32 Ad 10/2025

Rubrum

číslo jednací: 32 Ad 10/2025 - 196 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobce: Z. Z. zastoupený V. Z., obecným zmocněncem proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 6. 2025, č. j. X, o invalidní důchod, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 2. 6. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne ze dne 20. 3. 2025, č. j. X (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“), přiznala žalobci od 12. 9. 2024 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“) s odůvodněním, že podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 19. 2. 2025 byl žalobce uznán od 12. 9. 2024 invalidním pro invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 1 a § 39 odst. 2 písm. 2 32 Ad 10/2025 a) zdp. Podle uvedeného posudku činí z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pokles jeho pracovní schopnosti 35 %.

2. Žalovaná rozhodnutím ze dne 2. 6. 2025, č. j. X (dále také jen „napadené rozhodnutí“), zamítla námitky žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V námitkovém řízení posoudila invaliditu žalobce a v tomto směru odkázala na lékařem IPZS II. instance nově vypracovaný posudek o invaliditě ze dne 6. 5. 2025, dle jehož závěru je žalobce invalidní pro invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zdp. Konečná míra poklesu pracovní schopnosti žalobce byla tímto posudkem o invaliditě stanovena rovněž ve výši 35 %. Lékař IPZS II. instance uvedl, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je smíšená porucha osobnosti, jedná se o zdravotní postižení uvedené v kapitole V (duševní poruchy a poruchy chování), položce 7b (Poruchy osobnosti, středně těžké postižení, stavy s podstatným narušením pracovního a společenského fungování, závažné maladaptivní chování, opakované situační dekompenzace), přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 359/2009 Sb.“), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30-45 %. Lékař IPZS II. instance zvolil střed taxace, tj. 35 %. V uvedeném hodnocení zohlednil i profesi žalobce.

3. Žalovaná uzavřela, že posudkový závěr lékaře IPZS ze dne 19. 2. 2025 lze jako správný potvrdit. Ani přezkumem zdravotního stavu žalobce nebylo zjištěno funkční postižení takové závažnosti, které by indikovalo invalidizaci vyššího, než prvního stupně invalidity. Hodnocení dle výše uvedených posudkových kritérií dle žalované odpovídá funkčnímu dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na pracovní schopnost žalobce a je v souladu s platnou legislativou.

II. Obsah žaloby

4. Žalobce namítal nesprávné posouzení svého zdravotního stavu, domnívá se, že odpovídá vyššímu stupni invalidity, než jen invaliditě prvního stupně. Uvedl, že v současné době jeho matka podala k Okresnímu soudu v Trutnově návrh na omezení jeho svéprávnosti z důvodu jeho psychického onemocnění. K žalobě doložil psychiatrickou zprávu MUDr. Š. ze dne 10. 7. 2025 (psychiatrická ambulance Dvůr Králové n/L), podle níž trpí paranoidní schizofrenií.

5. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí přezkoumal a zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Skutkové a právní závěry krajského soudu

6. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). O žalobě rozhodl při jednání.

7. V přezkumném řízení soud konstatoval z lékařské dokumentace IPZS posudek o zdravotním stavu žalobce ze dne 19. 2. 2025, dle kterého je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti smíšená porucha osobnosti. Jedná se o zdravotní postižení uvedené v kapitole V položce 7b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovil lékař IPZS dle uvedené položky na 35 %. Dle učiněného závěru je Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 3 32 Ad 10/2025 žalobce invalidní pro invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zdp. Na základě uvedeného posouzení bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, proti kterému podal žalobce námitky.

8. V rámci námitkového řízení byl zdravotní stav žalobce posouzen lékařem IPZS II. instance dne 6. 5. 2025 se stejným posudkovým závěrem. Posudkové zhodnocení je uvedeno výše v části I. tohoto rozsudku. Na základě uvedeného posouzení bylo vydáno napadené rozhodnutí.

9. V projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost občanů Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále také jen „posudková komise MPSV“ nebo „PK MPSV“), jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění.

