27 Co 141/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 138 649,68 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 29. 1. 2025, č. j. 10 C 121/2024 – 40,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II mění tak, žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, s 15% úrokem z prodlení ročně od , datum, do zaplacení, úrok ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částky , částka, a , částka, , vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady za řízení před okresním soudem v částce , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení v částce , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci , částka, s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, před jejímž uzavřením dle svého tvrzení řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný mohl čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Ten činil , částka, , avšak bylo možno jej v průběhu čerpání měnit. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaný vyčerpal celkem , částka, , z nichž uhradil , částka, . Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni , datum, a žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky. Protože žalovaný dluh nezaplatil, nezbylo žalobci než podat žalobu a domáhat se v žalobě uvedené částky. Ta sestává z rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu, dále poplatku za pojištění v částce , částka, , nákladů na vymáhání dluhu v částce , částka, a smluvních pokut ve výši , částka, .

3. Okresní soud po seznámení se s obsahem listinných důkazů věc posoudil dle příslušných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (občanského zákoníku, dále jen o.z.) a zák. č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů (o spotřebitelském úvěru, dále jen z.s.ú.), zejména ust. § 2395 o.z. a § 86 z.s.ú.

4. Konstatoval, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Pakliže tak neučiní, je smlouva ze zákona neplatnou, když k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

5. Z provedeného dokazování podle okresního soudu vyplynulo, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru a před uzavřením smlouvy prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Disponoval však toliko dvěma soudu předloženými výpisy z účtu žalovaného. Z nich sice plyne, že žalovanému je vyplácena mzda ve výši cca , částka, měsíčně, nicméně dále je z výpisů zřejmé, že žalovaný má výdaje rovnají se téměř svému měsíčnímu příjmu. Konečný zůstatek na účtu žalovaného v měsíci lednu , Anonymizováno, činil toliko , částka, . Současně z výpisu plyne, že na jeho účet byla v tomto období připsána částka , částka, z účtu s názvem , jméno FO, . Za měsíc únor činil konečný zůstatek na účtu žalovaného , částka, a v tomto měsíci byla na jeho účet připsána částka , částka, opět z účtu s názvem , jméno FO, . Podle okresního soudu je proto zřejmé, že účet žalovaného byl v rozhodném období dotován.

6. Zkoumání majetkových poměrů žalovaného tak okresní soud nepovažoval za dostatečné, a proto uzavřel, že uzavřená úvěrová smlouva je neplatná.

7. Za opodstatněný lze podle okresního soudu proto považovat toliko nárok žalobce na vrácení částky , částka, (nesplacenou část jistiny), na kterou lze ve smyslu ust. § 2991 o.z. nahlížet jako na bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Okresní soud současně uložil žalovanému zaplatit dlužnou částku včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o.z.).

8. Ve zbývajícím rozsahu okresní soud žalobu zamítl.

9. O nákladech řízení vycházeje z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich úhradu.

10. Proti rozsudku, a to pouze do výroků II. a III., podal včas odvolání žalobce.

11. Okresnímu soudu vytýkal, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc i nesprávně právně posoudil. Okresní soud předně nesprávně vyhodnotil výpis z běžného účtu žalovaného, z něhož je zřejmý stálý měsíční příjem žalovaného, o němž lze předpokládat, že jde o příjem ze zaměstnání. Tento příjem pak v lednu , Anonymizováno, činil , částka, , nikoliv , částka, , jak zmiňuje okresní soud. Žalobce posoudil běžné výdaje žalovaného za období dvou měsíců a z výpisů neplynulo rizikové chování žalovaného, neboť na nich nejsou patrné výdaje kupříkladu na sázkovou činnost či další splácené úvěry. Naopak je zřejmé, že žalovaný činí zbytné a jednorázové výdaje, o nichž však lze předpokládat, že s převzetím úvěrového závazku dojde k jejich omezení. Je zřejmé, že dlužník, který uzavírá smlouvy o spotřebitelském úvěru, se bude muset případně uskromnit a omezit své zbytné výdaje tak, aby svým závazkům dostál.

12. Z výpisu z účtu je dále patrné, že žalovaný značnou část svých výdajů nehradil placením z účtu, ale zřejmě hotovostními platbami, když velkou část příjmů z účtu vybíral prostřednictvím bankomatu. Žalobce pak nemá žádnou možnost zjistit či prověřit způsob, jakým žalovaný nakládal s těmito vybíranými finančními prostředky. Výběr z účtu lze však považovat za výdaj žalovaného, ať je jím hrazeno cokoliv. Opět lze konstatovat, že spotřebitel uzavírající úvěr bude muset uzpůsobit své výběry z účtu tak, aby svým závazkům dostál. Žalobce dále prověřil žalovaného v registru NRKI a zjistil, že žalovaný měl sjednán pouze kontokorentní úvěr, který od svého sjednání vůbec nevyužil. Neměl tedy žádné závazky a úvěr poskytnutý žalobcem byl tudíž prvním úvěrem s měsíčními splátkami , částka, . Žalobce je přesvědčen, že v případě, kdy by žalovaný omezil své nadstandartní zbytné výdaje, neměl by s hrazením splátek úvěru sebemenší problém. To ostatně plyne i z faktu, že úvěr řádně hradil po dobu více než 2 let. Nepochybně tak byl schopen jej splácet.

