31 Az 2/2026

Rubrum

číslo jednací: 31 Az 2/2026 - 57 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci žalobců: a) S. Y. b) F. Y. c) M. I. Y. d) L. Y. nezletilí c) a d) zastoupeni matkou S. Y., tj. žalobkyní a) proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2025, č. j. OAM-811/DS-D04-VL15- 2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobci podali u krajského soudu žalobu proti shora označenému rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), se žalobcům neuděluje. 2 31 Az 2/2026 Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 3 31 Az 2/2026 II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 2. Žalobci namítli, že žalovaný nesprávně posoudil jejich žádost jako účelovou. Zdůraznili, že uvedli konkrétní a konzistentní důvody odchodu ze země původu, přičemž samotná skutečnost, že usilují o lepší život a budoucnost pro své děti, neznamená, že jejich žádost je nedůvodná. Odkázali na judikaturu krajských soudů, podle níž je úvaha o účelovosti žádosti právně irelevantní a nemá vliv na posouzení splnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany.

3. Dále namítli, že žalovaný nedostatečně posoudil existenci odůvodněného strachu z pronásledování z důvodu jejich kurdské národnosti. Žalobci namítli, že žalovaný posoudil jejich potíže v zemi původu pouze jednotlivě a nezabýval se tím, zda jejich souhrn nedosahoval intenzity pronásledování na kumulativním základě. Uváděli, že sami sice netvrdí, že by jednotlivé incidenty samy o sobě představovaly závažné porušení základních práv, avšak jejich celkový dopad zasahoval prakticky všechny oblasti jejich života a činil jejich situaci v Turecku neúnosnou. Dále zdůrazňovali, že většinu problémů sice působily soukromé osoby, stát jim však podle jejich výpovědi neposkytl účinnou ochranu, neboť policie žádosti žalobkyně a) o pomoc opakovaně odmítala. Žalovaný nezkoumal ani existenci pronásledování na kumulativním základě, ani otázku dostupnosti efektivní ochrany v zemi původu, a vycházel jen z obecných informací o postavení kurdského etnika.

4. Žalovaný také nedostatečně posoudil hrozbu jejich budoucího pronásledování po návratu do Turecka. Podle názoru žalobců žalovaný situaci kurdské menšiny nepřípustně zjednodušil a vycházel z neúplných, do jisté míry idealizovaných informací, když akcentoval formální zastoupení Kurdů ve veřejném životě, aniž by se dostatečně vypořádal s jejich faktickou diskriminací a se systémovou kriminalizací kurdské identity a politického aktivismu. Žalobci tvrdili, že dostupné aktuální zdroje naopak svědčí o dlouhodobém potlačování kurdské opozice, o zásazích proti prokurdským politickým představitelům, o nedostatečné ochraně Kurdů ze strany státních orgánů a o přetrvávající beztrestnosti zásahů proti nim. Za nedůvodný označili též závěr žalovaného o možnosti vnitřního přesídlení do kurdských oblastí, neboť právě tam podle nich dochází k plošnému omezování práv a k bezpečnostním operacím. Dále zdůraznili, že pro posouzení azylově relevantního strachu je rozhodující reálná možnost budoucího pronásledování, nikoli pouze existence pronásledování v minulosti. Z těchto důvodů mají za to, že žalovaný jejich žádost posoudil nesprávně, a navrhli zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

5. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

6. K otázce kurdské národnosti uvedl, že její posouzení je v obecné rovině vyjasněno judikaturou, podle níž se postavení kurdské menšiny v Turecku zlepšuje a stát pronásleduje pouze kurdské povstalce bojující se zbraní v ruce. Žalobci podle něj netvrdili žádné konkrétní ojedinělé okolnosti, pro které by právě jim nebyla v zemi původu poskytnuta ochrana.

7. Žalovaný setrval na tom, že se v napadeném rozhodnutí se všemi tvrzeními žalobců podrobně vypořádal a správně uzavřel, že nejsou azylově relevantní a nezakládají ani Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 4 31 Az 2/2026 důvodné obavy z pronásledování či vážné újmy. Napadené rozhodnutí proto považuje za věcně správné, zákonné a přezkoumatelné.

