29 Az 21/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce T. N., nar. X, státní příslušnost X, t.č. PoS Kostelec nad Orlicí, Rudé armády 1000, zast. Mgr. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem AK se sídlem Praha 2 – Vinohrady, Helénská 1799/4, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2015, čj. OAM-47/ZA-ZA14-ZA14-2015, t a k t o :

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2015, čj. OAM-47/ZA-ZA14-ZA14- 2015 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

: Žalobce podal včasnou žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2015, kterým bylo rozhodnuto o nepřípustnosti jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle ust. § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno. Žalobce s rozhodnutím žalovaného nesouhlasil a jeho zástupce v doplnění žaloby uvedl, že důvodem podání nové žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany byl odůvodněný strach z pronásledování ze strany otce a místních Jezidů pro své náboženské přesvědčení po konverzi ke křesťanství, rovněž strach z pronásledování ze strany státních úřadů z důvodu nenastoupení vojenské služby. Poukázal též na situaci Jezídů v Arménii, zakládající vážnou újmu ve smyslu § 14a zákona o azylu a dále na skutečnost, že jeho předchozí žádost nebyla meritorně soudně přezkoumána, jelikož kasační stížnost byla odmítnuta z formálních důvodů, tedy pro nedoplnění kasační stížnosti. Ze stejných důvodů jako on uprchla z Arménie i jeho rodina – matka a dva bratři, u kterých Nejvyšší správní soud kritizoval postup správního orgánu, zejména v otázce shromáždění relevantních podkladů, ale i způsobu hodnocení shromážděných informací. NSS uložil zejména zaměřit pozornost na pravdivost tvrzení o pronásledování jezídské komunity v Arménii, jakým způsobem jsou trestány osoby, které odepřely výkon vojenské služby. Žalobce se domnívá, že právě rozsudky NSS čj. 5 Azs 150/2014 a 5 Azs 157/2014 ze dne 16. 4. 2015 představují nové skutečnosti či zjištění, které žalobce bez vlastního zavinění nemohl uvést v předchozím řízení, výtky NSS ohledně dalších členů jeho rodiny jsou tak závažné, že by podle nich měl žalovaný postupovat i ve věci žalobce. Místo toho však správní orgán přistoupil k opakované žádosti žalobce zcela formalisticky a takový postup je případem odlišného posouzení skutkově stejných případů, což je v rozporu s principem právní jistoty, zakotveným mj. v § 2 odst. 4 správního řádu. Žalobce se postupem správního orgánu ocitl v situaci, kdy jeho žádost o azyl byla posouzena separátně od azylových žádostí ostatních členů rodiny, což má závažný dopad na jeho právo na rodinný život, v případě nuceného návratu by byla též porušena zásada non-refoulement. Žalobce namítá procesní pochybení žalovaného, spočívající v tom, že nebyl nařízen osobní pohovor. Připomíná znění ust. § 23 odst. 1 zákona o azylu, s tím, že v jeho případě byl pohovor nezbytný ke zjištění podkladů pro vydání rozhodnutí, došlo pouze k mechanickému porovnání žalobcova spisu z předchozího řízení, pokyny NSS ohledně kvality posouzení žádostí ostatních členů rodiny nebyly vůbec žalovaným reflektovány. Ve světle závěrů NSS si nemohl žalovaný vystačit s obsahem spisu z předchozího řízení, dokazování mělo být doplněno. V tomto smyslu pak ale zejména vlastní věrohodnou výpovědí žalobce (odkaz na rozhodnutí NSS ze dne 21. 12. 