30 Az 3/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Rutschem ve věci žalobce: nezl. R. T. zastoupen otcem: M.T. právně zastoupen Mgr. Vratislavem Tauberem advokátem společnosti HLADÍK & TAUBER, advokátní kancelář, v.o.s., sídlem Lidická 960/81, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. dubna 2026, č. j. OAM- 309/ OAM-309/ZA-ZA11-ZA19-2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce napadl žalobou doručenou Krajskému soudu v Hradci Králové dne 7. 5. 2026 v záhlaví specifikované rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl tak, že je žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 16. 3. 2026 podle ustanovení § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), nepřípustná a řízení o udělení mezinárodní ochrany se podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavuje.

II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě

2. Žalobce uvedl, že považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť podle jeho názoru nebyly splněny podmínky pro závěr, že jeho opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná. Jak plyne z ustálené judikatury týkající se opakovaných žádostí o udělení mezinárodní ochrany, přípustnost opakované žádosti je třeba posuzovat z hlediska možných nových skutečností a zjištění pro udělení jednak azylu, ale i doplňkové ochrany. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96, publ. pod č. 2642/2012 Sb. NSS), dle kterého i opakovaná žádost, která formálně neuvádí nové skutečnosti či zjištění pro udělení azylu ani doplňkové ochrany, nemůže být považována za žádost shodnou, a tudíž nepřípustnou, jestliže se od předchozího pravomocného rozhodnutí zásadním způsobem změnila situace v zemi původu a tato změna by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

3. Dodal, že postačuje, že uváděné nebo v řízení zjistitelné nové skutečnosti mohou být relevantní pro meritorní posouzení žádosti. Pokud tomu tak je, nelze žádost bez dalšího odmítnout jako nepřípustnou, ale je nutné ji věcně projednat. Žalovaný v nyní posuzované věci nastavil požadavek novosti a relevance nepřiměřeně přísně. Žalobce totiž netvrdí pouze totéž, co v předchozím řízení. Podstatná je nová procesní a faktická situace, která vznikla až po pravomocném skončení řízení o jeho první žádosti. Řízení o první žádosti žalobce bylo pravomocně ukončeno, zatímco řízení o žádostech jeho rodičů a sestry podle samotného napadeného rozhodnutí nadále probíhají. Žalobce je nyní v odlišném právním postavení než jeho rodiče, na nichž je s ohledem na svůj věk zcela závislý, a než jeho sestra.

4. Žalobce je toho názoru, že jeho rodinná situace a jeho nejlepší zájem jsou relevantní skutečnosti, které měly být zohledněny. Byť zájem dítěte ani rodinné vazby na území ČR nejsou samy o sobě automatickým důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, nejsou z hlediska posouzení přípustnosti opakované žádosti irelevantní. V této souvislosti odkázal také na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2025, č. j. 5 Azs 13/2021-86. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že v případě dítěte může být újma spojená s vycestováním vztažena nikoli jen k hostitelskému státu, ale právě k zemi původu, kam se má dítě „navrátit“, a kde pro něj může jít o zcela neznámé prostředí.

5. Žalobce je dítě narozené v České republice, v Arménii nikdy nežilo, nemá tam vytvořeny žádné osobní vazby, a s ohledem na svůj věk je zcela odkázáno na péči rodičů.

6. Dále namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu a aktuálních informací o zemi původu. U opakované žádosti sice správní orgán nejprve zkoumá její přípustnost, avšak i toto posouzení musí být provedeno na základě dostatečně aktuálních a relevantních informací. Žalovaný se spokojil s obecným závěrem, že Arménie nadále představuje bezpečnou zemi původu, aniž by se dostatečně zabýval novějšími mezinárodními zprávami. K tomu žalobce podrobně vypsal stávající problémy v Arménii.

7. V další námitce poukázal na nesprávnou interpretaci institutu bezpečné země původu. Konkrétně dodal, že zařazení určité země na seznam bezpečných zemí původu nezbavuje správní orgán povinnosti individuálně posoudit, zda je tato země bezpečná právě pro konkrétního žadatele. To platí tím spíše u nezletilého dítěte, které je zranitelnou osobou, patří k menšinové skupině a v zemi původu nikdy fakticky nežilo. Bezpečná země původu je procesním nástrojem, nikoli nevyvratitelnou domněnkou, která by umožňovala ignorovat individuální okolnosti žadatele.

