27 CO 257/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně trvale bytem obec a číslo zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem obec a číslo zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 5. 2022, č. j. 17 C 217/2020 – 174,

I. Rozsudek okresního soudu se vyjma odvoláním nenapadeného výroku VII mění takto: Z věcí a majetkových hodnot, jež měli účastníci ve společném jmění manželů, se do vlastnictví žalobkyně přikazuje: -) garáž [číslo] která se nachází v budově tvořené [adresa] na stavební parcele p. [číslo] v obci [obec], k.ú. [obec] [anonymizováno] [adresa], která je zapsána v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. [obec] [anonymizováno] [příjmení], [územní celek], okres [okres], a ke garáži náležející spoluvlastnický podíl ve výši 102/10000 na bytovém domě [adresa] na st.p. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizováno] [příjmení] a na pozemku st.p. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizováno] [příjmení], obci [obec] (zapsané na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] [anonymizováno] [adresa]) a -) pozemek označený jako stavební parcela p. [číslo] jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa], pozemek označený jako pozemková parcela p. [číslo] se všemi součástmi a příslušenstvím, vše v obci a k.ú. [obec], vše zapsané v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec]. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému vypořádací podíl 3 078 600 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích 275 Kč na státem zálohované znalečné do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích 275 Kč na státem zálohované znalečné do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním ani odvolacím soudem.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem vypořádal zaniklé společné jmění manželů tak, že do vlastnictví žalobkyně přikázal garáž nacházející se v budově [adresa] na st. [parcelní číslo] v obci [obec], k.ú. [obec] [anonymizováno] [adresa] zapsanou u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] a dále ke garáži náležející spoluvlastnický podíl ve výši 102/10000 na bytovém domě [adresa] na st. p. [číslo] na pozemku st. [parcelní číslo] v obci [obec] a k.ú. [obec] [anonymizováno] [adresa] zapsaný na [list vlastnictví] (výrok I), do vlastnictví žalovaného přikázal pozemek označený jako stavební parcela [parcelní číslo], jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa], pozemek označený jako pozemková parcela p. [číslo] se všemi součástmi a příslušenstvím, zapsané na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] úřadu pro [územní celek], [stát. instituce] (výrok II), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl 2 802 600 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok III), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV), každému z účastníků uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích 275 Kč na státem zálohované znalečné do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky V a VI) a konečně zastavil řízení ohledně návrhu na vypořádání movitých věcí a peněžních prostředků na bankovním účtu vedeném u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet] (výrok VII).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobkyně se domáhala vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů (dále též SJM). Po částečném zpětvzetí žaloby žádala, aby do jejího výlučného vlastnictví byl přikázán pozemek, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], a dále garáž nacházející se v budově tvořené [adresa] na stavební parcele [číslo] v obci [obec], k.ú. [obec] [anonymizováno] [adresa] a ke garáži náležející spoluvlastnický podíl na bytovém domě [adresa]. Návrh odůvodňovala tím, že v rodinném domě dlouhodobě bydlí spolu s nezletilou dcerou, která v místě navštěvuje základní školu. Žalovaný má zajištěno bydlení v [obec]. Žalobkyně je připravena z obou vypořádávaných nemovitostí vyplatit žalovanému vypořádací podíl 3 054 785 Kč do 2 dvou měsíců od právní moci rozsudku.

3. Žalovaný souhlasil s vypořádáním věcí náležejících do zaniklého SJM, avšak navrhoval, aby rodinný dům s pozemky byl přikázán do jeho výlučného vlastnictví a do vlastnictví žalobkyně pak garáž spolu se spoluvlastnickým podílem na budově a pozemku. Podle žalovaného dům není dosud dostavěný, zbývá dokončit druhé nadzemní podlaží, a to pracemi, které je schopen vykonat sám bez dalších finančních nákladů. Žalovaný potvrdil, že v domě nebydlí, ale opustil jej proto, aby zamezil hádkám mezi bývalými manžely a přispěl tak k zajištění klidného prostředí pro nezletilou dceru účastníků. Žalovaný má k dispozici finanční prostředky na výplatu vypořádacího podílu, zatímco žalobkyně má toliko přislíbený úvěr a dar části financí a není najisto postaveno, že peníze na výplatu vypořádacího podílu bude mít skutečně k dispozici.

4. Okresní soud po provedeném dokazování, kdy vyslechl oba účastníky, svědky, seznámil se s listinnými důkazy, které účastníci předkládali k prokázání svých skutkových tvrzení, a znaleckým posudkem znalkyně [titul] [jméno] [příjmení], dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť účastníci nebyli schopni vypořádat zaniklé SJM mimosoudní dohodou.

