30 A 29/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., ve věci žalobce: J. M. B. D. zastoupen Mgr. Josef Jašíčkem, advokátem AK Jašíček & Partners s. r. o. se sídlem Vladislavova 1390/17, Nové Město, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, IČO 70889546 se sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2026, čj. KUKHK-DS-2026- 5896-2 takto:

Výrok

I. Výrok I. a část výroku III. související s výrokem I. rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2026, č. j. KUKHK-DS-2026-5896-2, a výrok a) rozhodnutí Městského úřadu Nové Město nad Metují ze dne 5. 1. 2026, č. j. NMNM/28024/2024/ODSH/TriR/35, se zrušují a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 22 404 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Nové Město nad Metují, oddělení dopravy a silničního hospodářství (dále také jen „správní orgán I. stupně“ nebo „MÚ NMNM“) ze dne 5. 1. 2026, čj. NMNM/28024/2024/ODSH/TriR/35, kterým bylo samostatnými výroky a) a b) rozhodnuto o tom, že se dle ustanovení § 35 odst. 1 a 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), nařizuje provedení opatření k odstranění zdroje ohrožení silnice III/014 21 v úseku mezi Novým Městem nad Metují a osadou Peklo;. Žalovaný částečně (marginálně) změnil výrok prvostupňového rozhodnutí (formulačně i vypuštěním částí textu) a ve zbytku rozhodnutí potvrdil.

I. Shrnutí žalobních bodů

2. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí a navrhl jeho zrušení, jakož i zrušení jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Současně žádal přiznání nákladů řízení.

3. Žalobce napadl správní rozhodnutí v rozsahu výroku pod písm. a), a to pro nezákonnost i nepřezkoumatelnost. Předně namítl, že výroková část rozhodnutí MÚ NMNM ve znění změny v rozsahu rozhodnutí odvolacího správního orgánu je neurčitá a nevykonatelná. Neurčitost se dotýká jak územního vymezení, na němž mají být opatření realizovaná, tak faktického rozsahu uložených opatření. Opatření, která správní orgány žalobci uložily vykonat, jsou obecně neurčitá. Neurčitost žalobce spatřuje ve vymezeném území, kdy jednotlivé úseky označené písmeny A-I jsou v grafické příloze zobrazeny velice nepřesně, samotná výroková část ani odůvodnění správního rozhodnutí na jinou mapu, než je grafická příloha, neodkazují ani neurčují, že by měl žalobce postupovat podle konkrétního vymezení území a kde jej má dohledat. Území, na kterém má tak žalobce provést uložená opatření, je vymezeno velice vágně, sám žalobce v takto členitém terénu poukazuje na to, že chybovost při realizaci opatření se může pohybovat až v řádu desítky metrů. V této souvislosti poukázal i na nejasné vymezení pojmu „hrana svahu“.

4. Žalobce dále spatřuje neurčitost i ve vymezení faktického rozsahu jemu uložených opatření. Správní orgány střídavě ve výrokové části používají pojmy „vegetace, vzrostlá vegetace, popadaná vegetace, vzrostlé dřeviny, stromy, vzrostlé stromy, popadané stromy“ (pojem „vegetace“ nelze v kontextu rozhodnutí správního orgánu zjevně chápat jako veškeré rostlinné pokrytí, když bod I rozhodnutí MÚ NMNM ukládal např. odstranění vegetace, vzrostlých stromů …). Žalobce zdůraznil, že od samého počátku poukazuje na skutečnost, že území, v němž je provedení zásahů žalobci ukládáno, se nachází v přírodní rezervaci Peklo, část území je v tzv. bezzásahové zóně.

5. Dále žalobce namítl, že lhůta pro splnění povinnosti je neurčitá, a rozhodnutí je tak nevykonatelné v rámci případného exekučního řízení. Pokud mu byla správním orgánem uložena povinnost, pak by měla být stanovena konkrétní lhůta pro její splnění, nikoli pouze stanovení, že má započít s přípravou realizace bezprostředně po nabytí právní moci rozhodnutí.

6. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí dále dle žalobce spočívá v absenci podkladů pro uložení konkrétních povinností žalobci, a to v uložení povinnosti odstranit nasucho vyskládané kameny tvořící podporu historické cesty. To žalobce namítal již v rámci odvolacího řízení a žalovaný mu dal zapravdu, že pro uložení povinnosti rozebrání opěrné zídky či historické cesty nejsou v podkladech pro rozhodnutí žádné podklady, nicméně upustil od uložení povinnosti rozebrat kamennou zídku pouze ve výroku v části úseku C, avšak v úseku B tato povinnost zůstala uložena.

7. Dle žalobce spočívá nejzásadnější nezákonnost rozhodnutí v přenesení řešení střetu dvou chráněných veřejných zájmů na něj. Ve prospěch jednoho veřejného zájmu (ochrana provozu na pozemních komunikacích) je zcela ignorován další veřejný zájem - ochrana životního prostředí. Správní orgány sice v projednávaném případě připustily, že realizaci uložených opatření bude nezbytné projednat s orgánem ochrany přírody a krajiny, nicméně namísto toho, aby si správní orgán před vydáním rozhodnutí sám zajistil závazné stanovisko orgánu ochrany přírody k zamýšlenému rozhodnutí před jeho vydáním, a prověřil tak faktickou realizovatelnost ukládaných opatření, přesunul tuto svou povinnost na žalobce. V každém případě, když dochází ke střetu dvou takto významných veřejných zájmů, má být postupováno individuálně a má být proveden test proporcionality dopadu zvažované uložené povinnosti. Bude-li žalobce nucen odstranit veškerou vegetaci v intencích napadených rozhodnutí, je ohrožena samotná podstata další existence přírodní rezervace Peklo. Je totiž otázkou, zda zásah uložený správními orgány nebude znamenat v dotčeném území změnu biotopu a ohrožení dalšího výskytu zde chráněných rostlin a živočichů v takovém rozsahu, že po provedených opatřeních již nebude co chránit.

8. Žalobci tak ve výsledku byla uložena povinnost, jejíž realizovatelnost je nejistá a bude záležet na rozhodnutí jiného správního orgánu, zda a v jakém rozsahu ji bude moci realizovat. Tento postup je v rozporu se zásadou efektivnosti a přiměřenosti výkonu veřejné správy, jakož i zásady, že by fyzické a právnické osoby měly být zasaženy rozhodováním správních orgánů co nejméně. Správní orgány měly poté, co by zajistily závazné stanovisko od orgánů ochrany přírody, uložit účastníkům řízení pouze skutečně nezbytně nutná opatření s cílem zachování co možná nejvyšší možné míry ochrany dotčeného území. Žalobce dodal, že po právní moci napadených rozhodnutí podal žádost o povolení kácení příslušnému orgánu ochrany přírody, byť s ní není srozuměn, aby dostál tomu, co mu uložená rozhodnutí ukládají.

9. Žalobce namítl i to, že mu byla uloženy povinnosti bez opory v zákoně o pozemních komunikacích a v rozporu s jeho § 35 odst. 1, dle něhož jsou vlastníci nemovitostí v sousedství dálnice, silnice a místní komunikace povinni strpět, aby na jejich pozemcích byla provedena nezbytná opatření k zabránění sesuvů půdy, padání kamenů, lavin a stromů nebo jejich částí, vznikne-li toto nebezpečí výstavbou nebo provozem. V projednávaném případě tak měl MÚ NMNM uložit žalobci, aby na svých pozemcích strpěl provedení konkrétní opatření určených po předchozím projednání věci s orgánem ochrany přírody a samotná opatření měl v plném rozsahu uložit druhému účastníkovi řízení, kterým je Správa silnic Královéhradeckého kraje, příspěvková organizace (dále také jen „Správa silnic“). Znalec dokonce v posudku ze dne 27. 8. 2025 jako primární a nejdůležitější příčinu degradace skalních svahů označil výstavbu komunikace ve třicátých letech minulého století. Uložení povinnosti odstranění vegetace žalobci tak nebylo namístě, neboť výskyt vegetace na skalních svazích dle posudku není zásadní a rozhodující příčinou jejich degradace.

