27 CO 321/2021

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zrušení vyživovací povinnosti, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 30. 9. 2021, č. j. 5 C 274/2021 – 29,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, ve které se žalobce domáhal snížení výživného stanoveného ve prospěch žalovaného naposledy rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. 5. 2016, č. j. 13 P 148/2005 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 14. 11. 2016, č. j. 27 Co 281/2016-372 ve výši 2 500 Kč měsíčně na částku 1 000 Kč měsíčně (výrok I), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se domáhal snížení výživného na částku 1 000 Kč měsíčně. Tvrdil, že má celkem pět vyživovacích povinností, a to ke čtyřem dětem a manželce, která je v současné době na mateřské dovolené s příjmem 9 500 Kč měsíčně. Průměrný čistý příjem žalobce činí 18 700 Kč. Příjmy žalobce a jeho současné nezbytné měsíční výdaje neumožňují žalobci nadále platit výživné v částce 2 500 Kč měsíčně. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Zdůraznil, že žalobce přestal výživné zasílat od doby plnoletosti žalovaného, a to přesto, že věděl, že žalovaný ve studiu pokračuje. Žalobce navíc žalovanému nad rámce výživného nikdy ničím nepřispíval.

3. Okresní soud po provedeném dokazování, výpovědi účastníků a po seznámení se s obsahem listinných důkazů, které účastníci předložili či označili k prokázání svých skutkových tvrzení, dospěl k závěru, že žalobu nelze považovat za důvodnou.

4. Zjištěný skutkový stav okresní soud posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (občanský zákoník) a konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný je studentem střední školy, jeho studijní obor je zakončen maturitou a přímo navazuje na obor, ve kterém se žalovaný vyučil. Navazující studium žalovaného je proto ospravedlnitelné, je žádoucí, aby získal vzdělání zakončené maturitní zkouškou. Žalovaný si přivydělával v období letních prázdnin, avšak nelze po něm právě s ohledem na studium spravedlivě požadovat, aby hradil své náklady pravidelným zaměstnáním. Podle okresního soudu tedy z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný není schopen se sám živit a po žalobci lze proto žádat, aby žalovanému výživné hradil.

5. Podle okresního soudu bylo dále prokázáno, že žalobce má vyživovací povinnost ke svým čtyřem dětem a manželce, která je na rodičovské dovolené. Příjmy žalobce jsou tvořeny pravidelnou mzdou, která činí cca 19 000 Kč měsíčně a náhradami cestovních výdajů, které činí v průměru 24 000 Kč měsíčně. Při hodnocení pravidelných výdělků žalobce vzal soud v úvahu celou část mzdy žalobce a třetinu jeho cestovních nákladů. Lze totiž vycházet z toho, že řidiči [anonymizována dvě slova] nespotřebují vyplacené cestovní náhrady zcela, ale nejméně 1/3 se stává jejich příjmem, který je třeba zohlednit vedle vyplacené mzdy. Pravidelné měsíční příjmy žalobce proto činí přibližně 27 000 Kč. Celkové příjmy domácnosti žalobce pak částku okolo 36 500 Kč měsíčně. Podle okresního soudu nelze přehlédnout, že žalobce má vyživovací povinnost ke svým dvěma dětem z předchozího vztahu, současně přijal za svou dceru své manželky a s manželkou mají další malou dceru. Žalobce má tudíž celkem čtyři vyživovací povinnosti a manželka žalobce je po narození dítěte omezená ve výdělkových možnostech. Bez ohledu na tuto situaci žalobce spolu s manželkou sjednali několik úvěrů na bydlení a další spotřebitelský úvěr. Na splátky těchto úvěrů domácnost žalobce vynakládá téměř 20 000 Kč měsíčně. To však neznamená, že by žalobce nemusel či neměl plnit svoji vyživovací povinnost ke svému dítěti. Ačkoliv je pochopitelné, že žalobce musí nějakým způsobem zajistit bydlení své rodiny, nemůže být podle okresního soudu každý výdaj na bydlení a každý úvěr zohledněn jako výdaj povinného při rozhodování o jeho vyživovací povinnosti. Tyto výdaje žalobce nelze brát k tíži žalovaného, který řádně studuje a připravuje se na své budoucí povolání.

