29 Az 42/2015

Rubrum

L009947 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce A. O. O., zast. Organizací pro pomoc uprchlíkům, se sídlem v Praze 9, Kovářská 4, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 9. 2015, č. j. OAM-243/LE-LE05-LE05-2014, t a k t o :

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

: Žalobce podal blanketní žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 9. 2015, kterým mu nebyla udělena mezinárodní ochrana podle §§ 12 – 14b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v platném znění. Namítal splnění podmínek ust. § 12, 14 a 14a) tohoto zákona, a dále porušení zásad, upravených § 2, 3, 50, 52 a 68 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ze strany žalovaného správního orgánu. V doplnění žaloby soudem ustanovený zástupce žalobce – Organizace pro pomoc uprchlíkům v Praze, o jejíž ustanovení žalobce požádal – uvádí, že žalovaný v případě žalobce nezjistil dostatečně skutkový stav a jeho rozhodnutí trpí vnitřní rozporností. Tvrzení, že aktivita Boko Haram nepřesahuje severovýchodní část převážně muslimské části Nigérie a v jiných částech nemá vliv, na němž je založeno rozhodnutí žalovaného, není správné, existuje řada důkazů, že toto hnutí rozšiřuje svůj vliv. Doplnění žaloby odkazuje v tomto směru na zpravodajskou stanici BBC a její informaci ze dne 31. 8. 2015, možnou aktivitu členů hnutí mimo severní část území připouští i ministerstvo obrany Nigérie, vzrůstající vliv Boko Haram potvrzuje i aktuální zpráva Britské vlády, která hovoří o operacích ve státech Abuja, Bauchi, Kano, Kaduna, Taraba a postupně i do Lagosu. Konečně, žaloba připomíná, že lze dohledat i nespočet důkazů o aktivitách hnutí i mimo území Nigérie (únos manželky vicepremiéra Kamerunu z 27. 7. 2014, zpráva zpravodajské stanice Aljazeera o činnosti hnutí v Čadu z 20. 5. 2015). Žalobce odmítl spolupráci, toto je trestáno zpravidla smrtí a řešení jeho obav vyhnutím se rizikovým oblastem tak pro něho není řešením. Řada na sobě nezávislých zdrojů uvádí důkazy, že členové vlády Boko Haram podporují, a to zejména finančně – v tomto směru žaloba odkazuje na vyjádření Dr. Stephena Davise, mezinárodního poradce z Perthu, Austrálie, který byl po dobu čtyř měsíců zapojen do vyjednávacích procesů mezi federální vládou Nigérie a vůdci Boko Haram, a které proběhlo v TVAris. Nigerijské noviny Leadership informovaly o soudním procesu s 25 členy armády, kteří byli obžalováni z předání informací a munice členům Boko Haram. Zde žaloba poukazuje na nepravdivost tvzení žalovaného o tom, že by člen armády nemohl spolupracovat s tímto hnutím. Správní orgán si záměrně vybíral informační zdroje, které potvrzují jeho závěry, s tím, že skutečnosti, sdělené žalobcem, označuje za spekulace, neodpovídající skutečnosti. Žalobce je však přesvědčen, že jeho příběh odpovídá realitě v Nigérii. Na více místech vydaného rozhodnutí si správní orgán odporuje, když např. uvádí, že žadatel pouze cituje obecně známé informace z veřejně dostupných zdrojů a přitom popírá, že by podobné skutečnosti byly realitou. Na jedné straně žalovaný připouští neúčinný boj s Boko Haram v r. 2014, na druhé straně vážnost situace popírá. Hovoří o tom, že vítěz prezidentských voleb na jaře 2015, Mohammed Buhari, postavil svou kampaň na kritice nedostatečně účinného boje s hnutím, sliby v kampani však nemohou představovat skutečnou reálnou změnu. Stát nemá aktivity Boko Haram pod kontrolou a obavy žalobce jsou tak relevantní, neboť tato skutečnost má za následek nemožnost domáhat se ochrany od státu. Zpochybnění věrohodnosti žalobce je nedůvodné. Žalovaný uvedl, že žalobce nemá dostatečné detailnější informace o činnosti Boko Haram, což je však pochopitelné, neboť se nestal oficiálně členem, spolupráce