5. Po právní stránce okresní soud věc posoudil podle příslušných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (občanský zákoník, dále jen o.z.), zejména ust. § 740 a následujících o.z.

6. Protože v průběhu řízení účastníci vzali zpět žalobu ohledně všech položek tvořících předmět zaniklého společného jmění manželů vyjma nemovitých věcí, okresní soud v tomto rozsahu řízení postupem dle ust. § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. zastavil.

7. K věci samé okresní soud uvedl, že předmětem vypořádání tak zůstaly pouze nemovité věci, přičemž žalobkyně žádala o přikázání obou nemovitých věcí do jejího výlučného vlastnictví. Žalovaný navrhoval, aby do jeho vlastnictví byly přikázány nemovitosti v [obec], tedy rodinný dům s pozemkem a do vlastnictví žalobkyně garáž v [obec]. S ohledem na shodná stanoviska účastníků byla proto do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázána garáž.

8. Při zvažování, kterému z účastníků by do výlučného vlastnictví měl být přikázán pozemek s rodinným domem, okresní soud prioritně zvažoval, který z účastníků má k dispozici finanční prostředky pro výplatu vypořádacího podílu. Konstatoval, že výpověďmi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a výpisy z účtu žalovaného bylo prokázáno, že darem od rodičů a půjčkou od známého žalovaný získal celkem 2 800 000 Kč a jeho disponibilní zůstatek na účtu k datu 22. 4. 2020 činil 3 143 377,24 Kč. Žalobkyně naproti tomu pouze tvrdila, avšak žádným způsobem neprokázala, že na výplatu vypořádacího podílu dosáhne prostřednictvím přislíbeného úvěru a dalších 1 100 000 Kč jí je ochoten poskytnout přítel [příjmení] [příjmení]. To, že jmenovaný má k dispozici uvedené finanční prostředky, však v řízení prokázáno nebylo. Okresní soud přihlédl i k tomu, že nemovitost je nedokončená a její dostavbu a následnou údržbu lépe zajistí žalovaný, který tuto budoval převážně svépomocí, což žalobkyně nepopřela. Je pravdou, že žalobkyně užívá dům spolu s nezletilou dcerou a nemá jinou možnost bydlení. Pakliže však obdrží soudem stanovený vypořádací podíl a bude mít k dispozici jí tvrzené finanční prostředky určené k výplatě vypořádacího podílu, bude nepochybně schopna zajistit sobě i dceři odpovídající bydlení ve zvolené lokalitě. Okresní soud proto přikázal pozemek s domem do výlučného vlastnictví žalovaného.

9. Hodnota všech nemovitostí činí celkem 6 157 200 Kč a každému z účastníků by se tak mělo dostat 3 078 600 Kč. Hodnota nemovitostí přikázaných žalobkyni činí 276 000 Kč a žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádací podíl 2 802 600 Kč.

10. O nákladech řízení okresní soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich úhradu, když oba dva účastníci se tohoto práva výslovně vzdali.

11. O nákladech řízení České republiky okresní soud rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni i žalovanému uložil povinnost zaplatit státu 275 Kč, tedy zbývající část znalečného, která nebyla uhrazena z účastníky složených záloh.

12. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Rozsudek okresního soudu považovala za nesprávný a jeho odůvodnění za nepřesvědčivé a necitlivé. Žalobkyně uvedla, že žalobu podala z důvodu neochoty žalovaného věc řešit mimosoudní cestou. Teprve po podání žaloby žalovaný proklamoval zájem uzavřít dohodu o vypořádání SJM. Nemovité věci pak žalovaný žádal přikázat do podílového spoluvlastnictví účastníků s jejich následným prodejem, s čímž žalobkyně nesouhlasila, zejména ve vztahu k domu v [obec], který je letitým domovem dcery účastníků [jméno], která byla svěřena do péče žalobkyně. Skutečnost, že dům s pozemkem byl nyní přikázán žalovanému, by znamenala nutnost zajištění nového bydliště nejen pro žalobkyni, ale i pro její dceru, s čímž je spojeno i hledání nové základní školy. Sama tato myšlenka je pro nezletilou dceru účastníků nepřijatelná a traumatizující. Okresní soud svůj závěr o tom, že pozemek s domem je nutno přikázat žalovanému, vybudoval na úvaze, kdo z účastníků disponuje finančními prostředky na výplatu vypořádacího podílu. Takový postup však podle žalobkyně nemá oporu v zákoně, když ust. § 742 o.z. jednoznačně upravuje pravidla pro vypořádání SJM. Okresní soud z neznámého důvodu nepovažoval za relevantní svědectví přítele žalobkyně pana [příjmení] stran poskytnutí finančních prostředků na vyplacení žalovaného či tvrzení žalobkyně o možnosti získat bankovní úvěr. Ten má žalobkyně po jednání s hypotečním poradcem [právnická osoba] již přislíben. Podkladem pro poskytnutí úvěru je pro banku však buď mimosoudní dohoda účastníků, anebo příslušné rozhodnutí soudu o přikázání nemovité věci do výlučného vlastnictví žalobkyně. Na straně žalobkyně však neexistují žádné překážky, které by poskytnutí úvěru bránily. Je pravdou, že žalovaný dům z 80 % postavil svépomocí, to žalobkyně nepopírá. Žalobkyně se však v té době jako jeho manželka starala o rodinu, děti, zahradu, tak jak tomu je v drtivé většině manželství, kdy je-li manželka na rodičovské dovolené, má pochopitelně jiné starosti nežli budovat společné bydlení. Žalobkyně na stavbě domu v [obec] pomáhala dle svých možností a schopností. V odvolání popsala, jaké práce během této doby dělala. Zejména ale pečovala o děti a rodinnou domácnost, což nepochybně svědčí jednoznačně ve prospěch žalobkyně ohledně úvahy o tom, komu nemovitou věc přikázat do výlučného vlastnictví. Přehlédnout nelze ani skutečnost, že žalovaný na počátku řízení o přikázání věcí do svého výlučného vlastnictví nestál, preferoval jejich prodej bez jakéhokoliv zájmu o to, aby rodinný domek v [obec] byl přikázán jemu a on zde se svou novou rodinou bydlel. Teprve po vypracování znaleckého posudku [titul] [příjmení] své stanovisko změnil. Žalobkyně takový postup považuje za účelový, nesvědčící opravdovému zájmu žalovaného o předmětný dům. Pakliže by rozhodnutí okresního soudu mělo obstát, znamenalo by to pro žalobkyni nemovitost v [obec] i s dcerou opustit, s nemalými náklady ji vyklidit, shánět jiné odpovídající bydlení atd., zatímco žalovaný spolu se svojí novou rodinou uspokojuje bytovou potřebu v nájemním bytě v [obec] a přikázání domu do výlučného vlastnictví žalobkyně žádný takto dramatický zásah do života žalovaného představovat nebude. Okresní soud všechny tyto skutečnosti ve svých úvahách nedocenil a žalobkyně tudíž jeho rozhodnutí neshledává přiléhavým. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil, dům přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně a uložil jí povinnost vyplatit žalovanému vypořádací podíl.

13. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že rozsudek okresního soudu považuje za věcně správný, vydaný v souladu se zákonem stanovenými pravidly pro vypořádání společného jmění, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí a odpovídající zásadám spravedlnosti. Okresní soud své rozhodnutí založil na zákonem stanovených zásadách pro vypořádání společného jmění a na prokázaném zjištění, že žalovaný disponuje finančními prostředky odpovídajícími výši vypořádacího podílu. Žalobkyně neprokázala, že by takovými finančními prostředky disponovala, ani to, že bude schopna výplatu vypořádacího podílu v budoucnu zajistit. Okresní soud správně přihlédl i k tomu, že to je právě žalovaný, kdo bude schopen lépe než žalobkyně (svépomocí a tedy i finančně výhodněji) rodinný domek dostavět a poté jej i udržovat. Je pravdou, že žalovaný zpočátku navrhoval žalobkyni prodej všech nemovitých věcí, důvodem však nebyl finanční prospěch a chladný kalkul, o němž hovoří žalobkyně, ale snaha o dosažení maximální kupní ceny a její spravedlivé rozdělení mezi obě strany sporu. Pakliže žalobkyně argumentuje tím, že pečuje o nezletilou dceru, která je na dům fixována, tvoří její zázemí apod., tak žalovaný poukazuje na skutečnost, že žalobkyně s dcerou v roce 2020 po dobu cca 6 měsíců v domě vůbec nebydlely. Kde v té době žalobkyně s dcerou žila, žalovaný nezjišťoval, z chování dcery bylo zřejmé, že o tom nemá mluvit, a proto na ní žalovaný nenaléhal. V tomto období bydlel v domě zletilý syn účastníků [jméno] spolu se svojí přítelkyní. Jednání žalobkyně podle žalovaného nasvědčovalo tomu, že zájem o bydlení v rodinném domě nemá. Pokud jde o docházku dcery [jméno] do školy v [obec], je žalovaný připraven být maximálně nápomocen tomu, aby dcera dokončila pátý a poslední stupeň základní školy v [obec]. Následně bude muset tak jako tak pokračovat v docházce v jiné škole, neboť v [obec] může docházet pouze do 5. ročníku. Žalovaný konečně odmítl, že by neměl zájem na řešení věci bez soudního řízení, avšak každý takový pokus skončil vždy pouze jednostrannými požadavky žalobkyně za přítomnosti tehdy osmi až devítileté dcery [jméno] a manipulativní snahou žalobkyně dosáhnout svého jednáním před dcerou. To žalovaný odmítal a jednání ukončil. Ze všech uvedených důvodů by proto rozsudek okresního soudu měl být potvrzen.

