29 Ad 5/2024

Rubrum

číslo jedancí: 29 Ad 5/2024 - 94 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Fifkou ve věci žalobkyně: T. P. zastoupená JUDr. Ondřejem Moravcem, Ph.D., advokátem sídlem Václavské náměstí 832/19, 110 00 Praha proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 125 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 7. 2024, č. j. RN-XX-SR, o invalidní důchod, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně napadla žalobou ze dne 23. 9. 2024 rozhodnutí žalované ze dne 15. 7. 2024, č. j. RN-XX-SR, kterým byly zamítnuty námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 3. 2024, č. j. X.

2. Správní orgán prvního stupně přiznal žalobkyni invalidní důchod pro invaliditu II. stupně od 1. 10. 2023, ale žalobkyně namítala, že její zdravotní stav byl posouzen nesprávně a že splňuje podmínky pro invaliditu III. stupně. Argumentovala zejména tím, že trpí těžkým postižením řeči, komunikačních a sociálních schopností, což podle jejího názoru odpovídá závažnějšímu postižení s poklesem pracovní schopnosti nejméně o 70 %. K námitkám doložila další lékařské a psychologické zprávy. V námitkovém řízení byl zdravotní stav znovu posouzen jiným lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“), který nebyl zapojen do prvostupňového řízení. Lékař vycházel z kompletní zdravotní dokumentace i z nově předložených zpráv a dospěl k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je atypický autismus středně těžkého stupně bez významných poruch chování, s podstatně sníženou úrovní sociálního fungování a těžkým postižením řeči a komunikačních schopností. Zdravotní stav žalobkyně byl zařazen pod kapitolu V, položku 9b přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., která odpovídá středně těžkému postižení. V rámci této položky byla stanovena nejvyšší možná míra poklesu pracovní schopnosti, tedy 60 %, což zakládá invaliditu II. stupně. IPZS neshledal důvody pro zařazení pod položku 9c, která odpovídá těžkému postižení a invaliditě III. stupně. Podle posudku totiž u žalobkyně nebyly prokázány znaky typické pro tuto kategorii, zejména těžké poruchy chování, mentální retardace, výrazná dezintegrace osobnosti ani podstatné snížení mobility. Nově předložené lékařské zprávy navíc nepřinesly žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly změnu původního posudkového závěru. Žalovaná proto uzavřela, že zdravotní stav účastnice odpovídá i nadále invaliditě II. stupně a podmínky pro přiznání invalidity III. stupně splněny nejsou. Současně uvedla, že výše invalidního důchodu činila od přiznání 9 877 Kč měsíčně a po valorizaci od 1. 1. 2024 náleží invalidní důchod pro invaliditu II. stupně ve výši 10 237 Kč měsíčně.

3. Toto rozhodnutí napadla žalobkyně správní žalobou, protože je přesvědčena, že její zdravotní stav zakládá invaliditu III. stupně. Zdůraznila, že trpí poruchou autistického spektra a je trvale odkázána na pomoc druhých osob při běžném fungování. Není schopna samostatného pohybu v neznámém prostředí, má závažné problémy s orientací, komunikací i navazováním sociálních vztahů. Již v řízení před správními orgány namítala, že její zdravotní stav odpovídá závažnějšímu postižení, než jaké bylo uznáno v posudcích IPZS. Podle žalobkyně došlo k nesprávnému posouzení jejího zdravotního stavu, který měl být zařazen pod položku 9c kapitoly V přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., která odpovídá těžkému postižení s poklesem pracovní schopnosti 70 - 80 %, a nikoliv pod položku 9b, kterou použily posudkové orgány. Žalobkyně zdůrazňuje zejména těžké narušení řečových schopností, sociálních dovedností a podstatné snížení mobility. Za nesprávný považovala závěr, že u ní není přítomno podstatné omezení mobility, neboť se bez doprovodu nedokáže samostatně pohybovat ani orientovat. Dále tvrdila, že její komunikační schopnosti jsou výrazně omezené a že není schopna smysluplné komunikace ani porozumění složitějším otázkám, což dokládají odborné lékařské a psychologické zprávy. Žalobkyně dále namítala, že posudkové orgány nepřípustně zvýhodňují osoby s tělesným postižením oproti osobám s postižením psychickým. Takový přístup podle ní odporuje principu rovnosti a zákazu diskriminace zakotvenému v Listině základních práv a svobod. Poukázala na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ve věci jejího příspěvku na péči, který také zdůraznil nutnost hodnotit nejen fyzické, ale i duševní a mentální schopnosti osoby s autismem. Žalobkyně dále tvrdila, že napadené rozhodnutí není přezkoumatelné, protože žalovaná pouze převzala závěry posudku IPZS, aniž by se dostatečně vypořádala s námitkami žalobkyně a s lékařskými zprávami předloženými ve správním řízení. Posudek podle žalobkyně pouze konstatuje, že její stav neodpovídá položce 9c, avšak nevysvětluje, proč tomu tak je. Současně není zřejmé, jak byly hodnoceny jednotlivé odborné lékařské zprávy ani další podklady, například skutečnost, že žalobkyně nebyla schopna samostatně vyplnit profesní dotazník. Žalobkyně proto navrhla, aby soud rozhodnutí žalované zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k novému projednání. Současně požadovala náhradu nákladů soudního řízení.

