27 Co 197/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 81 930,33 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 24. 10. 2024, č. j. 10 C 146/2024 – 54,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku II., pokud jí byla zamítnuta žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a ve výroku III. potvrzuje.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částky , částka, a , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu, tj. co do dalších , částka, s příslušenstvím a dalších , částka, s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.), žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a žalobkyni uložil zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve , adresa, nedoplatek soudního poplatku ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Z odůvodnění napadeného rozsudku mimo jiné vyplývá, že se žalobkyně domáhala shora naznačeného peněžitého plnění z titulu smluv o spotřebitelských úvěrech č. , hodnota, a č. , hodnota, , uzavřených mezi , právnická osoba, (právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou ve dnech 10. 2. a 19. 1. 2022. Pohledávky z předmětných smluv byly na žalobkyni postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, . Žalovaná se k žalobě (ani přes výzvu okresního soudu) nevyjádřila.

3. Okresní soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) bez nařízení jednání, když účastnice s tímto postupem souhlasily a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Spor účastnic okresní soud z právního hlediska posuzoval dle ust. § 86 a § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „z.s.ú.“).

4. Po provedeném dokazování (s odkazem na skutková zjištění pod body 6. – 11. odůvodnění rozsudku) okresní soud posoudil skutkový stav tak, že strany uzavřely v obou případech smlouvu o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před jejím uzavřením původní věřitel žalované neprověřil její úvěruschopnost. Soud prvního stupně proto postupoval dle § 87 odst. 1 věty třetí z.s.ú. a žalované uložil, aby vrátila žalobkyni jen poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru ve výši (v obou případech) , částka, , ponížené o již zaplacené částky , částka, a , částka, . Žádné jiné plnění ust. § 87 odst. 1 z.s.ú. žalobkyni nepřiznává, proto byla žaloba ve zbývající části zamítnuta.

5. K rozhodnutí o nákladech řízení okresní soud uvedl, že ve sporu byla částečně úspěšná žalovaná (při zohlednění příslušenství žalované pohledávky), a proto by dle § 142 odst. 2 o.s.ř. měla mít právo na poměrnou část nákladů řízení. Protože však žalované náklady řízení nevznikly, okresní soud žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

6. Výrok o zaplacení soudního poplatku (sub IV.) vychází z postupu okresního soudu dle položky 2 odst. 1 písm. c) a odst. 2 Sazebníku poplatků, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

7. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti té části výroku II., v níž byla žaloba zamítnuta co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, podala včasné odvolání žalobkyně (též „odvolatelka“). Žalobkyně nenapadala právní závěr okresního soudu o neplatnosti úvěrových smluv, z nichž plynul nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Její námitky směřovaly proti tomu, že jí okresní soud nepřiznal právo na zákonné úroky z prodlení z bezdůvodného obohacení, s jehož vrácením byla žalovaná v prodlení. Toto své rozhodnutí okresní soud nijak neodůvodnil. K tomu odvolatelka vyslovila názor, že tento nárok vyplývá přímo ze zákona – ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), připomněla též hlavní funkce úroků z prodlení (sankční, kompenzační). Dle odvolatelky je tedy nárok na zákonný úrok z prodlení zcela oprávněný. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. změnil a žalované uložil povinnost zaplatit jí též zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Současně se odvolatelka domáhala přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích podaného odvolání (tj. v části výroku II. a v závislém nákladovém výroku III.) jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), a to při nařízeném jednání za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. (za použití § 211 o.s.ř.) v nepřítomnosti účastnic, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Odvolací soud ve vztahu k namítanému nepřiznání zákonných úroků z prodlení z částky , částka, vychází z právních závěrů soudu prvního stupně o tom, že právní předchůdce žalobkyně v souvislosti s poskytnutím úvěrů ze dne 19. 1. a 10. 2. 2022 (v obou případech , částka, ) řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 a násl. z.s.ú. Současně odvolací soud vychází i z právního závěru okresního soudu o absolutní neplatnosti úvěrových smluv (viz § 86 odst. 1 věta druhá a § 87 odst. 1 věta první z.s.ú.). Odvolací soud nemá žádný důvod na těchto závěrech cokoliv korigovat, ani žalobkyně tyto skutkové a právní závěry nijak nezpochybňuje, pouze namítá, že tyto závěry podle jejího přesvědčení nejsou překážkou k přiznání úroků z prodlení.

10. K odvolatelkou uplatněnému nároku na vrácení bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení lze uvést, že dle rozsudku Nejvyššího soudu z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 důvodová zpráva k ust. § 87 z.s.ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze apriori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

11. Ust. § 87 z.s.ú. je tak speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů lichvářských úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nově stanovené době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny (zbývající části) spotřebitelského úvěru, tedy v době určené dle § 87 odst. 1 z.s.ú.

12. V intencích shora podaného výkladu se odvolací soud přiklonil k názoru, že schopnost spotřebitele splácet úvěr je hmotněprávní podmínkou splatnosti nároku, kterou musí prokazovat i úvěrující. Jedná se o projev bezprecedentní ochrany spotřebitele.

13. Shora uvedený závěr tedy znamená, že pokud mezi stranami neplatně sjednaných úvěrů nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem. Jestliže je v projednávané věci stanovena lhůta pro vydání bezdůvodného obohacení v zákonné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. (viz pravomocný výrok I. rozsudku okresního soudu), pak se dosud žalovaná nemohla dostat do prodlení s povinností platit žalobkyni úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku II. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.), a to včetně závislého nákladového výroku (sub III.), který odpovídal ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.

15. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a úspěšné žalované náklady odvolacího řízení dle obsahu spisu nevznikly (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a contr.).