30 A 41/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D. a Mgr. Heleny Konečné ve věci navrhovatelé: a) Bc. V. S. b) Ing. M. S., Ph.D. oba zastoupeni advokátem Mgr. Lukášem Nálevkou sídlem Škroupova 441/12, Hradec Králové proti odpůrci: Magistrát města Hradec Králové sídlem Československé armády 408, Hradec Králové o návrhu na zrušení opatření obecné povahy ze dne 14. 5. 2025, zn. SZ MMHK/070835/2023ŽP1/Pra, kterým odpůrce stanovil rozsah záplavového území a vymezil aktivní zóny záplavového území vodního toku Plačický potok, takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy Magistrátu města Hradec Králové ze dne 14. 5. 2025, zn. SZ MMHK/070835/2023ŽP1/Pra, o stanovení záplavového území a vymezení aktivní zóny záplavového území vodního toku Plačický potok, se v textové i grafické části týkající se pozemků parc. č. XA, XB a XC v katastrálním území xx zrušuje, a to dnem právní moci tohoto rozsudku.

II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22 269 Kč, a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce navrhovatelů.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Navrhovatelé podali u krajského soudu dne 27. 5. 2026 návrh na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Domáhají se zrušení výše specifikovaného opatření obecné povahy, kterým odpůrce (dále také „vodoprávní úřad“) podle § 66 odst. 1 a 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), nově stanovil rozsah záplavového území a nově vymezil aktivní zónu záplavového území vodního toku Plačický potok. Odpůrce stanovil rozsah záplavového území a vymezil aktivní zónu záplavového území uvedeného vodního toku pro říční kilometry 0,000 až 10,502. Záplavové území bylo stanoveno pro rozliv s periodicitou pravděpodobnosti povodně 5, 20, 100 a 500 let (tzv. Q5, Q20, Q100, Q500).

2. Navrhovatelé jsou vlastníky pozemků parc. č. XA, XB a XC v k. ú. xx (dále jen „dotčené pozemky“), které nabyli darovací smlouvou od svého otce, pana M. S.. Pan M. S. na dotčených pozemcích hospodaří jako soukromý zemědělec již 35 let. Všechny tyto pozemky byly napadeným opatřeném obecné povahy nově začleněny do záplavového území Q20, Q100, Q500. Navrhovatelé považují napadené opatření obecné povahy za nezákonné z níže uvedených důvodů.

II. Shrnutí argumentace navrhovatelů a odpůrce

3. Navrhovatelé v pravé řadě považují napadené opatření obecné povahy za nepřezkoumatelné, neboť se vodoprávní úřad dostatečně nevypořádal s připomínkami, které navrhovatelé (a zejména jejich právní předchůdce) uplatnili k návrhu na vyhlášení záplavového území. Navrhovatelé zdůraznili, že vodoprávní úřad není vázán návrhem správce vodního toku na stanovení rozsahu záplavového území. Odpovědnost za správné stanovení záplavového území nese vodoprávní úřad. Odpůrce tak byl povinen zkoumat jak formální, tak materiální náležitosti podkladů poskytnutých Povodím Labe (jakožto správcem vodního toku). Navrhovatelé uplatnili v připomínkách k návrhu na vyhlášení záplavového území konkrétní argumenty, proč je nepřiměřené, aby záplavové území bylo vymezeno tak, že bude zasahovat na jejich pozemky. Odpůrce ve vztahu k těmto argumentům pouze odkázal na vyjádření Povodí Labe, aniž by k němu přidal jakoukoliv vlastní úvahu. Nezabýval se tak otázkou, zda záplavové území nebude nepřiměřeně zasahovat práva navrhovatelů a zda neexistuje jiné řešení, které by tato práva zasahovalo méně.

