31 Af 120/2011

Rubrum

31Af 120/2011-23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce Mgr. Jana Urbana, advokáta v Hradci Králové, Ak. Heyrovského 1178, insolvenčního správce dlužníka NPJA, s.r.o., se sídlem Hradec Králové, Kalendova 688, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 26.9.2011, č.j. 5345/11-1500-608960 a č.j. 5385/11-1500-608960, t a k t o :

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26.9.2011, č.j. 5345/11-1500-608960 a č.j. 5385/11-1500-608960, se z r u š u j í a věci se žalovanému v r a c í k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 26.9.2011, č.j. 5345/11-1500-608960 žalovaný podle ust. § 105 odst. 2 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu v platném znění (dále jen „daňový řád“) prohlásil nicotnost platebního výměru na daň z přidané hodnoty ze dne 16.3.2011, č.j. 99182/11/2289914601107, vydaného Finančním úřadem v Hradci Králové (dále jen „správce daně“). Rozhodnutím ze dne 26.9.2011, č.j. 5385/11-1500-608960, žalovaný prohlásil nicotnost dodatečného platebního Pokračování 31Af 120/2011 -2- výměru na daň z přidané hodnoty ze dne 8.4.2011, č.j. 157503/11/228914603152, vydaného týmž správcem daně. V odůvodněních svých rozhodnutí shodně uvedl, že na základě podnětu správce daně ze dne 26.8.2011 na prohlášení nicotnosti shora uvedených platebních výměrů na daň z přidané hodnoty žalovaný zjistil, že byly splněny podmínky pro nicotnost tohoto rozhodnutí podle § 105 daňového řádu. K věci pak dále uvedl, že dne 31.8.2010 Krajský soud v Hradci Králové vydal rozhodnutí o úpadku daňového subjektu NPJA, s.r.o., DIČ: CZ25934309, Kalendova 688, 500 04 Hradec Králové (dále jen NPJA, s.r.o.), a na jeho majetek prohlásil konkurs. Účinky rozhodnutí o úpadku a účinky prohlášení konkursu nastaly dne 31.8.2010 v 11:50 hod. Dne 19.10.2010 proběhlo přezkumné jednání. Žalovaný dále potvrdil, že dne 4.3.2011 podal daňový subjekt daňové přiznání na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období předcházející účinnosti rozhodnutí o úpadku, za které nebylo dosud podáno, tj. za období od 1.7.2010 do 30.8.2010 a dne 17.3.2011 dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období prosinec 2008. Na základě těchto podání správce daně dne 16.3.2011 vydal platební výměr na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období od 1.7.2010 do 30. 8. 2010, č.j. 99182/11/228914601107, a dne 8.4.2011 vydal dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2008, č.j. 157503/11/228914603152. Žalovaný se odvolal na ust. § 243 odst. 2 daňového řádu, podle kterého se ukončením přezkumného jednání zastavuje nalézací řízení týkající pohledávek, které nejsou za majetkovou podstatou. Protože obě daňová přiznání byla podána po ukončení přezkumného jednání, došlo k zastavení nalézacího řízení na daň z přidané hodnoty za uvedená zdaňovací období ke dni 19.10.2010. Jelikož byly předmětné platební výměry vydány dne 16.3.2011 a dne 8.4.2011, nebyl správce daně k jejich vydání věcně příslušný. Platební výměry proto nemohou zakládat příslušné právní následky. Pochybení správce daně tedy představuje podle žalovaného zákonnou podmínku pro prohlášení nicotnosti podle ust. § 105 daňového řádu, proto byla nicotnost obou platebních výměrů na daň z přidané hodnoty žalobou napadenými rozhodnutími prohlášena. Ve včas podané žalobě žalobce v úvodu potvrdil údaje týkající se rozhodnutí o úpadku daňového subjektu NPJA, s.r.o., podání daňových přiznání k dani z přidané hodnoty za za zdaňovací období od 1.7.2010 do 30.8.2010 a zdaňovací období prosinec 2008, vydání platebních výměrů na tuto daň a postupu žalovaného završenáho vydáním žalobou napadených rozhodnutí. Žalobce podanou žalobou napadl všechny výroky shora specifikovaných rozhodnutí žalovaného, tedy rozhodnutí č.j. 5385/11-1500-608960 a rozhodnutí č.j. 