27 CO 239/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D. a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , anonymizována dvě slova zastoupený advokátkou titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa o zaplacení 18 000 EUR, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 5. 5. 2022, č. j. 6 EVC 1/2019-224,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému k rukám jeho advokátky náklady odvolacího řízení ve výši 26 832,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 18 000 EUR (výrok I.), žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému k rukám jeho zástupkyně náklady řízení ve výši 128 584 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), a nakonec uložil žalobci povinnost nahradit přímo žalovanému náklady řízení ve výši 4 573,54 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Okresní soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že se žalobce domáhal proti žalovanému vrácení poskytnuté půjčky ve výši 18 000 EUR, kterou převedl žalovanému ze svého osobního účtu dne 14. 10. 2016. Účastníci byli dohodnuti na splatnosti půjčky do konce srpna 2019.

3. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Na vysvětlenou uvedl, že v roce 2016 se rozhodl přestěhovat do [země]. Paní [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] (dále„ paní [příjmení]“) mu zajistila zaměstnání v její společnosti a navrhla mu podílnictví na investici do obchodu s alkoholickými nápoji. Žalovaný s tím souhlasil a paní [příjmení] zaslal požadovanou částku 20 000 EUR prostřednictvím účtu pana [příjmení] [jméno] [jméno] v [anonymizováno], který je poukázal svému bratrovi v [obec]. Ten peníze předal žalobci, který je zaslal paní [příjmení]. Žalovaný zjistil po příjezdu do [země] v červnu 2016, že návrh paní [příjmení] na investici do obchodu s alkoholem se jeví jako podvod a požádal o vrácení poskytnuté částky. Paní [příjmení] to odmítla, nicméně žalovaný mohl svůj podíl v obchodu s alkoholem prodat kamarádovi paní [příjmení], [anonymizována dvě slova], za cenu 18 000 EUR. Tato částka byla žalovanému poukázána dne 17. 10. 2016 z účtu pana [příjmení]. Rozhodně se tak nejednalo o půjčku. Žalovaný dále uvedl, že paní [příjmení] a žalobce mu v roce 2016 zprostředkovali koupi domu v [země] za cenu 65 000 EUR, nicméně obchod zcela neproběhl ani do května 2018, proto podal trestní oznámení na paní [příjmení] u [anonymizováno] policie.

4. Okresní soud shledal, že je v tomto sporu s cizím prvkem věcně příslušný podle článku 7 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodným právem pro tento spor je české právo podle článku 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu pro smluvní závazkové vztahy, jelikož smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště.

