30 A 21/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D. a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce: M. Š. zastoupen advokátem JUDr. Emilem Flegelem sídlem Bozděchova 1840/7, 150 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1XCH/57, 587 33 Jihlava za účasti:

1. CETIN a. s. sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 – Libeň 2. Cplast s. r. o., IČ: 07069286 sídlem Zakouřilova 1279/126, 149 00 Praha zastoupen advokátkou JUDr. Věrou Škvorovou, Ph.D. sídlem Hradešínská 2373/27, 101 00 Praha 10 3. L. Č. v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2026, č. j. KUJI 20587/2026, sp. zn. OUP 304/2021 Sch-32, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit osobě zúčastněné na řízení č. 2, společnosti Cplast s.r.o., IČ: 07069286, na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 269 Kč, a to do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku, k rukám jejího zástupce.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení č. 1 a 3 nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové dne 1. 4. 2026 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2026, č. j. KUJI 20587/2026, sp. zn. OUP 304/2021 Sch-32, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Ledeč nad Sázavou ze dne 10. 5. 2021, č. j. MLNS/2181/2020/OVZP- OdVUP-9 (dále jen „Rozhodnutí správního orgánu I. stupně“ či „Společné povolení“).

2. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně bylo ve společném územním a stavebním řízení podle § 94p odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), vydáno společné povolení na stavbu: Skladovací hala 1 1 etapa na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD a XE v katastrálním území xx (dále také jen „Stavba“). Pokud se níže mluví o stavebním zákoně, myslí se jím zákon č. 183/2006 Sb., není-li uvedeno jinak.

3. Žalobce je vlastníkem nemovitostí uvedených na LV č. 1106 pro k. ú. cc, vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrálním pracovištěm Havlíčkův Brod, a to konkrétně pozemků p. č. XF, XG a st. p. č. XH, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. XCH. V bezprostředním sousedství těchto nemovitostí ve vlastnictví žalobce provádí společnost Cplast s.r.o., IČ: 070 69 286 (dále jen „Stavebník“), posuzovanou Stavbu.

4. Krajský soud ve věci již dříve rozhodoval rozsudkem ze dne 16. 1. 2024, č. j. 30 A 81/2023- 77, jehož výrokem I. zamítl návrh žalobce na zrušení částí změny č. 1 Územního plánu sídelního útvaru Ledeč nad Sázavou, schválené dne 11. 12. 2002 usnesením zastupitelstva města Ledeč nad Sázavou č. 2a.2002/7ZM-s. Výrokem II. zamítl žalobu žalobce proti dřívějšímu rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno Společné povolení. Výrokem III. rozhodl o nákladech účastníků řízení. Výrokem IV. rozhodl o nákladech osob zúčastněných na řízení. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 20. 2. 2025, č. j. 8 As 40/2024-70, zrušil posledně uvedený rozsudek krajského soudu ve výrocích II., III. a IV. a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Ve zbytku kasační stížnost zamítl. Ve zrušujícím rozsudku kasační soud shledal některé ze žalobních námitek směřujících proti napadenému rozhodnutí nedůvodnými (problematika závazných stanovisek orgánů územního plánování – viz jeho body [40] až [43], nesrovnalosti v popisu pozemků dotčených Stavbou a etapizace projektu – viz jeho body [44] až [50], upuštění od ústního jednání a ohledání na místě – viz jeho body [65] až [67], popis výšky Stavby – viz jeho body [57] až [59]).

5. Krajský soud se tak dále zabýval pouze těmi žalobními body, které kasační soud ve zrušujícím rozsudku shledal důvodnými [zda se jednalo v řízení před správními orgány o řízení s velkým počtem účastníků, otázkou vzdálenosti Stavby od žalobcových nemovitostí a problematikou (chybějícího) povolení připojení nemovitostí k pozemní komunikaci]. Některé z těchto žalobních bodů shledal krajský soud důvodnými, proto svým rozsudkem ze dne 29. 7. 2025, č. j. 30 A 81/2023-179, zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2023 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. O později a nově vydaném rozhodnutí žalovaného rozhoduje krajský soud v nynějším řízení.

II. Obsah žaloby

6. Žalobce v prvé řadě namítal, že po vydání rozsudku Krajského soudu v Hradci králové ze dne 29. 7. 2025, č. j. 30 A 81/2023-179, byla prolomena právní moc Společného povolení Stavby a žalovaný neměl v daném řízení vůbec pokračovat. V situaci, kdy žalovaný věděl, že Stavba již byla realizována, a to navíc v rozporu se Společným povolením, neměl vůbec Stavebníka vyzývat k doplnění podkladů do řízení a na základě těchto znovu potvrdit Společné povolení. Povinností žalovaného bylo dané správní řízení pro bezpředmětnost zastavit a zahájit řízení o nařízení odstranění Stavby. V případě, kdy Stavba již byla realizována zčásti podle nezákonného Společného povolení a zčásti dokonce i v rozporu s ním, nemohla mít výzva odvolacího správního orgánu k doplnění podkladů praktický význam. Stavebník mohl doložit pouze zkreslení skutečného stávajícího stavu Stavby, který se neshoduje se Společným povolením.

