27 CO 252/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D. a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená ustanovenou advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení bytu, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 1. 7. 2022, č. j. 11 C 326/2021-80,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 6 626,50 Kč k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení] v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, počínaje měsícem následujícím po nabytí právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s kteroukoli splátkou.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 4 356 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Ustanovené zástupkyni žalované, advokátce [titul] [jméno] [příjmení], se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za odvolací řízení ve výši 4 848,10 Kč, která bude vyplacena z účtu Okresního soudu v Chrudimi.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost vyklidit bytovou jednotku [číslo] o velikosti [anonymizováno] v budově [adresa], bytový dům, v části [územní celek] III, která stojí na pozemku parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí], do 6 měsíců od nabytí právní moci rozsudku (výrok I.). Okresní soud dále uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení ve výši 13 253 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s kteroukoli splátkou (výrok II.). Nakonec okresní soud přiznal ustanovené zástupkyni žalované, advokátce [titul] [jméno] [příjmení], k proplacení z účtu Okresního soudu v Chrudimi odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 6 534 Kč.

2. Okresní soud vysvětlil v odůvodnění rozsudku, že se žalobce žalobou podanou dne 24. 11. 2021 domáhal proti žalované vyklizení jím vlastněné bytové jednotky [číslo] o velikosti [anonymizováno] na adrese [adresa] (dále i„ byt“). Žalovaná užívala byt na základě nájemní smlouvy uzavřené na dobu určitou od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 bez možnosti automatického prodlužování doby trvání nájmu. Žalovaná nevyklidila byt bezodkladně po zániku nájmu ani po obdržení písemné výzvy žalobce ze dne 12. 8. 2021. Žalobce nesouhlasil s vazbou doby vyklizení bytu na přidělění městského bytu a poukázal na skutečnost, že žalovaná dlouhodobě neplní povinnosti související s nájmem, nehradí nájem a dostatečným způsobem si nehledá jiné bydlení, přestože na trhu s nabídkami pronájmů bytů je dostatečná nabídka bytů v domech s výtahem nebo v nízkých patrech. Žalobce s ohledem na žalovanou trvzené zdravotní problémy zjistil namátkovým dotazem u Domova seniorů [obec], že má volnou kapacitu. Proto navrhl, aby soud padané žalobě vyhověl a prodloužil žalované lhůtu k vystěhování z původně navrhovaných 15 dnů na 3 měsíce, případně i 6 měsíců.

3. Žalovaná prostřednictvím ustanovené zástupkyně k podané žalobě sdělila, že si je vědoma užívání bytu bez právního důvodu. Nájemné nehradila, protože jí na to nestačily příjmy, čehož si byla vědoma již při uzavření nájemní smlouvy. Z tohoto důvodu již v lednu 2020 žádala odbor správy majetku [územní celek] o přidělení městského bytu. V říjnu 2020 byl sice žalované nabídnut k převzetí městský byt, který však byl vzhledem k nepříznivému zdravotnímu stavu žalované nevhodný, protože se nacházel ve 4. patře bez výtahu. Žalovaná tak čeká na přidělení bytu, a proto navrhla, aby lhůta pro vyklizení bytu byla vázána na přidělení městského bytu [územní celek]. Žalovaná nakonec uvedla, že v současné době nemá možnost adekvátního bydlení a nemá kam přemístit své věci, proto žalobu na vyklizení bytu shledala v rozporu s dobrými mravy.

