30 A 20/2026

Rubrum

číslo jednací: 30 A 20/2026 - 126 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., ve věci navrhovatele: M.D. zastoupen Mgr. Petrem Kovaříkem, advokátem se sídlem Pod Čertovou skalou 848/8, 180 00 Praha 8 - Libeň proti odpůrci: Městský úřad Semily se sídlem Riegrovo náměstí 63, 513 01 Semily za účasti: Správa železnic, státní organizace, Oblastní ředitelství Hradec Králové U Fotochemy 259, 501 01 Hradec Králové v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – veřejné vyhlášky ze dne 1. 4. 2025, čj. OD/1624/25 takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy - veřejná vyhláška ze dne 1. 4. 2025, čj. OD/1624/25, se zrušuje, a to šedesátým dnem od právní moci tohoto rozsudku.

II. Odpůrce je povinen navrhovateli nahradit náklady řízení ve výši 17.269 Kč, a to do 30 dní do právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2 30 A 20/2026

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení opatření obecné povahy – veřejné vyhlášky, kterou vydal odpůrce (dále také „správní orgán“) dne 1. 4. 2025 pod čj. OD/1624/25 (sp. zn. MěÚ/OD/1058/23). Touto veřejnou vyhláškou (dále také jen „OOP“ nebo „opatření obecné povahy“) bylo rozhodnuto o stanovení místní úpravy provozu na železničním přejezdu P4719 na veřejně přístupné účelové komunikaci (dále také jen „VPÚK“) ul. Betlémská na p. p. č. XA v katastrálním území xx, následovně: 1) umístit dopravní značku IP 10a „Slepá komunikace“ u křižovatky silnice č. xx a veřejně přístupné účelové komunikace ul. Betlémská; 2) umístit DZ B1 „Zákaz vjezdu všech vozidel v obou směrech“ před žel. přejezdem P4719 v k. ú. xx; 3) dopravní značení bude v provedení základní velikosti a typu reflexní.

2. Současně bylo uvedeno, že toto stanovení místní úpravy provozu na železničním přejezdu P4719 na VPÚK na p. č. XA k. ú. xx nenahrazuje stavební povolení nebo ohlášení stavebních prací, pokud to v konkrétním případě vyžaduje jiný právní předpis.

3. Dále bylo uvedeno, že umístění dopravního značení podle výše uvedeného stanovení zajistí Správa železnic, státní organizace, oblastní ředitelství Hradec Králové (dále také jen „Správa železnic“), a že dopravní značení je třeba užít a umístit v souladu s vyhláškou č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla silničního provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích a v souladu s TP 65 - „Zásady pro dopravní značení na pozemních komunikacích“.

4. Dále v textu tohoto rozsudku uváděné nemovitosti se všechny nacházejí v obci a katastrálním území xx, proto nebude tento údaj u jednotlivých nemovitostí nadále pokaždé uváděn.

II. Shrnutí obsahu návrhu

5. Navrhovatel napadl předmětné opatření obecné povahy v celé jeho šíři, neboť dle jeho názoru představuje nepřiměřený zásah do jeho základních lidských práv, protože nadále není zajištěna nedotknutelnost jeho obydlí a je i potenciálně ohrožen jeho život a zdraví, když k jeho rodinnému domu nadále neexistuje přístup složek IZS.

6. Navrhovatel soustředil své námitky do následujících bodů: 1) Nepřiměřené omezení vlastnického práva a nepřiměřený zásah do svobody bydlení 7. Navrhovatel předně uvedl, že je vlastníkem pozemků p. č. XB a p. č. st. XC, jehož součástí je stavba rodinného domu čp. XE, vše v katastrálním území xx (dále také jen „pozemky navrhovatele“). Město Lomnice nad Popelkou je vlastníkem pozemku p. č. XA a XD (dále také jen „pozemky města“). Pozemky města jsou využívány jako pozemní komunikace v ulici Betlémská (dále také jen „pozemní komunikace“), když zajišťují přístupové cesty k jednotlivým nemovitostem ve vlastnictví třetích osob.

8. Dle navrhovatele bylo předmětným opatřením obecné povahy nepřiměřeně zasaženo do jeho vlastnického práva, a to způsobem, kdy své vlastnické právo nemůže řádně vykonávat. Za správnost vyhotovení: R. V. 3 30 A 20/2026 Prostřednictvím OOP mu byl zamezen jediný přístup k jeho pozemkům, který existoval po desetiletí. Tím tedy bylo nepřiměřeně omezeno jeho právo na svobodu bydlení. Opatřením obecné povahy je tak nepřiměřeně a nedůvodně zasaženo do jeho vlastnického práva ve smyslu ustanovení čl. 11 Listiny základních práv a svobod a do práva na svobodu bydlení ve smyslu ustanovení čl. 12 Listiny základních práv a svobod. 2) Skutkové okolnosti případu, vztah pozemní komunikace a přejezdu 9. Navrhovatel uvedl, že ačkoliv souhlasí s tvrzením, že není žádoucí, aby přechod pro pěší byl využíván též motorovou dopravou, má za to, že ve věci je nutné zohlednit i jiné skutečnosti, přičemž zároveň nesouhlasí s tvrzením odpůrce, že předmětný železniční přechod je určen pouze pro pěší. Rozhodné skutečnosti popsal následovně: a) Existence veřejně přístupné účelové komunikace 10.Navrhovatel s poukazem na ustanovení § 7 odst. 1 a § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), uvedl, že pozemní komunikace, která má být OOP dotčena, tvoří jedinou přístupovou cestu k jeho pozemkům, a tedy i jedinou možnost jejich řádné obsluhy (když součástí pozemků navrhovatele je i rodinný dům). Pozemní komunikace slouží k obsluze a řádnému užívání pěti rodinných domů (kromě rodinného domu na pozemcích navrhovatele), jedná se o stavby na pozemcích p. č. st. XF, XG, XH, XCH a XI. Ačkoliv je komunikace nezpevněná, resp. není na předmětných pozemcích umístěno těleso pozemní komunikace, její užívání je zjevné, a to mimo jiné i patrnými vyježděnými kolejemi v terénu.

