32 Ad 26/2025

Rubrum

číslo jednací: 32 Ad 26/2025 - 81 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobkyně: Bc. M. K. zastoupená Mgr. Antonínem Krtičkou, advokátem se sídlem Nádražní 158, 549 31 Hronov proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 10. 2025, č. j. RN-xx, o invalidní důchod, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 16. 10. 2025, č. j. RN-xx, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 15 210 Kč, a to do deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 20. 5. 2025, č. j. xx (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“) podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. c) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“), snížila žalobkyni od 14. 6. 2025 invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého 2 32 Ad 26/2025 stupně ve výši 13 597 Kč měsíčně, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 2. 5. 2025 již není žalobkyně invalidní pro invaliditu třetího stupně, ale byla od 2. 5. 2025 shledána invalidní pro invaliditu druhého stupně (z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 55 %.)

2. Žalovaná rozhodnutím ze dne 16. 10. 2025, č. j. RN-xx (dále také jen „napadené rozhodnutí“) k námitkám žalobkyně změnila prvostupňové rozhodnutí tak, že snížila žalobkyni od 14. 11. 2025 invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 10 618 Kč měsíčně. Odůvodnila, že v námitkovém řízení opětovně posoudila invaliditu žalobkyně posudkem o invaliditě ze dne 9. 10. 2025 (dále jen „posudek IPZS II. instance“), dle jehož závěru je žalobkyně invalidní pro invaliditu prvního stupně (míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena ve výši 45 %).

II. Obsah žaloby

3. Žalobkyně s napadeným rozhodnutím nesouhlasí. Namítá nesprávné posouzení jejího zdravotního stavu, neboť lékařské posudky obou instancí pomíjejí její komplexní zdravotní stav, pro který byla opakovaně shledána invalidní ve třetím stupni. Uvedla, že jí byla dne 2. 2. 2011 diagnostikována akutní promyelocytární leukémie, která měla těžký průběh (oboustranný zánět plic s nutností plicní ventilace, ischemie myokardu se vznikem aneurysmatu na hrotě levé komory, perikarditida, trombóza žil dolních končetin). Léčba byla skončena v roce 2013, od té doby je toto onkologické onemocnění ve stavu navozené remise, ale i nadále je sledována ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. Těžký průběh léčby na ni zanechal trvalé následky.

4. V roce 2018 došlo k opakované trombóze žil dolních končetin, od té doby trpí chronickým otokem. V roce 2021 jí byl diagnostikován papilární mikrokarcinom štítné žlázy se třemi metastázemi do krčních uzlin. Od operace štítné žlázy je doživotně odkázána na substituční hormonální léčbu. Dle lékařských zpráv u tohoto onemocnění nebyl do dnešního dne nastolen stav remise, dle laboratorních výsledků u ní přetrvávají vyšší hladiny protilátek, které by měly být nulové. Namítla, že tento stav byl v posudku, na němž je založeno napadené rozhodnutí zcela ignorován. V únoru 2025 při kontrolním ultrazvukovém vyšetření srdce jí byl zjištěn trombus v hrotu levé srdeční komory, mírná dilatace srdeční komory se sníženou funkcí o 45-50 %. Z tohoto důvodu nyní trvale podstupuje antikoagulační terapii a s onemocněním srdce se léčí v Poradně srdečního selhávání IKEM Praha. Dále se od dětství léčí s astmatem s fixovanou lehkou obstrukcí.

