29 Az 9/2015

Rubrum

Číslo jednací: 29Az 9/2015 - 65 B002766, B002767, B002768 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobkyně L. I., která podala žalobu jménem svým a svých nezletilých dětí L. D., a L. V. N., všichni státní příslušnost Ukrajina, právně zast. Mgr. Filipem Schmidtem, advokátem AK Praha 2 – Vinohrady, Helénská 1799/4, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2015, č. j. OAM-702/ZA-ZA05-K01-2014, t a k t o :

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalovaný správní orgán rozhodl dne 2. 4. 2015 o žádosti žalobkyně a jejích nezletilých dětí tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je podle § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu v platném znění, nepřípustná a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. Žalobkyně se bránila žalobou, v níž uváděla, že dle jejího názoru nebyly naplněny podmínky pro zastavení řízení, splňuje zákonné podmínky azylu dle § 12 zákona o azylu, v souvislosti s § 14a jí pak hrozí nebezpečí vážné újmy v případě návratu. V doplnění žaloby pak právní zástupce žalobkyně a jejích nezletilých dětí uvedl, že v dané věci postupoval žalovaný v rozporu s právem nezletilých dětí na zohlednění jejich nejlepšího zájmu jako předního hlediska, garantovaného čl. 3 odst. pokračování 2 29Az 9/2015 1 Úmluvy o ochraně práv dítěte (CRC), který má rovněž významný procesní rozměr, spočívající v požadavku, aby kdykoli je přijímáno rozhodnutí, které bude mít dopad na konkrétní dítě, identifikovanou skupinu dětí nebo na děti obecně, v sobě proces přijímání zahrnoval vyhodnocení možného dopadu rozhodnutí na dané dítě nebo děti. Cílem konceptu nejlepšího zájmu dítěte je zajištění plného a účinného užívání všech práv, zaručených CRC, i celostního rozvoje dítěte, Výbor OSN pro práva dítěte pak vymezuje v procesu naplňování nejlepšího zájmu dítěte dvě stadia, a to posouzení (vyhodnocování) a určení nejlepšího zájmu dítěte. V souladu s čl. 3 odst. 1 je třeba tyto kroky provést v každé záležitosti, která se dítěte dotýká, nelze se jich zprostit odkazem na již dříve proběhlé řízení, neboť nejlepší zájem dítěte je dynamickým konceptem, jehož obsah se v průběhu času mění, tedy je nutné vždy posoudit, zda v mezidobí nedošlo k významným změnám. V případě nezletilých dcer žalobkyně k uvedenému postupu došlo pouze částečně, neboť žalovaný se omezil především na odkaz na předešlé rozhodnutí, kdy se zabýval především zdravotním stavem dětí a dostupností zdravotní péče v zemi jejich původu, tedy na Ukrajině. Z procesního pohledu je však takový postup nedostatečný, otázkám postupu posouzení nejlepšího zájmu dětí je potřebné se věnovat odděleně. Porušení cit. ustanovení ve vztahu k nezletilé D. spočívá především v nezohlednění práva na vzdělání a zvláštní situace zranitelnosti, danou zdravotním postižením nezletilé. Zde mělo do procesu vstoupit posouzení úpravy, obsažené v Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením, garantujícím v čl. 24 právo dětí na inkluzivní vzdělávání, tj. začleňující vzdělávací systém na všech úrovních. Dle doložených zpráv je nezletilá žákyní ZŠ Kostelec nad Orlicí a její vzdělávání probíhá podle rámcového vzdělávacího programu pro děti s lehkým mentálním postižením, který jí prospívá. Mohla by být vzdělávána i inkluzivně v běžném prostředí základní školy, v případě návratu do vlasti by byla s vysokou mírou pravděpodobnosti zařazena do segregovaného vzdělávacího systému pro děti se zdravotním postižením, v rozporu s právem na inkluzivní vzdělávání. U nezletilé V. měla být věnována pozornost jejímu právu na zachování identity, garantovanému čl. 8 CRC, jakož i jejímu zájmu na zachování stability a navázaných vazeb. Nezletilá se narodila v ČR a celý dosavadní život prožila zde, fakticky je pro ni zemí původu ČR. Je pro ni i přirozeným prostředím, z něhož by byla v případě přesunu na Ukrajinu vytržena, bez zajištění jakékoli stability či kontinuity, které by měly být posouzeny dle Výboru OSN pro práva dítěte v obdobné situaci. Žalovaný se této otázce žádným způsobem nevěnoval. V dalším pak žaloba namítá porušení čl. 3 odst. 1 CRC v hmotněprávní části, když na jedné straně žalovaný přijímá za prokázané, že návrat rodiny do vlasti bude mít na nezletilou D. a její psychické a emocionální blaho a rozvoj vážný dopad – tento závěr plyne nejen ze zprávy Speciálně pedagogického centra ze dne 3. 