6. Podle okresního soudu výživné, které žalobce pro syna [jméno] platí spolu s výživným pro dceru [jméno] v celkové částce 3 600 Kč, dosahuje asi 15 % příjmu žalobce, což s přihlédnutím k dalším dvěma vyživovacím povinnostem k dcerám, s nimiž žalobce žije ve společné domácnosti a poskytuje jim též osobní péči, je zcela odpovídající poměrům žalobce. Výživné, které žalobce v částce 2 500 Kč měsíčně žalovanému platí, je odpovídající tomu, aby byla zajištěna shodná životní úroveň rodiče a dítěte a odpovídá majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem žalobce jako povinného z vyživovací povinnosti. Podle okresního soudu tak vyživovací povinnost žalobce k žalovanému trvá. Přestože se podstatně změnily okolnosti na straně žalobce, jemuž přibyly vyživovací povinnosti, došlo k významným změnám i na straně žalovaného, zejména v souvislosti s růstem jeho životních nákladů a přibývajícím věkem. Částka 2 500 Kč měsíčně proto i nadále odpovídá nově nastoleným okolnostem, majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem žalobce a současně i potřebám žalovaného. Není tudíž namístě rozhodovat o snížení či dokonce zrušení výživného. Okresní soud vycházeje z těchto úvah proto žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

7. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce. Rozhodnutí okresního soudu považoval za nesprávné, neboť okresní soud nedostatečně zohlednil aktuální majetkové poměry žalobce a nepřihlédl ani ke změně poměrů na jeho straně. Žalobce je aktuálně vázán čtyřmi vyživovacími povinnostmi, což mělo být v úvaze okresního soudu zohledněno. Současně není namístě žalobci vytýkat vznik nákladů souvisejících s bydlením, neboť v současné ekonomické situaci, kdy nájmy a hodnota nemovitostí strmě stoupají, žalobce řešil svoji bytovou situaci, a to nikoliv bezmyšlenkovitě, neboť finanční prostředky, které vynakládá na měsíční hypoteční splátky, jsou v relaci nájmu za byty horší kategorie. Finanční možnosti žalobce bohužel nebyly takové, aby mohl koupit nemovitost bez hypotéky a měl dostatek financí na vybavení domácnosti. Žalobce nežije rozhazovačně a jeho výdaje jsou přiměřené jeho finančním možnostem. Žalobce dále odmítl, že by dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu uváděného okresním soudem, neboť to platí snad pouze za situace, kdy je zaměstnán celý měsíc. To však není pravidlem a čistý příjem žalobce je proto obvykle nižší. Finanční příjem rodiny činí podle žalobce cca 36 500 Kč, zatímco výdaje přesahují částku 38 000 Kč a jsou tedy vyšší než průměrné měsíční příjmy rodiny žalobce.

8. Okresní soud podle žalobce současně nedostatečně zohlednil majetkové poměry matky žalovaného a jejího manžela. Z výpisu z katastru nemovitostí plyne, že žalovaný spolu se svojí rodinou bydlí v rodinném domě, který vlastní matka žalovaného se svým manželem, přičemž je zjevné, že na nemovitosti nevázne žádná hypotéka. Náklady na bydlení tedy matka žalovaného nemá tak vysoce finančně náročné jako žalobce. Žalobce si je vědom svých vyživovacích povinností, ale současně očekává, že žalovaný se k němu jako k otci bude chovat. Žalobce nebyl informován o tom, že syn chce dál studovat, nebyl součástí rozhodování o jeho budoucnosti. Žalobce nebyl informován, jakou školu bude žalovaný studovat, nejsou mu známy žádné podrobnosti o tomto studiu. O letních prázdninách žalovaný na výzvu žalobce odmítl trávit čas s otcem a jeho rodinou, nebuduje s otcem žádný vztah. Dceři [jméno], narozené v roce [rok], pak žalobce platí výživné 1 100 Kč, které je přiměřené finančním možnostem žalobce. Žalobce nepředpokládal, že syn po ukončení učebního oboru a dosažení zletilosti bude ve studiu pokračovat, naopak měl za to, že nastoupí do zaměstnání a bude finančně soběstačný. Žalobce je ochoten přispívat žalovanému přiměřeným výživným, za něž považuje částku 1 000 Kč měsíčně. Žalovaný jako zletilý je schopen o víkendech či odpoledních brigádách dosahovat příjmu, který jeho potřeby dílem zajistí. Žalobce se současně nebrání hrazení vyššího výživného, pakliže to jeho finanční poměry dovolí. V současné době tomu však tak není. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil, případně změnil tak, že žalobce je nadále povinen přispívat na výživu žalovaného částkou 1 000 Kč měsíčně.

9. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že rozsudek okresního soudu považuje za věcně správný. Zdůraznil, že naposledy bylo o výživném rozhodnuto v květnu 2016 a žalobci stanoveno výživné 2 500 Kč měsíčně. Je zjevné, že od této doby se pouhým plynutím času potřeby žalovaného několikanásobně zvýšily. Žalovaný poukázal na své náklady spojené se studiem i určitými zdravotními problémy, na něž mu žalobce nikdy žádným způsobem nepřispěl. Stejně tak od žalobce po celých 18 let neobdržel dárek k narozeninám, svátkům či Vánocům. Je pravdou, že rodiče žalovaného vlastní rodinný dům, na který mají též půjčku, ale v rámci rodiny, aby nebyli nuceni hradit zbytečné úroky. To však podle žalovaného nikterak nesouvisí s povinností žalobce přispívat žalovanému na jeho výživu. Žalovaný připustil, že s ním žalobce navázal kontakt po telefonu a žalovaný se původně domníval, že otec s ním chce navázat upřímný vztah. Motivací tohoto jednání žalobce však byla snaha přesvědčit žalovaného, aby místo dalšího pokračování ve studiu začal pracovat a vydělávat peníze. Žalovaný je přesvědčen, že žalobce se toliko chce vyhnout svým povinnostem. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil.

10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a současně ve smyslu ust. § 213 a 213a o.s.ř. odvolací řízení doplnil o zprávu zaměstnavatele žalobce a dále o žalobcem předložené doklady o zaplacení výživného.

11. Ze zprávy zaměstnavatele žalobce odvolací soud zjistil, že průměrný čistý příjem žalobce za měsíce červenec až listopad 2021 činil 20 897 Kč, za tutéž dobu činilo jeho průměrné stravné 14 750 Kč a kapesné 5 747 Kč.

12. Ze složenek předložených žalobcem v průběhu odvolacího jednání krajský soud zjistil, že za měsíce listopad a říjen žalobce zaplatil k rukám žalovaného výživné 4 000 Kč za každý z těchto měsíců.

13. Z vyjádření žalobce při odvolacím jednání krajský soud dále zjistil, že žalobce v posledních pěti měsících uhradil léky na léčbu dny ve výši cca 1 800 Kč, má určité zdravotní problémy související s postižením karpálních tunelů a byl nucen pořídit si dioptrické brýle.

14. K dalším důkazům předloženým žalobcem v průběhu odvolacího řízení, tedy jsoucím v rozporu s ust. § 205a o.s.ř., odvolací soud poznamenává, že z důvodu koncentrace řízení soudem prvního stupně nemohl k těmto důkazům přihlédnout.

15. Po takto doplněném dokazování, seznámení se s obsahem spisu okresního soudu a přezkoumání závěrů odvoláním napadeného rozsudku, dospěl odvolací soud k přesvědčení, že odvolání žalobce nelze považovat za důvodné.

16. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že návrh žalobce na zrušení, resp. snížení výživného nelze považovat za důvodný, bez ohledu na skutečnost, že došlo k významné změně poměrů na straně žalobce, neboť současně nelze přehlédnout, že k zásadní změně poměrů došlo i na straně žalovaného. Podle okresního soudu výživné, které bylo naposledy upraveno v listopadu 2016, i nadále odpovídá možnostem a schopnostem žalobce a není namístě rozhodnout o jeho snížení či dokonce zrušení. Okresní soud konstatoval, že výživné, které žalobce hradí žalovanému a dceři [jméno] v celkové výši 3 600 Kč, dosahuje asi 15 % příjmu žalobce, což s přihlédnutím k dalším dvěma vyživovacím povinnostem k dcerám, se kterými žalobce žije ve společné domácnosti a poskytuje jím též osobní péči, je zcela odpovídající poměrům žalobce.

17. Odvolací soud tyto úvahy okresního soudu, na základě nichž dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, považuje za přiléhavé a odpovídající zjištěnému skutkovému stavu. Okresní soud ve věci prováděl relativně podrobné dokazování a své závěry o skutkovém stavu i úvahy, na základě nichž dospěl k přesvědčení, že žalobě nelze vyhovět, v odůvodnění rozhodnutí podrobně rozvedl. Okresní soud současně přiléhavě poukázal na ustálenou judikaturu soudů, z níž plyne, že s ohledem na potřeby oprávněné osoby (žalovaný) a s přihlédnutím k jeho věku lze výši výživného stanovit zhruba jako ekvivalent 20- 30 % (nejsou-li důvody pro mimořádné zvýšení či naopak snížení výživného) čistého měsíčního příjmu povinné osoby, v tomto případě tedy žalobce. Uvedené výživné pak musí být rozprostřeno pro všechny oprávněné osoby a i za situace, kdy žalobce hradí výživné pro dceru [jméno] v částce 1 100 Kč, činí, jak okresní soud správně poznamenává, celková výše výživného, které hradí svým dnes již zletilým dětem celkem 3 600 Kč. Bez ohledu na skutečnost, že otci přibyly další dvě vyživovací povinnosti, uvedená částka i nadále odpovídá shora nastíněným judikaturním závěrům a současně i možnostem a schopnostem žalobce. Z potvrzení zaměstnavatele žalobce ostatně plyne, že jeho příjem oproti informacím, jimiž disponoval okresní soud, doznal jistého navýšení cca o částku 1 000 Kč a za této situace se lze se závěry rozhodnutí okresního soudu ztotožnit a považovat je za věcně správné. Okresní soud současně přiléhavě popsal, jakým způsobem lze u řidiče [anonymizována dvě slova], kteroužto profesi žalobce vykonává, posoudit jím dosahované příjmy a v tomto směru lze zcela odkázat na logické a správné úvahy okresního soudu.