4. Odpůrce zároveň vycházel z neaktuálních podkladů, a nedostatečně proto zjistil skutkový stav věci. Projektová dokumentace z června 2021 vycházela z terénního šetření provedeného v srpnu 2020 a zaměření z prosince 2019. Cca 8 měsíců před vydáním opatření obecné povahy provedl v září 2024 správce toku úpravu toku od betonového mostku podél pozemku č. XD v k.ú. xx cca 250 m směrem na obec Plačice. Úprava za použití těžké techniky spočívala ve významném prohloubení a rozšíření šířky koryta Plačického potoka a navýšení břehů u pozemku č. XD v k.ú. xx. Touto úpravou správce toku změnil příčný i podélný profil koryta Plačického potoka a zvýšil kapacitu a rychlost odtoku případných záplav a tím podstatně změnil odtokové poměry z dané lokality, kde jsou umístěny i dotčené pozemky. V této souvislosti navrhovatelé požadovali, aby správce toku přistoupil k úpravě koryta (rozšíření a prohloubení) i v úseku jejich pozemků, čímž by došlo ke snížení drsnosti povrchu a zajištění plynulého odtoku tak, jak to bylo provedeno u sousedního obecního pozemku. Správce toku to však odmítl. Pozemek ve vlastnictví obce tak byl chráněn technickou úpravou koryta, avšak u pozemků navrhovatelů k takovému technickému řešení přistoupeno nebylo a tyto byly znehodnoceny vyhlášením záplavového území.

5. Navrhovatelé v této souvislosti uvedli, že hydraulický model použitý pro stanovení záplavy využívá Manningův součinitel drsnosti, který v dokumentaci z roku 2021 dosahoval u koryta hodnot 0,04 až 0,05 a u husté břehové vegetace až 0,12. Tyto hodnoty zásadně ovlivňují výpočet hladiny vody. Po vybagrování koryta v září 2024 podél pozemku parc. č. XD se drsnost povrchu dramaticky snížila. Odstraněním překážek se zvýšila rychlost proudění, což podle fyzikálních zákonů vede ke snížení hladiny vody při stejném průtoku. Odpůrce však při vydání opatření obecné povahy v květnu 2025 tyto změny ignoroval a použil model simulující stav z roku 2020, který již neodpovídal realitě v době rozhodování.

6. Navrhovatelé namítají i vady samotného hydraulického modelu. Tento vykazuje zásadní vady v určení drsnostních koeficientů, průtoků a výškových spádů. Z technické zprávy vyplývá bezdůvodný nárůst průtoku Q20 z 3,82 m³/s (na začátku úseku obce Stěžery) na 7,73 m³/s o několik stovek metrů dále, aniž by do toku v tomto úseku ústil jakýkoliv přítok. Významné v mapě uvedené přítoky z lokalit Vyšehrad, Červený kopec a z obce Hřibsko jsou situovány více než kilometr po proudu pod pozemky navrhovatelů. Voda z polností se historicky vlévala do koryta toku v nejnižším místě pozemku XD v k.ú. xx, pak se terén zvyšuje. Jsou tři úseky měření průtoku. Změna průtoku z 3,82 na 7,73 je uváděna na začátku úseku obce Stěžery, tj. řez PF69. Začátek úseku Stěžery a konec úseku Stěžery je v technické zprávě definován v tab. č. 5, tj. od 9,013 do 10,502 km. Toto umělé navýšení průtoku o téměř 100 % má za následek ve výkresu situace č. 8 okamžitou změnu parametrů z 500leté vody krátce na 100letou vodu a pak na 20letou záplavovou vodu. Klíčovým důkazem nezákonnosti vymezení je vnitřní rozpor v dokumentaci mezi textovou částí (Psaný podélný profil B), grafickou částí (Údolní profily E.2) a výkresovou situací (C. Situace).

7. Navrhovatelé provedli komparaci nadmořských výšek břehů s vypočtenými hladinami záplavové vody v úseku ř. km 8,6426 až 9,1993. Z jejich komparace (str. 8 žaloby) je zřejmé, že v celém úseku dotčených pozemků hladina záplavové vody nepřesahuje výšku břehu Plačického potoka, a to dokonce ani při extrémním průtoku pětisetleté vody Q500. Pokud voda v matematickém řezu korytem nepřeteče přes břeh, nemůže být logicky v mapové situaci zakreslena stejně vysoká záplava jako na přilehlém poli. Tento nesoulad svědčí o hrubé chybě při generování záplavových čar v GIS software ESRI ArcMap, kdy pravděpodobně došlo k nesprávné interpolaci hladin mezi profily nebo k ignorování povinných terénních hran v digitálním modelu terénu (DMT). Odpůrce tento zjevný rozpor v odůvodnění opatření obecné povahy zcela ignoroval. Navrhovatelé tak namítají, že je nemožné, aby výšky záplavy na dotčených pozemcích měly zcela přesně stejnou výškovou úroveň jako hladina záplavy v Plačickém potoce, protože nemají spojitost, rozděluje je břeh vodního toku. Ve výkrese výkres E.2 Údolní profily Plačický potok v řezu PF67 je chybně uveden průřez roury v mostku elipsovitého tvaru, ve skutečnosti je průřez kruhový. Navrhovatelé namítají, že tento mostek je klíčový pro celé území, a i tvar roury v mostku má zásadní vliv na odtokové poměry v území.