7. V dalším žalobním bodě žalobce opětovně namítal, že v řízení před správními orgány bylo chybně doručováno veřejnou vyhláškou. Žalobce se neztotožnil se závěrem krajského soudu vysloveným v jeho rozsudku č. j. 30 A 81/2023-179, kde tento nahradil činnost správních orgánů a sám vymezil okruh účastníků řízení ke dni zahájení posuzovaného správního řízení. Bylo povinností správního orgánu odůvodnit, proč vede řízení jako řízení s velkým počtem účastníků. Stavební úřad konkrétní vlastníky pozemků sousedících s povolovaným záměrem ani nezjišťoval a spokojil se s pouhým počtem těchto pozemků. Až v řízení před krajským soudem tak bylo určeno, že počet účastníků řízení dílem náhody odpovídá zvolenému způsobu doručování. Žalobce má nadto pochybnost ohledně společnosti GasNet, s. r. o., která se objevila ve výčtu účastníků řízení vymezeném krajským soudem v jeho rozsudku č. j. 30 A 81/2023-179, ačkoli nebyla v oznámení o zahájení společného územního a stavebního řízení ze dne 30. 3. 2021.

8. V pořadí třetím žalobním bodem žalobce opakovaně namítal že Společné povolení je v rozporu s § 13a odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 503/2006 Sb. a neobsahuje náležitý popis umístění Stavby na pozemku, potažmo minimální vzdálenosti od hranic pozemku a sousedních staveb. Zároveň sporoval, že by Stavba byla od hranic jeho pozemku umístěna v požadované vzdálenosti 2 m.

9. K situačnímu výkresu doloženému stavebníkem po vynesení zrušujícího rozsudku krajského soudu ze dne 29. 7. 2025 žalobce uvedl, že ani tento neobsahuje údaj o nejkratší spojnici mezi realizovanou Stavbou a jeho pozemkem p. č. XG v k. ú. xx. V kasačním rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2025, č. j. 8 As 40/2024-70, je uvedeno, že rozhodující je odstupová vzdálenost od samého severovýchodního rohu haly, což odpovídalo způsobu měření odstupových vzdáleností dle § 25 odst. 8 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Ve zrušujícím rozsudku krajského soudu ze dne 29. 7. 2025 je pak rovněž výslovně uvedeno, že měření je třeba provést „v místě nejmenší odstupové vzdálenosti haly od daného pozemku“. V nově doloženém situačním výkresu je však vynesena kolmice ke svahovým tvárnicím na hranici pozemků a k této je účelově změřena odstupová vzdálenost 2 metry. Nadto v původním situačním výkresu byla vzdálenost měřená zhruba ve třech čtvrtinách šířky haly 1,6 m a nyní byly na východnější části šířky haly naměřeny 2 m.

10. Žalobce dále namítal, že umístění haly na samé hranici jeho pozemku výrazně omezuje jeho pohodu bydlení a snižuje hodnotu jeho nemovitostí. Nadto znemožňuje řádnou údržbu jeho skleníku, který se nachází při hranici dotčených pozemků. Provoz související s činností firmy nesmí narušit klid a soukromí rodinného bydlení. Lze předpokládat velkou frekvenci zásobovacích vozů, manipulační techniky, zákazníků apod. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vůbec nevypořádal odvolací námitky žalobce o snížení kvality a pohody bydlení a o reálné hrozbě poklesu hodnoty okolních nemovitostí. Dokonce tyto námitky v obsahu napadeného rozhodnutí vůbec nezmínil.

11. Dalším žalobním bodem žalobce namítal, že žalovaný zcela chybně po vynesení zrušujícího rozsudku krajského soudu ze dne 29. 7. 2025 vyzval Stavebníka k „úpravě řešení dopravní obslužnosti stavby“. Úkolem stavebního úřadu přitom je posoudit záměr předložený Stavebníkem tak, jak je a nikoli Stavebníka nabádat k úpravě jeho záměru. Žalovaný porušil zásadu nestrannosti vyjádřenou v § 7 odst. 1 správního řádu.

12. Žalobce v této souvislosti dále uvedl, že i v případě nově budovaného sjezdu pro případný zásah HZS bylo potřeba vydání odpovídajícího povolení dle § 10 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb. Zároveň v souvislosti se změnou dopravního napojení Stavby žalobce namítal, že dotčené orgány i účastníci se vyjadřovali k jiné verzi projektové dokumentace Stavby a jejich stanoviska a souhlasy tudíž neodpovídají Stavebníkem nově navrženému napojení Stavby. V neposlední řadě žalobce uvedl, že nesouhlasí se Stavebníkem deklarovaným řešením, že sjezd pro nákladní automobily bude zřízen v rámci 2. etapy jeho záměru. Zřízení sjezdu záleží jen na vůli Stavebníka, není tak jisté, zda k němu skutečně dojde.

