31 Af 74/2014

Rubrum

31Af 74/2014 - 71 USNESENÍ Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudců JUDr. Magdaleny Ježkové a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce Ing. V. M., proti žalovanému Finančnímu úřadu pro Královéhradecký kraj, se sídlem Hradec Králové, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. srpna 2014, č.j. 1390557/14/2701-25200-608126, takto:

Výrok

I. Žaloba proti exekučnímu příkazu ze dne 29. srpna 2014, č.j. 1390557/14/2701-25200-608126, se o d m í t á a postupuje se k vyřízení Finančnímu úřadu pro Královéhradecký kraj.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Napadeným rozhodnutím žalovaný dne 29.8.2014, pod č.j. 1390557/14/2701- 25200-608126, vydal exekuční dle § 178 odst. 1 a odst. 5 písm. a) a 187 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu v platném znění (dále jen „daňový řád“), kterým nařídil daňovou exekuci srážkami z jiných příjmů dle § 299 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) k vymožení nedoplatku žalobce ve výši 1.988.699 Kč včetně příslušejícího úroku z prodlení ke dni 28.8.2014 ve výši 902.006 Kč, jakož i úroku z prodlení z částky 1.183.940 Kč za dobu od 29.8.2014 do zaplacení. Pod body 1-5 vyjmenoval neuhrazené pohledávky a jejich výši, jak byly ke dni 28.8.2014 vedeny ve vykonatelném výkazu nedoplatku, s čísly jednacími konkrétních rozhodnutí o jejich vyměření, s datem jejich vydání i splatnosti. Žalobce v závěru s odkazem na ust. § 178 odst. 4 daňového řádu poučil, že proti tomuto rozhodnutí nelze uplatnit opravné prostředky. V žalobě, doručení krajskému soudu osobně dne 25.9.2014, se žalobce domáhal zrušení uvedeného exekučního příkazu a tvrdil, že pro jeho vydání nejsou splněny zákonné podmínky, které dále vymezil pod body 1-6 žaloby. Především namítal, že dosud nebylo ukončeno jednání o dodatečném daňovém přiznání ze dne 17.2.2014 na daň z příjmů za rok 2007 a nebylo vydáno rozhodnutí, které by nabylo právní moci. Odkázal na ust. § 1 odst. 3 daňového řádu, podle kterého je daňové přiznání jedním ze základních podání pro správné stanovení daně. Dne 22.1.2015 soudu doručil podání datované dnem 30.12.2014, které označil jako dodatek č. 1 k žalobě. V něm se domáhal ochrany před nezákonným jednáním žalovaného, kterého se dopustil vydáním dotčeného exekučního příkazu. Označil za pokračování 2 31Af 74/2014 nesprávné tvrzení žalovaného, že existuje žalobcem neuhrazená daň, která je splatná. Tento názor nepotvrzuje žádný dokument uvedený v seznamu příloh k vyjádření žalovaného k podané žalobě. Do vydaného platebního výměru se žalobce odvolal a Odvolací finanční ředitelství o něm zatím nerozhodlo. Vydaný platební výměr nenabyl právní moci a nemohl být podkladem pro vydání exekučního příkazu, který je proto nicotný. Poukázal na to, že žalovaný nezákonně zasáhl do rozhodnutí již pravomocného. Podrobněji popsal, jak probíhalo jednání ve věci od zahájení daňové kontroly dne 9.12.2009 a znovu rozebral a obšírněji zdůvodnil uplatněné žalobní námitky. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ze dne 10.11.2014 uvedl, že položky exekučního příkazu představují nedoplatek na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 a předepsané příslušenství za toto zdaňovací období. Připomněl, že i když se od 1.1.2014 nelze proti exekučnímu příkazu bránit opravnými prostředky (§ 178 odst. 4 daňového řádu) byl žalobce oprávněn brojit proti němu námitkou při placení daně podle § 159 citovaného zákona. Této možnosti žalobce nevyužil, proto je žaloba nepřípustná. Dále pak žalovaný reagoval na všechny uplatněné žalobní námitky a navrhl zamítnutí žaloby. K podání žalobce datovanému dnem 30.12.2014 se žalovaný vyjádřil dne 6.3.2015 a přednesl v něm svoje stanovisko k námitkám a tvrzením žalobce uvedeným v doplnění žaloby. Krajský soud hodnotil námitky žalobce uplatněné v žalobě i vydaný exekuční příkaz ze dne 29.8.2014, č.j. 1390557/14/2701-25200-608126, podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen “s.ř.s.