8. V případě navrhovatele b) je nadto porušeno legitimní očekávání, které měl ve vztahu k jeho pozemku parc. č. XC k.ú. xx, který nabyl v dobré víře v jeho zastavitelnost (pozemek je od roku 2005 veden jako stavební).

9. Navrhovatelé dále odkazují na vyhlášku Ministerstva životního prostředí č. 79/2018 Sb., o způsobu a rozsahu zpracovávání návrhu a stanovování záplavových území a jejich dokumentace (dále také „vyhláška o stanovování záplavových území“). Dle vyhlášky o stanovování záplavových území musí návrh záplavového území obsahovat zobrazení území zaplaveného nejvyšší zaznamenanou přirozenou povodní. Z historických pramenů je ale přitom zřejmé, že povodně z let 1956, 1977, 1978, 2007, 2013 a 2024 nikdy nezaplavily pozemky navrhovatelů.

10. Vymezení záplavového území na pozemcích navrhovatelů zároveň znamená snížení tržní hodnoty jejich pozemků, snížení pachtovní ceny a omezení využitelnosti pozemků.

11. Odpůrce se k podanému návrhu vyjádřil tak, že jej považuje za nedůvodný a navrhl jeho zamítnutí. Odkázal zejména na obsah opatření obecné povahy a dopisu Povodí Labe ze dne 7. 5. 2024.

III. Posouzení věci krajským soudem

12.Úvodem krajský soud konstatuje, že záplavová území i jejich aktivní zóny se stanoví opatřením obecné povahy (viz § 66 odst. 7 vodního zákona). Odpůrce oznámil napadené opatření obecné povahy veřejnou vyhláškou, kterou vyvěsil na svou úřední desku dne 16. 5. 2025 a sejmul dne 4. 6. 2025.

13. Kromě existence opatření obecné povahy, které je možno podrobit soudnímu přezkumu, jsou bezpochyby naplněny i další podmínky řízení. Navrhovatelé přednesli plausibilní tvrzení o tom, že napadené opatření obecné povahy se dotýká její právní sféry – viz výše. Navrhovatelé jsou tak aktivně procesně legitimováni k podání návrhu (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, č. 1910/2009 Sb. NSS). Splněna je též podmínka formulace závěrečného návrhu. Návrh obsahuje také další náležitosti podle § 101b odst. 2 s. ř. s. a navrhovatelé jej podali v zákonem stanovené lhůtě.

14. Krajský soud tedy přezkoumal napadené opatření obecné povahy v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu sedmého soudního řádu správního. Byl přitom dle § 101d odst. 1 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody návrhu. Věc projednal a rozhodl o ní bez nařízení jednání, neboť navrhovatelé i odpůrce s tímto postupem krajského soudu vyjádřili souhlas dle § 51 odst. 1 s. ř. s.

15. Podle § 66 odst. 1 vodního zákona záplavová území jsou administrativně určená území, která mohou být při výskytu přirozené povodně zaplavena vodou. Jejich rozsah je povinen stanovit na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. Vodoprávní úřad může uložit správci vodního toku povinnost zpracovat a předložit takový návrh v souladu s plány hlavních povodí a s plány oblastí povodí. Podle odst. 2 v zastavěných územích, v zastavitelných plochách podle územně plánovací dokumentace, případně podle potřeby v dalších územích, vymezí vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku aktivní zónu záplavového území podle nebezpečnosti povodňových průtoků. Podle odst. 3 způsob a rozsah zpracovávání návrhu a stanovování záplavových území a jejich dokumentace stanoví Ministerstvo životního prostředí vyhláškou.

16. Podle navrhovatelů je napadené opatření obecné povahy v prvé řadě nepřezkoumatelné, neboť odpůrce se dostatečně nevypořádal s připomínkami, které uplatnili (zejména jejich právní předchůdce) k návrhu Povodí Labe na vyhlášení záplavového území.