II. Vyjádření žalovaného k žalobě

10.V písemném vyjádření k žalobě žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. V reakci na žalobní námitky, konkrétně k tvrzené neurčitosti výroku stran vymezení území, odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Zopakoval, že úseky, o kterých pojednává prvostupňové rozhodnutí, jsou tytéž, o kterých pojednává web české geologické služby, kde lze jednotlivé úseky přiblížit až na tuto úroveň, včetně změn podkladové mapy (ortofoto atd.). Potřebná (a maximální možná) míra přesnosti je, v kontextu obsahu obou správních rozhodnutí, naplněna. K pojmu „hrana svahu“ žalovaný uvedl, že je obecně akceptováno, že jde zlomovou linii, kde se protínají dvě roviny s odlišným sklonem. K pojmům „vegetace“, „dřeviny“ apod. odkázal na vypořádání identické odvolací námitky žalobce.

11. K námitce, že v tomto správním řízení neposoudil dopady na životní prostředí, žalovaný uvedl, že silniční správní úřad nesmí posuzovat jiný veřejný zájem než ten, k jehož ochraně je ze zákona povolán. A to oblast životního prostředí není. V daném řízení byl dotčeným orgánem orgán ochrany přírody, který nyní přípustnost zásahu posuzuje právě z tohoto hlediska. K absenci konkrétní lhůty ke splnění povinnosti žalovaný rovněž odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, kde tuto otázku rozebral.

12. K tvrzenému nezohlednění veřejného zájmu na ochraně přírody a krajiny žalovaný odkázal na své vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby. Doplnil, že správní orgány nevyžadují, resp. nevydávají závazná stanoviska kdykoli, kdy jsou o ně požádána, ale jen tehdy, když tak stanoví zákon. A § 35 zákona o pozemních komunikacích, dle kterého se řízení vedlo, nic takového nestanovuje. Pokud orgán ochrany přírody kácení nepovolí, je žalobou napadené rozhodnutí v dané části materiálně nevykonatelné.

13. K namítanému rozporu uložení povinnosti s ustanovením § 35 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích žalovaný uvedl, že podklady, ze kterých správní orgán I. stupně vycházel, pojmenovaly jako jednu z příčin i stav vegetace. Proto byla povinnost k jejímu odstranění nařízena žalobci. Nejde sice o vliv jediný a možná ani dominantní, avšak to neznamená, že kombinace všech vlivů dohromady nezpůsobuje právě ono riziko pro pozemní komunikaci a provoz na ní a že má silniční správní úřad nařizovat sanaci jen oněch dominantních vlivů.

III. Doplnění žaloby a další vyjádření

14.Žalobce v doplnění žaloby sdělil, že dne 4. 6. 2026 mu bylo doručeno rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, oddělení ochrana přírody čj. KUKHK-ZP-2026-8665-4, které má vliv i na probíhající soudní řízení. Připomněl, že již v žalobě soudu sdělil, že dne 7. 4. 2026 požádal příslušný orgán ochrany přírody o povolení kácení vegetace, aby dostál tomu, co mu žalobou napadené rozhodnutí ukládá. Orgán ochrany přírody mu zmíněným rozhodnutím zamítl žádost o povolení výjimky ze zákazů činností v přírodní rezervaci Peklo směřujících ke splnění toho, co mu napadené správní rozhodnutí ukládá. Orgán ochrany přírody v odůvodnění svého rozhodnutí konstatuje skutečnosti, na které žalobce poukazoval od počátku řízení, tedy na to, že si správní orgán neopatřil dostatek podkladů pro své rozhodnutí a opatření výslovně označená ve znaleckém posudku jako návrh ideového řešení převzal bez dalšího, aniž by přihlédl k nezbytnosti najít individuální řešení vhodné pro pozemky ve vlastnictví žalobce, které se nacházejí v přírodní rezervaci.

