30 A 38/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobce: Ing. M. K. zastoupen JUDr. Františkem Divíškem, advokátem, PPS advokáti s. r. o. se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. dubna 2026, č. j. KUKHK-UP- 2025-29160-5 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. dubna 2026, č. j. KUKHK-UP-2025-29160-5, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 269,40 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný dle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „správní řád“), zamítl jako nepřípustné odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové, odbor stavební (dále jen „Stavební úřad“), ze dne 1. 9. 2025, č. j. MMHK/475779/2025 ST1/JÍ, kterým Stavební úřad nařídil Ing. P. S. a Ing. J. S. dle § 129 odst. 1 písm. b) a § 129 odst. 8 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „stavební zákon“), odstranění nepovolené stavby, konkrétně nepovolenou změnu dokončené přístavby zahrádkářské chaty č. e. XA (nepovolené stavební úpravy a přístavba), Hradec Králové, Plačice, na pozemku p. č. XB, XC a XD v k. ú. xx (dále také jen „Nepovolená stavba“) a obnovení předcházejícího stavu.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce je vlastníkem pozemku p. č. XE (ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace) v katastrálním území xx (dále též jako „Předmětný pozemek“) a je vlastníkem komunikace, která se nachází na Předmětném pozemku (dále jen „Komunikace“). Předmětný pozemek je v přímém sousedství pozemků p. č. XB, XC a XF v k. ú. xx, na kterých se má nacházet Nepovolená stavba, o jejíž odstranění bylo vedeno správní řízení. Žalobce je taktéž vlastníkem pozemku p. č. XG (zastavěná plocha a nádvoří), o zapsané výměře 626 m², jehož součástí je stavba čp. XI (rodinný dům) a pozemku p. č. XH (zahrada) v k. ú. xx (dále též jako „Další nemovitosti“), které se nacházejí naproti shora označeným pozemkům, na nichž se nachází Nepovolená stavba, v podstatě přes Komunikaci.

3. Podstatou žaloby je, že žalobce měl být dle svého přesvědčení účastníkem řízení o odstranění Nepovolené stavby, avšak správní orgány jej z tohoto řízení vyloučily. Magistrát jej o řízení nevyrozuměl a neumožnil mu uplatnit procesní práva, zejména činit návrhy a námitky, vyjádřit se k podkladům nebo hájit své vlastnické zájmy. Žalobce se o prvostupňovém rozhodnutí dozvěděl až od vlastníků stavby dne 2. 9. 2025, a proto podal odvolání. Krajský úřad však dospěl k závěru, že žalobce není účastníkem řízení, a odvolání proto jako nepřípustné zamítl.

4. Žalobce tvrdí, že jeho vlastnické právo může být přímo dotčeno jak samotným odstraňováním Nepovolené stavby, tak zejména dopravou a manipulací s demoličním odpadem. Z toho dovozuje své účastenství podle pravidel pro řízení o odstranění stavby i podle obecné úpravy účastenství dalších přímo dotčených osob.

5. Akcentoval, že pozemky, na kterých se má nacházet Nepovolená stavba, Předmětný pozemek i Další nemovitosti leží ve velmi klidné lokalitě Malý Březhrad, kde se nachází zástavba rodinných domů a staveb pro rodinnou rekreaci. Výkonem rozhodnutí o odstranění Nepovolené stavby dojde nutně ke vzniku nepřiměřených imisí, které budou mít negativní dopad na Předmětný pozemek a Další nemovitosti, neboť imise vnikající na žalobcovy nemovitosti budou zcela jednoznačně nepřiměřené místním poměrům a obvyklému užívání žalobcových pozemků. Bude se jednat zejména o prach, hluk a otřesy/vibrace.

6. Zásadní část argumentace se týkala Komunikace. Ta je dle žalobce jedinou příjezdovou cestou k pozemkům, na kterých se nachází Nepovolená stavba. Její běžný účel spočívá v dopravní obsluze okolních nemovitostí osobními vozidly; nachází se v klidné lokalitě rodinných domů a rekreačních objektů. Žalobce připouští její obecné užívání jako veřejně přístupné účelové komunikace, namítá však, že toto obecné užívání nezahrnuje nadměrný a neobvyklý provoz spojený s demolicí, zejména opakované jízdy těžké techniky a naložených nákladních automobilů.

