32 Ad 19/2024

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobkyně: B. P. zastoupená Mgr. Bc. Josefem Zemanem, advokátem se sídlem Žižkova 498, 541 01 Trutnov proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 10. 2024, č.j. X, o invalidní důchod, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím o námitkách ze dne 22. 10. 2024, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila prvostupňové rozhodnutí ze dne 31. 7. 2024, kterým byl žalobkyni od 20. 6. 2024 přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Přiznání uvedené dávky vycházelo z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“ a „posudek I. instance“) ze dne 15. 5. 2024, kterým byla žalobkyně podle § 39 odst. 1 a § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“) uznána od 6. 6. 2019 invalidní pro invaliditu 2 Error! Reference source not found. druhého stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 60 %. Invalidní důchod byl přiznán až od data doplacení dobrovolného důchodového pojištění.

2. V námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně namítala zejména nedostatečné zjištění zdravotního stavu a nesprávné stanovení míry poklesu pracovní schopnosti. Uvedla, že její zdravotní stav odůvodňuje přiznání vyššího stupně invalidity s poukazem na přetrvávající zdravotní obtíže spočívající zejména v absenci periferního vidění, poruchách krátkodobé paměti, omezené soběstačnosti, úzkostných stavech a bolestech zad a kloubů. K námitkám doložila další lékařské zprávy.

3. V řízení o námitkách byl zdravotní stav žalobkyně nově přezkoumán lékařem IPZS II. instance (dále jen „lékař a posudek II. instance“) posudkem ze dne 17. 10. 2024. Ten za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně označil následky cévní mozkové příhody z roku 2019 při kritické stenóze vertebrální arterie vlevo s reziduální levostrannou hemianopsií, lehkou spastickou hemisymptomatikou vlevo, emoční labilitou a insomnií. Současně zohlednil i další diagnózy, zejména disekci arteria carotis interna vpravo, posttraumatickou depresi s panickými atakami, hypertenzi, migrény a další přidružená onemocnění. Uvedené zdravotní postižení podřadil ve shodě s lékařem IPZS I. stupně pod kapitolu VI, položku 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, pro kterou je stanoveno rozpětí poklesu pracovní schopnosti 40- 60 %. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovil na horní hranici tohoto rozpětí, tedy na 60 %, a to s ohledem na závažnost zdravotního postižení, jeho následky, další přidružená onemocnění i pracovní profil žalobkyně. Dále uvedl, že stanovená procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 citované vyhlášky nemění. Vznik invalidity druhého stupně stanovil k 6. 6. 2019. Uzavřel, že zdravotní stav nedosahuje intenzity odůvodňující invaliditu třetího stupně, která vyžaduje pokles pracovní schopnosti alespoň o 70 %. Nově předložené lékařské zprávy podle lékaře II. instance neobsahovaly žádné nové skutečnosti relevantní pro změnu posudkového závěru.

4. Podle žalované bylo prvostupňové posouzení zdravotního stavu žalobkyně úplné, objektivní a v souladu s právními předpisy, přičemž zdravotní stav žalobkyně byl dostatečně zohledněn již stanovením poklesu pracovní schopnosti ve výši 60 %. Protože nebyly splněny podmínky pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně a prvostupňové rozhodnutí nebylo shledáno nezákonným ani nesprávným, žalovaná s odkazem na posudek II. instance námitky žalobkyně jako nedůvodné zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

II. Obsah žaloby

5. V podané žalobě žalobkyně namítá, že správní orgány obou stupňů nedostatečně zjistily a nesprávně vyhodnotily její zdravotní stav, v důsledku čehož byl nesprávně stanoven pokles pracovní schopnosti pouze na 60 % a nebyla jí přiznána invalidita třetího stupně.

6. Posudkové závěry dle žalobkyně nevycházejí z úplného a správného zhodnocení všech zdravotních omezení a jejich dopadů na pracovní a běžný život. Zdůraznila, že dlouhodobé následky prodělaného neurologického onemocnění jí prakticky znemožňují návrat do pracovního procesu. Poukázala zejména na absenci periferního vidění, výrazné poruchy krátkodobé paměti, zhoršení kognitivních funkcí, omezenou schopnost osvojovat si nové informace a nemožnost rekvalifikace. Vzhledem k dosaženému vzdělání a dosavadní 3 Error! Reference source not found. profesní dráze, které byly založeny především na práci s počítačem, považuje své pracovní uplatnění za fakticky vyloučené. Dále namítá, že správní orgány dostatečně nezohlednily možnost navýšení míry poklesu pracovní schopnosti s ohledem na nemožnost výkonu výdělečné činnosti a rekvalifikace.

