27 CO 46/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení 49 917,98 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 10. 2021, č. j. 16 C 247/2021 – 122,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku I., ve které byla zamítnuta žaloba ohledně zaplacení částky 34 445 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8. 6. 2021 do zaplacení, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 445 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady za řízení před okresním soudem ve výši 8 901,40 Kč k rukám jejího advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 11 469,70 Kč k rukám jejího advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyni se vrací prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách část zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 773 Kč.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení 49 917,98 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 41 909 Kč od 18. 6. 2021 do zaplacení (výrok I.) a žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 49 917,98 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění povinností žalovanou dle smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastnicemi dne 18. 11. 2019.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Okresní soud vyšel po skutkové stránce ze zjištění, že smlouvou ze dne 18. 11. 2019 žalovaná zažádala o poskytnutí prostředků ve výši 35 000 Kč a zavázala se vrátit celkem 115 467 Kč (jistinu, úrok 53 467 Kč, administrativní poplatek 27 000 Kč), a to v šedesáti měsíčních splátkách (59 splátek po 1 925 Kč a 60. splátka ve výši 1 892 Kč). Dne 26. 11. 2019 žalovaná obdržela částku 35 000 Kč, zaplatila však pouze 21 175 Kč. Po zesplatnění dne 8. 3. 2021 nezaplatila ničeho.

5. Z právního hlediska okresní soud věc projednal jako spor ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) a podle § 2 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (smlouva sice obsahovala označení„ zápůjčka“, avšak zároveň povinnost žalobkyně poskytnout částku v budoucnu, tudíž se jedná o konsenzuálně vznikající smlouvu o úvěru), když na věc aplikoval dále ust. § 433 odst. 1 a 2 a § 588 o.z.

6. Okresní soud dále vyšel z toho, že žalovaná měla dle smlouvy splácet jistinu a úroky, avšak v této souvislosti podrobil přezkumu otázku, zda ujednaný úrok a administrativní poplatek obstojí z hlediska dobrých mravů ve smyslu ust. § 588 o.z. K tomu poukázal na výklad dobrých mravů ve vztahu k úrokům v judikatuře Nejvyššího soudu (viz rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a 33 Odo 236/2005). Okresní soud odkázal na průměrnou sazbu úroků u úvěru na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem v listopadu 2019 (dle údajů ČNB – databáze ARAD) ve výši 8,34 % p.a., s tím, že úrok v posuzované věci byl v míře 45 % p.a., což je více než pětinásobek zmíněné průměrné úrokové míry poskytované bankami. Jde o zcela neadekvátní odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, kterou nelze odůvodnit ani vyššími náklady či rizikem nebankovního poskytovatele (úroky za dobu trvání smluvního vztahu o více než 50 % přesáhly jistinu). Ujednání o úrocích je proto ve zjevném rozporu s dobrými mravy dle § 588 o.z. Okresní soud za této situace akceptoval maximální úrokovou sazbu 20 % p.a. (na tuto výši moderoval úroky dle § 1802 o.z.), pročež dovodil, že při této výši by úrok při anuitním splácení, které bylo v této věci ujednáno, představoval za šedesát měsíců 20 620 Kč.

7. Rovněž administrativní poplatek ve výši 27 000 Kč (60 x 450 Kč) shledal okresní soud nemravným, když uvedl, že tímto ujednáním žalobkyně své hospodářské postavení zneužila k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran (§ 433 o.z.).

8. Okresní soud dále se zřetelem na výše uvedené rekapituloval, že žalovaná měla kromě jistiny ve výši 35 000 Kč platit úrok ve výši 20 620 Kč, z kterýchžto částek dovodil výši jedné měsíční splátky 927 Kč (55 620: 60 měsíců). Pokud žalovaná zaplatila celkem 21 175 Kč, což odpovídá 22,84 splátkám, pak 23. splátka byla spatná až 3. 11. 2021. Žalovaná se tak ke dni rozhodnutí soudu nedostala do prodlení a nevznikly ani další nároky spojené s prodlením, tudíž zesplatnění úvěru ke dni 8. 3. 2021 bylo při zohlednění výše úroků souladných s právem předčasné. Okresní soud proto předčasnou žalobu zamítl.