15. Žalobce připomněl, že v průběhu správního řízení opakovaně namítal, že si správní orgán měl před vydáním rozhodnutí zajistit stanovisko orgánu ochrany přírody a účastníkům řízení uložit taková opatření, u kterých bude postaveno na jisto, že budou realizovatelná. Avšak správní orgán namísto toho uložil opatření dle ideového návrhu znalce bez přihlédnutí k místním poměrům s tím, že žalobce bude povinen uložená opatření koordinovat s orgánem ochrany přírody. Takový postup je dle názoru žalobce nepřípustný. Zopakoval, co považuje za nejzásadnější vady napadených rozhodnutí, tj. ignorování střetu dvou veřejných zájmů a opomenutí provedení testu proporcionality.

16. Vydáním rozhodnutí orgánu ochrany přírody nastala situace, že žalobci byla rozhodnutím správních orgánů uložena opatření, která jsou nerealizovatelná, tj. byla mu uložena zcela konkrétní povinnost, jejíž realizaci jiný správní orgán, resp. jiný odbor téhož úřadu, zakázal. S poukazem na čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod žalobce namítl, že mu byla uložena povinnost, která je v rozporu se zákonem, resp. k jejíž realizaci je zapotřebí žádat o výjimku ze zákonem zakázané činnosti, přičemž udělení této výjimky je nejisté a není na ni právní nárok.

17. Žalovaný ve svém druhém vyjádření k žalobě doplnil, že dne 4. 6. 2026 vydal pod č. j. KUKHK-ZP-2026-8665-4, coby orgán ochrany přírody, rozhodnutí o žádosti žalobce ve věci povolení kácení stromů, kterým byla žádost zamítnuta, rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 6. 2026. Dle žalovaného to pro nyní projednávanou věc znamená, že meritum žaloby je již bezpředmětné, neboť žalobou napadené rozhodnutí je z velké části materiálně nevykonatelné (bez kácení nelze realizovat ani ochranný plot atd.), proto je uvedené podstatnou okolností, která by měla vést k zamítnutí žaloby.

18. Pro úplnost krajský soud poznamenává, že za osobu zúčastněnou na řízení se ani na výzvu soudu žádná osoba nepřihlásila.

IV. Posouzení věci krajským soudem

19.Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Učinil tak bez nařízení jednání postupem za podmínek stanovených dle ustanovení § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. Po prostudování správního spisu a uvážení okolností případu dospěl krajský soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu shledal důvodnou.

20. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že MÚ NMNM obdržel dne 5. 8. 2024 od Správy silnic podnět ke zjištění a řešení potencionálních zdrojů ohrožení silnice č. III/014 21 (v tam specifikovaném úseku) a žádost o rozhodnutí o tom, kdo, jakým způsobem, v jakém rozsahu a kdy provede opatření k zajištění zejména skalních svahů nad silniční komunikaci na sousedních pozemcích.

21. Dne 4. 12. 2024 bylo zahájeno řízení podle § 35 zákona o pozemních komunikacích ve věci zjištění zdrojů ohrožení silnice č. III/014 21 v úseku mezi městem Nové Město nad Metují a osadou Peklo. Správní orgány si pro své rozhodování obstaraly zejména následující odborné podklady: Vyjádření ze dne 6. 11. 2024 k žádosti o posouzení svahu se skalními objekty nad silnicí III/014 21 od České geologické služby, sdělení ze dne 6. 12. 2024 Krajského úřadu Královéhradeckého, oddělení ochrany přírody a krajiny, a znalecké posudky ze dne 11. 7. 2024 a ze dne 27. 8. 2025 zpracované Mgr. J. B., Ph.D.

22. A jak je již uvedeno v části I. tohoto rozsudku, žalobci bylo rozhodnutím MÚ NMNM ve spojení s rozhodnutím žalovaného nařízeno provedení opatření k odstranění zdroje ohrožení silnice III/014 21 v úseku mezi Novým Městem nad Metují a osadou Peklo, které mělo spočívat v provedení opatření v úsecích označených ve výroku rozhodnutí pod body A až H (v části týkající se žalobce byl bod I žalovaným následně vypuštěn). Žalovaný v rozhodnutí o odvolání žalobce částečně změnil výrok prvostupňového rozhodnutí a ve zbytku rozhodnutí potvrdil.

