31 A 13/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a JUDr. Jany Kábrtové ve věci žalobce J. Č., bytem X, zastoupeného JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému Krajskému úřadu Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2015, č. j. KUJI 57547/2015, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Havlíčkův Brod (dále jen „městský úřad“) zaslal žalobci dne 10. 3. 2015 oznámení, že ke dni 5. 3. 2015 dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení řidičů, a vyzval jej k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Žalobce v reakci na toto oznámení uplatnil námitky proti provedeným záznamům bodů v registru řidičů dle § 123f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Městský úřad žalobcovy námitky zamítl rozhodnutím ze dne 15. 6. 2015, č. j. DOP/1161/2015/MZ-20, následné odvolání žalobce zamítl žalovaný rozhodnutím specifikovaným v záhlaví rozsudku. Rozhodnutí žalovaného žalobce napadl žalobou podanou dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě

2. Žalobce předně namítl, že žalovaný nereflektoval odvolací důvody a ignoroval předložené důkazní prostředky. Přílohou odvolání bylo i rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje vydané v obdobné věci. Z tohoto a z dalších v žalobě blíže specifikovaných (a k žalobě přiložených) rozhodnutí daného správního orgánu je dle žalobce zřejmé, že je běžnou praxí posuzovat v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče i jednotlivé podklady (rozhodnutí v blokových řízeních) z hlediska jejich způsobilosti pro provedený záznam bodů. Obdobný postup vyplývá například také z rozhodnutí Městského úřadu Písek (rovněž přiloženého k žalobě), kterým daný prvoinstanční správní orgán v jiné věci odmazal konkrétní záznamy z bodového hodnocení řidiče s tím, že byly učiněny na základě nezpůsobilých podkladů. Žalobce v této souvilosti poukázal na zásadu legitimního očekávání, podle níž by správní orgány měly ve věcech se shodnými či obdobnými znaky postupovat a rozhodovat shodně. Žalobce tvrdí, že ve svém odvolání napadl jednotlivé podklady jako nezpůsobilé pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče, přičemž správní orgán k tomu uvedl, že tyto posuzovat nemůže. Výše popsaná praxe však vypovídá o něčem jiném.

3. Žalobce dále namítl, že jediné důkazy, které odvolací správní orgán posuzoval, jsou oznámení od věcně příslušných oddělení policie o tom, že žalobce měl spáchat přestupek, který s ním byl projednán, a bylo vydáno rozhodnutí v blokovém řízení. Dle žalobce nemůže být takové oznámení dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáno s předmětným rozhodnutím, kterého se týká, aby mohla být vyloučena možná chyba lidského faktoru či možná zvůle orgánu veřejné moci. K žalobě žalobce přiložil kopie několika rozhodnutí vydaných v blokovém řízení v jiných věcech, aby demonstroval, že i přes specifičnost daného druhu řízení lze rozhodnutí vydat v souladu se všemi zákonem danými požadavky. Tedy aby bylo zcela zřejmé, o jaký přestupek se mělo jednat, kdy a kde mělo ke spáchání přestupku dojít, dle jakého ustanovení zákona byl přestupek kvalifikován a jaká zákonem stanovená povinnost měla být porušena.

4. Rozhodnutí vydané v blokovém řízení není dle žalobce způsobilým podkladem pro záznam bodů zejména v následujících případech. V případě porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem není dostatečným popisem přestupku formát „neužil bezpečnostní pásy“, „nepřipoután bezp. pásem“, „nepřipoután BP“, „pásy“ apod. Z vydaného rozhodnutí musí být zřejmé, že přestupce porušil povinnost stanovenou § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu jako řidič motorového vozidla. Pokud je osoba připoutána jako spolujezdec, jedná se sice o přestupek, ovšem takový přestupek nepodléhá evidenci bodů v bodovém hodnocení řidiče. Dále v případě překročení nejvyšší povolené rychlosti přestupkové jednání nevyplývá z popisu „rychlost“, „R“, „RJ“, „rychlost v obci (mimo obec)“. Jednoznačným porušením povinnosti je pouze překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci (mimo obec) s uvedením, že byl porušen § 18 odst. 3 nebo odst. 4, případně § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Z rozhodnutí musí být dále zřejmé, kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít, aby bylo možno vyloučit, že přestupek se stal mimo pozemní komunikaci. Údaje v rozhodnutí by také měly být uvedeny čitelně, srozumitelně a přehledně, aby rozhodnutí mohlo být vůbec přezkoumáno.