5. Z uvedených skutečností je dle žalobkyně zřejmé, že její zdravotní stav se od posledního posouzení její pracovní schopnosti a nároku na invalidní důchod v roce 2023 nezlepšil, ale naopak došlo k jeho dalšímu zhoršení, kdy se k onkologické diagnóze přidala další závažná diagnóza. Ani onkologické onemocnění ani srdeční onemocnění v tuto chvíli nejsou z lékařského hlediska stabilizovaná nebo vyléčená, a jsou krom podstupované léčby provázena dalšími komplikacemi. V souvislosti s náročností léčby se u žalobkyně opakovaně objevil úzkostně depresivní syndrom, pro který je trvale léčena od roku 2020. Se všemi prodělanými zákroky a onemocněními souvisí i silné oslabení imunity a opakované užívání antibiotik. Dále uvedla, že trpí silným únavovým syndromem a špatnou tělesnou termoregulací. K žalobě přiložila relevantní odborné lékařské zprávy z roku 2025 (před datem vydání napadeného rozhodnutí). Za správnost vyhotovení: R. V. 3 32 Ad 26/2025 6. Posouzení svého zdravotního a míry poklesu pracovní schopnosti považuje za nesprávné. Navrhla proto, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení a přiznal jí náhradu nákladů řízení. Za správnost vyhotovení: R. V. 4 32 Ad 26/2025 III. Vyjádření žalované 7. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě zopakovala předmět řízení a na věc dopadající právní úpravu, setrvala na správnosti napadeného rozhodnutí. Uvedla, že v daném řízení bylo dalším posudkem lékaře IPZS ze dne 9. 10. 2025, vyhotoveným pro účely námitkového řízení prokázáno, že žalobkyně je invalidní pro invaliditu prvního stupně (míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena ve výši 45 %), uvedený posudek dle jejího názoru splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti. Napadené rozhodnutí dle žalované vychází z dostatečně objektivně zjištěného skutkového stavu a je v souladu se zákonem.

8. Navrhla k důkazu vyhotovení nového posudku u příslušné Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která opětovně posoudí zdravotní stav žalobkyně. Za daného stavu, kdy nebyla invalidita třetího stupně u žalobkyně prokázána, setrvala na napadeném rozhodnutí a navrhla zamítnutí žaloby.

IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu

9. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). O žalobě rozhodl bez jednání za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s. (za výslovného souhlasu žalobkyně a presumovaného souhlasu žalované).

10. V přezkumném řízení soud z dokumentace IPZS zjistil, že žalobkyně byla poživatelkou invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně od 28. 6. 2012 (pro akutní promyelocytární leukémii), se změnou stupně invalidity na první stupeň od 2. 9. 2015, se zánikem invalidity od 5. 8. 2020. Od 20. 12. 2021 byla opětovně poživatelkou invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně [pro papilární mikrokarcinom levého laloku štítné žlázy s metastázemi do krčních uzlin, míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena podle kapitoly II, oddílu A, položky 1e (70-80 %) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. na 70 %].

11. Při kontrolní lékařské prohlídce invalidity dne 2. 5. 2025 došlo ke snížení invalidity na druhý stupeň. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti stanovil lékař IPZS I. stupně papilární mikrokarcinom štítné žlázy, jedná se o zdravotní postižení uvedené v kapitole II (onkologie), oddílu A (zhoubné novotvary), položce 1c (středně těžké postižení) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně stanovil na horní hranici daného rozmezí (35-45 %), tj. na 45 %, kterou vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky zvýšil o 10 %, celkově tak činí 55 %. Dle uvedeného posouzení se jedná o invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zdp. Datum změny stupně invalidity stanovil dnem posouzení (2. 5. 2025). Na základě uvedeného posouzení bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, proti kterému podala žalobkyně námitky.

12. V rámci námitkového řízení byl zdravotní stav žalobkyně posouzen lékařem IPZS II. instance dne 9. 10. 2025 se závěrem, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je funkční reziduum po léčbě dvou maligních onemocnění, akutní promyelocytární leukémie a papilárního mikrokarcinomu štítné žlázy. Míru poklesu Za správnost vyhotovení: R. V. 5 32 Ad 26/2025 pracovní schopnosti stanovil lékař IPZS II. instance také podle kapitoly II, oddílu A, položky 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. na horní hranici 45 %, která se však ve smyslu § 3 a § 4 citované vyhlášky nemění. Odůvodnil, že maligní onemocnění je v dlouhodobé remisi po skončení onkologické léčby v roce 2013 nebo ve fázi určité stabilizace po ukončení onkologické léčby v roce 2023, kdy pro cévní a kardiální funkční následky je stav srovnán se středně těžkým postižením dle položky 1c, kapitoly II, oddílu A přílohy k cit. vyhlášce. Na základě echokardiografických nálezů byla stanovena horní hranice 45 %. Dle uvedeného posouzení se jedná o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zdp. Datum změny stupně invalidity stanovil dnem prvoinstančního posouzení, tedy dnem 2. 5. 2025. Dále uvedl, že posudkový závěr ze dne 2. 5. 2025 nelze potvrdit, neboť lékař IPZS v I. stupni nadhodnotil funkční dopad ostatních zdravotních postižení na pracovní schopnost žalobkyně a dopad na její schopnost využívat dosažené vzdělání a možnost rekvalifikace. Na základě uvedeného posouzení bylo vydáno napadené rozhodnutí.