4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 17. 10. 2024 měla za to, že při posuzování invalidity je vázána odborným posudkem IPZS, neboť hodnocení zdravotního stavu a pracovní schopnosti představuje odbornou medicínskou otázku. Institut v řízení o námitkách vypracoval dne 26. 6. 2024 nový posudek, podle něhož je žalobkyně nadále invalidní ve druhém stupni, protože její pracovní schopnost poklesla o 60 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo zdravotní postižení zařazené podle kapitoly V, položky 9b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Žalovaná zdůraznila, že posudek obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti, vychází z dostupné zdravotnické dokumentace a dostatečně vysvětluje závěry o zdravotním stavu i míře poklesu pracovní schopnosti. Z těchto důvodů považovala napadené rozhodnutí za správné a správní žalobu za nedůvodnou.

5. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Uzavřel, že správní žaloba byla podána řádně a včas.

6. Soud věc projednal při jednáních nařízených na 12. 2. 2026 a 24. 6. 2026, při kterých účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. Po skutkové stránce soud vycházel z obsahu správních spisů, které si vyžádal od žalované i správního orgánu prvního stupně a ze kterých je patrné, jak probíhalo řízení před správními orgány a z jakých důkazů správní orgány vycházely. Soud zjistil, že popis průběhu řízení a provedených důkazů odpovídá obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které, pros stručnost, v tomto směru odkazuje.

7. Pro posouzení věci je důležité vyhodnocení zdravotního stavu žalobkyně a jeho podřazení do příslušné kategorie podle přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje se posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška“). Hlavně pak jde o posouzení, zda poruchu autistického spektra u žalované lze podřadit do kapitoly V, položky 9b (jak uzavřela žalovaná) nebo položky 9c (jak tvrdí žalobkyně).

8. Soud proto doplnil dokazování posudkem o zdravotním stavu žalobkyně ze dne 20. 5. 2025, ev. č. SZ/2024/1980-HK-13, který zpracovala posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové (dále jen „PK“). PK vyšetřila žalobkyni dne 20. 5. 2025 a vycházela nejen z listin (zdravotnické dokumentace) předložené ve správním řízení, ale i z dalších listin předložených žalobkyní při jednání PK – šlo o zprávu PhDr. K. z Fakultní Thomayerovy nemocnice ze dne 15. 1. 2025 a zprávy MUDr. H. z dětské psychiatrické ambulance Fakultní nemocnice Brno ze dne 19. a 20. 5. 2025. PK uzavřela, že rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je atypický autismus středně těžkého stupně bez významných poruch chování s podstatně sníženou úrovní sociálního fungování, s těžkým postižením řeči a komunikačních schopností. Podle PK je toto zdravotní postižení uvedeno v kapitole V, položce 9b přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. a míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na 60 %, což je horní hranice, a to vzhledem k těžkému funkčnímu postižení při základní diagnóze. Jedná se tedy o invaliditu II. stupně.