23. Provedení opatření nařízených žalobci mělo spočívat především v odstranění vegetace, vzrostlé i popadané vegetace, vzrostlých dřevin, vzrostlých a popadaných stromů, a to ve zvlášť chráněném území přírodní rezervace Peklo. Již v průběhu správního řízení žalobce na tuto skutečnost opakovaně upozorňoval, i následně v žalobě namítal, že mu byla uložena povinnost, jejíž realizovatelnost je nejistá (neboť záleží na rozhodnutí jiného správního orgánu - orgánu ochrany přírody), a že správní orgány měly samy zajistit závazné stanovisko od orgánu ochrany přírody, a teprve pak uložit účastníkům řízení pouze skutečně nezbytně nutná opatření s cílem zachování co možná nejvyšší možné míry ochrany dotčeného území.

24. Je nepochybné, že již ve fázi před vydáním prvoinstančního rozhodnutí si MÚ NMNM byl vědom toho, že pokud jde o zásahy v předmětném území přírodní rezervace Peklo, je žalobce omezen imperativy stanovenými v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“). K tomu si také vyžádal sdělení Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, oddělení ochrany přírody a krajiny (dále také jen „orgán ochrany přírody“). Toto sdělení ze dne 6. 12. 2024 je založeno mezi podklady jeho rozhodnutí. Vyplývá z něj pouze upozornění orgánu ochrany přírody, že pokud bude ve věci zjištění zdrojů ohrožení silnice III/014 21 vyhodnoceno, že je nezbytné sanovat přilehlý svah, musí být takový záměr v souladu mimo jiné právě se ZOPK a realizující subjekt musí být upozorněn na nezbytnost získání příslušných povolení dle ZOPK.

25. K námitkám žalobce v průběhu správního řízení ohledně otázky zásahu v přírodní rezervaci MÚ NMNM uvedl, že obdobné zásahy či úpravy svahů proti pádu kamení na komunikace byly v minulosti prováděny i v jiných lokalitách, kde se nachází území přírodních rezervací či území s obdobným způsobem ochrany, že dle jeho názoru jsou jím nařízená opatření realizovatelná a že „není možné, aby byl zájem o ochranu přírody nadřazen zájmu ochrany života a zdraví uživatelů dotčené komunikace“, když ta je zásadní a jedinečnou pro dopravní obslužnost uvedené lokality. Správní orgán rovněž uvedl, že z důvodu zájmu na ochraně přírody je dotčeným správním orgánem i orgán ochrany přírody, že všechny zásahy či úpravy v dané lokalitě budou probíhat v koordinaci s ním (viz strana 4 jeho rozhodnutí).

26. Se správními orgány lze obecně souhlasit v tom, že v takovýchto situacích je nutná koordinace kolidujících veřejnoprávních režimů, tj. v tomto případě zejména veřejný zájem na bezpečnosti provozu na dotčené komunikaci a veřejný zájem na ochraně přírody (přírodní rezervace). Tato koordinace je však na správním orgánu, který nemůže vycházet z předpokladu, že ochrana přírody ustoupí automaticky požadavkům bezpečnosti komunikace. Oba veřejné zájmy musí být řádně koordinovány, neboť veřejná správa nesmí vytvářet situace, kdy různé správní orgány ukládají vzájemně neslučitelné povinnosti, resp. kdy tentýž adresát musí splnit povinnost uloženou jedním správním orgánem a současně respektovat zákaz uložený jiným správním orgánem. Je nutno trvat na požadavku vnitřní bezrozpornosti výkonu veřejné správy, vykonatelnosti a reálné splnitelnosti správních rozhodnutí.

27. V daném případě MÚ NMNM jako silniční správní úřad uložil žalobci povinnost, jejíž splnění bylo závislé na získání dalšího veřejnoprávního povolení, aniž bylo postaveno najisto, že takové povolení lze vůbec získat. Založil své rozhodnutí na prioritě zájmu na zajištění bezpečnosti provozu na dotčené komunikaci, aniž by se náležitě vypořádal s paralelně chráněným veřejným zájmem na ochraně přírodní rezervace. Přitom ze sdělení orgánu ochrany přírody ze dne 6. 12. 2024 jednoznačně vyplývalo, že sanace dotčeného svahu (a odstraňování vegetace) je možná jen po projednání s orgánem přírody a krajiny (získání povolení výjimky ze zákazů ve zvláště chráněných územích a souhlasu k některým činnostem uvedeným v bližších ochranných podmínkách předmětného zvláště chráněného území). Za této situace muselo být správním orgánům zcela zřejmé, že není vyjasněno a může být sporné, zda povinnosti, které ukládají žalobci, nevedou k porušení jiných právních předpisů (zde ZOPK).

