27 Co 57/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 260 446,67 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 18. 11. 2024, č. j. 17 C 165/2024 – 78,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku I. o lhůtě splatnosti mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 162 843,47 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku II., pokud jí byla zamítnuta žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 162 843,47 Kč od , datum, do zaplacení, potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním ani odvolacím soudem.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 162 843,47 Kč, a to ve splátkách po 2 293,57 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu okresní soud žalobu zamítl (výrok II.). Soud prvního stupně konečně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že se žalobkyně domáhala shora naznačeného peněžitého plnění z titulu smluv o úvěru, uzavřených mezi , právnická osoba, . (dále též „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným dne , datum, a , datum, . Pohledávky z předmětných úvěrových smluv byly na žalobkyni postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný se k žalobě (ani přes výzvu okresního soudu) nevyjádřil.

3. Okresní soud na základě provedeného dokazování listinnými důkazy, zejména smlouvami o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . a , datum, , platebními historiemi (č. l. 63 a 70 spisu) a vyjádřeními k procesu úvěruschopnosti ze dne , datum, (č. l. 56, 65 spisu), dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátí v 72 splátkách po 1 493,31 Kč měsíčně (poslední ve výši 1 494,48 Kč). Dle platební historie právní předchůdce žalobkyně převedl finanční prostředky ve výši 60 000 Kč na účet žalovaného platbou ze dne , datum, a žalovaný splatil celkem 56 799,30 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně vycházel z údaje o příjmu žalovaného ve výši 28 100 Kč měsíčně a výdajích ve výši 11 114,20 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobkyně dále uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 264 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátí ve 108 splátkách po 3 914,35 Kč měsíčně (poslední ve výši 3 338,84 Kč). Dle platební historie právní předchůdce žalobkyně převedl finanční prostředky ve výši 264 000 Kč na účet žalovaného platbou ze dne , datum, a žalovaný splatil celkem 104 357,23 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně vycházel z údaje o příjmu žalovaného ve výši 26 509 Kč měsíčně a výdajích ve výši 22 943,10 Kč měsíčně.

5. Spor účastníků okresní soud z právního hlediska posuzoval dle příslušných ustanovení zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, dále jen „z.s.ú.“ (viz § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1, § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b/ z.s.ú.), dále též odkázal na ust. § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“).

6. Po posouzení aktivní věcné legitimace žalobkyně, která se na základě smlouvy o postoupení pohledávek stala věřitelem sporné pohledávky (vůči žalovanému se postoupení stalo účinným nejpozději doručením žaloby), se okresní soud zabýval zejména otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) ze strany právního předchůdce žalobkyně. K tomu uvedl, že společnost , právnická osoba, ., poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smluv o spotřebitelském úvěru, které jsou neplatné, neboť jmenovaná společnost porušila povinnost řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, když k údaji o příjmu a výdajích chybí podkladový materiál. Tvrzení žalobkyně, že podkladový materiál měla společnost , právnická osoba, ., k dispozici v době uzavření smluv, avšak nebyl dochován, okresní soud neuvěřil. Ostatně takový postup by byl porušením povinnosti uchovávání dokumentů a záznamů a vedl by rovněž k závěru o neplatnosti smluv. Z těchto důvodů okresní soud postupoval dle § 87 odst. 1 věty třetí z.s.ú. a uložil žalovanému vrátit žalobkyni částku 162 843,47 Kč jako rozdílu mezi poskytnutými jistinami spotřebitelských úvěrů v celkové výši 324 000 Kč a částečnými úhradami v celkové výši 161 156,53 Kč, v době přiměřené jeho možnostem, pod ztrátou výhody splátek. Ve zbývajícím rozsahu okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. K nákladům řízení okresní soud uvedl, že žalobkyně nárokovala celkem 366 860,66 Kč, tudíž byla ve věci převážně úspěšná (správně neúspěšná), přičemž žalovanému žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

8. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku I. v části, jež se týkala lhůty a způsobu plnění, resp. výše splátek určených ke splnění povinnosti rozsudkem uložené, a dále proti výroku II., v níž byla žaloba zamítnuta co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 162 843,47 Kč od , datum, do zaplacení, podala včasné odvolání žalobkyně (dále též „odvolatelka“), Anonymizováno9. Ve vztahu k odvolání do věci samé odvolatelka namítla, že její nárok na úroky z prodlení vyplývá přímo ze zákona – ust. § 1970 o.z., přičemž výše zákonných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Stran vzniku prodlení a povinnosti žalovaného plnit bez zbytečného odkladu odvolatelka ještě poukázala na ust. § 1968 a § 1958 odst. 2 o.z. V daném případě byl žalovaný vyzván k plnění svého dluhu novému věřiteli (žalobkyni) v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , které mu bylo odesláno dne , datum, . Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne , datum, žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle shora citovaného ustanovení. Nadto žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení dluhu ještě předžalobní upomínkou ze dne , datum, . Žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinil. Ten v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil a neprokazoval, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, ačkoliv břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil (viz rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , pobočky v , Anonymizováno, z , datum, , č. j. , spisová značka, ). Odvolatelka dále podala výklad k hlavní funkci úroků z prodlení a ohledně nároku na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky (bezdůvodného obohacení) spolu se zákonným úrokem z prodlení poukázala též na vybranou judikaturu krajských soudů (viz rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, z , datum, , č. j. , spisová značka, a rozhodnutí Krajského soudu v , Anonymizováno, , pobočky ve , adresa, z , datum, , č. j. , spisová značka, ).

10. Další odvolací výhrady se týkaly nesouhlasu odvolatelky s pariční lhůtou určenou ve výroku I. napadeného rozsudku, kde odvolatelka zdůraznila, že napadeným rozsudkem dochází k neúměrnému zvýhodnění žalovaného. K tomu uvedla, že soudy obvykle ukládají splátky v takové výši, aby pohledávka včetně příslušenství byla uhrazena ve 24 měsíčních splátkách, v odůvodněných případech nejvýše ve 36 měsíčních splátkách. Okresním soudem určené splátky po 2 293,57 Kč však znamenají, že by žalovaný svůj dluh uhradil až v prosinci 2030, což v konečném důsledku není výhodné ani pro něho. Nadto je třeba vidět, že v daném případě byl dluh zesplatněn ke dni , datum, a žaloba byla podána až , datum, , že žalovaný nespadá do žádné ohrožené skupiny, pročež zde není žádného relevantního důvodu, proč by takto mladému zdravému muži měla být poskytována výhoda nepřiměřeně nízkých splátek. Odvolatelka dále namítla, že každé prodloužení lhůty či povolení plnění ve splátkách je výjimkou ze zásady platit přiznané plnění v zákonné třídenní lhůtě. Okresní soud umožnil žalovanému plnit ve splátkách, ačkoliv z odůvodnění napadeného rozsudku nevyplývá, že by žalovaný žádal soud o povolení splátek, natož aby svou tíživou sociální situaci či nepříznivý zdravotní stav jakkoli soudu doložil. V daném případě se soud prvního stupně neřídil při stanovení výše splátek ustálenou soudní praxí, ze které vyplývá maximální lhůta k plnění ve výši tří let od právní moci rozhodnutí za splnění řádného odůvodnění a uložení splácení přiznané částky ve splátkách (k tomu odvolatelka odkázala na usnesení Městského soudu v Praze z , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

11. Z výše uvedených důvodů odvolatelka navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadené části a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 162 843,47 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 7 900 Kč měsíčně (odpovídající splacení dluhu do 36 měsíců), splatných vždy do každého 20. dne měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek. Žalobkyně současně požadovala přiznat náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

12. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích podaného odvolání (tj. v části výroků I., II. a v závislém nákladovém výroku III.) jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a 212a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o.s.ř.“), a to při nařízeném jednání za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. (za použití § 211 o.s.ř.) v nepřítomnosti žalovaného, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

13. Odvolací soud se předně vyjádří k části výroku I. napadeného rozsudku, týkající se pariční lhůty, resp. zaplacení přisouzeného plnění (162 843,47 Kč) ve splátkách.

14. Ustálená soudní praxe běžně přijímá, že má-li soud za to, že je namístě v projednávaném případě určit k plnění lhůtu delší nebo stanovit, že se plnění má stát ve splátkách, musí být tato část výroku rozhodnutí soudu podložena zjištěním všech potřebných skutečností, které by přesvědčivě zdůvodnily závěr soudu, že je vhodné určit ke splnění lhůtu delší než tři dny od právní moci rozsudku, nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách. Při úvaze o určení lhůty ke splnění povinnosti dle § 160 odst. 1 o.s.ř. nebo stanovení, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, je nutno vycházet z konkrétních okolností případu a osobních a majetkových poměrů účastníků a posoudit, zda stanovení zaplacení dlužné částky v měsíčních splátkách v určité výši nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky, délku prodlení dlužníka s placením dlužné částky, neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele, přičemž uvedeným hlediskům nelze vždy nadřadit osobní a majetkové poměry dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