7. Žalobce uvedl, že Komunikace je v místě vjezdu široká pouze přibližně tři metry a na její protější straně se nachází jeho betonový plot. Nákladní vozidla mají šířku zhruba 2,5 metru, a vzhledem k nedostatečnému manévrovacímu prostoru se nemohou bez rizika poškození plotu bezpečně stočit na pozemek vlastníků odstraňované stavby. V důsledku toho by vozidla musela podle žalobce stát na Komunikaci, čímž by mohlo dojít k jejímu zablokování. Tím by byl omezen přístup k dalším nemovitostem, včetně jeho nemovitostí. Současně poukázal na hrozící poškození nebo znehodnocení Komunikace a na její znečištění prachem, bahnem a stavebním odpadem.

8. Podle žalobce nelze dopravu spojenou s odstraňováním Nepovolené stavby srovnávat s obvyklým užíváním Komunikace, například s příjezdem osobních automobilů, svozem odpadu nebo krátkodobou údržbou. Za obvyklé užívání považuje činnosti odpovídající účelu Komunikace a místním poměrům. Naopak opakovaný pohyb těžkých vozidel při demolici a odvozu suti pokládá za užívání mimořádné, které může Komunikaci poškodit a je v rozporu s jejím stavebním a dopravně-technickým stavem.

9. Dalším důvodem přímého dotčení žalobce jsou podle něj imise. Demoliční práce, nakládání s odpadem a jeho odvoz mají nutně vyvolat prach, hluk a otřesy. Žalobce namítá, že tyto vlivy by v klidné obytné a rekreační lokalitě překročily míru přiměřenou místním poměrům a podstatně omezily obvyklé užívání jeho rodinného domu, zahrady i Komunikace. Konkrétně uvádí omezení možnosti větrat dům, užívat zahradu a nerušeně bydlet, jakož i riziko znečištění domu a zahrady. Má rovněž za to, že případné imise mohou trvat několik týdnů, a neměly by proto být bagatelizovány jako zanedbatelné krátkodobé zvýšení hluku či nečistot.

10. Vyslovil nesouhlas se závěrem žalovaného, že jeho nemovitosti nemohou být přímo dotčeny, mimo jiné vzhledem ke vzdálenosti jeho domu od Nepovolené stavby. Stavební odpad má být nakládán přímo na Komunikaci v bezprostřední blízkosti jeho pozemku a plotu (zhruba 20 cm). Stavba na pozemku p. č. XF v k. ú. xx se navíc nachází přímo na hranici s Předmětným pozemkem a jen zhruba 3 m od Dalších nemovitostí. Odstraňována mý být přitom poměrně rozsáhlá stavba z cihel o značné podlahové ploše. Žalovaný proto podle žalobce nevycházel z reálného rozsahu odstraňovacích prací, technické povahy stavby ani z konkrétních místních poměrů.

11. V další žalobní námitce vytkl žalobce žalovanému procesní pochybení. Dle jeho názoru měly správní orgány při pochybnostech o jeho účastenství postupovat podle § 28 odst. 1 správního řádu. Dokud by nebylo prokázáno, že účastníkem není, měl být za účastníka považován; o jeho postavení mělo být případně rozhodnuto samostatným usnesením. Tento postup však nebyl uplatněn. Žalobce namítá, že ani dřívější posuzování okruhu účastníků nemůže odůvodnit jeho vyloučení, protože se k němu nemohl vyjádřit a nebylo mu umožněno vykonávat práva účastníka. Podle žalobce tak správní orgány obou stupňů porušily pravidla pro zjišťování a vymezení okruhu účastníků, zásadu ochrany práv dotčených osob a zásadu legality. Tato procesní vada podle něj nemohla být zhojena zamítnutím odvolání pro nepřípustnost.