7. Další žalobní bod se týká rozsahu funkčních omezení v běžném životě. Žalobkyně uvedla, že je výrazně omezena v soběstačnosti, potřebuje každodenní pomoc manžela při péči o domácnost i svou osobu, trpí poruchami mobility, bolestmi, úzkostmi, nespavostí a inkontinencí a nezvládá samostatný pohyb v cizím prostředí. Zdůraznila, že jí byl přiznán příspěvek na péči, což podle jejího názoru dokládá závažnost zdravotního postižení, kterou posudkové orgány nezohlednily odpovídajícím způsobem. Dále poukázala na skutečnost, že jí byl rozhodnutím Úřadu práce ČR přiznán průkaz osoby se zdravotním postižením ZTP, přičemž v tomto řízení bylo její zdravotní postižení hodnoceno jako těžké funkční postižení pohyblivosti a orientace. V tom spatřuje rozpor s posudkovými závěry žalované, která její postižení kvalifikovala pouze jako středně těžké funkční postižení odpovídající invaliditě druhého stupně. Tento rozpor dle žalobkyně svědčí o nesprávnosti napadeného rozhodnutí a podporuje závěr, že její zdravotní stav odpovídá invaliditě třetího stupně.

8. Žalobkyně odkázala na souhrnnou zprávu MUDr. A. W., soudní znalkyně z oboru psychiatrie (přiloženou k žalobě), v níž se uvádí, že žalobkyně není schopna soustavné výdělečné činnosti, trpí trvalým a závažným organicky podmíněným neuropsychickým onemocněním, které zasahuje do kognitivních funkcí, psychické stability, sociálního fungování i běžných denních aktivit a že nelze očekávat zlepšení zdravotního stavu, jakákoli pracovní zátěž vede ke zhoršování depresivní a úzkostné symptomatiky. Žalobkyně má za to, že uvedené závěry jsou v rozporu s posudkovým hodnocením žalované a že podporují závěr o invaliditě třetího stupně.

9. Žalobkyně tak má za to, že skutkový stav nebyl zjištěn dostatečně a že mezi dostupnými odbornými podklady existují významné rozpory, které nelze odstranit bez odborného znaleckého posouzení. Navrhla proto provedení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství. Závěrem navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované

10.Dle žalované jsou žalobní námitky neopodstatněné. Žalovaná zdůraznila, že závěry o dopadu zdravotního stavu na pracovní schopnost může pro účely důchodového pojištění činit pouze posudkový lékař, případně znalec z příslušného oboru, nikoli ošetřující psychiatr či jiný odborný lékař. Poukázala na to, že MUDr. W. není znalkyní z oboru posudkového lékařství, a její závěry proto nelze považovat za určující pro posouzení invalidity.

11. K poukazu na posouzení zdravotního stavu v řízení o průkazu ZTP žalovaná uvedla, že tento posudek byl vypracován pro zcela odlišný zákonný účel. Přestože jej soud může provést jako důkaz, nemůže sloužit jako přímý podklad pro rozhodnutí ve věci invalidního důchodu.

12. Ohledně návrhu na vypracování znaleckého posudku žalovaná poukázala na právní úpravu, podle níž mají být případné nedostatky posudku posudkové komise primárně řešeny doplněním či vyžádáním srovnávacího posudku, nikoli automatickým ustanovením znalce. 4 Error! Reference source not found.

13. Objektivně zjištěná funkční omezení žalobkyně dle žalované nedosahují intenzity odpovídající invaliditě třetího stupně. Navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Jednání. Skutkové a právní závěry krajského soudu 14.Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

15. V projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem, pro niž je typické, že v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. V rámci soudního řízení ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále také jen „Posudková komise MPSV nebo „PK MPSV“), jak vyplývá z ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších přepisů.

16. Z těchto důvodů požádal krajský soud PK MPSV v Hradci Králové o vypracování posudku o zdravotním stavu žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí, který byl vyhotoven po jednání komise konaném dne 10. 4. 2025. Uvedený posudek byl oběma účastníkům řízení zaslán k seznámení.

