31 A 13/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci žalobkyně: ZPĚTNÝ LEASING, s.r.o., IČ 11850400 se sídlem Nová Výstavba 218, 435 21 Obrnice zastoupená Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou se sídlem Krátký lán 138/8, 160 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2026, č. j. KUKHK-DS-2026-640 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 9. 2. 2026, č. j. KUKHK- DS-2026-640 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám její zástupkyně Mgr. Rebeky Moťovské Židuliakové, advokátky, ve výši 21 404 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobkyně podala dne 10. 4. 2026 žalobu, kterou se domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí. Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Trutnov (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 14. 11. 2025, č. j. MUTN 203391/2025, sp. zn. 2025/2090/DSA-MB. Správní orgán prvního stupně svým rozhodnutím uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), a uložil jí za to správní trest pokuty ve výši 2 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč.

2. Přestupku se žalobkyně měla dopustit tím, že jako provozovatel motorového vozidla registrační značky xx v rozporu s § 10 zákona o silničním provozu nezajistila, aby při užití vozidel na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu. K porušení pak správní orgán uvedl, že: „řidič uvedeného vozidla, jehož totožnost není správnímu orgánu známa, překročil dne 15.03.2025 ve 21:38 hodin, mimo obec, v katastrálním území Mladé Buky, na silnici I. třídy č. 14, v měřeném úseku, který se nachází v místě křižovatky se silnicí III. třídy č. 01413 a místní komunikací vedoucí do městyse Mladé Buky, okr. Trutnov, ve směru jízdy na obec Trutnov, nejvyšší dovolenou rychlost jízdy stanovenou na 50 km/h, když mu byla silničním úsekovým rychloměrem SYDO Traffic Velocity, v. č.GEMVEL0146, naměřena rychlost jízdy 66 km/h, po zvážení odchylky měřícího zařízení ± 3 km/h, rychlost jízdy 63 km/h, což je nejméně o 13 km/h více, než je v místě stanovená nejvyšší dovolená rychlost jízdy. Řidič porušil ust. § písm. c) zákona o silničním provozu, čímž se dopustil jednání vykazujícího znaky přestupku písm. f) bod 4 téhož zákona. K přestupku řidiče došlo v důsledku nerespektování dopravního značení B20a.“ II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně předně namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného pro nedostatečné vypořádání odvolacích námitek. Konkrétně uvádí, že žalovaný se relevantně nevypořádal s její námitkou neplatnosti veřejnoprávní smlouvy, jež měla založit pravomoc Městské policie Trutnov. Žalobkyně v odvolání tvrdila, že smlouva nebyla schválena zastupitelstvem města Trutnov, ačkoliv takový souhlas je podmínkou její platnosti. Žalovaný se však omezil na konstatování její účinnosti a souhlasu krajského úřadu, aniž by řešil samotnou otázku schválení zastupitelstvem. Žalovaný se tak nevypořádal s námitkou žalobkyně a z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, příp. je zatíženo vadou řízení, spočívající v tom, že nebyla vypořádána námitka, kterou žalobkyně uvedla v odvolání.

4. Dále žalobkyně namítá, že žalovaný zcela opominul vypořádat její další odvolací námitku, týkající se neunesení důkazního břemene ohledně existence a řádného osazení dopravní značky B 20a. Správní orgán podle žalobkyně neprokázal, že se značka v době skutku nacházela na místě, byla viditelná a vztahovala se k měřenému úseku, přičemž vycházel pouze z obecného vyjádření ŘSD. Žalovaný tuto námitku v napadeném rozhodnutí toliko reprodukoval, avšak nijak ji věcně nevypořádal.

5. Další námitky směřují proti nedostatečnému vymezení místa přestupku ve výroku rozhodnutí a souvisejícím vadám skutkových zjištění. Žalobkyně namítá, že místo přestupku bylo vymezeno příliš obecně, takže nelze zjistit, zda se tvrzené překročení rychlosti odehrálo v úseku, kde skutečně platilo omezení rychlosti. Správní orgány navíc nezjistily ani neprokázaly polohu dopravní značky B 20a ani rozsah měřeného úseku, takže nelze přezkoumat, zda rychlostní omezení platilo v celé jeho délce. Žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 291/2018–43, z nějž plyne povinnost správních orgánů prokázat existenci a umístění dopravního značení ve vztahu k měřenému úseku. Zdůrazňuje přitom, že v nyní projednávané věci tuto otázku činila spornou již ve správním řízení, přesto ji správní orgány dostatečně neobjasnily.

