32 Ad 28/2025

Rubrum

číslo jednací: 32 Ad 28/2025 - 37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobce: M. P. zastoupený JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M. advokátem se sídlem Mánesova 48, 120 00 Praha 7 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2025, č.j. MPSV-2025/214793-918, ve věci příspěvku na péči, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Hradci Králové, ze dne 26. 2. 2024, č. j. 1400/2024/NME (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), bylo rozhodnuto o snížení příspěvku na péči z 19 200 Kč na 12 800 Kč měsíčně od března 2024 na základě snížení stupně závislosti žalobce ze stupně IV (úplná závislost) na stupeň III (těžká závislost) s odkazem na zjištění učiněná při sociálním šetření ze dne 3. 1. 2024 a na závěry posudkového lékaře Institutu pro posuzování zdravotního stavu v Náchodě (dále jen 2 32 Ad 28/2025 „IPZS“) ze dne 6. 2. 2024. Dle uvedeného posouzení žalobce vzhledem k jeho zdravotnímu stavu potřeboval pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveného stupně závislosti podle § 8 odst. 2 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“), tj. ve stupni III (těžká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce není schopen samostatně zvládat těchto osm základních životních potřeb: a) mobilita, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím obecné zmocněnkyně odvolání.

2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 8. 2024, č. j. MPSV-2024/174494-918, odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil s odkazem na v odvolacím řízení vyhotovený posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové (dále jen „PK MPSV“) ze dne 16. 7. 2024, která ve shodě se závěry posudku lékaře IPZS dospěla k závěru, že žalobce není schopen bez pomoci jiné osoby samostatně zvládat osm základních životních potřeb (mobilitu, stravování, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby, péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost), a je tak závislý na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III dle § 8 odst. 2 písm. c) zákona o sociálních službách. Uvedené rozhodnutí zrušil krajský soud rozsudkem ze dne 30. 4. 2025, č. j. 32 Ad 13/2024- 41. Žalovaný následně opětovně rozhodl na základě doplněného posudku PK MPSV ze dne 23. 9. 2025, že žalobce je závislý na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III.

II. Shrnutí žalobní argumentace

3. Dle žalobce je napadené rozhodnutí nezákonné. Žalovaný nedoplnil a přesvědčivě neodůvodnil, zda žalobce je či není schopen zvládat základní životní potřebu komunikace, zejména dílčí aktivitu vytvářet rukou psanou krátkou zprávu. Dále se žalovaný nevypořádal se skutečností, že v předchozím období potřeba komunikace byla uznána jako nezvládnutá.

4. Napadené rozhodnutí trpí totožnou vadou jako rozhodnutí předchozí. Žalovaný neprovedl posouzení jemné motoriky rukou ani neověřil psaní přímo před posudkovým orgánem, ačkoli k tomu byl soudem vyzván. Napadené rozhodnutí tak vychází z neúplného, nepřesvědčivého a svévolného posudku, který nereflektuje obsah lékařské zprávy MUDr. B.

5. Žalovaný chybně ztotožňuje schopnost napsat krátkou psanou zprávu se schopností se podepsat. Podpis je zpravidla krátký, v běžných životních situacích často používaný, a tedy dobře nacvičený úkon, který současně nemusí být příliš dobře čitelný. Oproti tomu napsání krátké zprávy rukou vyžaduje jiné, pokročilejší motorické schopnosti a vyšší požadavky na čitelnost (judikováno např. v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2025, č. j. 58 Ad 34/2024-28).

6. Nové rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a současně vydané v rozporu se závazným právním názorem soudu, což samo o sobě zakládá důvod ke zrušení.

7. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 3 32 Ad 28/2025 III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že si vyžádal podrobnější posouzení k potřebě komunikace, zejména schopnosti žalobce vytvářet krátkou rukou psanou zprávu, a vysvětlení změny v posouzení této potřeby. PK MPSV se proto touto otázkou v doplňujícím posudku detailně zabývala. Nově zohlednila neurologický nález ze dne 25. 3. 2025, který podrobně popisuje funkce horních končetin žalobce. Dle uvedeného nálezu je žalobce schopen řídit osobní automobil s úpravou řízení pro kvadruparetika. Objektivně je na horních končetinách uvedeno oslabení akromotoriky, včetně oslabené špetky, dukce prstů, diskrétní oslabení extenze a flexe zápěstí, oslabené extenze v lokti vlevo, ostatní pohyby horních končetin v normě. Oproti tomu zpráva MUDr. B. ze dne 13. 3. 2024 neuvádí žádný objektivní popis zdravotního stavu ani žádné měřitelné hodnoty vyšetření.