17. Posudková komise po komplexním zhodnocení zdravotnické dokumentace, osobním vyšetření žalobkyně odborným neurologem při jednání komise dne 10. 4. 2025 a přezkoumání žalobních námitek dospěla k závěru, že zdravotní stav žalobkyně odpovídá invaliditě druhého stupně. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posudková komise označila reziduální neurologické následky cévní mozkové příhody z roku 2019, zejména velmi lehkou parézu levé horní končetiny, levostrannou poruchu čití, dysestezie a přetrvávající homonymní hemianopsii vlevo. Toto postižení podřadila pod kapitolu VI (postižení nervové soustavy), položku 1c (cévní postižení mozku a míchy, dětská mozková obrna, středně těžké funkční postižení, středně těžká motorická, senzorická, řečová nebo kognitivní dysfunkce, některé denní aktivity omezeny, 40-60 %) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a stanovila míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 60 %, tedy na horní hranici rozpětí daného pro středně těžké funkční postižení. Pro užití § 3 odst. 1 a 2 citované vyhlášky nezjistila další posudkově významné skutečnosti. Posudková komise zdůraznila, že při hodnocení na horní hranici daného rozpětí zohlednila nejen neurologické následky cévní mozkové příhody, ale také oční nález, psychiatrickou problematiku, dosažené středoškolské vzdělání žalobkyně a její možnosti pracovního uplatnění a rekvalifikace. Dospěla k závěru, že objektivně zjištěný zdravotní stav nedosahuje intenzity těžkého funkčního postižení odpovídajícího položce 1d téže kapitoly, která by odůvodňovala pokles pracovní schopnosti v rozmezí 70 až 80 % a invaliditu třetího stupně.

18. K žalobním námitkám PK MPSV uvedla, že neurologické nálezy neprokazují těžké motorické postižení ani ochrnutí končetin, poruchy čití hodnotí jako posudkově nevýznamné, oční postižení nelze kvalifikovat jako praktickou slepotu a psychiatrická dokumentace nedokládá těžkou organickou poruchu osobnosti s významným kognitivním deficitem. Psychiatrický stav byl podle ní objektivně doložen pouze jako organicky podmíněná emoční labilita po prodělané cévní mozkové příhodě. Psychiatrický nález 5 Error! Reference source not found. nedokládá těžkou organickou poruchu osobnosti s kognitivním deficitem. K argumentaci založené na přiznání průkazu ZTP a příspěvku na péči posudková komise uvedla, že posouzení pro tyto dávkové systémy vychází z odlišných zákonných i posudkových kritérií, a proto jejich existence sama o sobě nemůže být podkladem pro stanovení vyššího stupně invalidity v řízení o invalidním důchodu. Z hlediska pracovní schopnosti PK MPSV uvedla, že vykonávané práce lze považovat za nejvýše středně těžké, dosavadní administrativní kvalifikace umožňuje vykonávat (nikoli trvale) i práci vsedě. Posudková komise uvedla, že její závěry jsou plně konzistentní s posudkem IPZS ze dne 15. 5. 2024 i s posudkem žalované v námitkovém řízení ze dne 17. 10. 2024. Uzavřela, že ke dni 22. 10. 2024 zdravotní stav žalobkyně odpovídal invaliditě druhého stupně s poklesem pracovní schopnosti o 60 %, přičemž datum vzniku invalidity stanovila rovněž k 6. 6. 2019.

19. K dosavadnímu posouzení zdravotního vznesla žalobkyně dne 25. 11. 2025 písemné výhrady. Namítla nezákonnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí o přiznaném stupni invalidity. Uvedla, že posudková služba nedostatečně zhodnotila její zdravotní stav a nevypořádala se se všemi předloženými lékařskými zprávami, z nichž vyplývá zhoršení zdravotních obtíží, zejména v oblasti kognitivních funkcí a pracovní schopnosti. Dále poukázala na rozpory v „posudku OSSZ“, nedostatečné zjištění skutkového stavu a absenci řádného vypořádání odborných lékařských nálezů.

20. Dále namítla, že nebyly zohledněny závěry místního šetření Úřadu práce ze dne 17. 3. 2024 (poznámka soudu: týkající se příspěvku na péči), podle nichž je žalobkyně při běžných činnostech odkázána na pomoc jiné osoby. Podle žalobkyně neodpovídá stanovený pokles pracovní schopnosti ve výši 60 % skutečnému rozsahu zdravotního postižení. Má za to, že zdravotní stav vykazuje znaky závažnějšího funkčního omezení, než jaké bylo v rozhodnutí zohledněno. S odkazem na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k novému posouzení.

21. Žalobkyně dále doložila další aktuální lékařské zprávy, rozhodnutí Úřadu práce o přiznání příspěvku na péči ve II. stupni (středně těžká závislost) ze dne 3. 6. 2024, rozhodnutí Úřadu práce o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením „ZTP“ ze dne 31. 5. 2024 a „Znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. A. W.“ ze dne 22. 11. 2025.