17. Pro nyní přezkoumávané řízení platí, že po zpracování návrhu opatření obecné povahy a jeho zveřejnění odpůrcem mohou být k tomuto návrhu podávány připomínky ve smyslu § 172 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (pozn. soudu – s ohledem na § 115a odst. 3 vodního zákona nemohou dotčené osoby v řízení o stanovení záplavových území a jejich aktivních zón uplatnit námitky ve smyslu § 172 odst. 5 správního řádu). Byť námitky mají přísnější procesní režim a kladou větší požadavky na správní orgán, neboť je třeba o nich vydat rozhodnutí, ani připomínky nemůže správní orgán zcela pominout. Zabývá se jimi jako podkladem pro rozhodnutí a je povinen je vypořádat v odůvodnění opatření obecné povahy.

18. Dalším specifikem tohoto řízení je, že se v něm bez dalšího neuplatní závěry judikatury správních soudů k přípustnosti omezení vlastnického práva na základě územního plánu. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120 (č. 1910/2009 Sb. NSS), shrnul, že k takovému omezení vlastnického práva může dojít pouze za předpokladu dodržení zásady subsidiarity a minimalizace zásahu: „Podmínkou zákonnosti územního plánu, kterou soud vždy zkoumá v řízení podle § 101a a násl. s. ř. s., je, že veškerá omezení vlastnických a jiných věcných práv z něho vyplývající mají ústavně legitimní a o zákonné cíle opřené důvody a jsou činěna jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle (zásada subsidiarity a minimalizace zásahu).“ S ohledem na povahu institutu stanovení záplavového území jsou ale tyto závěry v nyní posuzované věci použitelné pouze v omezené míře.

19. Jak konstatoval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 30. 6. 2016, č. j. 50 A 4/2016-26, a následně potvrdil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 5. 2017, č. j. 1 As 190/2016- 41, územní plánování se od stanovení záplavových území a jejich aktivních zón podstatně liší. Zatímco v procesu územního plánování má pořizovatel územního plánu poměrně široký prostor pro uvážení, neboť i přes četné omezující parametry má zpravidla k dispozici širokou paletu možných způsobů využití regulovaného území, v oblasti povodňové ochrany vodoprávnímu úřadu téměř žádný prostor pro výběr přijatého řešení nezbývá. Záplavové území včetně jeho aktivní zóny se totiž stanoví z podstatné části na základě matematických modelů, které vycházejí ze statistických údajů o území. V případě stanovení záplavového území tak dochází k zásahu do vlastnického práva z objektivně existujících důvodů (poloha nemovitosti v místě hrozících záplav), nikoliv z vůle orgánu, který například vyhradil určité území pro jiný účel.

20. Byť i vodoprávní úřad je tedy povinen aplikovat principy proporcionality a volit z rovnocenných řešení ta, která nejméně zatěžují vlastníky dotčených nemovitostí, nemá zpravidla prostor pro vlastní uvážení, v němž by princip proporcionality aplikoval. Uvážení, jež se vodoprávnímu úřadu dostává, tak za stávající právní úpravy v podstatě spočívá jen v otázce, zda a jaké omezující podmínky stanoví pro záplavová území mimo jejich aktivní zóny (pro aktivní zóny jsou omezení stanovena samotným zákonem, viz § 67 odst. 1 a 2 vodního zákona, který z těchto omezení nepřipouští žádné výjimky).

21. V nyní posuzované věci ale odpůrce nestanovil žádné omezující podmínky pro záplavové území mimo jeho aktivní zóny. V odůvodnění napadeného opatření obecné povahy pouze vyjmenoval doporučení, jak se v záplavovém území chovat, aby v případě povodní byly minimalizovány škody (s tím, že tato doporučení mohou být konkretizována a uplatňována formou podmínek ve vodohospodářském souhlasu vydávaném dle § 17 vodního zákona nebo při zpracování územních plánů či povodňových plánů obcí a povodňových plánů jednotlivých nemovitostí v obci). Tato doporučení tedy přímo nezasahují do práv navrhovatelů. Ostatně navrhovatelé ani konkrétně nezpochybnili přiměřenost některého z těchto doporučení. Rozporují samotné vymezení záplavového území a skutečnost, že zasahuje do jejich pozemků. Pokud však takové vymezení záplavového území představuje řádný výstup z modelu užitého zpracovatelem záplavového území, pak odpůrce neměl žádný prostor pro posouzení přiměřenosti zásahu do práv navrhovatele a musel záplavové území tímto způsobem vymezit. Nemohl jen tak „vykrojit“ pozemky navrhovatelů z navrženého rozsahu záplavového území.