14. Žalobkyně v replice na vyjádření žalovaného doplnila, že setrvává v přesvědčení o věcně nesprávném a nespravedlivém rozsudku okresního soudu. Nalézací soud prakticky rezignoval na přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí, jímž společné nemovitosti účastníků přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by v řízení o vypořádání rozvodem zaniklého SJM mělo být rozhodujícím pro přikázání společné věci jednomu z účastníků, to, kdo z bývalých manželů prokáže, že má na vyplacení vypořádacího podílu příslušné finanční prostředky. Pokud by tomu tak mělo být, došlo by k naprosto flagrantnímu popření základních zásad občanského zákoníku aplikovatelných na tato řízení skrze ust. § 742 o.z. Žalobkyně dále ve vyjádření zopakovala své stěžejní výhrady vůči rozhodnutí okresního soudu a polemizovala s argumentací a závěry plynoucími z vyjádření žalovaného. Žalobkyně se vyjádřila i k příčinám zániku manželství účastníků. Opětovně navrhla změnu rozsudku okresního soudu a přikázání nemovitých věcí do výlučného vlastnictví žalobkyně.

15. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně dále doplnila, že má k dispozici finanční prostředky pro výplatu vypořádacího podílu žalovanému, které jsou tvořeny jednak naspořenými prostředky žalobkyně v částce 600 000 Kč a zbývajících 2 600 000 Kč je půjčka od přítele žalobkyně [titul] [příjmení]. K tomuto svému tvrzení žalobkyně předložila potvrzení o zůstatku na účtu vystavený [právnická osoba]

16. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a důkazní řízení současně doplnil (§ 213, § 213a o.s.ř.) o žalobkyní předložené potvrzení o zůstatku na účtu.

17. Z potvrzení vystaveného dne 16. 11. 2022 na žádost žalobkyně [právnická osoba], odvolací soud zjistil, že na účtu žalobkyně ke dni 15. 11. 2022 je zůstatek v českých korunách ve výši 3 202 131,24 Kč.

18. Po takto doplněném dokazování, seznámení se s obsahem spisu a přezkoumání úvah okresního soudu vedoucích k vydání odvoláním napadeného rozsudku dospěl krajský soud k závěru, že odvolání žalobkyně je opodstatněné.

19. Okresní soud v posuzované věci provedl dokazování dostatečné pro učinění co nejobjektivnějšího závěru o skutkovém stavu, z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů i obsahu spisu odpovídající skutková zjištění, která promítl do srozumitelného a logického závěru o skutkovém stavu a věc i správně právně posoudil. Při svých úvahách o opodstatněnosti žalobních žádání vycházel z dílem mezi účastníky nesporného skutkového stavu, a sice že jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno, čímž došlo k zániku SJM a při absenci dohody o jeho vypořádání nezbývá než vypořádat majetek náležející do zaniklého společného jmění soudní cestou. Jelikož účastníci v průběhu řízení dospěli k dohodě ohledně movitých věcí a dalších hodnot spadajících do společného jmění a předmětem vypořádání tak zůstaly toliko nemovité věci, okresní soud zvažoval, kterému z účastníků svědčí nárok na přikázání nemovitých věcí do jeho vlastnictví. V tomto směru okresní soud vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, z níž se dlouhodobě podává (a to nejen pro případy vypořádání podílového spoluvlastnictví, jak tvrdila žalobkyně), a to již za právní úpravy plynoucí z ust. § 150 zák. č. 40/1964 Sb ve znění pozdějších předpisů (občanský zákoník, dále jen obč. zák.) stejně jako při vypořádání zaniklého SJM dle příslušných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (občanský zákoník, dále jen o.z.), to, že manželovi, který požaduje přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví a jemuž svědčí hledisko účelného využití těchto nemovitostí, ale nemá prostředky na vypořádání podílu druhého manžela, resp. věrohodně nedoloží, že je bude mít k dispozici v přiměřené lhůtě, v zásadě nelze nemovitosti přikázat, zvláště, je-li druhý z manželů solventní a rovněž žádá, aby mu nemovitosti byly přikázány (k tomu srovnej např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 680/2005 či 22 Cdo 2781/2019).