mu byla nabídnuta a on ji odmítl. Tvrzení žalobce je konzistentní, celé jméno generála nezná, neboť v Nigérii se celá jména neuvádějí. Z Příručky UNHCR vyplývá, že při hodnocení důvěryhodnosti žadatele je potřebné vzít v úvahu např. i kulturní kontext, žalobce proto uvádí, že v Nigérii je společnost založena na adoraci titulů a zdůraznění dosaženého postavení osoby, proto generála vždy oslovoval „boss“, nebo „generál Abdulah“, ten ho využil k podnikatelským aktivitám, kterým se svým jménem nemohl věnovat z důvodu svého postavení v armádě, na oficiálních dokumentech společnosti proto jeho jméno nefigurovalo a žalobce se s ním nemohl touto cestou seznámit. Žalovaný pravdivost žalobcových tvrzení nevyvrátil, zde žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2009, čj. 5 Azs 40/2009, či ze dne 24. 2. 2004, čj. 6 Azs 50/2003 a závěry o tom, že případnou nepravdivost tvrzení žadatele je potřebné buď zcela vyvrátit zjištěním přesných okolností, nebo případně s takovou mírou pravděpodobnosti, která nevyvolává zásadní pochybnosti o správnosti úsudku správního orgánu. To se však v případě žalobce nestalo. V další žalobce poukazuje na komentář k zákonu o azylu, konkrétně k § 12 písm. b) – obavám z pronásledování z důvodu zastávání určitých politických názorů. Žalovaný tvrdí, že neochota spolupracovat nemůže být vyjádřením politického přesvědčení, cit. komentář však takovou možnost připouští a konstatuje rozhodnutí britského odvolacího soudu – rozsudek Noune v. SSHD. S odvoláním na dosavadní judikaturu NSS je žalobce přesvědčen, že splňuje podmínky pro udělení azylu dle § 12 písm. b) zákona o azylu, nachází se mimo zem svého původu a má odůvodněný strach z pronásledování, obává se návratu do Nigérie a rovněž do Jihoafrické republiky při vědomí nebezpečnosti a militantnosti teroristického hnutí Boko Haram, neboť generál Abdulah se mu svěřil s plány na finanční podporu aktivit Boko Haram v JAR ze strany společnosti Toptraxs Nigeria Limited, byl odvezen na neznámé místo a byl svědkem schůze předních představitelů hnutí. Toto se často uchyluje k únosům za účelem získání prostředků, a to s pomocí místních úředníků a bezpečnostních složek. Žalobce neuposlechl rozkaz generála, je tedy v ohrožení nejen pro své postavení (patří k bohatší a vzdělanější vrstvě), ale i z uvedeného důvodu. Hnutí Boko Haram je zařazeno na seznamu teroristických organizací OSN, žalobce dále popisuje jeho vliv i v dalších zemích, jako je JAR, s tím, že Nigérie není schopna poskytnout před jeho útoky ochranu svým občanům. Rodina žalobce se momentálně ukrývá u známých v JAR. Žalobce se reálně nemohl obrátit na policejní orgány s žádostí o pomoc, musel by uvést svoji identitu a vystavil by se ještě většímu nebezpečí, generál má ve svém postavení značný vliv ve veřejné sféře, stižené vysokou mírou korupce. Trestní vyšetřování je často v Nigérii nedostatečné, zásadním problémem je korupce, což dokládají i zprávy MZV. Žalobce je pak dále přesvědčen, že splňuje i podmínky pro možné udělení doplňkové ochrany ve smyslu § 14a odst. 2, neboť by mohl být zbaven života bez soudního procesu či formálního uložení trestu smrti ze strany nestátních subjektů, jako je hnutí Boko Haram, ovšem i kdyby nebyl popraven, hrozí mu, že bude vystaven mučení či jinému nelidskému a ponižujícímu zacházení, a to jako potrestání za neuposlechnutí rozkazu generála ohledně spolupráce s Boko Haram. Žalovaný se takovýmito hrozbami dostatečně nezabýval, porušil § 50 odst. 2 a 3 správního řádu, v neposlední řadě věc nepřípustně zjednodušil, když uvedl, že žalobce pochází z Lagosu, kde vlastní i dům a kde Boko Haram nepůsobí. Naopak, žalobce je přesvědčen, že pravděpodobnost, že k vážné újmě dojde, je vysoká, z důvodu dlouholeté známosti s Generálem, který ho dobře zná, má vlivné kontakty s hnutím, které může snadno zajistit „zbavení se“ žalobce. Hrozbu uváděného konkrétního nebezpečí nelze srovnávat s obecnou bezpečností pro běžné občany, žalobce navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalovaný se k žalobním námitkám vyjádřil písemně dne 28. 