29 Ad 24/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce J. R., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, praocoviště Hradec Králové, Slezská 839, Hradec Králové, o invalidní důchod, k žalobě proti rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 21. 9. 2015, č. j. 6110310591/46091-KRM, t a k t o :

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

: Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalované o námitkách, kterým byly námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 6. 2015 zamítnuty a napadené rozhodnutí orgánu I. stupně potvrzeno. Původním rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobce o invalidní důchod, a to pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, s odkazem na posudek Okresní správy sociálního zabezpečení Rychnov nad Kněžnou ze dne 3. 6. 2015, dle něhož není žalobce invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 30 %. Žalobce v žalobě uvádí, že jeho zdravotní potíže mu nedovolují dojíždění do zaměstnání, v noci chodí ob 1,5 hodiny na malou stranu, ráno následují průjmy, je mu zle od žaludku. Tyto problémy nemůže ovlivnit, pokud by se najedl, problémy by pokračovaly, jí proto až odpoledne. Pokud musí jet k lékaři, nejí ani nepije. Na malou stranu musí cca 10 – 18 x za den, takže se nevyspí. Má několik vyhřezlých plotének a jednu zdeformovanou, v lázních mu lékař sdělil, že má velký nález na páteři a divil se, že žalobce nemá invalidní důchod. Má píchavé bolesti v prstech končetin, obě ruce má již operované, v nohách má křeče. Trpí alergií na pyl a prach, a má astma. Při posudkovém posouzení se ho lékařka ptala, zdali má nějakou dokumentaci, žalobce uvedl, že má výsledek magnetické rezonance páteře a zprávu z lázní, sekretářka toto našla ve zdravotní dokumentaci, neboť obvodní lékař toto poslal. Bylo však patrné, že lékařka toto vůbec nečetla. Žalobce je přesvědčen, že posouzení není správné, nikoho nezajímá, že má bolesti. Je přesvědčen, že mu mělo být připočteno 10 % za dělnické povolání. Krajský soud vyžádal ve věci vypracování posudku o zdravotním stavu žalobce věcně a místně příslušnou Posudkovou komisi Ministerstva práce a soc. věcí ČR v Hradci Králové (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení v platném znění), tato vypracovala své posouzení dne 13. 5. 2016. V posudku PK uvedla, že u žalobce se jedná o vertebrogenní algický syndrom páteře polyetážový s poruchou dynamiky krční a bederní páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, cervikokraniální syndrom a cervikobrachiální syndrom při degenerativních změnách páteře, tenzní bolesti hlavy, průduškové astma persistující smíšené, syndrom dráždivého tračníku, chronickou žilní insuficienci dolních končetin s varixy. Dále jde o stav po opakovaných sklerotizacích varixů dolních končetin, po opakovaných plastikách tříselných kýl oboustranně, po operaci pupeční kýly (2014), o benigní hyperplazii prostaty a stav po operaci karpálního tunelu oboustranně. Posudková komise hodnotila odborné lékařské zprávy a nálezy z průběhu r. 2010 – 2015, zdravotní stav žalobce byl přešetřen v průběhu jednání přítomnou odbornou lékařkou z oboru neurologie J. N. Poté PK určila jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce vertebrogenní algický syndrom páteře polyetážový s poruchou dynamiky krční a bederní páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, tento zařadila do kap. XIII, oddíl E, pol. 1 b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 20 %. Uvedla, že horní hranici zdejšího rozpětí volí s ohledem na svalové kontraktury a opakované kořenové dráždění do dolních končetin. Dle § 3 cit. vyhlášky pak PK navýšila základní míru poklesu pracovní schopnosti o 10 %, a to s ohledem na dráždivý tračník s denně se opakující průjmovitou stolicí, tedy na konečných 30 %. V pracovní rekomandaci PK uvedla, že žalobce může vykonávat fyzicky lehkou práci bez nošení a zvedání nadměrně těžkých břemen, v klimaticky vhodném prostředí, je schopen rekvalifikace. PK v posudkovém závěru připomíná, že žalobce trpí bolestmi páteře asi 15 let, především v oblasti krční, s občasným drážděním do horních končetin a hlavy, má prokázaný výhřez meziobratlové ploténky mezi posledním hrudním a prvním bederním obratlem. Dle doložených nálezů je omezená hybnost krční páteře do rotací a inklinací, objektivní neurologický nález je však trvale s normálním výsledkem, bez jasného fokálního nebo difuzního neurologického deficitu, bez známek ochrnutí horních či dolních končetin, nejsou sfinkterové potíže. Léta se žalobce léčí pro dráždivý tračník s denně se opakujícími průjmovitými stolicemi, dle gastroenterologického vyšetření má inkompetentní kardii, jinak nález normální, rovněž tak kolonoskopický. Nejzávažnějším problémem je chronický vertebrogenní bolestivý syndrom páteře, funkčně se však jedná o lehké postižení s omezením dynamiky krční a lehce i bederní páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, nejsou žádné známky poškození nervů. Žalobce byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti v r. 2001 pro oboustranný syndrom karpálního tunelu, pro končící podpůrčí dobu a datum operace byl jeho zdravotní stav projednán při řízení z přechodu z pracovní neschopnosti do invalidity a byla přiznána plná invalidita, což PK považuje za posudkový omyl, neboť důchod byl přiznán do budoucna u onemocnění, kde lze dosáhnout nejvýše 60 % míry poklesu pracovní schopnosti a onemocnění žalobce takto závažné nebylo. V dalších letech byl žalobce hodnocen jako částečně invalidní pro dgn. postižení páteře, v r. 2010 byl invalidní důchod odňat. PK pak dále popisuje současné posudkové řízení k žádosti žalobce o invalidní důchod, s tím, že její aktuální posouzení zdravotních problémů žalobce je prakticky obdobné jako posouzení lékaře OSSZ i posouzení námitkového. PK nepovažovala s dosaženou mírou poklesu 30 % žalobce za invalidního, když k datu napadeného rozhodnutí nebyly naplněny podmínky § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Žalobce při jednání soudu dne 8. 