31 Az 1/2026

Rubrum

číslo jednací: 31 Az 1/2026 - 50 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci žalobce: M. Y. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2025, č. j. OAM-810/DS-D04-VL15- 2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal u krajského soudu žalobu proti shora označenému rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), se žalobci neuděluje. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 2 Error! Reference source not found.

2. Žalobce namítal, že žalovaný nesprávně posoudil jeho žádost jako účelovou. Uvedl, že v řízení popsal konkrétní důvody, které jej a jeho rodinu vedly k odchodu z Turecka, a samotná skutečnost, že žalovaný tyto důvody neshledal dostačujícími pro udělení mezinárodní ochrany, ještě neznamená, že žádost byla účelová. Odkázal na judikaturu krajských soudů, podle níž je úvaha o účelovosti žádosti právně irelevantní a nemá vliv na posouzení splnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany.

3. Dále namítl, že žalovaný nedostatečně posoudil existenci odůvodněného strachu z pronásledování z důvodu jeho kurdské národnosti. Žalobce namítl, že žalovaný posoudil potíže jeho rodiny a jeho v zemi původu pouze jednotlivě a nezabýval se tím, zda jejich souhrn nedosahoval intenzity pronásledování na kumulativním základě. Uvedl, že sám sice netvrdí, že by jednotlivé incidenty samy o sobě představovaly závažné porušení základních práv, avšak jejich celkový dopad zasahoval prakticky všechny oblasti života jeho rodiny i jeho a činil jejich situaci v Turecku neúnosnou. Dále zdůraznil, že většinu problémů sice působily soukromé osoby, stát jim však podle jeho výpovědi neposkytl účinnou ochranu, neboť policie žádosti žalobce o pomoc opakovaně odmítala. Žalovaný nezkoumal ani existenci pronásledování na kumulativním základě, ani otázku dostupnosti efektivní ochrany v zemi původu, a vycházel jen z obecných informací o postavení kurdského etnika.

4. Žalobce dále namítal, že žalovaný nedostatečně posoudil hrozbu jeho budoucího pronásledování po návratu do Turecka. Podle jeho názoru žalovaný postavení kurdské menšiny nepřípustně zjednodušil a vycházel z neúplných, do jisté míry idealizovaných informací, když poukazoval zejména na formální zastoupení Kurdů ve veřejném a politickém životě, aniž by se dostatečně vypořádal s jejich faktickou diskriminací a se systémovou kriminalizací kurdské identity a prokurdské politické opozice. Žalobce tvrdil, že dostupné aktuální zdroje naopak svědčí o dlouhodobém potlačování kurdského politického aktivismu, o zásazích proti představitelům prokurdských stran, o nedostatečné ochraně Kurdů ze strany státních orgánů a o přetrvávající beztrestnosti útoků vůči nim. V této souvislosti žalobce zdůraznil i svou politickou aktivitu ve prospěch strany DEM, kterou žalovaný podle něj bagatelizoval, ač právě tato skutečnost může zakládat reálné riziko budoucího postihu. Za nesprávný označil rovněž závěr žalovaného o možnosti vnitřního přesídlení do kurdských oblastí, neboť právě tam má podle něj docházet k plošnému omezování práv a k bezpečnostním operacím. Současně poukázal na to, že pro posouzení důvodnosti žádosti o mezinárodní ochranu je rozhodující reálná možnost budoucího pronásledování, nikoliv pouze existence pronásledování v minulosti. Z těchto důvodů měl za to, že žalovaný jeho žádost posoudil nesprávně, a navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

5. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

6. K otázce kurdské národnosti uvedl, že její posouzení je v obecné rovině vyjasněno judikaturou, podle níž se postavení kurdské menšiny v Turecku zlepšuje a stát pronásleduje pouze kurdské povstalce bojující se zbraní v ruce. Žalobce podle něj netvrdil žádné konkrétní ojedinělé okolnosti, pro které by právě jemu nebyla v zemi původu poskytnuta ochrana. Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 3 Error! Reference source not found.

7. Žalovaný setrval na tom, že se v napadeném rozhodnutí se všemi tvrzeními žalobce podrobně vypořádal a správně uzavřel, že nejsou azylově relevantní a nezakládají ani důvodné obavy z pronásledování či vážné újmy. Napadené rozhodnutí proto považuje za věcně správné, zákonné a přezkoumatelné.

IV. Posouzení věci krajským soudem

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

9. Žaloba není důvodná.

10. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona o azylu se neuděluje.