13. V rámci posledního žalobního bodu žalobce namítal nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný se nevypořádal s žalobcem tvrzenými negativními vlivy Stavby na okolí. V souvislosti se Stavbou dojde k významnému nárůstu dopravy a dopravní obslužnosti objektu (dosud se jednalo o slepou ulici spojnicí Julia Fučíka a Jiřího Wolkera). V rámci napadeného rozhodnutí nebyly zmíněny tonáže a hodiny určené k zásobování Stavby. Žalovaný v této souvislosti žalobci pouze vytkl, že dané námitky neuplatnil v řízení před stavebním úřadem. Žalobce tak nemohl učinit, neboť byl chybně obesílán prostřednictvím veřejné vyhlášky, jak již tvrdil shora. Žalovaný stejně tak nevypořádal žalobní námitku žalobce, že realizací Stavby mohlo dojít k narušení stability přilehlých garáží. Žalovaný se nezabýval ani vyjádřením žalobce k podkladům rozhodnutí ze dne 31. 3. 2023.

III. Vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení

14.Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že s ní nesouhlasí a navrhl její zamítnutí v celém rozsahu. Ve vztahu k jednotlivým žalobním námitkám odkazoval na části žalobou napadeného rozhodnutí.

15. Do řízení se do postavení tzv. osob zúčastněných na řízení přihlásily celkem 3 subjekty, jak jsou uvedeny v záhlaví tohoto rozsudku. Písemné vyjádření ve věci podala pouze osoba zúčastněná na řízení (v záhlaví rozsudku vymezená pod č. 2), která v řízení před správními orgány vystupovala v postavení Stavebníka.

16. Stavebník odkázal na obsah žalobou napadeného rozhodnutí s tím, že jej považuje za zákonné, přezkoumatelné a věcně správné. Uvedl, že nové řízení před žalovaným se na základě závazného právního názoru krajského soudu mělo věcně zabývat výhradně upřesněním odstupových vzdáleností Stavby a řešením dopravního napojení areálu. Ohledně dořešení těchto dvou otázek Stavebník odkázal na jím do řízení doplněné podklady pro rozhodnutí. S těmito žalovaný následně pracoval, hodnotil je a zahrnul do obsahu svého rozhodnutí. Navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

IV. Posouzení věci krajským soudem

17.Krajský soud uvádí, že věc projednal a rozhodl o ní bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 51 s. ř. s.

18. Prvním žalobním bodem žalobce namítal nesprávný procesní postup žalovaného, který měl po zrušujícím rozsudku krajského soudu ze dne 29. 7. 2025 správní řízení pro bezpředmětnost zastavit a zahájit řízení o odstranění Stavby, neboť tato již reálně stojí. Postup žalovaného, kterým vyzval Stavebníka k doložení podkladů či objasnění nejasností ve stavební dokumentaci, byl chybný.

19. Krajský soud tento názor žalobce nesdílí a nemá za to, že by postup žalovaného byl v rozporu se zákonem. Stavební zákon z roku 2006, který je rozhodnou právní úpravou v nynější věci, v § 129 odst. 5 upravuje tzv. opakované stavební řízení. Nastává tehdy, když odvolací orgán nebo správní soud zruší původní stavební povolení (zde odvolací rozhodnutí potvrzující Společné povolení Stavby) a slouží k nápravě vad a opětovnému přezkoumání žádosti. Řízení se nezahajuje nově, ale pokračuje se v něm dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o zrušení původního povolení; žádostí se rozumí původní žádost Stavebníka, na jejímž základě bylo vydáno následně zrušené povolení (zde zrušené rozhodnutí odvolacího správního orgánu). A správní orgán (žalovaný) je vázán závazným právním názorem správního soudu. S ohledem na dikci § 330 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., se řízení a postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto (nového) stavebního zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů (tedy stavebního zákona z roku 2006).

20. Nyní posuzovaná Stavba tedy není „černou“, nepovolenou Stavbou, správně o ní bylo rozhodováno znovu v tzv. opakovaném stavebním řízení (zde ve společném územním a stavebním řízení) a rozhodující právní úpravou je stavební zákon z roku 2006. Žalovaný Stavebníka správně vyzval – v intencích zrušujícího rozsudku krajského soudu ze dne 29. 7. 2025 – k doplnění a objasnění okolností, které krajský soud v uvedeném rozsudku požadoval (v podrobnostech viz níže).

21. Žalobce v rámci čtvrtého a šestého žalobního bodu namítal nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí.

22. S poukazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006-73 (publ. pod č. 1546/2008 Sb. NSS), krajský soud připomíná, že je povinen přihlížet k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu (ať už pro nesrozumitelnost či pro nedostatek důvodů) i z moci úřední. Je to proto, že nepřezkoumatelnost brání zpravidla věcnému přezkumu a posouzení důvodnosti dalších žalobních námitek. Pro úvod do této problematiky je zcela zásadní poukázat na ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu, které stanovuje správnímu orgánu povinnost řádně odůvodnit své rozhodnutí a vyjádřit právní názor k předmětné otázce jednoznačným a srozumitelným způsobem. Pakliže správní orgán dostojí předestřeným požadavkům, nemůže závěr o nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí pro nedostatek důvodů obstát (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2007, č. j. 7 As 34/2006- 76). Šlo by tak o ni za situace, kdy se správní orgán ve svém rozhodnutí řádně nevypořádá se všemi námitkami účastníků řízení, případně rozhodnutí neodůvodní vůbec nebo nedostatečně vzhledem k požadavkům zákona (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 2 As 37/2006).

