30 Az 2/2026

Rubrum

číslo jednací: 30 Az 2/2026 - 29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Rutschem ve věci žalobce: I. D. právně zastoupen Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem společnosti HLADÍK & TAUBER, advokátní kancelář, v.o.s. se sídlem v Brně, Lidická 960/81, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. března 2026, č. j. OAM- 1000/ZA- ZA15-VL11-2025, ve věci mezinárodní ochrany, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. března 2026, č. j. OAM- 1000/ZA-ZA15-VL11-2025, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 269,40 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal u krajského soudu žalobu, doručenou dne 1. 4. 2026, proti shora označenému rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), se žalobci 2 30 Az 2/2026 neuděluje.

2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný zabýval důvody pro udělení azylu ve smyslu ustanovení § 12 zákona o azylu, existencí důvodů pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny ve smyslu § 13 cit. zákona, důvody pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu § 14a cit. zákona a konečně i existencí důvodů pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny ve smyslu § 14b cit. zákona. Dospěl přitom k závěru, že v případě žalobce není dán žádný z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, jak jsou předvídány výše citovanými ustanoveními zákona o azylu.

II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě

3. Ve včas podané žalobě žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Napadené rozhodnutí označil za nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění a za nezákonné, konkrétně ve vztahu k § 12 písm. b) a § 14a odst. 1 a 2 písm. a), b) nebo c) zákona o azylu.

4. Žalobce namítal, že považuje rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, přičemž dle žalobce jsou skutková zjištění v zjevném rozporu s právními závěry, které žalovaný učinil. Rozhodnutí žalovaného, ačkoli je poměrně rozsáhlé, je odůvodněno selektivně a nepřehledně. Zohledňuje pouze některé rozhodné skutečnosti, zatímco jiné pomíjí, a určité pasáže se v něm nadbytečně opakují. O nízké kvalitě žalobou napadeného rozhodnutí svědčí i to, že žalovaný zřejmě převzal části odůvodnění z jiné věci, aniž by je následně zkontroloval, neboť při posuzování povinnosti výkonu vojenské služby hovoří o výkonu „vojenské služby v Rusku“, tedy zjevně mimo skutkové vymezení projednávané věci.

5. K jednotlivým bodům dále uvedl, že žalovaný nedostál své povinnosti a neopatřil si za účelem posouzení žalobcovy žádosti o udělení mezinárodní ochrany dostatečně aktuální, přesné a adresné informace o zemi původu. Nadto i ty stručné informace o zemi původu, které žalovaný ve správním spise k posuzované otázce shromáždil, vyhodnotil zjevně nedostatečně a zkresleně. Žalovaný si v nyní projednávané věci k posouzení rozhodných otázek neopatřil takové informace o zemi původu, které by odpovídaly standardům kladeným judikaturou Nejvyššího správního soudu ani metodikám EUAA či UNHCR, a jeho skutkové závěry tak postrádají odpovídající oporu. Vycházel především z jím zpracovaných interních informací OAMP a z podkladů MZV, které však mají převážně obecný charakter, neobsahují dostatečnou míru konkretizace ve vztahu k individuálním okolnostem případu žalobce a v řadě ohledů ani neumožňují ověřit jejich zdrojovou základnu. Tyto informace jsou formulovány spíše jako shrnující závěry bez jasného uvedení konkrétních zdrojů, z nichž vycházejí; případně odkazují toliko na obecné „zprávy“ či „poznatky“, aniž by bylo zřejmé, zda jde o zdroje primární, například zprávy mezinárodních organizací, nevládních organizací či judikaturu zahraničních soudů, či o sekundární interpretace. Žalovaný tyto obecné a v zásadě nestrukturované informace použil k vyvrácení velmi konkrétních tvrzení žalobce, aniž by si opatřil specializované podklady vztahující se k postavení osob kurdské národnosti, jejichž rodinní příslušníci jsou spojováni s PKK, k praxi opakovaných výslechů a zásahů bezpečnostních složek vůči takovým osobám či k reálnému zacházení s kurdskými branci v rámci vojenské služby. Informace, z nichž žalovaný vychází, přitom v těchto klíčových otázkách mlčí, případně se omezují na obecná tvrzení o stabilitě země, existenci právních prostředků ochrany či Za správnost vyhotovení: R. V. 3 30 Az 2/2026 formální rovnosti občanů, aniž by se zabývaly jejich faktickou aplikací. V projednávané věci však žalovaný z takto nedostatečných a obecně formulovaných podkladů dovodil kategorický závěr, že žalobci nehrozí pronásledování ani vážná újma, aniž by měl k dispozici odpovídající skutkový základ.

