32 Ad 6/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobkyně J. O., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, pracoviště Hradec Králové, Slezská 839, 502 00 Hradec Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 22. 2. 2016, č. j. 7358043253/46091-KRM, o invalidní důchod, t a k t o :

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhá přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 22. 2. 2016, jímž žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí žalované ze dne 10. 12. 2015, č. j. 735 804 3253, kterým žalobkyni odňala od 22. 1. 2016 invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zdp), s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Náchod ze dne 24. 11. 2015 (dále jen OSSZ) již není žalobkyně invalidní. Dle uvedeného posudku poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pracovní schopnost žalobkyně pouze o 20% a nadále nesplňuje podmínku invalidity podle § 39 odst. 1 zdp, tj. pokles pracovní schopnosti nejméně o 35%. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 22. 2. 2016 žalovaná uvedla, že přezkoumala napadené rozhodnutí v celém rozsahu včetně uplatněných námitek a odkázala na vypracovaný nový posudek o invaliditě ze dne 3. 2. 2016, dle něhož žalobkyně není invalidní dle § 39 odst. 1 zdp. Konečná míra poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla tímto posudkem o invaliditě stanovena rovněž ve výši 20%. Žalovaná vyjmenovala rozhodující odborné lékařské nálezy, z nichž v rámci námitkového řízení vycházela a v diagnostickém souhrnu uvedla, že u žalobkyně byla zjištěna tato onemocnění: protrahovaná porucha přizpůsobení v zátěžové situaci s anxiózně depresivní symptomatologií, emoční labilitou, vegetativní symptomatologií a sníženou frustrační tolerancí (dle psychiatrických a psychologických nálezů není výrazné omezení pracovní výkonnosti při reaktivní poruše), opakované herpetické infekty, stav po artroskopické revizi pravého kolenního kloubu pro lézi mediálního menisku v roce 2012. Žalovaná odůvodnila, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V (duševní poruchy a poruchy chování), položce 5b (poruchy neurotické, vyvolané stresem a psychosomatické poruchy – lehké postižení) přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů, pro které se stanovuje procentní rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 10-20%. Lékař České správy sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) stanovil míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně pro dlouhodobost psychických problémů kolísavé intenzity v souvislosti s intenzitou zátěžových situací na horní hranici procentního rozmezí, tj. ve výši 20 %, která se ve smyslu § 3 citované vyhlášky nezvyšuje. Žalovaná k vzneseným námitkám žalobkyně uvedla, že rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je psychiatrické onemocnění, a to protrahovaná porucha přizpůsobení, která vznikla v zátěžové situaci, se zhoršením na základě soudních řízení při problémech v rodině. Stav se zhoršil v roce 2014. Žalobkyně se léčila na psychiatrii, přičemž podle psychiatrických a psychologických nálezů (ze dne 30. 9. 2015) nebylo shledáno výrazné omezení pracovní výkonnosti při reaktivní poruše a ve srovnání s rokem 2014 došlo ke zlepšení a stabilizaci zdravotního stavu na příslušné farmako a psycho terapii. V podané žalobě žalobkyně stejně jako v námitkách brojila proti posudkovému závěru o posouzení svého zdravotního stavu a odnětí invalidního důchodu. Zopakovala, že svou práci, kterou vykonávala 14 let, nemůže vykonávat bez vážného ohrožení svého zdraví. Její práce vyžaduje i řízení motorového vozidla a práci v terénu s klienty, čehož není schopna nejen na plný, ale ani na poloviční pracovní úvazek. Její psychiatrička Č. se touto skutečností vůbec nezabývala. Žalobkyně nebyla s její lékařskou péčí po dvou letech léčení spokojena, a proto si našla nového psychiatra, K. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že její pracovní schopnost poklesla nejméně o 50%. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). O žalobě rozhodl při jednání. Soud jednal v nepřítomnosti žalované, která se z jednání řádně předem omluvila (§ 49 odst. 3 s. ř. s.). Z lékařské dokumentace OSSZ Náchod, posudku o invaliditě ze dne 24. 11. 2015, krajský soud zjistil, že zdravotní stav žalobkyně byl posouzen v rámci plánované kontrolní lékařské prohlídky. Žalobkyně byla poživatelkou invalidního důchodu I. stupně ode dne 8. 10. 2014. V diagnostickém souhrnu jsou uvedena onemocnění žalobkyně jako výše. Lékař OSSZ uvedl, že rozhodujícím onemocněním žalobkyně je protrahovaná porucha přizpůsobení s anxiózně depresivní symptomatologií. Podle poslední psychiatrické kontroly se z psychiatrického hlediska nejedná o výraznější omezení pracovní výkonnosti při reaktivní poruše. Zdravotní postižení hodnotí jako lehké, neodpovídající žádnému stupni invalidity. Lékař OSSZ označil za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 5b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které stanovil míru poklesu pracovní schopnosti na 20%, která se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. V záznamu o jednání ČSSZ – Lékařské posudkové služby, pracoviště pro námitkové řízení Hradec Králové ze dne 3. 