23. Lze shrnout, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů (či nesrozumitelnost) je vadou, která souvisí zpravidla s nedodržením požadavků kladených procesním právním předpisem na výrok a odůvodnění správních rozhodnutí. Otázka, kterou si je tak třeba v tomto směru dále pokládat, je, zda se správní orgány zabývaly všemi skutečnostmi rozhodnými pro posouzení dané věci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75), a zda svoje úvahy dostatečně odůvodnily.

24. V návaznosti na tvrzení žalobce pak krajský soud nejprve obecně zdůrazňuje, že ačkoliv je povinností orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit, nelze tuto povinnost interpretovat jako požadavek detailní odpovědi na každou námitku. Nadto je třeba si uvědomit, že orgán veřejné moci na určitou námitku může reagovat i tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní. Tím se s námitkami účastníka řízení vždy - minimálně implicite - vypořádá. Nelze proto bez dalšího činit závěr, že absence odpovědi na ten či onen argument žalobce v odůvodnění žalovaného rozhodnutí (či rozhodnutí soudu) způsobuje nezákonnost rozhodnutí či dokonce jeho nepřezkoumatelnost. Takovýto přístup by totiž mohl vést zejména u velmi obsáhlých podání, případně podání obsahujících námitky vymykající se rozumnému náhledu na věc, až k absurdním důsledkům a k porušení zásady efektivity a hospodárnosti řízení. Podstatné je, aby se správní orgán (či následně správní soud) vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008-13).

25. Žalobce spatřoval nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného v tom, že jím nebylo nikterak reagováno na jeho vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 31. 3. 2023. Žalobce již konkrétně neuvedl, že by součástí tohoto vyjádření byla jakákoli relevantní argumentace, ke které by se žalovaný nevyjádřil v rámci jím vypořádaných námitek v obsahu svého rozhodnutí. Respektive z tvrzení žalobce neplyne, že toto vyjádření obsahovalo něco „nového“ či něco nad rámec jeho dosavadní argumentace. Neuvádí, s čím konkrétně se žalovaný nevypořádal. K tomu krajský soud odkazuje na výše uvedené a dodává, že povinnost posoudit všechny námitky neznamená, že správní orgán je povinen reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit, když jeho úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem argumentace daného účastníka (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013-19).

26. Problematiku dopravního napojení žalovaný vypořádal a krajský soud se k ní dostane níže. Žalobce dále uváděl, že v rámci napadeného rozhodnutí nebyly zmíněny tonáže a hodiny určené k zásobování Stavby. Žalovaný však v této souvislosti žalobci správně vytkl, že dané námitky neuplatnil v řízení před stavebním úřadem. Správnost doručování veřejnou vyhláškou je detailněji rozebrána níže. Žalobci bylo řádně doručováno, neboť šlo o řízení s velkým počtem účastníků, doručování prostřednictvím veřejné vyhlášky bylo v pořádku (k tomu v podrobnostech níže).

27. Pokud jde o negativní vlivy stavby, žalobcem zkusmo zmíněnou pohodu bydlení a snížení hodnoty jeho stavby, není pravdou, že by se touto problematikou žalovaný vůbec nezabýval. Žalovaný se zabýval charakterem Stavby ve vztahu k danému místu (optikou regulace stanovené v územním plánu v relevantním znění) – k tomu srov. str. 11-13 žalobou napadeného rozhodnutí. Je pravdou, že vycházel zejména a primárně ze závazného stanoviska orgánu územního plánování vydaného dle § 96b stavebního zákona, jeho obsahem ale je posouzení charakteru Stavby v daném místě. Žalovaný se rovněž zabýval posouzením okolí dané Stavby (poslední odstavec na str. 14 žalobou napadeného rozhodnutí) a problematikou hluku spojeného s danou Stavbou. V případě posuzování možného šíření hluku z areálu Stavby a z jejího provozu žalovaný vycházel nejen ze stanoviska Krajské hygienické stanice, č. j. KHSV/06517/2021/HB/HP/Mál, ale i z akustické studie vyhotovené společností Akustika Brod, s. r. o. Z těchto podkladů plyne, že Stavba při svém provozu dodrží hygienické limity hluku pro denní dobu. Není proto pravdou, že žalovaný pouze odkázal na obsah závazného stanoviska, v daném případě existoval i další odborný podklad, který se danou problematikou zabýval (srov. zejména str. 13-14 žalobou napadeného rozhodnutí).