9. S ohledem na námitky žalobkyně, že posudek řádně neodůvodnil podřazení zdravotního stavu žalobkyně pod položku 9b (přičemž soud tuto námitku shledal důvodnou), byla PK vyzvána k doplnění posudku, což učinila písemně dne 11. 11. 2025. Podle tohoto doplnění posudku PK shledala, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je atypický autismus středně těžkého stupně se závažným postižením řeči a komunikačních schopností, bez významných poruch chování a bez mentální retardace. U žalobkyně bylo shledáno podstatné snížení úrovně sociálního fungování a narušení výkonu většiny aktivit. Její kognitivní profil je nerovnoměrný, ale nejde o poruchu rozumových schopností v pásmu některého stupně mentální retardace a nejde o stav sociální dezintegrace a těžké poruchy chování. Žalobkyně podle závěrů PK nemá podstatnou poruchu mobility, mobilita se neposuzuje ve vztahu k postižení smyslů a mentálnímu či duševnímu postižení, ale posuzován je funkční dopad postižení pohybového aparátu. Kognitivní a mnestické funkce jsou podprůměrné, s výraznou převahou neverbální složky, neverbální výkony jsou v rámci normy a neverbální pojmové porozumění a úsudky v pásmu slabšího průměru. Podle závěru PK se tedy jedná o středně těžké postižení s podstatně sníženou úrovní sociálního fungování, výkon většiny denních aktivit je narušen. Tomu odpovídají i údaje z předložených lékařských zpráv. PK setrvala na závěru, že zdravotní postižení žalobkyně odpovídá kapitole V, položce 9b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., čemuž odpovídá míra poklesu pracovní schopnosti až o 60 %. Horní hranice procentního rozpětí byla zvolena vzhledem k funkčnímu postižení při základní diagnóze a dalším posudkově významným skutečnostem při základní diagnóze a se zohledněním profese. Další zdravotní postižení nezpůsobují samostatně větší pokles pracovní schopnosti než rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, takže procentní míra poklesu míry pracovní schopnosti ve smyslu § 3 vyhlášky se nemění.

10. Při jednání u soudu dne 12. 2. 2026 pak žalobkyně zpochybnila posudek tvrzením, že PK nevyžádala všechny relevantní lékařské zprávy, zejména zdravotnickou dokumentaci od praktického lékaře žalobkyně MUDr. J. O. Tvrdila, že v této zdravotnické dokumentaci se nacházejí další lékařské zprávy a podklady, které by mohly vést k jinému závěru PK, který by byl pro žalobkyni příznivější. Jednalo se o nové tvrzení, neboť soud vycházel z údaje uvedeného v posudku ze dne 20. 5. 2025, že k jednání PK sice zdravotnická dokumentace od praktického lékaře nedorazila, ale podle sdělení přítomné opatrovnice žalobkyně v ní nebyly žádné zprávy, které by nebyly doloženy v průběhu řízení (pozn. žalobkyně později zpochybnila, že takové tvrzení opatrovnice proběhlo). Aby se vyčerpaly všechny možnosti objektivního přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně, soud na základě tvrzení žalobkyně odročil jednání, vyžádal zdravotnickou dokumentaci žalobkyně od MUDr. J. O. a poskytl ji PK k dalšímu doplnění posudku. PK v doplnění posudku ze dne 19. 5. 2026 vysvětlila, že zdravotnickou dokumentaci od praktického lékaře sice vyžádala (podle tehdejších informací ale od MUDr. P. H. z Kutné Hory), ale když nedorazila, vycházela z tvrzení opatrovnice žalobkyně, že neobsahuje žádné další podstatné zprávy. Na pokyn soud znovu přezkoumala všechny předložené lékařské zprávy a nálezy předložené v řízení (tj. včetně zdravotnické dokumentace praktického lékaře) a ani poté neshledala žádné důvody pro změnu závěrů původního posudku.

11. Na to reagovala žalobkyně obsáhlým vyjádřením ze dne 19. 6. 2026, které zopakovala i při jednání u soudu dne 24. 6. 2026. Poukázala na to, že PK stanovila pokles pracovní schopnosti žalobkyně na 60 %, ale současně konstatovala, že žalobkyně trpí atypickým autismem středně těžkého stupně s podstatně sníženou úrovní sociálního fungování a těžkým postižením řeči a komunikačních schopností, mezi těmito skutkovými zjištěními a závěrem o pouhém 60% poklesu pracovní schopnosti podle žalobkyně chybí přesvědčivé odůvodnění, proč s ohledem na závažné omezení komunikace, verbálního myšlení, sociálních dovedností a praktické samostatnosti nejde o položku 9c. Za nedostatečné považovala i vypořádání se s možností zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti podle § 3 vyhlášky, které může být rozhodující pro rozlišení mezi invaliditou II. a III. stupně. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem, že její zdravotní stav nemá podstatný vliv na schopnost využívat dosažené vzdělání a pracovní potenciál. Uvedla, že její vzdělávání probíhalo za podpůrných a přizpůsobených podmínek a že schopnost studovat neprokazuje schopnost fungovat v běžném pracovním prostředí bez výrazné podpory další osoby. Žalobkyně proto navrhla doplnit dokazování znaleckým posudkem z oboru posudkového lékařství, případně psychiatrie nebo klinické psychologie, zaměřeným na skutečné funkční dopady poruchy autistického spektra na její pracovní schopnost, případně vyžádat posudek jiné PK.