12. Žalobce proto závěrem navrhl, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí krajského úřadu i rozhodnutí Stavebního úřadu o odstranění stavby, vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

13.Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce, že přímé dotčení jeho práv plyne již z předpokladu, že při odstraňování Nepovolené stavby bude využívána jím vlastněná Komunikace a že dojde k dočasnému zvýšení hluku, prašnosti či vibrací. Dle jeho názoru žalobce v žalobě formuluje zejména hypotetické scénáře budoucí realizace odstranění stavby, nikoli konkrétní, ze spisu zjištěný, či jinak určený technologický postup bouracích prací, z něhož by bylo možno dovodit přímý a kvalifikovaný zásah do jeho práv.

14. Argumentace žalobce ustanovením § 19 zákona o pozemních komunikacích sama o sobě ještě neprokazuje jeho účastenství v řízení o odstranění stavby. Toto ustanovení vymezuje zákonné meze užívání komunikace a zákaz jejího poškozování či znečišťování, avšak bez dalších konkrétních skutkových zjištění z něj nelze dovodit, že právě napadeným rozhodnutím bude vlastnické právo žalobce přímo dotčeno ve smyslu § 129 odst. 10 stavebního zákona.

15. Je třeba uvažovat o celé věci komplexně a například vzít v potaz i to, že žalobce nedoložil, že by samotnou nelegální výstavbou stavebníků došlo k poškození či jinému zakázanému jednání na Komunikaci. Dle názoru žalovaného je tedy pouhou spekulací domnívat se, že nyní při odstraňování Nepovolené stavby takové negativní okolnosti na Komunikaci žalobce nastanou.

16. Nelze dle žalovaného přehlédnout ani to, že Stavební úřad v souladu s § 130 odst. 1 stavebního zákona uložil povinnost předložit technologický postup odstraňování stavby, včetně opatření k zajištění bezpečnosti osob a majetku, způsobu nakládání s odpady a opatření k vyloučení, omezení či kompenzaci negativních dopadů na okolí stavby. Žalobcem tvrzené důsledky proto nejsou bez dalšího nevyhnutelné ani předem postavené najisto v podobě, kterou žalobce v žalobě předpokládá.

17. Ani tvrzení žalobce, že přístup k Nepovolené stavbě je možný pouze přes jím vlastněnou Komunikaci, samo o sobě neznamená přímé dotčení jeho práv. Rozhodující by bylo, zda ze spisu plyne konkrétní a neodvratitelná potřeba takového způsobu provedení odstranění stavby, který by zasáhl do vlastnického práva žalobce nad míru přiměřenou poměrům. Takový závěr však ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá.

18. K procesní námitce žalobce žalovaný uvedl, že v případě usnesení dle § 28 odst. 1 správního řádu jde o deklaratorní usnesení, jelikož postavení účastníka řízení buď dotyčná osoba má nebo nemá již od začátku řízení, usnesení tuto skutečnost pouze deklaruje. Smyslem uvedeného ustanovení je, aby v případě pochybností bylo již v průběhu řízení postaveno najisto, zda určitá osoba má, či nemá postavení účastníka řízení.

19. Spornou otázkou v minulosti bylo, zda má být toto usnesení vydáváno i v případě, kdy správní řízení bylo skončeno rozhodnutím, kterým se řízení před správním orgánem končí. Z judikatury správních soudů vyplynulo, že nikoli. Nejvyšší správní soud za rozhodnutí, které již nelze po vydání rozhodnutí ve věci samé vydat, považuje i usnesení o účastenství podle § 28 odst. 1 správního řádu. Citované ustanovení je mířeno právě na situace, kdy správní orgán ještě věc projednává a dosud o ní nerozhodl.

20. Námitka žalobce, že správní orgán měl po vydání meritorního rozhodnutí ještě samostatně rozhodnout o jeho účastenství podle § 28 odst. 1 správního řádu, tedy není důvodná. Po vydání rozhodnutí ve věci samé již takové usnesení zásadně vydat nelze; tvrzený opomenutý účastník se může bránit odvoláním proti meritornímu rozhodnutí.

