30 Az 4/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Rutschem ve věci žalobce: G. D.R. B. R. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. května 2026, č. j. OAM-1328/ZA- ZA11-P09-2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal u krajského soudu žalobu, doručenou dne 8. 6. 2026, proti shora označenému rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), se žalobci neuděluje.

2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný zabýval důvody pro udělení azylu ve smyslu ustanovení § 12 zákona o azylu, existencí důvodů pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny ve smyslu § 13 cit. zákona, dále se zabýval důvody pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu § 14a cit. zákona a konečně i existencí důvodů pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny ve smyslu § 14b cit. zákona. Dospěl přitom k závěru, že v případě žalobce není dán žádný z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, jak jsou předvídány výše citovanými ustanoveními zákona o azylu.

II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě

3. Ve včas podané žalobě žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Uvedl, že má za to, že v řízení uváděl důvody, které měly vést k udělení mezinárodní ochrany. Jeho obava z pronásledování v souvislosti s jeho politickými názory je totiž s ohledem na aktuální situaci ve Venezuele odůvodněná.

4. V první části žaloby shrnul skutkový stav a zopakoval, v čem spatřuje důvody žádosti o mezinárodní ochranu. K tomu dodal, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nepopřel žalobcem popsané skutečnosti, rovněž připustil, že bezpečnostní situace ve Venezuele je problematická, přesto však dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany.

5. Žalobce dále uvedl, že žalovaný kladl důraz na skutečnost, že žalobce opustil Venezuelu více než rok po svém zranění na demonstraci, navíc tak učinil legálně, na základě platného venezuelského cestovního pasu.

6. Namítal, že žalovaný při posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu nedostatečně vyhodnotil jeho individuální situaci ve světle informací o zemi původu a dospěl k závěrům, které nemají dostatečnou oporu ve zjištěném skutkovém stavu. Žalovaný posuzoval jednotlivé skutečnosti uváděné žalobcem izolovaně, aniž by je zasadil do širšího kontextu dlouhodobé politické a bezpečnostní situace ve Venezuele. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyšší správního soudu.

7. Žalobce podotkl, že pouhá účast na demonstraci nepředstavuje pronásledování, ovšem to může být negativní důsledek účasti na demonstraci.

8. Dále uvedl, že zemi původu nemohl opustit dříve, jelikož neměl cestovní pas a nedisponoval dostatečnými finančními prostředky k jeho získání. Teprve po zajištění finančních prostředků mohl o cestovní pas žádat. Na vydání pasu čekal přibližně pět let, pokud by měl cestovní pas k dispozici dříve, opustil by Venezuelu bezprostředně po zranění oka. Skutečnost, že v zemi po určitou dobu setrval, tedy nebyla důsledkem absence obav, ale objektivní nemožnosti vycestovat.

9. Dodal, že náklady spojené s cestou do Evropy nebyly hrazeny z jeho vlastních finančních zdrojů, ale rodinnými příslušníky a přáteli osob žijících v České republice. Žalobce sám by nebyl schopen takovou cestu financovat.

10. Žalobce dále namítal, že žalovaný nedostatečně zhodnotil psychologický rozměr jeho situace. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný přikládal význam zejména tomu, že žalobce nebyl zadržen, uvězněn ani dlouhodobě fyzicky napadán. Takový přístup považuje žalobce za nepřiměřeně formalistický. Popsal, že na něj měla vliv společnost, ve které žil, docházelo tam k útokům, únosům a fyzickému násilí. Řadu let žil ve stresu a nejistotě, v současnosti zůstává nedůvěřivý a ostražitý.

11. Žalovaný kladl důraz na skutečnost, že žalobce opustil Venezuelu legální cestou, k tomu však žalobce dodal, že při hraniční kontrole uváděl nepravdivé důvody své cesty, aby minimalizoval riziko, že mu bude znemožněno vycestovat.

12. Žalobce poukázal na to, že jeho obavy z návratu do Venezuely nejsou založeny pouze na minulých událostech, ale rovněž na aktuálním vývoji v zemi původu.