22. Z důvodu žalobkyní podaných námitek k posouzení jejího zdravotního stavu a z důvodu co nejvyšší objektivity posouzení požádal krajský soud o vyhotovení srovnávacího posudku Posudkovou komisi MPSV v Brně. Posudek byl vyhotoven dne 21. 1. 2026 za účasti odborného lékaře z oboru neurologie, v nepřítomnosti žalobkyně. Posudková komise vycházela z kompletní spisové dokumentace, včetně lékařských zpráv jednotlivých specialistů, předchozích posudků posudkové služby a znaleckého posudku MUDr. A. W. ze dne 22. 11. 2025. Posudková komise označila za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně následky cévní mozkové příhody prodělané v roce 2019, po níž u žalobkyně přetrvávají lehké neurologické následky, zejména reziduální paréza levé horní končetiny, poruchy citlivosti a výpadek části zorného pole. Současně vzala v úvahu přítomnost organicky podmíněné emoční lability, poruch spánku a dalších přidružených zdravotních obtíží.

23. Při hodnocení psychiatrického stavu posudková komise konstatovala, že žalobkyně je dlouhodobě léčena pro emoční labilitu a úzkostné obtíže, avšak z odborných vyšetření 6 Error! Reference source not found. nevyplývá přítomnost těžkého kognitivního deficitu ani těžkého organického psychosyndromu. Poukázala na to, že při psychiatrických kontrolách byla žalobkyně orientovaná, komunikovala bez významnějších poruch a její kognitivní deficit byl hodnocen pouze jako mírný. Posudková komise se podrobně zabývala závěry znaleckého posudku MUDr. A. W., která u žalobkyně dovozovala závažné organicky podmíněné neuropsychické postižení s významným omezením pracovní schopnosti a konstatovala, že ostatní psychiatrická vyšetření neprokazují těžký kognitivní deficit ani těžký organický psychosyndrom. Poukázala na zachovanou orientaci, plynulou komunikaci, dobrou spolupráci, pouze mírný kognitivní deficit a stabilizovaný psychický stav při léčbě. Emoční labilita podle komise nedosahuje intenzity těžkého funkčního postižení. Proto zdravotní stav nepodřadila pod kapitolu VI, položku 1d (těžké postižení), ale pod kapitolu VI, položku 1c, odpovídající středně těžkému funkčnímu postižení s poklesem pracovní schopnosti 60 % a invaliditě II. stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zdp.

24. PK MPSV v Brně uzavřela, že žádné z doložených zdravotních postižení nedosahuje intenzity těžkého funkčního postižení. Neurologický deficit označila za lehký, oční postižení neodpovídá praktické slepotě a psychický stav je kompenzovaný medikací. Podle jejího názoru zdravotní stav sice omezuje pracovní uplatnění žalobkyně, nevede však k tak závažnému funkčnímu omezení, které by odůvodňovalo zařazení do třetího stupně invalidity. Posudková komise proto setrvala na závěrech předchozích posudkových orgánů a zdravotní postižení podřadila pod kapitolu VI, položku 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. S ohledem na souběh dalších zdravotních obtíží stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici příslušného rozpětí, tedy 60 %. Shrnula, že k datu napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní ve druhém stupni, nikoli ve třetím stupni, přičemž invalidita vznikla od 6. 6. 2019 a má trvalý charakter.

25. Při jednání dne 20. 2. 2026 byly soudem konstatovány všechny posudky o zdravotním stavu žalobkyně. Ta opakovaně s dosavadním posouzením nesouhlasila, doložila další aktuální lékařské zprávy, které dokumentují dlouhodobý charakter jejích obtíží a konstatují neschopnost k výdělečné činnosti. Dále namítla, že posudek PK MPSV v Brně nijak neodůvodnil využití či nevyužití § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Krajský soud jednání odročil za účelem vyžádání si doplňujícího posudku od Posudkové komise MPSV v Brně.

26. Žalobkyně na podporu závažnosti svého zdravotního stavu soudu dále doručila rozhodnutí Úřadu práce ze dne 2. 3. 2026 o přiznání příspěvku na péči III. stupně od prosince 2025 a další aktuální lékařské zprávy.