21. Žalovaný proto setrval na závěru, že: - žalobce nebyl účastníkem řízení o odstranění Nepovolené stavby podle § 129 odst. 10 stavebního zákona, - jeho odvolání bylo správně posouzeno jako nepřípustné podle § 92 odst. 1 správního řádu, - nevydání usnesení podle § 28 odst. 1 správního řádu po vydání meritorního rozhodnutí nepředstavuje nezákonnost napadeného rozhodnutí, - žalobní tvrzení o přímém dotčení práv žalobce zůstala v rovině hypotetických úvah a nebyla podložena konkrétními skutkovými zjištěními.

22. Neshledal tak žalobu důvodnou a navrhnul, aby ji krajský soud zamítnul.

IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu

23.Krajský soud následně přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu prvního s. ř. s. Učinil tak bez nařízení jednání, protože pro to byly splněny jednak podmínky vymezené ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s., jednak podmínky vymezené v § 76 odst. 1 s. ř. s. O věci usoudil následovně.

24. V logice věci se nejprve zabýval tou žalobní námitkou, v níž žalobce namítal procesní pochybení žalovaného, které by mělo za následek nezákonnost rozhodnutí žalovaného (viz bod 11. tohoto rozsudku).

25. Důvodnosti této žalobní námitky vzhledem ke skutkovému stavu projednávané věci přisvědčit nemohl. Sám žalobce v žalobě uvádí, že se o vydání rozhodnutí Stavebního úřadu o nařízení odstranění Nepovolené stavby dozvěděl až po jeho vydání. V reakci na to podal proti tomuto rozhodnutí odvolání. O něm pak rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím.

26. Za této procesní situace nepřicházela již aplikace ustanovení § 28 odst. 1 správního řádu, jíž se žalobce dovolává, v úvahu. Toto ustanovení totiž dopadá na situace, kdy správní orgán věc ještě projednává a dosud o ní nerozhodl. V situaci, kdy již správní orgán I. stupně rozhodnutí ve věci samé vydá, opomenutý účastník se může bránit právě podáním odvolání (§ 84 správního řádu). Jak správně namítl žalovaný ve vyjádření k žalobě, účastenství se totiž nezakládá rozhodnutím dle § 28 odst. 1 správního řádu, ale je dáno naplněním podmínek účastenství stanovených správním řádem nebo jiným zákonem (v posuzované věci stavebním zákonem). Shora uvedený postup je tak standardním způsobem obrany opomenutého účastníka (srovnej závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 222/2014-147, na které soud v podrobnostech odkazuje). Jeho argumenty obsažené v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí ve věci samé, jimiž se dovolává svého účastenství v daném řízení, posoudí odvolací správní orgán.

27. Tak se v posuzované věci stalo. Výsledkem odvolacího řízení bylo rozhodnutí žalovaného dle § 92 odst. 1 správního řádu, kterým žalobcovo odvolání zamítl jako nepřípustné, protože dospěl k závěru, že odvolací argumenty stran žalobcova účastenství v daném stavebním řízení neobstojí a že tedy dle žalovaného účastníkem tohoto řízení není.

28. Tato skutečnost však rozhodně nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Nedošlo jím k porušení zásady legality, jak mu v žalobě žalobce z tohoto důvodu vytýkal. Žalovaný naopak postupoval procesně zcela bezvadně.

29. Krajský soud tak mohl (a musel) přistoupit k posouzení důvodnosti těch žalobních námitek, jež směřovaly do zákonnosti a správnosti závěrů žalovaného, že žalobci postavení účastníka řízení o nařízení odstranění Nepovolené Stavby dle § 129 odst. 10 stavebního zákona nepřísluší.

30. Nutno předeslat, že vymezuje-li stavební zákon v § 129 odst. 10 komplexně okruh účastníků pro řízení o nařízení odstranění stavby, vylučuje to aplikaci obecné úpravy správního řádu pro stanovení okruhu účastníků řízení. Stavební zákon je totiž ve vztahu ke správnímu řádu zákonem speciálním (srovnej rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2012, č. j. 29 A 21/2011-35).