2005, čj. 6 Azs 235/2004). Žalobce dále poukazuje na to, že žalovaný neměl k dispozici relevantní informace o politické a bezpečnostní situaci v Arménii, neboť je jeho povinností u opakované žádosti zjišťovat, jestli v zemi původu nedošlo k takové změně politické nebo bezpečnostní situace, která by odůvodňovala opětovné meritorní posouzení žádosti. Žalovaný však opět shromáždil podklady, které vůbec nereflektovaly azylové důvody žalobce, chybí zcela informace o situaci Jezídů v Arménii a jejich postavení ve společnosti, o konfliktu Arménie s Ázerbájdžánem, který by se mohl žalobce dotýkat co do jeho povinnosti nastoupit vojenskou službu, když MZV ČR již od září 2014 na svých internetových stránkách varuje před cestováním do této oblasti. Žalovaný odmítl přeložit články, předložené žalobcem, pokud odmítl provést s ním pohovor, jistě měl povinnost učinit překlad článků o situaci osob, které odmítají vykonat vojenskou službu v Arménii, zejména když v dřívějším řízení nezkoumal adekvátnost trestu za vyhýbání se vojenské službě, zde pak odkazuje žalobce na rozhodnutí NSS ze dne 18. 12. 2014, čj. 2 Azs 193/2014. Žalobci nebyla dána možnost uvést, jakou skutečnost ta která listina dokládá, neprovedení těchto důkazů není řádně odůvodněno. Z uvedených důvodů proto navrhuje žalobce zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. K žalobě jsou pak přiložena obě výše citovaná rozhodnutí NSS ze dne 16. 4. 2015 ve věci rodinných příslušníků žalobce. Z písemného vyjádření žalovaného ze dne 24. 9. 2015 plyne, že s žalobními námitkami správní orgán nesouhlasí, odkazuje na obsah správního spisu, s tím, že v případě žalobce bylo postupováno v souladu se zákonem o azylu i správním řádem. Žalovaný se zabýval všemi sdělenými skutečnostmi, v případě žalobce se jedná o druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany, přitom však žalobce sdělil shodné důvody odchodu ze země původu, jako v řízení předchozím. Různá doplňování či upřesňování předchozí žádosti nelze považovat za nové skutečnosti ve smyslu zákona o azylu, což již též v minulosti judikoval NSS. O rozhodnutích NSS ve věci matky a bratrů žalobce se tento vůbec nezmínil, každá žádost se posuzuje individuálně, proto nemá pro daný případ význam vycházet z argumentace NSS v jiných řízeních. Žalobce uváděl shodné důvody, jako v předchozím řízení, odůvodnění žalovaného je vypracováno dostatečným způsobem. Z důvodu shodných skutečností nebyl proveden s žalobcem pohovor, v závěru rozhodnutí se pak správní orgán zabýval současnou situací v Arménii, důvod pro vydání nového meritorního rozhodnutí však shledán nebyl. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby jak nedůvodné. Ze správního spisu je patrné, že současná žádost o udělení mezinárodní ochrany byla žalobcem podána 16. 1. 2015, žalobce v ní uvedl, že je státním občanem Arménie, národnost jezdi, je svobodný, v Německu pobývají jeho prarodiče a teta jako žadatelé o azyl, v ČR matka a dva bratři. Do r. 2005 žil žalobce v Ruské federaci, pak 5 let v Arménii, poté několik měsíců opět v Ruské federaci, od srpna 2011 do jara 2012 v Arménii. Od června 2012 pobývá v ČR. Je evangelického vyznání, nikdy nebyl politicky organizován. Vojenskou službu nevykonával, odjel ze země původu. Má nedokončené SŠ vzdělání, odborné předpoklady má k výkonu povolání automechanika, pracoval jako kuchař. K důvodům opuštění vlasti žalobce sdělil, že otec je na jaře 2012 odeslal z Ruska do Arménie, u strýce ale na stálý život nebyly podmínky. Žalobce byl evidován jako schopný vojenské služby, dostal povolávací rozkaz, mladší bratr měl být též odveden, matka by bývala zůstala sama s nemocným bratrem, který má jen jednu ledvinu, ona sama má problémy se srdcem. Ostatní Jezidé je nepřijali mezi sebe, měli s nimi problémy, protože v Rusku přestoupili ke křesťanství, o tom má žalobce i potvrzení. Po podání