2. 2015 (nový posudek o invaliditě) jsou uvedeny podklady pro posouzení zdravotního stavu žalobkyně, diagnostický souhrn onemocnění žalobkyně (zjištěn ve shodě s lékařem OSSZ) a výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. Dle učiněného závěru není žalobkyně invalidní dle ustanovení § 39 odst. 1 zdp. Posudkové zhodnocení je popsáno výše. V projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále také jen PK MPSV nebo PK), jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Z těchto důvodů krajský soud požádal PK MPSV v Hradci Králové o vypracování posudku o zdravotním stavu žalobkyně. Posudek byl vyhotoven po jednání konaném dne 26. 8. 2016 v přítomnosti žalobkyně. Komise zasedala v řádném složení za účasti odborné lékařky z oboru psychiatrie, zdravotní stav žalobkyně hodnotila na podkladě spisové dokumentace OSSZ, spisové dokumentace ČSSZ - Lékařské posudkové služby, pracoviště pro námitkové řízení Hradec Králové a odborných lékařských nálezů v nich obsažených a na podkladě zdravotnické dokumentace od ošetřující praktické lékařky M., dále si vyžádala zdravotní dokumentaci žalobkyně z psychiatrické ambulance K.. Po vyhodnocení rozhodujících lékařských nálezů, které jsou v posudku citovány a popsány, stanovila PK za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí úzkostně depresivní reaktivitu v rámci poruchy přizpůsobení u disponované osobnosti. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti stanovila ve shodě s předchozími posudkovými orgány podle v kapitoly V, položky 5b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve výši 20%. Horní hranici zvolila vzhledem ke kolísajícím obtížím. Pro užití § 3 citované vyhlášky PK nezjistila další posudkově významné skutečnosti. V posudkovém zhodnocení PK zrekapitulovala závěry lékaře OSSZ i lékaře ČSSZ, který se vypořádal s námitkami žalobkyně a po provedeném posouzení dospěl k závěru, že žalobkyně v námitkách udává závažnější zdravotní potíže, než popisují doložené odborné lékařské nálezy. PK dále odůvodnila, že na základě nálezů z vyžádané zdravotní dokumentace od psychiatra K., k němuž žalobkyně přešla do léčení v roce 2016, je zdravotní stav žalobkyně stabilizovaný. I podle nálezů od 15. 3. 2016 do 19. 7. 2016 byla žalobkyně plně orientovaná, emočně přiměřená, bez poruch vnímání či myšlení. Přetrvávající obtíže proto zhodnotila jako pouze lehké postižení. V pracovní rekomandaci PK uvedla, že žalobkyně je schopna vykonávat dosavadní zaměstnání v plném rozsahu. V posudkovém výroku uvedla, že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 zdp, neboť nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%. Při jednání soudu žalobkyně zopakovala své žalobní námitky a navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Náklady řízení nežádala. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem (§ 77 odst. 2 s. ř. s.) a po provedeném dokazování v návaznosti na příslušná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba n e n í d ů v o d n á. Podle ustanovení § 38 zdp má pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu. Podle ustanovení § 39 odst. 1 zdp je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. V odstavci (2) cit. ustanovení je uvedeno, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Procentní míry poklesu pracovní schopnosti jsou uvedeny v příloze k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Podle ustanovení § 2 odst. 1 cit. vyhlášky č. 359/2009 Sb. je pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (odst. 3 cit. ustanovení). V § 3 citované vyhlášky se uvádí: (1) V případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. (2) V případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. (3) Zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti podle odstavců 1 a 2 nesmí v úhrnu převýšit 10 procentních bodů. V § 4 citované vyhlášky se uvádí: (1) V případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce nemá vliv, popřípadě má jen nepodstatný vliv na schopnost pojištěnce využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti a v důsledku toho je pokles pracovní schopnosti pojištěnce menší, než odpovídá dolní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto dolní hranici snížit až o 10 procentních bodů. (2) V případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce je stabilizovaný nebo pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení a v důsledku toho je pokles pracovní schopnosti pojištěnce menší, než odpovídá dolní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto dolní hranici snížit až o 10 procentních