31. Dále soud předesílá, že při posuzování účastenství se neuplatní zásada koncentrace řízení stanovená pro odvolací řízení v § 82 odst. 4 správního řádu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2017, č. j. 9 As 154/2016-31). Bylo tedy povinností soudu přihlédnout ke všem žalobním tvrzením (když většina z nich byla ovšem obsažena již v odvolání žalobce proti rozhodnutí Stavebního úřadu) a vzít je v potaz.

32. A nyní k vlastní problematice účastenství žalobce v daném stavebním řízení. To odvozuje žalobce od ustanovení § 129 odst. 10 stavebního zákona. Podle něho jsou účastníky řízení o nařízení odstranění stavby také osoby, které mají vlastnická nebo jiná věcná práva k sousedním pozemkům a stavbám na nich, a tato práva mohou být odstraňováním stavby přímo dotčena.

33. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2014, č. j. 6 As 10/2013–58, se podává, že „pojem „přímé dotčení vlastnického práva“ je v judikatuře Nejvyššího správního soudu (např. rozsudky ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 As 54/2011–85 ze dne 19. 6. 2009, č. j. 5 As 67/2008–111) konstantně vykládán jako změna poměrů v lokalitě vyvolaná zamýšlenou stavbou, která má vliv na podstatu, obsah nebo výkon vlastnických práv.“ 34.V rozsudcích ze dne 25. 5. 2016, č. j. 1 As 35/2016-38, či ze dne 11. 4. 2019, č. j. 4 As 17/2019-68, pak Nejvyšší správní soud vyslovil, že „pro naplnění definice účastenství postačuje pouhá možnost přímého dotčení na právech nebo povinnostech rozhodnutím, které má být ve správním řízení vydáno. Tato možnost musí být reálně myslitelná, nikoliv pouze hypotetická. Zároveň musí být splněna podmínka, že práva nebo povinnosti mohou být rozhodnutím dotčeny přímo, tedy bezprostředně.“ Stejně tak Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 80/2008-68, konstatoval, že účastníkem řízení vedeného podle stavebního zákona je jednak ten, kdo bude na svých právech nebo povinnostech rozhodnutím přímo dotčen, ale i ten, kdo může být (tj. potencialita) na svých právech nebo povinnostech rozhodnutím přímo dotčen. Skutečnost, že ve „finále“ k takovému dotčení nakonec nedojde, již nemá z hlediska účastenství žádný význam.

35. Žalobce se domáhá účastenství v daném stavebním řízení z několika důvodů: - jako vlastník Předmětného pozemku a Komunikace na něm má obavu, že Komunikace bude v důsledku odstraňovacích prací poškozena; jedná se sice o veřejně přístupnou účelovou komunikaci ve smyslu zákona o pozemních komunikacích, jejíž běžný účel spočívá v dopravní obsluze okolních nemovitostí osobními vozidly, ale toto obecné užívání nezahrnuje nadměrný a neobvyklý provoz spojený s demolicí, zejména opakované jízdy těžké techniky a naložených nákladních automobilů; při tom může docházet také k jejímu nadměrnému znečišťování; takové užívání Komunikace by bylo v rozporu s jejím stavebním a dopravně-technickým stavem - vozidla realizující odstraňovací práce by musela stát na Komunikaci, což by s ohledem na její šíři mohlo způsobovat její zablokování, tedy v důsledku omezení přístupu k Dalším nemovitostem žalobce - šířka Komunikace neumožňuje dostatečný manévrovací prostor, takže vozidla realizující odstraňovací práce se nemohou bez rizika poškození plotu žalobce bezpečně stočit na pozemek vlastníků Nepovolené stavby - odstraňovací práce vyvolají prach, hluk a otřesy, které mohou překročit míru přiměřenou místním poměrům a podstatně omezit obvyklé užívání žalobcova rodinného domu a zahrady (omezení možnosti větrat dům, užívat zahradu a nerušeně bydlet, jakož i riziko znečištění domu a zahrady).

36. Žalobce zdůrazňoval, že všechna uvedená rizika je nutno zohledňovat zejména tím úhlem pohledu, že odstraňovací práce na Nepovolené stavbě budou probíhat v lokalitě, kde se nachází rodinné domy a objekty k rekreaci, takže překročení jím zmíněných imisí nad míru přiměřenou poměrům je nutno poměřovat s touto skutečností.