12. 2015, uvedl, že jejich oprávněnost popírá a odkazuje na obsah správního spisu, zejména samotnou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany a protokol o provedeném pohovoru. Z průběhu správního řízení má žalovaný za objasněné, že důvodem žádosti žalobce je jeho obava z islamistické skupiny Boko Haram, jejímž stoupencem byl jeho zaměstnavatel, který po něm požadoval, aby se podílel na organizaci a financování činnosti této skupiny v JAR. Po posouzení žalobcovy výpovědi správní orgán dospěl k závěru, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by mohly vést k závěru, že ve vlasti vyvíjel činnost, směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu. Žalobce nebyl členem žádné politické strany ani organizace, ani jeho příbuzní. Výslovně prohlásil, že v Nigérii neměl nikdy žádné problémy, jediným důvodem pro odjezd ze země byla pracovní příležitost v zahraničí, konkrétně založení pobočky firmy, pro kterou pracoval, v JAR. V průběhu své výpovědi neuvedl nic, z čeho by bylo možno usoudit na uplatňování politických práv a svobod, či vystavení pronásledování v zemi původu. Jako důvod své žádosti uvedl obavu z teroristického hnutí Boko Haram. Žalovaný nezpochybňuje, že v části Nigérie skutečně dochází k násilí ze strany militantních islamistických skupin, obstarané informační zdroje jsou toho důkazem, nicméně toto ohrožení se týká pouze severovýchodní, převážně muslimské části země. V žádném případě se to však netýká jižní křesťanské části země, včetně Lagosu na jihozápadě, kde se žalobce narodil, žil až do odchodu z Nigérie a kde vlastní část rodinného domu, ani Ogun State, také na jihozápadě země, kde dle jeho vyjádření žijí v současnosti jeho příbuzní, včetně nejstarší dcery. Žalovaný dále odkazuje na použité informace s tím, že mimo oblasti, kde přímo operují ozbrojené skupiny hlásící se k Boko Haram, tedy zmíněného severovýchodu země a přilehlých oblastí sousedních států, k žádným útokům ze strany této teroristické skupiny nedochází a nemá tam absolutně žádný vliv. Tvrzení žalobce o celostátním vlivu Boko Haram žalovaný vylučuje. Pokud by však skutečně žalobce pociťoval jakékoliv ohrožení ze strany hnutí, může své obavy řešit tím, že se rizikovým oblastem, od jeho domova vzdáleným, vyhne a totéž se týká i jeho obav z únosu kvůli získání výkupného. Žalovaný opakuje své hodnocení o možnosti žalobce žít v Lagosu, kde nikdy neměl problémy, neuvedl ani žádné důvody, proč by tam nemohl žít. Žalovaný je i nadále přesvědčen, že vliv Boko Haram do Lagosu nedosahuje. Zcela bezpečně žalobce může žít v jižní části země. Žádný z obstaraných podkladů, ani žalobcem uvedených, nedokládá, že by aktivity Boko Haram byly ze strany státních orgánů tolerovány, či že by se mu dokonce ze strany státu dostávalo podpory. Všechny podklady se naopak shodují na tom, že nigerijské bezpečnostní složky a obecně celý nigerijský státní aparát proti Boko Haram podstupuje velmi tvrdě. Tento boj byl jedním z ústředních témat kampaně před prezidentskými volbami na jaře 2015, jejichž vítěz Mohammadu Buhari svoji kampaň založil do značné míry na kritice nedostatečně účinného postupu proti Boko Haram. Žalovaný odkazuje na ČTK, s tím, že prezident přislíbil další zintenzivnění tohoto boje, tvrzení žalobce o podpoře hnutí ze strany státu proto nepovažuje za odpovídající skutečnosti. Stát nemá pod kontrolou teroristické organizace, proti nimž usilovně bojuje, jinak by se jistě