12. K takto navrženému doplnění dokazování soud nepřistoupil. Na rozdíl od žalobkyně má za to, že vypracovaný posudek i jeho dvě doplnění vyžádaná na podnět žalobkyně jsou spolu s ostatními důkazy předloženými do spisu dostatečným podkladem pro rozhodnutí. Soud připomíná, že rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na lékařském odborném posouzení. Posuzování míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou medicínskou a soud si o této otázce nemůže učinit úsudek sám, neboť nemá odborné medicínské znalosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. března 2017, č. j. 8 Ads 180/2016-50, dostupný na www.nssoud.cz, stejně jako další zde citovaná rozhodnutí NSS). V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20, se uvádí, že správní soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku), případně – namítal-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise). Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá podle Nejvyššího správního soudu v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého pokračování zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky č. 359/2009 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.

13. Soud konstatuje, že posudek ze dne 20. 5. 2025 včetně dvojího doplnění ze dne 11. 11. 2025 a 19. 5. 2026 v testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti obstál, neboť splňuje všechny formální a obsahové náležitosti a vyjadřuje se přesvědčivě i k námitkám předestřeným žalobkyní. Všechny posudkové orgány v průběhu správního i soudního řízení dospěly ke shodnému závěru, že žalobkyně trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, jehož rozhodující příčinou je atypický autismus středně těžkého stupně. Všechny tyto posudkové orgány shodně rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu podřadily pod kapitolu V (duševní poruchy a poruchy chování), položku 9b (poruchy psychického vývoje, poruchy řeči a jazyka, smíšené specifické vývojové poruchy, pervazivní vývojové poruchy v intenzitě středně těžké postižení, podstatně snížená úroveň sociálního fungování, podle rozsahu a tíže postižení funkčních schopností, výkon většiny denních aktivit narušen) s rozpětím poklesu pracovní schopnosti 35 - 60 %. Všechny také pokles pracovní schopnosti stanovily na horní hranici rozpětí, tj. 60 %, a shodly se i na tom, že v případě žalobkyně není namístě navyšovat konečnou hodnotu poklesu pracovní schopnosti o dalších maximálně 10 % podle § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.

14. PK k tomu výslovně uvedla, že zjištěný zdravotní postižení žalobkyně odpovídá položce 9b, nikoliv 9c, neboť u žalobkyně sice jde o podstatné snížení úrovně sociálního fungování a narušení výkonu většiny denních aktivit a o poruchu řečových a komunikačních schopností a nerovnoměrný kognitivní profil, ale nejde o poruchu rozumových schopností v pásmu některého stupně mentální retardace, stav sociální dezintegrace nebo těžkou poruchu chování. Žalobkyně je podle závěrů PK plně mobilní. Její kognitivní a mnestické funkce jsou podprůměrné, neverbální výkony v rámci normy a neverbální pojmové porozumění a úsudky v pásmu slabšího průměru. Jinými slovy, zdravotní postižení žalobkyně nelze podřadit pod těžké postižení ve smyslu položky 9c, které je definováno jako těžké narušení sociálních dovedností, inteligence, řečových schopností, verbálního myšlení, dezintegrace, závažné komorbidity, včetně mentální retardace, poruchy chování, podstatné snížení mobility.

15. PK následně stanovila míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně na 60 %, což je na samotné horní hranici stanovené pro položku 9b, a dostatečně a srozumitelně odůvodnila, že tak učinila vzhledem k těžkému funkčnímu postižení při základní diagnóze. Neshledala důvody pro další navýšení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně podle § 3 vyhlášky, což odůvodnila v doplnění posudku ze dne 11. 11. 2025 tím, že základní míra (60 %) již zohledňuje funkční postižení při základní diagnóze s ohledem na další zdravotní postižení se zohledněním profese.