IV. Posouzení věci krajským soudem

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

9. Žaloba není důvodná.

10. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona o azylu se neuděluje.

11. Žalobci jsou státními příslušníky Turecké republiky. Žalobkyně a) požádala dne 28. 5. 2024 jménem svým a jménem svých nezletilých dětí o udělení mezinárodní ochrany v České republice, přičemž hlavním důvodem jejich žádosti byla jejich kurdská národnost.

12. Při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu žalobkyně a) dále uvedla, že ona i její děti jsou kurdské národnosti, jsou muslimové a dorozumí se turecky a kurdsky. Uvedla, že politické přesvědčení nemá, byla pouze volit. Její nezletilé děti rovněž nejsou politicky aktivní. Žalobkyně a) dále uvedla, že má manžela, který také žádá o mezinárodní ochranu. Posledním místem jejich bydliště bylo město Konya Selcuklu, jedná se o adresu manželových rodičů. V Turecku byli naposledy 26. 5. 2024, poté odletěli do České republiky. Měli turistické vízum, v Praze se jich ujal převaděč, vzal jim pasy a jeli společně do Německa. Cestovní doklad nemá, neboť jej vzali převaděči. V Německu byli 5 měsíců. Následně na základě dublinského řízení byli vráceni do České republiky. Ke svému zdravotnímu stavu uvedla, že se po psychické stránce necítí dobře, mívá migrény. Její nejstarší dcera, žalobkyně b), měla psychické problémy v důsledku školní šikany. Měla také žaludeční potíže, křeče. Mladší syn a dcera jsou v pořádku. K dotazu na trestní stíhání nebo odsouzení za spáchání trestného činu v ČR i v zahraničí uvedla, že nikdy nebyli ona ani její děti trestně stíháni. Jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu pro sebe a své nezletilé děti uvedla skutečnost, že v Turecku to dle jejího vyjádření již nezvládali. Podle ní tam nemohli žít kvůli nátlaku, který je na Kurdy vyvíjen, a nejvíce to zasáhlo nejstarší dceru. Dodala, že si spousta rodičů přeje pro děti lepší budoucnost, a tak se rozhodli Turecko opustit.

13. Při pohovoru konaném dne 24. 10. 2024 žalobkyně a) uvedla, že o odchodu z Turecka s rodinou uvažovali delší dobu. Jako hlavní důvod označila psychické obtíže své nejstarší dcery a celkové zhoršování situace rodiny. Uvedla, že česká víza jim zařizovali převaděči, přičemž Česká republika nebyla jejich cílovou zemí. Cílem bylo jen odejít do Evropy, což také převaděčům sdělili. Na dotaz správního orgánu, z jakého důvodu si nevyřídili víza svépomocí, uvedla, že nevěděli, jak na to, nejspíše by to sami nezvládli. Dále sdělila, že v zemi původu byla ženou v domácnosti, má ukončeno pět tříd základní školy a je negramotná, neboť do školy moc nechodila.

