27 Co 265/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 66 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 10. 5. 2024, č. j. 12 C 63/2024 – 47,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, s 14,75% zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek (výrok I.). Okresní soud současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Ze žaloby vyplývalo, že rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi z , datum, , č. j. , právnická osoba, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, z , datum, , č. j. , spisová značka, (pravomocnými ke dni , datum, ) byla zrušena vyživovací povinnost žalobkyně k žalovanému s účinností od , datum, . Žalobkyně přeplatila žalovanému na výživném za dobu od , datum, do , datum, v měsíčních splátkách po , částka, celkovou částku , částka, , která byla poukázána na účet otce žalovaného. Žalovaný přes výzvu žalobkyně odmítl toto plnění vrátit.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. K tomu podrobně popsal své nepříznivé poměry, včetně rodinných poměrů (invalidní otec, péče o nepohyblivou babičku). Dále poukázal i na to, že se žalobkyně o něho nezajímá, chce vrátit spotřebované výživné, ačkoliv má (se svým druhem) dobrou životní úroveň.

4. Okresní soud učinil skutková zjištění ze shora citovaných rozsudků okresního a krajského soudu o zrušení vyživovací povinnosti žalobkyně vůči žalovanému, z rozsudku o stanovení posledního výživného (rozsudek okresního soudu z , datum, , č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu z , datum, , č. j. , spisová značka, ), z usnesení Policie ČR, Obvodní oddělení , adresa, z , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , týkajícího se odložení trestní věci podezření ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy, a z celé řady žalovaným předložených listinných důkazů k příjmům a výdajům jeho rodiny (viz body 3. – 5. odůvodnění rozsudku). Z hlediska skutkového okresní soud vyšel z toho, že shora citovanými rozsudky bylo rozhodnuto o zrušení vyživovací povinnosti žalobkyně vůči žalovanému s účinností od , datum, . Žalobkyně neplatila řádně výživné na žalovaného, a proto na ni bylo podáno trestní oznámení, na jehož základě doplatila výživné do listopadu 2022 a následně hradila výživné od prosince 2022 do června 2023 ve výši , částka, měsíčně. Žalovaný k výzvě žalobkyně částku , částka, neuhradil.

5. Shora zjištěný skutkový stav okresní soud posuzoval dle ust. § 2991 a násl. a § 1968 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. K tomu konstatoval, že žalobkyně plnila výživné žalovanému na základě rozsudku okresního soudu z , datum, , ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu z , datum, poté, co na ni bylo podáno trestní oznámení pro neplnění vyživovací povinnosti. Ve věci okresního soudu sp. zn. 3 C , Anonymizováno, /2022 pak bylo rozhodnuto o zrušení vyživovací povinnosti žalobkyně vůči žalovanému. Okresní soud dále připomněl, že žalovaný je zletilý, tudíž na něho nedopadá ust. § 923 o.z. o nevracení spotřebovaného výživného nezletilým dětem. Z tohoto důvodu okresní soud žalobě na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu žalované částky, včetně zákonných úroků z prodlení, vyhověl. Přitom zdůraznil, že nemá možnost tuto žalobu vůči zletilé osobě zamítnout z důvodu sociálních poměrů žalovaného. Ty lze zohlednit pouze ve lhůtě k plnění, ve stanovení splátek, kterými nebude žalobkyně nijak výrazně ohrožena a žalovanému splácení umožní se s dluhem vyrovnat. Určené splátky odpovídají přibližně tříletému splácení, k tomu okresní soud současně pro ochranu žalobkyně vyslovil sankci ztráty výhody splátek, pokud žalovaný neuhradí některou ze splátek.

6. K nákladům řízení okresní soud uvedl, že podle úspěchu ve věci by měla žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení, nicméně se zřetelem na povahu věci (výživné mezi rodinnými příslušníky) a nepříznivé sociální poměry žalovaného shledal důvody zvláštního zřetele hodné pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř.

7. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání žalobkyně i žalovaný.