jednalo o naprosto nežádoucí jev. Žalovaný s odkazem na informace o zemi původu uvádí, že žalobce, pokud by se cítil ohrožen, může se obrátit na příslušné orgány v zemi, pomoc může být omezená, ovšem šance na její efektivitu značně zvyšuje skutečnost, že žalobce je příslušníkem bohatší vrstvy. K námitce o uplatněném politickém názoru či postoji pak žalovaný uvádí, že žalobce, pokud odmítl spolupráci s teroristickou skupinou, vyjádřil odpor k ideologii a politice Boko Haram, tento však dává důrazně najevo i vláda země a naprostá většina obyvatel, je tedy konformní s většinovým názorem v zemi i vládní politikou. Ke konstrukci politického názoru však nestačí pouhý negativní postoj k určitému jevu, případně odmítnutí podílet se na určité kriminální činnosti. Takové postoje mohou být jedním z projevů určitého politického názoru, ale mohou být projevem řady jiných jevů, např. antipatií k určité osobě, obav z postihu apod. Žalobce žádný politický názor neformuloval, nikdy žádný nevyjádřil, nesdělil ani nic, co by ujasnilo, že jsou mu určité politické názory připisovány. Žalobcem předestřený příběh je zcela nevěrohodný, přinejmenším jeho tvrzení ohledně jeho obav, kontaktů s Boko Haram a ohrožení ze strany této organizace. Žalovaný považuje za zcela evidentní, že vyjádření žalobce o Boko Haram jsou pouze citacemi obecně známých informaci z veřejně dostupných zdrojů a sám na to i upozornil, když tyto zdroje uváděl (BBC, CNN). Řada okolností mu proto známa není, např. rozsah území zasaženého násilím ze strany Bok Haram. Pokud by byl skutečně v tak těsném kontaktu se členy této skupiny, hovořil by o ní z vlastní zkušenosti, nikoliv pouze o médii zprostředkovaných informacích. O aktivitě hnutí v JAR žalobce žádné důkazy nedoložil, žalovaný žádné takové informace nezaznamenal. Je těžko představitelné, že by extrémistická islamistická skupina přímo napojená na tzv. Islámský stát, verbovala pro svou činnost přímo spojenou s terorismem příslušníka jiné náboženské komunity, křesťana. Tuto zásadní okolnost žalobce nedokázal vysvětlit. Též nedokázal zodpovědět, jak by chtěla Boko Haram působit ve většinové křesťanské JAR, kde muslimové tvoří pouhé 1 % obyvatelstva, to vše přesto, že podle jeho vlastních slov měl být ve velmi blízkém kontaktu s významnými představiteli Boko Haram a jejich činnost v JAR měl dokonce spoluorganizovat. Stejně tak nedokázal uspokojivě vysvětlit, jak je možné, že nezná celé jméno svého zaměstnavatele, „šéfa“, jehož označuje pouze jako generál Abdulah. Přitom tvrdil, že pro něho pracoval již od r. 2006 a vedl mu účetnictví a také zakládal a vedl jihoafrickou pobočku jeho firmy. Přestože s ním tedy více jako osm let blízce spolupracoval, nezná nejen jeho veřejnou, armádní funkci, ale ani jméno. Za naprosto nepravděpodobné pak žalovaný považuje i to, že by vysoce postavený velitel nigerijské armády byl současně vlivným členem organizace Boko Haram, proti níž tato armáda bojuje a že by se mu tuto skutečnost dařilo řadu let skrývat. Obavy žalobce pro případ návratu pak žalovaný považuje za neodůvodněné, a to s odkazem na použité informace a odůvodnění svého rozhodnutí. Žalobcovu situaci správní orgán hodnotil pečlivě, opatřil si k tomu veškeré potřebné podklady a veškeré informace byly řádně zhodnoceny k okolnostem žalobcova azylového příběhu. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Krajský soud konstatuje, že součástí spisu je rovněž doplnění žaloby obdobného znění, provedené Mgr. Tomášem Císařem, které je však učiněno zcela po lhůtě, k doplnění žaloby stanovené, s tím, že následně žalobce udělil opět plnou moc Organizaci pro pomoc uprchlíkům v Praze. K druhému doplnění žaloby proto soud následně nepřihlížel. Zástupce žalobce – OPU – následně dne 18. 5. 