30 Ad 9/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Rutschem ve věci žalobce: M. H. zastoupen JUDr. Jitkou Růžičkovou, advokátkou se sídlem Kováků 1077/9Praha 5 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. září 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 17. 6. 2025, č. j. X (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“), snížila žalobci od 14. 7. 2025 výši invalidního důchodu ze 3. stupně na 2. stupeň dle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“ nebo „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále také jen „IPZS“) Trutnov ze dne 30. 5. 2025 byl žalobce od 30. 5. 2025 uznán invalidním pro invaliditu 2. stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 50 %.

2. Rozhodnutím ze dne 23. 9. 2025, č. j. X (dále také jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí uvedla, že přezkoumala prvostupňové rozhodnutí v celém rozsahu včetně uplatněných námitek, posoudila invaliditu žalobce a v tomto směru odkázala na vypracovaný nový posudek o invaliditě ze dne 15. 9. 2025 vypracovaný Institutem posuzování zdravotního stavu Olomouc, dle kterého žalobce je invalidním pro invaliditu 2. stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 50 %.

3. Žalovaná se v rozhodnutí věnovala podrobně zejména obsahu posudku IPZS Olomouc. Ten dospěl k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI. (Postižení nervové soustavy), položce 9b (středně těžké funkční postižení, závažná porucha motorických funkcí, podstatné omezení pohyblivosti jedné končetiny nebo její části nebo lehké postižení funkce dvou končetin, některé denní aktivity omezeny), přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „vyhláška“), pro které stanovil míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici, tedy 40 %. Ta byla povýšena o 10 % dle § 3 odst. 1 vyhlášky. Takto stanovená konečná míra poklesu pracovní schopnosti neodpovídá invaliditě 3. stupně, ale toliko invaliditě 2. stupně.

4. K námitkám žalobce, který nesouhlasil s posouzením svého zdravotního stavu, žalovaná uvedla, že i po novém posouzení jeho zdravotního stavu v námitkovém řízení činí celkový pokles jeho pracovní schopnosti 50 %. Tím nejsou nadále splněny zákonné podmínky pro invaliditu 3. stupně. Změna označení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a odlišná aplikace posudkových kritérií dle citované vyhlášky při jejím hodnocení IPZS Olomouc proti postupu IPZS Trutnov není dle žalované důvodem nepřezkoumatelnosti prvoinstančního rozhodnutí, ani toto rozhodnutí nečiní nezákonným nebo nesprávným. Oba posudky totiž obsahovaly ve výsledku shodný závěr, že nepříznivý zdravotní stav žalobce odpovídá od 30. 5. 2025 druhému stupni invalidity.

II. Obsah žaloby

5. Žalobce v žalobě nejprve nesouhlasil se závěry posudku IPZS Trutnov, zejména co se týče stanovení rozhodující příčiny jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Přestože posudek IPZS Olomouc rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu změnil, považoval žalobce jeho validitu za podstatně sníženou. IPZS Olomouc dle jeho názoru zejména pominul chronickou krutou neztišitelnou kauzalgii, resp. neuralgii v oblasti dolních končetin, především vpravo. V návaznosti na to vyslovil žalobce názor, že rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je zdravotní postižení specifikované v kapitole VI., položce 12d vyhlášky.

6. Posudek IPZS Olomouc, potažmo žalované rozhodnutí, které z něj vychází, považoval za neúplná, nepřesvědčivá a neobsahující dostatečné odůvodnění svých závěrů. Žalované rozhodnutí tak bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Žalobce proto navrhl, aby soud zadal za účelem odstranění této vady řízení vypracování posudku posudkové komisi MPSV. Žalované rozhodnutí navrhoval zrušit a věc vrátit žalované k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované k žalobě

7. Žalovaná odkázala na závěry posudku IPZS Olomouc. Přesto se připojila k návrhu žalobce na vypracování posudku posudkovou komisí MPSV. Zdůraznila, že nelze přihlédnout ke zdravotní dokumentaci datované po datu vydání napadeného rozhodnutí. Žalobu navrhla zamítnout.