13. Žalobce nesouhlasí ani s konstatováním okresního soudu, že žalovaný byl finančně dotován. Příchozí platby nelze označit za dotování účtu. Naopak lze předpokládat, že platby od , jméno FO, , osoby se stejným příjmením, jsou pravděpodobně příspěvkem manželky na společné výdaje. Žalovaný měl za oba měsíce celkový příjem , částka, , tudíž o dotování nelze podle žalobce hovořit. Žalobce je proto přesvědčen, že dostatečně a řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Došlo-li po dvou letech od uzavření úvěrové smlouvy ke změně poměrů žalovaného, nemůže být tato skutečnost přičítána k tíži žalobce.

14. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobě vyhoví i v okresním soudem zamítnuté části a přizná žalobci náklady za řízení před soudy obou stupňů. Eventuálně nechť je rozsudek okresního soudu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

15. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

16. Krajský soud přezkoumal v mezích podaného odvolání, tedy v odvoláním napadených výrocích II. a III., rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů a bez přítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil (§§ 101 odst. 3 a 211 o.s.ř.), a současně dokazování zopakoval (§ 213, 213a o.s.ř.) sdělením obsahu výpisu z účtu žalovaného za měsíc leden , Anonymizováno, .

17. Z výpisu účtu žalovaného za uvedený měsíc krajský soud mimo jiné zjistil, že v měsíci lednu , Anonymizováno, byla kromě příchozí úhrady od společnosti , Anonymizováno, v částce , částka, připsána dne , datum, na účet žalovaného od téže společnosti i částka , částka, . V uvedeném měsíci tak celkový příjem žalovaného od jmenované společnosti činil , částka, .

18. Po takto zopakovaném dokazování a přezkoumání závěrů okresního soudu dospěl krajský soud k přesvědčení, že odvolání žalobce je důvodné, Anonymizováno19. Okresní soud v průběhu řízení provedl dostatečné dokazování, přičemž z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů i obsahu spisu odpovídající skutková zjištění, vyjma výše příjmu žalovaného v měsíci lednu, a dospěl ke správnému závěru, tedy že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na niž je nutno nahlédnout nejen optikou příslušných ustanovení občanského zákoníku, ale na posuzovanou věc je nutno aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Okresní soud po provedeném dokazování, kdy v odůvodnění rozsudku popsal, v jakém rozsahu a jakým způsobem žalobce zkoumal schopnost žalovaného poskytnuté finanční prostředky splácet, uzavřel, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo dostatečné (aniž by však přesvědčivě vyložil, z jakého důvodu k takovému závěru dospěl), a proto konstatoval, že důsledkem takové skutečnosti je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Vyjma žalobci přiznanému rozdílu mezi poskytnutými finančními prostředky a částkou, která byla žalovaným uhrazena, tudíž žalobu zamítl.

20. Odvolací soud se v zásadě ztotožňuje se skutkovými zjištěními okresního soudu i aplikací příslušných právních norem na zjištěný skutkový stav, avšak rozdílně od okresního soudu je přesvědčen o tom, že ve skutkových poměrech posuzované věci lze zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet, učiněné žalobcem před poskytnutím finančních prostředků, považovat za dostatečné.

21. Žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel především z informací samotného žalovaného, dále výpisu z běžného účtu žalovaného za dva po sobě následující měsíce, z nichž byl zřejmý stálý měsíční příjem žalovaného a dále posoudil běžné výdaje žalovaného v uvedeném období. Žalobce prověřil žalovaného v registru NRKI a zjistil, že žalovaný měl sjednán pouze kontokorentní úvěr, který však od jeho sjednání nevyužil. Z přehledu výdajů žalovaného vyplynulo, že žalovaný neměl žádné pravidelné měsíční závazky, které by platbami z účtu hradil a úvěr poskytnutý žalobcem měl žalovaný splácet s pravidelnými měsíčními splátkami ve výši , částka, .

22. Především však nelze přehlédnout, že žalovaný úvěr řádně hradil, a to po dobu více než dvou let, přičemž sama tato skutečnost nasvědčuje tomu, že byl schopen úvěr splácet.

23. Ačkoliv tedy okresní soud dospěl k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce nebylo dostatečné, krajský soud je přesvědčen, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo v posuzované věci adekvátní, přiměřené okolnostem dané věci a ze skutečnosti, že žalovaný po dlouhou dobu úvěr řádně splácel, samo o sobě plyne, že poskytnutý úvěr byl přiměřený jeho možnostem a schopnostem jej bezproblémově splácet.