6. K nesprávnému posouzení podmínek pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu uvedl, že žalovaný založil napadené rozhodnutí na tezi, že žalobce ve státě původu „nikdy problémy se státními či bezpečnostními orgány neměl, vyjma kontrol dokladů na ulici a výslechů kvůli otci“, a že tyto skutečnosti nedosahují intenzity pronásledování ani vážné újmy. Takto formulovaný závěr však neobstojí, neboť nejenže neodpovídá skutkovému stavu, který vzal žalovaný za zjištěný, ale navíc jednotlivé skutkové okolnosti dané věci neposuzuje v jejich souhrnu, nýbrž je vykládá izolovaně.

7. Dále žalobce namítal, že ačkoli žalovaný naznačuje nevěrohodnost žalobcova azylového příběhu, neprovedl důsledné přezkoumání hodnověrnosti jeho výpovědi, na což by se měl zaměřit pohovor s žadatelem, a jeho výpověď by následně měla být řádně vyhodnocena dle obecně uznávaných indikátorů hodnověrnosti, jak jsou v podstatě shrnuty v čl. 4 odst. 5 kvalifikační směrnice, aby mohl učinit závěr o tom, že jeho azylový příběh či jeho části jsou nevěrohodné. Mezi takové indikátory přitom patří zejména vnitřní a vnější konzistentnost žadatelovy výpovědi, otázka, zda je tato výpověď dostatečně konkrétní, a její plausibilita ve světle mimo jiné relevantních informací o zemi původu. Co se týče jediného výslovně vytknutého nevěrohodného tvrzení, to mělo dle žalovaného spočívat v rozporu ohledně domovních prohlídek. Dle žalobce se však o rozpor zakládající nevěrohodnost tohoto tvrzení nejedná. Pokud měl žalovaný pochybnosti ohledně tohoto tvrzení, měl tuto nejasnost objasnit v rámci provedeného pohovoru, což však neučinil zcela jasným způsobem.

8. Žalobce poukázal na předchozí pronásledování, uvedl k tomu, že se jedná o závažný ukazatel odůvodněnosti obav žadatele z pronásledování nebo reálného nebezpečí utrpění vážné újmy. Jednání, kterému byl žalobce v zemi původu vystaven a kterému by mohl čelit i v případě návratu, je přitom nutno posuzovat nikoli izolovaně po jednotlivých incidentech, nýbrž v jejich vzájemné souvislosti a kumulativním účinku.

9. Dále uvedl, že je v této souvislosti zcela nesprávná i právní úvaha žalovaného k otázce odůvodněnosti strachu žalobce z pronásledování, související i s tím, že žalovaný neshledal, že by dosavadní příkoří ze strany policie jakkoli souviselo se zastáváním určitých politických názorů ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný totiž bez dalšího uzavřel, že žalobcovy problémy se státními orgány nejsou spojovány s politickými aktivitami, resp. se zastáváním určitých politických názorů, neboť on žádné nevykonává, ale takové jednání je spojováno „pouze s osobou jeho otce“. Taková premisa je však nesprávná a opět rozporná s judikatorními východisky. V posuzované věci je přitom zjevné, že k opakovanému příkoří ze strany policie docházelo právě z důvodů politických aktivit žalobcova otce, tedy i žalobci byla z tohoto důvodu připisována určitá politická příslušnost. Přestože žalobce sám nebyl příslušníkem žádné politické strany, je zřejmé, že k jednání ze strany policie, k psychickému nátlaku a vyhrožování docházelo z nějakého důvodu, což žalovaný nemohl ignorovat. Tím důvodem je právě odvozené a žalobci připisované zastávání politických názorů jeho otce.

