27 Co 59/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D. a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 129 585,99 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 14. 10. 2024, č. j. 17 C 151/2024-54,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku II., pokud jí byla zamítnuta žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky částka od datum do zaplacení, a ve výroku III. potvrzuje.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka, a to v pravidelných měsíčních splátkách po částka splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok I.). Okresní soud dále zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších částka s příslušenstvím (výrok II.). Nakonec okresní soud ve výroku III. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

2. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že se žalobkyně domáhala shora naznačeného peněžitého plnění z titulu dluhu ze smluv o spotřebitelských úvěrech uzavřených mezi společností právnická osoba (dále „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou dne datum a datum. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši částka a částka. Žalovaná se zavázala vrátit ve sjednaných splátkách částky částka a částka, které však uhradila jen částečně. Žalobkyně, na kterou byly pohledávky z předmětných úvěrových smluv postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, se proto domáhala zaplacení částek částka s příslušenstvím a částka s příslušenstvím.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Okresní soud na základě provedeného dokazování listinnými důkazy, zejména smlouvami o spotřebitelských úvěrech, zákaznickou kartou žalované a smlouvou o postoupení pohledávek, dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně skutečně na základě uzavřených smluv o spotřebitelských úvěrech poskytl žalované peněžní prostředky. Uzavřené smlouvy o spotřebitelských úvěrech však jsou neplatné, protože právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalované. Jediným podkladem pro poskytnutí úvěrů byl zastaralý mzdový výměr žalované ze dne datum.

5. Okresní soud proto postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále „z.s.ú.“) a uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni částku částka, která představuje rozdíl mezi poskytnutými jistinami spotřebitelských úvěrů a částečnými úhradami žalované, a to v době přiměřené možnostem žalované. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných úroků a zákonných úroků z prodlení.

6. O nákladech řízení okresní soud rozhodl dle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastnic. Žalovaná byla převážně úspěšná, nicméně žádné náklady jí nevznikly, proto okresní soud nepřiznal žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení.

7. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti té části výroku II., v níž byla žaloba zamítnuta co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky částka od datum do zaplacení, podala včasné odvolání žalobkyně (též „odvolatelka“). Žalobkyně nenapadala právní závěr okresního soudu o neplatnosti úvěrových smluv, z něhož plynul nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Její námitky směřovaly proti tomu, že jí okresní soud nepřiznal právo na zákonné úroky z prodlení z bezdůvodného obohacení (jistiny úvěrů), s jehož vrácením byla žalovaná v prodlení. K tomu odvolatelka vyslovila názor, že tento nárok vyplývá přímo ze zákona – ustanovení § 1970 občanského zákoníku, že splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastává na výzvu věřitele. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. změnil a žalované uložil povinnost zaplatit jí též zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po částka splatných ke každému 20. dni v měsíci s účinností od měsíce následujícího po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. Současně se odvolatelka domáhala přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích podaného odvolání (tj. v části výroku II. a v závislém nákladovém výroku III.) jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), a to při nařízeném jednání za splnění podmínek ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. (za použití § 211 o.s.ř.) v nepřítomnosti žalované, jejíž opakovanou žádost o odročení jednání shledal nedůvodnou, neboť zprávou její praktické lékařky tituly před jménem jméno FO měl prokázáno, že žalovaná je v době vycházek, které lze časově upravit, schopna účasti na jednání soudu. Odvolací soud následně dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Z napadeného rozsudku se mimo jiné podává závěr (odvolatelkou nezpochybněný), že smlouvy o spotřebitelských úvěrech, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne datum a datum (vykazující znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z.s.ú.), jsou z důvodu nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti žalované splatit poskytnuté úvěry neplatné (viz § 86 odst. 1 věta druhá a § 87 odst. 1 věta první z.s.ú.), a proto žalobkyni vznikl nárok na vrácení zůstatků jistin úvěrů v celkové výši částka, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně, případně žalobkyni vrátila. Tato částka byla tudíž žalobkyni správně pravomocně přiznána (výrok I. zůstal odvoláním nedotčen – viz § 206 odst. 2 o.s.ř.).

10. K odvolatelkou uplatněnému nároku na vrácení bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení lze uvést, že ustanovení § 87 z.s.ú. je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů lichvářských úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nově stanovené době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny (zbývající části) spotřebitelského úvěru dle § 87 odst. 1 z.s.ú. V tomto směru se tedy odvolací soud přihlásil k závěrům rozsudku Nejvyššího soudu z datum, sp. zn. spisová značka.

11. Se zřetelem na výše uvedené závěry, kdy se žalovaná nedostala do prodlení s vrácením poskytnutého zůstatku jistiny a žalobkyni tak nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, odvolací soud dle § 219 o.s.ř. věcně správný rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku II. potvrdil, a to včetně závislého nákladového výroku (sub III.), který odpovídal ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.

12. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a úspěšné žalované náklady odvolacího řízení dle obsahu spisu nevznikly (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a contr.). Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).