13. Uvedl, že za situace, kdy jím tvrzený azylový důvod spočívá v obavě z pronásledování ze strany státních orgánů a provládních struktur v důsledku jeho protivládního postoje a účasti na demonstracích, bylo povinností žalovaného věnovat zvýšenou pozornost jak individuálním okolnostem jeho případu, tak aktuální situaci ve Venezuele.

14. Závěrem zopakoval, že napadené rozhodnutí je založeno na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a na nesprávném právním posouzení věci.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

15.Žalovaný uvedl, že s žalobními námitkami nesouhlasí, domnívá se, že jde pouze o nesouhlas, který se opírá o značně tendenční, účelový a izolovaný vlastní výklad jednotlivých skutečností. Jednotlivé žalobní námitky nejsou, kromě prostých tvrzení, ničím logicky, věcně ani jinak odůvodněny. Některá žalobní tvrzení, ač se žalobce odvolává na individualistický přístup, hovoří obecně o údajných poměrech panujících ve Venezuele, které navíc nelze ani na azylový příběh žalobce aplikovat, neboť azylový příběh žalobce nijak neodrážejí.

16. Dodal, že odůvodnění napadeného rozhodnutí obsahuje podrobné pasáže, ve kterých žalobci podrobně vysvětlil, proč v jeho případě nelze potíže, které kdysi ve vlasti měl, považovat za azylově relevantní nebezpečí. V podrobnostech tedy žalovaný odkázal na obsah napadeného rozhodnutí, kde se velmi pečlivě zabýval všemi skutečnostmi sdělenými žalobcem v průběhu správního řízení.

17. Žalovaný má za to, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí v logickém sledu a srozumitelně reagoval na zjištěné skutečnosti. Sdělení žalobce ve svém souhrnu nevedou v důsledku k předpokladům, jež by mohly být považovány za zdroj důvodných obav z pronásledování či vážné újmy. Skutečnosti prezentované žalobcem ani po zohlednění shromážděných podkladových informací o zemi původu netvoří logický předpoklad vystavení osoby žalobce riziku pronásledování či skutečného nebezpečí vážné újmy pro případ návratu do Venezuely.

18. Žalovaný shrnul, že neshledává obsah žalobních námitek způsobilý zpochybnit jím vyslovené závěry. Napadené rozhodnutí považuje za věcně správné, zákonné a přezkoumatelné, netrpící vadami vytýkanými v žalobě.

19. Závěrem navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Posouzení věci krajským soudem

20.Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.). O věci samé rozhodl soud bez jednání, neboť účastníci řízení nevyjádřili nesouhlas s takovým projednáním věci (§ 51 odst. 1 s. ř. s.), přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům.

21. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že žalobce podal dne 19. 11. 2025 žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Dne 26. 11. 2025 za přítomnosti tlumočnice španělského jazyka poskytl žalobce údaje k podané žádosti a konkrétně sdělil, že nikdy neužil žádná jiná jména, narodil se ve Venezuele ve městě D. a je katolík. Je schopen se dorozumět španělským a anglickým jazykem. Není členem žádné politické strany, ale nesouhlasí s aktuálním venezuelským režimem. Byl na pokojném setkání na začátku srpna 2024 s M. C. M., kde zasahovala policii, chovala se násilně, on nebyl zatčen, ale následně u něho dělali domovní prohlídku. Pak již na žádném setkání nebyl, cítil se pronásledován. Je rozvedený, má syna (nar. 9. 10. 2004), který je nyní ve Venezuele. K průběhu cesty z vlasti do České republiky uvedl, že cestoval letecky dne 18. 11. 2025 z Caracasu do Istanbulu a z Istanbulu do Prahy. V ČR již byl v minulosti v letech od 1986 do 1990. Je zdráv, nemá žádná zdravotní omezení ani potřeby. K důvodům, které vedly k podání jeho žádosti, uvedl osobní politické problémy, jelikož on ani členové jeho rodiny nesouhlasí s venezuelským režimem. Dále uvedl, že byl pronásledován, byl zbit, udělali u něho domovní prohlídku a utlačují jeho syna. K tomu dodal ještě ekonomické důvody kvůli nestabilitě ve Venezuele, politický systém obecně, konkrétně pak absence svobody projevu. Uzavřel, že aktuální situace ve Venezuele je natolik napjatá, že může kdykoliv vypuknout válka s USA. Při pohovoru předložil cestovní doklad. Ve správním spise je pak dále vložena kopie žalobcova občanského průkazu.