4. Okresní soud na základě nesporných tvrzení účastníků a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl. V průběhu řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem předmětné bytové jednotky [číslo] v [katastrální uzemí] a že žalovaná od 1. 1. 2021 užívá byt bez právního důvodu. Tento stav ke dni rozhodování okresního soudu trval již 18 měsíců. Žalobce neuzavřel s žalovanou novou nájemní smlouvu, protože žalovaná řádně neplatila nájemné. Okresní soud proto neshledal důvod k zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy. Z provedeného dokazování je však také zřejmé, že žalovaná s ohledem na svůj věk a zdravotní potíže není schopna si vyhledat jiné bydlení v obvykle poskytované lhůtě 15 dní. Žalované byl sice nabídnut městský byt, ale ten odmítla, protože se nacházel ve 4. patře domu bez výtahu. Žalovaná od té doby rezignovala na shánění jiného bydlení a spokojila se s tím, že zůstala ve stávajícím bytě a čekala na další nabídku ze strany města. Bez změny postoje žalované je situace neřešitelná. Její nynější přístup vedl i k tomu, že přišla o příspěvek na bydlení. Pokud by okresní soud podmínil povinnost k vyklizení zajištěním městského bytu, pak by žalovaná nebyla motivována nabízený byt přijmout. Okresní soud proto podané žalobě o vyklizení vyhověl, nicméně v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) stanovil velmi dlouhou lhůtu k vyklizení v délce 6 měsíců.

5. Okresní soud ve výroku rozsudku o nákladech řízení neshledal podle § 150 o.s.ř. důvod k nepřiznání či krácení náhrady nákladů řízení úspěšnému žalobci, přesto s ohledem na tíživou životní situaci žalované rozvrhl celkovou náhradu nákladů řízení ve výši 13 253 Kč do pravidelných měsíčních splátek ve výši 500 Kč Náklady řízení žalobce za řízení před soudem prvního stupně představuje odměna za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 9 odst. 1 a § 7 bod 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále„ advokátní tarif“), ve výši 4x 1 500 Kč, odměna za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 2 písm. g) a h) a odst. 3, § 9 odst. 1 a § 7 bod 4. advokátního tarifu ve výši 2x 750 Kč, paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 6x 300 Kč, 21% DPH ve výši 1 953 Kč a soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.

6. Okresní soud nakonec ve výroku III. přiznal ustanovené zástupkyni žalované odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 6 534 Kč, kterou představuje odměna za 3 úkony právní služby ve výši 3x 300 Kč (§ 11 odst. 1, § 9 odst. 1 a § 7 bod 4. advokátního tarifu), k čemuž náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 4x 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a 21% DPH.

7. Žalovaná podala proti výrokům I. a II. rozsudku včas odvolání. Nesouhlasila s podmínkami stanovenými pro vyklizení bytu a navrhla, aby krajský soud změnil rozsudek okresního soudu a lhůtu pro vyklizení bytu žalovanou navázal na zajištění náhradního bytu. Podotkla, že v [obec] žije celý život, nyní však jako důchodkyně disponuje nízkým příjmem. Omezují ji rovněž zdravotní problémy, proto nemohla přijmout byt v posledním podlaží domu bez výtahu, který je převážně obsazen nepřizpůsobivými občany. Žalobce sice předložil několik nabídek pronájmu bytu, ale žalovaná by nebyla schopna uhradit kauci a provizi realitního makléře, a navíc by nedosáhla ani na příspěvek na bydlení, protože ten je navázán na existenci trvalého pobytu v pronajatém bytě, což žalobcem předkládané nabídky neumožňovaly. Žalovaná nesouhlasila se závěry soudu prvního stupně o tom, že nevyvíjela aktivitu ke shánění bytu a připomněla, že se dne 12. 7. 2022 obrátila na předsedu bytové komise rady města a několikrát navštívila tajemnici bytové komise rady města i starostu města. Ve vztahu k výroku II. rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení namítala, že okresní soud měl využít moderačního práva podle § 150 o.s.ř., protože přiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému žalobci by pro žalovanou mělo katastrofální následky, zatímco žalobce by prakticky majetkově nezaznamenal, kdyby si nesl náklady řízení sám. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud podle § 150 o.s.ř. nepřiznal žalobci z důvodů zvláštního zřetele hodných náhradu nákladů řízení.

