29 Az 1/2016

Rubrum

B003755 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce G. Ch. CH., nar. X, státní příslušnost X, naposledy Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, zast. Mgr. Janem Urbanem, advokátem AK Hradec Králové, Haškova 1714/3, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2015, čj. OAM-842/ZA-ZA04-K03-2015, t a k t o :

Výrok

I . Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

: Žalovaný vydal dne 7. 12. 2015 rozhodnutí, kterým vyslovil nepřípustnost žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany, a to s odkazem na ust. § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. Žalobce v žalobě namítal, že správní orgán nedbal toho, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem jeho věci. Skupina Boko Haram je v zemi původu stále aktivní, islamisté jsou hrozbou, kterou nelze podceňovat. Žalobce jako sympatizant a člen hnutí Massob je v Nigérii navíc stále ohrožen, i nadále je přesvědčen, že potřebuje ochranu. Správní orgán důkladně neprověřil jím předložené materiály, které jsou relevantními zdroji informací o jeho procesu, výpis z rejstříku trestů pak dokládá, že nemá problémy v ČR řádně žít, doklady, zaslané jeho matkou dokládají jeho totožnost. Žalobce žádal o přiznání odkladného účinku žaloby a navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Soudu dále žalobce přiložil dokumenty o splátkách dluhu Správě uprchlických zařízení MV. Usnesením ze dne 26. 1. 2016 soud rozhodl o nevyhovění žádosti o přiznání odkladného účinku žaloby. V doplnění žaloby ze dne 15. 2. 2016 zástupce žalobce uvedl, že žalovaný se dostatečně nevypořádal s tvrzeními žalobce o hrozbě vážné újmy z důvodu jeho příslušnosti ke křesťanské komunitě, když z uvedeného důvodu je pronásledován radikály ze skupiny Boko Haram, ale i fulánskými pastevci a samotnou výkonnou mocí z důvodu svého členství v hnutí Massob-Biafra. Vzhledem k jeho bisexuální orientaci je pak zřejmá i obtížná resocializace v případě návratu do země původu a hrozby budou umocněny vzájemnou provázaností. Žalovaný nedostatečně vyhodnotil žalobcovy vazby v místě pobytu v ČR v návaznosti na ust. § 14 zákona o azylu, neboť v rámci pracovního zapojení si zde vytvořil velmi blízké vztahy, obdobné rodinným. Dále žalobce poukazuje na výčet podkladů, použitých správním orgánem s tím, že informace obsažené v databance ČTK nepovažuje pro obecné zaměření za způsobilý podklad pro posouzení jeho věci. MZV ČR je pak ústředním orgánem státní správy téhož státu, jako žalovaný a informace z jeho zdrojů tak nemohou být dostatečné pro posouzení žádosti žalobce. Další podklady považuje za tendenční a neobjektivní, nejsou aktuální a sledují zájmy těchto subjektů na místních otázkách. Žalobce nesouhlasí s tím, že od jeho dřívějších žádostí se situace v zemi původu nezměnila, či případně ano, a k lepšímu, činnost fulánských pastevců a Boko Haram jsou novými skutečnostmi, s nimiž se měl žalovaný věcně vypořádat. Žalobce je přesvědčen, že splňuje podmínky pro udělení azylu dle § 14 zákona o azylu, případně doplňkové ochrany dle § 14a a navrhuje zrušení vydaného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalovaný v písemném vyjádření zdůraznil, že žalobce v současném řízení opakoval dřívější důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, že se obává islamistů z Boko Haram a cítí se ohrožen jako sympatizant hnutí MASSOB, chce žít v poklidu v ČR. Žalovaný s žalobními námitkami nesouhlasí, při vydání svého rozhodnutí postupoval v souladu se zákonem o azylu i jednotlivými ustanoveními správního řádu. Žalovaný je přesvědčen, že k aplikaci § 10a písm. e) zákona o azylu došlo po právu, ve vztahu k otázce obecné bezpečnosti v Nigérii nebyly od posledního hodnocení zjištěny žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly opětovné hodnocení žádosti vydáním meritorního rozhodnutí. Uváděné důvody žalobce opakoval a byly hodnoceny v jeho dřívějších žádostech, důvody měl a mohl uvádět dříve, neboť se nejedná o jemu nově známé skutečnosti, které by dřívě nemohl z objektivních důvodů uvést. Žalovaný též připomíná, že v dřívějších řízeních žalobce uváděl mnohá rozporuplná a nelogická tvrzení. Správní orgán dále odkazuje na jednotlivé obstarané a dostupné informace o situaci v Nigérii, je přesvědčen, že v zemi nedošlo k takové zásadní změně politické a bezpečnostní situace, která by mohla založit opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany, naopak, za poměrně klidných podmínek došlo ke zvolení nového prezidenta Buhariho, který si za jeden ze svých cílů vytkl likvidaci teroristické skupiny Boko Haram. Současná žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je již šestá v pořadí, všechny předchozí jsou podrobně popsány v napadeném rozhodnutí. Již v prvním řízení musel žalovaný konstatovat naprostou nevěrohodnost žalobcových tvrzení, vycházejících pouze z velmi obecných znalostí o hnutí MASSOB a situaci jeho členů v Nigérii. O pronásledování ze strany fulanských pastevců se nikdy před tím žalobce nezmínil, zamlčení takové informace vůbec nevysvětlil a pokud ji dává do stejné roviny jako tvrzené pronásledování muslimskými extrémisty či nigerijskou vládou, nelze než