11. Žalobce je státní příslušník Turecké republiky. Žalobce požádal dne 28. 5. 2024 o udělení mezinárodní ochrany v České republice, přičemž hlavním důvodem jeho žádosti byla jeho kurdská národnost.

12. Při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu žalobce dále uvedl, že je kurdské národnosti, jeho náboženské přesvědčení je islám. Dorozumí se turecky a kurdsky. Byl politicky aktivní před a po volbách, vyvíjel agitační činnost ve prospěch strany DEM (bývalé HDP). Je ženatý a má tři děti, jeho manželka s dětmi rovněž požádaly v České republice o mezinárodní ochranu. Posledním místem bydliště je město X, jedná se o adresu jeho rodičů, zde žili asi měsíc před odchodem z vlasti. V Turecku byl naposledy 26. 5. 2024, poté odletěl s manželkou a dětmi do České republiky. Cestovní doklad nemá, neboť mu jej zabavili převaděči. Z České republiky totiž odjeli s převaděči do Německa, kde byli 5 měsíců. Následně na základě dublinského řízení byl vrácen do České republiky. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že by měl užívat léky na problémy s natrženým svalem, ale kromě tohoto fyzického zranění jiné problémy nemá, jen se podle něj necítí dobře po psychické stránce. K dotazu na jeho trestní stíhání nebo odsouzení za spáchání trestného činu v ČR i zahraničí uvedl, že nebyl stíhán ani odsouzen. Jako hlavní důvod své žádosti o mezinárodní ochranu uvedl skutečnost, že jsou Kurdové, v Turecku jsou podle něj bráni jako méněcenní, a podle toho je s nimi zacházeno.

13. Při pohovoru konaném dne 24. 10. 2024 žalobce uvedl, že o odchodu z Turecka uvažoval delší dobu, odjezd však s rodinou odkládali, protože doufali ve zlepšení situace. K definitivnímu rozhodnutí jej vedly zejména potíže jejich nezletilé dcery, která byla šikanována spolužáky pro svůj kurdský původ, což se mělo projevit i na jejím zdravotním stavu. Z tohoto důvodu ji rodiče ze školy odhlásili a pokračovala v distanční výuce, jelikož však tato výuka nebyla vázána na školu, nedostala absolventský diplom. Obdobné problémy měl podle žalobce i jeho syn. K dotazu, proč dětem nezměnili školu, uvedl právě to, že dceru ze školy odhlásili a převedli na distanční výuku. Dodal, že po volbách v březnu 2024 se situace ještě více vyhrotila a krátce poté ze země odjeli. Ve vlasti pracoval jako dělník v továrně zaměřené na potisk materiálů. Současně uvedl, že rodina chtěla odejít do Evropy za prací, přičemž vyřízení víz ponechala převaděčům, kteří je podle jeho slov podvedli; o mezinárodní ochranu původně žádat nechtěli.

14. K tvrzeným problémům v zemi původu žalobce uvedl, že jeho dcera byla na nové škole ponižována, verbálně napadána a fyzicky bita proto, že je Kurdka. V důsledku toho začala mít zdravotní problémy. Potíže se snažil řešit se zástupcem ředitele i s ředitelem školy, Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 4 Error! Reference source not found. avšak bez výsledku. Dále uvedl, že se rodina v průběhu let opakovaně stěhovala, neboť měla potíže i v místě bydliště. Popsal také slovní útoky vůči sobě i manželce kvůli používání kurdštiny, bezdůvodná propuštění ze zaměstnání a problémy během vojenské služby, kdy mu mělo být nadáváno a měl být bit. Podle svých slov se obracel i na policii, ta mu však sdělila, že s tím nemůže nic dělat. Uvedl rovněž, že při oslavě synovy obřízky na konci roku 2022 policie opakovaně požadovala ukončení oslavy kvůli pouštění kurdské hudby, čemuž nakonec rodina ustoupila.

15. Žalobce dále uvedl, že před volbami agitoval ve prospěch strany DEM, nebyl však jejím členem a v souvislosti s touto činností žádné potíže neměl. Uvedl také, že v Turecku žijí jeho rodiče a další dva sourozenci. Tito na tom nejsou moc dobře, žijí v oblasti, kde je převaha Kurdů. V případě návratu do Turecka se obává zatčení a věznění, a to z důvodu, že by se nechal vyprovokovat a mohl by napadnout nějaký orgán. Za to by mohl být poté odsouzen, neboť již při obřízkové slavnosti ho policie upozornila, že pokud se policii vzepře, půjde do vězení. Uvedl, že by stačilo, aby něco zveřejnil na sociální síti, co by bylo proti režimu. K tomu na dotaz dodal, že na sociálních sítích není aktivní, protože má obavy a má rodinu a děti. K tomuto uzavřel, že jeho obavy z uvěznění jsou jen jeho domněnky. S policií nebo jinými státními orgány podle svých slov jiné problémy neměl, vyjma zásahu při obřízkové oslavě. Na závěr uvedl, že on ani jeho rodina se do Turecka vrátit nechtějí, že veškerý majetek prodali za účelem odjezdu do Evropy a že na podporu svých tvrzení doloží lékařské zprávy.