8. 2016 uváděl, že již dříve mu lékaři sdělovali, že má postižené 4 úseky páteře, na vyšetření MR se dostal až v r. 2013, toto vyšetření soudu předložil. Problém dráždivého tračníku je zřejmě dědičný, léčí se s ním u MUDr. Ledče, dostává léky, kvůli tomuto problému by v žádném zaměstnání neobstál. Krajský soud vyžádal k námitkám žalobce z důvodu co nejvyšší objektivity posouzení jeho zdravotních obtíží doplňující posudek PK MPSV ČR Hradec Králové, který byl vypracován 18. 10. 2016. Posudková komise opět hodnotila některé nálezy, k problému dráždivého tračníku uvedla, že naposledy byl žalobce gastroenterologicky vyšetřen v r. 2010, v lednu 2014 byla provedena gastroskopie. Tyto nálezy již byly dříve hodnoceny, žalobce má dle urologických nálezů oslabenu urodynamiku, žádné závažnější postižení ledvin ani močových cest však nebylo diagnostikováno. S ohledem na dráždivý tračník došlo v posouzení zdravotního stavu žalobce k navýšení o možných 10 % míry poklesu pracovní schopnosti. Toto onemocnění je charakterizováno obtížemi, vycházejícími z tlustého střeva, nutkajícími na stolici často imperativním způsobem, což omezuje kvalitu života, postižení obvykle vykazují neurotické rysy. Žalobce se pro tyto obtíže podrobil i psychologickému vyšetření. Syndrom dráždivého tračníku však nemůže nikdy vést k invaliditě, toto onemocnění žalobce bylo konzultováno s V. K. PK i nadále považuje své hodnocení v prvoposudku za správné, pro jakékoliv změny neshledala důvodů. Soud přezkoumal napadený výrok rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – s.ř.s.), ve svém rozhodnutí soud vyšel ze skutkového a právního stavu výše zjištěného (§ 77 odst. 2 s.ř.s.) a konstatoval, že závažnějších pochybení v průběhu správního řízení a v napadeném rozhodnutí žalované neshledal. V ustanovení § 39 ZDP je v odst. 1 uvedeno, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. V odst. 2 se pak uvádí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. V odst. 3 je uvedeno, že pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Odst. 4 tohoto ustanovení pak upravuje určování poklesu pracovní schopnosti, při němž se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Další odstavce tohoto ustanovení pak upravují to, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí, za stabilizovaný zdravotní stav se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je pak adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopnosti a dovednosti, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se určuje v celých číslech. Krajský soud po přezkoumání a projednání věci dospěl k závěru, že žaloba žalobce není důvodná. Při svém závěru vzal v úvahu jednak předchozí aktuální posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobce posudkovými orgány OSSZ a ČSSZ, zjistil, že jsou obdobná se závěry posudkové komise, neměl proto důvodu žádat o posudkový názor další posudkový orgán. Jak uvedeno výše z citace § 39 zákona o důchodovém pojištění, nejzávažnější zdravotní obtíže posudkový orgán hodnotí v celém kontextu, tedy nejen na základě doložených odborných nálezů, ale i s ohledem na funkční stav pojištěnce a další zákonná kritéria. K námitkám žalobce o tom, že mělo dojít k navýšení míry poklesu z důvodu jeho dělnické profese, soud připomíná, že navýšení lze dle § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. využít pouze jednou, což posudková komise učinila, i když z jiného důvodu. Vzhledem k tomu, že rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce PK hodnotila poklesem pracovní schopnosti ve výši 20 %, zařazením jeho zdravotního postižení do kap. XII, oddíl E, pol. 1 b) vyhlášky č. 359/2009 Sb., tedy jako bolestivý syndrom páteře, degenerativní změny páteře a výhřezy meziobratlových plotének, s lehkým funkčním postižením, kde je uvedená míra poklesu horní hranicí, je soud přesvědčen, že žalobce se současným popisem zdravotních problémů nemohl získat vyšší ohodnocení. Zdravotní problémy se pro výsledný počet procent sčítat nemohou, neboť principem je stanovení rozhodujícího postižení, k jehož míře poklesu pracovní schopnosti lze pouze využít případného navýšení o nejvýše 10 % dle § 3 cit. vyhlášky. Vzhledem k tomu, že žalobce takto při přezkoumání závažnosti zdravotních problémů aktuálně získal pouze celkem 30 %, není k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované invalidní, byť jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvá. Krajskému soudu pak za daného a popsaného stavu nezbylo, než žalobu žalobce zamítnout jako nedůvodnou, v souladu s ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. Výrok o náhradě nákladů řízení odpovídá ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., když ve věci úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení neúčtovala.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Hradci Králové dne 28. listopadu 2016 JUDr. Jana Kábrtová v. r. samosoudkyně