28. Krajský soud se detailněji zaměřil na obsah odvolací námitky žalobce ohledně zhoršení pohody bydlení a snížení ceny jeho nemovitostí. Žalobce ve svém odvolání (poslední odstavec na str. 5 odvolání žalobce) konkrétně uvedl, že: „Nejvíce by navrhovaná stavba poznamenala prostředí nejbližších rodinných domů a vlastníků přilehlých garáží. Rozhodně by zde došlo ke snížení kvality a pohody bydlení a s tím by také výrazně klesla hodnota okolních nemovitostí. Objekt, jehož obestavěný prostor výrazně převyšuje objem běžného rodinného domu, do izolované rodinné zástavby z hlediska urbanistického nepatří. Ani provoz související s činností firmy nesmí narušit klid a soukromí rodinného bydlení…“ 29.Krajský soud má za to, že žalovaný se touto námitkou zabýval, jak je již uvedeno výše. Žalovaný odkázal na závazné stanovisko orgánu územního plánování vydané podle § 96b stavebního zákona, které bylo potvrzeno i nadřízeným dotčeným orgánem. To řešilo urbanistický pohled na umístění Stavby do daného prostředí a okolí a soulad záměru s územním plánem. Vlivy spojené se Stavbou – provozní hluk – byl rovněž řešen s ohledem na závěry závazného stanoviska krajské hygienické stanice a akustickou studii. Případné snížení cen okolních nemovitostí žalovaný ve svém rozhodnutí neřešil, neboť nejde o faktor, respektive okolnost, kterou by měl žalovaný řešit s ohledem na mantinely jemu vymezené stavebním zákonem.

30. Možnost dotčení garáží v blízkosti Stavby jejím vlivem či v důsledku její realizace není námitkou, která přísluší žalobci, neboť tento může namítat jen to, čím jsou přímo dotčena jeho vlastnická či jiná věcná práva.

31. S ohledem na vše výše uvedené krajský soud uzavírá, že žalobou napadené rozhodnutí netrpí vadou nepřezkoumatelnosti.

32. Pokud jde o druhý žalobní bod, krajský soud se již ve svém předchozím zrušujícím rozsudku ze dne 29. 7. 2025, č. j. 30 A 81/2023-179, vyjádřil k problematice toho, zda řízení vedené před správními orgány (zejména před stavebním úřadem jako správním orgánem I. stupně) bylo správně vedeno jako řízení s velkým počtem účastníků, a tudíž bylo správně doručováno prostřednictvím veřejné vyhlášky.

33. Žalobce vznáší danou námitku opakovaně, nehledě na to, že již byla krajským soudem dříve explicitně vypořádána, a proto krajskému soudu nezbývá než své již dříve vyslovené závěry níže zopakovat.

34. Dle § 144 odst. 1 správního řádu nestanoví-li zvláštní zákon jinak, rozumí se řízením s velkým počtem účastníků řízení s více než 30 účastníky. Dle jeho odst. 2 účastníky v řízení s velkým počtem účastníků lze o zahájení řízení uvědomit veřejnou vyhláškou. Řízení je zahájeno uplynutím lhůty stanovené ve veřejné vyhlášce; lhůta nesmí být kratší než 15 dnů ode dne vyvěšení veřejné vyhlášky na úřední desce. Dle odst. 6 stejné normy v řízení s velkým počtem účastníků řízení lze doručovat písemnosti, včetně písemností uvedených v § 19 odst. 5, veřejnou vyhláškou. To se netýká účastníků řízení uvedených v § 27 odst. 1 správního řádu, kteří jsou správnímu orgánu známi; těmto účastníkům řízení se doručuje jednotlivě.

35. Posuzované správní řízení je společným územním a stavebním řízením dle § 94j až 94p stavebního zákona.

36. Dle § 94k stavebního zákona účastníkem společného územního a stavebního řízení je a) stavebník, b) obec, na jejímž území má být požadovaný stavební záměr uskutečněn, c) vlastník stavby, na které má být požadovaný stavební záměr uskutečněn, není-li sám stavebníkem, nebo ten, kdo má ke stavbě jiné věcné právo, není-li sám stavebníkem, d) vlastník pozemku, na kterém má být požadovaný stavební záměr uskutečněn, není-li sám stavebníkem, nebo ten, kdo má jiné věcné právo k tomuto pozemku, e) osoba, jejíž vlastnické právo nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být společným povolením přímo dotčeno.

37. Dle § 94m odst. 2 stavebního zákona oznámení o zahájení společného územního a stavebního řízení a další úkony v řízení se doručují účastníkům řízení a dotčeným orgánům jednotlivě, nejde-li o řízení s velkým počtem účastníků. V případě řízení s velkým počtem účastníků stavební úřad doručuje oznámení o zahájení řízení a další úkony v řízení účastníkům řízení podle § 94k písm. a) až d) a dotčeným orgánům jednotlivě; účastníky podle § 27 odst. 1 správního řádu jsou vždy účastníci podle § 94k písm. a), c) a d). U stavebních záměrů zasahujících do území několika obcí se v řízení s velkým počtem účastníků oznámení o zahájení řízení a další úkony v řízení doručují vždy veřejnou vyhláškou podle § 25 odst. 3 správního řádu; jednotlivě se doručuje dotčeným orgánům a účastníkům řízení podle § 94k písm. a) až d). Účastníci řízení podle § 94k písm. e) se v oznámení o zahájení řízení a v dalších úkonech v řízení doručovaných veřejnou vyhláškou identifikují označením pozemků a staveb evidovaných v katastru nemovitostí dotčených vlivem stavebního záměru.

