32 Ad 23/2025

Rubrum

číslo jednací: 32 Ad 23/2025 - 50 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobce: M. K. zastoupený Mgr. Terezou Bártovou, LL.M, advokátkou se sídlem Španělská 770/2, 120 00 Praha proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 10. 2025, č. j. X, o invalidní důchod, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze 3. 10. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 269,40 Kč, a to do deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne ze dne 17. 6. 2025, č. j. X (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“), přiznala žalobci od 11. 5. 2025 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“) s odůvodněním, že podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 19. 5. 2025 byl žalobce uznán 2 32 Ad 23/2025 od 11. 5. 2025 invalidním pro invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 1 a § 39 odst. 2 písm. b) zdp. Podle uvedeného posudku činí z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pokles jeho pracovní schopnosti 50 %.

2. Žalovaná rozhodnutím ze dne 3. 10. 2025, č. j. X (dále také jen „napadené rozhodnutí“), zamítla námitky žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V námitkovém řízení posoudila invaliditu žalobce a v tomto směru odkázala na lékařem IPZS II. instance nově vypracovaný posudek o invaliditě ze dne 30. 9. 2025, dle jehož závěru je žalobce invalidní pro invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zdp. Konečná míra poklesu pracovní schopnosti žalobce byla tímto posudkem o invaliditě stanovena rovněž ve výši 50 %. Lékař IPZS II. instance uvedl, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je stav po resekci gigantické extradurální epidermoidní cysty frontotemporálně vpravo v březnu 2019, stav po opakovaných kraniálních (trepanoevakuace, evakuace SD empyému z kraniotomie, kranializace F sinu) 11 - 12/2023 pro subdurální empyém FTP vlevo manifestní amentním stavem a lehkou pravostrannou hemiparézou, diagnostikováno 27. 11. 2023, s uspokojivým nálezem. Jedná se o zdravotní postižení uvedené v kapitole II. (onkologie), oddílu A (zhoubné novotvary), položce 1d (novotvary - těžké postižení, stavy v kompletní remisi, po ukončení aktivní onkologické léčby, stabilizované, kde poruchy mají rozsah více než polovinu stupnice úplné poruchy funkčních schopností, např. totální laryngektomie nebo resekční výkony v oblasti hlavy a krku s mutilujícími následky nebo ztráta končetiny ve stehně nebo v paži nebo některé typy diseminovaných nádorů, tj. ve stadiu IV, reverzibilní, vyléčené, po dosažení stabilizace stavu, výkon některých denních aktivit podstatně omezen), přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 50-65 %. Lékař IPZS II. instance zvolil dolní hranici, tj. 50 % s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 4 vyhlášky o posuzování invalidity nemění.

3. Žalovaná uzavřela, že posudkový závěr lékaře IPZS ze dne 19. 5. 2025 lze jako správný potvrdit. Ani přezkumem zdravotního stavu žalobce nebylo zjištěno funkční postižení takové závažnosti, které by indikovalo přiznání vyššího, než druhého stupně invalidity.

II. Obsah žaloby

4. Žalobce namítá, že žalovaná při posouzení jeho zdravotního stavu postupovala nezákonně, neboť skutkový stav nebyl zjištěn úplně a správně a závěry posudkových lékařů jsou nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Předně namítá nesprávné posouzení míry poklesu pracovní schopnosti. Uvedl, že oba posudkové orgány ho sice zařadily do příslušné kapitoly vyhlášky o posuzování invalidity, nicméně bez odpovídajícího odůvodnění zvolily dolní hranici rozpětí (50 %), aniž by vysvětlily, proč neaplikovaly vyšší hodnotu, případně jinou diagnostickou položku odpovídající závažnějšímu neurologickému postižení.

5. Žalobce vytýká žalované, že opomenula zohlednit rozhodné skutečnosti vyplývající z doložené zdravotnické dokumentace a nevypořádala se s tvrzenými komorbiditami ani s celkovým funkčním dopadem zdravotního postižení na pracovní schopnost žalobce. Konkrétně nebyla adekvátně zohledněna těžká pravostranná hemiparéza s praktickou nefunkčností horní končetiny, poruchy hybnosti dolní končetiny a z toho plynoucí omezení mobility, dále významné kognitivní poruchy (porucha řeči, paměti, epizody zmatenosti) a zrakové postižení v důsledku intrakraniálních nádorů provázené bolestmi Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 3 32 Ad 23/2025 hlavy. Tyto skutečnosti mají podle žalobce zásadní dopad jak na jeho schopnost vykonávat soustavnou výdělečnou činnost, tak i na běžné fungování v životě.