15. Okresní soud při rozhodování o délce lhůty k plnění zjevně vycházel z ust. § 87 odst. 1 věta třetí z.s.ú. Z obsahu spisu vyplývá, že si ke dni svého rozhodování neopatřil podklady pro posouzení příjmových a majetkových poměrů žalovaného, z nichž by mohl zjistit délku doby pro vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelských úvěrů, která by byla v možnostech žalovaného. Stejně tak se žalovaný v průběhu celého řízení nevyjádřil, neuvedl žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit, že není schopen dlužnou částku zaplatit, ani žádné skutečnosti, z kterých by bylo možné posoudit případně oprávněnost plnění s delší než zákonnou lhůtou splatnosti či ve splátkách. Stanovit tak splatnost dluhu žalovaného dle jeho možností podle § 87 odst. 1 věta třetí z.s.ú. nebylo objektivně možné. Za tohoto stavu má odvolací soud za to, že nebylo namístě ani uvažovat o odvolatelkou zmiňovaných splátkách, že lze podpůrně využít významově nejbližší zákonné pravidlo v ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a tedy v zásadě stanovit lhůtu tří dnů. Lze dodat, že dle okresním soudem stanovených splátek by byl nárok žalobkyně uspokojen v časovém horizontu téměř šesti let, čímž by došlo k neúměrnému zvýhodnění dlužníka (žalovaného) na úkor věřitele (žalobkyně), na němž nelze spravedlivě požadovat, aby nadále strpěl další oddálení uspokojení své pohledávky (to i v situaci, kdy dluhy byly dle obsahu spisu zesplatněny ve dnech , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . a , datum, a žaloba byla podána dne , datum, ). Za této situace odvolací soud shledal, že zde není žádný prostor pro zaplacení přisouzeného plnění v delší lhůtě či ve splátkách, a proto žalovanému uložil plnit v zákonné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.). Zbývá dodat, že pokud zůstane žalovaný nečinný, nezbude než uspokojení nároku žalobkyně řešit v exekučním řízení.

16. Odvolací soud ve vztahu k namítanému nepřiznání zákonných úroků z prodlení z částky 162 843,47 Kč vychází z právních závěrů soudu prvního stupně o tom, že právní předchůdce žalobkyně v souvislosti s poskytnutím úvěru ze dne , datum, na částku 60 000 Kč a poskytnutím úvěru ze dne , datum, na částku 264 000 Kč řádně nezkoumal jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 a násl. z.s.ú. Současně odvolací soud vychází i z právního závěru okresního soudu o absolutní neplatnosti úvěrových smluv (viz § 86 odst. 1 věta druhá a § 87 odst. 1 věta první z.s.ú.). Odvolací soud nemá žádný důvod na těchto závěrech cokoli korigovat, ani žalobkyně tyto skutkové a právní závěry nijak nezpochybňuje, pouze namítá, že tyto závěry podle jejího přesvědčení nejsou překážkou k přiznání úroků z prodlení.

17. K odvolatelkou uplatněnému nároku na vrácení bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení lze uvést, že dle rozsudku Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, důvodová zpráva k ust. § 87 z.s.ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze apriori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

18. Ust. § 87 z.s.ú. je tak speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů lichvářských úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nově stanovené době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny (zbývající části) spotřebitelského úvěru, tedy v době určené dle § 87 odst. 1 z.s.ú.

19. Se zřetelem na obsah odvolání lze dodat, že na shora vyslovených závěrech ničeho nemění ani odvolatelkou označená judikatura krajských soudů, kterou není odvolací soud vázán. Odvolací soud nadto nesdílí názor, že by závěry shora označeného rozsudku Nejvyššího soudu nedopadaly na souzenou věc, že by v projednávané věci šlo o jiný případ jen proto, že zde vystupoval pasivní spotřebitel (žalovaný), na rozdíl od věci posuzované Nejvyšším soudem, kde se spotřebitel jednání řádně účastnil a vyjadřoval se ke svým možnostem vrátit jistinu úvěru.

20. Shora uvedený závěr tedy znamená, že pokud mezi stranami neplatně sjednaných úvěrů nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem. Jestliže je v projednávané věci stanovena lhůta pro vydání bezdůvodného obohacení v zákonné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., pak se dosud žalovaný nemohl dostat do prodlení s povinností platit žalobkyni úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

21. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku I., a to v částí splatnosti přisouzeného plnění, podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 162 843,47 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a v odvoláním napadeném výroku II., v části zamítnutí úroků z prodlení v zákonné výši z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, jej podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

22. Protože odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, musel podle § 224 odst. 2 o.s.ř. rozhodnout i o jeho nákladech. Vycházel přitom z poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení před soudem prvního stupně (zde nárokovala pohledávku včetně příslušenství v celkové výši 366 860,66 Kč, jak uvedl již okresní soud) úspěšná v necelé jedné polovině svého nároku, podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení.

23. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla úspěšná pouze s jedním ze svých dvou odvolacích požadavků, a proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.