28. Nutno připomenout, že správní orgány musí postupovat v souladu se všemi právními předpisy dle § 2 odst. 1 správního řádu, a nikoli jen s právními předpisy vydanými pro úsek státní správy, v níž jsou činné. Vznikne-li ve správním řízení pochybnost o tom, zda uložení povinnosti nevede samo o sobě k porušení jiné zákonné povinnosti, musí být pochybnost vyvrácena, nebo musí této situaci správní rozhodnutí odpovídat (povinnost nebude uložena nebo bude uložena povinnost jiná), tedy správní orgán musí vyjasnit otázku, zda ukládaná povinnost je splnitelná tak, aby jejím splněním nedošlo k porušení jiné zákonné povinnosti. Je přitom více variant postupu správního orgánu v takové situaci (srov. § 57 správního řádu), může např. sám posoudit otázku, zda jím ukládaná povinnost není porušením jiné zákonné povinnosti, může si vyžádat konkrétnější a podrobnější stanovisko orgánu ochrany přírody a krajiny k zamýšlenému rozhodnutí před jeho vydáním, může iniciovat konkrétní řízení na úseku ochrany přírody a krajiny, apod. Jestliže tedy správní orgán ukládá povinnosti tohoto typu, musí řádně zohlednit, že jejich realizace zasahuje do přírodní rezervace a podléhá režimu ZOPK, a ne pouze upozornit povinný (realizující) subjekt na nutnou koordinaci sanačních prací s orgánem ochrany přírody (že je povinen žádat ho o příslušné povolení).

29. Správní orgány však takto nepostupovaly a nedostály tak své povinnosti stanovené v § 50 odst. 3 správního řádu ve spojení s § 2 odst. 1 téhož zákona. V souladu se zásadou legality (zákonnosti) vyplývající z § 2 odst. 1 správního řádu a povinností dle § 50 odst. 3 správního řádu (zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu, jakož i povinností v řízení o uložení povinnosti vedeném z moci úřední zjistit i bez návrhu všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena) byly správní orgány povinny zjišťovat, zda ukládanou povinností neukládají žalobci takovou povinnost, jejímž splněním poruší ustanovení jiného zákona, zde konkrétně ZOPK. Bylo tak třeba zabývat se i reálnou možností splnění ukládané povinnosti tak, aby tím nebyl porušen jiný právní předpis. A to tím spíše, že žalobce námitky v tomto směru ve správním řízení opakovaně vznášel. Argumentace v odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí, že obdobné zásahy či úpravy svahů proti pádu kamení na komunikaci byly prováděny i v jiných přírodních rezervacích či územích s obdobným způsobem ochrany, rozhodně postačit nemůže.

30. Jak je již uvedeno shora, v daném případě jde o kolizi dvou veřejnoprávních režimů, a to veřejného zájmu na bezpečnosti provozu na dotčené komunikaci a veřejného zájmu na ochraně přírody (přírodní rezervace). Správní orgány v daném případě upřednostnily veřejný zájem na bezpečnosti provozu na dotčené komunikaci, nijak blíže však neodůvodnily proč. MÚ NMNM pouze uvedl, že není možné nadřadit zájem o ochranu přírody nad zájem ochrany života a zdraví uživatelů dotčené komunikace. Pokud však správní orgán na úseku dopravy hodlá sám posoudit otázku, zda jím ukládaná povinnost není porušením jiné zákonné povinnosti, resp. že má přednost před jiným zákonem chráněným veřejným zájmem, musí tak učinit náležitě a střet veřejných zájmů řádně posoudit a odůvodnit (srov. např. požadavky vyslovené Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 As 65/2012-161, podle něhož musí být střet veřejných zájmů konkrétně posouzen a odůvodněn; nebo rozsudek téhož soudu ze dne 26. 1. 2022, čj. 4 As 377/2019-53, v němž soud při řešení střetu veřejných zájmů při ukládání opatření v chráněném území NP Šumava akcentoval nutnost respektovat zvláštní režimy ochrany přírody při ukládání jiných veřejnoprávních povinností; všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Správní orgán tedy musí skutečně poměřovat kolidující veřejné zájmy a svůj závěr o tom, že jeden z nich převažuje, řádně odůvodnit.