6. Žalobkyně uzavírá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a zatížené vadami řízení i nedostatečně zjištěným skutkovým stavem, a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se věcí podrobně zabýval.

8. K námitce žalobkyně týkající se existence veřejnoprávní smlouvy žalovaný uvádí, že mezi Městem Trutnov a městysem Mladé Buky byla uzavřena veřejnoprávní smlouva o zajištění výkonu některých úkolů podle zákona o obecní policii s účinností od 1. 1. 2023 do 31. 8. 2028, přičemž k jejímu uzavření byl udělen souhlas Krajského úřadu Královéhradeckého kraje. V době spáchání přestupku tak byla smlouva účinná.

9. K námitce nedostatečně prokázané existence a umístění dopravního značení B20a žalovaný uvádí, že správní orgán prvního stupně si vyžádal vyjádření správce komunikace – Ředitelství silnic a dálnic ČR, který sdělil, že v daném úseku komunikace neeviduje k datu spáchání přestupku chybějící či poškozené dopravní značení. Není proto důvod pochybovat o tom, že dopravní značka B20a byla v místě umístěna.

10. Žalovaný dále zdůrazňuje, že ze spisového materiálu vyplývá, že měření rychlosti proběhlo na úseku schváleném Policií ČR a že měřící zařízení bylo řádně schváleno a certifikováno. Ve spisu je rovněž založena situační mapa znázorňující umístění dopravního značení a vymezení měřeného úseku.

11. K námitce neurčitosti místa spáchání přestupku žalovaný odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně rozsudek č. j. 2 As 405/2020, z něhož dovozuje, že vymezení místa přestupku obdobným způsobem (ve vztahu ke konkrétní křižovatce a měřenému úseku) je dostatečně určité a přezkoumatelné. Má za to, že i v projednávané věci bylo místo přestupku identifikováno jednoznačně a nezaměnitelně.

12. Žalovaný uzavírá, že správní orgán postupoval odpovědně, zjistil skutkový stav bez důvodných pochybností a jeho rozhodnutí odpovídá zjištěným skutečnostem, přičemž žalobkyně nepředložila žádné relevantní skutečnosti, které by tyto závěry vyvracely. Navrhl proto, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Replika žalobkyně

13.Žalobkyně v replice setrvala na podané žalobě a reagovala na vyjádření žalovaného, které podle ní žalobní argumentaci nevyvrátilo. Zdůraznila především, že žalovaný i nadále míjí podstatu její námitky týkající se veřejnoprávní smlouvy, neboť se nezabývá otázkou, zda byla schválena zastupitelstvem jakožto podmínkou její platnosti, a tuto otázku neřešil ani v napadeném rozhodnutí.

14. Ve vztahu k námitce neunesení důkazního břemene ohledně dopravního značení žalobkyně uvedla, že žalovaný se ji snaží věcně doplnit až ve vyjádření k žalobě, čímž nepřípustně nahrazuje nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí. Připomněla, že předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí samotné, nikoli dodatečná argumentace.

15. K otázce vymezení místa přestupku žalobkyně namítla, že žalovaný opětovně směšuje existenci podkladů ve spise s jejich řádným vyhodnocením v rozhodnutí. Zdůraznila, že napadené rozhodnutí neobsahuje konkrétní skutková zjištění o poloze měřeného úseku a dopravního značení, a proto nelze přezkoumat, zda v celém úseku platilo omezení rychlosti. Odkaz žalovaného na judikaturu Nejvyššího správního soudu považuje za nepřiléhavý.

16. Žalobkyně uzavřela, že žalovaný se ani ve vyjádření nevypořádal s podstatou žalobních námitek a že jeho argumentace představuje pouze dodatečné odůvodnění, jež nemůže zhojit nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Navrhla proto, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V. Posouzení věci krajským soudem