11. Skutečnost, že pozemní komunikace je účelovou komunikací dokládá i fakt, že je částečně obsažena v pasportu místních komunikací města Lomnice nad Popelkou, kde je vedena jako účelová komunikace „ÚK51“. Dle navrhovatele platí, že kdyby pozemní komunikace nebyla VPÚK ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, nemohl by své pozemky (včetně rodinného domu na nich) řádně užívat. Jeho pozemky byly zastavěny minimálně od roku 1842 stavbou pro rodinnou rekreaci. To znamená, že byly zastavěny o 62 let dříve, než vzniklo drážní těleso. Jeho rodinný dům na jeho pozemcích je totiž provedený minimálně od roku 1924, jak vyplývá z písemnosti Městského úřadu v Lomnici nad Popelkou ze dne 5. 9. 1924 o vyřízení žádosti o povolení přístavby. Tento rodinný dům musel být užíván, a k tomuto řádnému užívání je bezpochyby nutná komunikační potřeba.

12. Skutečnost, že pozemky navrhovatele byly zastavěny stavbou pro rodinnou rekreaci, dále vyplývá z rozhodnutí o přípustnosti stavby Rady místního národního výboru Lomnice nad Popelkou ze dne 14. 6. 1960, čj. 256-327-1960, a připomínek k žádosti o povolení přístavby prádelny a zvětšení dřevníku ze dne 26. 7. 1961. Na uvedené rozhodnutí dále navazuje rozhodnutí o změně stavby před dokončením stavebního záměru (Změna stavby před dokončením, stavební úpravy, přístavba RD čp. XE xx), kterým byl předmětný stavební záměr povolen, a to v návaznosti na závazné stanovisko drážního úřadu a souhlasné stanovisko správy železnic.

13. Navrhovatel má za to, že tato VPÚK pokračuje i na pozemku p. č. XD, a to pro splnění zákonných předpokladů pro vznik veřejně přístupné účelové komunikace. Cesta bezpochyby slouží k obsluze přilehlých nemovitostí, když z pozemní komunikace jsou Za správnost vyhotovení: R. V. 4 30 A 20/2026 obsluhovány kromě pozemků navrhovatele dále pozemky parc. č. st. XF, XG, XH, XCH a XI. Ty by bez obecného užívání pozemní komunikace nemohly být užívány. Na pozemní komunikaci se nacházejí vyjeté koleje v zemi, a tato komunikace tedy bezpochyby je užívána motorovými vozidly. Pozemní komunikace je i označena jako účelová komunikace v pasportu komunikací Města Lomnice nad Popelkou. Takto je pozemní komunikace využívána přinejmenším od roku 1862, jak vyplývá z historických katastrálních map k pozemku navrhovatele, pozemní komunikace je dále zaznamenána na fotografii z roku 1906.

14. Dalšími znaky VPÚK jsou skutečnost, že vlastník pozemku vyslovil souhlas s jejím vznikem a že je nutná k zajištění komunikační potřeby některého z uživatelů. Navrhovatel má za to, že město jako vlastník mělo dostatek příležitostí zamezit užívání pozemní komunikace motorovými vozidly k užívání jeho pozemků, avšak až do vzniku OOP tak nikdy neučinilo. Toto jednání ze strany města lze proto považovat za konkludentní souhlas s užíváním pozemní komunikace jakožto veřejně přístupné účelové komunikace. Navrhovatel dále uvedl, že s ohledem na terén v okolí nelze jeho pozemky obsluhovat z jiné komunikace než z předmětné pozemní komunikace.

15. S ohledem na uvedené má navrhovatel za prokázané, že pozemní komunikace, a to i na pozemku parc. č. XD, je veřejně přístupnou účelovou komunikací. Tato VPÚK byla od nepaměti užívána pro přejezd motorových vozidel, zejména za účelem obsluhy pozemků navrhovatele, když rodinný dům na těchto pozemcích stojí od roku 1842. b) Vztah železničního přejezdu a pozemní komunikace 16.Protože na pozemky navrhovatele vede VPÚK (po obou stranách křížení přejezdu), která byla od nepaměti užívána motorovými vozidly, musí být dle jeho názoru železniční přejezd též určen k dopravě motorovými vozidly. V rodinném domě umístěném na svých pozemcích má jak trvalé, tak i faktické bydliště, je mu tam doručována pošta a má zde sídlo pro svoji živnostenskou činnost. Dle jeho názoru všechny tyto činnosti podporují závěr o tom, že přejezd je určen i pro provoz motorových vozidel.

17. Navrhovatel dále uvedl, že přejezd prošel v roce 2023 generální opravou, byl na něj instalován povrch (konstrukce STRAIL), tzn. že má stejnou šířku a parametry jako přejezdy nacházející se v okolí, které jsou určeny pro dopravu motorovými vozidly. V okolí se nachází přejezd P4720, který prošel stejnou generální opravou a je běžně užíván motorovými vozidly pouze s omezením dopravní značkou „Zákaz vjezdu vozidel s délkou nad 10 m“.

18. Navrhovatel uvedl i to, že vlivem OOP není k jeho rodinnému domu zajištěn přístup složek integrovaného záchranného systému. Pokud by tedy došlo k požáru v rodinném domě navrhovatele, složky IZS by se neměly k rodinnému domu jak dostat. Shodně tak kdyby utrpěl škodu na zdraví v rámci svého obydlí, nemohlo by se k němu dostavit motorové vozidlo ambulantní péče.