16. Dne 24. 10. 2024 a 11. 12. 2024 žalobce doložil správnímu orgánu lékařské zprávy, včetně jejich překladu do českého jazyka. Tyto zprávy se týkaly jeho dcery F. Y.

17. Při posuzování žalobních námitek soud vycházel z následující právní úpravy.

18. Mezinárodní ochranu lze poskytnout buď ve formě azylu, nebo doplňkové ochrany. Důvody pro poskytnutí první ze zmíněných forem mezinárodní ochrany jsou stanoveny především v ustanovení § 12 zákona o azylu, podle nějž se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

19. Pronásledováním se podle ustanovení § 2 odst. 4 zákona o azylu rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se podle § 2 odst. 6 zákona o azylu rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou. Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 5 Error! Reference source not found.

20. Krajský soud souhlasí se závěrem žalovaného, že v případě žalobce nebyly zjištěny skutečnosti svědčící o tom, že by byl ve vlasti pronásledován za uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu. Žalobce sice v průběhu správního řízení uvedl, že před volbami vyvíjel agitační činnost ve prospěch strany DEM a sháněl jí hlasy, současně však výslovně uvedl, že nebyl členem této strany a že v souvislosti s touto činností neměl ve vlasti žádné problémy. Netvrdil ani žádné jiné politické či veřejné aktivity, pro něž by byl jakkoli postižen. Žalovaný proto nepochybil, pokud uzavřel, že v případě žalobce nejsou splněny podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu. Tomuto závěru odpovídá i skutečnost, že žalobce z Turecka vycestoval v roce 2024 bez obtíží, na svůj cestovní doklad, na základě uděleného turistického víza a přes oficiální mezinárodní letiště. Krajskému soudu tedy nezbývá než shodně s žalovaným konstatovat, že žalobce nebyl ve vlasti pronásledován pro vyvíjení činnosti směřující k uplatňování politických práv a svobod. Udělení azylu z tohoto důvodu tak není na místě a žalovaný o neudělení rozhodl správně.

21. Krajský soud ve shodě s žalovaným neshledal u žalobce ani naplnění podmínek pro udělení azylu podle ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu.

22. Postavením kurdské menšiny v Turecku se opakovaně zabývala judikatura NSS. Vyplývá z ní, že ačkoli situace Kurdů v Turecku není optimální, nelze bez dalšího tvrdit, že již samotnou příslušností k této menšině by byla naplněna intenzita pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu, případně vážné újmy podle § 14a odst. 2 téhož zákona (např. rozsudek NSS ze dne 11. 9. 2012, č. j. 4 Azs 34/2011-154, a dále usnesení NSS ze dne 10. 12. 2015, č. j. 9 Azs 250/2015- 23, ze dne 21. 6. 2018, č. j. 1 Azs 177/2018-28, ze dne 17. 1. 2019, č. j. 5 Azs 106/2018-30, ze dne 25. 4. 2019, č. j. 8 Azs 352/2018-46, ze dne 14. 1. 2022, č. j. 2 Azs 240/2021-27, ze dne 30. 8. 2023, č. j. 1 Azs 129/2023-29, ze dne 20. 6. 2024, č. j. 1 Azs 53/2024-31, či ze dne 6. 8. 2025, č. j. 22 Azs 56/2025-44).

23. Azylově relevantní mohou být dle závěrů Nejvyššího správního soudu typicky až opodstatněné obavy politicky aktivních členů kurdské menšiny nebo účastníků pokusu o převrat z roku 2016 (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2020, č. j. 10 Azs 278/2019-57, či ze dne 27. 10. 2020, č. j. 10 Azs 235/2020-35). Uvedený právní názor je stále aktuální a zastává jej taktéž recentní judikatura Nejvyššího správního soudu, jež v případě posuzování důvodnosti žádosti žadatelů o mezinárodní ochranu kurdské národnosti pocházejících z Turecké republiky klade zvýšený důraz na prokázání konkrétních individualizovaných obtíží v zemi původu (viz k tomu např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2025, č. j. 3 Azs 206/2024-38, či ze 6. 8. 2025, č. j. 22 Azs 56/2025-44).