13. V projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost občanů Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále také jen „posudková komise MPSV“ nebo „PK MPSV“), jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění.

14. Z těchto důvodů požádal krajský soud PK MPSV s pracovištěm v Hradci Králové o vypracování posudku o zdravotním stavu žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí, který byl vyhotoven po jednání komise konaném dne 7. 5. 2026. Posudková komise zasedala v řádném složení za účasti odborného lékaře z oboru interního lékařství a klinické onkologie, zdravotní stav žalobkyně hodnotila na podkladě spisové dokumentace IPZS obou instancí a odborných lékařských nálezů v nich obsažených, nálezů doložených k žalobě a na základě vlastních poznatků. Žalobkyně nebyla jednání posudkové komise přítomna.

15. Po vyhodnocení všech rozhodných podkladů a skutečností stanovila posudková komise MPSV za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti opakovanou léčbu pro maligní nádorové onemocnění, t.č. stav po léčbě pro papilární mikrokarcinom levého laloku štítné žlázy (2 ložiska) s metastázemi do krčních uzlin po totální thyreoidektomii (odstranění celé štítné žlázy) s resekcí uzlin vlevo 8. 11. 2021 a terapii radiojódem v 12/2021, po opakovaném podání radiojódu pro nejasný nález v lůžku po operaci štítné žlázy a nadklíčkové uzlině vlevo v 1/2023, bez UZ známek recidivy či meta krku, s uspokojivými výsledky a pokračujícím poklesem antiTG protilátek. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti stanovila podle kapitoly II, oddílu A, položky 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. na 45 %. Horní hranici daného procentního rozpětí (35-45 %) zvolila vzhledem k charakteru a průběhu základního onemocnění s přihlédnutím k tomu, že se u žalobkyně v rozmezí cca 10 let jednalo o další maligní nádorové onemocnění. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu zvýšila podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky míru poklesu pracovní schopnosti o 10 %, celkově tak činí 55 %. Dle uvedeného posouzení se jedná o invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zdp. Dále uvedla, že při tomto zdravotním postižení je žalobkyně schopna vykonávat výdělečnou činnost Za správnost vyhotovení: R. V. 6 32 Ad 26/2025 jen s podstatně nižšími nároky na tělesné schopnosti, v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Je schopna rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti.

16. PK MPSV v odůvodnění svého posudkového závěru uvedla, že žalobkyni byla v 2/2011 diagnostikována akutní promyelocytární leukémie, podstoupila indukční léčbu, kterou provázely komplikace, do 8/2013 podstoupila následnou udržovací léčbu. Od roku 2013 bylo dosaženo remise uvedeného onemocnění. V listopadu 2021 žalobkyně podstoupila odstranění štítné žlázy s resekcí uzlin vlevo pro papilární mikrokarcinom levého laloku štítné žlázy (2 ložiska) s metastázemi do krčních uzlin, v 12/2021 terapii radiojódem a v 1/2023 pro nejasný nález v lůžku po operaci štítné žlázy a nadklíčkové uzlině vlevo, v 1/2023 opakované podání radiojódu. Dále uvedla, že dle kontrolního endokrinologického vyšetření z 6/2025 a provedeného UZ bylo ošetřujícím lékařem uzavřeno, že se jedná o stav bez známek recidivy či metastatického postižení krku, jsou uspokojivé výsledky s pokračujícím poklesem antiTG protilátek. Onemocnění je dle posudkové komise t. č. stabilizováno, bez prokázaných známek přítomnosti nádorového onemocnění. U žalobkyně byly dále jako komplikace léčby zjištěny srdeční obtíže pro ischemické postižení srdečního hrotu, je sledována pro aneurysma hrotu s trombem, dle echokardiografie 9/2025 je popisována hraniční systolická funkce lehce dilatované LK, EF 50-55 %, malé aneurysma hrotu s organizovaným trombem bez embolizačního potenciálu, klinicky funkčně NYHA II. Léčba v roce 2011 byla komplikována ileofemorální trombózou vlevo, s recidivou v roce 2018 při graviditě, s rozvojem posttrombotického syndromu levé dolní končetiny. Vzhledem k odstranění štítné žlázy je nutná celoživotní substituční terapie.