38. Krajský soud v návaznosti na závazný právní názor Nejvyššího správního soudu vyslovený v jeho rozsudku ze dne 20. 2. 2025, č. j. 8 As 40/2024-70, požádal Katastrální úřad pro Vysočinu, katastrální pracoviště Havlíčkův Brod, o sdělení vlastníků Stavbou dotčených pozemků k datu 30. 3. 2021.

39. Katastrální úřad zaslal krajskému soudu stejnopisy vlastnických listů jednotlivých vlastníků k tomuto datu, z nichž vyplynula následující zjištění: Stavební parcela XI – vlastník Ing. J. B. Stavební parcely XJ, XK, XL a XM - vlastník Ing. J. Č. Stavební parcela XN – vlastník J. H. Stavební parcela XO – vlastník K. P. Stavební parcela XP – společné jmění manželů F. K. a H. K. Stavební parcela XQ – společné jmění manželů M. D. a M. D. Stavební parcela XR – společné jmění manželů F. D. a M. D. Stavební parcela XS – společné jmění manželů M. P. a K. P. Stavební parcela XT – společné jmění manželů P. H. a J. H. Stavební parcela XU – vlastník J. Š. Stavební parcela XV – vlastník A. H. Stavební parcela XW – společné jmění manželů Ing. Z. T. a Mgr. D. T. Stavební parcela XX – vlastník B. K. Stavební parcela 689/6 – vlastník KAR reality, s. r. o. Pozemková parcela XG – vlastník M. Š. (žalobce) Pozemková parcely XZ a XXA – společné jmění manželů Z. Č. a L. Č. Pozemkové parcely 1631/27 a 1631/38 – vlastník Město Ledeč nad Sázavou Pozemková parcela 1631/30 – vlastník TIP-INTEX, spol. s r. o 40.Dalšími účastníky řízení byli: Cplast s. r. o. (Stavebník), ČEZ Distribuce, a. s., CETIN, a. s., GasNet, s. r. o., GasNetSlužby, s. r. o., Vodovody a kanalizace Havlíčkův Brod, a. s. a Povodí Vltavy, s. p.

41. Ze shora uvedených zjištění plyne, že přezkoumávané správní řízení mělo ke dni svého zahájení (30. 3. 2021) 32 účastníků. Jednalo se tedy o řízení s velkým počtem účastníků ve smyslu § 144 odst. 1 správního řádu. Žalobce coby účastníka dle § 94k písm. e) stavebního zákona tedy bylo možno o zahájení řízení uvědomit veřejnou vyhláškou (viz body [36] a [37] zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2025). Stavební úřad tak postupoval v souladu se zákonem. Daná žalobní námitka tedy není důvodná.

42. Na výše uvedených závěrech nic nemění ani „zpochybnění“ zahrnutí společnosti GasNet, s. r. o. mezi účastníky řízení ze strany žalobce (bod 12 žaloby). Žalobce uváděl, že tato společnost nebyla zahrnuta mezi účastníky řízení v oznámení o zahájení řízení ze dne 30. 3. 2021, i nehledě na tuto společnost řízení stále splňuje podmínku řízení s velkým počtem účastníků ve smyslu § 144 odst. 1 správního řádu. Společnost GasNet nadto byla obesílána jako potencionální osoba zúčastněná na řízení, pokud by chtěla namítat zkrácení svých procesních práv v souvislosti s nyní přezkoumávaným řízení, mohla se bez dalšího přihlásit a svá práva uplatňovat.

43. Pokud jde o v pořadí třetí žalobní bod, tam krajský soud již rovněž dříve, tedy ve svém rozsudku ze dne 29. 7. 2025, konstatoval, že výrok Společného povolení obsahuje část „b) umístění stavby na pozemku, zejména vzdálenosti od hranic pozemku a sousedních staveb“. V ní je uvedeno – „nejkratší vzdálenost haly od společné hranice s pozemkem parc. č. XC – 2.00 m“. Krajský soud zdůraznil, že je nesporné, že tento údaj je chybný, neboť pozemek p. č. XC je stavebním pozemkem, na němž je postavena hala. Toto pochybení však nepovažuje krajský soud za fatální, jelikož je s ohledem na shora uvedené zřejmé, že se ze strany stavebního úřadu jedná o zřejmý omyl, tedy chybu v psaní. Také s ohledem na situační výkres (na který výrok Společného povolení stran umístění haly odkazuje) je nepochybné, že stavební úřad mínil popsat vzdálenost haly od pozemku p. č. XG (pozemek žalobce).