37. Žalovanému rozhodně nelze upřít, že se snažil otázkou účastenství žalobce v daném stavebním řízení podrobně zabývat, ostatně o tom svědčí i rozsah nalézací části odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se této otázce věnoval na str. 6 až 14. Dle názoru krajského soudu se však některým aspektům důležitým pro posouzení dané otázky přesto věnovat opomněl, resp. nepřikládal jim relevanci.

38. Zejména to platí pro kritérium přiznání pozice účastníka řízení spočívajícím v posouzení, zda v případě žalobce může dojít v důsledku napadeného rozhodnutí k dotčení jeho práv nad míru přiměřenou poměrům. Přitom právě toto kritérium se v judikatuře správních soudů běžně vyskytuje (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2009, č. j. 5 As 67/2008-111 nebo rozsudek téhož soudu ze dne 29. 7. 2015, č. j. 1 As 62/2015-32). Navíc právě zohlednění tohoto kritéria žalobce opakovaně akcentoval.

39. Žalovaný zaměřil svoji pozornost zejména na možné přímé dotčení žalobcových práv v souvislosti s Předmětným pozemkem, resp. Komunikací. Zdůraznil, že se jedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci ve smyslu § 7 zákona o pozemních komunikacích, popsal, co rozumí obecným užíváním veřejně přístupné účelové komunikace a konstatoval s ohledem na dopravní značení vztahující se ke Komunikaci, že přístup na ni není omezen žádným rozhodnutím silničního správního úřadu. A uzavřel, že krátkodobé zvýšení intenzity dopravy na Komunikaci nepředstavuje přímý zásah do žalobcova vlastnického práva k ní. Ze spisové dokumentace dle žalovaného nevyplývá, že by provoz na Komunikaci v souvislosti s odstraňovacími pracemi měl být takového rozsahu nebo intenzity, že by nešlo o její obvyklé užívání. Dlužno dodat, že podrobnějšími argumenty tento závěr nepodpořil.

40. Sám žalovaný přitom upozornil na skutečnost, že dle rozhodnutí Stavebního úřadu o nařízení odstranění Nepovolené stavby má její vlastník předložit Stavebnímu úřadu návrh technologického postupu prací při odstraňování stavby. Přitom jeho součástí má být např. popis jednotlivých fází prací včetně časového harmonogramu, opatření k zajištění bezpečnosti osob a majetku v okolí stavby během odstraňování, způsob nakládání s odpady vzniklými při odstraňování či způsob provedení úpravy pozemku po jejím odstranění.

41. Z obsahu napadeného rozhodnutí tak není postaveno úplně na jisto, jak bude odstraňování Nepovolené stavby konkrétně vypadat. Jak dlouho budou odstraňovací práce s ohledem na jejich rozsah probíhat? Bude nutné zajíždět na Komunikaci nákladními vozy či jinými stavebními stroji a o jaké hmotnosti? Bude v souvislosti s tím docházet k blokaci Komunikace, a pokud ano, jak často a na jak dlouhou dobu? Pokud budou nákladní vozy či jiné stavební stroje muset zajíždět na pozemky vlastníků Nepovolené stavby, budou schopny s ohledem na daný manévrovací prostot a své technické možnosti tak učinit bez poškození sousedních nemovitostí, např. plotu žalobce? Je stavební a dopravně-technický stav Komunikace takový, že její poškození v důsledku odstraňovacích prací lze jednoznačně vyloučit, byť by se jednalo o její obecné užívání?

42. K těmto otázkám se žalovaný jednoznačně nevyjádřil. Přitom pouhá skutečnost, že Komunikace má status veřejně přístupné účelové komunikace a že její užívání (např. nákladními automobily) není na základě dopravního značení nijak omezeno, ještě sama o sobě neznamená, že realizaci odstraňovacích prací je možno zahrnout pod její obecné (běžné) užívání. A pokud ano, že i tak nehrozí vznik žalobcem popsaných škod na jeho majetku. Žalovaný v tomto směru také nedostatečně zohlednil shora uvedené kritérium, tedy zda může dojít k dotčení žalobcových práv nad míru přiměřenou poměrům, a to právě při zohlednění lokality, kde se Nepovolená stavba nachází (zástavba rodinnými domy a objekty určenými k rekreaci).