5. Žalobce dále uplatnil výhrady, které vztáhl k některým z pokutových bloků, z nichž správní orgány v jeho případě vycházely (učinil tak ve vztahu k pokutovým blokům vystaveným ve dnech 30. 7. 2012, 4. 6. 2013, 6. 3. 2014, 22. 1. 2015 a 5. 3. 2015). Uvedeným pokutovým blokům předně vytkl, že neobsahují přesnou právní kvalifikaci skutků, jichž se měl dopustit. Dále namítl, že vyvstává pochybnost o věcné příslušnosti orgánů, jež rozhodnutí v blokovém řízení vydaly, tj. že není zřejmé, zda k přestupkovému jednání mělo dojít na soukromém pozemku či na pozemní komunikaci. A konečně také to, že nejsou jednoznačně seznatelná místa spáchání přestupkových jednání. V této souvislosti žalobce uvedl, že podle nejnovější judikatury nestačí pro konkretizaci místa přestupku uvést pouze obec či část obce.

6. Na základě shora uvedených skutečností žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného, stejně jako jemu předcházejícího rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě popřel, že by se nevypořádal s námitkami uplatněnými v odvolání. Přestupky žalobce jsou pravomocně ukončeny a body do registru řidičů byly zaznamenány v souladu s § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu. Správní orgán I. stupně si vyžádal příslušné pokutové bloky k ověření, zda existují způsobilé podklady, které vedly k provedení záznamu bodů. Žalovaný po prostudování všech pokutových bloků dospěl k závěru, že popisy jednání na pokutových blocích jsou vyplněny řádně. Odvolání žalobce bylo formulováno zcela obecně a neobsahovalo jedinou konkrétní odvolací námitku vztaženou k posouzení způsobilosti konkrétního podkladu pro záznam bodů. Konkrétnější námitky žalobce uvádí až v žalobě. I tak je žalovaný přesvědčen, že doložené pokutové bloky jsou dostatečným podkladem pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Pokud jde o rozhodnutí jiných správních orgánů v jiných věcech, ta jsou pro nynější řízení irelevantní.

IV. Posouzení věci krajským soudem

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního soudního řádu správního. O věci samé rozhodl bez nařízení jednání (žalovaný vyslovil s takovým projednáním věci výslovný souhlas, žalobce se k výzvě předsedy senátu zaslané dle § 51 odst. 1 s. ř. s. nevyjádřil). Žalobu shledal nedůvodnou.

9. Žalobce v posuzované věci napadá rozhodnutí o námitkách, které uplatnil proti provedeným záznamům bodů v registru řidičů. Krajský soud tak považuje za vhodné nejprve stručně představit zákonnou úpravu daného řízení a stěžejní závěry, k nimž při jejím výkladu dochází soudní judikatura.

10. Řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů je upraveno v zákoně o silničním provozu. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností zaznamená řidiči motorového vozidla, kterému byla příslušným orgánem uložena sankce za přestupek zařazený v systému bodového hodnocení, stanovený počet bodů ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek (§ 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu). Po dosažení celkového počtu 12 bodů řidič pozbývá řidičské oprávnění a následně je povinen odevzdat řidičský průkaz (§ 123c zákona o silničním provozu). Dle § 123f zákona o silničním provozu „(1) Nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu. (2) Shledá-li obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky oprávněné, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne, kdy mu byly námitky doručeny, provede opravu záznamu o dosaženém počtu stanovených bodů v registru řidičů a neprodleně písemně vyrozumí o provedené opravě záznamu řidiče. (3) Shledá-li příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím námitky zamítne a provedený záznam potvrdí.“

11. Judikatura správních soudů důsledně rozlišuje na jedné straně řízení o jednotlivých přestupcích dle zákona o přestupcích (v podobě blokového či standardního řízení o přestupku) a na straně druhé řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů dle zákona o silničním provozu. Předměty těchto řízení jsou zcela odlišné. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné, zákonné a nezměnitelné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci); srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 – 44, a ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 – 16. V některých případech nicméně může nastat i situace, kdy pravomocné rozhodnutí o přestupku nebude způsobilým podkladem pro provedení záznamu bodů v registru řidičů (byť nebude formálně zrušeno). Tak tomu bude typicky v případě závažných vad rozhodnutí o přestupku, například pokud výrok daného rozhodnutí bude v návaznosti na jeho odůvodnění nesrozumitelný (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2010, č. j. 1 As 16/2010 – 105), nebo pokud na pokutovém bloku není přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 – 20).