27. Doplňující posudek PK MPSV v Brně ze dne 29. 4. 2026 byl vyhotoven za účasti odborného lékaře z oboru psychiatrie, v nepřítomnosti žalobkyně (ta byla pozvána k osobní účasti, ze zdravotních důvodů se omluvila s tím, že není schopna cesty do Brna, požádala o možnost shlédnutí v Jičíně, případně v Hradci Králové). Posudková komise setrvala na závěru, že žalobkyně byla ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve druhém stupni, nikoliv ve stupni třetím, přičemž míra poklesu pracovní schopnosti činila 60 %. Po doplnění posouzení podrobně odůvodnila, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je neurologické postižení po prodělané cévní mozkové příhodě, konkrétně monoparéza levé horní končetiny, kterou zařadila podle kapitoly VI, položky 1c přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., jako středně těžké funkční postižení, a to při využití horní hranice příslušného procentního rozpětí. Posudková komise uvedla, že z neurologických nálezů nevyplývá existence těžkého funkčního deficitu, neboť reziduální postižení po ischemické cévní mozkové příhodě zůstává lehkého 7 Error! Reference source not found. charakteru, hrubá motorika horních končetin je zachována a omezení mobility nedosahují intenzity odpovídající těžkému postižení. Rovněž oční postižení v podobě poruchy zorného pole podle komise zakládá maximálně středně těžkou míru omezení a samo o sobě neodpovídá těžké smyslové poruše.

28. Ve vztahu k psychiatrické problematice PK MPSV konstatovala, že se jedná o organicky podmíněnou emoční labilitu a přechodné úzkostné stavy stabilizované dlouhodobou léčbou. Z dokumentace podle posudkové komise nevyplývá těžký organický psychosyndrom, dezintegrace osobnosti, psychotické projevy ani potřeba psychiatrických hospitalizací. Psychický stav proto hodnotila nejvýše jako postižení střední závažnosti, nikoliv jako stav odůvodňující invaliditu třetího stupně. Dále se zabývala argumentem žalobkyně, týkajícím se přiznání průkazu ZTP. Dospěla k závěru, že mezi posouzením pro účely průkazu osoby se zdravotním postižením a posouzením invalidity není rozpor, protože obě řízení vycházejí z odlišných kritérií a metodik. Přiznání průkazu ZTP proto samo o sobě neprokazuje vyšší stupeň invalidity. Při stanovení celkové míry poklesu pracovní schopnosti posudková komise zohlednila souběh neurologických, psychických, smyslových a dalších následků cévní mozkové příhody. Přesto neshledala důvody pro zvýšení procentní míry podle § 3 odst. 1 nebo 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb., neboť již stanovená hodnota 60 % podle jejího názoru plně vystihuje rozsah funkčních omezení a zdravotní postižení nepřekračuje rámec středně těžkého funkčního deficitu. Současně uvedla, že žalobkyně je nadále schopna využít své dosažené vzdělání a pracovní zkušenosti například v lehčích administrativních činnostech nebo po rekvalifikaci. Závěrem potvrdila, že žalobkyně splňuje podmínky invalidity druhého stupně od 6. 6. 2019, kdy byl její zdravotní stav po rehabilitaci stabilizován a dlouhodobě ustálen. Neshledala žádné medicínské ani posudkové skutečnosti, které by odůvodňovaly uznání invalidity třetího stupně.

29. Při dalším jednání soudu dne 23. 7. 2026 žalobkyně nesouhlasila ani se závěry doplňujícího posudku Posudkové komise MPSV v Brně. Doložila aktuální lékařské zprávy z neurologie, psychiatrie a stomatologie z května až července 2026. Zástupce žalobkyně namítl, že žalobkyně se z jednání PK MPSV v Brně omluvila ze zdravotních důvodů, žádala vyšetření blíže, např. v Hradci Králové a na tuto její omluvu již komise nereagovala. Dále namítl nedostatečné odůvodnění ve vztahu k § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Navrhl doplnění důkazního řízení o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví posudkového lékařství.

30. Krajský soud návrhu na provedení důkazu znaleckým posudkem nevyhověl (§ 52 odst. 1 s. ř. s.) z důvodu nadbytečnosti a hospodárnosti řízení, neboť na základě dosavadního dokazovaní již lze ve věci rozhodnout.

31. Žalobkyně setrvala na zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení a přiznání nákladů řízení. Žalovaná s ohledem na shodné závěry všech posudkových orgánů navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, náklady řízení nežádala.

32. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem (§ 77 odst. 2 s. ř. s.) a po provedeném dokazování v návaznosti na příslušná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

33. Podle § 38 zdp vzniká nárok na invalidní důchod pojištěnci, který se stal invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, popřípadě se stal invalidním následkem pracovního úrazu. Invalidita je podle § 39 odst. 1 téhož zákona dána tehdy, pokud v důsledku dlouhodobě 8 Error! Reference source not found. nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost pojištěnce nejméně o 35 %. Podle míry poklesu pracovní schopnosti se rozlišuje invalidita prvního stupně (35 až 49 %), druhého stupně (50 až 69 %) a třetího stupně (70 % a více).

34. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se podle § 26 zákona o důchodovém pojištění považuje zdravotní stav, který trvá nebo podle poznatků lékařské vědy bude trvat déle než jeden rok. Při posuzování invalidity se podle § 39 odst. 3 a 4 citovaného zákona hodnotí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost s ohledem na zdravotní stav, vzdělání, zkušenosti a dosavadní pracovní činnost pojištěnce, přičemž se vychází zejména z výsledků funkčních vyšetření, stabilizace zdravotního stavu, adaptace na zdravotní postižení a možnosti rekvalifikace.

35. Procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanoví příloha vyhlášky č. 359/2009 Sb. Podle § 2 této vyhlášky se při více zdravotních postiženích jednotlivé procentní míry nesčítají; rozhodující je zdravotní postižení, které má na pokles pracovní schopnost nejvýznamnější dopad. Podle § 3 vyhlášky lze horní hranici stanoveného rozpětí zvýšit až o 10 procentních bodů, odůvodňuje-li to souběh více zdravotních postižení nebo mimořádný dopad zdravotního stavu na možnost využití vzdělání, znalostí, zkušeností či rekvalifikace pojištěnce.

36. Rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na lékařském odborném posouzení. Posuzování míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou medicínskou a soud si o této otázce nemůže učinit úsudek sám, neboť nemá odborné medicínské znalosti (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2017, č. j. 8 Ads 180/2016-50, nebo ze dne 24. 1. 2021, č. j. 2 Ads 9/2020-22, a další). V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20, se uvádí: „správní soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku), případně – namítal-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise).“ 37.Krajský soud provedl dokazování zejména posudkem Posudkové komise MPSV v Hradci Králové ze dne 10. 4. 2025, srovnávacím posudkem Posudkové komise MPSV v Brně ze dne 21. 1. 2026 a doplňujícím posudkem Posudkové komise MPSV v Brně ze dne 29. 4. 2026. Všechny tyto posudky byly vypracovány na základě úplné zdravotnické dokumentace žalobkyně, zahrnující rovněž lékařské zprávy doložené v soudním řízení, rozhodnutí Úřadu práce ČR o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením ZTP a příspěvku na péči i znalecký posudek MUDr. A. W. ze dne 22. 11. 2025.

38. Ačkoli žalobkyně namítala nedostatečné a nesprávné posouzení svého zdravotního stavu, krajský soud uvedenou námitku důvodnou neshledal. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Vzhledem k mimořádnému významu v tomto řízení bývá však uvedený posudek „rozhodujícím důkazem v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi 9 Error! Reference source not found. rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila.“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2015, čj. 6 Ads 166/2014-30, a dále též rozsudky téhož soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011- 43 nebo ze dne 19. 6. 2013, čj. 3 Ads 70/2012-14; všechna zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz).

39. Soud především konstatuje, že ve věcech důchodového pojištění je otázka zdravotního stavu a pracovní schopnosti otázkou odbornou, k jejímuž posouzení soud nemá vlastní medicínské znalosti. Proto je rozhodujícím důkazem posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, který musí být úplný, přesvědčivý, odborně podložený a vypořádávající všechny podstatné námitky účastníka řízení (viz výše citovaná judikatura). Takové požadavky posudky vypracované v projednávané věci splňují.

40. Posudkové komise dospěly shodně k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně jsou následky cévní mozkové příhody z roku 2019, spočívající zejména v lehké monoparéze levé horní končetiny, poruchách senzitivity, dysesteziích a přetrvávající homonymní hemianopsii vlevo. Toto postižení bylo podřazeno pod kapitolu VI, položku 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., tedy pod středně těžké funkční postižení, přičemž míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na samé horní hranici příslušného rozpětí, tedy ve výši 60 %. Soud neshledal důvod se od tohoto odborného závěru odchýlit. Z posudků jednoznačně vyplývá, že zdravotní stav žalobkyně nedosahuje intenzity těžkého funkčního postižení odpovídajícího položce 1d kapitoly VI přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou žalobkyně v řízení prosazovala. Posudkové komise přesvědčivě vysvětlily, že neurologický deficit má pouze reziduální lehký charakter, hrubá motorika horních končetin je zachována, žalobkyně je schopna samostatné chůze a nejsou přítomny známky těžkého motorického či kognitivního postižení, které by odůvodňovaly pokles pracovní schopnosti nejméně o 70 %.