9. PK MPSV tak zhodnotila, že funkce horních končetin žalobce nejsou ztracené ani zvlášť těžce postižené. Žalobce má zachovalou schopnost se podepsat psacím, vizuálně obdobným a čitelným rukopisem. S ohledem na objektivní lékařské nálezy a opakované podepisování žalobce do spisu v uvedené kvalitě komise neshledala takovou míru postižení, která by neumožňovala žalobci napsat krátký několikaslovný text.

10. Pokud jde o vývoj v posouzení potřeby komunikace, proč v předchozím posouzení byla tato potřeba uznána jako nezvládnutá, důvodem je, že původní posouzení bylo zpracováno velmi krátce (4 měsíce) po těžkém úrazu páteře. Toto posouzení bylo časově omezeno právě z důvodu předpokladu stabilizace a zlepšení stavu při rehabilitaci. Schopnost písemné komunikace je u žalobce sice omezená, nicméně zachována v přijatelném standardu krátké rukou psané zprávy.

11. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Posouzení věci krajským soudem

12.Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). O žalobě rozhodl bez jednání, neboť s tím oba účastníci řízení souhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Skutkový stav věci 13.Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné z hlediska předmětu řízení.

14. Správní orgán prvního stupně dne 2. 1. 2024 zahájil z moci úřední správní řízení ve věci posouzení nároku žalobce na dávku příspěvek na péči, neboť dne 31. 1. 2024 skončila platnost původního posudku. Dne 3. 1. 2024 vyhotovila sociální pracovnice správního orgánu prvního stupně záznam ze sociálního šetření pro účely řízení o příspěvku na péči. V něm je k základní životní potřebě komunikace uvedeno: „Pomoc si mobilním telefonem zavolá. Podpis zvládne. Otázkám rozuměl a odpovídal adekvátně.“ 15.Dne 6. 2. 2024 vyhotovil lékař Institutu posuzování zdravotního stavu posudek o zdravotním stavu žalobce – posouzení stupně závislosti, kterým zjistil u žalobce osm nezvládaných základních životních potřeb: a) mobilita, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 4 32 Ad 28/2025 aktivity, j) péče o domácnost. Dle uvedeného posouzení se žalobce považuje podle § 8 odst. 2 písm. c) zákona o sociálních službách za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost). Za datum vzniku stupně závislosti III označil lékař IPZS den 1. 2. 2024. Na základě uvedeného posudku správní orgán prvního stupně vydal dne 26. 2. 2024 rozhodnutí, kterým od března 2024 snížil žalobci příspěvek na péči z 19 200 Kč na 12 800 Kč měsíčně, neboť u něj byla shledána neschopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat toliko osm základních životních potřeb ve smyslu ust. § 8 odst. 2 písm. c) zákona o sociálních službách.

16. Žalobce podal dne 13. 3. 2024 proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, ve kterém argumentoval tím, že písemná komunikace je pro něj nemožná. Tužku, papír, napsání dopisu a vyplnění formuláře za něj zařizuje pečující osoba. Ovládání komunikačních prostředků a přijímání hovorů probíhá tak, že pečující osoba postaví telefon před žalobce a dá jej na hlasitý odposlech, stejně tak pečující osoba zajišťuje nabíjení telefonu. Pečující osoba asistuje žalobci při psaní na počítači a psaní e-mailů, žalobce přes zkroucení rukou nevidí na klávesnici. Žalobce v odvolání namítá, že má poškozené ruce, neovládá jemnou motoriku, nezvládne si chystat léky. Žalobce v odvolání navrhl, aby mu byl přiznán IV. stupeň závislosti na základě přehodnocení jeho zdravotního stavu. Žádal, aby ho odvolací posudková komise přizvala k osobnímu vyšetření. Přílohu odvolání tvořily fotografie rukou žalobce a vyjádření jeho všeobecného praktického lékaře MUDr. B. ze dne 13. 3. 2024.