16. Jinými slovy, všechny skutečnosti předvídané v § 3 (zejména v odst. 2) vyhlášky, které by byly důvodem pro další zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti až o 10 procentních bodů (viz § 3 odst. 3 vyhlášky), již byly dostatečně a plně zohledněny při stanovení základní míry na 60 %.

17. Tyto závěry považuje soud za natolik úplné a přesvědčivé, že neshledal důvody pro zpracování dalších posudků, ať soudním znalcem nebo jinou posudkovou komisí. Námitky žalobkyně proti stávajícímu posudku a jeho dvojímu doplnění jsou totiž primárně vedeny její nespokojeností se závěry posudkové komise, které nepodpořily žalobní tvrzení. Byl-li posudek shledán dostatečným, úplným a přesvědčivým podkladem pro soudní rozhodnutí, není vypracování jiných posudků účelné a důvodné. Žalobkyně kromě opakovaného zpochybňování závěrů PK neprokázala, že by její zdravotní stav bylo třeba podřadit pod položku 9c. Jakkoliv soud nezpochybňuje, že zdravotní stav žalobkyně je těžký (v obecném slova smyslu) a vyžaduje různou dopomoc i v běžných životních situacích, nelze ho bez dalšího mechanicky označit za těžké postižení ve smyslu položky 9c. Terminologie posudkového lékařství, včetně podřazení konkrétního zdravotního postižení pod těžké nebo středně těžké postižení, je totiž svébytná a vyžaduje odborné posouzení, k němuž jsou oprávněny především odborné posudkové orgány. Z posudků je zřejmé, že zdravotní stav žalobkyně je v pásmu středně těžkého postižení, blíže k hranici s těžkým postižením, což se ostatně odrazilo v tom, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně byla stanovena na samotné horní hranici stanoveného rozmezí 35 - 60 %. Nebyla však, podle závěru PK i dalších posudkových orgánů, překročena hranice potřebná pro podřazení zdravotního stavu žalobkyně pod těžké postižení.

18. Závěr PK nebyl zpochybněn ani listinami předloženými žalobkyní v soudním řízení, konkrétně e-mailem od MUDr. H. z Fakultní nemocnice Brno ze dne 23. 10. 2023 a výpisem ze zdravotní dokumentace od MUDr. P. H. ze dne 9. 3. 2024. MUDr. H. sice ve svém e-mailu označuje zdravotní stav žalobkyně jako těžké neurovývojové postižení srovnatelné s těžkých somatickým onemocněním, též duševní kompetence hodnotí na úrovni těžkého postižení a odkazuje na omezení žalobkyně a její sociální dezintegraci. K tomu je třeba připomenout, že toto hodnocení bylo provedeno z hlediska psychiatrického, nikoliv z pohledu posudkového lékařství (MUDr. H. je lékařkou na psychiatrické ambulanci na oddělení dětské klinické psychologie a psychiatrie Fakultní nemocnice v Brně). Ani zde nelze mechanicky převzít závěr o těžkém postižení, ale je ho třeba posoudit z pohledu posudkového lékařství, což PK udělala (příslušné zprávy měla k dispozici jako součást spisu při druhém doplnění posudku ze dne 19. 5. 2026, neboť šlo o zprávy předložené žalobkyní při jednání u soudu dne 12. 2. 2026).

19. Soud tedy vychází ze skutkového závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činí 60 %. Podle § 39 odst. 1 ZDP je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle 2. odstavce, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

20. Podle § 39 odst. 4 ZDP se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Procentní míry poklesu pracovní schopnosti jsou uvedeny v příloze k vyhlášce č. 359/2009 Sb.

21. S ohledem na výše uvedená zjištění je tedy na místě závěr, že v případě žalobkyně se jedná o invaliditu II. stupně. V řízení nebylo prokázáno, že by šlo o invaliditu jiného, tedy ani III. stupně, jak tvrdila žalobkyně.

22. Protože napadené rozhodnutí žalované je věcně správné, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

23. S ohledem na výsledek řízení soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a žalované podle § 60 odst. 1, 2 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší, a protože si toho byla vědoma, ani toto právo neuplatnila.

Poučení

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 24. června 2026 JUDr. Jan Fifka v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.