“). Učinil tak bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., když souhlas žalobkyně i žalovaného s takovým postupem byl dán za dodržení podmínek stanovených ve větě druhé zmíněného zákonného ustanovení. O věci usoudil následovně. Z obsahu správního spisu je nepochybné, že exekuční příkaz ze dne 29.8.2014, č.j. 1390557/14/2701-25200-608126, který žalobce napadl u zdejšího soudu žalobou podanou dne 25.9.2014, mu byl doručen dne 3.9.2014. V něm byl poučen, že vůči němu nelze uplatnit opravné prostředky (§ 178 odst. 4 daňového řádu). Obsah správního spisu neobsahuje žádné podání, které by bylo možné hodnotit jako námitku ve smyslu ust. § 159 odst. 1 daňového řádu a ani žalobce netvrdí, že by po doručení exekučního příkazu námitku podal. Krajský soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní podmínky, za nichž může ve věci jednat. Exekuční příkaz je rozhodnutím vydaným prvoinstančním správním orgánem a ve znění účinném do 31.12.2013 platilo, že „exekuční příkaz se doručuje dlužníkovi a dalším příjemcům tohoto rozhodnutí a lze se proti němu odvolat do 15 dnů ode dne doručení.“ S účinností od 1.1.2014 došlo zákonným opatřením senátu č. 344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů, k novelizaci ust. § 178 odst. 4 daňového řádu, které nyní stanoví, že „exekuční příkaz se doručuje dlužníkovi a dalším příjemcům tohoto rozhodnutí a nelze proti němu uplatnit opravné prostředky.“ Změna citovaného ustanovení byla v důvodové zprávě zdůvodněna následujícím způsobem. pokračování 3 31Af 74/2014 „Navrhuje se změna týkající se možnosti odvolat se proti exekučnímu příkazu. Nově by již odvolání proti exekučnímu příkazu nebylo možné. Stejně tak nebude možné uplatnit jiný opravný prostředek, kterým je v souladu s § 108 návrh na povolení obnovy řízení. To ovšem neznamená, že by dlužník neměl jiný prostředek ochrany, kterým by mohl brojit proti případným nedostatkům exekučního příkazu, resp. zahájeného exekučního řízení. Tímto prostředkem je námitka podle § 159. Důvodem pro tuto změnu je zejména odstranění zatěžujícího formalismu spojeného s tím, že v dané věci musí rozhodovat nadřízený orgán, jakož i s tím, že o případném odvolání musí být v souladu s § 111 odst. 4 daňového řádu uvědomeni ostatní příjemci rozhodnutí prostřednictvím výzvy. Rozdíl mezi námitkou a odvoláním tkví zejména v tom, že o námitce rozhoduje prvostupňový správce daně. V praxi se proti exekučnímu příkazu brojí především z důvodu nespokojenosti s tím, jak byla daň stanovena v nalézacím řízení, což ovšem není relevantní námitka, neboť o stanovení daně je nutno rozhodovat v nalézacím řízení, nikoli řízení exekučním. Odvolání, které musí posoudit orgán prvního i druhého stupně, je pak zbytečně zatěžujícím a neefektivním nástrojem. Za legitimní tak lze považovat pouze námitky, že vymáhaná daň již byla zaplacena nebo že neexistuje vykonatelný exekuční titul. I v těchto případech je však efektivnější, aby je posuzoval správce daně prvního stupně, neboť to je orgán, který může rychle, efektivně a relevantně tyto skutečnosti přezkoumat s ohledem na to, že vede evidenci daní a současně disponuje exekučními tituly. Další rozdíl mezi stávajícím odvoláním a námitkou lze spatřovat v délce lhůty určené pro možnost uplatnit tyto prostředky ochrany. Lhůta, ve které má dlužník právo proti exekučnímu příkazu brojit, se prodlouží ze stávajících 15 na 30 dnů. V rámci obecnějšího srovnání lze uvést, že nejčastějším způsobem vymáhání soukromoprávních (ale i některých veřejnoprávních) pohledávek je vymáhání prostřednictvím soudního exekutora, vůči jehož exekučnímu příkazu zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, rovněž nepřipouští opravné prostředky.“ Z citované důvodové zprávy je patrné, že úmyslem zákonodárce nebylo ponechat příjemce exekučního příkazu zcela bez možnosti brojit proti němu ve správním řízení, ale byl pouze veden snahou, (jak vyplývá z důvodové zprávy), nepřenášet rozhodování o opravném prostředku na odvolací orgán a ponechat možnost obrany a rozhodování o něm u prvoinstančního orgánu. Za prostředek ochrany proti exekučnímu příkazu označuje důvodová zpráva od účinnosti novely (tj. od 1.1.2014) námitku, upravenou v § 159 daňového řádu. Citované ustanovení říká, že „proti úkonu správce daně při placení daní, nejde-li o rozhodnutí, u kterého zákon připouští podání odvolání, může osoba zúčastněná na správě daní uplatnit námitku ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se o úkonu dozvěděla. Podle odstavce 2) se námitka podává u správce daně, který úkon provedl. Podle odstavce 3) správce daně námitku posoudí a rozhodne o ní. Vyhoví-li námitce v plném rozsahu, napadený úkon zruší, a vyhoví-li námitce částečně, napadený úkon změní nebo zjedná nápravu jiným způsobem. Neuzná-li správce daně oprávněnost v námitce uplatňovaných důvodů, námitku rozhodnutím zamítne. Rozhodnutí, kterým je námitce v plném rozsahu vyhověno, se neodůvodňuje. Odstavec 4) pak stanoví, že v řízení o námitce se použije obdobně § 111 odst. 5 a § 112. Proti rozhodnutí o námitce nelze uplatnit opravné prostředky.