31 A 18/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci žalobce: K. I. zastoupen Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph. D., advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, takto:

Výrok

I. Žalovanému se ukládá povinnost vydat rozhodnutí v řízení o žádosti žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie ze dne 2. 4. 2025 vedeném žalovaným pod sp. zn. OAM-5255/PP-2025 ve lhůtě jednoho týdne od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení k rukám jeho zástupce Mgr. et Mgr. Marka Čechovského, Ph. D., advokáta, ve výši 14 269 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobce podal dne 25. 5. 2026 žalobu, kterou se domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného spočívající v tom, že v zákonné lhůtě nevydal rozhodnutí o jeho žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie, vedené pod sp. zn. OAM-5255/PP-2025.

II. Žalobní argumentace

2. Žalobce namítá, že před podáním žaloby bezvýsledně vyčerpal prostředek ochrany proti nečinnosti podle § 80 správního řádu, neboť podal návrh na provedení opatření proti nečinnosti ke Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců. Podle žalobce mu však tímto postupem nebyla poskytnuta dostatečná ochrana, protože nadřízený správní orgán stanovil žalovanému nepřiměřeně dlouhou lhůtu k vydání rozhodnutí.

3. Žalobce uvedl, že dne 2. 4. 2025 podal žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 87b zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). V žádosti vystupoval jako manžel A. Z., nar. XX, státní občanky České republiky, a tedy jako rodinný příslušník občana Evropské unie ve smyslu § 15a odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 11. 2025, č. j. OAM- 5255-41/PP-2025, tuto žádost podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců zamítl a současně mu stanovil lhůtu k vycestování z území České republiky v délce 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 18. 12. 2025 žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Rozsudkem ze dne 13. 2. 2026, č. j. 30 A 81/2025- 73, krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zrušující rozsudek byl žalobci doručen dne 3. 3. 2026.

4. Podle žalobce byl žalovaný po vrácení věci povinen rozhodnout o jeho žádosti ve lhůtě stanovené § 169t odst. 6 písm. g) zákona o pobytu cizinců, tedy do 60 dnů ode dne nabytí právní moci zrušujícího rozsudku, respektive nejpozději do 2. 5. 2026. Jelikož žalovaný v této lhůtě nerozhodl, podal žalobce dne 4. 5. 2026 ke Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců návrh na provedení opatření proti nečinnosti.

5. Opatřením proti nečinnosti ze dne 20. 5. 2026, č. j. MV-75172-3/SO-2026, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců přikázala žalovanému vydat rozhodnutí o žádosti žalobce do 60 dnů od výslechu žalobce a svědka. Žalobce dále uvedl, že dne 18. 5. 2026 bylo jeho právnímu zástupci doručeno předvolání k výslechu na den 19. 6. 2026.

6. Žalobce považuje takto stanovenou lhůtu za nepřiměřenou. Zdůrazňuje, že řízení o jeho žádosti bylo zahájeno již dne 2. 4. 2025, tedy více než rok před podáním žaloby, přičemž žalovaný v jeho průběhu vydal rozhodnutí, které bylo následně soudem zrušeno pro nezákonnost. Dále tvrdí, že od doručení zrušujícího rozsudku dne 3. 3. 2026 uplynulo ke dni podání žaloby 83 dnů, tedy doba přesahující jedenapůlnásobek zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí. V této době jej žalovaný nevyzval k odstranění vad žádosti ani k poskytnutí jiné součinnosti a pouze jej spolu s jeho manželkou předvolal k výslechu na den 19. 6. 2026.

7. Podle žalobce nebylo za těchto okolností namístě stanovit žalovanému další lhůtu v délce odpovídající celé zákonné lhůtě pro vydání rozhodnutí, navíc navázanou na provedení procesního úkonu, jehož termín byl plně v dispozici žalovaného. Žalobce namítá, že tímto postupem byla fakticky prodloužena doba pro vydání rozhodnutí na 168 dnů ode dne doručení zrušujícího rozsudku krajského soudu.

8. K podpoře své argumentace žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2022, č. j. 1 Azs 171/2022-54, podle něhož lze lhůtu stanovenou v opatření proti nečinnosti ve stejné délce, jakou zákon stanoví pro vydání rozhodnutí, akceptovat pouze ve výjimečných případech, přičemž pravidlem by měla být lhůta podstatně kratší. Dále poukázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2024, č. j. 29 A 55/2024-33, v němž soud shledal nepřiměřenou lhůtu stanovenou opatřením proti nečinnosti, jejíž počátek byl navázán na úkon plně v dispozici správního orgánu.

