28 Ad 8/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Konečnou ve věci žalobce: D. Ch. zastoupen advokátkou JUDr. Ivetou Petrovou, sídlem Nádražní 2151, 549 01 Nové Město nad Metují proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 9. 2025, č. j. RN-xx-AHA, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 2. 9. 2025, č. j. RN-xx-AHA, se zrušuje a věc se jí vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10.140 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaná změnila výrok prvoinstančního rozhodnutí ze dne 2. 5. 2025, č. j. R-xx (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a to tak, že od 6. 10. 2025 žalobci odnímá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně vyplácený ode dne 6. 6. 2025 ve výši invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na základě předběžně vykonatelného prvoinstančního rozhodnutí. Ve zbytku prvoinstanční rozhodnutí potvrdila.

2. Podle posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu v prvním stupni (dále také jen „IPZS“) Náchod ze dne 20. 3. 2025 byl žalobce invalidní ve druhém stupni, neboť poklesla jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu o 50 %. Za rozhodující příčinu nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo v tomto posudku označeno zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII. (postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu E (dorzopatie a spondylopatie), položce 1c (bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének; se středně těžkým funkčním postižením, závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu, popř. symptomatologie neurogenního močového měchýře, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 359/2009 Sb.“). Pro toto postižení byla stanovena míra procentního poklesu pracovní schopnosti při horní hranici na 40 %, přičemž vzhledem k dalším posudkově významným onemocněním byla tato hodnota navýšena o 10 %. Jako den změny stupně invalidity bylo stanoveno datum 20. 3. 2025.

3. V námitkovém řízení žalovaná rozhodla na podkladě posudku ze dne 1. 8. 2025 vypracovaného lékařkou Institutu posuzování zdravotního stavu pro námitkové řízení, kterým bylo zjištěno, že žalobce nebyl k datu vydání prvoinstančního rozhodnutí invalidní podle ustanovení § 39 odst. 1 ZDP, neboť dle uvedeného posudku poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 30 %. Jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce bylo zhodnoceno zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddílu E, položce 1b (bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének; s lehkým funkčním postižením, postižení zpravidla více úseků páteře, polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové dysbalance, porucha statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Vzhledem k dalšímu zdravotnímu postižení byla hodnota navýšena o dalších 10 %. K zániku invalidity mělo dojít k datu 20. 3. 2025.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalované

4. Žalobce ve včas podané žalobě označil rozhodnutí žalované za nesprávné, neboť je přesvědčen, že splňuje podmínky pro přiznání invalidního důchodu třetího stupně. Nechápe, jak mohly posuzující lékařky dospět ke zcela rozdílným závěrům, když podle posudku vydaného v první instanci byl invalidní ve druhém stupni, zatímco podle posudku vydaného v námitkovém řízení nemá být invalidní v žádném stupni. Od doby, kdy mu byl invalidní důchod v roce 2023 přiznán, se jeho zdravotní stav nikterak nezlepšil, ba naopak došlo k jeho zhoršení. Žalobce musí stále chodit s berlemi, v pravém koleni neustále pociťuje píchání a dloubání, nejhorší je chůze do kopce a z kopce, problematické je i delší stání a delší sezení. Není schopen se ohnout, dřepnout si, nemůže jít ani do pokleku a předklonu a ani nosit žádná těžká břemena. Uváděné bolesti mu neumožnují výkon výdělečné činnosti ani v omezeném rozsahu, jako vyučený řezník musel dříve nosit těžké části zvířat, vozit těžké bedny a přecházet ze zimy do tepla. Navrhl proto napadené rozhodnutí zrušit.

5. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 18. 11. 2025 shrnula předcházející správní řízení a uvedla, že při vyhotovení podkladového posudku v námitkovém řízení nebylo zjištěno žádné pochybení. Protože žalobce nesouhlasí s medicínským posouzením svého zdravotního stavu, žalovaná v soudním řízení navrhuje, aby jeho zdravotní stav posoudila posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Za zjištěného skutkového stavu, kdy u žalobce není posudkově uznána pokračující invalidita, žalovaná na napadeném rozhodnutí trvá.

6. V návaznosti na závěry posudkové komise MPSV v posudku ze dne 12. 5. 2026 žalobce ve svém podání ze dne 2. 6. 2026 uvedl, že s nimi souhlasí a navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a sám ve věci rozhodl.

III. Posouzení krajským soudem

7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze zjištěného skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s. ř. s. Dospěl přitom k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu shledal důvodnou.