6. Dalším zásadním žalobním bodem je nesprávné určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Žalobce namítá, že jeho stav měl být posuzován spíše podle položek odpovídajících závažnému neurologickému postižení (např. těžká hemiparéza), které připouštějí pokles pracovní schopnosti v rozmezí cca 70–80 %, což by odpovídalo invaliditě třetího stupně. Žalovaná však tuto variantu bez vysvětlení odmítla a nezabývala se ani kumulativním efektem jednotlivých zdravotních obtíží.

7. Žalobce dále namítá porušení procesních zásad správního řízení, zejména zásady materiální pravdy dle § 3 správního řádu. Podle jeho názoru žalovaná nedostála povinnosti zjistit stav věci bez důvodných pochybností, neboť neprovedla dostatečné hodnocení důkazů a nevypořádala se s jeho konkrétními námitkami. Posudky o invaliditě nejsou úplné ani přesvědčivé, neboť postrádají řádné odůvodnění vlivu jednotlivých zdravotních omezení na pracovní schopnost a neobsahují úvahy o rozsahu omezení ve vztahu ke konkrétní pracovní a životní situaci žalobce, jak požaduje judikatura Nejvyššího správního soudu.

8. V důsledku výše uvedených vad považuje žalobce napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné. Má za to, že jeho zdravotní stav odpovídá invaliditě třetího stupně, případně minimálně vyžaduje nové, řádně odůvodněné posouzení. Žalobce předložil více lékařských zpráv dokládajících skutečný rozsah zdravotního postižení, konkrétně lékařskou zprávu ze dne 31. 10. 2024, 3. 12. 2024, 19. 12. 2024 a ze dne 22. 5. 2025. Tyto důkazy mají prokazovat zejména závažnost neurologického postižení, hemiparézu, kognitivní poruchy, zrakové obtíže i další komorbidity a jejich dopad na pracovní schopnost.

9. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí přezkoumal a zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

III. Skutkové a právní závěry krajského soudu

10.Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). O žalobě rozhodl bez jednání za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s. (za výslovného souhlasu žalobce a presumovaného souhlasu žalované).

11. V přezkumném řízení soud konstatoval z lékařské dokumentace IPZS posudek o zdravotním stavu žalobce ze dne 19. 5. 2025, dle kterého je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti stav po resekci extraaxiálního tumoru F vpravo gigantických rozměrů s usurací kosti temp., těžké postižení. Jedná se o zdravotní postižení uvedené v kapitole II, oddílu A, položce 1d přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovil lékař IPZS dle uvedené položky na 50 %, která se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. Dle učiněného závěru je žalobce invalidní pro invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zdp s datem vzniku invalidity dnem skončení dlouhodobé pracovní neschopnosti, tedy od 11. 5. 2025. Na základě uvedeného posouzení bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, proti kterému podal žalobce námitky.

12. V rámci námitkového řízení byl zdravotní stav žalobce posouzen lékařem IPZS II. instance dne 30. 9. 2025 se stejným posudkovým závěrem. Posudkové zhodnocení je uvedeno výše v části I. tohoto rozsudku. Na základě uvedeného posouzení bylo vydáno napadené rozhodnutí. Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 4 32 Ad 23/2025 13. V projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost občanů Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále také jen „posudková komise MPSV“ nebo „PK MPSV“), jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění.

14. Z těchto důvodů požádal krajský soud PK MPSV s pracovištěm v Hradci Králové o vypracování posudku o zdravotním stavu žalobce, který byl vyhotoven po jednání komise konaném dne 28. 4. 2026. Posudková komise zasedala v řádném složení za účasti odborné lékařky z oboru neurologie, zdravotní stav žalobce hodnotila na podkladě spisové dokumentace IPZS, spisové dokumentace IPZS pro námitkové řízení a odborných lékařských nálezů v nich obsažených, nálezů doložených žalobcem k žalobě a na základě vlastních poznatků. Žalobce byl jednání posudkové komise přítomen a přešetřen odbornou lékařkou.

15. Po vyhodnocení všech rozhodných podkladů a skutečností posudková komise MPSV stanovila za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti závažné neurologické postižení funkčních schopností (hybnosti pravostranných končetin, oční postižení) na podkladě empyému FTP operovaného v roce 2023 a stavem po operaci rozsáhlé (gigantické) frontální epidermoidní cysty durální (operace v roce 2019), nyní dvoulaločné zbývající reziduem v oblasti pravé očnice, který vede k exophtalmu vpravo (tč. zánět rohovky pravého oka). Procentní míru poklesu pracovní schopnosti stanovila podle kapitoly II, oddílu A, položky 1d přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. na 65 %. Hranici procentního rozpětí zvolila vzhledem k funkčnímu postižení při základní diagnóze. S ohledem na další zdravotní postižení a vykonávanou profesi zvýšila podle § 3 citované vyhlášky míru poklesu pracovní schopnosti o 5 %, celkově tak činí 70 %. Dle učiněného závěru je žalobce invalidní pro invaliditu třetího stupně dle § 39 odst. 2 písm. c) zdp, datum vzniku invalidity třetího stupně stanovila dnem skončení dlouhodobé pracovní neschopnosti, tedy od 11. 5. 2025. PK MPSV v posudkovém zhodnocení popsala závažný zdravotní stav žalobce na podkladě obsáhlých lékařských zpráv doložených žalobcem a obsažených v jeho zdravotní dokumentaci (viz strany 2-7 posudku).