2016 učinil repliku, v níž uvádí prakticky obdobné skutečnosti jako v doplnění žaloby, odkazuje přitom na webové odkazy článků v anglickém jazyce. Ze správního spisu plyne, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice dne 11. 11. 2014, uvedl, že je státním příslušníkem Nigérie, etnika yoruba, jeho rodiče již zemřeli, jeho manželka a dvě děti žijí v JAR, Victoria a jedna dcera v Nigérii, Ogun State. V žádosti dále žalobce uvedl, že do března 2011 žil v Lagosu v Nigérii, poté do října 2014 v Pretorii v JAR, měsíc pobýval ve Finsku. Jeho náboženstvím je letniční hnutí, nikdy nebyl politicky organizován. Vojenskou službu nevykonával, není povinná, má středoškolské vzdělání a odborné předpoklady k práci účetního, kterou také 20 let vykonával. V jeho vlastnictví je podíl na rodinném domu v Lagosu. K důvodům své žádosti o mezinárodní ochranu žalobce uvedl, že v březnu 2011 odjel založit pobočku firmy do JAR, byl v jižní Africe a pracoval, v červenci byl obchodně v Evropě, měl jet ještě v říjnu. Když se navrátil do JAR, v srpnu přijel jeho šéf z Nigérie, řekl mu, že by potřeboval odvést část peněz z firmy v Nigérii do JAR a žádal po žalobci, aby z části těchto peněz financoval aktivity Boko Haram v JAR. Žalobcův šéf je vysoký činitel armády, generál. Žalobce se na tomto podílet nechtěl, šéf mu dal 200 tisíc USD, měl schůzku s guvernérem Victorie a šesti vysokými představiteli Boko Haram v JAR. Žalobce měl těmto lidem dávat peníze a spolupracovat s nimi. 20. 12. 2014 měla být inaugurace této činnosti Boko Haram v JAR, žalobce se na tom nechtěl podílet a proto odešel. 12. 9. 20014 mu volal jeden z těchto lidí, že šéf dává pokyn k vydání peněz, aby s ním žalobce odjel autem. Zavázal žalobci oči a odvezl ho do tábora Boko Haram, kde bylo těch 6 lidí, rokovali o různých věcech a žalobce se dozvěděl, že 20. 12 bude zahájena činnost, následně ho odvezli domů. Již 6. 9. si žalobce požádal o české vízum, toto si 16. 9. vyzvedl a s ženou se dohodl, že pojede do Evropy a tři roky tam zůstane. Pokud se situace nezmění, žena přijede za ním. V JAR má povolení k pobytu asi do r. 2019, během tamního pobytu jezdil pracovně i za rodinou do Nigérie, obchodně do Malajsie a do Evropy. V říjnu 2014 odletěl z JAR do Dubaje, odtamtud do Frankfurtu, kde byl do 6. 10., odtud letěl do Finska, kde požádal o azyl. Na základě Dublinského nařízení ho ale poslali do ČR, neboť má zdejší vízum. Žalobce dále uvedl, že lidé z Boko Haram jsou militantní a velmi nebezpeční, jeho život je v nebezpečí, neboť vědí, že byl u nich, proto žádá o ochranu. V Jižní Africe již nemůže v klidu žít, v Nigérii již by kvůli svému šéfovi nebyl v bezpečí. Jeho příbuzní žijí v ČR, proto nechtěl jet sem, ale do Finska. Svého šéfa zná, pracoval s ním od r. 2006, jistě by si najal někoho, aby ho zabil, bál se mu říci, že s Boko Haram nechce mít nic společného. V rámci pohovoru dne 11. 11. 2014 žalobce sdělil, že letěl do Finska, protože šéf věděl, že již dříve jezdil do ČR a do Německa, ale ve Skadinávii nikdy nebyl. Původně sem měl jet za obchodem a měl proto vízum. Společnost, jejíž pobočku v JAR zakládal, funguje dosud, jedná se o firmu Toptraxs Nigeria Limited (tak se jmenuje v Nigérii) a Toptraxs Trading (PTY) Ltd. v JAR. V Nigérii žalobce nikdy žádné problémy neměl, žil celý život v Lagosu. Nejstarší dcera je u tchýně, v Ogun State. O ochranu žalobce žádá kvůli lidem, s nimiž se stýkal, jsou militantní a nebezpeční, v západní Africe jsou hodně mocní, nesnáší nesouhlas, unášejí lidi, např. unesli ženu viceprezidenta Kamerunu. Chtějí se rozšířit do Jižní Afriky, jedná se o muslimy, jsou proti vládě, protože má křesťanského prezidenta. Jedná se o Boko Haram, je proti západu, na CNN říkali, že děti se musejí učit arabsky, nikoliv