IV. Jednání soudu

8. Soud při jednání dne 21. 7. 2026 provedl důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové ze dne 4. 6. 2026, evidenční číslo SZ/2026/26-HK- 14 (dále jen „posudek PK MPSV“). Z jeho závěru vyplynulo, že za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovních schopností považuje posudková komise omezení hybnosti po korekční operaci pes equinovarus vpravo s praktickým ztuhnutím hlezna. Takto popsaný stav koreluje s kritérii v kapitole VI., položce 9b vyhlášky. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovila posudková komise na 40 %, tedy na samotnou horní hranici hodnot procentního rozpětí stanoveného vyhláškou, a to vzhledem k charakteru a stupni základního onemocnění. Tuto hodnotu navýšila dle § 3 odst. 1 vyhlášky o 10 procentních bodů na celkových 50% poklesu pracovní schopnosti, a to vzhledem k doprovázejícím onemocněním. Takto stanovená konečná míra poklesu pracovní schopnosti neodpovídá invaliditě 3. stupně dle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, ale invaliditě 2. stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Závěr posouzení zněl tak, že k datu vydání napadeného rozhodnutí (23. 9. 2025) odpovídal zdravotní stav žalobce invaliditě 2. stupně.

9. Žalobce se závěry posudku PK MPSV nesouhlasil. Navrhl soudu, aby vyzval posudkovou komisi MPSV k doplnění daného posudkového hodnocení. A to ze tří důvodů: - posudková komise nezohlednila dostatečným způsobem vliv přidružených onemocnění, zejména se nevěnovala posouzení, zda jsou tato onemocnění stabilizovaná nebo jsou v progresi - posudková komise nedostatečně (ve zcela obecné rovině) specifikovala okruh výdělečných činností, které je schopen žalobce se svým zdravotním postižením vykonávat, resp. na které je schopen se rekvalifikovat - posudková komise ve svých závěrech nedostatečně zohlednila vliv bolesti, kterou žalobce v důsledku svého zdravotního postižení trpí 10.Krajský soud uvedenému návrhu na doplnění dokazování nevyhověl s tím, že doplnění posudku PK MPSV za účelem shora vymezených otázek považoval za irelevantní pro posouzení závěrů tohoto posudku, resp. pro posouzení důvodnosti žaloby (k tomu v podrobnostech níže).

V. Skutkové a právní závěry krajského soudu

11.Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a vycházel přitom ze zjištěného skutkového a právního stavu ke dni napadeného rozhodnutí (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). Žalobu důvodnou neshledal.

12. Nutno konstatovat, že stěžejní otázkou bylo posouzení zdravotního stavu žalobce. Soud byl proto povinen vyžádat si odborný lékařský nález. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav ve vztahu k určení invalidity a jejího stupně Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR prostřednictvím svých posudkových komisí, jak plyne z ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPSZ“). Tato komise je oprávněna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a zachované pracovní schopnosti žalobce, ale také k posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkového závěru o invaliditě, jejím vzniku, trvání a zániku. Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6 Ads 23/2018-37, všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

13. Krajský soud dále považuje za nutné zdůraznit, že posudkové lékařství je specializované medicínské odvětví a podřazení zjištěného postižení zdravotního stavu pod příslušnou položku vyhlášky pro posuzování invalidity může provést pouze odborník z této oblasti. Jeho činnost nemůže nahradit soud, ale ani lékař s jinou specializací, který nemá odborné předpoklady pro hodnocení zdravotního stavu podle vyhlášky o posuzování invalidity. Je rovněž třeba zmínit, že pokles pracovní schopnosti se posuzuje vzhledem k profesi (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 5 Ads 37/2003-92).

14. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 této vyhlášky.

15. Jak bylo uvedeno výše, správní soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 4 Ads 13/2003-54), případně zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena.

16. Ustanovení § 39 odst. 1 zdp uvádí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

17. Dle odst. 2 téže normy jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

18. V odst. 3 téhož ustanovení je uvedeno, že pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

19. Odst. 4 téhož ustanovení pak upravuje určování poklesu pracovní schopnosti, při němž se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek.

20. Další odstavce tohoto ustanovení pak uvádí, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí, za stabilizovaný zdravotní stav se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je pak adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopnosti a dovednosti, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se určuje v celých číslech.

21. V posuzované věci krajský soud shledal posudek PK MPSV ze dne 4. 6. 2026 jako posudek splňující všechny formální náležitosti ve smyslu § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Posudek byl vypracován posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí zasedající v řádném složení za účasti lékaře s odborností interního lékařství.

22. Krajský soud při hodnocení posudku PK MPSV dospěl k následujícím závěrům.

23. Předně – posudková komise MPSV měla k dispozici a zhodnotila všechny podklady, které byly žalobcem předloženy jak v námitkovém řízení, tak v řízení soudním (tam coby přílohy žaloby). Žádný z těchto podkladů tak nezůstal opominut.