8. V odvolání ve věci samé žalovaný namítal, že napadený rozsudek vůbec nezohledňuje nepříznivou finanční situaci jeho rodiny, v níž žije otec s invalidním důchodem a nepohyblivá babička , jméno FO, , která je zcela závislá na péči otce a odvolatele. Žalovaný je bez příjmu, pomoci mu nemůže ani rodina. Žalovaný se na úkor žalobkyně neobohatil, výživné spotřeboval v souvislosti se studiem. Jednání žalobkyně je dle žalovaného v rozporu s dobrými mravy, neboť ta dobře zná nepříznivou situaci žalovaného, nadto nárokuje úroky z prodlení, ačkoliv žalovaný žádné úroky z dlužného výživného nepožadoval. Odvolatel dále poukázal na to, že se žalobkyně o něho nikdy nestarala, že zažádala o zrušení výživného až po oznámení, že žalovaný bude nadále pokračovat ve studiu. Jde tak o odvetu matky za to, že na ní podával trestní oznámení pro neplacení výživného, což však byla nutnost, neboť neměl z čeho platit náklady studia. Z výše uvedených důvodů považoval žalovaný napadený rozsudek za nespravedlivý, a proto se domáhal jeho změny a zamítnutí žaloby.

9. Odvolání žalobkyně směřovalo pouze proti nákladovému výroku rozsudku okresního soudu (sub II.). Dle odvolatelky v dané věci nenastaly důvody zvláštního zřetele hodné pro postup dle § 150 o.s.ř. Žalovaný sice studuje, avšak je mu , Anonymizováno, let, má výuční list a je schopen se sám živit. Pokud žalovaný dokladoval své příjmy a výdaje, opomněl uvést, že pobírá příspěvek na péči pro nepohyblivou babičku, se kterou žije ve společné domácnosti. Žalovaný je navíc od února 2024 vlastníkem bytu v , Anonymizováno, , ve kterém s otcem a babičkou bydlí. Z výše uvedených důvodů se žalobkyně domáhala změny rozsudku okresního soudu v napadené části a uložení povinnosti žalovanému nahradit jí náklady za řízení před soudy obou stupňů.

10. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání žalobkyně ztotožnil s odůvodněním nákladového výroku. Argumentace žalobkyně vlastnictvím bytu (převedeného na žalovaného k přání prarodičů) neobstojí, pakliže matka vlastní domek v , adresa, a žije v , Anonymizováno, v dobrých finančních poměrech s druhem, který ji dostatečně zabezpečí. Nelze pochopit, proč matka žalovaného tak nenávidí, že by chtěla žalovaného s rodinou vystěhovat do azylového domu. Stran příspěvku na péči o babičku žalovaný zdůraznil, že její zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, že není schopna zvládat základní životní potřeby. Rozhodnutí úřadu práce týkající se uvedeného příspěvku (připojené k vyjádření) je ze dne , datum, , tudíž žalovaný, resp. otec, který babičku v této věci zastupuje, žádný příspěvek nepobíral (dosud neobdržel). Žalovaný se dále pozastavil nad tím, jak může žalobkyně prostřednictvím své advokátky získat informace o příspěvku na péči. Tyto údaje jsou osobní a týkají se zdravotního stavu babičky, není proto zřejmé, proč žalobkyně uvádí tento příspěvek na péči do příjmu žalovaného. Závěrem žalovaný opětovně zmínil nepříznivou finanční situaci rodiny, odkázal na svůj odvolací návrh v rámci podaného odvolání.

11. Podáním z , datum, (zřejmě , datum, ) žalovaný doplnil odvolání tak, že mu dne , datum, zemřela babička , jméno FO, (doložil úmrtí list), přitom opětovně připomněl své nepříznivé finanční poměry, kdy s otcem žijí pouze z jeho invalidního důchodu (, částka, ).

12. Žalobkyně ve vyjádření k podáním žalovaného (vedle omluvy z nařízeného jednání) mimo jiné uvedla, že okresní soud ve svém odůvodnění zohlednil nepříznivou finanční a majetkovou situaci žalovaného (viz jeho argumentace k nákladovému výroku). Odmítla, že by její jednání bylo v rozporu s dobrými mravy. Dále uvedla, že pokud je odvolatel, jak plyne i ze zjištění okresního soudu, schopen se sám živit, pak nemá právo na výživné od žalobkyně a přeplatek na výživném je povinen vrátit. Nárok žalobkyně se tak nemůže příčit dobrým mravům. Žalobkyně proto setrvala na potvrzení rozsudku okresního soudu ve výroku I., resp. na změně rozsudku okresního soudu v nákladovém výroku (sub II.) a uložení povinnosti žalovanému nahradit jí náklady za řízení před okresním soudem. Současně požadovala nahradit náklady odvolacího řízení.