14. K problémům v Turecku žalobkyně a) uvedla, že například při návštěvách lékaře byli odsunuti až nakonec. Dále popsala incident při obřízkové slavnosti, kterou měla rodina v srpnu 2022, kdy po nich policie opakovaně požadovala ukončení akce, a její manžel měl následně na policii vysvětlovat zpívání kurdských písní. Uvedla rovněž, že v místě bydliště jí ostatní obyvatelé domu nadávali a chtěli, aby se rodina odstěhovala. Další problémy měli mít i s pronajímatelem bytu, který jim zvyšoval nájem, požadoval vyklizení bytu a podle Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 5 31 Az 2/2026 její výpovědi proti nim podal i žalobu; v jednom případě měl navíc v době nepřítomnosti manžela vstoupit do bytu a pokusit se ji fyzicky napadnout. K tomu žalobkyně a) uvedla, že se obrátila na policii, ta jí však sdělila, že nemůže nic dělat. Na jiné orgány se neobrátila, neboť neměla čas se tím zabývat, jelikož se starala o děti a také proto, že nechtěla být přítěží. Největší pozornost žalobkyně a) věnovala problémům svých dětí ve škole. Uvedla, že nejstarší dcera byla ve škole šikanována, přičemž popsala incident se ztrátou školního stejnokroje, po němž byla dcera potrestána tím, že musela na školním prostranství v zimě stát na jedné noze, a to i když ztrátu stejnokroje předtím nahlásila na vedení školy. Tuto věc řešila se zástupcem ředitele, avšak i přesto byla následně její dcera potrestána. Dále uvedla, že i její syn byl spolužáky opakovaně fyzicky napadán, přičemž měla na jeho krku vídat stopy po škrcení. I tento problém řešila s učitelem, který ji slíbil, že žáci budou potrestáni, avšak nestalo se tak. Tento incident se odehrál krátce před odchodem z vlasti, takže pak již syn nechodil do školy. K dotazu, proč děti nepřevedli do jiné školy, uvedla, že u syna se potíže objevily krátce před odjezdem ze země a u dcery se pokusili zajistit distanční výuku, zápis se však nepodařilo dokončit. Dodala, že i její manžel měl kvůli kurdskému původu problémy na vojně, kde měl být zbit a v zaměstnání, kde dostával nejnižší plat za nejhorší práci.

15. Žalobkyně a) dále uvedla, že ve vlasti má matku a dvě sestry, které žijí ve stejné oblasti a podle jejích slov rovněž pociťují potíže související s etnicitou. Možnost vnitřního přesídlení v rámci Turecka odmítla s tím, že pro Kurdy je nebezpečí všude stejné. V případě návratu do vlasti se obává, že by nátlak pokračoval a že by je mohli i zabít, což odůvodnila tím, že by je již nemohli snést, tak by na ně zaútočili. Současně uvedla, že ve vlasti neměla jiné problémy se státními orgány než ty, že jí policie nepomohla a požadovala ukončení obřízkové slavnosti. Na závěr pohovoru uvedla, že se do Turecka vrátit nechce a že zdravotní stav její nejstarší dcery se po odchodu ze země velmi zlepšil.

16. Při doplňujícím pohovoru konaném dne 4. 12. 2024 žalobkyně a) uvedla, že zdravotní stav její nejstarší dcery F. byl v minulosti velmi špatný, avšak v době pohovoru se již zlepšil. Potíže se u ní měly objevovat především ve stresu, zejména v podobě bolestí a křečí břicha. Uvedla, že dcera má zajištěnou lékařskou péči i medikaci, přičemž léky užívá podle potřeby. Současně souhlasila s tím, aby byl s dcerou za její přítomnosti proveden pohovor k její žádosti o mezinárodní ochranu.

17. Při pohovoru konaném dne 4. 12. 2024 nezletilá žalobkyně b) uvedla, že do školy od předchozího roku nechodila, neboť ve škole čelila tlaku spolužáků v souvislosti s kurdským původem své rodiny. Uvedla, že v důsledku stresu trpěla žaludečními obtížemi a že posledním impulsem k odchodu ze země bylo její propadnutí ve škole, ač podle svých slov předkládala lékařské zprávy a omluvenky. Popsala, že jejím cílem bylo dokončit vzdělání a stát se zdravotní sestrou. Uvedla, že s rodinou proto směřovali do Německa, kde očekávali lepší životní podmínky a možnost pokračovat ve studiu. Jejich cesta probíhala tak, že přiletěli do Prahy a poté autem do Německa. V Praze zavolali příbuzným, kteří je vyzvedli.