9. Ve včas podaném odvolání žalobkyně vytýkala soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci. Žalobkyně shrnula závěry okresního soudu a zdůraznila, že svévolná změna výše měsíčních splátek dle sjednaného splátkového kalendáře z částky 1 925 Kč na měsíční splátku ve výši 927 Kč, s následným závěrem, že se žalovaná nemohla dostat do prodlení se splácením splátkového kalendáře (zesplatnění úvěru bylo předčasné), je zcela jednoznačně v rozporu se zákonnou úpravou a zamýšleným smyslem ust. § 1802 o.z. Nalézací soud svým postupem fakticky vytvořil úplně novou samostatnou smlouvu o zápůjčce s nově nastavenými parametry této zápůjčky, skrze které současně„ zhojil“ prodlení žalované s úhradou jednotlivě sjednaných dílčích splátek. Tento postup je v rozporu se zákonem. Žalobkyně proto navrhovala, aby odvolací soud s přihlédnutím k navržené moderaci úrokové sazby na 20 % ročně, činící spolu s jistinou dlužnou částku ve výši 55 620 Kč, po započtení již provedených úhrad žalované ve výši 21 175 Kč, změnil rozsudek okresního soudu v části výroku I. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 445 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky od 8. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Alternativně pak odvolatelka navrhla zrušení rozsudku okresního soudu v odvoláním dotčené části a vrácení věci okresnímu soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení.

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř. a contr.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek okresního soudu v mezích podaného odvolání, tj. v části výroku I., pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení 34 445 Kč s příslušenstvím, a v závislém nákladovém výroku (sub II.) přezkoumal, když přihlížel i k důvodům v odvolání výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a to při nařízeném jednání v nepřítomnosti žalované za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. (za použití ust. § 211 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

11. Odvolací soud odkazuje na soudem prvního stupně učiněná skutková zjištění, týkající se samotného úvěrového vztahu, v němž byl ze strany žalobkyně žalované poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč, v němž se žalovaná zavázala žalobkyni tento úvěr vrátit se sjednanými úroky a administrativním poplatkem v pravidelných šedesáti měsíčních splátkách (59 splátek po 1 925 Kč a 60. splátka ve výši 1 892 Kč), když zápůjční úroková sazba činila 45 % ročně a administrativní poplatek činil 27 000 Kč (450 Kč x 60). Odvolací soud dále vychází i z ujednání o důsledcích vyplývajících z prodlení klientů (žalované), o možnosti žalobkyně pro případ prodlení delší než 30 dnů zesplatnit úvěr (viz článek 11 smlouvy [číslo]). Dále možno odkázat na zjištění, že žalobkyně dne 26. 11. 2019 zaslala žalované na účet částku 35 000 Kč, že žalovaná dle výpisu splátkového kalendáře (viz č. l. 15 spisu) uhradila v období od ledna do listopadu 2020 celkem 21 175 Kč, kdy se jednalo o jedenáct splátek po 1 925 Kč (v období leden až březen 2020 ve lhůtě splatnosti, v období od dubna do listopadu 2020 šlo o nepravidelné splátky) a že žalobkyně úvěr zesplatnila k 8. 3. 2021.

12. V daném případě je dále nepochybné, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. V této smlouvě se žalobkyně jako podnikatelka v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu § 420 o.z. zavázala poskytnout žalované finanční částku 35 000 Kč a žalovaná se jako spotřebitelka ve smyslu § 419 o.z. zavázala tuto částku vrátit ve sjednaných splátkách a se sjednanými úroky a administrativním poplatkem.

13. Krajský soud si je shodně se závěrem soudu prvního stupně vědom toho, že ujednání o úrocích obsažené ve smlouvě není souladné s dobrými mravy. Zde lze pro stručnost odkázat např. na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 20 Cdo 2841/2018 a 21 Cdo 1484/2004. Ujednání o nepřiměřené výši úroků nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru, jde o ujednání oddělitelné od ostatních částí úvěrového vztahu (srov. § 576 a § 588 o.z.). Závěr, že ujednání o nepřiměřené výši úroků je sice neplatné, avšak nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru, vyplývá z ust. § 1802 o.z., dle kterého„ mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytly banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy“. Jde o obecnou úpravu, která není měněna v ustanoveních smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o.z.).

14. Tento náhled lze podpořit i odkazem na závěr Ústavního soudu o tom, že„ základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá jejich neplatnost, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Je tak vyjádřen a podporován princip autonomie vůle smluvních stran, povaha soukromého práva a s ním spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Neplatnost smlouvy má být výjimkou, nikoliv zásadou. Není tedy ústavně konformní a je v rozporu s principy právního státu taková praxe, kdy obecné soudy preferují zcela opačnou tezi, upřednostňující výklad vedoucí k neplatnosti smlouvy před výkladem neplatnost smlouvy nezakládajícím“ (viz nález Ústavního soudu z 22. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 658/18).

15. Stejné závěry lze vztáhnout na ujednání o administrativním poplatku, které se rovněž příčí dobrým mravům. Ostatně žalobkyně tyto závěry dle obsahu odvolání zcela akceptovala.