5. Okresní soud po provedeném rozsáhlém dokazování listinnými důkazy a svědeckými a účastnickými výslechy, které podrobně popsal v odůvodnění rozsudku, dospěl k závěru, že žalobce neprokázal uzavření smlouvy o zápůjčce s žalovaným. Výpisem z účtu žalobce u společnosti [právnická osoba] sice vyšlo najevo, že dne 14. 10. 2016 ve 12:30 hodin zadal příkaz k platbě částky 18 000 EUR na účet žalovaného u [anonymizována dvě slova] banky, nicméně důvod platby spočíval v zaplacení stoprocentního prodeje akcií [anonymizováno] O tomto důvodu platby vypovídal žalovaný i ve své účastnické výpovědi a potvrzoval jej i předloženou emailovou komunikací s bankou [anonymizováno] z června 2017 a komunikací s panem [příjmení] [jméno] o prodeji podílu v obchodu s alkoholem. Soud prvního stupně měl za prokázané, že skutečným důvodem platby 18 000 EUR bylo vyplacení podílu žalovaného na obchodu s alkoholem poté, co žalovaný i svědkyně [příjmení] vypověděli, že žalovaný zaslal svědkyni [příjmení] 20 000 EUR na koupi podílu v jejím obchodu s alkoholem. Tomu odpovídal i koncept smlouvy o podílech, podle níž měl žalovaný za 20 000 EUR získat podíl ve výši 25%. Tento koncept dohody, kde byla kolonka na podpis žalobce jako svědka, prokazoval, že paní [příjmení], žalobce a pan [příjmení] [jméno] jednali společně. Dohodu žalovaného a pana [příjmení] [jméno] potvrzovala i předložená facebooková komunikace mezi těmito osobami z října 2016, v níž pan [příjmení] žádal žalovaného o sdělení čísla účtu, na který následně byly finanční prostředky opravdu zaslány. Žalobce v účastnické výpovědi připustil, že žalovaný poslal paní [příjmení] částku 20 000 EUR, nicméně tato částka byla žalovanému ze strany paní [příjmení] vrácena ještě před létem roku 2016. Připustil rovněž, že s panem [příjmení] [jméno] byli společně zplnomocněni k vyřizování záležitostí [anonymizováno] přijíždějících do [země]. Žalobce podle své účastnické výpovědi poskytl [anonymizováno] občanům asi 5 půjček převážně z vlastních zdrojů, případně z půjček od investorů. Nepamatoval si však již, jakou formou mu investoři zasílali peníze. Pokud se jednalo o nižší částky, tak mu měly být předávány v hotovosti bez toho, že by o tom byl zhotovován doklad. Žalovaný v účastnické výpovědi naopak popřel, že by mu žalobce nebo paní [příjmení] půjčovali peníze. Po příletu do [země] v červnu 2016 zjistil, že je vše falešné. Místo domu za 65 000 EUR, které posílal dopředu, zjistil, že kupuje byt. Pan [anonymizována dvě slova] mu za odkup bytu zpět nabízel jen 35 000 EUR. Za podíl na obchodu s alkoholem mu bylo vráceno 18 000 EUR, proto nepodával trestní oznámení. Paní [příjmení] ve svědecké výpovědi uvedla, že půjčka měla sloužit právě k opravám domu, který si žalovaný za 65 000 EUR kupoval. Svědkyně domlouvala půjčku u žalobce a v příkazu k platbě bylo napsáno, že se jedná o placení podílu ve společnosti, aby s tím [anonymizováno] banka neměla problém. Svědkyně potvrdila, že žalovanému vrátila 20 000 EUR v hotovosti v srpnu či září 2016 poté, co ji o to v červnu či červenci 2016 požádal, protože již neměl peníze. K osobě [anonymizována dvě slova] uvedla, že se jedná o jejího zaměstnance, nicméně žalovaný mu nemohl prodat podíl ve společnosti, protože žádný nevlastnil.

6. Okresní soud nepovažoval výpověď svědkyně [příjmení] za pravdivou, neboť bylo prokázáno, že má k žalobci velmi blízký vztah a společně spolupracují. Pokud by šlo ze strany žalobce skutečně o půjčku, pak si měl její obsah pojistit jiným průkazným způsobem. Okresní soud proto uzavřel, že žalobce neprokázal uzavření smlouvy o zápůjčce ani bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, který naopak prokázal pravý důvod převodu 18 000 EUR spočívající ve vyplacení podílu na obchodu s alkoholem. Z výše uvedených důvodů proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. Okresní soud přiznal úspěšnému žalovanému podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) náhradu nákladů řízení, kterou představuje odměna advokáta za úkony právní služby, které byly zčásti činěny jako společné pro žalovaného v této věci a žalovanou v řízení vedeném u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 6 EVC 1/2018, neboť dokazování bylo prováděno společně pro obě řízení a před závěrečnými návrhy byly spisy opět vyloučeny k samostatnému rozhodnutí. Dále paušální náhrady žalovaného představuje cestovné, náhrada za promeškaný čas strávený na cestách k jednáním okresního soudu a zpět a 21% DPH. Samotnému žalovanému pak byly přiznány náklady řízení, které představovalo ubytování v [obec] ve dnech 20. – 21. 9. 2021 a náklady související s překladáním listinných důkazů.