22. Dne 26. 11. 2025 žalobce udělil žalovanému souhlas s nahlédnutím do zdravotní dokumentace a pořízením kopií. Ke svým tvrzením rovněž doložil lékařskou zprávu ze země původu (tedy ve španělštině) ze dne 30. 7. 2024.

23. Ve správním spise jsou dále založeny informace, které správní orgán shromáždil v průběhu správního řízení, a to Informace norského Centra informací o zemích původu (LANDINFO) – Venezuela: Situace po prezidentské volbě konané 28. července 2024 (aktualizováno v dubnu 2025), ze dne 11. 4. 2025; Úřední věstník Bolívarovské republiky Venezuela, Zákon o amnestii za účelem demokratického soužití, č. 6990, ze dne 19. 2. 2026; Informace OAMP – Venezuela – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, ze dne 24. 2. 2026.

24. Žalobci byla dána možnost dle ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům. Žalobce podklady nechtěl doplnit, pouze dodal, že politická situace ve Venezuele je nyní ještě horší.

25. Předmětem soudního přezkumu v projednávané věci je rozhodnutí, kterým žalovaný dospěl k závěru, že u žalobce není dán žádný z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany dle zákona o azylu.

26. Z ustanovení § 28 odst. 1 zákona o azylu vyplývá, že mezinárodní ochranu lze udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany; shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu, rozhodne o udělení azylu.

27. Důvody udělení azylu upravuje zákon o azylu v ustanovení § 12 tak, že azyl se udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

28. Pronásledování je v § 2 odst. 4 zákona o azylu definováno jako „závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování“. Podrobnější definici pronásledování obsahuje čl. 9 odst. 1 kvalifikační směrnice, podle nějž je pronásledováním jednání, které je: „a) svou povahou nebo opakováním dostatečně závažné, aby představovalo vážné porušení základních lidských práv, zejména práv, od nichž se podle čl. 15 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nelze odchýlit, nebo b) souběhem různých opatření, včetně porušování lidských práv, který je dostatečně závažný k tomu, aby postihl jednotlivce způsobem podobným uvedenému v písmenu a).“ 29.Pokud jde o udělení azylu z důvodů vymezených v § 12 písm. a) zákona o azylu, pak to v daném případě nepřicházelo v úvahu, protože žalobce uvedl, že není členem žádné politické strany a z ničeho nevyplývá, že by byl politicky aktivní.

30. Pokud jde o azylový důvod podle § 12 písm. b) zákona o azylu, z ustálené judikatury správních soudů vyplývá, že žadatel o mezinárodní ochranu musí kumulativně splnit následující prvky definice uprchlíka: (1) Musí se nacházet mimo zemi svého původu (tato podmínka není explicitně v zákoně o azylu stanovena, neboť se presumuje z povahy věci); (2) musí mít odůvodněný strach; (3) jemu hrozící újma musí dosahovat intenzity pronásledování; (4) ochrana v zemi původu selhala; (5) musí být pronásledován z azylově relevantních důvodů; a (6) nesmí se na něj vztahovat vylučující klauzule (viz § 15 zákona o azylu). V projednávané věci přichází v úvahu zejména body 2), 3) a 5) citované definice. Posuzování odůvodněnosti strachu z pronásledování je úzce spjato s dalšími kritérii, jelikož přezkum udělení azylu dle § 12 písm. b) zákona o azylu je postaven na potencialitě pronásledování v budoucnu po případném návratu žadatelů do země původu. Jedná se tedy, obdobně jako u posuzování skutečného nebezpečí vážné újmy pro účely doplňkové ochrany, o prospektivní rozhodování. Samotné ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu pracuje s pojmem strachu jako subjektivním prvkem a odůvodněností strachu z pronásledování jako objektivním prvkem. Zkoumána je možnost budoucího pronásledování, přičemž je využíván standard přiměřené pravděpodobnosti, což znamená, že tato možnost musí být reálná, nikoliv pouze hypotetická.