8. Žalobce připomněl, že jeho první žádost byla posouzena ve zjednodušeném režimu jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 2 zákona o azylu. Žalovaný se proto v prvním řízení nevěnoval meritornímu posouzení všech forem mezinárodní ochrany v plném rozsahu. Právě proto měl být v řízení o opakované žádosti obzvláště obezřetný při hodnocení, zda nově tvrzené nebo nově zjištěné okolnosti nemohou odůvodňovat věcné posouzení. Žalovaný však namísto toho zopakoval závěr o bezpečnosti Arménie a uzavřel, že žádné nové skutečnosti neexistují.

9. V poslední námitce se žaloba věnovala humanitárnímu rozměru věci ve smyslu § 11a odst. 4 zákona o azylu. V případě žalobce jde o nezletilé dítě ve věku přibližně jednoho a půl roku, které se narodilo v České republice, nikdy nežilo v zemi své státní příslušnosti a jehož rodiče a sestra jsou nadále v řízení o mezinárodní ochraně. Při zohlednění nejlepšího zájmu nezletilého je zcela zjevné, že napadené rozhodnutí není ani zdaleka v jeho nejlepším zájmu, spíše by se dalo říct, že je proti jeho zájmu. Žalobce by totiž fakticky byl odloučen od svých ostatních rodinných příslušníků a nemohl by legálně pobývat na území České republiky.

10. Odkaz žalovaného na zákon o pobytu cizinců považuje žalobce za zcela neurčitý a nepřezkoumatelný. Žalovaný nijak nevysvětlil, jaký konkrétní pobytový titul by žalobce jako nezletilé dítě měl nebo mohl získat, za jakých podmínek, v jaké lhůtě, zda by tento titul odpovídal procesnímu postavení jeho rodičů a zda by reálně zabránil rozpojení rodiny. Pouhé konstatování, že rodinný život má být chráněn prostřednictvím zákona o pobytu cizinců, nepostačuje.

11. Žalobce má proto za to, že jeho případ je minimálně případem hodným zvláštního zřetele ve smyslu § 11a zákona o azylu. Žalovaný se však touto otázkou nezabýval individualizovaně, ale pouze obecně uvedl, že žádné mimořádné okolnosti tvrzeny nebyly. Mimořádnou okolností je již samotná kombinace věku žalobce, jeho narození a dosavadního života výlučně v ČR, jeho závislosti na rodičích, probíhajících řízení jeho rodičů a sestry, jeho menšinové příslušnosti a nových informací o situaci jezídské menšiny v Arménii.

12. Žalobce závěrem navrhl, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

13.Žalovaný uvedl, že žalobce sdělil, že důvodem pro opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je skutečnost, že tu pobývají jeho rodiče, kteří chtějí, aby byl žalobce s nimi. Žalobce nemůže být sám. Stejné důvody uváděl žalobce již v první žádosti.

14. Žalobce proto nedostál své povinnosti podle § 11a odst. 1 zákona o azylu a závěr žalovaného o nepřípustnosti podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 10a odst. 1 písm. e) téhož zákona je tak plně v souladu s platnou legislativou, protože současně nedošlo v zemi původu žalobce k relevantním změnám, které by odůvodnily meritorní posouzení opakované žádosti žalobce.

15. Žalovaný dále nesouhlasil s částí žalobního textu, ve které se žalobce snaží prokázat údajné pochybení správního orgánu. Dle žaloby postavení a situace žalobce je nyní údajně jiná, než byla v prvním řízení. Žalovaný měl tuto skutečnost podle textu žaloby „odbýt“. Žaloba popisuje, že v prvním řízení byl žalobce v situaci žadatele o udělení mezinárodní ochrany v době, kdy řízení jeho rodičů a sestry nebyla definitivně uzavřena. Nyní má být podle autora žaloby situace jiná, jak dále popisuje v žalobě. Žalovaný tento popis shledává v rozporu s realitou. Situace žalobce byla v průběhu řízení, stejně jako po vydání napadeného rozhodnutí, naprosto totožná se situací v obdobných procesních krocích jako v rámci první žádosti.