22. Osoby dotčené vymezením záplavového území a jeho aktivních zón mají samozřejmě právo zpochybnit správnost vstupních údajů a provedených výpočtů. Pokud tak učiní v připomínkách k návrhu opatření obecné povahy, pak je povinností odpůrce se těmito otázkami blíže zabývat. V tomto ohledu dává krajský soud za pravdu navrhovatelům, že odpovědnost za správné stanovení záplavového území nese vodoprávní úřad, který se nemůže spokojit pouze s formální kontrolou podkladů poskytnutých správcem vodního toku (obdobně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 190/2016-41).

23. Akceptovatelným postupem vodoprávního úřadu v situaci, kdy dotčená osoba uplatní takové připomínky, ale je, že si správní orgán vyžádá vyjádření k připomínkám od správce vodního toku, případně od zpracovatele návrhu na vymezení záplavového území. I v takovém případě si vodoprávní úřad samozřejmě „musí na svou odpovědnost vyhodnotit úplnost, celistvost a přesvědčivost takového vyjádření a v případě relevantních pochyb si vyžádat buď doplnění vysvětlení, nebo správnost řešení obsaženého v návrhu vyhodnotit za pomoci jiného odborníka, včetně např. postupu podle § 56 správního řádu“ (rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 50 A 4/2016-26). Pokud vodoprávní úřad shledá, že předložený návrh záplavového území není zpracován v souladu s vyhláškou o stanovování záplavových území, vrátí jej správci vodního toku k doplnění nebo změně (§ 8 odst. 3 uvedené vyhlášky). Pokud nicméně shledá vysvětlení správce vodního toku (zpracovatele návrhu) dostatečným, pak mu nic nebrání v tom, aby na něj v odůvodnění opatření obecné povahy odkázal.

24. Z výše uvedeného plyne, že nelze odpůrci vytýkat samotnou skutečnost, že si vyžádal vyjádření Povodí Labe k připomínkám uplatněným navrhovateli (jejich právním předchůdcem). Jestliže po obdržení tohoto vyjádření a jeho vyhodnocení shledal, že vyvrací všechny pochybnosti vyslovené navrhovateli, pak byl přípustný i následný postup odpůrce spočívající v odkazu na vyjádření Povodí Labe v odůvodnění napadeného opatření obecné povahy. Nebylo nezbytně nutné, aby k tomuto odkazu připojil vlastní úvahu. V samotné absenci takové doplňující úvahy odpůrce nelze spatřovat nepřezkoumatelnost napadeného opatření obecné povahy. Podstatné je, zda vyjádření Povodí Labe skutečně vyvrací pochybnosti navrhovatelů (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 3. 2025, č. j. 30 A 86/2024-51).

25. Krajský soud proto porovnal navrhovatelem b) a právním předchůdcem navrhovatelů uplatněné připomínky s vyjádřením Povodí Labe a posoudil, zda toto vyjádření ze dne 7. 5. 2024 (na které opatření obecné povahy zcela a bez dalšího odkazuje – viz str. 3 opatření obecné povahy) splňuje uvedené požadavky.

26. Připomínky podal nejprve žalobce b), a to dne 3. 4. 2024 (připomínky datované dnem 2. 4. 2024). V těchto uvedl, že nesouhlasí s tím, aby jeho pozemek č. XC v k.ú. xx byl zahrnut do záplavové zóny ZÚ Q20, neboť to bude znamenat jeho znehodnocení. Dále uvedl, že situaci by řešila náprava havarijního stavu vodního toku (koryta). Dále upozornil na skutečnost, že jeho otec založil podél hranice vodního toku u daného pozemku zelený travní úhor v šířce 6 m, nadto je možno ze strany navrhovatelů pozemky č. XE a XF v k.ú. xx, vedené jako travní porost, poskytnout ve prospěch vodního toku. Vodní tok je zanesený napadanými větvemi, starými pneumatikami, což znemožňuje průtok vody. Nejefektivnějším řešením by skutečně bylo vybagrování a vyčištění (případné rozšíření) koryta vodního toku.