17. Posudková komise uvedla, že vzhledem k dosavadnímu průběhu zdravotních obtíží, kdy u žalobkyně došlo k rozvoji dalšího onkologického onemocnění v rámci cca 10 let a s přihlédnutím k nejasnému nálezu v oblasti štítné žlázy s indikací k opětovnému přeléčení radiojódem a se zohledněním komplikací léčby, uvedený stav hodnotí jako středně těžké postižení na horní hranici daného procentního rozpětí. Dále odůvodnila, že onkologická léčba byla ukončena v lednu 2023 a žádná další neprobíhá. Nebyla doložena přítomnost nádorového onemocnění, nejednalo se o generalizované stádium, z funkčního hlediska nebyly doloženy těžké komplikace. V podkladové dokumentaci nebylo doloženy žádné nálezy, které by dle posudkových kritérií odpovídaly hodnocení rozhodujícího onemocnění dle kapitoly II, oddílu A, položky 1d nebo 1e přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., tedy jako těžké nebo zvlášť těžké postižení. Posudková komise uvedla, že při svém hodnocení přihlédla i k dalším zdravotním potížím, zejména sekundárním psychickým obtížím. PK MPSV uzavřela, že její posudek se od posudku lékaře IPZS I. instance ze dne 2. 5. 2025 neliší. Posudek vypracovaný v rámci námitkového řízení považovala posudková komise MPSV vzhledem k dosavadnímu průběhu zdravotních obtíží za podhodnocený, neboť žalobkyně potřebuje delší čas k rekonvalescenci a pozvolnější začleňování na pracovním trhu.

18. Žalobkyně po seznámení se s posudkem PK MPSV navrhla, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení a přiznal jí proti žalované náhradu nákladů řízení za 3 úkony právní služby a 3 režijní paušály.

19. Krajský soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem (§ 77 odst. 2 s. ř. s.) a po provedeném Za správnost vyhotovení: R. V. 7 32 Ad 26/2025 dokazování v návaznosti na příslušná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

20. Podle ustanovení § 39 odst. 1 zdp je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

21. V odstavci (2) cit. ustanovení je uvedeno, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

22. Podle § 39 odstavce 3 téhož zákona se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

23. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok (§ 26 zdp).

24. Podle ustanovení § 39 odst. 4 zdp se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

25. Procentní míry poklesu pracovní schopnosti jsou uvedeny v příloze k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje se posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity.

26. Podle ustanovení § 2 odst. 1 cit. vyhlášky je pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

27. Je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje Za správnost vyhotovení: R. V. 8 32 Ad 26/2025 takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (odst. 3 cit. ustanovení).

28. V § 3 citované vyhlášky se uvádí: (1) V případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. (2) V případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. (3) Zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti podle odstavců 1 a 2 nesmí v úhrnu převýšit 10 procentních bodů.

29. Podle § 56 odst. 1 písm. e) zdp zjistí-li se, že se změnily skutečnosti rozhodné pro výši důchodu nebo pro nárok na jeho výplatu, postupuje se obdobně podle ustanovení písmene b) nebo c).

30. Podle § 56 odst. 1 písm. b) citovaného zákona zjistí-li se, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, důchod se zvýší nebo přizná, a to ode dne od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží.

31. Podle ustanovení § 41 odst. 3 zdp se při změně stupně invalidity nově stanoví výše invalidního důchodu, a to ode dne, od něhož došlo ke změně stupně invalidity.

32. Rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na lékařském odborném posouzení. Posuzování míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou medicínskou a soud si o této otázce nemůže učinit úsudek sám, neboť nemá odborné medicínské znalosti (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2017, čj. 8 Ads 180/2016-50, všechna zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, čj. 6 Ads 11/2013-20, se uvádí: „Správní soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku), případně – namítal-li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise).“ 33.Podle konstantní soudní praxe jsou uznávány tři okruhy příčin, které mohou vést k přesvědčivému odůvodnění zániku nebo snížení stupně dříve uznané invalidity. Jedná se o posudkově významné zlepšení zdravotního stavu, stabilizaci zdravotního stavu spojenou s adaptací např. na poúrazovou situaci a tím i s obnovením výdělečné schopnosti ve stanoveném rozsahu, a dřívější posudkové nadhodnocení zdravotního stavu - tzv. posudkový omyl (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2003, č. j. 4 Ads 19/2003-48). Pro přesvědčivost posudkových závěrů je nezbytné, aby v posudku uváděný Za správnost vyhotovení: R. V. 9 32 Ad 26/2025 důvod zániku nebo snížení stupně invalidity byl zcela konkrétně a jednoznačně vysvětlen, neboť jen tak může soud získat potřebný skutkový základ pro správné právní posouzení věci.