31. Krajský soud dále upozorňuje, že standardem pro zkoumání odůvodněného strachu z pronásledování je test přiměřené pravděpodobnosti. Ten byl již vymezen i Nejvyšším správním soudem tak, že přiměřená pravděpodobnost nežádoucího důsledku návratu do země původu je dána tehdy, bývá-li tento důsledek v případech obdobných případu žadatele nikoli ojedinělý. Neznamená to však bez dalšího, že pravděpodobnost, že nežádoucí důsledek nastane, musí být nutně vyšší než pravděpodobnost, že nenastane (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006-82).

32. Existencí důvodů pro udělení azylu vymezených v § 12 písm. b) zákona o azylu se žalovaný zabýval podrobně na straně 7 až 10 napadeného rozhodnutí. Vysvětlil, proč u žalobce neshledal odůvodněný strach z pronásledování z důvodů ve smyslu § 12 písm. b). Žalovaný porovnával žalobcovu výpověď s informacemi o jeho zemi původu, které si pro své rozhodování zajistil.

33. Žalovaný uvedl, že nedospěl k závěru, že by žalobce mohl ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodu uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobce žil ve Venezuele prakticky celý život, více než 20 let pracoval jako státní zaměstnanec, jediné, čeho se dopustil, byla účast na dvou nebo třech demonstracích, kde působil jako řadový člen. Nikdy nebyl zadržen, trestně stíhán, bez obtíží mohl vycestovat. K jeho účasti na demonstraci, při které byl žalobce zraněn, žalovaný odkázal na Informaci norského centra o zemích původu (LANDINFO), kde jsou podrobně rozebrané informace k demonstracím ve Venezuele.

34. Soud, stejně jako žalovaný, nijak nezlehčuje ani nezpochybňuje skutečnost, že byl žalobce během demonstrace zraněn, nicméně znovu se již demonstrací nezúčastnil a jeho účast na demonstracích pro jeho osobu neměla žádné negativní důsledky.

35. Jedinou nepříjemností pro žalobce byly domovní prohlídky, ovšem z protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany soud zjistil, že se sice jednalo o opakovanou činnost, ale jednalo se především o prověřování státních zaměstnanců, neměly tedy souvislost s účastí žalobce na demonstracích. Poslední domovní prohlídka proběhla v červnu 2024, žalobce byl na manifestacích v červenci a srpnu téhož roku. Ke zranění došlo na manifestaci dne 3. 8. 2024. Je patrné, že domovní prohlídky proběhly ještě před demonstracemi, nelze tedy vyhodnotit, že by žalobce mohl ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování na základě jeho dřívějších účastí na demonstracích.

36. Za zákonné a zjištěným informacím odpovídající považuje krajský soud i neudělení azylu dle § 13 zákona o azylu (tzv. azyl za účelem sloučení rodiny). Ustanovení § 13 zákona o azylu totiž umožňuje udělení azylu v případě hodném zvláštního zřetele rodinnému příslušníku azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12, přičemž kdo se rozumí rodinným příslušníkem, definuje odstavec druhý § 13. Žalobce sám neuvedl nikoho, kdo by mohl být za jeho rodinného příslušníka ve smyslu zákona o azylu považován. Lze připomenout, že ve své žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že je rozvedený a zletilý syn žije ve Venzuele.

37. Důvody svědčící pro udělení azylu z důvodů uvedených v § 13 zákona o azylu tedy nebyly v řízení zjištěny ani nebyly žalobcem tvrzeny.

38. Následně krajský soud přezkoumal postup správního orgánu ohledně naplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany.