dojít k závěru, že mu tato informace musela být případně známa již od počátku a měl tedy dostatečnou možnost ji sdělit, pokud nebyla předmětem hodnocení, je toto vinou samotného žalobce. I nadále je možné považovat bezpečnostní situaci v některých částech Nigérie za nestabilní, jak lokální, tak federální orgány se úspěšně snaží proti skupině Boko Haram tvrdě zasahovat, násilí se daří držet v mezích individuálních útoků a incidentů. Z informace Freedom House (leden 2015) vyplývá možnost svobodného vnitrostátního pohybu a cestování do zahraničí, i když pracovníci bezpečnostních orgánů často vyhlašují zákaz vycházení od soumraku do úsvitu v oblastech, postižených násilím mezi obyvateli nebo islámským povstáním. Žalovaný dovozuje, že státní příslušník Nigérie si může pro svůj život zvolit kteroukoliv pro něho vhodnou a bezpečnou oblast pro život, aniž by byl nucen zůstávat a pobývat v oblasti, která je s ohledem na jeho náboženství, etnickou příslušnost či původ z hlediska bezpečnosti jeho osoby rizikovější. Žalobce pochází z města Onitsha, tedy z oblasti, nacházející se na jihu Nigérie, zcela mimo výskyt skupiny Boko Haram a žalovaný nedoznal žádné skutečnosti, které by vyžadovaly opětovné posouzení žádosti žalobce ohledně možnosti jeho návratu do vlasti. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ze správního spisu plyne, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR dne 1. 10. 2015, uvedl, že je státním občanem Nigérie, etnika igbo, jeho otec zemřel, matka žije v USA, je svobodný, jeho tři sourozenci žijí rovněž v USA. Do r. 2010 žil žalobce v Nigérii, je katolického vyznání, od 18 let byl členem hnutí Massob-Biafra až do svého odjezdu ze země. Vojenskou službu nikdy nekonal, má VŠ vzdělání. Pracoval v telekomunikační společnosti, v ČR pracoval dříve na stavbách, nyní studuje. V Nigérii vlastní zemědělskou půdu. Vlast opustil v říjnu 2010, byl perzekuován ze strany státních orgánů kvůli svému členství v hnutí a dostával výhrůžky ze strany islámských extremistů, protože je křesťan. Měl holandské schengenské vízum, odletěl z Nigérie do Amsterodamu a odtud jel do ČR. Je podporovatel Biafry, proto žádá o azyl, nechce mít nic společného s islámskými extremisty, nechce konvertovat. Žádá o pobyt i z humanitárních důvodů, má v Praze nájemní smlouvu a chtěl by pracovat v africké restauraci, navštěvuje českou jazykovou školu. O azyl již dříve třikrát žádal, žádost byla zamítnuta. V případě návratu by musel čelit problémům, před nimiž ze země ujel, jedná se o potíže se státními orgány a s islamisty, v Nigérii působí Boko Haram a kromě toho tam žijí i Fulbové, kteří útočí na křesťany, kočují po celém území. Dne 11. 11. 2015 byl žalobce seznámen s podklady, které správní orgán shromáždil za účelem posouzení jeho situace a situace v zemi původu, uvedl, že se chce seznámit s jejich výčtem, nežádal žádné doplnění. Při jednání soudu dne 23. ledna 2017 oba zástupci účastníků řízení setrvali na původních návrzích ve věci, náhradu nákladů vyčíslil pouze soudem ustanovený zástupce žalobce, tato byla přiznána samostatným usnesením. Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – s.ř.s..) a konstatoval, že namítaných pochybení v průběhu správního řízení a v napadeném rozhodnutí neshledal. Ve svém rozhodnutí soud vyšel ze skutkového a právního stavu výše zjištěného (§ 77 odst. 2 s.ř.s). Z ustanovení zákona o azylu, konkrétně jeho § 10a písm. e) plyne, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, aniž by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu se v případě, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, řízení zastaví. Po projednání a přezkoumání věci soud konstatoval, že žalobce v průběhu řízení o jeho současné žádosti o udělení mezinárodní ochrany nesdělil žádné nové skutečnosti, které by nebyly předmětem meritorního zkoumání v dřívějších řízeních o udělení mezinárodní ochrany. Navíc soud konstatuje, že i v současném řízení, kdy žalovaný postupoval dle § 10a písm. e) zákona o azylu, respektovat dosavadní vývoj judikatury Nejvyššího správního soudu a přes vyslovení nepřípustnosti žádosti žalobce řádně zkoumal, zda žalobce nebude pro případ návratu do země původu ohrožen azylově relevantní vážnou újmou, tedy, zda jeho život a zdraví nejsou takto ohroženy. K tomu si shromáždil aktuální podklady o průběhu a vývoji situace v souvislosti s útoky islamistické skupiny Boko Haram a situaci zhodnotil, jak dokumentuje znění str. 5 žalobou napadeného rozhodnutí. Z uvedeného důvodu proto soud považuje žalobu za nedůvodnou, je přesvědčen, že s ohledem na dřívější rozhodnutí ve věci žalobce jsou jeho následná, a tedy i současná poslední žádost o udělení mezinárodní ochrany, podávány účelově z důvodu legalizace zdejšího pobytu, reakci žalovaného tak v daném případě soud považuje za adekvátní a v souladu se zákonem o azylu. Z uvedených důvodů soud postupoval v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. a žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když ve věci úspěšný správní orgán náhradu nákladů řízení neúčtoval.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Hradci Králové dne 23. ledna 2017 JUDr. Jana Kábrtová v. r. samosoudkyně