12. Krajský soud tedy dává v obecné rovině za pravdu žalobci, že správní orgán je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat, zda existuje způsobilý podklad pro záznam bodů, a pokud shledá, že tomu tak není, je jeho povinností provést opravu záznamu v registru řidičů. Tato otázka však není v posuzované věci sporná a postup žalovaného nebyl s daným právním názorem v rozporu. Právě naopak, žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí výslovně zabýval i tím, zda rozhodnutí o přestupcích, jichž se měl žalobce dopustit, představují způsobilé podklady pro provedení záznamu bodů v registru řidičů. Své závěry sice odůvodnil stručně, nerozebíral podrobně každý jednotlivý podklad (v dané věci šlo ve všech případech o pokutové bloky), míra podrobnosti jeho odůvodnění ale plně odpovídala tomu, že žalobce v odvolání proti rozhodnutí městského úřadu uplatnil toliko obecné námitky, žádnou odvolací námitku nevztáhl k posouzení způsobilosti konkrétního podkladu pro záznam bodů.

13. Krajskému soudu tak není zřejmé, s kým žalobce vede v žalobě ohledně dané otázky polemiku a proč by postupem žalovaného měla být porušena zásada legitimního očekávání (viz shrnutí příslušné žalobní námitky v bodě [2] rozsudku). Z téhož důvodu krajský soud nepovažoval za nutné provádět dokazování rozhodnutími vydanými v jiných věcech Krajským úřadem Moravskoslezského kraje a Městským úřadem Písek, které žalobce přiložil k žalobě. Žalobce těmito rozhodnutími hodlá prokazovat „správní praxi“ daných správních orgánů spočívající v tom, že v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů posuzují způsobilost jednotlivých podkladových rozhodnutí pro provedení záznamu bodů. Tedy „správní praxi“, která je v souladu s výše citovanými požadavky judikatury správních soudů a kterou nezpochybňuje ani žalovaný. Krajskému soudu uniká, proč by měly být tyto skutečnosti předmětem dokazování v nynějším řízení. Stejně tak není důvod provádět důkaz kopiemi několika rozhodnutí vydaných v blokovém řízení v jiných věcech, které žalobce rovněž přiložil k žalobě.

14. Také další žalobní námitka, podle níž nemohou být v řízení o námitkách dle § 123f zákona o silničním provozu jedinými důkazy oznámení od věcně příslušných oddělení policie o tom, že dotčená osoba měla spáchat přestupek (viz bod [3] výše), se míjí s podstatou věci. Jistě, Nejvyšší správní soud dovodil, že pokud účastník v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů do registru řidičů zpochybňuje skutečnosti obsažené v oznámení policie o uložení pokuty za přestupek, na základě kterého je prováděno hodnocení dosaženého počtu bodů, a následný záznam, je třeba, aby správní orgán v uvedeném případě vyžádal další důkazy. Například v podobě příslušných částí pokutového bloku, které by prokázaly, že přestupek byl s účastníkem v blokovém řízení skutečně projednán, a tedy že existuje právní podklad pro provedení záznamu v registru řidičů (viz rozsudek ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010 – 76). Jak však krajský soud ověřil ze správního spisu, v nyní posuzované věci takto správní orgán I. stupně postupoval. Městský úřad si vyžádal kopie pokutových bloků ke všem přestupkům žalobce a teprve po jejich zhodnocení rozhodl o námitkách uplatněných žalobcem.

15. Teprve poslední okruh v žalobě uplatněných námitek směřuje k podstatě věci, tedy k posouzení otázky, zda pokutové bloky vyžádané městským úřadem opravdu představují způsobilý podklad pro záznam bodů v registru řidičů. Žalobce vytýká pokutovým blokům vystaveným ve dnech 30. 7. 2012, 4. 6. 2013, 6. 3. 2014, 22. 1. 2015 a 5. 3. 2015, že neobsahují přesnou právní kvalifikaci skutků, jichž se měl dopustit, dále že vyvstává pochybnost o věcné příslušnosti orgánů, jež rozhodnutí v blokovém řízení vydaly, a konečně také to, že nejsou jednoznačně seznatelná místa spáchání přestupkových jednání (blíže viz body [4] a [5] výše).