19. Pro doplnění kontextu navrhovatel konstatoval, že sama Správa železnic o tomto úseku hovoří jako o přejezdu a povoluje jeho běžné užívání pro účely provedení a užívání stavby, a to v rámci závazného stanoviska ze dne 11. 7. 2024, čj. DUCR-37837/24/CHp, které bylo podkladem pro vydání rozhodnutí o změně stavby před dokončením Městského úřadu Lomnice nad Popelkou, stavebního úřadu, ze dne 11. 11. 2024, čj. PD 4859/2024 (sp. zn. Za správnost vyhotovení: R. V. 5 30 A 20/2026 MULO 802/2024; pozn. správa železnic uvedena v podmínce č. 15) a v rámci evidenčního listu Správy železnic k přejezdu P4719 ze dne 20. 9. 2024. 3) Věcné námitky proti OOP 20.Navrhovatel má zato, že přístup odpůrce je nezákonný, diskriminační a v rozporu s tzv. algoritmem přezkumu opatření obecné povahy, který byl vymezen například v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2025, čj. 1 Ao 1/2005-98. Svoje námitky koncipoval ve smyslu tohoto algoritmu přezkumu a uvedl konkrétní důvody, pro které spatřuje nezákonnost, věcnou nesprávnost, či nepřezkoumatelnost OOP. a) Nezákonnost OOP – porušení účelu opatření obecné povahy 21.Navrhovatel zopakoval, že má za prokázané, že přejezd křižující pozemní komunikaci nemůže sloužit pouze pro pěší, ale i pro dopravu motorových vozidel, neboť pozemní komunikace slouží jako jediný přístup k jeho rodinnému domu na jeho pozemcích. S ohledem na skutkové okolnosti je tak postaveno najisto, že OOP znemožní řádné užívání jeho rodinného domu na jeho pozemcích, neboť neexistuje žádná jiná alternativa, která by mu zajistila řádný přístup k jeho rodinnému domu na jeho pozemcích. Opatřením obecné povahy je tak nepřiměřeně a nedůvodně zasaženo do jeho vlastnického práva ve smyslu ustanovení čl. 11 Listiny základních práv a svobod, a proto nemůže obstát pro nezákonnost.

22. Navrhovatel má dále za to, že OOP představuje nepřiměřený zásah do jeho svobody bydlení ve smyslu ustanovení čl. 12 Listiny základních práv a svobod, když vlivem OOP nemůže svůj rodinný dům na pozemcích řádně užívat a obývat. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2009, čj. 2 Ao 3/2008-100, ve kterém je mimo jiné uvedeno, že smysl umístění dopravních značek nemůže být samoúčelný nebo šikanózní, ale naopak musí být racionální a opodstatněný některým z uvedených legitimních důvodů. Pokud takový důvod neexistuje, jedná se o dopravní značku umístěnou v rozporu se zákonem. Navrhovatel považuje OOP za šikanózní, neboť dopadá pouze na něho, když železniční přejezd P4719 v Lomnici nad Popelkou užívá ve většině případů pouze on, neboť zajišťuje jediný přístup k jeho rodinnému domu na jeho pozemcích. Pozemní komunikace dále nikam nepokračuje.

23. Pro dokreslení situace dodal, že Správa železnic začala prostřednictvím oznámení provozovatele dráhy ze dne 2. 7. 2024, sp. zn. 22454/2024-SŽ-OŘ HKR-ST LBC, účelově tvrdit, že se jedná o železniční přechod P4719 a nikoliv o železniční přejezd. Začala si tak účelově připravovat pozici k tomu, aby dosáhla vydání nezákonného OOP. V Evidenčním listu přejezdu P4719 Správy železnic ze dne 20. 9. 2024 je přitom hovořeno o železničním přejezdu.

24. Navrhovatel má dále zato, že OOP představuje potenciální zásah do jeho bezpečí (života a zdraví), když jeho vlivem není nadále zajištěn přístup složek IZS k jeho rodinnému domu. b) Nemožnost naplnění účelu OOP, možnost regulace jiným legislativním prostředkem, neúměrnost OOP sledovanému cíli a nesplnění kritéria minimalizace zásahu Za správnost vyhotovení: R. V. 6 30 A 20/2026 25. Navrhovatel dále namítl, že se odpůrce nikterak nezabýval skutečností, zdali lze OOP docílit sledovaného účelu. K tomu poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, k testu proporcionality.

26. Navrhovatel dále poukázal na odůvodnění OOP, z něhož citoval úvodní část „…místní úpravou provozu dojde v úseku výše uvedeného žel. přejezdu ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu…“. Z toho dovodil, že nemá za prokázané, že se odjakživa jedná o železniční přechod pro pěší, jak tvrdí odpůrce. Navíc nebyly do dnešního dne instalovány žádné dopravní značky, které jsou uvedeny v OOP. V rámci odůvodnění si odpůrce sám odporuje, když nejprve uvádí, že se jedná o železniční přejezd, a následně uvádí, že se jedná o železniční přechod pro pěší. Naopak navrhovatel zastává po celou dobu konstantní názor, že se jedná o železniční přejezd.

27. Navrhovatel má zato, že OOP není s to dosáhnout svého účelu ve smyslu testu proporcionality. Cílem OOP není regulace provozu motorových vozidel, ale snížení nákladů Správy železnic na údržbu přejezdu, neboť přejezd slouží zejména za účelem obsluhy pozemků navrhovatele.

28. V rámci testu proporcionality opatření obecné povahy má být dále zkoumáno, zdali OOP a sledovaný cíl spolu logicky souvisí, a zda cíle nelze dosáhnout lépe jiným legislativním prostředkem (tzv. kritérium potřebnosti). Dle navrhovatele sledovaný cíl logicky nesouvisí se zněním OOP a odpůrce mohl prostřednictvím jiného OOP dosáhnout legitimního cíle, aniž by došlo k omezení jakéhokoliv subjektivního práva navrhovatele.

29. Navrhovatel znovu zopakoval, že pozemní komunikace směřuje a končí až na jeho pozemcích, a proto je od počátku postaveno na jisto, že se jedná o železniční přejezd a nikoli o železniční přechod. I kdyby bylo reálné dosáhnout sledovaného účelu prostřednictvím OOP, lze dosáhnout sledovaného cíle i takovým opatřením, které by navrhovateli dalo výjimku k tomu, aby měl zajištěn přístup ke svému rodinnému domu motorovými vozidly. Tímto způsobem by nebylo zasaženo do jakýchkoliv subjektivních práv kohokoli.

30. Dle navrhovatele není OOP s to obstát ani ve vztahu k úměrnosti sledovanému cíli (tzv. kritérium proporcionality v užším slova smyslu), ani ve vztahu k tomu, zda nelze sledovaného cíle dosáhnout jiným legislativním prostředkem (kritérium potřebnosti). Proto je OOP nezákonné a věcně nesprávné. Navrhovateli není zřejmé, proč odpůrce a další zainteresované subjekty nezvolili cestu většího zabezpečení předmětného přejezdu (např. zkapacitněním a zkvalitněním přejezdu za současného zřízení ochranného značení), a místo toho nepřiměřeně omezili jeho práva.

31. Závěrem navrhovatel shrnul, že prostřednictvím předmětného OOP bylo nepřiměřeně zasaženo do jeho subjektivních práv, a to zejména do jeho základních lidských práv – vlastnické právo, svoboda bydlení, právo na bezpečnost a ochranu zdraví a majetku a právo na volný přístup ke složkám integrovaného záchranného systému.