24. Posudková komise MPSV dokonce vzala v potaz a vyhodnotila ty podklady (lékařské nálezy), které vznikly až po datu vydání napadeného rozhodnutí. Učinila tak v podstatě obiter dictum, když sama opakovaně zdůraznila, že tyto nálezy byly hodnoceny pouze ve vztahu k možným progresím již popsaných jednotlivých onemocnění, při vědomí toho, že je lze relevantně uplatnit pouze v novém řízení. A dospěla na základě těchto nových nálezů k závěru, že ve vztahu k rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce se jeho zdravotní stav podstatně nezhoršil (viz str. 10 posudku PK MPSV).

25. Posudková komise MPSV neopominula ani žalobcův názor obsažený v žalobě, že rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je zdravotní postižení specifikované v kapitole VI., položce 12d vyhlášky (byť tento názor nebyl ze strany žalobce nikterak podrobněji odůvodněn; opíral se zejména o argumentaci stran existence chronické neztišitelné bolesti). Komise odůvodnila, že přešetřením žalobce při jednání dne 4. 6. 2026 i z doložených odborných nálezů nelze považovat dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce za zvlášť těžké postižení se změnou osobnosti (viz str. 3 posudku PK MPSV). Implicitně se pak dané problematiky týká v podstatě obsah celého posudku PK MPSV, který tento závěr podporuje.

26. Ze strany posudkové komise MPSV bylo výslovně reagováno rovněž na posudek IPZS Trutnov. Ten sice stanovil rovněž, že je žalobce invalidní pouze ve 2. stupni, ale za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce označil jiné zdravotní postižení než posudek IPZS Olomouc a posudek PK MPSV (konkrétně stabilizované postižení plic). Posudek PK MPSV konstatoval, že se jednalo o posudkový omyl, neboť nález, ze kterého k těmto závěrům IPZS Trutnov dospěl, tedy lékařská zpráva – Alergologie, klinická imunologie, Pardubice, ze dne 10. 2. 2025, tíži funkčního postižení nedokládala (viz zejména str. 9, ale také str. 10 posudku PK MPSV).

27. Posudek PK MPSV také reagoval na obsah posudku IPZS Olomouc, se kterým se plně ztotožnil jak stran stanovení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, tak stran stanovení míry poklesu pracovní schopnosti o 50 % s využitím § 3 odst. 1 vyhlášky (viz přelom str. 9 a 10 posudku PK MPSV).

28. Vlastní posudkové nálezy a závěry pak dle mínění soudu posudková komise MPSV podrobně a přesvědčivě odůvodnila zejména na str. 8, str. 9 a str. 10 posudku PK MPSV. V podrobnostech na tyto závěry soud odkazuje.

29. Krajský soud považuje rovněž za důležité ozřejmit, proč nevyhověl návrhu žalobce na doplnění posudku PK MPSV. Důvody, pro které se žalobce doplnění tohoto posudku domáhal, specifikoval soud v čl. IV. tohoto rozsudku.

30. Krajský soud opakuje, že dle jeho názoru posudek PK MPSV zcela přesvědčivě odůvodnil, proč za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce považuje zdravotní postižení dle kapitoly VI., položky 9b vyhlášky. Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na 40 %, tedy na samotné horní hranici hodnot procentního rozpětí stanoveného vyhláškou, a to vzhledem k charakteru a stupni základního onemocnění. Z vyšší míry poklesu pracovní schopnosti tedy posudková komise MPSV vycházet nemohla. Jedinou možnost na její povýšení představovalo ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky, a to maximálně o 10 procentních bodů (tedy na celkových 50% poklesu pracovní schopnosti). Této možnosti posudková komise MPSV plně využila, a to právě při zohlednění existence dalších doprovázejících onemocnění na straně žalobce (viz str. 8 dole posudku PK MPSV). V důsledku existence přidružených onemocnění tedy nebylo možné navýšit míru poklesu pracovní schopnosti více. Nebylo proto relevantní, aby soud žádal o doplnění posudku PK MPSV ohledně případného většího zohlednění těchto přidružených onemocnění. Bez relevance proto také zůstává, zda jsou tato onemocnění stabilizovaná nebo ve fázi progrese.

31. Navíc posudek PK MPSV se této problematice věnoval. A to, jak už soud shora popsal, při hodnocení nových lékařských nálezů obstaraných po dni vydání napadeného rozhodnutí (které se týkaly i otázek bolesti a přidružených chorob). A to právě výslovně z důvodu možných progresí jednotlivých onemocnění. A sice se závěrem, že ve vztahu k rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce se jeho zdravotní stav na základě těchto nových lékařských nálezů podstatně nezhoršil (viz str. 10 posudku PK MPSV). Nebylo tedy na místě ani v tomto směru posudek PK MPSV jakkoliv doplňovat, skutkový stav věci relevantní pro její posouzení byl v tomto směru zjištěn dostatečně.