20. V posuzované věci za řízení před okresním soudem přesně tato situace nastala. Žalobkyně, ač žádala o přikázání nemovitých věcí do svého vlastnictví, pouze deklarovala připravenost vyplatit žalovanému odpovídající vypořádací podíl, zatímco žalovaný doložil, že finanční prostředky na úhradu vypořádacího podílu má k dispozici na svém bankovním účtu. Za této situace, byť další kritéria pro přikázání nemovitých věcí do výlučného vlastnictví žalobkyně (§ 742 odst. 1 písm. d/ a e/ o.z.) svědčila spíše ve prospěch žalobkyně, nezbylo okresnímu soudu než rozhodnout tak, jak plyne z výrokové části odvoláním napadeného rozsudku. Za okresním soudem zjištěného skutkového stavu šlo o rozhodnutí správné, odpovídající zjištěným skutečnostem i prokázaným možnostem a schopnostem účastníků vyplatit vypořádací podíl v předpokládané výši.

21. V průběhu odvolacího řízení však žalobkyně soudu přesvědčivě prokázala, že na svém bankovním účtu disponuje finančními prostředky, které jí bez problémů budou umožňovat úhradu případného vypořádacího podílu žalovanému a současně zopakovala a podrobně rozvedla argumentaci z řízení před okresním soudem ve prospěch přikázání nemovitých věcí právě do jejího vlastnictví.

22. Podle přesvědčení odvolacího soudu za situace, kdy žalobkyně je schopna a připravena vyplatit vypořádací podíl žalovanému, který má navíc v současné době zajištěno jiné bydlení, byt, v němž žije se svoji novou rodinou, pak ve prospěch přikázání nemovitosti žalobkyni hovoří mimo jiné skutečnost, že žalobkyně v domě bydlí spolu s nezletilou dcerou účastníků, která dosud navštěvuje první stupeň základní školy. Nelze přehlédnout, že nejen pro žalobkyni, ale zejména pro dceru účastníků je předmětný dům jejím domovem, v němž je zvyklá bydlet, v místě bydliště současně navštěvuje základní školu a přikázáním domu do vlastnictví žalobkyně pomine nejen nutnost zajišťovat nové bydlení pro žalobkyni i nezl. [jméno], ale současně bude moci nezletilá dokončit první stupeň základní školy v místě a prostředí, na které je zvyklá a adaptovaná. Současně půjde i o účelné využití nemovitosti, byť obdobně účelné by užívání nemovitosti mohlo být i ze strany žalovaného, pakliže by zvolil přestěhování do domu v [obec], což ovšem ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, natož prokázáno. Mezi účastníky řízení pak nebylo sporným, že žalobkyně se obdobným způsobem jako žalovaný v rámci svých možností a schopností, za situace, kdy byla na rodičovské dovolené a pečovala o rodinu a děti účastníků, podílela na nabytí domu, jeho výstavbě, udržování a zvelebování a i v tomto směru zákonná kritéria přímo nefavorizují žádného z účastníků. Odvolací soud tudíž při své úvaze, komu z účastníků nemovitosti přikázat do výlučného vlastnictví, zohlednil zejména zájmy nezletilé dcery účastníků a dále přihlédl ke skutečnosti, že žalobkyně je aktuálně schopna obratem vypořádací podíl žalovanému vyplatit.

23. Odvolací soud proto vycházeje ze shora rozvedených úvah rozsudek okresního soudu, vyjma odvoláním nenapadeného výroku VII., změnil (§ 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.) tak, že obě nemovité věci – garáž se spoluvlastnickým podílem na pozemku a bytovém domě a pozemek s domem v [obec] – přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně, které současně uložil zaplatit žalovanému vypořádací podíl 3 078 600 Kč, a to s ohledem na aktuální finanční situaci žalobkyně ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Výše vypořádacího podílu se odvíjí od závěru znaleckého posudku znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] a nebyla mezi účastníky řízení sporná.

24. Odvolací soud současně shodně se soudem prvého stupně rozhodl o nákladech řízení České republiky (§ 148 odst. 1 o.s.ř.) a každému z účastníků uložil povinnost nahradit České republice na nákladech řízení vzniklých v souvislosti s vyplaceným znalečným částku 275 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

25. O nákladech řízení, a to s ohledem na změnu rozsudku okresního soudu i za řízení před okresním soudem, krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo za řízení před soudy obou stupňů, neboť oba účastníci se tohoto práva výslovně vzdali.