27 CO 252/2021

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D. a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalované: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa o zaplacení 27 991 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 21. 4. 2021, č. j. 5 C 23/2021-39,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku II., ve které byla zamítnuta žaloba ohledně zaplacení části kapitalizovaného úroku ve výši 5 311,23 Kč a úroku ve výši 23,66% ročně z částky 11 729 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok ve výši 23,66% ročně z částky 5 037 Kč od 31. 3. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývající části se rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku II. potvrzuje.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani odvolacím soudem.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem vyhověl žalobě co do částky 11 729 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5% ročně od 7. 4. 2018 do zaplacení (výrok I.) a žalobu zamítl co do částky 16 262 Kč a co do rozdílu mezi požadovanými a přiznanými úroky a zákonnými úroky z prodlení (výrok II.) Okresní soud nakonec nepřiznal žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 24 286,03 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 3 704,97 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 10 997,34 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 910,73 Kč, úroku ve výši 23,66% ročně z dlužné jistiny a zákonných úroků z prodlení. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela dne 17. 2. 2017 s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala splatit úvěr s úrokem ve výši 4 200 Kč při úrokové sazbě 23,66% ročně, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč a službou životního pojištění ve výši 754 Kč v 58 týdenních splátkách po 913 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni dne 29. 11. 2019. Žalovaná uhradila do postoupení pohledávky částku 20 963 Kč a po postoupení částku 4 000 Kč.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

4. Okresní soud provedl dokazování listinnými důkazy. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 2. 2017 zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a že se žalovaná zavázala úvěr splatit s úrokem ve výši 4 200 Kč při úrokové sazbě 23,66% ročně a se shora uvedenými poplatky a službou životního pojištění v 58 týdenních splátkách po 913 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 204% Okresní soud měl za prokázané, že pohledávka byla postoupena žalobkyni a že postoupení bylo žalované oznámeno.

5. Okresní soud po provedeném dokazování porovnal sjednané úroky ve smlouvě o úvěru s obvyklými úroky dle databáze ARAD České národní banky. Zjistil, že v únoru 2017 činila úroková sazba korunových úvěrů s fixací od 1 do 5 let 9,55% a RPSN 10,17%. S ohledem na skutečnost, že posuzovanou smlouvou o úvěru byla poskytnuta tzv. rychlá půjčka, byl soud prvního stupně ochoten akceptovat náklady úvěru ve dvojnásobné výši, než vyplývaly z databáze ARAD. Okresnímu soudu se tedy jako přiměřené jevily úroky ve výši 20% ročně, a proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky 11 729 Kč, kterou představuje jistina ve výši 5 037 Kč (30 000 – zaplacených 24 963 Kč) a přiměřené úroky ve výši 6 692 Kč za období do uplynutí doby splatnosti půjčky, a dále úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku) z celé přiznané částky ve výši 11 729 Kč. Žalobu pak ve zbývající části včetně zjevně nepřiměřených a dobrým mravům se příčících poplatků, které byly sjednány ve smlouvě o úvěru, zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) tak, že žádné z účastnic nepřiznal jejich náhradu, protože žalobkyně měla ve věci jen částečný úspěch co do 50%.

7. Žalobkyně podala včas odvolání proti části výroku II. napadeného rozsudku v dále uvedeném rozsahu a proti souvisejícímu výroku III. rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi. Žalobkyně se odvoláním do výroku II. rozsudku domáhala změny tohoto výroku rozsudku a vyhovění žalobě pouze v rozsahu, ve kterém soud nepřiznal kapitalizovaný úrok ve výši 5 311,23 Kč a úrok ve výši 23,66% ročně z částky 11 729 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení. Připomněla, že úrok ve výši 23,66% ročně z dlužné jistiny ve výši 24 286,03 Kč požadovala od skončení sjednané doby splátkového kalendáře, protože za dobu řádného trvání smlouvy byl úrok uhrazen již před podáním žaloby. Úroková sazba sice činila 23,72% ročně, nicméně žalobkyně využila svého práva a požadovala nižší úrok ve výši 23,66% ročně. Úrok byl sjednán podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku (dále „o.z.“) na dobu trvání smluvního vztahu, tj. od 17. 2. 2017 do 30. 3. 2018, za předpokladu, že žalovaná bude řádně a včas hradit sjednané splátky. Jelikož to však žalovaná nečinila, tak se dle smluvních ujednání úročí neuhrazená jistina i po ukončení splátkového kalendáře až do vypořádání veškerých závazků ze smlouvy. Z ustálené judikatury vyplývá, že úroky a úroky z prodlení mohou být požadovány vedle sebe. S ohledem na rozhodnutí okresního soudu o zamítnutí části jistiny požadovala žalobkyně úrok ve výši 23,66% pouze z přiznané jistiny ve výši 11 729 Kč od 31. 3. 2018 do 17. 2. 2020, který kapitalizovala částkou 5 311,23 Kč, a dále ve výši 23,66% ročně z částky 11 729 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení.

8. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. v napadené části, tj. ve shora naznačené části výroku II. a závislém nákladovém výroku III. (§ 212 písm. a/ o.s.ř.), když ostatní výroky (výrok I. a část výroku II.) nebyly odvoláním napadeny a nabyly již samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o.s.ř.), a to při nařízeném jednání v nepřítomnosti účastnic řízení za splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. (za použití § 211 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 2 o.z. úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

12. Podle § 1806 o.z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.

13. Odvolací soud předně vychází ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají; odvolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje. Odvolací soud rovněž odkazuje na správné právní závěry okresního soudu stran aktivní legitimace žalobkyně k vedení tohoto sporu i toho, že závazkový vztah účastnic posuzoval dle jím citovaných právních předpisů, tj. zejména dle režimu o.z.

14. Odvolací soud dále s ohledem na odlišné hodnocení ujednání o smluvním úroku zopakoval dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 2. 2017, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou. Z citované smlouvy mimo jiné vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč (článek 1.2 smlouvy). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 58 týdnů (článek 1.3 smlouvy). Z článku 1.4 smlouvy ohledně zápůjční úrokové sazby dále vyplývá, že žalovaná uhradí právní předchůdkyni žalobkyně za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy. V případě smlouvy uzavřené na 58 týdnů (58 splátek) činí úroková sazba 23,72 % p.a. V článku 1.7 smlouvy bylo ujednáno, že za předpokladu řádného a včasného splácení spotřebitelského úvěru uhradí žalovaná částku ve výši 52 954 Kč, která představuje součet výše spotřebitelského úvěru (jistiny) 30 000 Kč, celkových nákladů spojených se spotřebitelským úvěrem, tj. úroku ve výši 4 200 Kč a poplatku ve výši 6 000 Kč, včetně zvolených doplňkových služeb, tj. hotovostního inkasa splátek ve výši 11 000 Kč a pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 754 Kč. V článku 1.9 smlouvy se žalovaná zavázala splatit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku v 58 pravidelných týdenních splátkách po 913 Kč s tím, že první splátka měla být dle smlouvy splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. V článku 6.1 smlouvy bylo ujednáno, že smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran.

15. Ze shora učiněných skutkových zjištění je dle názoru odvolacího soudu zřejmo, že smluvní úrok byl po dobu trvání smlouvy o úvěru (do doby včasného a řádného vypořádání všech vzájemných závazků smluvních stran) sjednán ve výši 23,72 % p.a. Jde nepochybně o platné ujednání, když ani z hlediska výše tohoto úroku odvolací soud nemá pochyb o tom, že by byl v kolizi s dobrými mravy (srov. § 580 a § 588 o.z.). To ostatně koresponduje shora citované právní úpravě (§ 2395 a § 2399 odst. 2 o.z.) a tam zakotvenému základnímu principu úvěrového vztahu, že úvěrující poskytuje úvěrovanému finanční prostředky (úvěr) na určitou dobu a úvěrovaný se zavazuje za takové poskytnutí peněz zaplatit úrok. Úrok je platba za poskytnutí úvěru, a to za celou dobu, kdy jsou finanční prostředky v dispozici úvěrovaného. V daném případě úvěrová smlouva účastníků jasně stanoví, že pouze za předpokladu řádného a včasného splácení spotřebitelského úvěru, tj. splacení úvěru v 58 týdenních hotovostních splátkách, je žalovaná povinna zaplatit úrok v částce 4 200 Kč. To plyne z doslovného výkladu shora uvedeného smluvního ujednání a musí to být zřejmé i spotřebiteli s rozumem a schopnostmi průměrného člověka (§ 4 odst. 1 o.z.). Úrok ve výši 4 200 Kč se v žádném případě netýkal období následujícího po splatnosti poslední (58.) sjednané splátky, tj. období od 31. 3. 2018. Právě za toto období (nikoliv za dobu předchozí) žalobkyně žádá přiznat smluvní úroky (kapitalizované na částku 5 311,23 Kč za dobu od 31. 3. 2018 do 17. 2. 2020, a dále 23,66% úrok p.a. z částky 11 729 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení).