11. 2014, ale i z aktuální zprávy ze dne 2. 7. 2015. Přesto žalovaný dospěl k závěru o neudělení mezinárodní ochrany, tedy fakticky přijímá závěr o návratu a veškeré psychické útrapy a nenávratné poškození rozvoje dítěte klade k tíži rodičů, a pomíjí tak povinnost, kladenou na soukromá zařízení sociální péče a správní nebo zákonodárné orgány ustanovením čl. 3 odst. 1 CRC, tak, aby dítě stálo vždy na prvním místě, zcela bez ohledu na další skutečnosti a jednání druhých. Aby mohl žalovaný legitimním způsobem dospět k rozhodnutí o návratu nezletilé D. do země původu, musely by přínosy z hlediska jiných prvků nejlepšího zájmu dítěte převážit nad psychickými a emocionálními dopady, jak výše uvedeno. Žalovaný nemůže, dle názoru žalobkyně, postupovat dle § 10a písm. e) zákona o azylu, pokud to je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte. Napadené rozhodnutí odporuje nejlepšímu zájmu nezletilých dětí, neboť jedním z jeho prvků je zachování rodiny a předcházení pokračování 3 29Az 9/2015 oddělení dítěte od rodiny, což zakotvuje čl. 9 odst. 1 CRC. Žalovaný tak měl při rozhodování žádostí vycházet především z práva nezletilých dětí zohledněním jejich nejlepšího zájmu jako předního hlediska. U nezl. D. je vyjádřen výše, u obou dětí se pak jedná o zajištění právního titulu zdejšího pobytu i pro jejich matku za účelem předcházení rozdělení rodiny. V případě žalobkyň je tak naplněn humanitární důvod pro udělení azylu dle § 14 zákona o azylu, ale i důvod pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 1, 2 písm. e) zákona o azylu a ve vztahu k matce dětí pak dle § 14b odst. 1, 2 písm. c) cit. zákona. Žádost rovněž nelze posoudit jako nepřípustnou. Žaloba konečně navrhuje, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Správní orgán podal ve věci dne 10. 9. 2015 písemné vyjádření, v němž nesouhlasí s oprávněností žaloby, odkazuje na obsah správního spisu, zejména žádost o udělení mezinárodní ochrany a samotné rozhodnutí ve věci. Uvádí, že v průběhu správního řízení bylo zjištěno, že aktuální žádost žalobkyně (matky obou dětí) je již na území ČR čtvrtou v pořadí, žádost nezletilé V. N. třetí a nezletilé D. pátou. V napadeném rozhodnutí jsou podrobně rozvedena jednotlivá negativní rozhodnutí včetně neúspěšného soudního přezkumu. Po posouzení důvodů, uvedených pro podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 22. 12. 2014 správní orgán konstatoval, že žalobkyně uvádí naprosto stejné motivy odchodu z vlasti a neochoty se na Ukrajinu opět vrátit, jako uváděla v průběhu správních řízení o předešlých žádostech o udělení mezinárodní ochrany, tj. že vlast opustila z rodinných důvodů a o mezinárodní ochranu žádá kvůli zdravotním potížím, kterými ona a její dcery trpí. K samotnému zdravotnímu stavu nezletilých dcer žalovaný konstatuje, že již v předchozích správních řízeních se zdravotním stavem zabýval, v případě nezletilé D. pak v řízení předešlém a velmi podrobně posuzoval její postavení v případě návratu do vlasti s ohledem na její zdravotní i mentální postižení, přičemž si obstaral celou řadu objektivních informací, na nichž své odůvodnění o neudělení mezinárodní ochrany založil. Z lékařských zpráv, týkajících se matky je naprosto zřejmé, že žalobkyně netrpí žádným vážnějším onemocněním, na zdejším území nepodstupuje žádnou specializovanou léčbu, trpí bolestmi nohou, je jí doporučena rehabilitace a nošení vhodné obuvi, tyto poměrně běžné zdravotní komplikace úměrné věku nejsou důvodem, pro který by měla mít jakékoliv obavy v případě návratu do země původu, tím méně relevantní z hlediska zákona o azylu. Ke stejnému závěru dospěl žalovaný i v případě nezletilé dcery V. N., které byla sice diagnostikována nedomykavost srdeční chlopně, dle doložené lékařské zprávy je však dítěti doporučen volný režim, běžná dětská životospráva a prevence bakteriální endokarditidy (tedy preventivní užívání antibiotik v případě různých zákroků), ani nezletilá se tak aktuálně nenachází v takovém zdravotním stavu, který by odůvodňoval opětovné posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, jde pouze o pokračující potíže související se zdravotním stavem, který byl již posuzován žalovaným v předchozích řízeních. U nezletilé D. pak žalovaný zdůrazňuje, že v předešlém řízení se jejím zdravotním stavem zabýval