10. Žalobce dále zpochybnil tvrzení žalovaného, že se žalobce měl proti chování vyšetřujících orgánů obrátit prostřednictvím stížnosti na Inspekční komisi Generálního ředitelství. Ze Za správnost vyhotovení: R. V. 4 30 Az 2/2026 strany žalovaného zůstalo zcela neobjasněno, zda je tento prostředek skutečně účinný a efektivní. Samotná skutečnost, že tato organizace má v kompetenci též vyšetřování pracovních zásad, sama o sobě nevypovídá o tom, zda je prostřednictvím takové stížnosti možné dosáhnout ochrany. Žalovaný též pracuje s tezí, že žalobce by se mohl přestěhovat do jiné části Turecka, resp. že se ostatně mohl přesídlit v rámci země. Tato úvaha však rovněž postrádá náležitosti, které pro hodnocení vnitřní ochrany a vnitřního přesídlení požaduje ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu, dle níž je při posuzování možnosti vnitřní ochrany třeba hodnotit její reálnost, přiměřenost, rozumnost a smysluplnost, přičemž je nezbytné posoudit dostupnost vnitřní ochrany, celkové poměry v zemi původu, osobní poměry žadatele, účinnost této ochrany a postavení žadatele po přesunu. Žalovaný se omezil na konstatování, že „většina území Turecka je stabilní“ a že žalobce již dříve mohl či měl přesídlit.

11. Žalobce dodal, že k rovině politické je nezbytné přidat též rovinu národnostní, neboť žalobce je etnický Kurd, tedy příslušník národnostní menšiny, která je v Turecku pronásledována a diskriminována. Žalobce si je vědom toho, že dle judikatury skutečnost, že tamní Kurdové čelí obtížím, bez dalšího nedosahuje intenzity pronásledování podle § 12 zákona o azylu nebo vážné újmy podle § 14a odst. 2 tohoto zákona. Jak však rovněž plyne z judikatury, významné bývají typicky právě obavy z pronásledování politicky aktivních Kurdů. Z azylového příběhu žalobce totiž plyne, že k jednání ze strany policie mohlo docházet v kombinaci obou těchto důvodů, přičemž žalovaný si dosud neobstaral dostatečné podklady k tomu, aby mohl uzavřít, že se takové jednání po návratu žalobce do země původu již nebude opakovat.

12. K tomu navíc dodal, že má obavy z nástupu do základní vojenské služby, konkrétně z nasazení do boje proti PKK. Žalobce opakovaně vyslovil, že vojenskou službu odmítá nejen obecně, ale konkrétně proto, že je Kurd, že by mohl být použit proti osobám stejné národnosti, přičemž jeho otec má dle sdělených informací bojovat za PKK, nebo že by se musel účastnit represivních domovních prohlídek kurdských rodin, tedy činností, které sám vnímal jako zásadně nepřijatelné. Žalovaný v rozporu s judikaturou nedostál své povinnosti opatřit dostatek informací k otázce, zda by výkon služby v konkrétních podmínkách nemohl zahrnovat účast na vojenských represích proti kurdskému obyvatelstvu či na mezinárodních zločinech. Dále bylo nezbytné zabývat se sankcemi, které by za odepření výkonu vojenské služby žalobci hrozily. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2021, č. j. 5 Azs 19/2020-45, týkající se Kurda, jenž rovněž chtěl odepřít výkon vojenské služby, byť především z náboženských důvodů. Žalobce namítal, že jím popsané incidenty bylo třeba posuzovat v jejich vzájemné souvislosti, nikoliv izolovaně, jak to učinil žalovaný. Žalobce netvrdí pouze samostatně kurdskou národnost, nezávisle na tom otce spojovaného s PKK, či výslechy, a domovní prohlídky ani pouhou obavu z výkonu vojenské služby, a případné nasazení do bojů proti své etnické skupině. V případě žalobce je však zásadní právě onen souběh veškerých těchto okolností, přičemž až kombinace těchto skutečností činí jeho azylový příběh kompletní.

13. Závěrem dodal, že by mohl splňovat podmínky pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu § 14a zákona o azylu. III. Shrnutí vyjádření žalovaného Za správnost vyhotovení: R. V. 5 30 Az 2/2026 14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Při rozhodování vzal v úvahu skutečnosti, které žalobce tvrdil, shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Rovněž vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci a má za to, že přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem daného případu a je patřičným způsobem odůvodněno. V napadeném rozhodnutí podrobně, dostatečně jasně, srozumitelně a v souladu s platným právem vyhodnotil žádost žalobce o mezinárodní ochranu, a to po dostatečně zjištěném skutkovém stavu tak, že v jeho případě důvody pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany neshledal.

15. Žalovaný v podrobnostech pak odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde pečlivě vyhodnotil důvody uvedené u podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany dle zákona o azylu.

16. Uvedl, že považuje napadené rozhodnutí za zákonné, přezkoumatelné a vycházející z dostatečně zjištěného stavu věci. Žalobní argumentace není způsobilá zpochybnit důvodnost rozhodnutí o zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. Pro řízení před soudem odkazuje správní orgán na obsah spisového materiálu shromážděného ve věci a na vydané rozhodnutí.