13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o.s.ř.“), osobami k nim oprávněnými (§ 201 o.s.ř.), jsou přípustná (§ 201 a § 202 o.s.ř. a contr.) a obsahují náležitosti odvolání a způsobilé odvolací důvody, přezkoumal z podnětu odvolání účastníků rozsudek okresního soudu (při nařízeném jednání za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobkyně), a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvoláních neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání účastníků nejsou důvodná.

14. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozsudku, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají (viz body 3. – 5., 8. odůvodnění rozsudku). Odvolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmo, že okresní soud pracoval se všemi relevantními skutečnostmi, z provedených důkazů vyvodil správná skutková zjištění a správné závěry právní, které odvolací soud níže pouze doplnil. Odvolací námitky žalovaného v podstatě nepřinesly nic nového, nebylo třeba k nim vést další dílčí dokazování, tudíž nemohou na posouzení věci nic změnit (blíže viz odůvodnění níže). Odvolací soud se zřetelem na obsah odvolání žalovaného a pro úplnost odůvodnění k věci dodává následující.

15. Ze zákonné úpravy jasně plyne (§ 923 odst. 2 o.z. a contr.), že zletilé dítě musí přeplatek vzniklý v důsledku snížení či zrušení výživného soudem rozhodnuvším na základě prokázané změny poměrů povinnému (tomu, kdo je poskytl) vrátit. Není rozhodné, zda bylo výživné spotřebováno či nikoliv. Pokud by tak zletilé dítě neučinilo, ponechalo by si bezdůvodné obohacení dle § 2991 o.z.

16. V daném případě výsledky dokazování před okresním soudem potvrdily situaci přímo zákonem předvídanou, tj. že žalobkyně v období od , datum, do , datum, plnila výživné pro žalovaného na základě shora označeného rozsudku Okresního soudu v Chrudimi z , datum, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, z , datum, , stanovujícího výživné na částku , částka, měsíčně od , datum, , a že s ohledem na změnu poměrů došlo ke zrušení této vyživovací povinnosti s účinností od , datum, dle shora označeného rozsudku Okresního soudu v Chrudimi z , datum, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, z , datum, . Pro posouzení věci optikou bezdůvodného obohacení nemá význam, že žalovaný požadované plnění (poskytnuté pod tlakem podaného trestního oznámení – viz usnesení Policie ČR, Územní odbor , adresa, z , datum, o odložení věci podezření ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy dle § 196a odst. 1 trestního zákoníku, č. l. 44 spisu) v souvislosti se studiem spotřeboval. Z procesní obrany žalovaného v odvolacím řízení je dále zřejmé (to vyplývalo i z obsahu podání žalovaného před okresním soudem), že žalobní požadavek je nemravný, k čemuž odkázal na své nepříznivé poměry (poměry své rodiny), nemravné jednání žalobkyně, která se nikdy o žalovaného nezajímala (nestarala), výživné plnila až po podání trestního oznámení, přitom dobře zná nepříznivé poměry žalovaného (jeho rodiny) a těší se dobré životní úrovni.

17. Je skutečností, že výkon práv a povinností by neměl bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných, být v rozporu s dobrými mravy. Současná právní úprava o.z. řeší možnou nepřiměřenou tvrdost zákona prostřednictvím zákazu zjevného zneužití práva podle § 8 o.z. Podle názoru odvolacího soudu takovou situaci ve skutkových poměrech dané věci dovodit nelze. Není pochyb o tom, že v daném případě se přisouzené plnění opírá o platný právní důvod. V daném případě nelze dovozovat, že by žalobkyně jako nositelka práva na vydání bezdůvodného obohacení neměla žádný, skutečný (nebo jen nepatrný) zájem na výkonu svého práva či že by snad šlo o šikanózní výkon práva (za účelem poškození žalovaného). Takový náhled stěží obstojí jen proto, že žalobkyně má být (oproti žalovanému) dobře hmotně zabezpečena (rozdílná ekonomická situace účastníků nemůže hrát roli), případně proto, že se žalobkyně domáhala vrácení přeplatku na výživném poté, co poskytla plnění z důvodu obavy z trestního stíhání pro zanedbání povinné výživy. Na nemravnost žaloby nelze usuzovat též jen z toho, že zde patrně nebyl (v minulosti ani nyní) žádný vztah žalobkyně k žalovanému (zájem a péče o něho), že žalobkyně redukovala svůj vztah k žalovanému na plnění vyživovací povinnosti, byť k tomu musela ingerovat soudní moc, případně k tomu byla donucena již zmíněným policejním šetřením přečinu zanedbání povinné výživy. Samotná tíživá příjmová situace žalovaného nemůže založit důvod k aplikaci § 8 o.z. Tyto příjmové poměry žalovaného odvolací soud nezpochybňuje, nicméně nemůže nezmínit okolnost, že dle závěrů předchozích rozhodnutí soudů je žalovaný schopen sám se živit, že nedobrou finanční situaci mohl řešit či alespoň zmírnit tak, že by usiloval o pracovní uplatnění a získal vlastní příjem pro potřeby rodiny. To žalovaný zjevně neučinil, k tomu netvrdil ani nedoložil žádné relevantní důvody, které by mu v alespoň částečném pracovním uplatnění (i při zohlednění minulé péče o babičku) bránily. Zbývá dodat, že důvodem k jinému náhledu není ani žalobkyní uplatňovaný nárok na příslušenství pohledávky (úroky z prodlení) ve světle toho, že sám žalovaný po žalobkyni zákonný úrok z prodlení z výživného nepožadoval.