31. Nutno podotknout, že při střetu dvou veřejných zájmů je nezbytné aplikovat test proporcionality, zejména kritérium potřebnosti a vhodnosti. V rámci kritéria potřebnosti je nutné zkoumat, zda nelze deklarovaného cíle (zde zajištění bezpečnosti silničního provozu na předmětné komunikaci) dosáhnout i jinými technickými prostředky, které nezasahují do předmětu ochrany přírody (přírodní rezervace). Plošné odstranění vegetace je bezpochyby zásahem nejintenzivnějším, a dokud nejsou vyloučeny jiné možné alternativy, nelze podmínku převažujícího veřejného zájmu považovat za splněnou. Z hlediska kritéria vhodnosti je pak nutno posuzovat, zda zvolené prostředky prokazatelně vedou k deklarovanému cíli, a to bez vyvolání dalších, případně ještě závažnějších rizik (jak následně popsal orgán ochrany přírody ve svém rozhodnutí ze dne 7. 4. 2026, kořenové systémy dřevin na skalních výchozech často plní stabilizační a protierozní funkci a odstranění nadzemní části biomasy a následné odumření kořenů může proces zvětrávání a destrukce skály paradoxně urychlit). Správní orgány se však v daném případě možností realizace alternativ méně zasahujících do chráněného území (tj. šetrnějšími opatřeními), ani tím, zda jimi nařízený postup prokazatelně vede k deklarovanému cíli, nezabývaly a jiné možnosti zajištění problémového svahu (bez provedení plošného odstranění vegetace) nezkoumaly. Nutno zopakovat, že veřejný zájem na bezpečnosti dopravy nelze brát jako automaticky absolutně převažující.

32. Žalobce již ve své žalobě sdělil, že po právní moci rozhodnutí žalovaného podal v návaznosti na jemu uložené povinnosti žádost o povolení kácení a odstranění vegetace u příslušného orgánu ochrany přírody. Rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství jako orgánu ochrany přírody bylo vydáno dne 7. 4. 2026 pod č. j. KUKHK-ZP-2026-8665-4, a krajskému soudu jej zaslali na vědomí jak žalobce, tak i žalovaný. Tímto rozhodnutím byla žalobci pravomocně zamítnuta žádost o povolení výjimky ze zákazů v přírodní rezervaci Peklo dle § 34 odst. 1 písm. a) a písm. f) ve smyslu § 43 odst. 1 ZOPK, a zamítnuta žádost o souhlas k provádění úmyslné těžby lesního porostu holou sečí v přírodní rezervaci Peklo podle § 44 odst. 4 ZOPK, a to v souvislosti s odstraněním vegetace.

33. Žalobci tedy byla rozhodnutím MÚ NMNM jako silničního správního úřadu uložena povinnost (částečně modifikovaná žalovaným), jejíž splnění předpokládalo zásah (odstranění vegetace) v přírodní rezervaci. Následně však příslušný orgán ochrany přírody žalobci takový zásah nepovolil. Žalobce se tak ocitl v situaci, kdy by splnění uložené povinnosti představovalo porušení jiného závazného aktu veřejné správy. Takový důsledek je však neslučitelný s požadavkem vnitřní bezrozpornosti výkonu veřejné moci i s požadavkem, aby správní rozhodnutí ukládalo pouze reálně a právně splnitelné povinnosti.