8. V ustanovení § 39 ZDP je v odst. 1 uvedeno, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

9. V odst. 2 téhož ustanovení se uvádí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, - nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, - nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

10. V odst. 3 stejného ustanovení je uvedeno, že pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

11. Odst. 4 tohoto ustanovení upravuje určování poklesu pracovní schopnosti, při němž se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, - zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, - zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, - schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, - schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, - v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek.

12. Další odstavce tohoto ustanovení pak upravují to, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí, za stabilizovaný zdravotní stav se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je pak adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopnosti a dovednosti, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se určuje v celých číslech.

13. Krajský soud dále k věci obecně uvádí, že správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle platné a účinné právní úpravy platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely soudního přezkumu ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20, všechna zde uvedená rozhodnutí jsou přístupná na www.nssoud.cz). Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky pak spočívá v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí ve dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011-43).

14. Náležitosti posudku jsou upraveny v § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu, a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. Jde-li přitom alespoň o invaliditu prvého či druhého stupně, musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012-18).

15. Krajský soud dodává, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti představuje odbornou medicínskou otázku, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství a jejíž posouzení je zákonem svěřeno posudkovým orgánům [srov. § 4 odst. 2, § 8 a § 16 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPSZ“)]. Odborné posudkové závěry ovšem nepodléhají hodnocení soudu z hlediska jejich správnosti, neboť k tomu soudci nemají odborné lékařské znalosti. V posudku musí být uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení je považováno za jeho rozhodující příčinu. Za rozhodující příčinu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.). Procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudková komise je povinna odůvodnit zařazení zdravotního postižení pod konkrétní položku uvedené přílohy i určení míry poklesu pracovní schopnosti v rámci rozpětí stanoveného v jednotlivých položkách, včetně případného navýšení podle § 3 citované vyhlášky. Je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

16. Krajský soud ve věci vyžádal posouzení zdravotního stavu žalobce věcně a místně příslušnou Posudkovou komisí MPSV v Hradci Králové tak, jak mu ukládá § 4 odst. 2 ZOPSZ.

17. Z tohoto posudku založeného na č. l. 30–34 soudního spisu soud seznal, že byl vypracován posudkovou komisí ve složení posudkový lékař – předseda komise MUDr. A. M., další lékař s odborností ortopedie MUDr. J. D. a tajemník Bc. Š. V. dne 12. 5. 2026. Žalobce byl přítomen jednání a během něj byl přešetřen ortopedem. Posudková komise zhodnotila, že za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce považuje stav po luxaci pravého kolenního kloubu v 12/21 s částečným poškozením předního zkříženého vazu, poškození předního menisku – operace (ASK) v 3/22 a reoperace (ASK) s částečným odstraněním vnějšího menisku v 10/22, následném poškození chrupavek II.- III. stupně a stav po zhmoždění levého ramene v 10/20, stav po aktroskopii levého ramenního kloubu – dekomprese a rekonstrukce šlachy m. supraspinatus. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti stanovila funkčním dopadem srovnatelným se zdravotním postižením uvedeným v kapitole XIII. (postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu A (artropatie), položce 1c [osteoartróza, primární lokalizovaná nebo generalizovaná, sekundární vzniklá následkem traumatu, vrozené nebo vývojové vady, z důvodu mechanického přetížení nebo v důsledku jiného onemocnění, erozivní (postihující ruce, s více vyjádřenou zánětlivou komponentou, těžké postižení; s funkčně těžkým postižením dvou a více velkých/nosných kloubů nebo s těžkým postižením většiny malých kloubů rukou (zejména narušení úchopu) nebo nohou, se značným omezením pohybových schopností a celkové výkonnosti při středně těžkém zatížení, některé denní aktivity omezeny]. Posudková komise při zhodnocení lékařských nálezů vyhodnotila klinický nález ve vztahu k tíži funkčního postižení při základní diagnóze, dělnické profesi a dalším jeho postižením, a přistoupila k procentuálnímu ohodnocení na horní hranici rozmezí, přičemž příloha vyhlášky č. 359/2009 Sb. stanovuje pro předmětnou položku rozmezí 40- 50 %, a to na celkových 50 %. Pro užijí § 3 odst. 1 cit. vyhlášky však dle komise další posudkově významné skutečnosti zjištěny nebyly. Jako den vzniku invalidity druhého stupně posudková komise stanovila den jednání lékaře IPZS Náchod, tj. 20. 3. 2025.