16. Žalovaný se dále vymezil proti účelové polemice, která již byla vypořádána v rámci soudních řízení o první žádosti žalobce. Ten se opět snaží navodit dojem, že správní orgán postupoval v rozporu s tzv. „legitimním očekáváním“. Žalovaný na tomto místě upozorňuje na existenci rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2026 č. j. 6 Azs 124/2025–43. Ten v rámci kasační stížnosti týkající se první žádosti žalobce v odstavcích 17 a 18 danou problematiku vypořádal.

17. Ani se zbylými námitkami správní orgán nesouhlasil. Žaloba namítá pochybení žalovaného, který měl povinnost zkoumat, jak se v Arménii zachází s těmi, kdo v zemi nikdy nežili, a to konkrétně ve vztahu k nezletilým dětem menšinové národnosti. Žalovaný ani zde nenachází důvod, proč by nezkoumání těchto žalobních požadavků mělo být pochybením správního orgánu – žaloba zcela ignoruje pravomocně ukončené první řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobce. V prvním řízení byl závěr o tom, že pro žalobce je Arménie bezpečnou zemí původu, odsouhlasen v posledku i Nejvyšším správním soudem.

18. Žalovaný měl v současném řízení povinnost zkoumat, zda žalobce tvrdí nové důvody své opakované žádosti a současně zda se objevily skutečnosti či došlo ke změně situace v zemi původu, které by znamenaly povinnost správního orgánu přistoupit k meritornímu posouzení opakované žádosti žalobce. Povinnosti, které pro správní orgán formuluje žalobce, měly relevanci v rámci prvního rozhodnutí žalovaného, řízení o něm však již bylo pravomocně ukončeno.

19. Námitky vůči neaktuálnosti použitých zpráv o zemi původu a tvrzené „změně situace“ v Arménii považuje žalovaný za neopodstatněné.

20. Závěrem navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

IV. Posouzení věci krajským soudem

21.Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „s. ř. s.). O věci samé rozhodl bez jednání, neboť účastníci řízení souhlasili s takovým projednáním věci (§ 51 odst. 1 s. ř. s.), přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům.

22. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že zákonný zástupce (otec) žalobce podal dne 16. 3. 2026 opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Žalobce se narodil 13. 10. 2024 v Havlíčkově Brodě. Dne 23. 3.2026 poskytl otec žalobce údaje k žádosti o mezinárodní ochranu. Konkrétně sdělil, že žalobce je jezídské národnosti, arménské státní příslušnosti, zatím bez náboženského a politického přesvědčení. Jeho zdravotní stav je dobrý. Nikdy nepobýval v žádném jiném státě Evropské unie, ani neměl víza nebo povolení k pobytu v jiných státech. K předchozí žádosti z listopadu 2024 uvedl, že byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná. Jako důvod současné žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že rodiče jsou v České republice a chtějí, aby tu mohl být i jejich syn (žalobce), který vzhledem k věku nemůže být sám.

23. Žalobcův zákonný zástupce nepředložil v průběhu správního řízení žádné doklady osvědčující totožnost a státní příslušnost žalobce. Žalovaný přijal jako dostatečné k prokázání jeho totožnosti a státní příslušnosti čestné prohlášení zákonného zástupce učiněné dne 23. 3. 2026.

24. Ve správním spise je dále založena informace, kterou správní orgán opatřil v průběhu správního řízení, a to Informace OAMP, Arménie – Hodnocení Arménie jako bezpečné země původu, ze dne 30. září 2025.

25. Ze správního spisu rovněž vyplynulo, že žalobcova žádost o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky je již druhou v pořadí, první podal dne 27. 11. 2024.

26. V souladu s ustanovením § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), se zákonný zástupce žalobce seznámil s podklady rozhodnutí dne 9. 4. 2026, vyjádřit se k nim nechtěl.