žádosti v ČR se objevily i další důvody, proč se žalobce nemůže vrátit zpět. Několik měsíců žil v azylovém táboře, kde žila i rodina Jaskevič z Běloruska, ti byli věřící, pozvali je do své komunity – evangelické církve padesátníků. V Arménii se účastnili křesťanských slavností, začali chodit zde, nejdříve bratr, poté i ostatní. Po nějaké době se nechali pokřtít, v červnu se žalobce stal plnohodnotným členem církve. Má spoustu fotografií a dokumentů o tom, že to myslí s tímto náboženstvím vážně. K svému odjezdu ze země původu žalobce uvedl, že letěl k příbuzným do Ruska, kde zůstal 2 dny, odtud vlakem do Kalugy, příbuzný babičky mu pomohl vyřídit falešný pas, na základě kterého přijel. Tam zůstal do 5. 6. 2012, odjel autem na Ukrajinu, kde čekala v hotelu jeho matka a bratři. Odjeli na letiště v Kyjevě a letěli do Prahy, kde na ně čekal manžel tety, aby je odvezl do Německa. Na letišti se ale zjistilo, že mají falešné pasy. K současným důvodům své žádosti o azyl žalobce uvedl, že jeho současná evangelická víra mu neumožňuje, aby složil vojenskou přísahu a vzal do ruky zbraň. Kdyby se musel vrátit do Arménie, musel by nastoupit na vojnu, mužů, schopných vojny je málo, takže náhradní služba neexistuje, i když se to píše. Musel by hned narukovat, byl by zřejmě poslán do oblasti konfliktu s Ázerbájdžánem, jako Jezídu by ho čekala služba v první linii. Protože by odmítl vojenskou službu, bylo by na něho hleděno jako na zrádce a nepřítele národa. Z internetu si stáhl informace, co by ho čekalo za nenastoupení vojenské služby, další informace si musí ještě vytisknout, momentálně je tu nemá. Vyšla americká zpráva, že v Arménii není svoboda slova, vyznání, že jsou problémy s výkonem vojenské služby kvůli víře. V Arménii měli hrozný život, chce zůstat zde, studovat a pracovat. Matka absolvuje kadeřnické kurzy, bratři pracují, nemají se ani kam vrátit, nemají bydlení. Týž den žalobce předložil správnímu orgánu Potvrzení Jezídského národního svazu Arménské republiky z r. 2012 a dva internetové články ruském jazyce. Dne 22. 5. 2015 byl žalobce seznámen s podklady, které shromáždil žalovaný za účelem posouzení jeho žádosti, uvedl, že si tyto dokumenty ofotí, chce doložit své dokumenty, týkající se zejména problémů v armádě, kde prakticky denně umírají lidé, stává se též, že arménští vojáci přeběhnou na stranu Ázerbájdžánu. Tito vojáci jsou krutě biti, při nedávné operaci zemřelo 20 vojáků. Často vojáci končí sebevraždou, nejhorší situace je v Náhorním Karabachu. V jednom z článků je popis situace, kdy se 1,8 m vysoký vojín oběsil na 1,4 m vysokém trámu, předtím matce sdělil, že velitel kradl benzín. Další článek píše o lidech, kteří odmítají vojenskou přísahu z náboženských důvodů, popisuje výhrůžky vězením s tvrdým zacházením, korupce v armádě je značná, tvrdé podmínky jsou kryty zprávami o sebevraždách. Žalobce uvedl, že on by zbraň do ruky nevzal, vidí, co se děje na Ukrajině, o Náhorním Karabachu se nemluví, vláda se bojí paniky. Jezídské náboženství je v naprostém opaku s muslimským, on není Armén, je Jezída, hrozí jim genocida. V nedávné době bylo zlikvidováno asi 300 jezídských lidí, nechtěli přejít na islám, lpění rodin je velmi silné, najít partnera z jiného náboženského okruhu nemá šanci, rodina určuje i to, koho si člověk může vzít. Seznámil se s Němkou, ale rodina by to nedovolila, musel by si vzít dívku jezídského původu a žít s ní až do smrti, i kdyby se mu nelíbila, nebo si nerozuměli. Ve správním spisu je 5 článků v ruském jazyce. Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – s.ř.s.), ve svém rozhodnutí soud vyšel ze skutkového a právního stavu výše zjištěného (§ 77 odst. 2 s.