44. Zároveň ale krajský soud konstatoval, že není vůbec postaveno najisto, zda skutkový stav, ze kterého úvahy žalovaného ohledně problematiky odstupových vzdáleností vycházely, je v souladu s realitou. Krajský soud tak pro další řízení před žalovaným uložil povinnost odborně zaměřit odstupovou vzdálenost mezi rohem haly a pozemkem žalobce (v místě nejmenší odstupové vzdálenosti haly od daného pozemku). Následně pak na základě zjištěného údaje vyhodnotit, zda Stavba vyhovuje požadavkům na vzájemné odstupy staveb, které vymezuje § 25 vyhlášky č. 501/2006 Sb. a tyto závěry přezkoumatelným způsobem odůvodnit.

45. Ve vztahu k výše uvedenému krajský soud konstatuje, že žalovaný dostál jeho závaznému právnímu názoru a za účelem odstranění předchozích nejasností původního rozhodnutí vyzval stavebníka k doložení podkladů. V reakci na tuto výzvu byla do odvolacího řízení předložena nová, upřesněná Koordinační situace (číslo výkresu 19007-C.2 k datu 10/2025), kterou vypracoval Ing. Z. Ž.. V této dokumentaci byla doplněna chybějící kótovaná kolmice, která matematicky i graficky definuje odstup haly od společné hranice s pozemkem žalobce parc. č. XG. Tento územně-technický podklad byl pak navíc doplněn o Geometrické zaměření skutečného stavu, které na místě samém vyhotovila Ing. I. T., oprávněný zeměměřický inženýr, jak detailně popisuje žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí (posl. odstavec str. 7). Z těchto vzájemně provázaných odborných výstupů, které žalovaný podrobně rekapituluje a hodnotí na stranách 7 až 10 svého rozhodnutí (na toto hodnocení krajský soud odkazuje), zcela nepochybně vyplývá, že nejkratší skutečná odstupová vzdálenost mezi rohem skladovací haly a hranicí pozemku žalobce činí ve skutečnosti 2,08 metru.

46. K námitce žalobce, že v původním výkresu Koordinační situace číslo výkresu 19007-C.2 k datu 10/2019 je zakreslena vzdálenost 1,6 m a nyní u východnější části haly byly naměřeny 2 m, je nutno zdůraznit, že v původní Koordinační situaci je uvedena kóta 1 m, která zobrazuje vzdálenost od haly k navržené opětné stěně, na kterou navazuje kóta 0,60 m, která zakresluje hloubku opěrné stěny, která je zahrnuta do II. etapy výstavby. V původní Koordinační situaci je zakreslena odstupová vzdálenost od rohu stavby haly a pozemku žalobce 2 m, ke které byla kóta vynesena a tento způsob zakreslení a okótování vzdálenosti Stavby haly a hranice pozemku žalobce byl krajským soudem posouzen jako nejednoznačný. Na základě doloženého geometrického zaměření vypracovaného Ing. I. T. je zřejmé, že skutečná vzdálenost rohu haly a pozemku žalobce je 2,08 m. Umístění skladovací haly (Stavby) je tak v souladu se Společným povolením.

47. Zároveň považuje krajský soud za důležité zmínit, že žalobce nepředložil vlastní zaměření umístění Stavby, které by vyvracelo výše uvedené závěry, ke kterým dospěly autorizované osoby a v návaznosti na ně žalovaný. Žalobce s jejich závěry nesouhlasí, avšak jim neoponuje prostřednictvím odborných závěrů, které by si sám za tím účelem nechal zpracovat.

48. V pátém žalobním bodě žalobce rozporoval možnost Stavebníka změnit dopravní napojení Stavby v již probíhajícím správním řízení.

49. V této souvislosti krajský soud ve zrušujícím rozsudku ze dne 29. 7. 2025 uvedl, že se mu po tehdy provedeném dokazování jeví opravdu vysoce pravděpodobným, že původní výkres Koordinační situace (potažmo situační výkres coby příloha Společného povolení) je v rozporu s realitou, neboť u příjezdové komunikace ke skladové hale ze stávající místní komunikace (ulice J. F.) mezi pozemkem žalobce p. č. XG a garáží na st. p. č. XX se nejednalo o stávající sjezd, ale fakticky bylo vybudováno nové dopravní připojení.

50. Krajský soud proto žalovaného ve svém zrušujícím rozsudku ze dne 29. 7. 2025 zavázal povinností zjistit skutkový stav také ohledně existence příjezdové komunikace ke skladové hale ze stávající místní komunikace (ulice J. F.) mezi pozemkem žalobce p. č. XG a garáží na st. p. č. XX před povolením Stavby. A v návaznosti na toto zjištění postupovat tak, aby stran (povolení) připojení Stavby k pozemním komunikacím byla dodržena příslušná ustanovení stavebního zákona a zákona o pozemních komunikacích. A také tyto skutkové a právní závěry přezkoumatelným způsobem odůvodnit při dodržení podmínek stanovených v § 68 odst. 3 správního řádu.

51. K dané problematice krajský soud nejprve uvádí, že žalovaný byl plně v kompetenci i procesní povinnosti vyzvat Stavebníka buď k doložení dodatečných veřejnoprávních povolení silničního správního úřadu k původnímu sjezdu nebo k úpravě celkového koncepčního řešení dopravní obslužnosti tak, aby byly odstraněny vytýkané vady nepřezkoumatelnosti a projekt byl uveden do souladu s právními předpisy. Postup, kdy Stavebník v reakci na výzvu odvolacího orgánu upravil dokumentaci a předložil modifikovaný návrh řešení dopravy, je standardní a legitimní (obecné právní důvody jsou již vymezeny u vypořádání prvního žalobního bodu výše).