9. Žalobce je přesvědčen, že v projednávané věci neexistovaly okolnosti odůvodňující stanovení lhůty odpovídající zákonné lhůtě pro vydání rozhodnutí. Namítá, že po vrácení věci k dalšímu řízení musel být žalovanému spisový materiál znám a žalovaný měl naopak bezodkladně činit kroky směřující k vyřízení věci. Současně poukázal na celkovou délku řízení, na skutečnost, že dřívější rozhodnutí žalovaného bylo soudem zrušeno, na dobu, která již uplynula od právní moci zrušujícího rozsudku, i na význam výsledku řízení pro jeho soukromý a rodinný život. V této souvislosti zdůraznil dopady řízení nejen do jeho právní sféry, ale i do práv a zájmů jeho manželky A. Z. a jejího nezletilého syna D. P., nar. XX, o něhož žalobce pečuje. Uvádí, že správní řízení se dotýká jejich práva na respektování soukromého a rodinného života a rovněž nejlepšího zájmu nezletilého dítěte.

10. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud žalovanému uložil povinnost vydat rozhodnutí o žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie vedené pod sp. zn. OAM-5255/PP-2025 ve lhůtě stanovené soudem.

III. Vyjádření žalovaného

11.Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že ve věci není nečinný. Dne 26. 11. 2025 žádost žalobce zamítl z důvodu závěru, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Toto rozhodnutí však bylo rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 2. 2026 zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný zdůraznil, že se nejedná o běžnou věc, neboť žalobce byl v minulosti veden v evidenci nežádoucích osob a byl vyhoštěn ze Spolkové republiky Německo. Z informací získaných úřední činností měl žalovaný dále zjistit, že důvodem vyhoštění bylo spáchání trestného činu převaděčství a vystupování pod falešnou identitou. Žalovaný rovněž prověřoval další skutečnosti související s předchozí trestní minulostí žalobce, přičemž potřebné podklady získával i v rámci přeshraniční spolupráce s německými orgány, což se promítlo do délky řízení. Dne 19. 6. 2026 byl proveden výslech žalobce a svědecký výslech jeho manželky a byly doplněny další písemné podklady. Po jejich vyhodnocení bude ve věci rozhodnuto. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce, že lhůta stanovená nadřízeným správním orgánem v opatření proti nečinnosti je nepřiměřeně dlouhá, neboť je nutné pečlivě posoudit nejen bezpečnostní aspekty případu a předchozí jednání žalobce, ale i jeho současné osobní, ekonomické a rodinné poměry. Navrhl proto zamítnutí žaloby s tím, že tvrzená nečinnost netrvá, resp. dosud neuplynula lhůta stanovená nadřízeným správním orgánem k vydání rozhodnutí.

IV. Posouzení věci krajským soudem

12.Krajský soud žalobu projednal podle části třetí hlavy druhé dílu druhého zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 uvedené právní úpravy. Po přezkoumání obsahu správního spisu v kontextu s žalobními námitkami dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. A. Skutkový stav věci 13.Z předloženého správního spisu se podává, že žalobce podal dne 2. 4. 2025 žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie. Žalovaný ji rozhodnutím ze dne 26. 11. 2025, č. j. OAM-5255-41/PP-2025, zamítl podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 2. 2026, č. j. 30 A 81/2025-73, toto rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 3. 3. 2026.

14. Žalovaný dne 10. 4. 2026 požádal o součinnost Policii České republiky, Městskou policii Rychnov nad Kněžnou, Ředitelství pro mezinárodní policejní spolupráci a Krajské ředitelství policie, Odbor cizinecké. Policejní prezidium České republiky, Ředitelství pro mezinárodní policejní spolupráci mu dne 13. 4. 2026 sdělila, že žádosti o zahájení konzultačního řízení ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2018/1861 ze dne 28. listopadu 2018 nemůže být vyřízena, neboť záznam dle čl. 24 zadaný Německem, S. ID: DE P180250003300 0000 01, již neexistuje a nelze tedy uplatnit postup konzultace podle Nařízení a komunikaci prostřednictvím SIRENE.

15. Dne 14. 5. 2026 předvolal žalovaný žalobce k výslechu a jeho manželku k podání svědecké výpovědi, a to na den 19. 6. 2026.

16. Dne 22. 5. 2026 se žalovaný obrátil přímo na německý Federální úřad pro migraci a uprchlíky v Norimberku se žádostí o poskytnutí informací o trestní minulosti žalobce.

17. Žalobce dne 4. 5. 2026 podal ke Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců návrh na provedení opatření proti nečinnosti žalovaného. Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců opatřením proti nečinnosti ze dne 20. 5. 2026, č. j. MV-75172-3/SO-2026, žalovanému přikázala vydat rozhodnutí do 60 dnů od výslechu účastníka řízení a svědka.