8. Žalobce podal proti rozsudku včas odvolání, které odůvodnil podáním ze dne 21. 7. 2022. Zpochybnil závěr soudu prvního stupně o tom, že by provedené důkazy jednoznačně směřovaly k závěru o zaslání částky 18 000 EUR žalovanému jako kupní ceny za podíl v obchodu s alkoholem v [země]. Text na příkazu k úhradě byl uveden s ohledem na skutečnost, aby platba do zahraničí prošla kontrolou banky. Žalobce sporoval pravost předložené komunikace žalovaného s bankou [anonymizováno] z června 2017, tj. až 8 měsíců po předmětné transakci ze dne 17. 10. 2016. Zcela nevěrohodný je pak důkaz kopií obrazovky telefonu žalovaného o komunikaci mezi ním a panem [příjmení] [jméno]. I podle judikatury Nejvyššího soudu ČR by osoba dovolávající se kopií dokladů měla předložit jejich originály, pokud z nich pro sebe vyvozuje příznivé následky. Návrhy smluv o velikosti podílů v obchodu s alkoholem nebyly nikým podepsány a soud prvního stupně se nevypořádal ani s důkazy svědčícími o tom, že žalovanému byla částka ve výši 20 000 EUR vrácena. Naopak existenci smlouvy o půjčce potvrdila svědkyně [příjmení]. Žalobce vyslovil nesouhlas s hodnocením důkazů ze strany okresního soudu. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by mezi paní [příjmení] a žalobcem byl velmi blízký vztah. Spolupráce mezi žalobcem a paní [příjmení] ještě není důvodem k tomu, aby soud prvního stupně svědkyni nevěřil. Žalobce pouze z procesní opatrnosti navrhl doplnit dokazování o znalecký posudek z oboru informační a komunikační technologie k posouzení pravosti žalovaným předložených listin, zejména emailové komunikace a obrazovky na mobilním zařízení. Žalobce z výše uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a podané žalobě vyhověl, případně rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

9. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Poukázal na skutečnost, že žalobce k tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce nepředložil žádný prokazatelný důkaz, a proto neunesl své důkazní břemeno. Argumentace žalobce zpochybňující pravost a existenci celé řady žalovaným předložených listin je lichá, a navíc poprvé zaznívá až v podaném odvolání. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud v plném rozsahu potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

10. Žalobce v reakci na vyjádření žalovaného k odvolání doplnil, že v rámci své účastnické výpovědi popřel pravost žalovaným předložených listin.

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání přezkoumal, když přihlížel i k důvodům výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.).

12. V posuzované věci okresní soud učinil správná a obsahu provedených důkazů odpovídající skutková zjištění, která podrobně promítl do správného závěru o skutkovém stavu. Proto na ně krajský soud pro stručnost odkazuje.

13. Soud prvního stupně též srozumitelným způsobem uvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Okresní soud nakonec na věc správně podle článku 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu pro smluvní závazkové vztahy, aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, o zápůjčce (§ 2390 a násl. občanského zákoníku).

14. Předmětem zápůjčky je druhově určená věc. Vydlužitel má právo věc užít i spotřebovat, ale jeho povinností je vrátit věc stejného druhu. Určení doby, po níž vydlužitel smí věc užívat, není náležitostí smlouvy. Absenci určení doby zápůjčky řeší ustanovení § 2393 odst. 1 občanského zákoníku o výpovědi smlouvy. Zápůjčka může být sjednaná jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva vznikne přenecháním předmětu zápůjčky vydlužiteli, což se může stát předáním tzv. "z ruky do ruky" nebo jinak, například bezhotovostním převodem peněžité částky. Smlouva o zápůjčce je proto tzv. smlouvou reálnou.

15. Krajský soud se plně ztotožnil se skutkovými i právními závěry okresního soudu o tom, že žalobce neprokázal uzavření smlouvy o zápůjčce s žalovaným a že naopak byla prokázána verze žalovaného o tom, že důvodem pro převod částky 18 000 EUR z účtu žalobce na účet žalovaného bylo vyplacení podílu na obchodu s alkoholem, za který žalovaný zaplatil paní [příjmení] částku 20 000 EUR a který prodal panu [příjmení] [jméno] za částku 18 000 EUR, která mu byla převedena z účtu žalobce. Již z toho je zřejmé, že se na straně žalovaného nemohlo jednat ani o bezdůvodné obohacení.

16. Žalobce nebyl schopen ani v průběhu svého účastnického výslechu před okresním soudem dne 25. 1. 2022 dostatečně popsat, kde, kdy a za jakých okolností se měl s žalovaným domlouvat na poskytnutí zápůjčky ve výši 18 000 EUR. Tvrzení žalobce a jeho účastnická výpověď v části o poskytnutí bezúročné zápůjčky žalovanému na dobu tří let jde proti smyslu jiné části účastnické výpovědi žalobce, ve které uváděl, že zápůjčku zčásti představovaly jeho vlastní peníze a zčásti finanční prostředky investorů, kteří však nepožadovali zhodnocení poskytnutých peněz. Absurditu účastnické výpovědi žalobce podtrhuje i fakt, že si nevzpomínal, jakou formou mu investoři zasílali peníze k poskytování zápůjček.