16. Z odůvodnění napadeného rozsudku je nicméně dále zřejmo, že okresní soud po moderaci úroků a poté, co shledal neplatným i ujednání o administrativním poplatku, modifikoval sjednané splátky úvěru tak, aby odpovídaly výši nároků žalobkyně na jistině a úrocích (za souladnou s právem považoval měsíční splátku 927 Kč), pročež shledal, že po tomto přepočtu nebyly podmínky pro zesplatnění úvěru.

17. Tento postup postrádá bližší právní odůvodnění, dle odvolacího soudu v souzeném případě neobstojí. Možnost zásahu soudu do soukromých ujednání stran připouští ust. § 577 o.z. Takový zásah nutno považovat za výjimečný jev. Podle citovaného ustanovení je-li důvodem neplatnosti jen nezákonné určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, tak soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Toto ustanovení je vedeno snahou o zachování existence platnosti, popř. účinnosti právního jednání, přestože trpí některými nedostatky. Neplatnost právního jednání však musí spočívat v porušení zákona, který stanoví kvantitativní limity. Nevztahuje se však na případy, kdy kvantitativní limity zcela chybí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 939/2018). Tomu logicky odpovídá i požadavek, aby soud neplatně sjednaný rozsah určení změnil, nikoliv nahradil. Ust. § 577 o.z. je obecnou úpravou, použitelnou v případě, že nelze aplikovat úpravu zvláštní. Citované ustanovení se rovněž neuplatní tam, kde jsou zákonem stanovené specifické způsoby nápravy vady (viz např. § 1792 odst. 2 – upravující sjednání úplaty v rozporu s předpisy o cenách, § 1793 – upravující neúměrné zkrácení, § 2051 – upravující moderační právo soudu pro případ ujednání nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty, či § 1815, podle něhož se ve smluvních závazkových vztazích se spotřebitelem vůbec nepřihlíží k nepřiměřenému ujednání, ledaže se jej dovolá spotřebitel). Podle § 577 o.z. by soud měl nezákonně určený rozsah změnit tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Zvažuje přitom zejména povahu a účel právního jednání, okolnosti vztahující se k právnímu jednání, zvyklosti a zavedenou praxi stran. Při rozhodování není soud vázán návrhy účastníků.

18. Z provedeného dokazování je zřejmé, že se účastnice ve smlouvě dohodly na povinnosti žalované splácet úvěr spolu s úrokem a administrativním poplatkem dohodnutými měsíčními splátkami. Mělo jít o 59 splátek po 1 925 Kč a o 60. splátku ve výši 1 892 Kč. Výpisem splátkového kalendáře bylo prokázáno, že žalovaná prvních 11 splátek úvěru uhradila právě v dohodnuté výši 1 925 Kč. Z toho lze dovodit, že žalovaná dohodnutou výši splátek akceptovala. Ostatně je v zájmu úvěrovaného, pokud mu to jeho finanční možnosti dovolí, splácet úvěr ve vyšších měsíčních splátkách, protože touto cestou zaplatí na úrocích méně, než kdyby platil nižší splátky po delší dobu. Nadto má odvolací soud za to – v souladu se shora podaným výkladem – že shora dovozená dílčí neplatnost (vadnost) úvěrové smlouvy (§ 576 a § 588 o.z.), je zcela dostatečně napravena korekcí rozsahu plnění žalobkyně, tj. přiznáním pouze„ moderovaných“ smluvních úroků (vedle jistiny). Další zásah do práv a povinností účastnic by založil nedůvodnou výhodu na straně žalované, která je stěží ospravedlnitelná v kontextu toho, že od prosince 2020 již ničeho žalobkyni neplnila, že je v dlouhodobém prodlení. Zásah do výše sjednaných splátek nemůže za této situace odůvodnit ani postavení žalované coby spotřebitelky. Odvolací soud je tak názoru, že spravedlivému uspořádání práv a povinností stran nadále odpovídá povinnost žalované platit měsíční splátky ve výši 1 925 Kč (poslední 1 892 Kč), a nikoliv v okresním soudem přepočtené výši 927 Kč.

19. Za tohoto stavu věci je třeba trvat na tom, že žalovaná se s ohledem na svá plnění ocitla v prodlení, že nastaly podmínky pro zesplatnění úvěru, a proto žalobu nelze považovat za předčasnou. Žalobkyni vznikl nárok na zaplacení jak jistiny v částce 35 000 Kč, tak okresním soudem redukovaného smluvního úroku v částce 20 620 Kč (tyto nároky odvolatelka akceptovala), pročež po odečtu žalovanou poskytnutého plnění v částce 21 175 Kč zbývá uhradit 34 445 Kč, a to včetně zákonného příslušenství – zákonných úroků z prodlení od 8. 6. 2021 do zaplacení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Odvolací soud ze všech shora uvedených důvodů změnil v rozsahu podaného odvolání napadený rozsudek okresního soudu ve výroku I. dle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. tak, že žalobě vyhověl ohledně částky 34 445 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8. 6. 2021 do zaplacení.