18. Dne 19. 6. 2026 žalovaný provedl výslech žalobce a svědecký výslech jeho manželky. Ve správním spise je dále založena zpráva městského úřadu o poměrech nezletilého syna manželky žalobce. B. Právní závěry 19.Při posouzení věci vycházel soud z následující právní úpravy.

20. Dle § 79 odst. 1 věty prvé s. ř. s. „[t]en, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.“ 21.Dle § 81 odst. 2 s. ř. s. „[j]e-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon.“ 22.Dle § 169t odst. 6 písm. g) zákona o pobytu cizinců „[o] žádosti ministerstvo rozhodne ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu.“ 23.V nynější věci není sporné, že po právní moci zrušujícího rozsudku ze dne 3. 3. 2026 začala žalovanému znovu běžet šedesátidenní lhůta (§ 169t odst. 6 písm. g) zákona o pobytu cizinců) pro rozhodnutí o žádosti žalobce. Tato lhůta marně uplynula dne 2. 5. 2026. Žalobce následně využil prostředek ochrany proti nečinnosti podle § 80 správního řádu, o němž Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců rozhodla opatřením ze dne 20. 5. 2026.

24. Žaloba byla podána před uplynutím lhůty určené tímto opatřením. Soud proto musel nejprve posoudit, zda žalobce prostředek ochrany proti nečinnosti vyčerpal bezvýsledně ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s.

25. K této věci se již vyjádřil Nejvyšší správní soudu v rozsudku ze dne 27. 10. 2022, č. j. 1 Azs 171/2022 – 54 tak, že „má-li být soudní ochrana proti nečinnosti správního orgánu efektivní, je nezbytné, aby soud hodnotil i přiměřenost stanovené lhůty, a to právě za účelem posouzení, zda byla splněna podmínka bezvýslednosti vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti. Nepřiměřeně dlouhá lhůta by totiž odsouvala poskytnutí soudní ochrany, resp. naplnění podmínky řízení o bezvýslednosti předchozích prostředků. Samotné posouzení lhůty jako nepřiměřené tak totiž může vést i ke splnění podmínky bezvýsledného vyčerpání prostředku ochrany. S ohledem na výše uvedené to znamená, že správní soud se musí nejprve vypořádat s námitkou nepřiměřené lhůty a teprve pokud ji shledá jako přiměřenou, vyčká jejího uplynutí. Bylo by absurdní, aby v případě nepřiměřené lhůty vystavil soud žalobce povinnosti vyčkávat na její uběhnutí a podat novou žalobu, jak to učinil v této věci městský soud. Stejně absurdní by však bylo, pokud by soud v řízení o žalobě sám vyčkával na konec této lhůty a splnění podmínky bezvýslednosti, byla-li by tato lhůta nepřiměřeně dlouhá.

26. Správní soud musí mít totiž na paměti, že navrhovatel podáním žaloby na ochranu proti nečinnosti sleduje jediný cíl, a to dobrat se odstranění průtahů ve správním řízení a vydání rozhodnutí ve věci v co nejkratším čase. Již z toho důvodu je povinností soudu hodnotit přiměřenost lhůty, kterou žalovanému stanovil nadřízený správní orgán v opatření proti nečinnosti. Musí vzít přitom v potaz nejen to, že žalovanému již uplynula zákonná lhůta k vydání rozhodnutí, ale zohlednit i dobu, po kterou nadřízenému správnímu orgánu trvalo vyřízení podnětu k přijetí opatření proti nečinnosti. S ohledem na to lze akceptovat, že nadřízený správní orgán uložil v opatření proti nečinnosti lhůtu ve stejné délce, jež je stanovena zákonem k rozhodnutí, jen ve výjimečných případech. Pravidlem by naopak měla být lhůta podstatně kratší.“ 27.Lhůta stanovená v opatření proti nečinnosti odpovídala celé zákonné lhůtě pro vydání rozhodnutí podle § 169t odst. 6 písm. g) zákona o pobytu cizinců. Takovou lhůtu lze akceptovat pouze ve výjimečných případech, pravidlem má být lhůta podstatně kratší. Soud musí přihlédnout nejen k uplynutí zákonné lhůty, ale též k době, po kterou nadřízený správní orgán vyřizoval návrh na uplatnění opatření proti nečinnosti (viz shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2022, č. j. 1 Azs 171/2022 – 54).

28. Krajský soud připouští, že projednávaná věc může vykazovat určité znaky skutkové složitosti. Zrušující rozsudek žalovanému uložil zejména doplnit podklady k trestní minulosti žalobce v Německu a posoudit aktuálnost případné hrozby pro veřejný pořádek, jakož i nově zjistit rodinné poměry žalobce a nejlepší zájem nezletilého dítěte.