41. Podrobně se posudkové komise zabývaly také psychiatrickou problematikou a závěry znaleckého posudku MUDr. A. W. PK MPSV v Brně zejména vysvětlila, že z ostatních psychiatrických nálezů ani z průběhu léčby nevyplývá přítomnost těžkého organického psychosyndromu, závažného kognitivního deficitu, psychotické symptomatiky ani dezintegrace osobnosti. Naopak bylo opakovaně dokumentováno, že žalobkyně je orientovaná, komunikativní, spolupracující, s koherentním myšlením a pouze mírným kognitivním deficitem. Emoční labilita a úzkostná symptomatika jsou dlouhodobě léčebně stabilizovány. Posudková komise přesvědčivě odůvodnila, proč se se závěrem MUDr. Wolne o praktické pracovní neschopnosti žalobkyně neztotožnila.

42. Soud zdůrazňuje, že pouze lékařům s odborností posudkového lékařství přísluší posuzovat zdravotní stav pojištěnců pro účely jejich nároků na poskytování dávek podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. To znamená, že ani názor odborného lékaře či praktického lékaře, pokud nemá odbornou atestaci z posudkového lékařství, natož pak laický názor samotné žalobkyně a jejího zástupce (dožadujících se posouzení zdravotního stavu dle položky 1d a stanovení konečné míry poklesu pracovní schopnosti ve výši 70 %), není sto zvrátit posudkový závěr lékařů touto atestací nadaných. V tomto směru lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2021, čj. 4 Ads 52/2012-32, v němž uvedl: „Nejvyšší správní soud podotýká, že specifické postavení posudkových komisí spočívá v tom, že jsou nadány odbornou kompetencí v oblasti posudkového lékařství, což znamená, že jsou schopny z medicínského hlediska komplexně posoudit zdravotní stav účastníka řízení a neomezují se jen na některé lékařské obory. Takovouto kompetencí nedisponují ani 10 Error! Reference source not found. odborní lékaři, ani praktická lékařka stěžovatele, natožpak jeho psycholožka. Jejich názory a hodnocení obsažené v jednotlivých zprávách tvoří podklady pro komplexní posouzení zdravotního stavu posudkovou komisí, která je musí zohlednit, nikoli však nekriticky převzít.“ 43.Rovněž námitka, že posouzení zdravotního stavu žalobkyně Posudkovou komisí MPSV v Brně proběhlo v její nepřítomnosti, ačkoli se omluvila a žádala o vyšetření v Hradci Králové není důvodná, neboť se nejedná o obligatorní skutečnost pro vyhotovení posudku pro účely přezkumného soudního řízení. Pokud je podkladová dokumentace pro posouzení zdravotního stavu dodatečná, není nezbytné, aby byl účastník řízení k jednání zván a vyšetřen posuzujícím lékařem. Nelze přehlédnout, že v nyní posuzovaném případě byla žalobkyně osobně účastna již jednání PK MPSV v Hradci Králové a byla přešetřena odbornou lékařkou z oboru neurologie. Dále platí, že stěžejním podkladem pro posudkové zhodnocení pro účely invalidity a stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti dle vyhlášky č. 359/2009 Sb., je objektivizace zdravotního stavu, tj. tělesných, smyslových a duševních schopností zachovaných nebo ztracených, prostřednictvím funkčních vyšetření, tj. nálezů, odborných lékařských zpráv, diagnostických zjištění laboratorních nebo přístrojových (RTG, CT, magnetická rezonance a další). Důraz je přitom kladen na lékařské nálezy s popisem funkčních schopností vyšetřovaného orgánu, z nichž vyplývá rozsah a tíže omezení orgánu a dopad zdravotního postižení na fyzické, duševní a smyslové schopnosti, a tím i na pracovní schopnost pojištěnce. Vlastní vyšetření v rámci jednání posudkové komise není vyšetřením ve smyslu diagnostickém, ale spíše doplňkovém. Posudek je možné učinit i v nepřítomnosti pojištěnce bez vlivu na validitu posudku, je-li podkladová dokumentace dostatečná. Přizvání pojištěnce k jednání je plně v kompetenci posudkové komise. Neúčast žalobkyně, ač původně byla k jednání PK MPSV v Brně pozvána, nečiní takový posudek nezpůsobilým pro rozhodnutí ve věci.