18. K problémům v zemi původu žalobkyně b) uvedla především potíže ve škole, kde podle ní učitelé i spolužáci rozlišovali mezi tureckými a kurdskými dětmi, vůči kurdským dětem používali urážky a označovali je za teroristy. Uvedla, že sama čelila verbálním útokům, nikoli fyzickému násilí. Žalobkyně b) dále uvedla, že se proti popsanému jednání sama nemohla účinně bránit, neboť je považovala za součást běžného fungování školy. Podle jejích slov jí spolužáci sdělovali, že jde o dlouhodobý a obvyklý stav, a pokud by si někdo Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 6 31 Az 2/2026 stěžoval, vedlo by to jen k individuálním postihům ze strany učitelů. Rodičům se o svých problémech svěřila až poté, co propadla ve škole. Uvedla rovněž, že její rodiče si stěžovali na ministerstvu školství, avšak bez odezvy. U vedení školy nápravu nehledali, neboť zástupce ředitele podle ní patřil mezi osoby, které se k ní chovaly obdobně. Na policii se podle svých slov neobrátili, jelikož neměli žádné hmatatelné důkazy. Dále zmínila, že obdobné problémy měl i její bratr, který měl být ve škole škrcen spolužákem, a že její rodiče si stěžovali ve škole, ale ta to neřešila, neboť tvrdili, že útočník je nemocný. Uvedla rovněž, že její otec měl problémy v zaměstnání, kde nebyl dostatečně ohodnocen z důvodu jeho kurdského původu. Na dotaz, zda otec zkoušel změnit práci, uvedla, že tam pracoval 16 let a práci měnit nechtěl. Již v mládí měl problémy na vojně a v zaměstnání, kde na něm mělo být pácháno násilí. Rodina měla potíže i v jiných oblastech života, zejména s bydlením a při návštěvách nemocnic. Tyto potíže se projevovaly tím, že byli verbálně šikanováni.

19. Žalobkyně b) dále uvedla, že základní školu změnila třikrát a střední školu dvakrát, přičemž jí nebylo umožněno přejít na dálkové studium, a to ani přes předkládané lékařské zprávy. Uvedla také, že ve škole byl jejich kurdský původ rozpoznáván podle přízvuku nebo podle toho, že se ke své národnosti sami hlásili. Podle její výpovědi byli ve třídě i další spolužáci kurdského původu, kteří čelili obdobnému zacházení. Žalobkyně b) dále uvedla, že část příbuzných má rodina v Německu, Rakousku a Francii a další v Turecku, kde se podle ní rovněž potýkají s obdobnými problémy. Uvedla také, že jí na rozdíl od bratrance nebylo ani přes zdravotní obtíže umožněno dálkové studium. Svůj aktuální zdravotní stav hodnotila jako dobrý, pouze občas užívá léky na žaludek. V České republice by chtěla dokončit studium a pracovat; v případě návratu do Turecka se obávala, že studium již nedokončí i pro nedostatečné rodinné a majetkové zázemí.

20. Na podporu tvrzení žalobkyně a) a jejích nezletilých dětí byly do správního spisu založeny lékařské zprávy týkající se nezletilé žalobkyně b). Tyto podklady doložil otec nezletilé a žalovaný je použil při rozhodování ve věci.

21. Při posuzování žalobních námitek soud vycházel z následující právní úpravy.

22. Mezinárodní ochranu lze poskytnout buď ve formě azylu, nebo doplňkové ochrany. Důvody pro poskytnutí první ze zmíněných forem mezinárodní ochrany jsou stanoveny především v ustanovení § 12 zákona o azylu, podle nějž se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

23. Pronásledováním se podle ustanovení § 2 odst. 4 zákona o azylu rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se podle § 2 odst. 6 zákona o azylu rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště. Původcem Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 7 31 Az 2/2026 pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.