29. Postup žalovaného však závažnosti a naléhavosti věci neodpovídal. Zrušující rozsudek nabyl právní moci dne 3. 3. 2026, žalovaný však do správního spisu po dobu více než jednoho měsíce nezaložil žádnou listinu osvědčující postup směřující k doplnění podkladů. Teprve dne 10. 4. 2026 požádal o součinnost tuzemské orgány. Poté, co mu Policejní prezidium České republiky, Ředitelství pro mezinárodní policejní spolupráci dne 13. 4. 2026 sdělilo, že požadované informace nelze prostřednictvím konzultačního postupu zajistit, obrátil se žalovaný přímo na německý orgán až dne 22. 5. 2026. Mezi obdržením tohoto sdělení a učiněním přímého dožádání tak opět uplynula více než měsíční lhůta.

30. Pokud by věc skutečně vyžadovala mimořádně náročné opatřování zahraničních podkladů, bylo namístě, aby žalovaný postupoval soustavně, bez zbytečných prodlev a s vědomím již uplynulé zákonné lhůty. Ze správního spisu však takový postup nevyplývá. Žalovaný měl nadto k dispozici správní spis z předchozích řízení a po vrácení věci nebyl povinen provádět řízení zcela znovu, nýbrž doplnit dokazování v konkrétních směrech vymezených zrušujícím rozsudkem.

31. Krajský soud proto neshledal, že by okolnosti věci odůvodňovaly stanovení další šedesátidenní lhůty, jejíž běh byl nadto navázán na budoucí procesní úkon žalovaného. Ve správním spise ani v opatření proti nečinnosti nebyly zjištěny okolnosti, z nichž by vyplývalo, že žalovaný potřeboval k doplnění podkladů a vydání rozhodnutí dobu podstatně přesahující zákonnou lhůtu. Lhůta stanovená Komisí pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců navíc nebyla pevná, neboť její počátek závisel na provedení výslechu žalobce a svědka žalovaným. Ačkoli byl v době vydání opatření proti nečinnosti termín výslechů již určen na den 19. 6. 2026, nebyla žalovanému stanovena pevná lhůta počítaná od vydání či doručení opatření. K vydání rozhodnutí mu naopak byla poskytnuta další celá šedesátidenní lhůta až po provedení výslechů.

32. Uvedenému závěru odpovídá i procesní postup žalovaného v nynějším soudním řízení. Žalovaný byl vyzván k předložení správního spisu a vyjádření ve lhůtě jednoho měsíce. Žalovaný však výzvě ve stanovené lhůtě nevyhověl. Správní spis a vyjádření předložil až po urgenci soudu, přibližně s dvoutýdenním prodlením. Ani tento postup nesvědčí o tom, že by žalovaný věc vyřizoval s náležitou naléhavostí.

33. Soud proto uzavírá, že lhůta stanovená Komisí pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců byla nepřiměřená. Žalobce tak již ke dni podání žaloby bezvýsledně vyčerpal prostředek ochrany proti nečinnosti podle § 80 správního řádu.

V. Závěr a náklady řízení

34.Soud tedy uzavírá, že žaloba je důvodná. Proto žalovanému uložil povinnost, aby o žádosti žalobce rozhodl ve lhůtě 5 dní od právní moci tohoto rozsudku. Lhůtu pěti dnů soud shledal přiměřenou i proto, že žalovaný již provedl výslech žalobce a jeho manželky, opatřil zprávu o poměrech nezletilého a ve vyjádření k žalobě netvrdil, že by bylo třeba provést další konkrétní důkazy. Uvedl pouze, že po vyhodnocení shromážděných podkladů ve věci rozhodne.

35. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, náleží mu tak právo na náhradu nákladů řízení v dále uvedeném rozsahu (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). a.Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. b. Žalobce byl zastoupen advokátem, náleží mu proto náhrada nákladů právního zastoupení. Advokát vykonal celkem 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby). c.Sazba za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu činí 4 620 Kč, celkem za 2 úkony 9 240 Kč. d. Advokátu náleží paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony po 450 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem 900 Kč. e.Advokát je plátcem DPH, náleží mu proto náhrada za tuto daň ve výši 2 129,40 Kč.

36. Celkem žalobkyně vynaložila náklady řízení ve výši 14 269,40 Kč, po zaokrouhlení na celé koruny v souladu s matematickými pravidly 14 269 Kč.

37. Platební místo bylo určeno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s., přiměřená lhůta k splnění povinnosti pak v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s 64 s. ř. s.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Hradec Králové 24. července 2026 JUDr. Magdalena Ježková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.