17. Naproti tomu o pravdivosti verze žalovaného, jak správně popsal okresní soud v odůvodnění rozsudku, svědčí důkaz provedený výpisem z účtu žalobce u společnosti [právnická osoba] a příkazem k úhradě ze dne 14. 10. 2016, kde u platby předmětných 18 000 EUR na účet žalovaného u [anonymizováno] banky v [země] bylo poznamenáno, že se jedná o platbu za podíl v obchodu s alkoholem.

18. Žalovaný obsahově stejným způsobem popsal bance [anonymizováno] v červnu 2017, tj. ještě před podáním žaloby v této věci, proč mu na jeho účat byla zaslána platba 18 000 EUR. Žalobce sice tento a další důkazy prováděné emailovou komunikací žalovaného činil spornými a navrhoval zpracování znaleckého posudku k posouzení pravosti této a dalších listin předložených žalovaným, nicméně krajský soud již důkaz znaleckým posudkem pro nadbytečnost neprováděl, přestože emailová komunikace žalovaného s bankou [anonymizováno] nemá povahu veřejných listin a ve vztahu k nim stačí ze strany žalobce formální popření jejich správnosti k tomu, aby se důkazní břemeno přeneslo na toho účastníka, který tvrdil skutečnosti prokazované právě těmito listinami. Skutková verze žalovaného o přijetí 18 000 EUR jako platby za podíl v obchodu s alkoholem však byla podpořena jinými před okresním soudem provedenými důkazy, např. generální plnou mocí ze dne 4. 12. 2017, která ještě na konci roku 2017 potvrzovala propojení mezi žalobcem, paní [příjmení] a panem [příjmení] [jméno], a zejména označením důvodu platby v příkazu k úhradě ze dne 14. 10. 2016.

19. Krajský soud nakonec sdílí závěr okresního soudu o nevěrohodnosti svědecké výpovědi paní [příjmení], která se dostala do vážných obchodních sporů s žalovaným. Svědkyně má úzké vazby jak na žalobce, tak na pana [příjmení] [jméno], který měl od žalovaného odkoupit podíl na obchodu s alkoholem. Výpověď paní [příjmení] byla navíc v části týkající se údajné zápůjčky obecná a nezahrnovala konkrétní okolnosti smluvního vztahu žalobce a žalovaného, který měla domluvit.

20. Vycházeje ze shora rozvedených skutečností a veden zásadou stručnosti krajský soud v podrobnostech dále odkazuje na logické odůvodnění rozsudku okresního soudu, který shledává věcně správným, a proto jej potvrdil (§ 219 o.s.ř.) včetně správných závislých výroků o náhradě nákladů řízení, které odpovídaly zásadám ustanovení § 142 o.s.ř.

21. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci. V souzené věci představuje náklady řízení na straně žalovaného odměna za dva úkony právní služby spočívající ve vyjádření žalovaného k odvolání a v účasti zástupce žalovaného na jednání odvolacího soudu dne 15. 11. 2022 z punkta 464 490 Kč (18 000 eur x 25, 805 Kč jako kurz platný ke dni podpisu plné moci k zastupování dne 8. 10. 2019) ve výši 2x 10 180 Kč (§ 7 bod 6 advokátního tarifu), k čemuž přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2x 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), polovina cestovného (s ohledem na souběh dvou jednání u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ve stejný den) zástupce žalovaného k jednání odvolacího soudu z [obec] do [obec] a zpět [značka automobilu], [registrační značka], při ujetí 244 km, průměrné spotřebě benzinu automobilového 95 oktanů 6,3 l /100 km za 44,50 Kč a náhradě za amortizaci ve výši 4,70 Kč za 1 km, celkem cestovné činí 915,40 Kč (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu a vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění pozdějších předpisů), polovina náhrady za promeškaný čas za cestu k soudu a zpět za celkem 6 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) a 3 advokátního tarifu) ve výši 300 Kč a 21% DPH ze součtu uvedených částek (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) ve výši 4 656,80 Kč Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalovaného dosáhly částky 26 832,20 Kč, kterou je žalobce povinen nahradit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalovaného (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).