhé, jestliže k nesplnění lhůty došlo zaviněním nájemce. Nárok na pokutu vzniká nájemci již samotným uplynutím stanovené lhůty a následný výsledek vyúčtování na něj nemá (a z logiky věci ani nemůže mít) žádný vliv. Nájemce může pokutu po pronajímateli požadovat bez ohledu na to, zda mu porušením povinnosti vznikla škoda (§ 2048 o.z.). Tuto pokutu za prodlení s nepeněžitým plněním stanoveným zákonem o službách (ve smyslu § 2052 o.z. penále) lze moderovat (snížit rozhodnutím soudu) postupem dle § 2051 o.z.

19. Odvolací soud se předně ztotožňuje s tím, že zde nenastala žádná zákonná výjimka z platební povinnosti žalované ve smyslu § 13 odst. 1 zákona o službách (viz část věty za spojkou ledaže). V tomto ohledu možno odkázat na hodnocení okresního soudu (viz bod 27. odůvodnění rozsudku), ostatně proti tomu nezazněly žádné výhrady žalované, která se v odvolání dovolává (mimo jiné) moderace pokuty s poukazem na to, že ohledně vyúčtování služeb nebyla zcela pasivní (viz ručně psané listiny) a že v průběhu řízení předložila další vyúčtování.

20. Této obraně nelze přisvědčit. V daném případě je třeba vidět, že pokuta je v zákoně koncipována (při absenci jiného ujednání účastnic) ve formě pevně stanovené částky za každý den prodlení (viz § 13 odst. 2 věta druhá zákona o službách). Je tak zřejmé, že v daném případě pokuta dosáhla určité výše v důsledku dlouhodobého prodlení žalované (jinými slovy řečeno zde výše pokuty plně odvisí od doby, po kterou žalovaná své pokutou zajištěné povinnosti neplní, tudíž čím delší je doba prodlení, tím vyšší je pokuta). V řízení přitom nebyly tvrzeny (tím spíše ani nebyly prokázány) žádné relevantní důvody, pro které vyúčtování služeb žalovaná po tak dlouhou dobu neprovedla, ostatně neučinila tak řádně ani v průběhu tohoto řízení (viz shora). Z tohoto důvodu odvolací soud nic nepřiměřeného na požadované pokutě neshledává, pročež je zřejmé, že je bezpředmětné se zabývat tím, zda je namístě použít moderačního práva či nikoliv, pro případ snížení pokuty pak přihlížet k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, jak předjímá ust. § 2051 o.z. Odvolací soud za této situace neshledal důvody k jakékoliv moderaci požadované pokuty.

21. Nedůvodné jsou konečně námitky odvolatelky k výši pokuty vztahující se k prodlení s vyúčtováním služeb za rok 2024 (za období od datum do datum – 256 dnů po částka – ve výši částka). Odvolatelka namítala, že vyúčtování služeb za uvedený rok mělo být předloženo do dubna 2025. Tento názor odvolací soud nesdílí. Předně je možno uvést, že podle zákona o službách má pronajímatel běžně až čtyři měsíce od skončení zúčtovacího období na předložení vyúčtování (zde se připomíná, že zúčtovací období pro zálohy na služby je ze zákona maximálně dvanáct kalendářních měsíců, že přesný počátek a délku tohoto období určuje poskytovatel služeb – pronajímatel – viz § 1 písm. c) zákona o službách). Občanský zákoník a zákon o službách jsou však v této části dispozitivní, tudíž ve smlouvě lze sjednat kratší lhůtu, např. 30 dnů od skončení nájmu, jak se tomu stalo v souzené věci. Tato dohoda je platná a pro účastnice závazná. V daném případě (v situaci, kdy nájemní poměr žalobkyně zanikl k datum) je tak zřejmé, že vyúčtování služeb měla žalovaná provést do datum. Pokud se tak nestalo, byla od datum v prodlení s povinností předložit žalobkyni vyúčtování služeb. Odvolací soud proto zcela odkazuje na správný výpočet pokuty za celé sledované období, tj. včetně pokuty za prodlení s předložením vyúčtování služeb za rok 2024 (datum – datum).

22. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výrocích I. a II. jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně závislého nákladového výroku (sub III.), který odpovídal zásadám ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když ohledně specifikace nákladů řízení žalobkyně (které nikdo nerozporoval) možno pro stručnost zcela odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

23. Žalobkyně byla i v odvolacím řízení zcela úspěšná, a proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů tohoto řízení (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě se jedná o náhradu odměny advokátky žalobkyně za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) po částka dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) a náhradu za dvě paušální náhrady hotových výdajů advokátky po částka dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy částka. Tyto náklady řízení je žalovaná povinna nahradit žalobkyni v zákonné třídenní lhůtě k rukám její advokátky (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení. Dovolání se podává u Okresního soudu ve Svitavách. O přípustnosti dovolání a o dovolání samém rozhoduje Nejvyšší soud (§ 239 o.s.ř.).