32. S poukazem na ustanovení § 2 odst. 3 správního řádu, dle kterého správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře (jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká, a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu), navrhovatel uvedl, že rodinný dům na jeho pozemcích byl proveden a užíván (včetně příjezdu motorových vozidel) až doposud v dobré víře, přičemž je povinností odpůrce hájit práva nabytá v dobré víře. Za správnost vyhotovení: R. V. 7 30 A 20/2026 III. Vyjádření odpůrce k návrhu 33.Odpůrce ve svém vyjádření k návrhu předně uvedl, že námitky navrhovatele doručené v průběhu procesu vydávání dotčeného OOP vypořádal v odůvodnění OOP dostatečným a přezkoumatelným způsobem. Ze všech podkladů, které měl při vydání opatření obecné povahy k dispozici (zejména provozně technický list Správy železnic, s. p.), je zřejmé, že v dotčeném případě se jedná o železniční přechod P 4719 a že navrhovanou místní úpravou provozu na pozemních komunikací dojde k uvedení do souladu provozně technického uspořádání přechodu tělesa dráhy a úpravy provozu na pozemních komunikacích, a to i z důvodu ochrany (života, zdraví a majetku) uživatelů pozemní komunikace vedoucí na pozemcích par. č. XA a XD.

34. K navrhovatelem tvrzenému zásahu do jeho vlastnického práva a tvrzenému nepřiměřenému omezení jeho práva na svobodu bydlení odpůrce uvedl, že vydáním dotčeného opatření obecné povahy k takovému zásahu nedošlo a že jeho tvrzení jsou nedůvodná. Odpůrce vyslovil přesvědčení, že nemožnost užívat železniční přechod P 4719 pro jízdu motorovými vozidly byla dána provozně technickými parametry tohoto přechodu již před vydáním opatření obecné povahy a jeho vydání na tom nic nezměnilo.

35. K navrhovatelově popisu a dokládání, že pozemní komunikace vedoucí po pozemcích p. č. XA a XD je tzv. veřejně přístupnou účelovou komunikací, odpůrce uvedl, že předmětem řízení o vydání OOP nebylo posuzování charakteru pozemní komunikace a že tento charakter pozemní komunikace ani není pro posouzení věci relevantní. Odpůrce má za to, že navrhovateli nikdo nebrání pozemní komunikaci vedoucí na shora uvedených pozemcích užívat, užívání pozemní komunikace je však možné pouze za určitých podmínek. Rovněž námitku stran nemožnosti složek integrovaného záchranného systému dostavit se k pozemkům v jeho vlastnictví označil za nedůvodnou, neboť složky IZS mají v nezbytných případech, krizových situacích, zajištěn příjezd přes cizí pozemky ze zákona.

36. K námitce navrhovatele, že zamezením vjezdu motorovými vozidly přes železniční přechod P 4719 je nedůvodně zasahováno do jeho vlastnického práva a práva na svobodu bydlení, odpůrce uvedl, že pokud byly jeho pozemky zastavěny stavbami (bez ohledu na účel užívání) již od roku 1824, nelze plnohodnotné užívání těchto pozemků a staveb vázat na přístupnost motorovými vozidly, neboť ta byla vynalezena až v roce 1886. Nepřístupnost pozemků ve vlastnictví navrhovatele motorovými vozidly tedy nezasahuje do jeho práv a svobod. Nadto je potřeba uvést, že motorová vozidla mohou přijet až k dotčenému železničnímu přechodu P4719, který je vzdálen cca 30 m od dotčených pozemků a rodinného domu navrhovatele.

37. Odpůrce uzavřel, že opatření obecné povahy dle jeho názoru neznemožňuje řádné užívání rodinného domu navrhovatele, nepředstavuje ani nepřiměřený zásah do svobody jeho bydlení a navrhovatel svá tvrzení neprokázal. Odpůrce proto označil návrh za nedůvodný a navrhl jeho zamítnutí.

IV. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení

38.Jako osoba zúčastněná na řízení se do soudního řízení přihlásila Správa železnic, státní organizace, Oblastní ředitelství Hradec Králové (dále také buď jen „Správa železnic“, nebo „OZNŘ“). K věci samotné se nevyjádřila a pouze navrhla zamítnutí návrhu na zrušení napadeného OOP. Za správnost vyhotovení: R. V. 8 30 A 20/2026 V. Posouzení návrhu krajským soudem 39.Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Učinil tak bez nařízení jednání postupem za podmínek stanovených dle ustanovení § 51 odst. 1 věty druhé i ustanovení § 76 odst. 1 s. ř. s. Po přezkoumání správního spisu a uvážení okolností případu dospěl krajský soud k závěru, že návrh je důvodný.

40. Ze správního spisu vyplynulo, že odpůrce vydal žalobou napadené OOP na základě žádosti Správy železnic ze dne 18. 4. 2023 o stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci před železničním přechodem pro pěší P4719, který kříží účelovou komunikaci (ul. Betlémská v Lomnici nad Popelkou). Ta svůj požadavek zdůvodnila tím, že se jedná o úzký přechod pro pěší, který není určen pro přejezd vozidel přes něj, že rozhledové poměry vyhovují pouze pro přístup k objektu čp. XE a ne pro příjezd osobním autem. Její návrh spočíval v osazení dopravního značení č. IP 10a „Slepá pozemní komunikace“ umístěného na začátku ulice Betlémská, a osazení dopravního značení č. B1 „Zákaz vjezdu všech vozidel v obou směrech“ před železničním přejezdem P4719.

41. Místní úpravu provozu na pozemní komunikaci projednal správní úřad s příslušným orgánem Policie ČR, územním odborem Semily, dopravním inspektorátem. Ten vydal písemné vyjádření dne 20. 11. 2023, čj. KRPL-110494-2/ČJ-2023-181106-03, v němž tento orgán s navrhovanou místní úpravou dopravního značení vyslovil souhlas.

42. Dne 29. 11. 2023 vydal odpůrce oznámení návrhu stanovení místní úpravy provozu vydávaného opatřením obecné povahy. Proti návrhu byly podány navrhovatelem námitky ze dne 31. 12. 2023. Ke vzneseným námitkám odpůrce vyžádal vyjádření Správy železnic, ta se vyjádřila dne 22. 7. 2024.