17.Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Rozsah soudního přezkumu byl vymezen žalobními námitkami (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť pro to byly splněny podmínky (§ 51 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). A. Skutkový stav věci 18.Z předloženého správního spisu se podává, že správní orgán prvního stupně obdržel oznámení o přestupku (automatizované měření rychlosti jízdy) ze dne 17. 3. 2025, č. j. MUTN 54026/2025, podle něhož dne 15. 3. 2025 ve 21:38 hodin mimo obec, v katastrálním území Mladé Buky, na silnici I. třídy č. 14, v měřeném úseku, který se nachází v místě křižovatky se silnicí III. třídy č. 01413 a místní komunikací vedoucí do městyse Mladé Buky, ve směru jízdy na obec Trutnov, řidič vozidla registrační značky xx překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy stanovenou na 50 km/h, když naměřená rychlost po zvážení odchylky činila 63 km/h. Součástí správního spisu je dále záznam přestupku pořízený silničním úsekovým rychloměrem SYDO Traffic Velocity, v. č. GEMVEL0146, včetně fotodokumentace, ověřovací list č. 8012-OL-70489-24, certifikát o schválení typu měřidla č. 0111-CS-C004-12, smlouva o nájmu technického zařízení pro měření úsekové rychlosti vozidel uzavřená mezi Městem Trutnov a společností GEMOS, spol. s r. o., veřejnoprávní smlouva uzavřená mezi Městem Trutnov a Městysem Mladé Buky, rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje o udělení souhlasu s uzavřením této veřejnoprávní smlouvy, stanovisko Policie České republiky, Dopravního inspektorátu Trutnov, k návrhu úseku pozemní komunikace vhodného pro úsekové měření rychlosti vozidel, č. j. KRPH-71561-2/Čj-2024-051006-VJ, plánek měřeného úseku, karta vozidla registrační značky xx, vyjádření Ředitelství silnic a dálnic ČR, záznam z webové stránky města Trutnov o měření rychlosti vozidel a protokoly o provedení dokazování mimo ústní jednání.

19. Správní orgán prvního stupně zaslal žalobkyni dne 24. 3. 2025 výzvu podle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu k uhrazení určené částky ve výši 750 Kč. Tato výzva byla žalobkyni doručena dne 28. 3. 2025, žalobkyně na ni nereagovala. Usnesením ze dne 4. 6. 2025 správní orgán prvního stupně oznámení o přestupku odložil podle § 76 odst. 1 písm. l) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, neboť nezjistil do šedesáti dnů ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě. Téhož dne vydal příkaz, který byl doručen žalobkyni dne 6. 6. 2025. Proti němu podala žalobkyně dne 16. 6. 2025 odpor, v důsledku čehož správní orgán prvního stupně v řízení pokračoval.

20. Správní orgán prvního stupně následně vyrozuměl žalobkyni písemností ze dne 17. 6. 2025 o provedení dokazování mimo ústní jednání dne 4. 7. 2025 a současně ji poučil o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu. Toto vyrozumění bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 19. 6. 2025. Žalobkyně dne 2. 7. 2025 zaslala vyjádření k podkladům rozhodnutí s návrhem na zastavení řízení. Namítala, že rychlost jízdy nebyla v daném místě omezena na 50 km/h, neboť se tam žádná dopravní značka B20a nenacházela. Dále namítala, že rychloměr byl zřízen nezákonně, neboť veřejnost nebyla o jeho zřízení vhodným způsobem informována. Závěrem namítala, že správní orgán zahájil přestupkové řízení proti provozovateli vozidla nezákonně, neboť před zahájením neučinil nezbytné kroky ke zjištění totožnosti řidiče vozidla. Dne 4. 7. 2025 proběhlo dokazování mimo ústní jednání bez účasti žalobkyně nebo jejího zástupce. Správní orgán prvního stupně vyžádal vyjádření správce komunikace, Ředitelství silnic a dálnic ČR, které obdržel dne 29. 7. 2025. Následně žalobkyni vyrozuměl písemností ze dne 8. 9. 2025 o provedení dalšího důkazu mimo ústní jednání dne 22. 10. 2025. Dne 22. 10. 2025 proběhlo další dokazování mimo ústní jednání bez účasti žalobkyně nebo jejího zástupce. Žalobkyně dne 22. 10. 2025 ve vyjádření k podkladům rozhodnutí namítla, že z oznámení o přestupku nevyplývá, že měření rychlosti bylo provedeno v místě schváleném Policií ČR, neboť popis místa skutku neodpovídá místům uvedeným ve stanovisku Policie ČR. Z toho dovozovala nezákonnost měření pro rozpor s § 79a zákona o silničním provozu. Současně namítla, že mezi městem Trutnov a městysem Mladé Buky není uzavřena veřejnoprávní smlouva.