27. Krajský soud na úvod předesílá, že není smyslem soudního přezkumu podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005- 130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, čj. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012-47; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

28. Podle § 32 odst. 9 věty první zákona o azylu při posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body. Mají-li skutečnosti podle věty první vliv na rozhodnutí správního orgánu ve věci samé, soud napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí k dalšímu řízení žalovanému. Žalobce však v soudním řízení netvrdil existenci nových důležitých skutečností, které by nastaly až po vydání napadeného rozhodnutí, a ani soudu není existence takových nových skutečností z úřední činnosti známa. Proto žalobu posoudil v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích uplatněných žalobních bodů.

29. Těmi žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona. Z tohoto důvodu obsah a kvalita žaloby předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu; k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. června 2005, 5 č. j. 7 Afs 104/2004-54 nebo např. rozsudek téhož soudu ze dne 18. července 2013, č. j. 9 Afs 35/2012- 42 (veškerá judikatura citovaná v tomto rozhodnutí je dostupná na www.nssoud.cz).

30. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí, kterým žalovaný zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany, neboť shledal, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e).

31. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem podání žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany je skutečnost, že chtějí být s rodinou společně v České republice, žalobce je nezletilé dítě a nechce být odtržen od rodiny.

32. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.

33. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

34. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

35. Podle § 11a odst. 4 zákona o azylu žalovaný může z důvodů hodných zvláštního zřetele posoudit podanou opakovanou a další opakovanou žádost jako přípustnou.

36. Žalobcova žádost o mezinárodní ochranu byla již druhá v pořadí, tj. jednalo se o opakovanou žádost ve smyslu § 2 odst. 1 písm. f) zákona o azylu. Odůvodnění správního rozhodnutí v případě zastavení řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany musí obsahovat zdůvodněný závěr o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany (srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96, č. 2642/2012 Sb. NSS).

37. Žalobce v průběhu správního řízení výslovně uvedl, že důvody opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany v České republice jsou rodinné, konkrétně aby mohl být v České republice s rodiči. V předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany v České republice uvedl jako její důvod, že chtějí být v České republice s rodinou, líbí se jim tu, pracují tady a mají tu byt. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že důvod obou žádostí žalobce je totožný – tedy možnost zůstat v České republice s rodinnými příslušníky.

38. Soud tak činí dílčí závěr, že žalobce v opakované žádosti netvrdil žádné nové skutečnosti, které by byly relevantní z hlediska mezinárodní ochrany [podmínka 1), resp. 2) zastavení řízení o opakované žádosti]. To žalovaný v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu řádně odůvodnil v napadeném rozhodnutí na str. 2.

39. Pokud jde o případnou změnu situace v zemi původu, žalovaný si obstaral Informaci OAMP, Arménie – Hodnocení Arménie jako bezpečné země původu, ze dne 30. září 2025. Z tohoto podkladu není patrné, že by se od posouzení první žalobcovy žádosti situace v zemi původu nějak změnila a nově by byly dány skutečnosti nebo zjištění, které by svědčily o hrozbě pronásledování nebo vážné újmy.

40. I podmínka 3) pro zastavení řízení o opakované žádosti tedy byla splněna. Soud nemá s ohledem na datum pořízení výše uvedené Informace důvod pochybovat o aktuálnosti podkladů. Žádná relevantní změna poměrů v Arménii není soudu známa ani z úřední činnosti.

41. Pokud má žalobce za to, že se situace v zemi nějak zásadně změnila, nic mu nebránilo, aby soudu předložil konkrétní podklady, ze kterých vychází jeho argumentace. Závažné důvody, které by prokazovaly, že se v Arménii změnila situace, na základě čehož by ji již nebylo možné považovat za bezpečnou zemi původu, žalobce dle názoru soudu neosvědčil. Pouze obecně odkazoval na závěry Výboru OSN pro odstranění rasové diskriminace, který připouští teoretickou možnost rasové diskriminace, ale nic konkrétního neprokazuje. Ohledně zhoršujícího se politického prostředí a represivních zásahů vůči opozici soud uvádí, že tyto zprávy považuje v situaci žalobce za zcela irelevantní, neboť žalobce jako nezletilé dítě je zatím bez politického přesvědčení.

42. Soud nepovažuje za podstatné, v jaké fázi řízení se aktuálně nachází žádosti rodičů a sestry žalobce o mezinárodní ochranu, jelikož žalobce neuváděl, že by splňoval důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny.