10. Z těchto důvodů požádal krajský soud PK MPSV s pracovištěm v Hradci Králové o vypracování posudku o zdravotním stavu žalobce, který byl vyhotoven po jednání komise konaném dne 3. 12. 2025. Posudková komise zasedala v řádném složení za účasti odborné lékařky z oboru psychiatrie, zdravotní stav žalobce hodnotila na podkladě spisové dokumentace IPZS, spisové dokumentace IPZS pro námitkové řízení a odborných lékařských nálezů v nich obsažených, nálezů doložených žalobcem k žalobě a na základě vlastních poznatků. Žalobce byl jednání posudkové komise přítomen a přešetřen odbornou lékařkou.

11. Po vyhodnocení všech rozhodných podkladů a skutečností posudková komise MPSV stanovila za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti poruchu osobnosti s paranoidními a disociálními rysy, v.s. s depravací osobnosti vlivem dlouhodobého zneužívání návykových látek, funkčně středně těžké postižení. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti stanovila podle kapitoly V, položky 7b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. na 35 %. Střed daného procentního rozpětí zvolila vzhledem k charakteru a průběhu základního onemocnění s přihlédnutím k nemožnosti vyloučit trvání abúzu drog. Pro užití § 3 a 4 citované vyhlášky nezjistila další posudkově významné skutečnosti. Uvedla, že nově po datu vydání napadeného rozhodnutí bylo ošetřujícím psychiatrem v 7/2025 onemocnění překlasifikováno na paranoidní schizofrenii. PK MPSV odůvodnila, že průběh zdravotních potíží a stav žalobce je podrobně popsán v psychologickém vyšetření ze dne 14. 8. 2024. Uvedla, že první kontakt žalobce s psychiatrií byl v rámci jeho hospitalizace na Psychiatrické klinice pro extrémní zátěž, abúzus alkoholu a kanabinoidů ve dnech 21. 7. - 22. 7. a 25. 7. - 27. 7. 2022, kdy vždy druhý den podepsal negativní revers. Poté byl hospitalizován po dopravní nehodě 2. 8.-10. 8. 2022 (byl vyšetřen psychologem), opět podepsal negativní revers. Od 8/2022 byla zahájena ambulantní psychiatrická léčba. PK MPSV uvedla, že objektivní nález v době provedení psychologických vyšetření opakovaně nepoukazoval na onemocnění ze schizofrenního okruhu (tj. hodnocení podle kap. V, položky 3d nebo 3e přílohy výše cit. vyhlášky). Datum vzniku invalidity stanovila ve shodě s posudky IPZS na základě nálezu ze dne 12. 9. 2024, který dokládá trvání psychických potíží. Stanovila o rok delší platnost posudku.

12. Žalobce vznesl prostřednictvím své zmocněnkyně k posudku PK MPSV písemné výhrady. Namítal, že posudková komise vycházela ze starých zpráv, dle něj diagnózu nelze stanovit Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 4 32 Ad 10/2025 po jednání, které trvalo 20 minut. Doložil lékařské zprávy ošetřujícího lékaře MUDr. Š. ze dne 10. 7. 2025 a 26. 1. 2026, z nichž je zřejmé, že je léčen pro diagnózu F20.0 - paranoidní schizofrenie. V psychiatrické péči je od roku 2022, a trvá na tom, že jeho postižení je závažnější, než jako bylo stanoveno. Dále doložil „Záznam ze šetření úřadu práce“ ze dne 21. 3. 2025 ohledně následně schváleného příspěvku na péči s tím, že s uvedenou diagnózou potřebuje 24 hodinový dohled; znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. A. W. ze dne 16. 2. 2026, vypracovaný pro účely soudního řízení žalobce ve věci svéprávnosti, opatrovnictví člověka a o rodičovské odpovědnosti; protokol o jednání před Okresním soudem v Trutnově ze dne 7. 5. 2026 ve věci omezení svéprávnosti, ustanovení opatrovníka a omezení rodičovské odpovědnosti žalobce, při němž byl proveden i výslech znalkyně MUDr. A. W.) a další aktuální psychiatrické zprávy. Navrhl nové přezkoumání svého zdravotního stavu.