podrobně, rozhodnutí bylo potvrzeno i rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, na základě prostudování lékařských zpráv – především o psychologickém vyšetření nezletilé – si je správní orgán vědom psychických potíží dítěte a dopadu pro případ návratu rodiny do vlasti, poukazuje však zároveň na skutečnost, že tato situace je důsledkem jednání rodičů nezletilé, kteří již několik let nerespektují rozhodnutí správního orgánu o neudělení žádné z forem mezinárodní ochrany a nečiní žádné kroky k legalizaci dalšího pobytu na území ČR, krom podávání opakovaných žádostí o mezinárodní ochranu. Jak dále pokračování 4 29Az 9/2015 plyne z doložených zpráv o stavu dítěte, bude záležet ve značné míře právě na rodičích a jejich citlivém a trpělivém přístupu, jak pomohou své dceři se s případným návratem na Ukrajinu vypořádat. Právní úpravu pobytu cizinců obsahuje zákon o pobytu cizinců na území ČR, jehož institutů může žalobkyně k úpravě pobytu v České republice pro sebe a své nezletilé děti využít, zdravotní potíže žalobkyně a jejích dětí nelze považovat za novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení. Poslední žádost žalobkyně považuje žalovaný za zcela účelovou, podanou s jediným cílem, a to dosáhnout pozitivního rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, případně alespoň opětovného meritorního posuzování žádosti, které všem jmenovaným zajistí legální pobyt v ČR a přístup ke zdejší zdravotní péči a dalším benefitům. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Náhradu nákladů řízení nevyčíslil. Ze správního spisu plyne, že žalobkyně podala současnou žádost o udělení mezinárodní ochrany jménem svým a za své nezletilé děti D., a V. N. Uvedla, že je státním příslušníkem Ukrajiny, téže národnosti, její dcery rovněž. Je rozvedená, na Ukrajině žijí její tři synové, v ČR pobývá bývalý manžel, otec obou nezletilých dětí. Žalobkyně pobývala na Ukrajině do r. 2003, od té doby žije v ČR, je katolického vyznání, nikdy nebyla politicky organizována. Má středoškolské vzdělání, povolání kuchař, cukrář. Z Ukrajiny vycestovala z rodinných důvodů, důvodem podání současné žádosti je nemoc dcery, na Ukrajině je válka, starší dcera má psychické potíže, o tomto předložila zprávu z vyšetření. Mladší dcera má problémy se srdcem. Žalobkyně chce žít v ČR. Se zastupitelským úřadem navázala styk v r. 2005, kdy jí byla zapsána do pasu dcera. O mezinárodní ochranu žádala v r. 2004, 2011 a 2013, s negativním výsledkem. Na Ukrajině nic nefunguje, je tam válka, chovají se tam k nim jako k dobytku, je tam špatná zdravotní péče a dcery by se tam nemohly léčit, psycholog nedoporučuje, aby se dcera vrátila do vlasti. Žalobkyně má problémy s nohou. Součástí spisu jsou fotokopie předchozích žádostí žalobkyně a jejích dětí o udělení mezinárodní ochrany, žalobkyní předložené zprávy o současném vývoji dění na Ukrajině, lékařská zpráva o konziliárním vyšetření zdravotního stavu nezletilé D. ze dne 5. 2. 2015 – Oční klinika – s doporučením případné operace šilhavosti, závěry psychologických vyšetření z průběhu r. 2014 o lehkém mentálním postižení. Dne 10. 2. 2015 byla žalobkyně seznámena s podklady žalovaného, uvedla, že chce doložit videa o válce na Ukrajině, chlapci nechtějí do mobilizace. Doložila čtyři články o tamní situaci, Porošenko je nejkrvavější prezident hned po Janukovyčovi, místo míru mají válku. Dva synové jsou ve válce. Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – s.ř.s..) a konstatoval, že namítaných pochybení v průběhu správního řízení a v napadeném rozhodnutí neshledal. Ve svém rozhodnutí soud vyšel ze skutkového a právního stavu výše zjištěného (§ 77 odst. 2 s.ř.s). Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s., a to se souhlasem obou účastníků řízení. Z ustanovení zákona o azylu, konkrétně jeho § 10a písm. e) plyne, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, aniž by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu se v případě, jestliže je pokračování 5 29Az 9/2015 žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, řízení zastaví. Rozhodnutí žalovaného žalobkyně kritizuje z pohledu toho, že řízení nemělo být zastaveno, naopak, žalovaný se měl věcně zabývat situací jejích nezletilých dětí a měl zjistit, že s ohledem na hodnocení jejich nejlepšího zájmu je učinit závěr o tom, že nemohou vycestovat z ČR a přesídlit do prostředí Ukrajiny, sice země původu, nicméně pro jejich další vývoj nevhodného. Argumentováno je přitom zejména zdravotním stavem starší dcery žalobkyně, D., která trpí lehkým mentálním postižením, z uvedeného důvodu je začleněna do rámcového vzdělávacího programu pro děti s lehkým mentálním postižením při ZŠ v Kostelci nad Orlicí, kde prospívá. V této souvislosti však krajský soud důrazně připomíná, že již pod sp. zn. 29 Az 19/2013 rozhodl dne 7. 