bodů. (3) Snížení dolní hranice míry poklesu pracovní schopnosti podle odstavců 1 a 2 nesmí v úhrnu převýšit 10 procentních bodů. Podle § 56 odst. 1 písm. a) zdp se odejme invalidní důchod nebo se zastaví jeho výplata, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen, zjistí-li se, že nárok na důchod nebo jeho výplatu zanikl. Rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na lékařském odborném posouzení. Soud, který sám nemá odborné medicínské znalosti, vycházel při hodnocení důkazů z provedených odborných lékařských posouzení zdravotního stavu žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí. Všechny posudkové orgány se shodly v posudkovém hodnocení a závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla žalobkyně invalidní dle § 39 odst. 1 zdp. Soud své konečné rozhodnutí opírá o jejich shodné závěry, co do zjištění této skutečnosti a zejména pak o závěry posudku PK MPSV v Hradci Králové ze dne 26. 8. 2016, který považuje za objektivní a přesvědčivý. PK si pro své posouzení vyžádala i zdravotní dokumentaci od nového psychiatra žalobkyně (k její žalobní námitce, že změnila psychiatra), zdravotní stav žalobkyně byl posouzen jako stabilizovaný. Soud nemá žádný důvod zpochybňovat učiněné odborně medicínské závěry. Na tomto místě si soud dovoluje přiměřeně odkázat na již ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 7. 8. 2003, č.j. 3 Ads 7/2003-42, dostupný na www.nssoud.cz, v němž se uvádí: „Důvodem zániku plné invalidity nemusí být vždy jen zlepšení zdravotního stavu, ale i stabilizace zdravotního stavu, neboť sama stabilizace dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu spojená s adaptací člověka na situaci vyvolanou například zdravotním postižením může vést k obnovení pracovní schopnosti ve vymezeném rozsahu (§ 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění).“ Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č.j. 3 Ads 45/2008-46 „při odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je posudková komise MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy byla dávka přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě skutkového omylu“. Uvedenou judikaturu lze aplikovat i v projednávaném případě. Žalobkyni byl přiznán invalidní důchod prvního stupně od října 2014 poté, co v důsledku konfliktních a zátěžových situací v rodině (vleklá soudní řízení s bývalým manželem v péči o syna) byla pro zhoršení psychického stavu v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Tehdy byla psychická porucha středně těžká. V rámci plánované kontrolní lékařské prohlídky po roce (24. 11. 2015), lékař OSSZ konstatoval, že po příslušné farmako a psychoterapii došlo ke stabilizaci zdravotního stavu a zlepšení, které již pro žalobkyni nepředstavuje výraznější omezení pracovní výkonnosti při reaktivní poruše. Uvedený závěr byl potvrzen jak lékařem ČSSZ, tak i posudkovou komisí MPSV. Žalobkyní opakovaně uváděný laický názor o nesprávném hodnocení její zdravotního stavu nemůže obstát oproti odbornému medicínskému závěru. Ostatně ani soud není oprávněn sám si učinit úsudek o závažnosti zdravotního stavu a vychází při svém rozhodování z čistě odborně medicínských závěrů, které v posuzovaném případě byly shodné a náležitě odůvodněné. Soud dodává, že nechce nikterak zlehčovat žalobkyní popsané zdravotní potíže, je však nucen konstatovat, že subjektivní potíže a stesky, pokud nebudou doloženy odpovídajícími objektivními lékařskými nálezy (ve smyslu zhoršení zdravotního stavu), nemohou být samy o sobě podkladem pro přiznání resp. ponechání invalidního důchodu. Je namístě zdůraznit, že otázka invalidity žalobkyně byla řešena v souladu s ust. § 75 odst. l s. ř. s. k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované (22. 2. 2016), a proto případné zhoršení zdravotního stavu a z toho vyplývající skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti nároku na tuto dávku, ke kterým by došlo po tomto datu, je možné řešit pouze na základě nové žádosti podané u příslušné OSSZ. Soud uzavírá svůj přezkum konstatováním, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, neboť žalobkyně nesplňovala podmínky pro ponechání invalidního důchodu podle § 38, § 39 zdp. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně není invalidní dle 39 odst. 1 zdp, neboť nedošlo k poklesu její pracovní schopnosti nejméně o 35%. Invalidita je pak jednou z nutných podmínek pro vznik nároku na invalidní důchod podle § 38 zdp. K odnětí invalidního důchodu podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) zdp došlo oprávněně. S ohledem ke shora uvedenému soudu nezbylo, než v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a správnímu orgánu, který měl ve věci úspěch, toto právo nenáleží dle odst. 2 citovaného zákonného ustanovení.

Poučení

: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Hradci Králové dne 28. listopadu 2016 JUDr. Ivona Šubrtová v. r. samosoudkyně