13. Krajský soud z důvodu žalobcem podaných námitek a z důvodu co nejobjektivnějšího posouzení jeho zdravotního stavu požádal PK MPSV v Praze o vypracování srovnávacího posudku.

14. Posudek PK MPSV v Praze ze dne 15. 4. 2026 byl vyhotoven za účasti lékařky s odborností psychiatrie, žalobce nebyl jednání posudkové komise přítomen. Po vyhodnocení všech rozhodných podkladů a skutečností stanovila PK MPSV za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce paranoidní schizofrenii. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovila podle kapitoly V, položky 3d (schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy, procentní rozmezí 50-60 %) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. na 55 %, která se ve smyslu § 3 citované vyhlášky nemění. Odůvodnila, že na rozdíl od předchozích posouzení i oproti PK MPSV v Hradci Králové zvolila položku schizofrenie, protože z doložené dokumentace vyplývá, že ošetřující psychiatr i soudní znalec se nakonec přiklonili k této diagnóze. PK MPSV v Praze považovala žalobcovo postižení za těžké pro přítomné závažné reziduální příznaky, tj. poruchu myšlení ve smyslu chorobného přesvědčení, že je sledován, emoční oploštělost, postupně se dostávající do popředí, i sociální stažení a oslabení vůle, které podstatně narušovaly jeho denní aktivity. Uvedla, že déletrvající ataky nebyly prokázány, žalobce do 13. 9. 2024 zvládal pracovat na plný úvazek i při již přítomné paranoiditě. Uvedla, že po zvážení posudkově významných skutečností s přihlédnutím k vykonávaným profesím stanovila míru poklesu pracovní schopnosti k datu vydání napadeného rozhodnutí ve středu daného procentního rozpětí na 55 %. PK MPSV dále odůvodnila, že soudně znalecký posudek MUDr. A. W. ze dne 16. 2. 2026, provedený sedm měsíců po datu napadeného rozhodnutí, dokladuje chronifikaci onemocnění, prohloubení postprocesuálního defektu osobnosti s apatií, ztrátou vůle a přítomnost těžké formy sociální fobie. Soudním znalcem zjištěné příznaky schizofrenního onemocnění, zejména negativní, byly těžší než příznaky popsané v doložené psychiatrické dokumentaci k datu vydání napadeného rozhodnutí, i když již tehdy se projevovaly. PK MPSV současně odůvodnila, že dokladované příznaky schizofrenie k datu vydání napadeného rozhodnutí neodpovídaly položce 3e, kap. V přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., tj. schizofrenii - zvlášť těžkému postižení, protože nešlo o časté ataky onemocnění s trvalou psychotickou nebo reziduální symptomatikou těžkého stupně se závažným narušením výkonu téměř všech denních aktivit. PK MPSV uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní pro invaliditu druhého stupně. Datum vzniku invalidity stanovila od 12. 9. 2024 – psychiatrickým nálezem. Platnost posudku stanovila do 30. 4. 2029. Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 5 32 Ad 10/2025 15. Při jednání soudu zmocněnkyně žalobce odkázala na žalobu a doložené lékařské nálezy, které prokazují závažnost onemocnění žalobce odpovídající vyššímu než prvnímu stupni invalidity. Navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení žalované k dalšímu řízení, náhrady nákladů řízení se vzdala. Pověřená pracovnice žalované vzhledem k závěrům posudkové komise MPSV v Praze ponechala konečné rozhodnutí na úvaze soudu.

16. Krajský soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem (§ 77 odst. 2 s. ř. s.) a po provedeném dokazování v návaznosti na příslušná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

17. Podle ustanovení § 39 odst. 1 zdp je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

18. V odstavci (2) cit. ustanovení je uvedeno, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

19. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok (§ 26 zdp).