16. Odvolací soud nevidí důvod blížeji rozebírat mechanismy výpočtu (kalkulace) úrokové sazby v projednávané věci a tyto konfrontovat se smluvním úrokem v částce 4 200 Kč, neboť pro své posouzení považuje za podstatné již shora učiněné zjištění, že je žalován smluvní úrok ve výši 23,66 % p.a., který je nižší než ve smlouvě sjednaný úrok ve výši 23,72% p.a. a který se tak či tak nemohl týkat období, za něž měla žalovaná zaplatit úrok ve výši 4 200 Kč Odvolací soud tedy nevidí důvod přisvědčit výkladu okresního soudu, že by měla žalovaná zaplatit toliko přiměřený úrok ve výši 6 692 Kč pouze za období do splatnosti úvěru. Nadto (obiter dictum) lze dodat, že úroky dle zákona i úvěrové smlouvy náleží žalované platit za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. To se nesrovnává s tím, aby žalovaná, která finanční prostředky (v rozsahu soudem uloženého plnění) nevrátila, za dobu prodlení s plněním svých závazků nehradila žádné úroky. Krajský soud však nesouhlasí s odvoláním žalobkyně v té části, ve které žádá přiznání požadovaných úroků ve výši 23,66% ročně z celé v odvoláním nenapadeném výroku I. rozsudku okresního soudu přiznané částky ve výši 11 729 Kč. Tato částka je totiž podle odůvodnění okresního soudu tvořena jistinou ve výši 5 037 Kč a přiměřeným úrokem za období do uplynutí doby splatnosti půjčky ve výši 6 692 Kč. Úroky z úroků lze sice podle § 1806 o.z. požadovat, nicméně jen tehdy, bylo-li to ujednáno. Ujednání o úročení úroků musí být dostatečně jasné. V pochybnostech se má za to, že úroky z úroků ujednány nebyly. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 2. 2017, kterou odvolací soud zopakoval k důkazu, nevyplývá, že by žalobkyně s žalovanou sjednala úročení úroků. Nakonec i z podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je zřejmé, že žalobkyně se domáhala úroků ve výši 23,66% ročně jen z dlužné jistiny, a nikoliv i z kapitalizovaných úroků.

17. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroků ve výši 23,66% z dlužné jistiny ve výši 5 037 Kč od 31. 3. 2018 do zaplacení. Lhůtu k zaplacení odvolací soud stanovil žalované dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Krajský soud následně ve výroku III. odvoláním napadený výrok II. rozsudku okresního soudu ve zbývající části, pokud jde o úrok ve výši 23,66% ročně z kapitalizovaného úroku ve výši 6 692 Kč, potvrdil.

18. S ohledem na částečnou změnu rozsudku okresního soudu ve věci samé odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Žalovaná měla ve věci převážný úspěch, měla by proto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. nárok na poměrnou část nákladů proti žalobkyni, která měla ve věci převážně neúspěch. Vycházeje z tarifní hodnoty ve výši 27 991 Kč (§ 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen „advokátní tarif“), poměr úspěchu a neúspěchu účastníků činil 82% ku 18% ve prospěch žalované, neboť žalobkyně byla, pokud jde o dlužnou částku bez příslušenství (úroků a úroků z prodlení), ve věci úspěšná jen co do částky dlužné jistiny ve výši 5 037 Kč, a naopak neúspěšná byla co do částky 22 954 Kč. Nic na tom nemění ani změna rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem, protože předmětem odvolacího řízení bylo pouze příslušenství pohledávky. Žalované by tak svědčilo právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem, nicméně z obsahu spisu není zřejmé, že by žalované náklady řízení vznikly, proto krajský soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

19. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná jen v menší části, a to pouze pokud jde o úroky ve výši 23,66% ročně z částky 5 037 Kč z požadovaných úroků ve výši 23,66% ročně z částky 11 729 Kč. Podle obsahu spisu náklady odvolacího řízení z větší části úspěšné žalované nevznikly, proto krajský soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.