52. Stavebník v návaznosti na výše uvedené doplnil Souhrnnou technickou zprávu vypracovanou k datu 10/2025 Ing. Z. Ž., autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby, ve které došlo k revizi řešení dopravní obslužnosti Stavby. V bodě B 1 v části územně technické podmínky je uvedeno, že Stavba bude napojena na stávající místní komunikaci v ul. J. F. na společné hranici mezi pozemky parc. č. XXE a parc. č. XXF stávajícím sjezdem. Zároveň bude zřízen v rámci 2. etapy nový sjezd pro nákladní automobily z komunikace v ul. K. (silnice č. II/130). Zpevněná plocha na pozemku parc. č. XC (vedle garáže parc. č. st. XX) bude pouze umožňovat případný zásah HZS a nebude sloužit jako komunikace pro dopravní napojení. V takové situaci není třeba vyžádat povolení s napojením na místní komunikaci, neboť zde nové napojení na místní komunikaci nevzniká. Dopravní napojení pro nákladní automobily (nový sjezd) tak bude předmětem další etapy výstavby. Plánovaný způsob napojení pro nákladní automobily ostatně koresponduje s požadavky územního plánu, neboť pro danou plochu bylo od počátku plánováno zajištění dopravního napojení Stavby z komunikace II. třídy č. 130 v ulici K. (k tomuto způsobu dopravního napojení se vyjadřoval i dotčený orgán územního plánování ve svém závazném stanovisku; viz poslední odstavec na str. 11 žalobou napadeného rozhodnutí).

53. Účastníci řízení měli možnost se s novým návrhem dopravního napojení seznámit postupem podle § 36 odst. 3 správního řádu (tak jak ostatně učinil žalobce). Krajský soud nemá za to, že měl tento návrh být opětovně předložen k posouzení dotčeným orgánům. Krajská hygienická stanice se zabývala problematikou hluku spojeného s provozem Stavby a shledala, že tato bude v normě (i s ohledem na očekávané zvýšení dopravního zatížení dané lokality). Orgán územního plánování posuzoval soulad Stavby s územně-plánovací dokumentací. Silniční správní úřad se v tuto chvíli neměl k čemu vyjadřovat či poskytovat své stanovisko, neboť současné napojení Stavby je po stávající (existující) komunikaci (příjezd k ní je tak z pohledu dopravního napojení vyřešen), avšak s tím, že nákladní (těžká) automobilová doprava bude řešena v rámci další etapy způsobem, který v dané lokalitě předpokládá Územní plán sídelního útvaru Ledeč nad Sázavou ve znění změny č.

1.

V. Závěr a náklady řízení

54.Soud tak neshledal žalobou důvodnou a nad její rámec nezjistil žádnou vadu, jež by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl (výrok I. rozsudku).

55. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 5, první věta, s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnými však byli žalovaný a Stavebník (osoba zúčastněná na řízení č. 2). S ohledem na dikci § 60 odst. 5, první věta s. ř. s. je neúspěšný žalobce povinen nahradit osobě zúčastněné na řízení, která bránila své právo, které jí vyplývalo z rozhodnutí nebo jiného úkonu napadeného žalobou, náhradu nákladů řízení. Náklady řízení Stavebníka představují odměnu za zastupování advokátem. Tato odměna představuje 2 úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu (převzetí zastoupení a vyjádření ve věci samé) ve výši 4 620 Kč za úkon dle § 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu. Výše odměny tak celkem činí 9 240 Kč. Vedle odměny přísluší zástupci též náhrada hotových výdajů v paušální výši 450 Kč za každý z úkonů právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, celkem tedy 900 Kč. Odměna je zvyšována o 21 % DPH, neboť zástupce Stavebníka je jejím plátcem, DPH činí 2 129,40 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení po matematickém zaokrouhlení činí 12 269 Kč. Žalobce je povinen zaplatit tuto částku do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce Stavebníka (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, užitý na základě § 64 s. ř. s.).

56. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný byl procesně úspěšný, avšak mu nevznikly náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti; krajský soud proto rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.

57. O náhradě nákladů řízení osob zúčastněných na řízení č. 1 a 3 krajský soud rozhodoval ve smyslu § 60 odst. 5 s. ř. s. (výrok IV. rozsudku). Tyto osoby zúčastněné na řízení se do řízení pouze přihlásily a následně vystupovaly procesně pasivním způsobem. Není zřejmé, jaký procesní výsledek očekávaly, ale nehledě na to jim nevznikly žádné náklady (jak vyplývá z obsahu správního spisu). Krajský soud proto rozhodl, že nemají právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 60 odst. 5 s. ř. s. (důvody hodné zvláštního zřetele pro jiný závěr krajský soud neshledal).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 15. července 2026 JUDr. Jan Rutsch v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: R. V.