43. Dne 1. 4. 2025 vydal odpůrce opatření obecné povahy - veřejnou vyhlášku čj. OD/1624/25, které je nyní navrhovatelem napadeno. V jeho odůvodnění se odpůrce k jím uplatněným námitkám vyjádřil.

44. Při přezkoumání napadeného opatření obecné povahy vycházel krajský soud ve smyslu § 101b odst. 3 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání, dle § 101d odst. 1 s. ř. s. je při rozhodování vázán rozsahem a důvody návrhu.

45. Úvodem nutno konstatovat, že není sporu o tom, že navrhovatel je vlastníkem pozemků p. č. XB a p. č. st. XC, jehož součástí je stavba rodinného domu čp. XE, město Lomnice nad Popelkou je vlastníkem pozemku p. č. XA a XD.

46. Krajský soud se v prvé řadě zabýval splněním podmínek řízení, konkrétně zda lze napadený správní akt považovat za opatření obecné povahy ve smyslu ustanovení § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), ve spojení s vyhláškou č. 294/2015 Sb. Napadený správní akt změnil a stanovil místní úpravu provozu na pozemních komunikacích, která zakládá pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než by měli podle obecné zákonné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Má proto povahu opatření obecné povahy (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2018, č. j. 10 As 336/2017- 46; všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Za správnost vyhotovení: R. V. 9 30 A 20/2026 47. Pokud jde o aktivní legitimací navrhovatele, dle § 101a odst. 1 s. ř. s. je návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k tomu v usnesení ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120 (publikováno pod č. 1910/2009 Sb. NSS) uvedl, že „navrhovatel tedy musí v první řadě tvrdit, že existují určitá jemu náležející subjektivní práva, která jsou opatřením obecné povahy dotčena (…) Splnění podmínek aktivní procesní legitimace bude tedy dáno, bude-li stěžovatel logicky konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy.“ 48.Aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu vyplývá z jeho tvrzení ohledně porušení hmotněprávní sféry či procedurálních pravidel při vydávání opatření obecné povahy. Aktivní procesní legitimace je založena na základě tvrzení o dotčení na jeho veřejných subjektivních právech opatřením obecné povahy. Navrhovatel byl v tomto případě legitimován k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy, neboť se na základě OOP změnila místní úprava provozu na pozemní komunikaci a navrhovatel uvedl, že je vlastníkem pozemků a rodinného domu v dotčené lokalitě, ke kterým lze přijet právě po předmětné pozemní komunikaci. Mohl by tak být dotčen na svých veřejných subjektivních právech, pokud by bylo napadeným opatřením obecné povahy zasaženo do výkonu jeho vlastnického práva.

49. Pasivně legitimovaným účastníkem řízení o zrušení opatření obecné povahy je ten, kdo napadené opatření obecné povahy vydal. Odpůrcem je proto v dané věci Městský úřad Semily, odbor dopravy.

50. Krajský soud připomíná, že podmínky pro vydání opatření obecné povahy jsou upraveny v ustanovení § 171 a násl. správního řádu, kde je upraven proces zveřejnění návrhu OOP (ustanovení § 172 odst. 1, 2, 4, 5), jsou zde zakotveny požadavky, které zákonodárce klade na vlastní opatření obecné povahy, které stanoví, že OOP musí obsahovat odůvodnění, musí být oznámeno veřejnou vyhláškou, zveřejněno na úředních deskách obcí, jichž se týká, upravuje jeho účinnost, možnost podání opravného prostředku a exekučního vymáhání (ustanovení § 172 odst. 1 správního řádu), a uvedeno, že pro řízení o OOP platí obdobně část první a přiměřeně část druhá správního řádu s možností posoudit soulad OOP se zákonem v přezkumném řízení (ustanovení § 174 odst. 1 a 2 správního řádu).

51. Při samotném posouzení důvodnosti návrhu krajský soud vyšel z ustálené judikatury správních soudů, zejména Nejvyššího správního soudu, která stanovila pět kritérií pro posouzení opodstatněnosti návrhu (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, nebo ze dne 4. 5. 2011, č. j. 9 Ao 2/2011-53). Pouze pro úplnost krajský soud konstatuje, že rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém nedávném usnesení ze dne 12. 12. 2023, č. j. 9 Ao 37/2021-57, vyslovil názor, že „po novele soudního řádu správního provedené zákonem č. 303/2011 Sb. je soud při přezkumu opatření obecné povahy, s výjimkami plynoucími z právní úpravy, vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Pro soud naopak není závazný tzv. algoritmus přezkumu, jak byl poprvé vymezen v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, č. 740/2006 Sb. NSS.“ Jelikož však navrhovatel začlenil svůj návrh pod body zmiňovaného algoritmu soudního přezkumu opatření obecné povahy, krajský soud toto členění z důvodu přehlednosti věci zachoval.

52. Zmíněný algoritmus (test) přezkumu spočívá v jednotlivých na sebe navazujících krocích: Za správnost vyhotovení: R. V. 10 30 A 20/2026 1) přezkum pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; 2) přezkum otázky, zda správní orgán při jeho vydávání nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti; 3) přezkum otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem (procesní postup); 4) přezkum obsahu opatření obecné povahy z hlediska jeho rozporu se zákonem; 5) přezkum z hlediska jeho proporcionality zahrnující kritérium vhodnosti, potřebnosti, minimalizace zásahů a kritérium proporcionality v užším slova smyslu).

53. Lze konstatovat, že k prvním dvěma podmínkám pro vydání opatření obecné povahy navrhovatel ničeho nenamítal a ani krajský soud sám neshledal důvod ke zpochybnění pravomoci a působnosti odpůrce při vydávání napadeného opatření obecné povahy. Není proto dán žádný důvod pro jejich bližší zkoumání.