17. Žalovaný za účelem zjištění stupně závislosti žalobce požádal PK MPSV v Hradci Králové o přezkoumání posouzení stupně závislosti a vypracování posudku. Dle uvedeného posudku PK MPSV ze dne 16. 7. 2024 žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby a není schopen zvládat osm základních životních potřeb: a) mobilita, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost, což odpovídá III. stupni závislosti.

18. Na podkladě posudku PK MPSV žalovaný vydal dne 5. 8. 2024 rozhodnutí č. j. MPSV- 2024/174494-918, kterým bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno a odvolání žalobce zamítnuto. Po zrušení tohoto rozhodnutí krajským soudem žalovaný rozhodl opětovně, a to na základě posudku PK MPSV ze dne 23. 9. 2025. PK MPSV nově pracovala s neurologickým nálezem MUDr. Š. ze dne 11. 3. 2025. Neurologické vyšetření žalobce bylo podkladem pro posouzení jeho způsobilosti k řízení motorových vozidel. Právní závěry 19.Po provedeném přezkumném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

20. Při posouzení věci soud vycházel z následujících rozhodných skutečností, platné právní úpravy a učiněných právních závěrů.

21. Podmínky nároku na příspěvek na péči vycházejí z § 7 zákona o sociálních službách. Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby a nárok na něj mají osoby uvedené v § 4 odst. 1 tohoto zákona, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu podle stupně závislosti dle § 8 zákona o sociálních službách, pokud jim tuto pomoc poskytuje např. osoba blízká. Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 5 32 Ad 28/2025 22. Osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby [písm. a)], stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb [písm. b)], stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb [písm. c)], stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb [písm. d)], a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby (§ 8 odst. 2 zákona o sociálních službách).

23. Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat základní životní potřeby vyjmenované v § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách. Při hodnocení schopností zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (odst. 4 téhož ustanovení). Aby byla v příslušné základní životní potřebě uznána závislost, musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu (odst. 5 téhož ustanovení). Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.

24. Podle § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách se při posuzování stupně závislosti hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost.

25. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, v platném znění (dále také „prováděcí vyhláška“), na niž odkazuje § 9 odst. 6 zákona o sociálních službách.

26. Z § 1 prováděcí vyhlášky vyplývá, že schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro jednotlivé základní životní potřeby vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce (odst. 1 citovaného ustanovení). Při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se hodnotí tělesné struktury a tělesné funkce duševní, mentální, smyslové, oběhové, dechové, hematologické, imunologické, endokrinologické, metabolické, zažívací, vylučovací, neuromuskuloskeletální, včetně hrubé a jemné motoriky, a funkce hlasu, řeči a kůže, a to ve vztahu k rozsahu a tíži poruchy funkčních schopností (odst. 3 citovaného ustanovení).

27. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Tím se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 6 32 Ad 28/2025 způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby (§ 1 odst. 4 prováděcí vyhlášky).

28. Při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby je nutné posoudit, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby, a přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení (§ 2 odst. 1 prováděcí vyhlášky).

29. Pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k prováděcí vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (§ 2a prováděcí vyhlášky).

30. Rovněž Nejvyšší správní soud upozornil na stanovené pravidlo, a zejména na povinnost řádného odůvodnění odchylného závěru. V rozsudku ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 50/2013 - 32, zdůraznil, že: „Pro hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby za účelem zjištění stupně závislosti osoby je v rámci aplikace posudkových kritérií stanovených v § 1 až § 2c vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění účinném od 1. 1. 2012 rozhodné nesplnění byť jen jedné z aktivit, které jsou pro schopnost zvládat určitou základní životní potřebu vymezeny v příloze k této vyhlášce, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pokud z podkladů lékařského posudku vyplývá, že posuzovaný některou z aktivit nutných pro celkové zvládnutí určité životní potřeby sám a bez pomoci jiné osoby nezvládá, a orgány lékařské posudkové služby přesto takovou základní životní potřebu považují za zvládanou, je jejich povinností tento závěr dostatečně a přesvědčivě odůvodnit.” 31.Příloha č. 1 prováděcí vyhlášky vymezuje schopnosti zvládat základní životní potřeby (viz též § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách). Pod písm. c) komunikace, se za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu považuje stav, kdy osoba je schopna: vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, vytvářet rukou psanou krátkou zprávu, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky.

