27 CO 48/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení 44 359 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 15.11.2021, č.j. 310 C 4/2021 – 78,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I, v části jíž byla žaloba zamítnuta co do povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 11 580 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 25. 8. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 20 % ročně od 25. 8. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118 080 Kč mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11 580 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 25. 8. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 20 % ročně od 25. 8. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118 080 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývající odvoláním napadené části výroku I se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení 37 839 Kč s příslušenstvím a dále částky 6 520,50 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 44 359 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, na základě níž bylo žalované poskytnuto 30 000 Kč. Požadovaná částka se sestává z jistiny, smluvních pokut, náhrady nákladů a žalobce dále požaduje zaplacení úroku 62,48 % ročně maximálně do částky 118 080 Kč.

3. Okresní soud z provedeného dokazování uzavřel, že žalované byla poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se zavázala uhradit v celkem 60 měsíčních splátkách a celková žalovanou uhrazená částka měla činit 98 400 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 83,87 % ročně. Žalovaná se současně pro případ prodlení zavázala hradit smluvní pokuty, účelně vynaložené náklady u každé splátky a pro případ zesplatnění úvěru i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně s tím, že souhrn všech smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Uvedená částka byla žalované vyplacena dne 16. 7. 2018, přičemž z karty klienta vyplynulo, že žalovaná na dluh zaplatila celkem 36 120 Kč.

4. Po stránce právní okresní soud posoudil věc dle příslušných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (občanský zákoník, dále jen o. z.) a zák. č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů (o spotřebitelském úvěru, dále jen z.s.ú) s tím, že smlouvu uzavřenou mezi účastníky lze považovat za smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 o.z. Žalobci tak vznikla povinnost vyplatit žalované sjednanou částku a žalované poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce požadoval úrok ve výši 62,48 % ročně, ačkoliv průměrná výše úrokových sazeb u úvěru poskytovaných domácnostem na spotřebu byla v době uzavření smlouvy 8,72 % ročně. Smluvně sjednaná výše úroků je proto podle přesvědčení okresního soudu nepřiměřená, neboť jejich výše přesahuje trojnásobek obvyklé úrokové míry mnohonásobně. Takové ujednání je proto v rozporu s dobrými mravy a tedy dle ust. § 588 odst. 1 o.z. absolutně neplatné. Okresní soud proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvních úroků, shledal nedůvodnou, a proto ji zamítl. Současně je však zřejmé, že žalovaná je povinna platit úroky alespoň ve výši požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Takovou úrokovou sazbou je podle okresního soudu 8,72 % ročně a úroky v této výši je tudíž žalovaná povinna žalobci zaplatit. Okresní soud proto v žalobě uplatněný nárok vycházeje z jednotlivých ustanovení smlouvy přepočetl uvedenou úrokovou sazbou a dospěl k závěru, že žalovaná dlužnou jistinu uhradila již 17. splátkou ze dne 20. 4. 2020 Touto splátkou byl úvěr zcela uhrazen. Nadto žalovaná dále zaplatila 3 612,06 Kč. Protože okresní soud dovodil, že žalovaná byla dle ust. § 2048 a následujících o.z. a ust. § 122 z.s.ú. povinna hradit smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátky ve výši 499 Kč, přičemž toto právo žalobci vzniklo u celkem 4 splátek, má žalobce právo na smluvní pokutu 1 996 Kč a současně má právo i na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 800 Kč Částku ve výši 2 796 Kč okresní soud započetl na přeplatek žalované na úvěru ve výši 3 612,06 Kč, a protože z uvedeného je zřejmé, že žalovaná veškeré závazky plynoucí ze smlouvy splnila, žalobu zamítl jako celek.

5. Proti rozsudku, a to pouze do části výroku I. v rozsahu, ve kterém okresní soud nepřiznal žalobci kapitalizovaný úrok do dne zesplatnění přepočítaný na 20 % ročně, tedy částku 1 321,08 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení do částky 26 920,82 Kč, tedy zbývající části jistiny spolu s úrokem ve výši 20 % ročně a zákonným úrokem z prodlení a do výroku II o nákladech řízení podal včas odvolání žalobce.