54. Námitky navrhovatele se týkají de facto kroků 3, 4 a zejména pak kroku 5 výše uvedeného algoritmu. Zmíněné kroky 3 a 4 se týkají přezkumu otázky, zda bylo opatření obecné povahy vydáno zákonem stanoveným postupem a zda není v rozporu se zákonem. Navrhovatel spatřuje nezákonnost OOP v tom, že porušuje svůj účel. K tomu namítal, že předmětná pozemní komunikace slouží jako jediný přístup k jeho rodinnému domu a pozemkům, přičemž neexistuje jiná alternativa, a je tím nepřiměřeně a nedůvodně zasaženo do jeho vlastnického práva a svobody bydlení. OOP označil za šikanózní, neboť dopadá pouze na něho, když železniční přejezd P4719 užívá většinou pouze on, neboť zajišťuje jediný přístup k jeho nemovitostem, přičemž pozemní komunikace dále nikam nepokračuje. K tomu také podrobně popsal skutkové okolnosti věci včetně vztahu pozemní komunikace a železničního přejezdu a má zato, že bylo nutno zohlednit (resp. odpůrce nezohlednil) všechny tyto skutečnosti včetně existence VPÚK na pozemní komunikaci.

55. Navrhovatel tedy v této části svého návrhu spatřuje nezákonnost OOP v tom, že se jeho vydání neopírá o dostatečné zohlednění všech skutkových okolností případu a že nezákonně zasahuje do jeho vlastnického práva a svobody bydlení.

56. Z předloženého správního spisu i odůvodnění napadeného OOP vyplývá, že odpůrce vycházel při jeho vydání a při rozhodování o námitkách podaných navrhovatelem k návrhu OOP z důvodů uvedených v podnětu (žádosti) Správy železnic k zavedení místní úpravy provozu, z jejího stanoviska ze dne 22. 7. 2024 k podaným námitkám, z vyjádření dotčeného orgánu, tj. Policie ČR, a provozně technického listu Správy železnic (Evidenčního listu přejezdu P4719).

57. Pokud jde o zákonem stanovený postup přijetí OOP, v daném případě se odpůrce řídil postupem stanoveným v § 77 zákona o silničním provozu a § 171 odst. 2 správního řádu. Tomuto jeho samotnému precesnímu postupu nelze v zásadě nic vytknout.

58. Jestliže navrhovatel současně argumentuje existencí VPÚK na předmětné komunikaci, jejíž znaky podrobně rozebral a podpořil důkazy, nutno uvést, že přijetím předmětného dopravního značení (DZ IP 10a „Slepá komunikace“ a DZ B1 „Zákaz vjezdu všech vozidel v obou směrech“) se charakter této komunikace z pohledu existence či neexistence VPÚK nijak nezměnil. To, že nějaká komunikace je veřejně přístupnou účelovou komunikací, nevypovídá totiž nic o tom, jakým způsobem je nebo může být širokou veřejností užívána (určitá VPÚK může sloužit i jen pěším, tj. nemotorové dopravě). Lze poznamenat, že již v samotném úvodu posuzované veřejné vyhlášky odpůrce uvedl, že stanoví místní úpravu Za správnost vyhotovení: R. V. 11 30 A 20/2026 provozu na železničním přejezdu P4719 na „veřejně přístupné účelové komunikaci na p. p. č. XA na ul. Betlémská“. I z dalších listin je pak zřejmé, že odpůrce samotnou existenci VPÚK na předmětné komunikaci předpokládá a nijak nesporuje. Nutno zdůraznit, že deklarace VPÚK nebyla vůbec předmětem řízení a pro stanovení místní úpravy provozu k tomu v daném případě ani nebyl důvod.

59. Navrhovatel vyslovil nesouhlas i s tím, že je železniční přejezd (přechod) pouze pro pěší, k čemuž poukazoval mimo jiné na jeho dlouhodobé užívání motorovými vozidly za účelem obsluhy rodinného domu, na generální opravu přejezdu v roce 2023 (došlo ke zpevnění a rozšíření a má parametry jako jiné přejezdy v okolí určené pro motorová vozidla). Ke svým námitkám proti návrhu veřejné vyhlášky přiložil i fotodokumentaci k rozhledovým poměrům na přejezdu.

60. K uvedenému je nutno konstatovat, že zákon pracuje s pojmem „přejezd“ jako obecným označením křížení s dráhou a není vázán na způsob pohybu, tj. zda jde o jízdu nebo chůzi (železniční přejezd je místo, kde se úrovňově kříží pozemní komunikace se železnicí … a je označené příslušnou dopravní značkou“ - srov. § 2 písm. bb) zákona o silničním provozu). V právním smyslu tak nejde o „přechod pro chodce“, ale o úrovňové křížení dráhy s pozemní komunikací. Pojem „přejezd“ je tedy ustálený právní termín pro křížení dráhy s komunikací a neznamená to, že tam musí jezdit motorová vozidla. Název je dán typem křížení, ne tím, kdo ho používá. Železniční přejezd však může být od počátku určen i jen pro pěší, neboť vyhláška č. 177/1995 Sb. např. ve svém § 4 odst. 1 a 6 výslovně počítá s „přejezdem určeným výlučně pro chůzi osob“ a „křížením dráhy s komunikací pro pěší“. Takže je možné, že přejezd slouží jen chodcům. U přejezdu pro vozidla musí být splněny technické a bezpečnostní podmínky, vyhláška požaduje zejména označení a zabezpečení přejezdu, rozhledové poměry, sjízdnost přejezdové vozovky a další technické parametry jako např. příslušnou délku a šířku přejezdu (srov. § 17 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1995 Sb.).

61. Argument navrhovatele, že se přes předmětný železniční přejezd roky jezdilo autem, tedy sám o sobě není dostačující pro určení typu přejezdu, mohlo jít jen o faktický stav, který nebyl dosud dopravně vyznačen. Dlouhodobé faktické užívání přejezdu motorovými vozidly by samo o sobě nemohlo automaticky určit typ přejezdu, ani založit právo vjezdu přes přejezd.