anglicky. Nigerijský šéf se jmenuje generál Abdulah, žalobce jeho celé jméno nezná. Přesto, že s ním od r. 2006 pracoval, říkalo se mu jen generál, šéf, či boss, známí mu říkali Abdulah. Je generálem v nigerijské armádě. Potíže žalobci vznikly v červenci 2014, když mu jeho šéf zavolal. Na policii se neobrátil, protože v JAR je cizinec, nikoho tam nezná. Neví, co by měl policii říci, činnost vlastně ještě nenastala a nic se nestalo. Ani neví, kde je ten tábor, měl zavázané oči. Nigerijské úřady by neudělaly vůbec nic, jedná se o lidi, kteří jsou u moci, nemůže vypovídat proti nim. Někteří lidí z Boko Haram jsou muslimové, kteří jsou u moci, v praxi se proti hnutí nic nedělá. V JAR jsou dva miliony Nigerijců, hnutí působí mezi nimi. Žalobce by nemohl pracovat u svého šéfa, pokud by nechtěl dělat, co se po něm chce, měli by strach, že prozradí, co ví. Jeho šéf jako generál armády nemůže podnikat, proto má svůj podnik na žalobce, proto ho zaměstnal, protože žalobce pro něho vedl firmu a také založil pobočku v JAR, kde za žalobce složil kauci 500 tisíc USD, aby získal povolení k pobytu na 5 let. Hodně pro žalobce a jeho rodinu udělal. Proč by toto radikální islamista pro křesťana dělal, to neví, třeba myslel, že bude konvertovat. Dne 22. 12. 2014 žalobce doplnil do spisu přípis, v němž uvádí, že v Nigérii dochází často k únosům, ke spolupráci Boko Haram s úředníky místních vlád a bezpečnostními složkami, kteří se na únosech podílejí. Samotné bezpečnostní složky Nigérie se ve snaze vyřešit situaci s Boko Haram dopouštějí porušování lidských práv, trestní vyšetřování je často nedostatečné, problémem jsou špatné podmínky ve věznicích. Žalobce má důvodné obavy z pronásledování, nechce se stát členem této organizace a velkou obavu v něm vyvolává jeho nadřízený, který má vlivné postavení a jehož reakce na žalobcovo odmítání podílet se na financování činnosti hnutí se žalobce velmi obává. Dne 8. 9. 2015 byl žalobce seznámen s podklady správního orgánu, které žalovaný shromáždil za účelem posouzení situace v zemi původu žalobce, s nimi se žalobce ve stručnosti seznámil a sdělil, že situace ohledně lidských práv v Nigérii nevypadá dobře, když se však lidé vyjádří, mohou být zavřeni i zabiti. K problému Boko Haram je potřebná otázka, jak je možné, že tito lidé jsou tak dlouho při síle, musí zde být podpora od vlády či jiných vlivných skupin. Kde by jinak taková skupina sehnala finance, výzbroj, vybavení a jak by mohla zabíjet civilní obyvatelstvo. Pokud by pozorovatelé ze západu šli skutečně do detailů, byl by potřebný seznam, kolik jich bylo zabito. Nigerijská vláda ví vše o Boko Haram, ale nic nedělá, zřejmě to tak vyhovuje. Jak je možné, že za tak dlouhou dobu nebylo vypátráno, kam byly uneseny ony dívky, stále se vraždí lidi. Zatím nebyl zabit nikdo z vlády, to by se jistě situace změnila, takto jsou nuceny tisíce lidí opouštět zem, žalobce je jedním z nich, v Evropě je již od r. 2003, neustále cestoval mezi Evropou a rodnou zemí. Rodina je tam vystavena nebezpečí, žalobce by jen tak nepřicestoval, ale nemohl si příliš vybírat, byl nucen z Nigérie odejít. Jeho rodina se musí ukrývat, děti nemohou chodit do školy. Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – s.ř.s.), ve svém rozhodnutí soud vyšel ze skutkového a právního stavu výše zjištěného (§ 77 odst. 2 s.ř.s.) a konstatoval, že závažnějších pochybení v průběhu správního řízení a v napadeném rozhodnutí neshledal. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s., a to se souhlasem obou účastníků řízení. Zákon o azylu upravuje v ust. § 12 důvody udělení azylu tak, že azyl se udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. V ust. § 13 zákona o azylu je upraven azyl za účelem sloučení rodiny, který lze udělit rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14 v případě hodném zvláštního zřetele, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Humanitární azyl upravuje ust. § 14, který lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany není zjištěn důvod pro její udělení podle § 12 zákona o azylu. Zákon o azylu dále v ust. § 14 a) upravuje důvody udělení doplňkové ochrany, která se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2) a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Přitom za vážnou újmu se podle odst. 2 považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. V ust. § 14 b) cit. zákona je upravena doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, v odst. 1 je uvedeno, že rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Přitom dle odst. 2 se pro tyto účely rozumí rodinným příslušníkem a) manžel či partner osoby požívající doplňkové ochrany, b) svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, c) rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let, nebo d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 11 Krajský soud po pečilivém přezkoumání věci konstatuje, že podkladové informace, které žalovaný pro posouzení věci žalobce shromáždil, lze zcela jistě s ohledem na dosavadní judikaturu Nejvyššího správního soudu v Brně považovat za objektivní, z různých zdrojů, aktuální a soud doplňuje, že je pro konkrétní věc považuje též za vyčerpávající, zejména co do popisu situace, kterou v zemi vytváří existence hnutí Boko Haram, které v Nigérii působí značné problémy svými teroristickými akcemi. K námitkám žalobce soud konstatuje, že zjištění skutkového stavu věci považuje za seriózní, pokud chtěl žalobce ještě cokoliv žalovanému sdělit či vysvětlit, měl jistě po dobu trvání správního řízení kdykoliv možnost. Také tak postupně učinil, jak správní orgán popisuje na str. 3 a 4 svého rozhodnutí ve věci. Žalovaný žalobcem nabídnuté materiály řádně přijal, v případě potřeby provedl jejich překlad a v průběhu odůvodnění se s nimi řádně vypořádal. Na str. 4 žalovaný uvedl, z jakých podkladových informací těžil, tyto podklady jsou všechny přítomny ve správním spise. Na str. 5 pak žalovaný konstatoval, že obecné informace, předložené žalobcem a pojednávající o situaci v zemi, jsou prakticky ve shodě s informacemi, které obstaral žalovaný, konstatoval i přijetí kopií víz a výpisů z obchodního rejstříku, které však pokládal pro věc samotnou za irelevantní. Krajský soud v počátku svého odůvodnění konstatuje, že považuje za naprosto nevěrohodné tvrzení žalobce o tom, že nezná řádné jméno svého „šéfa“, a to i přes žalobní námitky, uvedené v doplnění žaloby, o tom, že v zemi původu žalobce takový zvyk není. Soud považuje za zcela vyloučené, aby účetní, který pracuje mnoho let pro určitou osobu v uvedené funkci účetního, neznal jeho jméno. Jak plyne i z žalobcem předložených výpisů z obchodního rejstříku své firmy, jak o ní žalobce hovořil, jsou v něm uvedena celá jména osob, které mají za firmu odpovědnost, či ji vlastní. Pokud žalobce vykonával funkci účetního pro svého šéfa, musel vyplňovat za svého zaměstnavatele určité úřední listiny, které by se bez jeho nacionálií neobešly, jistě ani v Nigérii. Je tak pro soud zcela nepochopitelné, jak může žalobce tvrdit, že tuto osobu neznal jejím řádným a vlastním jménem, natož, když se jedná o úřední osobu ve vysokém postavení. Mohlo by se tak stát v případě, že by taková osoba žádala po žalobci, aby v jejím zastoupení založil firmu, na níž by mu předal i vysokou částku, pokud by mezi takovými osobami bylo obvyklé postupovat bez oficiálních listin. Nicméně vykonávání účetnictví po dobu mnoha let takovým způsobem, dle přesvědčení soudu, není možné a soud tak považuje výpověď žalobce za zcela nevěrohodnou