6. Žalobce okresnímu soudu vytýkal, že nesprávně posoudil výši žalobcem nárokované úrokové sazby, neboť úroky byly v posuzované věci sjednány zcela přiměřeně a v souladu s již ustálenou praxí Nejvyššího či Ústavního soudu ČR. Žalobce v odvolání zmínil některá konkrétní rozhodnutí uvedených soudů, odkázal i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě týkající se výše úrokových sazeb, polemizoval se závěry okresního soudu o rozporu sjednané smlouvy s dobrými mravy v části týkající se smluvně sjednaných úroků a zpochybnil výši úroků plynoucí z databáze ARAD. Údaje v databázi ARAD podle žalobce neodpovídají reálným úrokovým sazbám úvěru na trhu v České republice, jsou obvykle nižší, což plyne ze zpráv mimo jiné i České spořitelny a Equa banky, které žalobce k odvolání připojil. Požadované úroky tedy žalobci měli být přiznány v plném rozsahu, přesto však žalobce žádá úroky toliko ve výši 20 % ročně. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v naznačeném směru změnil a pro případ, že by odvolací soud neakceptoval v odvolání specifikovaný nárok, žalobce uvedl, že poskytnutý úvěr by měl být přepočítán v sazbě 20 % smluvního úroku a tato částka tedy žalobci přiznána.

7. Krajský soud přezkoumal v mezích podaného odvolání rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání je dílem důvodné.

8. Odvolací soud předně považuje za nutné konstatovat, že sdílí skutkové závěry okresního soudu plynoucí z provedeného dokazování a ztotožňuje se i s právním posouzením věci učiněném okresním soudem, který smluvní vztah mezi účastníky hodnotil jako smlouvu o úvěru. V posuzované věci je nepochybné, že žalobce v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) uzavřel se žalovanou v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.) smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a následujících o.z., na základě níž poskytl žalované částku 30 000 Kč, která byla žalované vyplacena dne 16. 7. 2018. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě splácet žalobci v 60 měsíčních splátkách.

9. Odvolací soud též sdílí přesvědčení okresního soudu, že úrok sjednaný ve výši 83,87 % ročně a stejně tak žalobcem požadovaný úrok 62,48 % ročně nejsou souladné s dobrými mravy, což plyne mimo jiné z již dlouhodobě ustálené soudní praxe. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně konstatoval, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, které podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 20 Cdo 2841/2018 či 21 Cdo 1484/2004).

10. Okresní soud pak správně dovodil, že je-li ujednání o úrocích shledáno neplatným z důvodů jeho rozporu s dobrými mravy, je toto ustanovení oddělitelné od ostatních částí smlouvy a za této situace je namístě úroky stanovit způsobem plynoucím z ust. § 1802 o.z. Z něho plyne, že mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvykle úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. V tomto směru lze ostatně odkázat i na ustálené závěry podávající se z rozhodnutí Ústavního soudu ČR v tom směru, že základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá jejich neplatnost, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady.

11. Okresní soud uvedeným způsobem postupoval a za přiměřený shledal úrok ve výši 8,72 % ročně. Odvolací soud vycházeje z poměrů posuzované věci, skutečnosti, že žalobce je nebankovním poskytovatelem úvěru, toho, že úvěr byl poskytnut bez zajištění a s přihlédnutím k dosavadní praxi ohledně výše přiznávaných smluvních úroků dospěl k přesvědčení, že za obvyklou úrokovou sazbu k datu uzavření úrokové smlouvy lze při zohlednění veškeré argumentace žalobce považovat výši 20 % ročně.

12. Odvolací soud tudíž přepočetl žalobcem poskytnutý úvěr žalované úrokovou sazbou 20 % ročně, přičemž výsledná částka, která měla být za této situace žalobci zaplacena, činí 47 700 Kč. Protože v řízení bylo nesporným, že žalovaná zaplatila žalobci toliko 36 120 Kč, ohledně dalších 11 580 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a 20% úrokem ročně odvolací soud shledal odvolání důvodným a rozsudek okresního soudu proto v této odvoláním napadené části výroku I změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) tak, že uvedenou částku s příslušenstvím uložil žalované zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Ve zbývající odvoláním napadené části výroku I rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

13. O nákladech řízení, a to s ohledem na dílčí změnu rozsudku okresního soudu i nákladech za řízení před okresním soudem, krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobce byl před okresním i odvolacím soudem převážně neúspěšný, v řízení úspěšné žalované, jak plyne z obsahu spisu, žádné náklady nevznikly.