18. Dle komise u žalobce stále přetrvává silná bolestivost a nestabilita pravého kolena, nosí patelární ortézu. Podle ortopeda však není indikován další operační zákrok typu artroskopie a v úvahu připadá endoprotéza pravého kolene. Žalobce musí chodit s oporou dvou francouzských holí, to mu však způsobuje problémy, neboť má bolesti levého ramenního kloubu a postižení levé ruky syndromem karpálního tunelu. Posudková komise považuje hodnocení z let 2022 a 2023 za nadhodnocené, snížení invalidity ve shodě s posudkovým závěrem lékaře IPZS Náchod na druhý stupeň považuje za správné, nicméně se neztotožňuje s rozhodující příčinnou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (postižením páteře). Hodnocení lékaře IPZS pro námitkové řízení označila za posudkový omyl, neboť došlo k velkému podhodnocení zdravotního stavu žalobce.

19. V nyní posuzované věci krajský soud vyhodnotil posudek posudkové komise jako posudek splňující všechny formální náležitosti ve smyslu § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Posudek byl vypracován posudkovou komisí zasedající v řádném složení, tj. kromě posudkového lékaře a tajemnice byl přítomen i odborný lékař oboru ortopedie. Žalobce byl jednání přítomen a během něj byl přešetřen ortopedem. Z posudku je též patrno, z jakých lékařských zpráv komise při posuzování vycházela.

20. Krajský soud při hodnocení posudku posudkové komise dospěl k závěru, že je úplný a dostatečně odůvodněný ve vazbě na zjištění z jednotlivých lékařských nálezů, vypořádává se se všemi rozhodujícími skutečnostmi, včetně skutečností namítaných žalobcem a přezkoumatelným způsobem také odůvodňuje závěr, proč onemocnění s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je právě uvedené zdravotní postižení.

21. K námitce žalobce ohledně rozporů posudků vypracovaných ve správním řízení soud uvádí, že posudková komise vysvětlila, že zařazení jeho zdravotního postižení posudkovými lékaři do jiné kapitoly bylo posudkovými omyly. Soud doplňuje, že pro soudní řízení byl stěžejní posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, který vedl ke změně posudkového závěru o neexistenci invalidity.

22. Jak je uvedeno výše, žalobou napadeným rozhodnutím byl žalobci od 6. 10. 2025 odejmut invalidní důchod třetího stupně. V řízení před krajským soudem však vyplynulo z posudku posudkové komise ze dne 12. 5. 2026, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí (2. 9. 2025) invalidní pro invaliditu druhého stupně ve smyslu § 39 odst. 2 písm. b) ZDP. Konečná míra poklesu pracovní schopnosti byla uvedeným posudkem stanovena ve výši 50 %. Vzhledem k odlišnému závěru posudku posudkové komise MPSV od posudků vyhotovených v předcházejícím správním řízení musel krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušit.

23. K návrhu žalobce, aby soud ve věci sám rozhodl, nutno pro úplnost dodat, že správní soud je v dané věci vázán kasačním principem. Dle § 78 s. ř. s. může v případě, že je žaloba důvodná, rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení, nemůže však správní rozhodnutí svým rozsudkem nahradit.

IV. Závěr a náklady řízení

24.S ohledem na shora uvedené krajský soud ve smyslu § 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil a současně vrátil věc žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.), v němž žalovaná zohlední výsledky zjištění krajského soudu (§ 78 odst. 6 s. ř. s.). Právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

25. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Dle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Řízení bylo od soudního poplatku osvobozeno. Ve věci byl úspěšný žalobce, krajský soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v náhradě nákladů právní služby poskytnuté advokátkou, jejíž odměna vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Ta vykonala celkem 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby; naproti tomu sepis podání ze dne 2. 6. 2026 bylo pouze sdělením na výzvu soudu a neobsahovalo žádnou zásadní novou argumentaci). Sazba za jeden úkon právní služby činí podle § 9 odst. 5 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, částku 4 620 Kč, celkem za 2 úkony 9 240 Kč. Dále jí náleží paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony po 450 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem 900 Kč. Zástupkyně žalobce není plátcem DPH. Celkem tedy činí důvodně vynaložené náklady řízení žalobce před krajským soudem 10 140 Kč.

26. Krajský soud zavázal žalovaného povinností prokázané náklady řízení uhradit k rukám zástupkyně žalobce, která je advokátkou (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu za použití § 64 s. ř. s.).

Poučení

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. (§ 12 odst. 1, § 102, § 104a odst. 1, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.). V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 8. července 2026 Mgr. Helena Konečná v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: R. V.