43. Navíc ze shora popsaného obsahu návrhu technologického postupu prací při odstraňování stavby je zřejmé, že k ohrožení majetku v okolí stavby dojít může. Právě proto mají být v tomto směru přijímána opatření.

44. Krajský soud tak rozumí obavám žalobce z poškození Předmětného pozemku, resp. Komunikace, případně z její blokace bránící přístupu k jeho pozemkům. Stejně tak obavám z možného poškození plotu. Nejedná se dle jeho názoru o pouhé nepodložené spekulace, jak se snaží bagatelizovat žalovaný. Není přitom povinností žalobce prokazovat, že k takovému poškození či omezení nutně při odstraňování Nepovolené stavby dojde.

45. Krajský soud v souvislosti s tím znovu opakuje, že pro naplnění definice účastenství postačuje pouhá možnost přímého dotčení na právech nebo povinnostech napadeným rozhodnutím. Tato možnost musí být reálně myslitelná, nikoliv pouze hypotetická. Zároveň musí být splněna podmínka, že práva nebo povinnosti mohou být rozhodnutím dotčeny přímo, tedy bezprostředně.

46. Dosavadní argumentace žalovaného obsažená v odůvodnění žalovaného rozhodnutí krajský soud nepřesvědčila, že by shora uvedené obavy žalobce stran možného poškození Komunikace či plotu, který ohraničuje pozemek p. č. XH v k. ú. xx a který přes šířku Komunikace (zhruba 3 m) sousedí s pozemky vlastníků Nepovolené stavby, bylo možno označit za obavy hypotetické. Naopak se dle soudu jedná o obavu zcela reálnou, tedy myslitelnou. Poškození ať už Komunikace či plotu, jejichž je žalobce vlastníkem, či blokaci Komunikace nad míru přiměřenou poměrům, pak soud považuje jednoznačně za přímé (bezprostřední) dotčení žalobcových práv (konkrétně např. práva vlastnického).

47. V podstatě ke shodnému závěru dospěl soud i ohledně žalobcem namítané hrozby imisemi souvisejícími s odstraňováním Nepovolené stavby, konkrétně hlukem, prachem a vibracemi. Přitom i tyto jednotlivé imise mohou představovat v řízení o nařízení odstranění stavby relevantní faktory, které mohou míru přiměřenou poměrům v té které lokalitě překročit a odůvodnit tak přímé dotčení práv (potažmo účastenství) dotčených osob v tomto řízení (viz shora již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2015, č. j. 1 As 62/2015-32). Ostatně, přímým dotčením sousedních nemovitostí může být např. i jejich dotčení zvýšenou intenzitou dopravy v místě stavby vhledem k jejímu účelu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, č. j. 7 As 17/2013-25).

48. Této otázce se žalovaný nevěnoval již tak podrobně (krátký odstavec na přelomu stran 10 a 11, prvá polovina str. 12, str. 13). Ze skutkových zjištění vztahujících se k danému místu zohlednil pouze existenci neprůhledného plotu ohraničujícího žalobcův pozemek p. č. XH v k. ú. xx (který dle žalovaného bude namítaným imisím výrazně zabraňovat) a vzdálenost mezi rodinným domem žalobce a Nepovolenou stavbou (cca přes 30 m). V reakci na to však žalobce namítá, že odpad z odstraňované stavby bude s největší pravděpodobností nakládán na nákladní vozy na Komunikaci, tedy zhruba 20 cm od popsaného plotu. Imisemi tak možná nemusí být ohrožen jeho dům, ale dle jeho přesvědčení rozhodně části pozemku před ním, což může ovlivnit jejich užívání. Navíc stavba na pozemku p. č. XF v k. ú. xx se nachází přímo na hranici s Předmětným pozemkem a jen zhruba 3 m od Dalších nemovitostí.