32. Posudková komise se rovněž vyjádřila k tomu, jakou pracovní činnost může žalobce vykonávat, vyjádřila se i k otázce možné rekvalifikace (viz str. 9 nahoře posudku PK MPSV). Ohledně specifikace činností, které žalobce je schopen vykonávat, resp. může se na ně rekvalifikovat tak učinila v obecnější rovině (výdělečná činnost s podstatně menšími nároky na tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti s podstatně menšími nároky na kvalifikaci v podstatně menším rozsahu a intenzitě). Krajský soud tuto míru obecnosti ovšem považuje za pochopitelnou – těžko lze po posudkové komisi požadovat, aby profese, které je schopen žalobce vzhledem ke svému vzdělání a zdravotnímu stavu vykonávat, specifikovala nějak podrobněji, např. vymezením konkrétních pracovních pozic. Takový požadavek by byl nad rámec předmětu posudkového hodnocení, resp. předmětu daného správního řízení. Ani v tomto směru tedy nebylo potřebné posudek PK MPSV doplňovat.

33. Posledním důvodem, pro který se žalobce doplnění posudku PK MPSV domáhal, byl jeho názor, že tento nedostatečně zhodnotil vliv bolesti, kterou žalobce v důsledku svého zdravotního postižení trpí. Ani tuto jeho výtku, obsaženou již v námitkách, posudková komise MPSV nepřehlédla. Dané problematice se věnovala na str. 9 posudku PK MPSV. Tam srozumitelně odůvodnila, proč nemohou bolesti jako subjektivně vnímané obtíže být posudkovým kritériem. S těmito závěry se soud ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje. Ani za účelem bližšího odůvodněné této otázky nebylo třeba posudek PK MPSV doplňovat.

34. Ze všech shora uvedených důvodů proto krajský soud návrhu žalobce na doplnění dokazování doplněním posudku PK MPSV za účelem podrobnějšího objasnění shora uvedených skutečností nevyhověl.

35. Krajský soud tak opakuje, že považuje závěry posudku PK MPSV za dostatečně přesvědčivé a odůvodněné ve vazbě na zjištění z jednotlivých lékařských nálezů a vlastního vyšetření žalobce. Tyto závěry byly učiněny na základě úplného zjištění skutkového stavu věci. Posudek se rovněž vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi, včetně skutečností namítaných žalobcem (existence bolesti, vliv přidružených onemocnění). Krajský soud rovněž zdůrazňuje, že ke zcela shodným závěrům stran rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce a stran míry poklesu jeho pracovní schopnosti dospěl i posudek IPZS Olomouc.

36. Krajský soud nijak nezpochybňuje zdravotní postižení žalobce, avšak jak plyne ze shora uvedeného, jeho zdravotní stav byl přezkoumán řádně a objektivně, přičemž bylo prokázáno, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí nebyl invalidní ve 3. stupni invalidity dle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, ale byl invalidní ve 2. stupni invalidity dle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona.

37. Pouze pro úplnost lze dodat, že případné zhoršení zdravotního stavu po vydání napadeného rozhodnutí žalované nemůže být v rámci tohoto soudního přezkumu hodnoceno. V tomto směru krajský soud odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2007, čj. 4 Ads 125/2006-39, podle něhož rozhoduje-li Česká správa sociálního zabezpečení o nároku na dávku, jejíž přiznání je podmíněno zdravotním stavem, vychází z odborného lékařského posouzení o zdravotním stavu, který je zjišťován k datu rozhodnutí správního orgánu. Zhoršení zdravotního stavu po tomto datu může být předmětem posouzení teprve na základě nové žádosti.

VI. Závěr a náklady řízení

38.Krajský soud uzavírá, že podkladový posudek PK je nutno označit za objektivní, posudková komise měla k dispozici veškerou dostupnou zdravotní dokumentaci žalobce a zasedala v řádném složení. Krajský soud proto žalobu neshledal důvodnou a musel ji zamítnout (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

39. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Ve věci byla úspěšná žalovaná, ta však náhradu nákladů řízení nežádala; žalobce ve věci úspěšný nebyl, proto právo na náhradu nákladů řízení nemá. Poučení: Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.) Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 21. července 2026 JUDr. Jan Rutsch v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: R. V.