34. Krajský soud poznamenává, že rozhodnutí orgánu ochrany přírody ze dne 7. 4. 2026, č. j. KUKHK-ZP-2026-8665-4, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o povolení výjimky ze zákazů v přírodní rezervaci Peklo a zamítnuta i žádost o souhlas k provádění úmyslné těžby lesního porostu v přírodní rezervaci Peklo, je de facto potvrzením již od počátku objektivně existující právní překážky. Správní orgány totiž žalobou napadenými rozhodnutími uložily konkrétní povinnosti spočívající v odstranění vegetace, aniž ověřily, zda je takový zásah v přírodní rezervaci vůbec přípustný. Zmíněné následné zamítnutí žádosti o povolení provedení uloženého zásahu v přírodní rezervaci pak jen potvrdilo, že realizace uložených povinností byla závislá na nejistém výsledku samostatného řízení vedeného orgánem ochrany přírody.

35. Lze shrnout, že správní orgány neověřily, zda jimi uložené povinnosti spočívající v zásahu do přírodní rezervace (odstranění vegetace) jsou vůbec realizovatelné, tj. zda nejsou v rozporu s ochranou přírody, neopatřily si dostatečné podklady k posouzení dopadů na předmětné zvláště chráněné území a nevypořádaly řádně střet veřejného zájmu na bezpečnosti provozu na dotčené komunikaci s veřejným zájmem na ochraně přírody, neboť se nezabývaly alternativními řešeními ani otázkou, zda zvolený záměr prokazatelně vede k deklarovanému cíli bez vyvolání dalších rizik. MÚ NMNM tak od počátku ukládal žalobci povinnosti, jejichž splnění bylo závislé na získání dalšího veřejnoprávního povolení, aniž bylo postaveno najisto, že takové povolení lze vůbec získat. Neměl tedy dostatečné podklady pro závěr, že předmětné povinnosti bylo možné a zákonné uložit. Následné zamítavé rozhodnutí orgánu ochrany přírody pak potvrdilo existenci právní překážky, kterou měly správní orgány zohlednit již při ukládání předmětných povinností žalobci.

36. Shora popsaný vadný postup MÚ NMNM, který žalovaný v odvolacím řízení nenapravil, tak mohl mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (a jak se i ukázalo, tento následek skutečně nastal), proto nemůže obstát. Ve správním řízení nebyl zjištěn skutkový stav v rozsahu nezbytném pro vydání rozhodnutí, neboť nebyly zjištěny všechny rozhodné skutečnosti pro výběr a uložení konkrétních povinností, a rozhodnutí vycházelo z neověřeného předpokladu přípustnosti zamýšleného zásahu do přírodní rezervace.

37. Za dané situace se ostatní žalobní námitky staly bezpředmětnými (eventuelně i předčasnými), a krajský soud se jimi proto dále nezabýval.

V. Závěr a náklady řízení

38.S ohledem na shora uvedené proto krajský soud žalobou napadenou část rozhodnutí žalovaného zrušil pro nezákonnost a vady řízení, které mohly mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, a současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.). Za situace, kdy stejnou vadou trpí postup i rozhodnutí prvostupňového orgánu, soud zrušil dle § 78 odst. 3 s. ř. s. v příslušné části také jeho rozhodnutí. Správní orgán je v dalším řízení vázán právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

39. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Dle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalobce, krajský soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v náhradě zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč (tj. 3 000 za žalobu a 1 000 Kč za návrh na odkladný účinek) a náhradě nákladů právní služby poskytnutých advokátem, jehož odměna vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Ten učinil ve věci tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žalobního návrhu a doplnění žaloby po dalším rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje) po 4.620 Kč, k tomu má nárok na úhradu 3 režijních paušálů po 450 Kč (§ 9 odst. 4 písm. d/ a § 13 odst. 3 advokátního tarifu). Zástupci žalobce jako společníku advokátní kanceláře registrované jako plátce DPH byla odměna a náhrady povýšena o hodnotu této daně ve výši 21 % (§ 14a advokátního tarifu), tj. o 3 194,10 Kč, zaokrouhleně k úhradě 3 194 Kč. Celkem tedy činí důvodně vynaložené náklady řízení žalobce před krajským soudem částku 22 404 Kč.

40. Soud zavázal žalovaného povinností náklady řízení uhradit k rukám zástupce žalobce, neboť jde o advokáta (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu za použití § 64 s. ř. s.).

Poučení

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 23. července 2026 JUDr. Jan Rutsch v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: R. V.