49. Ani tyto obavy žalobce neshledává soud toliko hypotetickými. Naopak, považuje je s ohledem na skutkový stav plynoucí z obsahu správního spisu za myslitelné. Zvláště za situace, kdy se žalovaný v podstatě nikterak nevyjádřil k rozsahu odstraňovacích prací. Jak však plyne z rozhodnutí Stavebního úřadu o nařízení odstranění Nepovolené stavby a z obsahu správního spisu, mělo by se jednat o odstranění nikoliv nepodstatných částí objektu stavebníků. Existenci vzniku uvedených imisí si tedy lze dobře představit. Úvahy, v jaké intenzitě se tak stane a zda v důsledku toho může dojít k přímému dotčení žalobcových nemovitostí nad míru přiměřenou poměrům (tedy při zohlednění specifik dané lokality) již v napadeném rozhodnutí absentují.

50. Krajský soud tak musel žalované rozhodnutí zrušit dílem pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., dílem pro nedostatečné zjištění skutkového stavu. Zrušení rozhodnutí Stavebního úřadu o nařízení odstranění Nepovolené stavby v úvahu nepřicházelo, přezkumu jeho zákonnosti se totiž soud nevěnoval a ani věnovat nemohl – předmětem jeho přezkumu byla pouze otázka účastenství žalobce v daném řízení.

51. Opakuje, že dosavadní argumentace žalovaného obsažená v odůvodnění napadeného rozhodnutí jej nepřesvědčila o tom, že by žalobci nemělo náležet postavení účastníka posuzovaného stavebního řízení z titulu osoby, která má ve smyslu § 129 odst. 10 správního řádu vlastnická práva k sousedním pozemkům a stavbám na nich, která mohou být odstraňováním Nepovolené stavby přímo dotčena. Celé řadě otázek a problémů souvisejících s nařízením odstranění Nepovolené stavby by dle jeho názoru naopak bylo možnost předejít, pokud by žalobce v postavení účastníka řízení o nařízení odstranění Nepovolené stavby byl. Byl by tak o konkrétní podobě odstraňovacích prací dostatečně informován a měl by možnost se k dané problematice vyjádřit. Nelze přehlédnout, že jediným řízením, v němž přichází obrana žalobcových práv v úvahu, je právě řízení o nařízení odstranění stavby.

52. Krajský soud s ohledem na závěr o nepřezkoumatelnosti některých pasáží napadeného rozhodnutí nemohl žalovanému upřít právo na to, aby tento nedostatek po vrácení věci k dalšímu řízení případně zhojil a svoji argumentaci v tomto směru doplnil a posílil. A to pokud by přes shora vyslovený názor krajského soudu na závěru, že žalobci postavení účastníka daného stavebního řízení nepřísluší, nadále setrval. Soud připomíná, že právním názorem, který vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je správní orgán v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 1, 4 a 5 s. ř. s.).

V. Náklady řízení

53.O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch žalobce, má proto právo na náhradu nákladů řízení.

54. V jeho případě jsou náklady řízení představovány v prvé řadě zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč.

55. Dále má právo náhradu odměny svého zástupce, který je advokátem. Zástupci žalobce tak náleží odměna za 2 úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby) ve výši 4 620 Kč za úkon dle § 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu. Výše odměny tak celkem činí 9 XI Kč. Vedle odměny přísluší zástupci též náhrada hotových výdajů v paušální výši 450 Kč za každý z úkonů právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, celkem tedy 900 Kč.

56. Zástupce žalobce je registrován jako plátce DPH, náleží mu proto povýšení výše odměny a náhrad hotových výdajů o 21 %, což představuje částku 2 129, 40 Kč.

57. Celkem tedy činí důvodně vynaložené náklady řízení před krajským soudem na straně žalobce 15 269,40 Kč.

58. Na základě shora uvedeného krajský soud zavázal výrokem II. žalovaného povinností žalobci shora prokázané a specifikované náklady řízení uhradit k rukám jeho zástupce, který je advokátem (§ 1XA odst. 1 občanského soudního řádu za použití § 64 s. ř. s.).

Poučení

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.) Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 29. července 2026 JUDr. Jan Rutsch v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: R. V.