62. Na druhou stranu však Správa železnic tvrdí, že jde o přejezd pro pěší, a toto své tvrzení dokládá pouze Evidenčním listem přejezdu P4719. To je sice relevantní podklad, avšak vzhledem k tomu, že má pouze evidenční a informační funkci, nemůže jít o podklad jediný vzhledem k námitkám navrhovatele rozporujícím právě právní režim tohoto přejezdu. Jestliže by totiž předmětný přejezd měl parametry pro přejezd motorových vozidel a komunikace byla šířkově a stavebně sjízdná, sloužící k obsluze rodinného domu vzdáleného cca 30 m, a přejezd takto byl dlouhodobě užíván, je zřejmé, že typ přejezdu a jeho režim zcela jednoznačný není. Odpůrce si proto měl vyžádat i další relevantní podklady (např. historické nebo rekonstrukční dokumenty, zjistit důvod, proč byl přejezd takto evidován, jaké jsou jeho parametry z pohledu možnosti přejezdu motorovými vozidly, posoudit stav navazující komunikace, apod.). Nemůže postačit samotné tvrzení Správy železnic, že z její strany jde jen o reakci na porušování právních předpisů, protože vjezd aut na železniční přejezd byl jen nežádoucí faktický stav, přičemž argumentuje pouze zcela obecně „nevyhovujícími rozhledovými poměry podle ČSN 73 63830“. Odpůrce Za správnost vyhotovení: R. V. 12 30 A 20/2026 přitom odůvodnil přijetí předmětné místní úpravy právě tím, že dojde v úseku železničního přejezdu „ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu“ (viz strana 2 předmětného OOP) a že „dojde k souladu dopravního značení a typu železničního přejezdu, v tomto případě železničního přechodu pro pěší“ (viz strana 3 OOP). Podklady pro takový závěr i samotné odůvodnění jsou ale nedostatečné a odůvodnění nepřezkoumatelné.

63. S výše uvedeným úzce souvisí i další navrhovatelova námitka, když s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 3/2008-100, označil napadené OOP za šikanózní, protože dopadá pouze na něho (tj. jde o nedostatek ve 4 kroku algoritmu).

64. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu nesmí být dopravní značení samoúčelné či dokonce šikanózní, ale musí být racionálně odůvodněné. Nesmí tedy být v rozporu § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu. Zmíněné ustanovení stanoví, že se dopravní značky, světelné a akustické signály, dopravní zařízení a zařízení pro provozní informace smějí užívat jen v takovém rozsahu a takovým způsobem, jak to nezbytně vyžaduje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích nebo jiný důležitý veřejný zájem. Nejvyšší správní soud k tomu v rozhodnutí svého rozšířeného senátu ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 3/2008-100, uvedl, že „smysl umístění dopravních značek nemůže být samoúčelný či dokonce šikanózní, nýbrž že musí být racionální a opodstatněný některým z uvedených legitimních důvodů. Pokud takový důvod neexistuje, jedná se o dopravní značku umístěnou protizákonně”.

65. Dle § 76 odst. 1 věta první zákona o silničním provozu je místní úprava provozu na pozemních komunikacích nadřazená obecné úpravě provozu na pozemních komunikacích.

66. Místní úprava provozu na pozemních komunikacích tedy vylučuje obecnou úpravu provozu na pozemních komunikacích. S ohledem na ustanovení § 78 odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích pak může místní úprava na pozemních komunikacích obstát pouze tehdy, pokud je prokázáno, že její stanovení buď „vyžaduje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích” nebo „jiný důležitý veřejný zájem”. Tedy že jsou zde relevantní důvody pro to, aby obecná úprava provozu na pozemních komunikacích neplatila. A pokud by platila, byla by nebezpečná a současně by ohrožovala plynulost provozu anebo by ohrožovala nějaký jiný důležitý veřejný zájem.

67. Dle § 173 odst. 1 věta první správního řádu musí opatření obecné povahy obsahovat odůvodnění. Ustanovení § 174 odst. 1 správního řádu stanoví, že pro řízení podle části šesté upravující opatření obecné povahy platí obdobně ustanovení části první a přiměřeně ustanovení části druhé. Pokud jde o náležitosti odůvodnění, tedy platí ustanovení § 68 odst. 3 věta první správního řádu, podle kterého v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

68. Odůvodnění posuzovaného OOP však požadavkům na jeho dostatečné a racionální zdůvodnění neodpovídá. Z hlediska dodržení § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu odpůrce odůvodnil opatření obecné povahy pouze tím, že dojde ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu. Jak je uvedeno shora, takové odůvodnění obecně, a už vůbec ne s ohledem na námitky navrhovatele podané proti návrhu OOP (proběhlá rekonstrukce Za správnost vyhotovení: R. V. 13 30 A 20/2026 přejezdu, jeho zpevnění a rozšíření, fotodokumentace včetně zaznamenaných rozhledových poměrů) postačit nemůže a je nepřezkoumatelné.

69. Nedostatky pak spatřoval navrhovatel zejména v 5. kroku algoritmu soudního přezkumu OOP, tedy v jeho neproporcionalitě. Namítal, že se odpůrce nijak nezabýval kritériem vhodnosti, tj. zda-li lze předmětným OOP docílit sledovaného účelu (navrhovatel zdůraznil, že k jeho domu nelze zajistit jiný přístup, a má zato, že Správa železnic chce pouze docílit snížení nákladů na údržbu přejezdu); nezabýval se kritériem potřebnosti, neboť dle navrhovatele odpůrce mohl zvolit jiné opatření (např. udělit mu výjimku pro přístup k rodinnému domu prostřednictvím motorových vozidel); nezabýval se ani kritériem proporcionality v užším slova smyslu (zda-li je OOP úměrné sledovanému cíli).

70. Při hodnocení souladu napadeného OOP nejen se zákonem, ale i se zásadou proporcionality je třeba posuzovat, zda jsou v něm přesvědčivě vysvětleny důvody jeho přijetí a také nezbytnost rozsahu a způsobu užití dopravního značení, a to zejména ve vztahu ke stávajícímu dopravnímu značení, resp. dosavadnímu dlouhodobému faktickému stavu (viz např. rozsudek NSS ze dne 26. 5. 2016, čj. 7 As 39/2016-47). Základním předpokladem poskytnutí efektivní soudní ochrany právům účastníků řízení je totiž právě existence jeho řádného odůvodnění.

71. V daném případě napadené OOP zcela postrádá odůvodnění zásady proporcionality, což v daném případě brání věcnému přezkumu a posouzení důvodnosti námitek navrhovatele (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006-73, nebo rozsudek téhož soudu ze dne ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008–136). Soud je dokonce oprávněn zrušit opatření obecné povahy z moci úřední pro vady řízení, i pokud nejsou navrhovatelem namítány, pokud tyto vady brání přezkumu napadeného opatření v rozsahu návrhových bodů.

72. Jak již bylo shora uvedeno, dle § 173 odst. 1 správního řádu musí opatření obecné povahy obsahovat odůvodnění. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že i v odůvodnění opatření obecné povahy je nutno uvést důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů (§ 68 odst. 3 a § 174 odst. 1 správního řádu). Nedostatek důvodů OOP způsobuje jeho nepřezkoumatelnost.