24. Za této situace krajský soud hodnotil, zda žalobcem tvrzené individuální obtíže v zemi původu byly natolik závažné a individualizované, aby svou intenzitou přesahovaly obecnou situaci příslušníků kurdské menšiny v Turecku a odůvodňovaly závěr o jeho odůvodněném strachu z pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Po přezkoumání správního spisu dospěl soud k závěru, že tomu tak v projednávané věci není. Žalobce sice v průběhu správního řízení popsal řadu negativních zkušeností, které spojoval se svým kurdským původem, tyto však ani jednotlivě, ani ve svém souhrnu nedosahují intenzity pronásledování ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o azylu.

25. Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku, že žalovaný vycházel z neúplných či idealizovaných informací o zemi původu. Žalovaný si opatřil podklady dostatečné pro Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 6 Error! Reference source not found. posouzení věci a tyto podklady odpovídají i ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu vztahující se k postavení kurdské menšiny v Turecku. Pro rozhodnutí ve věci bylo přitom podstatné především posouzení konkrétních individuálních tvrzení žalobce, nikoli toliko obecný popis poměrů v zemi původu. Krajský soud neshledal, že by skutkový stav byl zjištěn v rozsahu nedostačujícím pro zákonné posouzení věci.

26. Žalobce ve vztahu ke své osobě uváděl zejména verbální útoky při používání kurdštiny na veřejnosti, potíže v zaměstnání, problémy v době výkonu vojenské služby a dále incident při oslavě synovy obřízky, kdy po rodině měla policie opakovaně požadovat ukončení oslavy kvůli pouštění kurdské hudby. Krajský soud nezpochybňuje, že žalobce mohl obdobné ústrky a nepřátelské projevy vnímat jako tíživé a ponižující. Samy o sobě však tyto skutečnosti nesvědčí o závažném porušení jeho základních práv či svobod. Jak plyne i z judikatury, na niž bylo poukázáno výše, samotná diskriminace či nevraživost vůči příslušníkům kurdské menšiny bez dalšího k udělení mezinárodní ochrany nepostačuje.

27. Totéž platí i pro žalobcem tvrzené problémy z doby základní vojenské služby. Tyto události spadají do vzdálenější minulosti a samy zjevně nebyly bezprostředním důvodem jeho odchodu ze země původu. Ani žalobcem tvrzené problémy v zaměstnání nebyly konkretizovány takovým způsobem, aby z nich bylo možno dovodit azylově relevantní pronásledování. Žalobce sice hovořil o bezdůvodných propuštěních a nerovném zacházení, současně však ze správního spisu neplyne, že by byl zcela vyloučen z pracovního uplatnění nebo že by se jednalo o tak závažný a systematický zásah do jeho práv, jenž by dosahoval intenzity pronásledování.

28. Krajský soud nepřehlédl ani tu část žalobcova příběhu, která se týká jeho dětí, zejména tvrzené školní šikany dcery a syna a zdravotních obtíží dcery. Tyto okolnosti nepochybně tvoří významnou součást rodinného příběhu a soud je zohlednil i při posouzení žalobní námitky pronásledování na kumulativním základě. Ve vztahu k žádosti žalobce samotného však bez dalšího neprokazují, že by právě on byl vystaven pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Ani při kumulativním posouzení všech žalobcem tvrzených okolností proto krajský soud nedospěl k závěru, že by šlo o souběh jednání dosahující intenzity pronásledování ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o azylu.

29. Podstatná část žalobcem popsaných problémů navíc vychází z jednání soukromých osob. V takovém případě by bylo třeba prokázat, že stát nebyl schopen nebo ochoten poskytnout odpovídající ochranu (§ 2 odst. 6 zákona o azylu; srov. např. rozsudky NSS ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008-62, a ze dne 26. 10. 2007, č. j. 2 Azs 66/2007-79). Žalobce sice uváděl, že se obrátil na policii a ta mu sdělila, že s věcí nemůže nic dělat, z této jednotlivé zkušenosti však bez dalších konkrétních okolností nelze dovodit systematickou neochotu či neschopnost tureckých orgánů poskytnout mu ochranu. Žalobce ostatně netvrdil, že by proti němu bylo vedeno trestní řízení, že by byl pro svůj kurdský původ jakkoli stíhán, ani že by měl při vycestování ze země jakékoli potíže.

30. Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku brojící proti závěru žalovaného o možnosti vnitřního přesídlení. Žalovaný vycházel z toho, že žalobce netvrdil takové konkrétní a individualizované okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že by mu tvrzené obtíže hrozily bez rozdílu na celém území Turecka. Za této situace považuje krajský soud závěr žalovaného o možnosti přesídlení do jiných částí země, zejména do oblastí s výrazným zastoupením kurdského obyvatelstva, za přiměřený a souladný se zjištěným skutkovým stavem. Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 7 Error! Reference source not found.

31. Důvodnost žádosti nemůže založit ani žalobcem tvrzená politická aktivita ve prospěch strany DEM. Žalobce sám uvedl, že nebyl členem této strany a že v souvislosti s agitací před volbami neměl žádné konkrétní potíže. Obava z budoucího zatčení a věznění tak zůstala toliko v rovině jeho domněnek, což žalobce ostatně výslovně připustil i při pohovoru. Krajský soud si je vědom, že posouzení podle § 12 písm. b) zákona o azylu má prospektivní povahu a nevyžaduje nutně prokázání pronásledování v minulosti. I z hlediska budoucího rizika však musí jít o možnost reálnou a přiměřeně pravděpodobnou, nikoli pouze hypotetickou. Takové riziko v případě žalobce zjištěno nebylo.

32. Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí poukazoval také na to, že žalobce a jeho rodina zamýšleli odejít do Evropy za prací a mezinárodní ochranu využili k legalizaci pobytu, považuje krajský soud tyto úvahy za nadbytečné. Pro posouzení, zda jsou splněny podmínky podle § 12 písm. b) zákona o azylu, není rozhodné, zda žadatel sledoval i snahu o legalizaci pobytu, nýbrž to, zda prokázal odůvodněný strach z pronásledování z některého azylově relevantního důvodu. Tato dílčí nepřesvědčivost odůvodnění však nemá v projednávané věci vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť nosný závěr žalovaného, že žalobce neprokázal odůvodněný strach z pronásledování z důvodu své národnosti či politických názorů, obstojí i bez těchto úvah.

33. Krajský soud proto uzavírá, že žalobcem tvrzené skutečnosti nevypovídají o tom, že by v případě návratu do Turecka čelil pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobce mohl v zemi původu čelit různým formám diskriminace, nevraživosti či sociálních a osobních obtíží, tyto však nedosáhly takové intenzity, aby bylo možno hovořit o azylově relevantním pronásledování. Žalovaný proto nepochybil, pokud uzavřel, že podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu splněny nejsou.

34. Důvody svědčící pro udělení azylu z důvodů uvedených v § 13 zákona o azylu (azyl za účelem sloučení rodiny) nebyly v řízení zjištěny ani nebyly žalobcem tvrzeny.

35. Soud dále zvažoval, zda byly naplněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu ustanovení § 14a zákona o azylu.

36. Podle ustanovení § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

37. Podle ustanovení § 14a odst. 2 zákona o azylu se za vážnou újmu považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

38. Krajský soud neshledal ani podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. V projednávané věci žalobce netvrdil žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že by mu v případě návratu do Turecka hrozil trest smrti nebo poprava ve smyslu § 14a odst. 2 písm. a) zákona o azylu. Stejně tak nebylo zjištěno, že by mu hrozilo mučení Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 8 Error! Reference source not found. nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Žalobce sám uvedl, že ve vlasti neměl žádné konkrétní problémy se státními orgány ani policií, vyjma zásahu při obřízkové oslavě, a jeho obavy z budoucího zatčení a věznění zůstaly toliko v rovině domněnek. Závěry, k nimž krajský soud dospěl při posouzení podmínek podle § 12 písm. b) zákona o azylu, jsou přitom použitelné i zde. Žalobcem tvrzené obtíže, byť mohly být subjektivně tíživé, nesvědčí o reálném nebezpečí vážné újmy ve smyslu citovaného ustanovení.

39. Podmínky pro udělení doplňkové ochrany nejsou dány ani podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu, neboť ze správního spisu nevyplývá, že by žalobci v případě návratu do země původu hrozilo vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Krajský soud proto uzavírá, že žalovaný nepochybil, pokud žalobci doplňkovou ochranu podle § 14a zákona o azylu neudělil.

40. Za podmínek v ustanovení § 14b zákona o azylu se poskytne doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny. Z důvodů již shora opakovaných toto v případě žalobce nepřichází nyní v úvahu. Důvody pro udělení doplňkové ochrany podle ustanovení § 14b zákona o azylu nebyly dány.

V. Závěr a náklady řízení

41. Krajský soud z výše uvedených důvodů shledal, že námitky uplatněné žalobcem jsou nedůvodné. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

42. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 9 Error! Reference source not found. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Hradec Králové 26. května 2026 JUDr. Magdalena Ježková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.