44. Krajský soud dále připomíná, že závěr o invaliditě není medicínskou diagnózou, ale právním důsledkem odborného posouzení dopadu zdravotního stavu na pracovní schopnost ve smyslu § 39 zdp. Ani znalecký posudek psychiatra (MUDr. A. W.) proto nemůže sám o sobě nahradit posudkové hodnocení provedené orgány k tomu zákonem povolanými.

45. Za nedůvodnou soud považuje rovněž námitku žalobkyně založenou na přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením ZTP a příspěvku na péči. Posudkové komise správně uvedly, že řízení o průkazu osoby se zdravotním postižením, řízení o příspěvku na péči a řízení o invalidním důchodu sledují odlišný účel a používají odlišná posudková kritéria. U průkazu ZTP se hodnotí především závažnost omezení mobility a orientace v běžném životě, zatímco u invalidity je rozhodující míra poklesu pracovní schopnosti. Obě řízení jsou právně samostatná. Závěr o splnění podmínek pro průkaz ZTP ani pro příspěvek na péči proto automaticky neznamená splnění podmínek invalidity třetího stupně.

46. Stejně tak soud neshledal pochybení v tom, že posudkové orgány nepoužily ustanovení § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Posudková komise MPSV v Hradci Králové uvedla, že pro užití § 3 odst. 1 a 2 citované vyhlášky nezjistila další posudkově významné skutečnosti, neboť volba horní hranice rozpětí 60 % již zahrnuje neurologické následky cévní mozkové příhody, oční nález, psychiatrickou problematiku, dosažené středoškolské vzdělání žalobkyně a její možnosti pracovního uplatnění a rekvalifikace. Doplňující posudek Posudkové komise MPSV v Brně rovněž vysvětlil, že stanovená hodnota poklesu pracovní schopnosti ve výši 60 % již plně zohledňuje souběh neurologických, psychiatrických a zrakových omezení žalobkyně a že zdravotní stav nepřekračuje rámec 11 Error! Reference source not found. středně těžkého funkčního postižení. Protože dle posudkové komise „nešlo ani srovnatelně o hranici s těžkým funkčním deficitem, nebylo užito § 3 odst. 1, 2 citované vyhlášky“. Soud považuje uvedená odůvodnění v kontextu vysvětlení užití horní hranice položky 1c kapitoly VI přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. za dostačující a přesvědčivá.

47. Pokud žalobkyně v průběhu soudního řízení předložila rozhodnutí Úřadu práce České republiky o přiznání příspěvku na péči ve III. stupni od prosince 2025 a další aktuální lékařské zprávy, soud poznamenává, že tyto skutečnosti nastaly až po vydání napadeného rozhodnutí. Při přezkumu zákonnosti správního rozhodnutí je však soud podle § 75 odst. 1 s. ř. s. vázán skutkovým a právním stavem existujícím v době jeho vydání, a nemohl proto k těmto pozdějším skutečnostem přihlížet.

48. Na základě všech provedených důkazů dospěl soud k závěru, že zdravotní stav žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí odpovídal invaliditě druhého stupně s poklesem pracovní schopnosti o 60 %. Posudkové závěry jsou úplné, přesvědčivé a vzájemně souladné a žalobkyni se nepodařilo zpochybnit jejich správnost. Žalovaná proto nepochybila, pokud námitky žalobkyně zamítla a potvrdila rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně.

49. Dále soud dodává, že subjektivní potíže a stesky žalobkyně, pokud nebudou doloženy odpovídajícími objektivními lékařskými nálezy (tj. o posudkově významné závažnosti zhoršení zdravotního stavu), nemohou být samy o sobě podkladem pro přiznání invalidního důchodu třetího stupně. Otázka invalidity žalobkyně byla posuzována k datu vydání napadeného rozhodnutí (22. 10. 2024), a proto případné zhoršení zdravotního stavu a z toho vyplývající skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti nároku na vyšší stupeň této dávky, ke kterým by došlo po tomto datu, je možné řešit pouze na základě nové žádosti.

V. Závěr a náklady řízení

50.Krajský soud na základě výše uvedeného uzavírá, že neshledal namítané vady správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, dle jeho názoru bylo rozhodnutí vydáno na základě náležitě zjištěného stavu věci (§ 3 správního řádu), pochybení soud neshledal ani v případě opatření podkladů pro vydání rozhodnutí a jejich hodnocení (§ 50 a § 52 správního řádu). Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

51. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a správnímu orgánu, který měl ve věci úspěch, toto právo nenáleží dle odst. 2 citovaného zákonného ustanovení.

Poučení

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den 12 Error! Reference source not found. lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 23. července 2026 JUDr. Ivona Šubrtová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.