24. Krajský soud souhlasí se závěrem žalovaného, že v případě žalobkyně a) ani jejích nezletilých dětí nebyly zjištěny skutečnosti svědčící o tom, že by byly ve vlasti pronásledovány za uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu. Žalobkyně a) v průběhu správního řízení uvedla, že nemá žádné politické přesvědčení a pouze se účastnila voleb; o žádných vlastních politických či veřejných aktivitách, pro které by měla v Turecku potíže, nehovořila. Ve vztahu k jejím nezletilým dětem ostatně s ohledem na jejich věk ani žalobkyně a) netvrdila, že by byly jakkoli politicky činné nebo že by z tohoto důvodu měly v zemi původu problémy se státními orgány či bezpečnostními složkami. Tomu odpovídá i skutečnost, že žalobkyně a) i její děti z Turecka v roce 2024 vycestovaly bez obtíží, na své cestovní doklady, na základě udělených turistických víz a přes oficiální mezinárodní letiště. Žalovaný proto nepochybil, pokud uzavřel, že podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu splněny nejsou.

25. Krajský soud ve shodě s žalovaným neshledal u žalobců ani naplnění podmínek pro udělení azylu podle ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu.

26. Postavením kurdské menšiny v Turecku se opakovaně zabývala judikatura NSS. Vyplývá z ní, že ačkoli situace Kurdů v Turecku není optimální, nelze bez dalšího tvrdit, že již samotnou příslušností k této menšině by byla naplněna intenzita pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu, případně vážné újmy podle § 14a odst. 2 téhož zákona (např. rozsudek NSS ze dne 11. 9. 2012, č. j. 4 Azs 34/2011-154, a dále usnesení NSS ze dne 10. 12. 2015, č. j. 9 Azs 250/2015- 23, ze dne 21. 6. 2018, č. j. 1 Azs 177/2018-28, ze dne 17. 1. 2019, č. j. 5 Azs 106/2018-30, ze dne 25. 4. 2019, č. j. 8 Azs 352/2018-46, ze dne 14. 1. 2022, č. j. 2 Azs 240/2021-27, ze dne 30. 8. 2023, č. j. 1 Azs 129/2023-29, ze dne 20. 6. 2024, č. j. 1 Azs 53/2024-31, či ze dne 6. 8. 2025, č. j. 22 Azs 56/2025-44).

27. Azylově relevantní mohou být dle závěrů Nejvyššího správního soudu typicky až opodstatněné obavy politicky aktivních členů kurdské menšiny nebo účastníků pokusu o převrat z roku 2016 (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2020, č. j. 10 Azs 278/2019-57, či ze dne 27. 10. 2020, č. j. 10 Azs 235/2020-35). Uvedený právní názor je stále aktuální a zastává jej taktéž recentní judikatura Nejvyššího správního soudu, jež v případě posuzování důvodnosti žádosti žadatelů o mezinárodní ochranu kurdské národnosti pocházejících z Turecké republiky klade zvýšený důraz na prokázání konkrétních individualizovaných obtíží v zemi původu (viz k tomu např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2025, č. j. 3 Azs 206/2024-38, či ze 6. 8. 2025, č. j. 22 Azs 56/2025-44).

28. Za této situace krajský soud hodnotil, zda žalobci tvrzené individuální obtíže v zemi původu byly natolik závažné a individualizované, aby svou intenzitou přesahovaly obecnou situaci příslušníků kurdské menšiny v Turecku a odůvodňovaly závěr o jeho odůvodněném strachu z pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Po přezkoumání správního spisu dospěl soud k závěru, že tomu tak v projednávané věci není. Žalobci sice v průběhu správního řízení popsali řadu negativních zkušeností, které Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 8 31 Az 2/2026 spojovali se svým kurdským původem, tyto však ani jednotlivě, ani ve svém souhrnu nedosahují intenzity pronásledování ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o azylu.

29. Krajský soud neshledal důvodnou námitku, že žalovaný vycházel z neúplných či idealizovaných informací o zemi původu. Žalovaný si opatřil podklady dostatečné pro posouzení věci a tyto podklady odpovídají i ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu vztahující se k postavení kurdské menšiny v Turecku. Pro rozhodnutí ve věci bylo přitom podstatné především posouzení konkrétních individuálních tvrzení žalobců, nikoli toliko obecný popis poměrů v zemi původu. Krajský soud neshledal, že by skutkový stav byl zjištěn v rozsahu nedostačujícím pro zákonné posouzení věci.