ř.s.). Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s., a to se souhlasem obou účastníků řízení. Z ustanovení zákona o azylu, konkrétně jeho § 10a písm. e) plyne, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, aniž by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu se v případě, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, řízení zastaví. Po přezkoumání věci dospěl soud k závěru, že v případě žalobce došlo k vadě řízení, která způsobila vydání rozhodnutí, které je v rozporu se zákonem, konkrétně pak zejména se zásadami správního řízení, uvedenými v úvodních ustanoveních správního řádu. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, předpokládá, že v průběhu správního řízení je potřebné zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonů s požadavky, uvedenými v § 2 (§ 3 téhož). Z obsahu správního spisu je nepochybné, že žalobce předložil správnímu orgánu při seznámení s podklady žalovaného 5 článků, k nimž sice sdělil podstatu obsahu, nicméně následně žalovaný na tyto podklady prakticky nijak nereagoval, neprovedl jejich překlad, ani žalobce blíže nedotázal, zda tyto jím doložené materiály mohou znamenat nové skutečnosti ve smyslu právě ust. § 10a zákona o azylu. Je pravdou, že žalovaný již řešil v souvislosti s první žádostí žalobce jím namítané problémy Jezídů v Arménii, i jím zmíněné obavy z nástupu na vojenskou službu, nicméně podobný rozsah podkladů, které žalobce předložil dne 22. 5. 2015, a které nijak blíže v napadeném rozhodnutí nezhodnotil, předmětem projednání věci v rámci prvého řízení nebyly. K tomu pak ještě přistupuje skutečnost, že, ač je pravdou, že krajský soud zamítl původní žalobu žalobce jako nedůvodnou, nelze přehlédnout, že jeho matka a sourozenci podali žádost o mezinárodní ochranu z obdobných důvodů, tato rozhodnutí krajského soudu byla zrušena Nejvyšším správním soudem rozhodnutími ze dne 16. 4. 2015, v nichž soudu vytýká, i žalovanému, že se s uvedenými problémy shora nevypořádali dostatečně. Jedná se o rozhodnutí 5 Azs 157/2014 a 5 Azs 150/2014, na základě nichž došlo k novému posouzení věcí, o žalobách proti těmto rozhodnutím žalovaného dosud krajský soud nerozhodl. Zde je pak soud přesvědčen, že zcela po právu odkazuje na ust. § 2 odst. 4 správního řádu, tedy, že správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Pokud tedy k uvedeným kasačním stížnostem shledal NSS závažné nedostatky dokazování, a ve věci žalobce došlo pouze k odmítnutí kasační stížnosti z důvodu jejího řádného nedoplnění, nelze, dle přesvědčení soudu dovozovat, že rozhodnutí žalovaného, postavené na obdobné šíři a hloubce dokazování jako ve věcech dalších členů rodiny, ale i rozhodnutí krajského soudu, je bez dalšího bezchybné. Takový závěr musí i krajský soud považovat za formalistický a z uvedených důvodů proto přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného, vrací mu věc k dalšímu řízení, s tím, že považuje za potřebné a nutné přeložit žalobcem předložené články a v novém rozhodnutí řádně vyargumentovat a zvážit všechny důvody, hovořící v žalobcův prospěch i neprospěch ve věci. Z uvedených důvodů shora tedy krajský soud využil ust. § 78 odst. 1 s.ř.s., rozhodnutí žalovaného ruší a věc mu vrací k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když ve věci úspěšný žalobce náklady řízení nevyčíslil, soudem ustanovenému zástupci pak byla náhrada nákladů právního zastoupení přiznána samostatným usnesením.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Hradci Králové dne 28. listopadu 2016 JUDr. Jana Kábrtová v. r. samosoudkyně