27. Dne 8. 4. 2024 podal u odpůrce připomínky právní předchůdce navrhovatelů (jejich otec) M. S. (jde o připomínky datované dnem 3. 4. 2024). Ten jako tehdejší vlastník pozemků parc. č. XA a XB v k.ú. xx rovněž nesouhlasil se zařazením těchto pozemků do záplavového území. Uvedl, že zařazení těchto pozemků do záplavového území je znehodnocuje. Dále uvedl, že vodní tok zhruba kopíruje výšku břehů podél pozemků č. XC, XA a č. XB v k.ú. xx od 1 – 1,5 m a jde o tekoucí vodu až k mostku, dále od mostku je výška břehu od 0,8 m do 0,3 m u pozemků č. XD a č. 658/93, které jsou nejníže položenými pozemky s hrází i 0,3 m na trase toku. Nabídl na úkor svých pozemků č. XE a XF v k.ú. xx rozšířit koryto vodního toku, aby pojmulo více vody, s ohledem na faktickou situaci v místě vyloučil, že by rozlitá voda mohla zasáhnout i jeho pozemek č. XA v k.ú. xx. Dále namítal, že projektant neučinil skutečný historický průzkum záplav v daném místě a zdůraznil, že jeho pozemky nebyly nikdy záplavou dotčeny. Rovněž zmínil, že obec Stěžery má schválený platný povodňový plán a dané území v něm není uvedeno jako rizikové ani jako záplavové.

28. V návaznosti na takto uplatněné připomínky požádal vodoprávní úřad Povodí Labe o vyjádření k těmto připomínkám uplatněným proti návrhu opatření obecné povahy, které je nyní přezkoumáváno. Povodí Labe reagovalo již zmiňovaným dopisem ze dne 7. 5. 2024. V něm je obecně uvedeno, že stanovení záplavového území je pouze administrativním potvrzením faktického stavu vycházejícího z fyzikálních veličin, proto vymezením záplavového území Q100 nedochází ke znehodnocení nemovitostí v něm ležících. Dále hovoří o smyslu a účelu vymezení záplavového území obecně. Povodí Labe se dále vyjadřuje k otázce souladu s územním plánem (problematika pozemků pro výstavbu) a uzavírá, že rozsah záplavového území není možné přizpůsobit územnímu plánu. Dále je ve vyjádření uvedeno, že je na vodoprávním úřadu, které omezující podmínky doporučené v návrhu modifikuje či zcela vypustí (konkrétní omezující podmínky nakonec nejsou závazně určeny v napadeném opatření obecné povahy, pozn. krajského soudu). Povodí Labe rovněž v reakci na připomínky sdělilo, že rozsah záplavového území nelze určovat či odhadovat z rozsahu (ne)existence reálných povodní, ty slouží pouze ke kalibraci výpočtů, pokud jsou známy hodnoty povodňových průtoků a výšky kulminace hladiny, což v daném případě nejsou. Záplavové území je vypočteno na základě teoretických povodňových průtoků v souladu s vyhláškou o stanovování záplavových území. Závěrem je v dopise uvedeno, že tvorba a rozsah povodňových zón je zcela v kompetenci jednotlivých pojišťoven.

29. Již na tomto místě musí krajský soud konstatovat, že tato reakce, na kterou vodoprávní úřad v napadeném opatření obecné povahy odkazuje není dle jeho názoru dostatečná, respektive vypořádání připomínek navrhovatele b) a právního předchůdce navrhovatelů je skutečně nepřezkoumatelné.

30. Jádrem připomínek byly návrhy alternativních způsobů řešení situace v místě – vyčištění koryta vodního toku, jeho prohloubení, a to vše i na úkor pozemků parc. č. XE a č. XF v k.ú. xx ve vlastnictví právního předchůdce navrhovatelů, které tento za daným účelem nabízel. Touto alternativou se však Povodí Labe vůbec nezabývalo. Řádné vypořádání připomínek vznesených proti návrhu opatření obecné povahy totiž mělo proběhnout tak, že alternativní návrhy řešení jejich autorů měly být věcně vypořádány jako v daném případě nefunkční či jinak nevhodné – s ohledem na situaci v daném místě. To se však nestalo. Povodí Labe reaguje pouze na problematiku „znehodnocení“ pozemků či nemožnosti realizace výstavby na pozemku navrhovatele b) parc. č. XC v k.ú. xx. Součástí vypořádání připomínek je pak už jen obecné konstatování o smyslu a účelu vymezování záplavových území a případné souvislosti s pojišťováním nemovitostí v takto vymezeném území. Klíčovým argumentem navrhovatele b) a jeho otce však bylo, že situaci v daném místě lze řešit i jinak s tím, že sami nabízeli alternativy, jak dosáhnout cíle v daném místě pomocí jiných faktických postupů či opatření. Tyto jejich návrhy ale zůstaly zcela bez odezvy. Později nicméně u pozemku parc. č. XD v k.ú. xx k technickým úpravám koryta vodního toku došlo.