20. Podle ustanovení § 39 odst. 4 zdp se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

21. Procentní míry poklesu pracovní schopnosti jsou uvedeny v příloze k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje se posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity).

22. Podle ustanovení § 2 odst. 1 cit. vyhlášky je pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

23. Je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 6 32 Ad 10/2025 takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (odst. 3 cit. ustanovení).

24. V § 3 citované vyhlášky se uvádí: (1) V případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. (2) V případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. (3) Zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti podle odstavců 1 a 2 nesmí v úhrnu převýšit 10 procentních bodů.

25. Rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na lékařském odborném posouzení. Posuzování míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou medicínskou a soud si o této otázce nemůže učinit úsudek sám, neboť nemá odborné medicínské znalosti (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2017, č. j. 8 Ads 180/2016-50, všechna zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20, se uvádí: „Správní soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku), případně – namítal-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise).“ 26.Napadeným rozhodnutím ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně pro zjištěnou míru poklesu pracovní schopnosti o 35 %. V řízení před krajským soudem bylo srovnávacím posudkem PK MPSV s pracovištěm v Praze ze dne 3. 12. 2025 prokázáno, že žalobce byl od 12. 9. 2024, tedy i k datu vydání napadeného rozhodnutí (2. 6. 2025) invalidní pro invaliditu druhého stupně ve smyslu § 39 odst. 2 písm. b) zdp. Konečná míra poklesu pracovní schopnosti byla uvedeným posudkem stanovena ve výši 55 %, což odpovídá invaliditě druhého stupně dle citovaného ustanovení. Soud proto své konečné rozhodnutí opírá o závěry posudku PK MPSV v Praze, který se liší od posouzení lékařem IPZS v prvním stupni i lékařem IPZS v námitkovém řízení, z nichž žalovaná vycházela při svém rozhodování.

27. V řízení před soudem byly vyhotoveny dva posudky PK MPSV dvou různých pracovišť, jejichž závěry se liší (viz výše). Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu s § 77 odst. 2 s. ř. s., při svém rozhodnutí, jak je již výše uvedeno, se přiklonil k závěrům podrobně zpracovaného posudku PK MPSV v Praze (15 stran), který soud považuje za objektivní a přesvědčivý, tento plně dostál požadavkům vyjádřeným ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu, obsahuje analýzu zdravotního stavu žalobce, stanovení rozhodujícího zdravotního postižení na podkladě odborných nálezů a rovněž náležité odůvodnění posudkového závěru co do stanovení rozhodující Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 7 32 Ad 10/2025 příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, konečné míry poklesu pracovní schopnosti, stanovení stupně a data vzniku invalidity (viz výše). Vypořádal se s žalobcem vznesenými námitkami, odůvodnil změnu týkají se stanovení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, za kterou považoval paranoidní schizofrenii, změnu týkají se stanovení míry poklesu pracovní schopnosti a s tím související změnu ohledně stanovení vyššího, druhého stupně invalidity.

28. Vzhledem ke shora uvedenému je zřejmé, že v řízení před správním orgánem došlo k vadám, pro které krajskému soudu nezbylo, než zrušit žalobou napadené rozhodnutí pro vady řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť soud zjistil skutkový stav věci odlišně od žalované v původním správním řízení. Současně soud vrací věc žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.), v němž žalovaná bude vycházet z výsledků zjištěných krajským soudem, tedy, že žalobce byl ode dne 12. 9. 2024 invalidní pro invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zdp. Žalovaná žalobci přizná invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně od 12. 9. 2024 a současně rozhodne o doplatku invalidního důchodu.

29. Právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). V. Náklady řízení 30.náhradě nákladů řízení soud rozhodl na základě § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce, který byl ve věci úspěšný, žádné náklady řízení nepožadoval, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 8 32 Ad 10/2025 Hradec Králové 17. června 2026 JUDr. Ivona Šubrtová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.