73. Odpůrce byl při přijímání předmětného OOP povinen provést i test proporcionality, jak byl popsán v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005- 98, tj. posoudit jej z hlediska kritéria vhodnosti, potřebnosti, minimalizace zásahů a proporcionality v užším slova smyslu. Své úvahy a závěry vyplývající z provedeného testu proporcionality pak měl náležitě popsat v odůvodnění napadeného opatření obecné povahy. Nic takového však neučinil.

74. V tomto kontextu krajský soud uvádí, že z obsahu správního spisu je zřejmé, že cílem vydaného opatření obecné povahy bylo zakázat vjezd všech vozidel na přejezd P4719 z důvodu bezpečnosti. Předně nutno zopakovat, že nebyla dostatečně podložena ani posouzena otázka, zda předmětný přejezd má či nemá požadované parametry pro přejezd motorových vozidel. Navrhovatel přitom argumentoval i tím, že v okolí nacházející se přejezd P4720 prošel stejnou generální opravou, je stejných parametrů a je běžně motorovými vozidly užíván (pouze s omezením, a to zákazem vjezdu vozidel s délkou nad 10 m). V daném případě bylo třeba i z pohledu dalších kritérií zásady proporcionality Za správnost vyhotovení: R. V. 14 30 A 20/2026 zvážit dosavadní dlouhodobý faktický stav užívání přejezdu motorovými vozidly k obsluze rodinného domu vzdáleného cca 30 m od něj (tuto obsluhu zřejmě nelze zajistit jinak) a posoudit i vliv rekonstrukce přejezdu v roce 2023 na jeho parametry a ověřit jeho parametry z pohledu ne/možnosti vjezdu motorových vozidel. Ohledně potřebnosti změny místní úpravy a minimalizace zásahů do práv adresátů rozhodně nebylo možno se v daném případě spoléhat pouze na samotný požadavek žadatele (Správy železnic) o změnu místní úpravy a jeho zcela obecná tvrzení o zachování bezpečnosti v daném místě, tvrzení, že jde od počátku o úzký přechod pro pěší a že rozhledové poměry nevyhovují pro přejezd osobním autem.

75. V rámci testu proporcionality tak měl odpůrce zvažovat zásah do práv adresátů vyvolaný napadeným OOP, zde tedy zejména do práv navrhovatele, který je zřejmě jediným, kterého se předmětné OOP de facto dotýká, a řádně odůvodnit, zda se sledovaného cíle nedalo dosáhnout i jinak (např. za současného udělení výjimky pro navrhovatele) a zda následky napadeného opatření obecné povahy jsou úměrné sledovanému cíli. Přitom měl vzít v potaz mimo jiné také dosavadní dlouhodobý faktický stav. Své úvahy a závěry vyplývající z provedeného testu proporcionality pak měl odpůrce náležitě popsat v odůvodnění napadeného OOP, což však neučinil.

76. Krajský soud dodává, že odůvodnění OOP může být i stručné, avšak nemělo by postrádat určité zhodnocení stávajícího faktického stavu (zvlášť pokud jde o stav dlouhodobý), uvedení důvodů, pro něž se správní orgán rozhodl ke stanovení dané změny (doložených relevantními podklady) včetně vyhodnocení kolidujících zájmů a uvedení konkrétních úvah týkajících se bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikací. O to více pak za situace, kdy byly proti návrhu OOP vzneseny konkrétně specifikované námitky.

77. Napadené opatření obecné povahy tak postrádá řádné odůvodnění, v tomto případě zásadní a výchozí předpoklad pro posouzení zejména 4. a 5. kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy. V tom krajský soud spatřuje ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 101b odst. 5 s. ř. s. vadu řízení spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, jež má za následek nepřezkoumatelnost napadeného OOP, která v daném případě brání přezkumu důvodnosti námitek navrhovatele ohledně zákonnosti OOP a jeho proporcionality.

78. Dlužno dodat, že vzhledem k uvedenému závěru krajský soud pro nadbytečnost neprováděl navrhovatelem navržené důkazy.

VI. Závěr a náklady řízení

79.Krajský soud proto napadené opatření obecné povahy zrušil jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 101b odst. 5 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že by (případné) opakované změny místní úpravy silničního provozu mohly mít negativní vliv na bezpečnost silničního provozu, poskytl soud odpůrci čas k tomu, aby v případě, že po ověření a posouzení shora nastíněných otázek setrvá na názoru o potřebě změny místní úpravy provozu v daném místě, mohl OOP (ve stejné či jiné podobě) vydat znovu, a to s řádným a přezkoumatelným odůvodněním. S ohledem na lhůty stanovené v § 172 odst. 1 a 5 správního řádu a § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu se soudu jeví lhůta 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku jako dostatečná. Za správnost vyhotovení: R. V. 15 30 A 20/2026 80. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Odpůrce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení procesně úspěšného navrhovatele jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč a náhradou nákladů právní služby poskytnuté mu advokátem, jehož odměna vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Ten učinil ve věci dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu) po 4 620 Kč, k tomu má nárok na úhradu 2 režijních paušálů po 450 Kč (§ 9 odst. 4 písm. d/ a § 13 odst. 3 advokátního tarifu). Zástupci žalobce jako plátci DPH byla odměna a náhrady povýšena o hodnotu této daně ve výši 21 % (§ 14a advokátního tarifu), tj. o 2 129,40 Kč, zaokrouhleně k úhradě 2 129 Kč. Celkem tedy činí důvodně vynaložené náklady řízení žalobce před krajským soudem částku 17 269 Kč, kterou je odpůrce povinen uhradit navrhovateli k rukám jeho zástupce.

81. Osoba zúčastněná na řízení by dle ustanovení § 60 odst. 5 s. ř. s. měla při bránění svého práva vyplývajícího jí ze žalobou napadeného rozhodnutí právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci nebo na náhradu těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí uložil soud. K takové situaci však v projednávané věci nedošlo. Krajský soud neshledal podmínky ani pro to, aby byla povinna hradit náhradu nákladů řízení úspěšnému navrhovateli. Proto krajský soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 17. června 2026 JUDr. Jan Rutsch v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: R. V.