39. Dle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Dle § 14a odst. 2 téhož zákona se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

40. Smyslem a účelem doplňkové ochrany je poskytnout subsidiární ochranu a možnost legálního pobytu na území České republiky těm žadatelům o mezinárodní ochranu, kterým nebyl udělen azyl, ale u nichž by bylo z důvodů taxativně uvedených v § 14a zákona o azylu neúnosné nebo jinak nežádoucí požadovat jejich vycestování.

41. Nutno konstatovat, že žalobce neuvedl a ani soud nenalezl žádné skutečnosti, na základě kterých by mu mohla v případě návratu do vlasti hrozit vážná újma formou uložení nebo vykonání trestu smrti, k tomu žalovaný odkázal na Informaci OAMP – Venezuela – Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze které vyplývá, že podle venezuelských zákonů není možné udělit trest smrti za žádný trestný čin.

42. Žalovaný se rovněž zabýval otázkou, zda žalobci hrozí v případě návratu do vlasti mučení či nelidské a ponižující zacházení, přičemž dospěl k závěru, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že mu podobné riziko hrozí.

43. Krajský soud je ve shodě se žalovaným v tom, že nelze hodnotit, že by žalobci v případě návratu do vlasti hrozila vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. a) zákona o azylu. Přisvědčit je nutno i tomu, jak se žalovaný vypořádal s neexistencí hrozby v podobě mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, když mimo jiné přiléhavě poukázal na čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a související judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, podle které pouhá možnost špatného zacházení nemá sama o sobě za následek porušení předmětného článku. Aby byl případný trest ponižující, muselo by doprovodné ponížení a pokoření dosáhnout mimořádného stupně úrovně, jejíž ohodnocení závisí na souhrnu všech okolností případu.

44. Krajský soud po zhodnocení výpovědí žalobce, důvodů podání jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany a podkladových informací stejně tak jako žalovaný neshledal, že by žalobci v případě návratu do vlasti hrozilo přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy pro některý z důvodů dle § 14a odst. 2 zákona o azylu.

45. Pro úplnost krajský soud konstatuje, že žalobce nesplňuje ani podmínky pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny dle § 14b zákona o azylu, neboť netvrdil ani nebylo prokázáno, že by některému jeho rodinnému příslušníkovi byla udělena doplňková ochrana ve smyslu tohoto ustanovení.

46. V první žalobní námitce žalobce uvedl, že žalovaný při posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu nedostatečně vyhodnotil jeho individuální situaci ve světle informací o zemi původu a dospěl k závěrům, které nemají dostatečnou oporu ve zjištěném skutkovém stavu. Žalovaný měl dle jeho názoru posuzovat jednotlivé skutečnosti uváděné žalobcem izolovaně, aniž by je zasadil do širšího kontextu dlouhodobé politické a bezpečnostní situace ve Venezuele. K této námitce soud uvádí, že potřebný rozsah zjišťování skutkového stavu se v azylovém řízení odvíjí především od tvrzení samotného žadatele o mezinárodní ochranu. V kontextu žalobcem uplatněných tvrzení tak soud shledal žalovaným shromážděné podklady pro rozhodnutí za dostatečné ve smyslu § 3 správního řádu, přičemž zároveň zdůrazňuje, že žalobce měl ve správním řízení dostatek prostoru k tomu, aby přednesl veškerá skutková tvrzení, která považoval za podstatná. Žalovaný velmi podrobně posoudil v napadeném rozhodnutí žalobcovu situaci a srozumitelně odůvodnil, proč v jeho případě neshledal důvody pro udělení žádné z forem mezinárodní ochrany dle zákona o azylu.

47. Žalobce v žalobě dále uvedl, že pouhá účast na demonstraci nepředstavuje pronásledování, ovšem to může být negativní důsledek účasti na demonstraci. Tuto skutečnost soud nerozporuje, ovšem v situaci, kdy žalobce po demonstracích setrvával v zemi původu ještě více než rok, byť ze zdravotních nebo finančních důvodů, aniž by byl pronásledován, bylo mu umožněno ze země bez obtíží vycestovat, nic nenasvědčuje tomu, že by v současné době měly jeho účasti na demonstracích před dvěma lety mít za následek pronásledování.