a účelovou, z důvodu získat v České republice legální důvod pobytu. V dalším pak krajský soud na základě prostudování podkladů žalovaného ve správním spise souhlasí s konstatováním důvodů pro neudělení mezinárodní ochrany žalobci tak, jak je správní orgán vyhodnotil na str. 6 – 11, a to velmi podrobným způsobem. Vzhledem k soudem konstatované nevěrohodnosti výpovědi žalobce pak soud nepovažuje za nutné blíže se zabývat tvrzeními žalobce o nebezpečí, které mu mělo hrozit ze strany příslušníků Boko Haram a které by mu mohlo hrozit i pro případ jeho návratu, neboť nepovažuje za důvěryhodné okolnosti, které by měly takové reakce vyvolat. Je pravdou, že materiály popisují mnohé problémy, které vznikají s útoky hnutí Boko Haram na území Nigérie, ať již se jedná o Informaci Human Rights Watch z 29. 1. 2015, podklady MZ USA, či MV Velké Británie, i další, ve spise přítomné. Účinný boj vlády s teroristickou organizací jistě je a bude ještě dlouhodobý a přinese řadu problémů, avšak jižní území státu větší problémy nemá a občan, který se do Nigérie navrátí, nemá prakticky žádné problémy, naopak, podklady popisují, že se může bez problémů zařadit do dřívějšího života a je na něho naopak pohlíženo jako na člověka s velkou životní zkušeností. Žalobce navíc může až do r. 2019, dle vlastního vyjádření, pobývat v JAR, kde má i aktivní firmu. Protože soud žalobci jeho příběh neuvěřil, nemůže ani konstatovat opodstatněnost námitky o naplnění podmínek pronásledování, jak žaloba konstruovala pomocí neochoty žalobce spolupracovat s teroristy ve smyslu ust. § 12 písm. b) zákona o azylu. Odkazy na zprávy a články pod čarou, které obsahovalo doplnění žaloby, zůstaly ze strany soudu bez provedení, jednak krajský soud upozorňuje, že se v naprosté většině jedná o podklady v anglickém jazyce, u nichž soud běžně žádá zdůraznění pasáží pro případné provedení překladu do českého jazyka za účelem jejich provedení v rámci řízení, jednak je ze samotného textu doplnění žaloby patrné, že podklady popisují činnost hnutí Boko Haram v Nigérii, a k tomuto problému, jak uváděno shora, považoval soud za dostačující objektivní podklady žalovaného z průběhu správního řízení. Pokud pak měly podklady sloužit k dotvrzení určitých skutečností, které byly předmětem žalobcova příběhu, soud dostatečně vyložil, proč jeho příběhu nemohl uvěřit, z tohoto pohledu pak nabízené materiály shledal soud nadbytečnými. K výroku o azylu humanitárního charakteru, tedy k neudělení azylu dle § 14 zákona o azylu měl, dle přesvědčení soudu, správní orgán dostatečné podklady a meze správní úvahy o neshledání podmínek, hodných zvláštního zřetele, nijak nepřekročil. K námitce o důvodnosti žalobcových obav z návratu do země původu soud dodává, že jednak žalovaný na str. 9 – 11 napadeného rozhodnutí odůvodnil možný návrat žalobce dostatečně, jednak, jak uvedeno výše, žalobce může využít pobytu v jižní (jihozápadní) části Nigérie, případně v JAR, kde i vlastní fungující firmu. Soud z uvedeného důvodu souhlasí se správním orgánem, že v takovém případě považuje za nadbytečné zabývat se případnými excesy ze strany příslušníků bezpečnostních složek vůči zadrženým či vyšetřovaným osobám, či podezřelým ze součinnosti s Boko Haram, či podmínkami výkonu vazby či trestu v Nigérii. Po přezkoumání věci tedy soud dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby, v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s ji proto zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení krajský soud odůvodňuje ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když ve věci úspěšný správní orgán náhradu nákladů řízení neúčtoval. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Hradci Králové dne 20. prosince 2016 JUDr. Jana Kábrtová v. r. samosoudkyně