31. Vodoprávní úřad v napadeném opatření obecné povahy věc argumentačně nikam neposouvá, neboť pouze odkazuje na výše uvedený dopis Povodí Labe ze dne 7. 5. 2024.

32. Dne 29. 5. 2024 uplatnil M. S., jako právní předchůdce navrhovatelů, ještě doplnění svých připomínek (doplnění připomínek ze dne 28. 5. 2024), kde uvádí, že kompletní dokumentaci návrhu opatření obecné povahy obdržel až po své žádosti dne 13. 5. 2024, podrobněji se proto k věci nemohl vyjádřit dříve. Zde přichází s argumentací ohledně nesouladu jednotlivých částí projektové dokumentace (body 6 a 7 tohoto rozsudku). Upozornil na nesoulady objemů průtoků v technické zprávě s ohledem na přítoky v daném místě. Zdůraznil, že hladina záplavové vody a to ani 500ti leté nepřesahuje výšku břehů k jeho pozemkům (dle dokumentace B a E). Zdůraznil rovněž, že projektant se opíral pouze o teoretický matematický model a neposoudil správně průtok toku obcí Stěžery. Neměl by počítat pouze s průtokem před obcí Plačice, neboť tam přibyly dva významné přítoky, což situaci v místě mění.

33. Na toto doplnění připomínek se právnímu předchůdci navrhovatelů (nyní navrhovatelům) už nedostalo odpovědi. Vodoprávní úřad v napadeném opatření obecné povahy tyto připomínky zcela pominul a v odůvodnění je ani nezmiňuje. Vodoprávní úřad ale měl uvést, proč na tyto připomínky nereagoval, jaký zákonem aprobovaný důvod ho k takovému postupu opravňoval. V opačném případě měl připomínky věcně vypořádat, respektive případně si opětovně vyžádat od Povodí Labe vyjádření, respektive dodatečné vypořádání doplněných připomínek. Vodoprávní úřad ale takto nepostupoval, na připomínky nereagoval a ani v odůvodnění napadeného opatření obecné povahy nezdůvodnil, proč tak učinil.

34. Opatření obecné povahy je tak v tomto případě – pokud jde o vypořádání připomínek navrhovatelů (jejich právního předchůdce) - nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

35. S ohledem na tuto skutečnost se krajský soud v tuto chvíli ani nemůže vyjadřovat k návrhovým námitkám ohledně vadnosti hydraulického modelu a správnosti a úplnosti zjištění skutkového stavu s ohledem na poukazované rozpory v dokumentaci žadatele (Povodí Labe). Těmito otázkami se bude nejprve muset zabývat vodoprávní úřad, neboť ten na připomínky navrhovatelů (jejich právního předchůdce) nikterak nereagoval. Vodoprávní úřad (ve spolupráci s Povodí Labe) bude muset řešit vhodnost a reálnost alternativ nahrazujících stanovení záplavového území v daném místě (ve vztahu k nyní dotčeným pozemkům), které byly navrženy v připomínkách navrhovatelů. V té souvislosti se nabízí aktualizovat podklady pro vypořádání připomínek stran toho, zda vybagrování koryta v místě obecního pozemku parc. č. XD k.ú. xx nějak změnilo situaci v daném místě a zda tento způsob řešení není dostatečný i v případě navrhovatelů. Dále bude zapotřebí vypořádat v připomínkách namítané nesoulady ohledně objemů průtoků s ohledem na přítoky v daném místě a vypořádat se s komparací nadmořských výšek břehů s vypočtenými hladinami záplavové vody v daném místě – tedy nesoulady a rozpory v dokumentaci, na základě které došlo k vydání nyní přezkoumávaného opatření obecné povahy. V prvé řadě se ale vodoprávní úřad musí vypořádat s přípustností připomínek ze dne 29. 5. 2024, na které nereagoval vůbec.

36. Pokud jde o zbývající návrhové body, jako nedůvodnou pak krajský soud hodnotí námitku navrhovatele b) spočívající v tom, že došlo k porušení jeho legitimního očekávání. Navrhovatel b) toto spatřoval v tom, že nabyl pozemek parc. č.XC v k.ú. xx, který je veden jako stavební, očekával proto, že na něm bude moci stavební činnost realizovat, což v důsledku vymezení záplavového území bude ztížené či nemožné. V toto souvislosti krajský soud poznamenává, že skutečnost, že je určitý pozemek vymezen jako „stavební“, tedy určený k zastavění, ještě sama o sobě neznamená vznik „práva stavět“, které by vyvolávalo legitimní očekávání, do kterého není možné zasáhnout. Územně plánovací regulace stanovuje možnosti, jak tu kterou plochu využít, nikoliv však, že se tak skutečně musí stát a stane.