24. K tomu je nutno poznamenat, že i z judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí , spisová značka, ) plyne, že pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Naopak musí být postaveno najisto, že spotřebitel úvěr schopen splácet nebyl, resp. že mu úvěr neměl být vůbec poskytnut. Jinými slovy, spotřebitel by měl být zákonem chráněn (pouze) v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoliv tento úvěr mu poskytnut být vůbec neměl, a nikoli i v situaci, ve které by i při řádném posouzení (které z nějakého důvodu neproběhlo) úvěr přesto obdržel.

25. Odvolací soud je ostatně přesvědčen, že po úvěrových společnostech nelze vyžadovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž míru přiměřenou odpovídající běžné opatrnosti a obezřetnosti a současně tomu, aby úvěrující v okamžiku uzavírání smlouvy disponoval údaji, které jsou pro rozhodnutí o uzavření úvěrové smlouvy podstatné. Též nelze přehlédnout, že zásadní informace pro doložení své úvěruschopnosti by měl poskytnout samotný žadatel o úvěr (viz dikce ust. § 86 z.s.ú.), kterÝ by tedy především měl věrohodně srozumitelně a současně pravdivě popsat veškeré informace, které jsou pro případné vyhodnocení úvěrového rizika významné. V opačném případě – přenesení veškerých povinností a rizik toliko na poskytovatele úvěru – by bylo velmi jednoduchým a lákavým pro nepoctivého dlužníka využít argumentace ohledně nedostatečného prověření vlastní úvěruschopnosti a uspět v řízení před soudem s tvrzením o neplatnosti prakticky jakékoliv úvěrové smlouvy. A tím se současně zbavit povinnosti hradit úroky, úroky z prodlení, smluvní pokuty, náklady řízení apod.

26. Odvolací soud je toho názoru, že v poměrech posuzované věci žalobce neměl žádného rozumného důvodu k pochybnostem o tom, zda poskytnutý úvěr bude žalovaný schopen splácet, a jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalovaný tak po dobu více než dvou let skutečně činil. Dospět po uvedené době k závěru, že v době poskytnutí spotřebitelského úvěru nebyl žalovaný schopen úvěr řádně splácet, je proto v přímém rozporu se skutečnostmi vyplynuvšími z provedeného dokazování.

27. Odvolací soud proto uzavírá, že v posuzované věci lze smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky hodnotit jako platnou a závěr okresního soudu o nedostatečném prověřování úvěruschopnosti žalovaného tudíž odvolací soud nesdílí.

28. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku II. změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) tak, že žalobě vyhověl i ve zbývající části žalobního žádání a žalovanému uložil zaplatit dlužné částky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

29. O nákladech řízení, a to s ohledem na změnu rozsudku okresního soudu i o nákladech za řízení před okresním soudem, rozhodl krajský soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v řízení před okresním soudem úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému.

30. Protože žalobce k okamžiku vyhlášení rozsudku nezaslal vyčíslení nákladů za řízení před soudy obou stupňů, krajský soud při jejich stanovení vycházel z obsahu spisu.

31. Náklady za řízení před okresním soudem jsou tak na straně žalobce tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, , odměnou zástupce žalobce za šest úkonů právní služby po , částka, , a to za převzetí věci a přípravu, vyhotovení předžalobní výzvy, sepis žaloby, vyjádření žalobce na výzvu okresního soudu a účast u dvou jednání okresního soudu (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb), k odměně náležejícími paušálními náhradami hotových výdajů 4x , částka, a 2x , částka, (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do , datum, a od , datum, ) a k součtu uvedených částek, vyjma zaplaceného soudního poplatku, je nutno připočíst i 21% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem náklady za řízení před okresním soudem dosáhly na straně žalobce , částka, . Uvedenou částku je žalovaný povinen nahradit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce (§ 160 odst. 1 a 149 odst. 1 o.s.ř.).

32. Náklady za řízení před odvolacím soudem jsou pak na straně žalobce tvořeny zaplaceným soudním poplatkem v částce , částka, (žalobce na výzvu okresního soudu uhradil soudní poplatek z částky , částka, , byť předmětem odvolacího řízení byla toliko částka , částka, ) a odměnou zástupce žalobce za dva úkony právní služby, a to odvolání proti rozsudku okresního soudu a účast při jednání odvolacího soudu po , částka, stanovené z předmětu odvolacího řízení, tedy částky , částka, (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), k ní přináležejícími dvěma náhradami hotových výdajů v částce , částka, (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a k uvedeným částkám, vyjma zaplaceného soudního poplatku, je opět nutno připočíst i 21% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalobce dosáhly , částka, . Uvedenou částku je žalovaný povinen nahradit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.).

33. Přeplatek na soudním poplatku z odvolání v částce , částka, bude žalobci vrácen soudem prvního stupně.