34. Napadeným rozhodnutím došlo ke změně prvostupňového rozhodnutí (snížení invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod druhého stupně od 14. 6. 2025 z důvodu zjištěné míry poklesu pracovní schopnosti pouze o 55 %) - snížení invalidního důchodu třetího stupně na invalidní důchod prvního stupně od 14. 11. 2025 z důvodu zjištěné míry poklesu pracovní schopnosti pouze o 45 %. V řízení před krajským soudem bylo posudkem PK MPSV s pracovištěm v Hradci Králové ze dne 7. 5. 2026 prokázáno, že žalobkyně byla od 2. 5. 2025, tedy i k datu vydání napadeného rozhodnutí (16. 10. 2025) invalidní pro invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zdp, konečná míra poklesu pracovní schopnosti byla uvedeným posudkem stanovena ve výši 55 %.

35. Vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí zpřísnilo prvostupňové rozhodnutí dalším snížením stupně invalidity, které v soudním přezkumu neobstálo, je žalobní námitka nesprávného posouzení zdravotního stavu žalobkyně a konečné míry poklesu pracovní schopnosti důvodná. Soud proto své konečné rozhodnutí opírá o závěry posudku PK MPSV, který se liší od posouzení lékařem IPZS ve II. stupni, je však v souladu s posouzením lékaře IPZS v I. stupni. Posudek PK MPSV soud považuje za objektivní a přesvědčivý, tento plně dostál požadavkům vyjádřeným ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu, obsahuje analýzu zdravotního stavu žalobkyně, stanovení rozhodujícího zdravotního postižení na podkladě odborných lékařských nálezů a rovněž náležité odůvodnění posudkového závěru co do stanovení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, konečné míry poklesu pracovní schopnosti, stanovení stupně a data změny invalidity (viz výše). Posudková komise také odůvodnila, proč zdravotní stav již neodpovídá invaliditě třetího stupně (t. č. stabilizace zdravotního stavu).

36. Krajský soud poznamenává, že otázka invalidity žalobkyně byla posuzována k datu vydání napadeného rozhodnutí (16. 10. 2025), a proto případné zhoršení zdravotního stavu a z toho vyplývající skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti nároku na vyšší stupeň invalidity, ke kterým by došlo po tomto datu (tj. na základě nových lékařských zpráv), je možné řešit pouze na základě nové žádosti.

37. Vzhledem ke shora uvedenému je zřejmé, že v řízení před žalovanou došlo k vadám, pro které krajskému soudu nezbylo, než zrušit žalobou napadené rozhodnutí pro vady řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť soud zjistil skutkový stav věci odlišně od žalované v námitkovém řízení. Současně soud vrací věc žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.), v němž žalovaná bude vycházet z výsledků zjištěných krajským soudem, tedy, že žalobkyně byla ode dne 2. 5. 2025 invalidní pro invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zdp. Žalovaná žalobkyni obnoví výplatu invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně a současně rozhodne o doplatku invalidního důchodu za dobu od jeho snížení do opětovného obnovení.

38. Právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

V. Náklady řízení

39.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, Za správnost vyhotovení: R. V. 10 32 Ad 26/2025 které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byla úspěšná žalobkyně, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Ty sestávají z nákladů za právní zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení, 2 x písemné podání - sepis žaloby, závěrečný návrh ve věci samé] dle § 7 bodu 5, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) po 4 620 Kč, 3 režijní paušály dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 450 Kč, celkem tedy 15 210 Kč. Výrokem II. soud uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni tyto prokázané náklady soudního řízení, a to k rukám jejího zástupce, který je advokátem (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů za použití § 64 s. ř. s.).

Poučení

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 12. června 2026 JUDr. Ivona Šubrtová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: R. V.