18. Z výše uvedených důvodů odvolací soud sdílí názor okresního soudu, že skutkové okolnosti případu dovolovaly odstranit nepřiměřenu tvrdost vůči žalovanému (díky jeho tíživé příjmové situaci) stanovením delší lhůty k plnění, konkrétně plněním v jím stanovených splátkách, které rozkládají plnění (při řádném splácení) do cca tří let, což je soudní praxí obecně přijímaný nejzazší horizont plnění. Lze tak uzavřít, že okresní soud nepochybil, pokud žalobě, kterou žalobkyně požadovala úhradu toho, co za něho plnila (přeplatek na výživném v částce , částka, žalovaný ani nezpochybňoval) z titulu bezdůvodného obohacení (viz § 2991 odst. 2 o.z. a odpadnutí důvodu – plnění vyživovací povinnosti), vyhověl, a to včetně zákonných úroků z prodlení, za něž je žalovaný odpovědný, když nevrátil plnění ani přes výzvu žalobkyně. Nárok na zákonné úroky z prodlení tak odpovídá ust. § 1970 o.z., jejich výše pak ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

20. Součástí potvrzujícího výroku odvolacího soudu je i nákladový výrok rozsudku okresního soudu (sub II.), když i odvolací soud shledal, že je namístě aplikovat moderační ust. § 150 o.s.ř. K tomu je třeba (i se zřetelem na obsah odvolání žalobkyně) uvést, že důvody zvláštního zřetele odvolací soud rovněž shledává v nepříznivých sociálních (příjmových) a osobních (rodinných) poměrech žalovaného. Na hodnocení těchto poměrů z hlediska rozhodnutí o nákladech řízení nic nemění poukaz odvolatelky na to, že žalovaný od února 2024 vlastní byt v , Anonymizováno, (v něm žalovaný s otcem žije, sám o sobě tedy pro něho nepředstavuje zdroj příjmů), případně poukaz na to, že do rodiny žalovaného byl vyplácen příspěvek na péči o nepohyblivou (toho času již zemřelou) babičku. Ani argument o pominutí stavu odkázanosti na výživu na straně žalovaného není podle názoru odvolacího soudu skutečností, která by měla převážit a eliminovat aplikaci ust. § 150 o.s.ř. Nakonec nelze pominout ani okolnosti předcházející sporu, předchozí neplnění vyživovací povinnosti žalobkyní, která zjevně plnila z důvodu obavy z trestního stíhání pro zanedbání povinné výživy (byť pro posouzení věci samé z hlediska hmotněprávního nešlo o relevantní skutečnost – viz odůvodnění shora). Ve světle všech těchto skutečností má odvolací soud za to, že by náhrada značných nákladů řízení (jen před okresním soudem tyto náklady žalobkyně uplatňovala v částce , částka, ) byla vůči žalovanému nepřiměřenou tvrdostí, to i s uvážením toho, že nepřiznání náhradového plnění se žalobkyně žádným zásadním způsobem nedotkne, když nevyšlo najevo (nebylo ani tvrzeno), že by poměry žalobkyně (na rozdíl od žalovaného) byly nepříznivé.

21. Při rozhodování o nákladech odvolacího řízení odvolací soud shledal, že ačkoliv ve věci samé úspěch svědčil žalobkyni, je namístě se přidržet již shora popsaných důvodů zvláštního zřetele hodných pro nepřiznání náhradového plnění i ve fázi odvolacího řízení. Z těchto důvodů odvolací soud s odkazem na ust. § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 150 o.s.ř. rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. shora.