“ Podle ust. § 68 písm. a) s.ř.s. “je žaloba nepřípustná tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je pokračování 4 31Af 74/2014 zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného.“ Krajský soud proto zvažoval, zda je námitka ve smyslu ust. § 159 daňového řádu řádným opravným prostředkem. Touto otázkou se zabýval Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 2.4.2015, č.j. 5 Af 89/2015-40, a vyslovil názor, že „z ust. § 159 odst. 3 daňového řádu vyplývá, že na podkladě námitky lze napadený úkon zrušit či změnit, obdobně jako v případě odvolání. Podobnost s odvoláním umocňuje i ust. § 159 odst. 4 daňového řádu, které stanoví, že v řízení o námitce se použije obdobně § 111 odst. 5 a § 112 daňového řádu, tj. ukládá obdobné použití ustanovení upravujících změnu místní příslušnosti v odvolacím řízení, náležitosti odvolání a způsob odstranění vad odvolání. Podle soudu lze dospět k závěru, že námitka podaná proti exekučnímu příkazu má charakter specifického řádného opravného prostředku. Není-li tento zákonem připuštěný opravný prostředek vyčerpán před podáním správní žaloby, je žaloba nepřípustná dle § 68 písm. a) s.ř.s. Podle § 102 odst. 1 písm. f) daňového řádu, rozhodnutí obsahuje poučení, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je tak možno učinit, u kterého správce daně se odvolání podává, spolu s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku. Námitka proti exekučnímu příkazu má charakter specifického řádného opravného prostředku, přičemž poučit účastníka řízení o možnosti podat proti rozhodnutí řádný opravný prostředek je povinností správního orgánu vyplývající z obecných zásad správního řízení. Přestože tedy cit. ust. § 102 odst. 1 písm. f) daňového řádu ukládá poučit toliko o možnosti podat odvolání, má soud za to, že v případě rozhodnutí, proti kterým odvolání podat nelze (a takovým rozhodnutím je od 1.1.2014 i exekuční příkaz), je zapotřebí do poučení zahrnout i informaci o možnosti podání námitky dle § 159 daňového řádu.“ Krajský soud shora citované závěry Městského soudu v Praze, týkající se výkladu ust. § 178 odst. 4 a § 159 daňového řádu, shledal zcela v souladu se základními zásadami daňového řízení a ztotožni s nimi. V této souvislosti poukazuje i na skutečnost, že žalobou napadený exekuční příkaz je odůvodněn pouhým konstatováním, že „Dlužník nezaplatil shora uvedenému správci daně vykonatelné nedoplatky uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí v zákonné lhůtě, proto přistoupil správce daně k nařízení daňové exekuce.“ Řada námitek, které žalobce uplatnil v žalobě, měla být řešena v řízení před správním orgánem a k tomu má sloužit právě postup podle ust. § 159 daňového řádu. Z exekučního příkazu ze dne 29.8.20214, č.j. 1390557/14/2701-25200- 608126, který žalobce napadl žalobou, krajský soud dále zjistil, že obsahuje poučení, v němž je uvedeno, že „proti tomuto rozhodnutí nelze uplatnit opravné prostředky (§ 178 odst. 4 daňového řádu)“, tj. obsahoval, s ohledem na shora podané závěry, nesprávné poučení, neboť žalobce nebyl poučen o možnosti podat proti exekučnímu příkazu námitku. Podle § 46 odst. 5 s.ř.s. podal-li navrhovatel návrh proto, že se řídil nesprávným poučením správního orgánu o tom, že proti jeho rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, soud z tohoto důvodu tento návrh odmítne a věc pokračování 5 31Af 74/2014 postoupí k vyřízení opravného prostředku správnímu orgánu k tomu příslušnému. Byl-li návrh podán včas u soudu, platí, že opravný prostředek byl podán včas. Lze proto uzavřít, že žalobce v důsledku nesprávného poučení podal k soudu správní žalobu, aniž by před jejím podáním vyčerpal námitku dle § 159 daňového řádu jako zákonem připuštěný prostředek ochrany. Krajský soud proto postupoval dle § 46 odst. 5 s.ř.s., usnesení odmítl žalobu proti exekučnímu příkazu a postoupil ji k Finančnímu úřadu pro Královéhradecký kraj, který je podle § 159 odst. 3 daňového řádu k rozhodnutí o námitce příslušný. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 60 odst. 3 s.ř.s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Hradci Králové dne 30. září 2015 Mgr. Marie Kocourková, v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Kateřina Vrabcová