30. Ve vztahu k žalobkyni a) šlo podle jejích tvrzení zejména o ponižující zacházení při návštěvách lékaře, incident při obřízkové slavnosti, verbální útoky sousedů a problémy s pronajímatelem bytu. Krajský soud nezpochybňuje, že žalobkyně a) mohla tyto události vnímat jako tíživé a ponižující. Samy o sobě však nesvědčí o tak závažném zásahu do jejích základních práv, aby bylo možno hovořit o pronásledování ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o azylu. Totéž platí i pro její tvrzení, že by po návratu do vlasti mohl pokračovat dosavadní nátlak a že by na ně mohl někdo zaútočit. Tato obava zůstala v obecné rovině a nebyla podložena konkrétními individualizovanými okolnostmi.

31. Nejzávažnější část azylového příběhu žalobců se týká školních potíží nezletilých žalobců, zejména žalobkyně b). Ta popisovala verbální útoky, znevýhodňování ve škole, potíže se zápisem k dálkovému studiu a zhoršení zdravotního stavu v důsledku stresu. Žalobkyně a) a žalobkyně b) dále uváděly i fyzické napadení syna spolužákem a nedostatečnou reakci školy. Krajský soud tyto obtíže nezlehčuje a připouští, že mohly být významným důvodem odchodu rodiny ze země původu. Ani tyto skutečnosti však na základě zjištěného skutkového stavu neprokazují tak intenzivní a systematické pronásledování žalobců, jaké předpokládá § 12 písm. b) zákona o azylu. Jde o potíže závažné z lidského hlediska, avšak nikoli o takovou formu individualizované perzekuce, jež by sama o sobě nebo v souhrnu dosahovala intenzity pronásledování ve smyslu zákona o azylu.

32. Krajský soud se zabýval i tím, zda tvrzené obtíže žalobců nedosahovaly intenzity pronásledování alespoň ve svém souhrnu. Ani při kumulativním posouzení však nedospěl k závěru, že by šlo o souběh jednání zakládající pronásledování ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o azylu. Žalobci popisovali převážně diskriminační jednání, verbální útoky, sociální ústrky, školní šikanu a sousedské či nájemní konflikty. Byť tyto skutečnosti mohly jejich situaci činit subjektivně velmi zatěžující, nedosáhly takové intenzity, aby bylo možno uzavřít, že žalobci byli nebo by v případě návratu byli pronásledováni z důvodu své národnosti.

33. Podstatná část žalobci tvrzených problémů navíc vychází z jednání soukromých osob. V takovém případě by bylo třeba prokázat, že stát nebyl schopen nebo ochoten poskytnout odpovídající ochranu (§ 2 odst. 6 zákona o azylu; srov. např. rozsudky NSS ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008-62, a ze dne 26. 10. 2007, č. j. 2 Azs 66/2007-79). Žalobkyně a) sice uváděla, že jí policie nepomohla, a žalobkyně b) tvrdila, že rodiče bezvýsledně podali stížnost ministerstvu školství, z těchto jednotlivých zkušeností však bez dalších konkrétních okolností nelze dovodit systematickou neochotu či neschopnost tureckých orgánů poskytnout jim ochranu. Ze správního spisu neplyne, že by kterýkoli z Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 9 31 Az 2/2026 žalobců byl trestně stíhán, zadržen, oficiálně postižen nebo že by jim bylo bráněno v odjezdu ze země.

34. Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku brojící proti závěru žalovaného o možnosti vnitřního přesídlení. Žalovaný vycházel z toho, že žalobci netvrdili takové konkrétní a individualizované okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že by jim tvrzené obtíže hrozily bez rozdílu na celém území Turecka. Za této situace považuje krajský soud závěr žalovaného o možnosti přesídlení do jiných částí země, zejména do oblastí s výrazným zastoupením kurdského obyvatelstva, za přiměřený a souladný se zjištěným skutkovým stavem.