16. Jak krajský soud zjistil ze správního spisu, v pokutovém bloku ze dne 30. 7. 2012, série DP/2011, č. P8675404 je přestupkové jednání popsáno následujícím způsobem: „18:56, 30. 7. 2012, II/347, Závidkovice, překročení max. pov. rychlosti v obci (67, 64, 50), § 18/4 z. č. 361/2000 Sb.“ Pokuta byla podle bloku uložena za přestupek dle „§ 125c/1/f/4 zák. č. 361/2000 Sb.“ Za předmětný přestupek městský úřad vyznačil žalobci 2 body do registru řidičů. V pokutovém bloku ze dne 4. 6. 2013, série FD/2013, č. D1493068 je přestupkové jednání popsáno takto: „dne 4. 6. 2013 v 15:26, Pelhřimov Myslotínská, § 18/4 361/2000 Sb., překročení rychlosti v obci 50/70/67, X“. Pokuta byla uložena za přestupek dle „§ 125c/1F4 zák. č. 361/2000 Sb.“ a městský úřad za tento přestupek vyznačil žalobci 2 body. V pokutovém bloku ze dne 6. 3. 2014, série GF/2013, č. F0362240 je přestupkové jednání popsáno následně: „14.43 h. 6. 3. 2014 ul. Lánecká, § 4B, § 18 odst. 4 z. č. 361/2000 – překročil povolenou rychlost v obci 40/54/51 km/h., X“. Pokuta byla uložena za přestupek dle „§ 125c/1f4 zák. č. 361/2000 Sb.“, městský úřad za něj žalobci vyznačil 2 body. V přestupkovém bloku ze dne 22. 1. 2015, série GE/2014, č. E1777324 je přestupkové jednání vymezeno takto: „dne 22. 1. 2015 v 10:15 hod., II/129 Humpolec, ul. Okružní, bus nádraží, rychlost v obci, rychlost 50/63/60 km/h, technický stav, prošlá STK do 15. 1. 2015, § 18/4, § 5/1a z. č. 361/2000 Sb.“ Pokuta byla uložena za přestupky dle „§ 125c/1k a 125c/1f4 zák. č. 361/2000 Sb.“, městský úřad za ně žalobci vyznačil 2 body. Konečně v pokutovém bloku ze dne 5. 3. 2015, série GE/2014, č. E1764495 je přestupkové jednání popsáno následujícím způsobem: „5. 3. 2015 v 8.05hodin v ulici Jana Zábrany, Humpolec, porušil § 6 odst. 1 písm. a) z. č. 361/2000 Sb. (nepoužil za jízdy bez. pásy), X“. Pokuta byla uložena za přestupek dle „§ 125c/1k zák. č. 361/2000 Sb.“ a městský úřad za něj žalobci vyznačil 3 body. Dále měl žalobce v registru vyznačeny 2 body na základě pokutového bloku vystaveného dne 6. 10. 2011 a 1 bod na základě pokutového bloku vystaveného dne 20. 4. 2011, vůči těmto pokutovým blokům však v žalobě zádné námitky nevznesl.

17. Krajský soud neshledal, že by uvedené pokutové bloky trpěly vadami, které jim vytýká žalobce. K tomu je třeba nejprve uvést, že žalobce se sice dovolává judikatury Nejvyššího správního soudu vyjadřující se k způsobilosti podkladů pro zápis bodů do registru řidičů, avšak její závěry účelově překrucuje. Výslovně odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 – 39. Z tohoto rozhodnutí, stejně jako ze starší judikatury, z níž citovaný rozsudek vychází (tj. zejména z rozsudku ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 – 20) však vyplývá, že pokutový blok nelze po obsahové stránce pouzovat „s rigidní přísností (…) Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 84 a násl. zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Nelze tedy dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým uvedením odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu a zákona o přestupcích (…)“. V daném případě považoval Nejvyšší správní soud za dostatečné tyto údaje o přestupkovém jednání uvedené na posuzovaném pokutovém bloku: „Č. Krumlov, 19:20 hod; 1AM 0202 VW Transp.; § 18/4 z.č. 361/2000 Sb.; 50/69/66“. V rozsudku č. j. 7 As 94/2012 – 26 pak Nejvyšší správní soud konstatoval, že „postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil. V daném případě je zřejmé, že stěžovatel se dopustil přestupků tím, že nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem.“