48. Žalobce dále namítal, že žalovaný nedostatečně zhodnotil psychologický rozměr jeho situace. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný přikládal význam zejména tomu, že žalobce nebyl zadržen, uvězněn ani dlouhodobě fyzicky napadán. Takový přístup považuje žalobce za nepřiměřeně formalistický. Popsal, že na něj měla vliv společnost, ve které žil, docházelo tam k útokům, únosům a fyzickému násilí. Řadu let žil ve stresu a nejistotě, v současnosti zůstává nedůvěřivý a ostražitý. Soud nerozporuje nepříznivou situaci ve Venezuele, avšak nutno připomenout, že mezinárodní ochrana ve smyslu zákona o azylu je právním institutem, jehož smyslem je poskytnout žadateli ochranu, nikoliv však před jakýmikoli negativními jevy v zemi jeho původu, nýbrž jen z důvodů upravených v zákoně o azylu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí správně uvedl, že nepříznivá situace dopadá na všechny obyvatele Venezuely stejně, tedy bez ohledu na pohlaví, rasu, náboženství, národnost apod., nemůže být tedy azylově relevantním důvodem.

49. Dle žalobce žalovaný kladl důraz na skutečnost, že opustil Venezuelu legální cestou. K tomu však žalobce dodal, že při hraniční kontrole uváděl nepravdivé důvody své cesty, aby minimalizoval riziko, že mu bude znemožněno vycestovat. K tomu soud sděluje, že jako důvod cesty mohl uvést nepravdivé údaje, ale stěžejní je, že vycestoval s platným cestovním dokladem, aniž by musel čelit jakýmkoliv potížím. Dle Informace norského centra informací o zemích původu (LANDINFO) - Venezuela: Situace po prezidentské volbě konané 28. července 2024 (aktualizováno v dubnu 2025), ze dne 11. 4. 2025, docházelo po demonstracích v roce 2024 k zneplatňování pasů. Je zřejmé, že žalobce se tato situace netýkala, jinak by ani nemohl nastoupit do letadla a vycestovat.

50. Zdejší soud dodává, že považuje za všeobecně známou skutečnost, že dne 3. 1. 2026 USA provedly vojenský zásah ve Venezuele, kdy zajaly prezidenta Nicolase Madura a odvezly jej ze země. Soud považuje za nepravděpodobné, že by žalobce, který jako svůj důvod pro udělení mezinárodní ochrany uvedl právě činnosti proti prezidentu Madurovi, čelil zhoršení svého postavení v době, kdy tento již není ve vedení státu. Z úřední činnosti soudu však nebylo zjištěno, že by v zemi původu žalobce došlo k zásadní změně poměrů po uvedené události, ani případná změna politické situace v zemi původu sama o sobě neznamená změnu poměrů ve smyslu relevantním pro individuální situaci žalobce a soud tak i nadále považuje informace o zemi původu za přiměřeně aktuální a relevantní pro posuzovaný případ.

51. Ačkoliv má soud pochopení pro situaci žalobce a jeho vnímání obtíží, kterým byl vystaven v zemi původu, nenaplňují jím uváděné skutečnosti intenzitu pronásledování v takové míře, aby mu svědčilo právo na mezinárodní ochranu.

52. Krajský soud na základě výše uvedeného uzavírá, že neshledal takové vady správního řízení, které by mělo za následek nezákonnost rozhodnutí, dle jeho názoru bylo rozhodnutí vydáno na základě dostatečně zjištěného stavu věci (§ 3 správního řádu), přičemž žalovaný srozumitelně a dostatečně odůvodnil, proč žalobci nebylo možno udělit některou z forem mezinárodní ochrany.

V. Závěr a náklady řízení

53. S ohledem na shora uvedené krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s.

54. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný náhradu nákladů nenárokoval a ze spisu ani nevyplývá, že by mu v průběhu řízení před krajským soudem nějaké náklady nad běžnou úřední činnost vznikly.

Poučení

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 13. srpna 2026 JUDr. Jan Rutsch v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: R. V.