37. K námitce navrhovatelů, že dřívější historicky mapované povodně v daném místě nikdy nezasáhly jejich pozemky, je pak nutno uvést, že rozsah záplavového území nelze určovat či odhadovat z rozsahu existence reálných povodní. Reálné povodně slouží v některých případech pro kalibraci výpočtů, pokud jsou známy hodnoty povodňových průtoků a výšky kulminace hladiny. Dle judikatury správních soudů samotný fakt, že se na daném území nikdy nevyskytla přirozená povodeň, která by zasáhla pozemky navrhovatelů, není pro stanovení záplavového území podstatný. Stanovení záplavového území je totiž preventivní povodňové opatření. Jde tedy o opatření, které se stanovuje pro případ, že se přirozená povodeň (v daném rozsahu) někdy v budoucnu vyskytne (viz rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 39 A 15/2024-49). Jak například uvedl Nejvyšší správní soud v bodě 31 rozsudku č. j. 1 As 190/2016-41: „Samotná skutečnost, že podle vyjádření pamětníků nedošlo v průběhu 150 let v ulici, kde se nemovitosti stěžovatele nachází, k povodni, není bez dalšího překážkou k vymezení aktivní zóny záplavového území.“ 38.S ohledem na výše uvedené nemůže obstát ani argument navrhovatelů o „znehodnocení“ jejich pozemků vymezením záplavového území. Pokud by zde byly objektivní skutečnosti pro ono vymezení (odpovídající vstupní data a na ně navazující matematický model – vše zaznamenané v dokumentaci a řádně vypořádané připomínky navrhovatelů), v souladu se zákonnou úpravou nastává bez dalšího prostor pro vymezení záplavového území jako preventivního opatření na úseku vodního hospodářství. Tvrzené „znehodnocení“ pozemků v takovém případě samo o sobě nemůže být argumentem a důvodem pro nevydání či pro následné zrušení opatření obecné povahy o stanovení záplavového území.

IV. Závěr a náklady řízení

39.Pokud jde o náhradu nákladů řízení, mají úspěšní navrhovatelé právo na náhradu nákladů řízení po neúspěšném odpůrci dle § 60 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud nejprve uvádí, že neshledal důvod pro aplikaci § 12 odst. 4 advokátního tarifu – tedy výpočet odměny se zohledněním společného zastupování více osob. Jak plyne z usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 2. 2016, č. j. 26 Cdo 3964/2015, při společném zastupování jedním advokátem, jehož úkony se týkají všech jím zastupovaných osob stejně, by bylo nekorektní, aby výše odměny byla advokátovi mechanicky přiznána podle § 11 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 12 odst. 4 advokátního tarifu a závisela tak na množství spoluvlastníků, aniž by jejich pluralita ovlivnila obtížnost či pracnost jejich právního zastoupení. Pro takové případy je přiměřenější stanovit společnou odměnu za jeden úkon právní pomoci pro všechny zastoupené (k tomu srovnej i např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2025, sp. zn. II. ÚS 2337/25). O takovou situaci se jedná i v projednávaném případě. Argumenty navrhovatelů a) a b) obsažené v návrhu byly naprosto shodné, tedy totožné. Na obtížnost či pracnost jejich právního zastoupení tedy ten fakt, že se rozhodli podat návrh oba, ačkoliv tak mohl bez jakýchkoliv právních následků učinit třeba pouze jeden z nich, neměl žádný vliv. Navrhovatelům tak náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 2 x 5 000 Kč a dále odměna za zastupování advokátem. Tato odměna představuje 2 úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu (převzetí zastoupení a sepis návrhu) ve výši 4 620 Kč za úkon dle § 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu. Výše odměny tak celkem činí 9 240 Kč. Vedle odměny přísluší zástupci též náhrada hotových výdajů v paušální výši 450 Kč za každý z úkonů právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, celkem tedy 900 Kč. Odměna je zvyšována o 21 % DPH, neboť zástupce navrhovatelů je jejím plátcem, DPH činí 2 129,40 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení činí 22 269,40 Kč. Odpůrce tak je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení celkem 22 269 Kč (zaokrouhleno matematicky), a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce navrhovatelů (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, užitý na základě § 64 s. ř. s.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 21. července 2026 JUDr. Jan Rutsch v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: R. V.