35. Významné je i to, že žalobkyně a) ani žalobkyně b) netvrdily žádnou vlastní politickou činnost a ve vztahu k nezletilým žalobcům s ohledem na jejich věk ani nepřichází v úvahu závěr, že by byli pronásledováni pro výkon politických práv nebo pro vlastní politické postoje. Obavy žalobců z budoucnosti tak zůstaly převážně v rovině obecných tvrzení o pokračování nátlaku a diskriminace, nikoli konkrétně doloženého reálného rizika individualizovaného pronásledování. Krajský soud si je vědom prospektivní povahy posouzení podle § 12 písm. b) zákona o azylu, i z hlediska budoucího rizika však musí jít o možnost reálnou a přiměřeně pravděpodobnou, nikoli pouze hypotetickou.

36. Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí poukazoval také na účelovost žádosti a snahu legalizovat pobyt, považuje krajský soud tyto úvahy za nadbytečné. Pro posouzení splnění podmínek podle § 12 písm. b) zákona o azylu není rozhodné, zda žalobci sledovali i snahu o legalizaci pobytu, nýbrž to, zda prokázali odůvodněný strach z pronásledování z některého azylově relevantního důvodu. Tato dílčí nepřesvědčivost odůvodnění však nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť nosný závěr žalovaného, že žalobci neprokázali odůvodněný strach z pronásledování z důvodu své národnosti či politických názorů, obstojí i bez těchto úvah.

37. Krajský soud proto uzavírá, že žalobci tvrzené skutečnosti nevypovídají o tom, že by v případě návratu do Turecka čelili pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobci mohli v zemi původu čelit různým formám diskriminace, nevraživosti a osobních či sociálních obtíží, tyto však nedosáhly takové intenzity, aby bylo možno hovořit o azylově relevantním pronásledování. Žalovaný proto nepochybil, pokud uzavřel, že podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu splněny nejsou.

38. Důvody svědčící pro udělení azylu z důvodů uvedených v § 13 zákona o azylu (azyl za účelem sloučení rodiny) nebyly v řízení zjištěny ani nebyly žalobci tvrzeny.

39. Soud dále zvažoval, zda byly naplněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu ustanovení § 14a zákona o azylu.

40. Podle ustanovení § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

41. Podle ustanovení § 14a odst. 2 zákona o azylu se za vážnou újmu považuje a) trest smrti nebo poprava, Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 10 31 Az 2/2026 b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

42. Krajský soud neshledal ani podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Žalobci netvrdili žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že by jim v případě návratu do Turecka hrozil trest smrti nebo poprava ve smyslu § 14a odst. 2 písm. a) zákona o azylu. Stejně tak nebylo zjištěno, že by jim hrozilo mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Závěry, k nimž krajský soud dospěl při posouzení podmínek podle § 12 písm. b) zákona o azylu, jsou použitelné i zde. Žalobci tvrzené obtíže, včetně školních a zdravotních potíží žalobkyně b), byť mohly být subjektivně velmi tíživé, nesvědčí o reálném nebezpečí vážné újmy ve smyslu citovaného ustanovení.

43. Podmínky pro udělení doplňkové ochrany nejsou dány ani podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu, neboť ze správního spisu nevyplývá, že by žalobcům v případě návratu do země původu hrozilo vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Krajský soud proto uzavírá, že žalovaný nepochybil, pokud žalobcům doplňkovou ochranu podle § 14a zákona o azylu neudělil.

44. Za podmínek v ustanovení § 14b zákona o azylu se poskytne doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny. Z důvodů již shora opakovaných toto v případě žalobců nepřichází nyní v úvahu. Důvody pro udělení doplňkové ochrany podle ustanovení § 14b zákona o azylu nebyly dány.

V. Závěr a náklady řízení

45. Krajský soud z výše uvedených důvodů shledal, že námitky uplatněné žalobci jsou nedůvodné. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

46. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměli úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 11 31 Az 2/2026 jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Hradec Králové 26. května 2026 JUDr. Magdalena Ježková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.