32. Podle § 25 zákona o sociálních službách (1) Krajská pobočka Úřadu práce provádí pro účely posuzování stupně závislosti podle odstavce 3 sociální šetření, při kterém se zjišťuje schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí. Sociální šetření podle věty první provádí příslušná krajská pobočka Úřadu práce také v průběhu hospitalizace osoby ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče, jestliže je této osobě poskytována u jednoho nebo postupně u více poskytovatelů zdravotních služeb následná nebo dlouhodobá lůžková péče pro tutéž nemoc nebo úraz trvající nepřetržitě déle než 60 dnů; podmínkou je, že tato skutečnost byla oznámena a doložena podle § 21 odst. 1 písm. e). Sociální šetření provádí sociální pracovník. O provedeném sociálním šetření vyhotovuje sociální pracovník písemný záznam, který na požádání předkládá posuzované osobě. (2) Krajská pobočka Úřadu práce zašle příslušné okresní správě sociálního zabezpečení žádost o posouzení stupně závislosti osoby; součástí této žádosti je písemný záznam o sociálním Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 7 32 Ad 28/2025 šetření a kopie žádosti osoby o příspěvek. (3) Při posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, popřípadě také z vyšetření dětského klinického psychologa v případě pervazivních vývojových poruch, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. (4) Okresní správa sociálního zabezpečení zašle příslušné krajské pobočce Úřadu práce stejnopis posudku vydaného podle zvláštního právního předpisu s uvedením základních životních potřeb, které osoba není schopna zvládat, a dále s uvedením, zda jde o osobu s úplnou nebo praktickou hluchotou nebo hluchoslepou, jestliže tato osoba nezvládá základní životní potřeby v oblasti orientace. Toto posouzení je součástí rozhodnutí o přiznání či zamítnutí příspěvku, které obdrží žadatel. (5) Krajská pobočka Úřadu práce provádí sociální šetření také, pokud o to Institut posuzování zdravotního stavu požádá v případech, kdy provádí kontrolu původního posouzení zdravotního stavu osoby.

33. Krajský soud zdůrazňuje, že zdravotní stav osoby posuzuje pro účely odvolacího správního řízení, jehož předmětem je příspěvek na péči, posudková komise zřízená žalovaným na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Stěžejním důkazem v tomto řízení je tak lékařský posudek PK MPSV, na který je kladen požadavek úplnosti a přesvědčivosti (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, čj. 4 Ads 57/2009-53, všechna zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz).

34. Po provedeném přezkumu má krajský soud za to, že posudek PK MPSV těmto požadavkům dostál.

35. Žalobce ve svém odvolání, i v žalobě namítal, že nadále bez pomoci jiné osoby samostatně nezvládá základní životní potřebu - komunikaci. Namítal, že zejména není schopen vytvářet rukou psanou krátkou zprávu dle přílohy č. 1 prováděcí vyhlášky, ohledně čehož dokládal i lékařskou zprávu všeobecného praktického lékaře MUDr. B. ze dne 13. 3. 2024.

36. Krajský soud zrušil původní rozhodnutí žalovaného pro nepřezkoumatelnost z důvodu, že se PK MPSV ve svém posudku ze dne 16. 7. 2024 ke zprávě všeobecného praktického lékaře MUDr. B. ze dne 13. 3. 2024 vyjádřila pouze tak, že se nejedná o odborný lékařský nález a že všeobecný praktický lékař nemá posudkovou atestaci, ale s obsahem zprávy se nijak nevypořádala. Stejně tak se nevypořádala s odůvodněním změny v uznání potřeby komunikace za zvládnutou oproti předchozímu hodnocení. Krajský soud tak konstatoval, že bylo na místě objasnit, v čem je nález nesprávný, a to odborným vyšetřením žalobce, které by bylo podkladem pro zhodnocení, zda je daná potřeba žalobcem zvládnuta.

37. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti spočívá v tom, aby se posudková komise vypořádala především s těmi rozhodujícími skutečnostmi, které odvolatel namítá, a aby své závěry náležitě zdůvodnila (k testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku srov. konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudky ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 Ads 57/2009-53, ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 Ads 158/2012 - 24, ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 Ads 12/2013 - 22, rozsudek ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 Ads 25/2013 - 26). V souladu s § 2a vyhlášky přitom posudková komise musí posoudit zvládnutí dané životní potřeby skrze dílčí aktivity vymezené pro jednotlivé potřeby v příloze č. 1 vyhlášky, jak bylo shora zdůrazněno. Nezvládnutí, byť jen jedné z vymezených aktivit, znamená nezvládnutí dané životní potřeby (§ 2a vyhlášky). Jestliže na Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 8 32 Ad 28/2025 základě podkladů lékařského posudku lze konstatovat, že posuzovaný některou z aktivit nutných pro celkové zvládnutí určité životní potřeby sám a bez pomoci jiné osoby nezvládá a posudková komise dospěje k závěru, že tato životní potřeba je i přesto zvládána, musí tento závěr dostatečně a přesvědčivě zdůvodnit (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 50/2013-32).

38. Žalovaný předložil věc k doplnění PK MPSV, která na základě výsledků neurologického vyšetření odůvodnila svůj posudkový závěr týkající se neuznané potřeby komunikace ve vztahu, k níž shledal krajský soud předchozí rozhodnutí nepřezkoumatelné. Krajský soud vyhodnotil nynější odůvodnění jako přezkoumatelné a v souladu s požadavkem přesvědčivosti a úplnosti posudku.

39. Žalovaný nezaměnil schopnost podpisu se schopností napsat rukou krátkou zprávu. Čitelný a stabilní podpis představuje konkrétní objektivní indicii zachované grafomotorické schopnosti. Tu dále podporuje zjištění, že po neurologickém vyšetření bylo žalobci umožněno řídit motorové vozidlo upravené pro osoby s těžkým tělesným postižením. Jestliže žalobce zvládá obsluhu takto upraveného vozidla, svědčí to o zachované koordinaci a účelné funkci horních končetin v rozsahu, který je slučitelný i se schopností napsat rukou krátké sdělení, tj. nikoli rozsáhlejší text, ale několik slov v běžném rozsahu této dílčí aktivity. Ačkoli tedy čitelný podpis sám o sobě ještě automaticky neznamená schopnost vytvořit rukou psanou krátkou zprávu, jde o významný podpůrný ukazatel zachované schopnosti psaného grafického projevu. Ve spojení se zjištěním, že žalobce je podle neurologického vyšetření schopen řídit speciálně upravené vozidlo pro kvadruparetiky, je dostatečně vysvětlen závěr, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nevede u žalobce k takové poruše funkčních schopností horních končetin, která by mu bránila napsat rukou krátké sdělení v přijatelném standardu.

40. Soud současně připomíná, že posouzení funkčních schopností žalobce a jejich dopadu do jednotlivých základních životních potřeb je otázkou odborně medicínskou. Soud není medicínským odborníkem a není oprávněn nahrazovat odborné závěry posudkových orgánů vlastní úvahou ani je sám medicínsky přehodnocovat. Jeho úkolem je přezkoumat, zda posudkový závěr, z něhož žalovaný vyšel, je úplný, jednoznačný, přesvědčivý a zda se vypořádává se všemi rozhodnými skutečnostmi a námitkami žalobce (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2023, č. j. 7 Ads 330/2021-49).

41. Krajský soud dále neshledal důvodnou námitku, že žalovaný neosvětlil důvod, proč došlo ke změně ve vyhodnocení zvládnutí potřeby komunikace. Byť se žalovaný výslovně nevypořádal s odůvodněním, proč v předchozím období byla potřeba komunikace uznána jako nezvládnutá, krajský soud se přiklonil k závěru, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí ve spojení s doplněným posudkem PK MPSV implicitně vyplývá, proč bylo nově přistoupeno k odlišnému hodnocení potřeby komunikace. Rušení rozhodnutí jen proto, že žalovaný tuto skutečnost nevyjádřil samostatnou explicitní větou, krajský soud považuje za nepřípustně formalistické (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2007, č. j. 8 As 19/2005-122).

42. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 9 32 Ad 28/2025 V. Náklady řízení 43. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný náhradu nákladů nenárokoval a z obsahu správního spisu nevyplývá, že by mu v průběhu řízení před krajským soudem nějaké náklady vznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 17. června 2026 JUDr. Ivona Šubrtová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.