17. Závěrem uvedl, že nebylo žalobou zpochybněno jeho rozhodnutí o zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu jako nedůvodné, proto navrhl, aby ji soud v plném rozsahu zamítl. Za správnost vyhotovení: R. V. 6 30 Az 2/2026 IV. Posouzení věci krajským soudem 18.Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.). O věci samé rozhodl soud bez jednání, neboť účastníci řízení nevyjádřili nesouhlas s takovým projednáním věci (§ 51 odst. 1 s. ř. s.), přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům.

19. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že žalobce podal dne 8. 9. 2025 žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Dne 11. 9. 2025 za přítomnosti tlumočnice tureckého jazyka poskytl žalobce údaje k podané žádosti a konkrétně sdělil, že nikdy neužil žádná jiná jména a narodil se ve městě xx na území Turecké republiky (dále jen „Turecko“), je muslim kurdské národnosti. Je schopen se dorozumět tureckým a kurdským jazykem. Není členem žádné politické strany, ale jeho otec je s PKK (Strana kurdských pracujících). Je svobodný, bezdětný. K průběhu cesty z vlasti do České republiky uvedl, že cestoval kamionem, měl zavázané oči, vystoupil v Brně. Je zdráv, léky neužívá. K důvodům, které vedly k podání jeho žádosti, sdělil, že se mu blíží nástup na vojnu, je Kurd, jeho otec je politicky aktivní, proto vůbec neví, jak by proběhla vojna a zda by se vůbec dožil konce. Uvedl, že v minulosti čelil neustálým kontrolám ze strany policie kvůli otci. Míval také problém opustit město.

20. Cestovní doklad při pohovoru nepředložil, proto žalovaný přijal jako dostatečné k prokázání žalobcovy totožnosti a státní příslušnosti čestné prohlášení učiněné dne 11. 9. 2025. Ve správním spise je pak dále vložena kopie žalobcova občanského průkazu.

21. Ke svým tvrzením nedoložil žádné dokumenty, doklady či jiné materiály.

22. Další pohovor proběhl dne 6. 10. 2025 za přítomnosti tlumočnice tureckého jazyka. Žalobce uvedl, že se rozhodl opustit Turecko asi měsíc před odjezdem, jelikož se nechtěl účastnit vojenské služby. Jeho otec je 10 let nezvěstný, odešel do hor k partyzánům. Žalobce byl na policii předveden více než dvacetkrát, vždy bez ohlášení udělali domovní prohlídku a když nenašli žalobcova otce, předvedli alespoň žalobce. Naposledy byl vyslýchán asi měsíc a půl předtím, než opustil Turecko. Je přesvědčen, že jako branec by byl nasazen v horách proti PKK, kde se pravděpodobně nachází jeho otec. Měl problémy i ve škole, jelikož je Kurd a otec přívrženec PKK. Rovněž zdravotní péče o Kurdy je horší. Uvedl, že Kurdové nejsou rovnocennými občany, jedná se s nimi jako s teroristy. Ke svým tvrzením opět nedoložil žádné dokumenty, doklady či jiné materiály.

23. Ve správním spise jsou dále založeny informace, které správní orgán shromáždil v průběhu správního řízení, a to Informace OAMP, Turecko – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, 28. května 2025; Informace MZV ČR, Turecko, č. j. 131150-6/2023-MZV/LPTP ze dne 16. ledna 2024, k č. j. MV-110147-5/OAM-2023 – Turečtí občané kurdského původu, ze dne 30. ledna 2024; Informace MZV ČR, Turecko, č. j. 121952-6-2024-MZV/LPTP ze dne 26. září 2024, k č. j. MV-3049-32/OAM-2024 – Organizační struktura tureckého státního zastupitelství, Dohledové a dozorové prostředky pro kontrolu práce tureckých policistů, Inspekční komise Generálního ředitelství bezpečnosti, Programy na ochranu svědků, Vyšetřování trestných činů spojených se Stranou kurdských pracujících (PKK); Informace OAMP, Za správnost vyhotovení: R. V. 7 30 Az 2/2026 Turecko – Vojenská služba v Turecku, 15. září 2025; Informace MZV ČR, Turecko, č. j. 106637-6/2025-MZV/LPTP ze dne 13. března 2025, k č. j. MV-602-17-/OAM-2025 – Postavení tureckých občanů kurdského původu.