5345/11-1500-608960. Tvrdil, že jimi byl porušen daňový řád, konkrétně pak ustanovení § 243 odst. 2 tohoto zákona. Tím byl žalobce dotčen na svých právech. Žalovaný toto ustanovení nesprávně aplikoval na řízení, v nichž žalobce podaným daňovým přiznáním, resp. dodatečným daňovým přiznáním, uplatnil nadměrné Pokračování 31Af 120/2011 -3- odpočty daně z přidané hodnoty, které měly být jako vratitelné přeplatky vydány ve prospěch majetkové podstaty dlužníka NPJA, s.r.o.. Žalobce vyslovil názor, že ustanovení § 243 odst. 2 daňového řádu je aplikovatelné pouze v případech těch řízení, v nichž má být rozhodnuto o daňové pohledávce, tj. pohledávce správce daně vůči daňovému subjektu, a nikoliv v řízeních, v nichž daňový subjekt uplatňuje vratitelný přeplatek, tedy v řízeních, v nichž je rozhodováno o pohledávce daňového subjektu vůči správci daně. Jakýkoliv jiný výklad by byl dle žalobce v rozporu s jedním z cílů insolvenčního řízení a znamenal by také nepřípustné zvýhodnění správce daně vůči jiným dlužníkům daňového subjektu, na jehož majetek byl prohlášen konkurz (příp. u něhož soud rozhodl o jiném způsobu řešení úpadku). Pokud jde o rozpor s jedním z cílů insolvenčního řízení, má žalobce na mysli co nejvyšší uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona v platném znění (dále jen „insolventní zákon“). Nebylo-li by totiž s odkazem na ustanovení § 243 odst. 2 daňového řádu možné po přezkumném jednání uplatnit u správce daně např. nadměrné odpočty daně z přidané hodnoty a fakticky tak žádat vydání vratitelných přeplatků, snižoval by se tak nepřípustně rozsah majetkové podstaty a v konečném důsledku také výše uspokojení přihlášených věřitelů. Dále žalobce odkázal na ust. § 294 odst. 1 insolvenčního zákona, dle kterého je insolvenční správce povinen uplatnit a vymáhat ve prospěch účtu majetkové podstaty dlužníkovi pohledávky. Tuto povinnost nemá pouze v případě, kdy by náklady spojené s uplatněním a vymáháním byly neúměrně vysoké nebo je nebylo možné krýt z majetkové podstaty. Insolvenční správce je povinen takto postupovat vůči všem dlužníkům úpadce, správce daně nevyjímaje. Dle žalobce je zřejmé, že pokud by měl být tento postup znemožněn ustanovením § 243 odst. 2 daňového řádu, byl by správce daně bezdůvodně zvýhodňován oproti ostatním dlužníkům úpadce. Tyto závěry podporuje také důvodová zpráva k ustanovení § 243 odst. 2 daňového řádu, níž se uvádí: „Odst. 2 stanoví, že v souvislosti s insolvenčním řízením dochází k zastavení nalézacího řízení týkajícího se daňových povinností, které vznikly před rozhodnutím o úpadku. Časový okamžik zastavení nastane ukončením přezkumného jednání, a to ex lege s tím, že vydané rozhodnutí nabývá tímto okamžikem právní moci. Návrh tak reflektuje princip úpadkového práva podle něhož všichni věřitelé mají v insolvenčním řízení rovné možnosti, a zároveň zohledňuje zásadu hospodárnosti a procesní ekonomie vycházeje z toho, že pokračování v nalézacím řízení poté, co již nelze pohledávku jako pravomocnou přihlásit do insolvenčního řízení, se nejeví jako efektivní.“ Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění žalobou napadených rozhodnutí. K námitce žalobce, že mu nebyl doručen platební výměr č.j. 991082/11/22891460117 sdělil, že ve smyslu ust. § 140 odst. 1 daňového řádu v případě, že se vyměřená daň neodchyluje od daně tvrzené daňovým subjektem, správce daně nemusí daňovému subjektu výsledek vyměření daně oznamovat platebním výměrem a tento platební výměr založí do spisu. Protože správcem daně vyměřená daň za 3. čtvrtletí 2010 odpovídala daňovému přiznání, které předložil insolvenční správce daňového subjektu, správce daně v souladu se zákonem Pokračování 31Af 120/2011 -4- platební výměr založil do správního spisu a insolvenčnímu správci daňového subjektu jej neodeslal. V závěru navrhl, aby krajský soud žalo odmítl. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen “s.ř.s.“). Učinil tak bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., když souhlas žalobkyně i žalovaného s takovým postupem byl dán za dodržení podmínek stanovených ve větě druhé zmíněného zákonného ustanovení. O věci usoudil následovně. Shora popsaný skutkový stav není mezi účastníky sporný a je v souladu s listinami založenými ve správním spise. Krajský soud se proto zaměřil na posouzení zákonnosti postupu žalovaného, který v souladu s ust. § 105 odst. 2 písm. a) daňového řádu prohlásil shora identifikované platební výměry vydané správcem daně - Finančním úřadem v Hradci Králové za nicotné. Podle citovaného ustanovení § 105 odst. 1 nicotnost rozhodnutí zjišťuje a prohlašuje z moci úřední, a to kdykoliv, správce daně nejblíže nadřízený správci daně, který rozhodnutí vydal. Jde-li o rozhodnutí, které vydala úřední osoba stojící v čele ústředního správního orgánu, nicotnost rozhodnutí zjišťuje a prohlašuje tato úřední osoba na základě návrhu jí ustanovené komise. Podle odst. 2 písm.a) § 105 daňového řádu je nicotné rozhodnutí, pokud správce daně nebyl k jeho vydání vůbec věcně příslušný. Aby krajský soud mohl posoudit, zda postup žalovaného byl v souladu se zákonem, bylo třeba odpovědět na otázku, zda byl správce daně – finanční úřad k vydání dodatečných platebních výměrů na daň z přidané hodnoty za uvedená zdaňovací období věcně příslušný. Daňový řád neobsahuje ustanovení, které by přímo definovalo věcnou příslušnost daňových orgánů, jak to činí např. zákon č. 500/2004 Sb., správní řád v platném znění, který v § 10 stanoví, že správní orgány jsou věcně příslušné jednat a rozhodovat ve věcech, které jim byly svěřeny zákonem nebo na základě zákona. Přesto lze ze znění ust. § 10 (který definuje správce daně) a z ust. § 11, (který stanoví pravomoc správce daně) daňového řádu, za pomoci § 2 a § 6 zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech v platném znění, věcnou příslušnost daňových orgánů dovodit. Podle názoru krajského soudu je z pohledu citovaných ustanovení nepochybně věcně příslušný je ten daňový orgán, který je oprávněn vést daňová řízení podle daňového zákona (viz § 10 odst. 1 písm. a), tedy i vydávat platební i dodatečné platební výměry ve věcech daní. Ze shora podaného je nepochybné, že Finanční úřad v Hradci Králové byl věcně (a zřejmě i místně) příslušný k vydání platebního výměru na daň z přidané hodnoty. Zda vydání takového platebního výměru za shora popsaného skutkového stavu bránily platné právní předpisy (konkrétně ust. § 243 odst. 2 daňového řádu), pak takové rozhodnutí lze označit pouze za nezákonné a jeho změny je možné dosáhnout za použití dozorčích prostředků upravených v § 117 a násl. daňového řádu, pokud jsou pro takový postup splněny zákonné předpoklady. Pokračování 31Af 120/2011 -5- S ohledem na shora uvedené závěry je krajský soud názoru, že se dále již nemusel zabývat otázkou, zda platební výměry měly být vydány nebo jim v tom bránilo právě ust. § 243 odst. 2 daňového řádu, jak tvrdí žalovaný. Pro posouzení zákonnosti napadených rozhodnutí bylo třeba pouze odpovědět na otázku, zda pro prohlášení nicotnosti dodatečných platebních výměrů byly splněny podmínky dané v ust. § 105 odst. 2 písm. a) daňového řádu. Krajský soud z důvodů výše uvedených dospěl k závěru, že splněny nebyly, proto napadená rozhodnutí žalovaného dle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a věci mu vrátil k dalšímu řízení. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. Podle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V řízení před krajským soudem žalobce úspěch měl, v žalobě ani později však náhradu nákladů řízení nenárokoval. Krajský soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V Hradci Králové dne 24. července 2012 Mgr. Marie Kocourková, v. r. předsedkyně senátu