16. Krajský soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem (§ 77 odst. 2 s. ř. s.) a po provedeném dokazování v návaznosti na příslušná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

17. Podle ustanovení § 39 odst. 1 zdp je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

18. V odstavci (2) cit. ustanovení je uvedeno, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

19. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok (§ 26 zdp). Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 5 32 Ad 23/2025 20. Podle ustanovení § 39 odst. 4 zdp se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

21. Procentní míry poklesu pracovní schopnosti jsou uvedeny v příloze k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje se posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity).

22. Podle ustanovení § 2 odst. 1 cit. vyhlášky je pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

23. Je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (odst. 3 cit. ustanovení).

24. V § 3 citované vyhlášky se uvádí: (1) V případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. (2) V případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. (3) Zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti podle odstavců 1 a 2 nesmí v úhrnu převýšit 10 procentních bodů.

25. Rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na lékařském odborném posouzení. Posuzování míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou medicínskou a soud si o této otázce nemůže učinit úsudek sám, neboť nemá odborné medicínské znalosti (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2017, č. j. 8 Ads 180/2016-50, dostupný na www.nssoud.cz). V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20, se uvádí: „Správní soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 6 32 Ad 23/2025 příslušné posudkové komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku), případně – namítal-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise).“ 26.Napadeným rozhodnutím ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně pro zjištěnou míru poklesu pracovní schopnosti 50 %. V řízení před krajským soudem bylo posudkem PK MPSV s pracovištěmv Hradci Králové ze dne 28. 4. 2026 prokázáno, že žalobce byl od 11. 5. 2025, tedy i k datu vydání napadeného rozhodnutí (3. 10. 2025) invalidní pro invaliditu třetího stupně ve smyslu § 39 odst. 2 písm. c) zdp. Konečná míra poklesu pracovní schopnosti byla uvedeným posudkem stanovena ve výši 70 %, což odpovídá invaliditě třetího stupně dle citovaného ustanovení.

27. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu s § 77 odst. 2 s. ř. s. Své konečné rozhodnutí opírá o závěry výše uvedeného posudku PK MPSV, který se liší od posouzení lékařem IPZS v I. stupni i lékařem IPZS v námitkovém řízení, z nichž žalovaná vycházela při svém rozhodování. Posudek PK MPSV soud považuje za objektivní a přesvědčivý, tento plně dostál požadavkům vyjádřeným ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu, obsahuje podrobnou analýzu zdravotního stavu žalobce, stanovení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a rovněž náležité odůvodnění posudkového závěru co do stanovení konečné míry poklesu pracovní schopnosti, stupně a data vzniku invalidity třetího stupně (viz výše).

28. Vzhledem ke shora uvedenému je zřejmé, že v řízení před správním orgánem došlo k vadám, pro které krajskému soudu nezbylo, než zrušit žalobou napadené rozhodnutí pro vady řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť soud zjistil skutkový stav věci odlišně od žalované v původním správním řízení. Současně soud vrací věc žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.), v němž žalovaná bude vycházet z výsledků zjištěných krajským soudem, tedy, že žalobce byl ode dne 11. 5. 2025 invalidní pro invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zdp. Žalovaná žalobci přizná invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně od 11. 5. 2025 a současně rozhodne o doplatku invalidního důchodu.

29. Právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

V. Náklady řízení

30.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl úspěšný žalobce, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Ty sestávají z nákladů za právní zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení; písemné podání - sepsání žaloby) dle § 7 bodu 5, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) po 4 620 Kč a 2 režijní paušály dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 450 Kč, tj. 10 140 Kč, to vše zvýšeno o 21 % sazbu DPH (osvědčení o registraci plátce DPH doloženo), tj. o 2 129,40 Kč, celkem tedy 12 269,40 Kč. Výrokem II. soud uložil žalované povinnost nahradit žalobci tyto prokázané náklady soudního řízení, a to k rukám jeho zástupkyně, která je advokátkou (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů za použití § 64 s. ř. s.). Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 7 32 Ad 23/2025

Poučení

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 3. července 2026 JUDr. Ivona Šubrtová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.