18. Z citovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je zřejmá výrazná tolerance i k velmi strohým a zkratkovitým formulacím v pokutových blocích. Formulace uvedené v pokutových blocích v nyní posuzované věci nijak nevybočují z běžného standardu a jsou plně srovnatelné s popisy přestupkového jednání obsaženými v pokutových blocích, které judikatura Nejvyššího správního soudu shledala akceptovatelnými. Vadou pokutového bloku tak zcela jistě nemůže být, pokud je na něm v kolonce pro vylíčení přestupkového jednání uvedena například právní kvalifikace „§ 18/4 z. č. 361/2000 Sb.“, namísto (dle žalobce jediné správné) kvalifikace „18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích“. Stejně tak je ve všech nyní posuzovaných pokutových blocích dostatečně specifikované místo spáchání přestupkového jednání, a to názvem obce a ulice, případně komunikace. Název obce sice chybí v popisu přestupkového jednání v pokutovém bloku ze dne 6. 3. 2014 (uvedena je zde pouze ulice Lánecká), z kontextu je však zřejmé, že se jedná o ulici Láneckou ve Světlé nad Sázavou (v této obci byl pokutový blok vystaven). Dále není pravdou, jak tvrdí žalobce, že by pokutové bloky ze dne 30. 7. 2012 a ze dne 6. 3. 2014 popisovaly skutek pouze slovem „rychlost“ a pokutový blok ze dne 4. 6. 2013 pouze uvedením zkratky „RJ“, popis skutků je v těchto pokutových blocích podrobnější a dostatečně srozumitelný (viz výše). Stejně tak není pravdou, že by na pokutovém bloku ze dne 6. 3. 2014 absentoval odkaz na § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu (opět viz výše). Pokud jde o přestupkové jednání uvedené v pokutovém bloku ze dne 5. 3. 2015, krajský soud považuje za zcela zřejmé, jakého přestupku se dle něj měl žalobce dopustit. Údaj o nepoužití bezpečnostních pásů za jízdy ve spojitosti s odkazem na § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu nenechává prostor pro úvahu, že by žalobce mohl být pokutován za to, že nebyl připoután v pozici spolujezdce (citované ustanovení stanoví povinnosti řidiče motorového vozidla). Krajský soud považuje za dostatečné rovněž údaje uvedené v jednotlivých pokutových blocích v kolonce „pokuta uložena za přestupek dle“. Jestliže je například na pokutovém bloku ze dne 30. 7. 2012 v dané kolonce uvedeno „§ 125c/1/f/4 zák. č. 361/2000 Sb.“, pak je zřejmé, že se jedná o přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4. zákona o silničním provozu. Obdobně je tomu i v případě ostatních zpochybňovaných pokutových bloků.

19. Krajský soud dále nevidí důvod pochybovat o věcné příslušnosti orgánů, jež rozhodnutí v předmětných blokových řízeních vydaly. Skutkové podstaty všech přestupků, za které byl žalobce pokutován, se dotýkají porušení některé z povinností účastníků provozu na pozemních komunikacích. Pokud byl žalobce názoru, že se v některém případě nenacházel na pozemní komunikaci (jak namítá v žalobě), měl tuto výhradu vznést v příslušném přestupkovém řízení. Jestliže podepsal pokutový blok a stvrdil tím, že se dopustil daného přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, nemůže ex post tvrdit, že není zřejmé, zda se přestupkové jednání neodehrálo na komunikaci, která nemá charakter pozemní komunikace. Navíc na některých pokutových blocích je výslovně uvedeno, na jaké komunikaci k přestupkovému jednání došlo (např. v pokutovém bloku z 30. 7. 2012 silnice č. II/347).

V. Závěr a náklady řízení

20. Krajský soud shledal z výše uvedených důvodů námitky žalobce nedůvodnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s.

21. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Hradci Králové dne 5. prosince 2016 Mgr. Marie Kocourková v. r. předsedkyně senátu