18. Odvolací soud si je vědom skutečnosti, že s ohledem na žalobcem deklarované výdaje i prokázané příjmy, je výše výživného hrazeného žalovanému skutečně limitní a blížící se hranici možností žalobce. Tuto skutečnost ostatně vnímal i okresní soud, který v rámci odůvodnění vyložil, že chápe snahu žalobce zajistit bydlení pro svoji rodinu, avšak tato snaha žalobce nemůže být přičítána k tíži žalovaného tím způsobem, že by byl žalobce zbaven povinnosti výživné hradit, případně by jeho výše byla významně redukována. Jak odvolací soud shora uvádí, naposledy bylo o výživném ve prospěch žalovaného rozhodováno v listopadu 2016 zdejším odvolacím soudem a je nepochybné, že v průběhu času významným způsobem vzrostly potřeby a s nimi spojené náklady žalovaného. I tuto skutečnost je nutno hodnotit v kontextu návrhu žalobce na zrušení, resp. snížení výživného. Stejně jako skutečnost, že žalobce žalovanému v podstatě po celý jeho dosavadní život žádným způsobem nad rámec výživného nepřispěl materiálně či finančně, a to ani k narozeninám, svátkům či Vánocům. Vyjma snad žalobcem zmíněných autíček v raném věku žalovaného.

19. K věci je možné dále poznamenat, že finanční poměry a celková majetková situace žalobce by s vysokou mírou pravděpodobnosti neumožňovala zvýšení výživného ve prospěch žalovaného, ale v posuzované věci jde o návrh žalobce na zrušení resp. snížení výživného a za této situace je odvolací soud shodně se soudem prvního stupně přesvědčen o tom, že v možnostech a schopnostech žalobce je výživné v uvedené výši nadále žalovanému hradit. Ze závěrů ustálené soudní praxe plyne, že v případě, kdy dítě, byť zletilé, má soustavnou snahu pokračovat ve studiu (dokončit studium), které zvyšuje úroveň jeho vzdělání a tím i jeho šance na pracovním trhu, jedná se o soustavnou přípravu na budoucí povolání a povinností rodiče takového dítěte je i nadále přispívat na výživu svého studujícího zletilého dítěte.

20. Současně lze s ohledem na výhrady žalobce poznamenat, že žalovaný, který v průběhu školních prázdnin formou brigád sám zajišťuje část svých životních potřeb, není jistě schopen během řádného školního roku docházet do zaměstnání a dosahovat pravidelného příjmu, z něhož by byl schopen své nezbytné životní potřeby hradit. To ostatně není smyslem studia ani povinností studujících osob, od nichž je očekáváno co nejkvalitnější zvládnutí učebního (studijního) oboru a teprve následně uplatnění na trhu práce.

21. Pro posouzení správnosti rozhodnutí okresního soudu pak není zásadně významná ani majetková či ekonomická situace matky (celé rodiny) žalovaného, neboť vyživovací povinnost, která tíží rodiče dítěte, nelze zcela jistě přenášet na rodiče nevlastního, resp. očekávat, že veškerou tíži výdajů a potřeb společného dítěte ponese pouze jeden z jeho rodičů, v posuzované věci tedy matka. I v případě, že by ekonomická a finanční situace matky žalovaného byla vyšší než žalobce, což v řízení před soudy obou stupňů prokázáno nebylo, nezbavovala by tato skutečnost žalobce povinnosti hradit žalovanému výživné podle svých možností a schopností.

22. Odvolací soud proto vycházeje ze shora rozvedených skutečností dospěl k závěru, že rozsudek okresního soudu je třeba považovat za věcně správný, a proto jej potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

23. O nákladech řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť žalobce byl v odvolacím řízení neúspěšný a žalovanému, jak plyne z obsahu spisu, žádné náklady v průběhu odvolacího řízení nevznikly.