20. S ohledem na částečnou změnu rozsudku okresního soudu ve věci samé odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Žalobkyně měla ve věci převážný úspěch, náleží jí proto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. poměrná část nákladů proti žalované, která měla ve věci převážně neúspěch. Vycházeje z tarifní hodnoty ve výši 49 917,98 Kč (§ 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen „advokátní tarif“) poměr úspěchu a neúspěchu účastnic činil 69 % ku 31 % ve prospěch žalobkyně, tudíž žalobkyni svědčilo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 38 %. V daném případě náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 496 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), z odměny advokáta žalobkyně za 4 úkony právní služby (sepis předžalobní výzvy, příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání okresního soudu), po 3 100 Kč dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu, z náhrady 4 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), z náhrady za promeškaný čas (za 14 půlhodin po 100 Kč) ve výši 1 400 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, z náhrady cestovních výdajů (za použití osobního automobilu k jednání okresního soudu) ve výši 2 296,38 Kč (zde počítáno s ujetými 400 km, s průměrnou spotřebou použitého vozidla dle technického průkazu založeného ve spise, tj. 4,93 l /100 km, se sazbou základní náhrady za používání silničních motorových vozidel, tj. 4,40 Kč km jízdy a s průměrnou cenou pohonných hmot, tj. 27,20 Kč za 1 l motorové nafty dle vyhl. č. 589/2020 Sb., platné v době uskutečnění cesty) a z náhrady částky odpovídající 21 % DPH z výše uvedené odměny a náhrad advokáta v částce 3 632,23 Kč dle § 137 odst. 1, 3 písm. a) a § 151 odst. 2 věty druhé o.s.ř., celkem tedy 23 424,62 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu 38 % uvedené částky, tj. na zaplacení 8 901,40 Kč (po zaokrouhlení). Tyto náklady řízení je žalovaná povinna nahradit žalobkyni v zákonné třídenní lhůtě k rukám jejího advokáta (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.).

21. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, a proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů tohoto řízení (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě se jedná o náhradu zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 1 723 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), náhradu odměny advokáta žalobkyně za 2 úkony právní služby (sepis odvolání a účast na odvolacím jednání) po 2 500 Kč (vycházeno z punkta 34 445 Kč, které byly předmětem odvolacího přezkumu) dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ advokátního tarifu, náhradu za 2 paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhradu za promeškaný čas (za 9 půlhodin po 100 Kč) ve výši 900 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, náhradu cestovních výdajů (za použití osobního automobilu k jednání odvolacího soudu) ve výši 1 555,13 Kč (zde bylo počítáno s ujetými 240 km, s průměrnou spotřebou použitého vozidla dle technického průkazu založeného ve spise, tj. 4,93 l /100 km, se sazbou základní náhrady za používání silničních motorových vozidel, tj. 4,70 Kč za 1 km jízdy a s průměrnou cenou pohonných hmot, tj. 36,10 Kč l motorové nafty dle vyhl. č. 511/2021 Sb., platné v době uskutečnění cesty) a o náhradu částky odpovídající DPH z výše uvedených odměn a náhrad advokáta v sazbě 21 %, tj. v částce 1 691,57 Kč dle § 137 odst. 1, 3 písm. a) a § 151 odst. 2 věty druhé o.s.ř., celkem tedy 11 469,70 Kč Náklady odvolacího řízení je žalovaná povinna nahradit žalobkyni rovněž v zákonné třídenní lhůtě k rukám jejího advokáta dle shora citovaných ustanovení.

22. Žalobkyně zaplatila na soudním poplatku z odvolání částku 2 496 Kč (viz usnesení okresního soudu č. l. 130 a záznamu o složení č. l. 132), ačkoliv správná výše tohoto poplatku (z punkta 34 445 Kč) činila 1 723 Kč (k tomu srov. § 4 odst. 1 písm. b/, § 6 odst. 7 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, položka 22 odst. 1 písm. a/ Sazebníku poplatků, přílohy k zák. č. 549/1991 Sb.). Žalobkyně tedy zaplatila více, než činila její poplatková povinnost. Z tohoto důvodu odvolací soud dle § 10 odst. 1 věty druhé a odst. 2 zák. č. 549/1991 Sb., rozhodl, že žalobkyni se vrací prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách část zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 773 Kč.