43. Odkaz žalovaného na zákon o pobytu cizinců (viz str. 3 napadeného rozhodnutí) nepovažuje soud za fakt relevantní pro posouzení důvodnosti žaloby, neboť žalovaný se primárně zabýval v napadeném rozhodnutí žádostí o udělení mezinárodní ochrany dle zákona o azylu.

44. Žalobce namítal, že jeho první žádost o mezinárodní ochranu nebyla meritorně posouzena, proto měl být žalovaný při posouzení druhé žádosti více obezřetný. K tomu soud uvádí, že žalovaný nepochybil, pokud se při zjištění nepřípustnosti žádosti již meritorně nezabýval důvody pro udělení azylu ani doplňkové ochrany (dle § 12, § 14a, ale též § 14 zákona o azylu). Uvedený postup je plně v souladu s § 10a odst. 2 zákona o azylu. Soud neshledává v postupu žalovaného ani žádný rozpor s evropským právem. Způsob vyřízení věci, který žalovaný zvolil, je plně aprobován též ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, který např. v právní větě k rozsudku rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011–96, publ. Pod č. 2642/2012 Sb. NSS, vyslovil: „Správní orgán je povinen v řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany zkoumat v souladu s § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zda žadatel neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění týkající se důvodů pro udělení azylu nebo důvodů pro udělení doplňkové ochrany, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. Přípustnost opakované žádosti je tak třeba posuzovat z pohledu možných nových skutečností a zjištění pro udělení jak azylu, tak udělení doplňkové ochrany. Obsahuje-li opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany takové nové skutečnosti nebo zjištění, je správní orgán povinen hodnotit takovou žádost jako přípustnou a meritorně o ní rozhodnout. V opačném případě řízení o nepřípustné žádosti podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaví.“ 45.K otázce zohlednění nejlepšího zájmu dítěte soud uvádí, že ve specifických případech řízení o udělení mezinárodní ochrany, v nichž nedochází k věcnému projednání žádosti, mezi které patří i zamítnutí žádosti coby nepřípustné podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, není správní orgán povinen zabývat se nejlepším zájmem dítěte. Z judikatury Nejvyššího správního soudu totiž vyplývá, že posouzení nejlepšího zájmu dětí v kontextu žádosti o udělení mezinárodní ochrany je vyhrazeno právě meritornímu rozhodování. Nejlepší zájem dítěte má být zkoumán ve vztahu k přiměřenosti správního vyhoštění rodiče dítěte, což je otázka, která v azylovém řízení z povahy věci nenachází své místo (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2016, č. j. 6 Azs 166/2016-28, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2016, č. j. 8 Azs 83/2016-62, či ze dne 24. 9. 2020, č. j. 1 Azs 49/2020-32). Nebylo tudíž pochybením žalovaného, pokud se v napadeném rozhodnutí nevěnoval otázce nejlepšího zájmu dítěte, tj. nezletilého žalobce.

46. Krajský soud se tak po pečlivém posouzení předmětné věci musel ztotožnit se závěry učiněnými žalovaným, přičemž v tomto odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

47. Znovu zdůrazňuje, že žalobce svá tvrzení nedoložil jediným relevantním důkazem, který by svědčil o určité hrozbě v zemi jeho původu. Dlužno dodat, že ani argumentace žalobce v žalobě nenabízela nic, z čeho by snad bylo možno určitou hrozbu (ve smyslu azylového zákona) k osobě žalobce dovozovat. Nebyl tak ze strany žalovaného dán ani důvod pro případnou aplikaci § 11a odst. 4 zákona o azylu, které se žalobce dovolával.

48. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že neshledal nepřezkoumatelnost ani nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný srozumitelně a dostatečně odůvodnil i podložil svůj závěr o tom, že v daném případě byly naplněny podmínky ustanovení § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu pro zastavení řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany.

V. Závěr a náklady řízení

49.S ohledem na shora uvedené krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s.

50. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný náhradu nákladů nenárokoval a ze spisu ani nevyplývá, že by mu v průběhu řízení před krajským soudem nějaké náklady nad běžnou úřední činnost vznikly.

Poučení

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 3. července 2026 JUDr. Jan Rutsch v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: R. V.