8. Žalobce považoval rozsudek soudu prvního stupně za správný a navrhl jej potvrdit. Poukázal na to, že si žalovaná sice stěžuje na svůj zdravotní stav, nicméně dle diagnostického souhrnu dlouhodobě nespolupracuje při léčbě. Přestože má zdravotní problémy, tak se nezajímala o služby domova pro seniory. Tyto potíže jsou odstranitelné pouhou změnou přístupu žalované, která nájemné nehradí dlouhodobě v horizontu 30 let, přestože má možnost žádat o sociální dávky a požadovat výživné od dcery. Žalovaná si však jiné bydlení nezajistila ani po vydání rozsudku okresního soudu, přestože již uplynula značná doba. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, tak žalobci vznikly náklady řízení dlouhodobým zaviněným jednáním žalované, která byt nevyklidila ani po obdržení předžalobní upomínky.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání v napadené části, tj. ve výrocích I. a II., přezkoumal, když přihlížel i k důvodům výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.).

10. V posuzované věci okresní soud provedl veškeré důkazy nezbytné k objektivnímu zjištění skutkového stavu, z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů odpovídající skutková zjištění, která promítl do správného závěru o skutkovém stavu. Proto na ně krajský soud pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně též srozumitelným způsobem uvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Okresní soud nakonec na věc správně aplikoval ustanovení občanského zákoníku o ochraně vlastnického práva (§ 1042 občanského zákoníku). S ohledem na shora uvedené lze, i pokud jde o právní posouzení věci, odkázat na správné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Pouze s ohledem na námitky žalované uvedené v odvolání dodává krajský soud následující.

11. Žalobou podle ustanovení § 1042 občanského zákoníku se vlastník bytu může bránit proti každému jinému narušování svého vlastnického práva, než je zadržování předmětu vlastnictví. Pasivně legitimován je ten, kdo ruší jakýmkoli způsobem pokojný výkon vlastnického práva za podmínky, že se jedná o nikoliv ojedinělé neoprávněné rušení. Po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, byl od 1. 1. 2014 zcela vypuštěn institut bytových náhrad. Zákon možnost přiznat bytovou náhradu při skončení nájemního vztahu bytu vůbec neobsahuje na žádném místě nové právní úpravy. Smyslem této nové právní úpravy bylo posílení pozice pronajímatelů. Bytovou náhradu však lze přiznat podle občanského zákoníku i po 1. 1. 2014 na základě stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 6/2009 s ohledem na aplikaci obecného ustanovení § 2 odst. 3 občanského zákoníku o dobrých mravech. Okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku správně vyložil, že nájemní vztah účastníků řízení skončil 31 12. 2020, kdy podle nájemní smlouvy ze dne 2. 1. 2020 uplynula doba nájmu. Žalobci nevznikla žádná povinnost uzavřít s žalovanou dodatek k nájemní smlouvě ani novou nájemní smlouvu, obzvlášť v situaci, kdy žalovaná dlouhodobě neplatila nájemné. Neexistuje proto žádný důvod pro zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy. Z dokazování naopak vyplynulo, že v Chrudimi, kde žalovaná dlouhodobě žije, existují další nabídky pronájmu bytů za nižší nájemné, než byla žalovaná povinna platit žalobci. Žalované se rovněž nabízí, a to i vzhledem k jejímu nepříznivému zdravotnímu stavu, možnost využít umístění v zařízení pro seniory, které provozuje [anonymizováno] a [anonymizováno] centrum pro seniory [anonymizováno], jak bylo zjištěno z emailové komunikace mezi tímto centrem a zástupcem žalobce. K tomu byla žalované poskytnutá velkorysá lhůta pro vyklizení bytu v délce šesti měsíců od právní moci rozsudku, která je oproti zákonné lhůtě 15 dnů podle § 160 odst. 1 o.s.ř. výrazně delší.

12. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

13. O nákladech řízení mezi účastníky okresní soud rozhodl ve výroku II. podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobci, který byl v řízení o vyklizení bytu zcela úspěšný, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, které okresní soud správně vypočetl poté, co neshledal důvody k nepřiznání či krácení náhrady nákladů řízení podle § 150 o.s.ř. Toto ustanovení soudu umožňuje, aby ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele účastníkům, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů řízení, tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznal, protože se povinnost nahradit náklady řízení podle § 142 o.s.ř. může v konkrétním případě jevit jako nepřiměřená tvrdost. Soud přitom musí vycházet ze všech okolností konkrétní věci (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 727/2000). Krajský soud s ohledem na tíživou sociální situaci žalované (srov. prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech na č.l. 17-20 spisu ve spojení s oznámeními o výši starobního důchodu a o změně výše srážek ze starobního důchodu na č.l. 31-33 p.v.), ke které se připojuje i její nepříznivý zdravotní stav (srov. lékařské zprávy na č.l. 36 a 36 p.v. spisu), má za to, že u žalované lze ve smyslu § 150 o.s.ř. shledat alespoň částečně důvody hodné zvláštního zřetele pro krácení náhrady nákladů řízení. Na druhou však nelze přehlédnout, že žalobci vznikly účelně vynaložené náklady související s tímto řízením, kterým se bylo možné vyhnout, kdyby žalovaná dobrovolně vyklidila byt po skončení nájmu, případně po obdržení předžalobní výzvy žalobce ze dne 12. 8. 2021. Bylo by tak nespravedlivé vůbec nepřiznat žalobci náhradu nákladů řízení. Odvolací soud pouze z tohoto důvodu rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení změnil (§ 220 o.s.ř.) tak, že uložil žalované povinnost nahradit žalobci k rukám jeho zástupce polovinu účelně vynaložených nákladů řízení v přiměřených měsíčních splátkách po 500 Kč, pod zrátou výhody splátek při prodlení se zaplacením kterékoliv splátky.

14. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl již podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., protože odvolání žalované do věci samé nebylo úspěšné poté, co se jí již před soudem prvního stupně dostalo správného náhledu na projednávanou věc. Náklady řízení na straně žalobce představuje pouze odměna za dva úkony právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání a v účasti na jednání odvolacího soudu dne 23. 11. 2022 ve výši 2x 1 500 Kč (§ 9 odst. 1, § 7 bod 4., § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu), k čemuž přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2x 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty ve výši 756 Kč Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalobce dosáhly částky 4 356 Kč, kterou je žalovaná s ohledem na její shora popsanou tíživou sociální situaci povinna nahradit v prodloužené lhůtě třiceti dnů dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

15. Nakonec krajský soud ve výroku III. rozhodl o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů ustanovené zástupkyně žalované. Krajský soud na rozdíl od ustanovené zástupkyně žalované nepovažoval za účelně vynaložené náklady řízení odměnu advokáta za další poradu se žalovanou po vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně a sepis výzvy bytové komisi [stát. instituce] k přidělení bytu žalované, když naposledy uvedený úkon právní služby již nesouvisí s řízením o vyklizení bytu a mohl být realizován samotnou žalovanou i mimo rámec tohoto řízení. Nakonec i sama žalovaná v průběhu řízení uváděla, že již v roce 2020, kdy nájemní vztah s žalobcem trval, žádala o přidělení městského bytu. Odměnu a hotové výdaje ustanovené zástupkyně žalované proto představuje odměna za dva úkony právní služby spočívající v podání odvolání a v účasti na jednání odvolacího soudu dne 23. 11. 2022 ve výši 2x 1 500 Kč (§ 9 odst. 1, § 7 bod 4., § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu), k čemuž přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2x 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), cestovné ustanovené zástupkyně žalované k jednání odvolacího soudu z [obec] do [obec] a zpět [značka automobilu], [registrační značka], při ujetí 26 km, průměrné spotřebě benzinu automobilového 95 oktanů 7,3 l /100 km za 44,50 Kč a náhradě za amortizaci ve výši 4,70 Kč za 1 km, celkem cestovné činí 206,70 Kč (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu a vyhl. č. 511/2021 Sb.), náhrada za promeškaný čas za cestu k odvolacímu soudu a zpět za celkem 2 půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) a 3 advokátního tarifu) a 21% DPH ze součtu uvedených částek (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) ve výši 841,40 Kč. Částka 4 848,10 Kč bude vyplacena z účtu Okresního soudu v Chrudimi.