24. Žalobci byla dána možnost dle ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, žalobce se k podkladům vyjádřit nechtěl, pouze dodal, že ho v Turecku stále hledají, volala mu matka a sdělila mu to.

25. Předmětem soudního přezkumu v projednávané věci je rozhodnutí, kterým žalovaný dospěl k závěru, že u žalobce není dán žádný z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany dle zákona o azylu.

26. Než soud přistoupil k vlastnímu hodnocení důvodnosti jednotlivých žalobních námitek, z obsahu správního spisu zjistil, že žalovaný nedostál své povinnosti shromáždit dostatek podkladů za účelem přesného a úplného zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 3 správního řádu. Součástí správního spisu sice je výše uvedená Informace, č. j. 121952-6- 2024-MZV/LPTP ze dne 26. září 2024, avšak není kompletní. Součástí této Informace je sedm kladených otázek týkajících se organizační struktury státního zastupitelství v Turecku, dohledových a dozorových prostředků, ochrany svědků a policejních složek. Za jednu ze zásadních otázek pro posouzení daného případu považuje krajský soud také otázku č. 3: „Existuje v Turecku obdoba české generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), případně jak jsou řešeny přestupky a trestné činy samotných tureckých policistů?“ 27.Informace obsahuje odpověď pouze na otázky č. 6 a 7, u předchozích otázek odkazuje na Informaci č.j. 106032-6/2022-LPTP. Tato informace však součástí správního spisu není a nelze tak zjistit, z jakých podkladů (resp. z podkladů jakého obsahu) žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel. Tím ovšem žalovaný zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti, neboť správní spis neobsahuje v úplnosti podklady, z nichž žalovaný při hodnocení věci vycházel.

28. Bez ohledu na shora uvedenou vadu řízení, která by sama o sobě byla dostatečným důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí, a která v podstatě brání soudu, aby přezkoumal důvodnost žalobních námitek, však považuje soud za potřebné konstatovat, že dle jeho názoru žalovaný pro řádné posouzení důvodnosti žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu bude nezbytně potřebovat odpovědi nejen na uvedenou otázku č. 3, ale musí rovněž zjistit, jak jsou řešeny v zemi původu žalobce přestupky či šikanózní jednání policejních orgánů vůči Kurdům. Pouze obecné zjištění vztahující se k obyvatelům Turecka nestačí. Je také třeba zjistit, zda-li a případně jakým způsobem se žalobce může v takové situaci účinně bránit.

29. V dalším řízení proto žalovaný v souladu s výše uvedeným opatří celou Informaci č. j. 121952-6-2024-MZV/LPTP ze dne 26. září 2024, případně s ní související Informaci č.j. 106032-6/2022-LPTP či jiné podklady, které mu náležitě zodpoví, zda se může žalobce v zemi původu účinně bránit vůči postupu policejních orgán, případně jakým způsobem. Dále řádně vyhodnotí všechny individuální okolnosti azylového příběhu žalobce a přihlédne ke všem skutečnostem, které vyšly v řízení najevo. Bude se zabývat situací v zemi původu v souvislosti s individuálními okolnostmi případu žalobce na podkladě shromážděných zpráv a objektivních i úplných zjištění a také opakovaně posoudí, zda jsou v případě žalobce dány důvody k udělení některé z forem mezinárodní ochrany či nikoli. Za správnost vyhotovení: R. V. 8 30 Az 2/2026 Právní názor soudu vyslovený v tomto rozsudku v dalším řízení žalovaného zavazuje (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

V. Závěr a náklady řízení

30.S ohledem na všechny výše uvedené rozhodné skutečnosti soud výrokem I. zrušil napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 3. 2026, č. j. OAM - 1000/ZA-ZA15-VL11-2025, a to především z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., v návaznosti na nedostatečně zjištěný skutkový stav, jelikož ten skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve správním spisu a vyžaduje jeho zásadní doplnění (§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.).

31. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

32. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokáta za jeho zastupování v řízení o žalobě ve výši 2 × 4620 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci, sepsání žaloby) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů 2 × 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy odměnou za právní služby ve výši 10 140 Kč. Zástupce žalobce osvědčil, že je registrován coby plátce DPH, má tedy právo také na povýšení odměny o DPH ve výši 2 129,40 Kč. Celkem tedy náklady řízení strany žalující činí 12 269,40 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 15. června 2026 JUDr. Jan Rutsch v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: R. V.