21. Rozhodnutím ze dne 14. 11. 2025, č. j. MUTN 203391/2025, sp. zn. 2025/2090/DSA-MB, správní orgán prvního stupně uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Toto rozhodnutí bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 21. 11. 2025. Proti němu podala žalobkyně dne 6. 12. 2025 blanketní odvolání, které na výzvu správního orgánu doplnil podáním ze dne 8. 1. 2026. Žalobkyně namítala, že měření rychlosti bylo provedeno v rozporu s § 79a zákona o silničním provozu, neboť místo skutku podle ní neodpovídalo úseku schválenému Policií ČR. Dále namítla neplatnost veřejnoprávní smlouvy mezi městem Trutnov a městysem Mladé Buky s tím, že za město Trutnov ji neschválilo zastupitelstvo, ale pouze rada města. Konečně zpochybnila, že správní orgán prokázal existenci, umístění a viditelnost dopravní značky B20a v místě a čase skutku. Vyjádření Ředitelství silnic a dálnic ČR podle ní neprokazovalo skutečný stav dopravního značení v konkrétním místě a čase. Navrhla proto zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a zastavení řízení. Žalovaný poté napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. B. Právní závěry 22.Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti.

23. Podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí“.

24. Nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi námitkami, které v něm byly uplatněny, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí zpravidla spočívající v nedostatku jeho důvodů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007-84). Funkcí odůvodnění správního rozhodnutí je zejména doložit správnost a nepochybně i zákonnost postupu správního orgánu, jakož i vydaného rozhodnutí, jehož jedna z nejdůležitějších vlastností je přesvědčivost. Je proto nutné, aby se správní orgán vypořádal s námitkami účastníka řízení, přičemž z odůvodnění jeho rozhodnutí musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné anebo vyvrácené. Nevypořádá-li se správní orgán s námitkou účastníka řízení, je napadené rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008-109).

25. Ustálená judikatura přitom vychází z toho, že správní orgán je povinen vypořádat se alespoň se všemi základními námitkami účastníka řízení. Zároveň platí, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří jeden celek (viz např. rozsudek NSS ze dne 30. 8. 2017, č. j. 6 As 22/2017-37; ze dne 22. 7. 2016, č. j. 5 As 254/2015-27; ze dne 8. 6. 2017, č. j. 9 As 101/2016-62). Ani to však neznamená, že by odvolací orgán mohl ponechat bez odpovědi některou ze stěžejních odvolacích námitek (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008–130, ze dne 21. 12. 2011, č. j. 4 Ads 58/2011– 72, a ze dne 16. 8. 2018, č. j. 1 As 165/2018-40).

26. V nyní projednávané věci soud shledal důvodnými žalobní námitky směřující proti nedostatečnému vypořádání odvolacích námitek žalobkyně.

27. Žalobkyně v odvolání namítala neplatnost veřejnoprávní smlouvy mezi městem Trutnov a městysem Mladé Buky. Podstatou této námitky nebylo tvrzení, že smlouva nebyla uzavřena, že nebyla účinná nebo že k jejímu uzavření chyběl souhlas krajského úřadu, nýbrž tvrzení, že za město Trutnov nebyla schválena zastupitelstvem, a právě v tom žalobkyně spatřovala nedostatek způsobující její neplatnost.

28. Žalovaný se s touto námitkou v napadeném rozhodnutí nevypořádal přezkoumatelným způsobem. Uvedl toliko, že veřejnoprávní smlouva byla uzavřena s účinností od 1. 1. 2023 do 31. 8. 2028, že v době spáchání přestupku byla účinná a že k jejímu uzavření byl udělen souhlas Krajského úřadu Královéhradeckého kraje. Tím však žalovaný na podstatu odvolací námitky nereagoval. Nevysvětlil, zda považuje žalobkyní namítaný souhlas zastupitelstva za právně významný, zda byl podle jeho názoru dán, případně proč jeho absence nemá na platnost smlouvy vliv.

29. Žalovaný tak odpověděl na jinou otázku, než kterou žalobkyně v odvolání namítala. Takové vypořádání nelze považovat za dostatečné. Z napadeného rozhodnutí proto není zřejmé, jak žalovaný o této stěžejní odvolací námitce právně uvažoval a proč ji pokládal za nedůvodnou. Již z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

30. Obdobný závěr soud učinil i ve vztahu k další odvolací námitce, v níž žalobkyně namítala, že správní orgán prvního stupně neunesl důkazní břemeno ohledně existence dopravní značky B20a v místě a čase skutku. Žalobkyně současně zpochybňovala, že by vyjádření Ředitelství silnic a dálnic ČR bylo způsobilým podkladem pro závěr, že se značka v rozhodné době na konkrétním místě skutečně nacházela a vztahovala se k měřenému úseku.

31. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nejprve stručně uvedl, že správce komunikace sdělil, že v rámci běžných prohlídek neeviduje dne 15. 3. 2025 v dotčeném úseku poškozené či chybějící dopravní značení B20a, a z tohoto důvodu považuje námitku za nedůvodnou. Bezprostředně poté však doslovně reprodukoval další část odvolací argumentace žalobkyně, aniž na ni jakkoli reagoval. Z napadeného rozhodnutí tak není patrné, zda se žalovaný zabýval konkrétní výhradou žalobkyně, že negativní evidence poškození či absence značení ještě sama o sobě neprokazuje skutečné umístění a působnost právě té dopravní značky, z níž správní orgány vycházely. V tomto směru tedy napadené rozhodnutí neobsahuje úvahy, které by umožnily soudní přezkum.

32. Soud uzavírá, že žalovaný ponechal bez přezkoumatelné odpovědi dvě základní odvolací námitky žalobkyně. Chybějící důvody rozhodnutí přitom nelze doplňovat až ve vyjádření k žalobě. Účelem soudního přezkumu není poskytnout správnímu orgánu prostor k dodatečnému doplnění úvah, které měly být obsaženy již v rozhodnutí o odvolání (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2003, č. j. 1 A 629/2002– 25, ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007–84, či ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008–109). Tato vada sama o sobě postačuje ke zrušení napadeného rozhodnutí.

33. Za této situace se soud samostatně nezabýval žalobní námitkou směřující proti neurčitosti vymezení místa přestupku, neboť napadené rozhodnutí již neobstojí pro nepřezkoumatelnost. Posouzení této námitky je navíc úzce spojeno s otázkou rozsahu měřeného úseku a rozmístění dopravního značení, jíž se bude muset žalovaný v dalším řízení znovu zabývat.

34. Nad rámec uvedeného soud dodává, že žalobní výhrady směřující k prokázání dopravního značení B20a a jeho vztahu k měřenému úseku považuje i za skutkově relevantní. Nejvyšší správní soud ve vztahu k témuž měřenému úseku v Mladých Bukách zdůraznil, že ze souhlasu Policie České republiky s měřením rychlosti ani z veřejnoprávní smlouvy bez dalšího neplyne, zda byly dopravní značky B20a skutečně umístěny a jak byly vůči měřenému úseku rozmístěny. Správní orgány jsou proto povinny zjistit, zda v době měření byla v měřeném úseku skutečně stanovena nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h a jak byly dopravní značky rozmístěny (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2019, č. j. 2 As 291/2018- 43).

35. V nynější věci žalobkyně tuto otázku činila spornou již ve správním řízení. Bude proto na žalovaném, aby se v dalším řízení přezkoumatelně vypořádal i s námitkami vztahujícími se k dopravnímu značení, měřenému úseku a podkladům, z nichž bude při svých závěrech vycházet.

VI. Závěr a náklady řízení

36.Krajský soud z výše uvedených důvodů shledal, že žalobní námitka nepřezkoumatelnosti je důvodná. Proto napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a podle § 78 odst. 4 s. ř. s. současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem, vysloveným v tomto zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

37. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, náleží jí tak právo na náhradu nákladů řízení v dále uvedeném rozsahu (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). a) Žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. b) Žalobkyně byla zastoupena advokátem, náleží ji proto náhrada nákladů právního zastoupení. Advokát vykonal celkem 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, replika). c) Sazba za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu činí 4 620 Kč, celkem za 3 úkony 13 860 Kč. d) Advokátu náleží paušální náhrada hotových výdajů za 3 úkony po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem 1 350 Kč. e) Advokát je plátcem DPH, náleží mu proto náhrada za tuto daň ve výši 3 194,10 Kč. Celkem žalobkyně vynaložila náklady řízení ve výši 21 404,10 Kč, po zaokrouhlení na celé koruny v souladu s matematickými pravidly 21 404 Kč.

38. Platební místo bylo určeno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s., přiměřená lhůta k splnění povinnosti pak v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Hradec Králové 17. června 2026 JUDr. Magdalena Ježková v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: R. V.