11. 2014 o zamítnutí žaloby, kterou se žalobkyně domáhala přezkoumání zákonnosti a správnosti rozhodnutí žalovaného, předmětem přezkoumání bylo jak případné pochybení při neudělení humanitárního azylu z důvodu zdravotního stavu nezletilých dětí, tak i neudělení doplňkové ochrany z důvodu probíhajícího konfliktu na Ukrajině, k němuž si soud před vydáním rozhodnutí vyžádal aktuální hodnocení bezpečnostní situace, právě s ohledem na to, že žadatelkami byly prostřednictvím své matky i dvě nezletilé dívky. Vzhledem k tomu, že v současné žádosti, jak výše soud uvádí, žalobkyně uváděla zcela obdobné důvody, jeví se odůvodnění její žaloby zdůrazněním nejlepšího zájmu dítěte s odkazem na jednotlivé články Úmluvy o ochraně práv dítěte jako účelové. Je pravdou a soud takovou skutečnost nepopírá, že tento zájem nezletilých dětí je nutné respektovat v každém z případů, které správní orgán hodnotí, nicméně ve věci žalobkyně a jejích dětí již byl jak žalovaným, tak soudem dostatečně argumentován a je patrné, že správní orgán měl a má dostatečné podklady pro vyřčení závěru o existenci či neexistenci síly důvodů, hodných zvláštního zřetele. Soud je přesvědčen, že v dané věci nevybočil žalovaný z mezí potřebného uvážení, sám soud uzavřel, že existence lehkého mentálního postižení nezletilého dítěte není v daném případě důvodem, hodným zvláštního zřetele a že žalovaný k takovému závěru shromáždil dostatek podkladů. V daném případě již proto soud považuje tuto věc za pravomocně vyřešenou a souhlasí se závěrem žalovaného, že se jedná o obou dívek o pokračující vývoj jejich zdravotních potíží, které nejsou takového rázu, aby mohly znamenat naplnění podmínek pro udělení azylu z humanitárních důvodů. Konečně, žalobkyně ve své žádosti uvedla, že důvodem pro ni je zejména zdravotní stav dětí, předložila obdobně znějící závěry lékařského vyšetření a doporučení jako v posledně projednávaném případě a z výše uvedených důvodů je tak soud přesvědčen, že postup žalovaného správního orgánu dle § 10a písm. e) zákona o azylu byl zcela v souladu s platným právním řádem České republiky. Navíc správní orgán není, dle dlouhodobě ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, povinen domýšlet důvody pro případné vyhovění žádosti žadatele o azyl, naopak je povinen vyargumentovat žadatelem uváděné skutečnosti. Jeho aktuální rozhodnutí je naprosto dostatečně odůvodněno, shromážděné podklady byly rovněž dostatečné, objektivní a z různých zdrojů. Žalovaný konečně hodnotil i žalobkyní předložené materiály, včetně CD nosiče a přehledným způsobem se s nimi argumentačně vypořádal. V neposlední řadě žalovaný řádně popsal dosavadní správní řízení ve věci žádostí jak žalobkyně samotné, tak jejích nezletilých dcer a na str. 4 – 9 se velmi podrobně zabýval všemi skutečnostmi, které žalobkyně sdělila a předložila, s tím, že odkázal jak na svá dřívější rozhodnutí ve věcech, i nové zhodnocení situace na Ukrajině, zejména z pohledu bezpečnostního. Soud pak po přezkoumání věci souhlasí se závěrem žalovaného, že v dané věci nedošlo k zásadnějším novým pokračování 6 29Az 9/2015 skutečnostem, které by již nebyly hodnoceny v dřívějších řízeních, žalobkyní uváděné informace nemohly žalovaného vést k jinému závěru, než ke kterému po řádně provedeném řízení dospěl, a to, že řízení je nutno zastavit, v souladu s ust. § 25 písm. i) zákona o azylu, a to pro nepřípustnost, vyslovenou na základě § 10a písm. e) tohoto zákona. Po přezkoumání věci pak soud konstatoval nedůvodnost žaloby, v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když ve věci úspěšný správní orgán náhradu nákladů řízení neúčtoval. Odměna soudem ustanoveného právního zástupce žalobkyně a jejích nezletilých dětí byla řešena samostatným usnesením.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Hradci Králové dne 9. března 2016 JUDr. Jana Kábrtová, v. r. samosoudkyně