32 Ad 8/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobkyně L. K., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. SZ/MPSV-2016/58804-920, č. j. MPSV- 2016/89117-920, t a k t o :

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové dne 9. 8. 2016 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2016, č. j. MPSV- 2016/89117-920. Citovaným rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Jihlavě, kontaktního pracoviště Chotěboř (dále jen „správní orgán prvého stupně“ či „prvostupňový správní orgán“) ze dne 15. 3. 2016, č. j. 49106/16/HB, kterým bylo dle § 30 odst. 1 až 3, § 31 a § 49 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“) rozhodnuto o poskytnutí dávky státní sociální podpory – rodičovského příspěvku – ve výši 125 Kč měsíčně s účinností od 1. 4. 2016 k rukám žalobkyně. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí nejprve shrnul průběh projednávané věci, když uvedl, že správní orgán prvého stupně rozhodl výše uvedeným způsobem s odůvodněním, že žalobkyně pečuje celodenně o nejmladší dítě v rodině, V. K., nar. ... Dle § 30 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře má rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o nejmladší dítě v rodině, nárok na rodičovský příspěvek nejdéle do 4 let věku dítěte, a to nejdéle do doby, kdy byla na rodičovském příspěvku vyplacena z důvodu péče o totéž nejmladší dítě v rodině celková částka 220.000 Kč. Na rodičovském příspěvku z důvodu péče o nezletilou V. již byla vyplacena částka 218.500 Kč (k rukám pěstounů na přechodnou dobu manželů Š., v jejichž péči byla nezletilá V. před tím, než se dostala do péče žalobkyně), proto zbývá doplatit částku 1.500 Kč a v souladu s § 30 odst. 3 zákona o státní sociální podpoře tak byl stanoven rodičovský příspěvek ve zbývající výši 125 Kč měsíčně. K výpočtu uvedené částky došel správní orgán prvého stupně i žalovaný tak, že k rukám pěstounů na přechodnou dobu – manželů Š. - byl v měsících březen 2014 až září 2015 vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 11.500 Kč měsíčně, celkem tedy byla vyplacena částka 218.500 Kč (z částky o absolutní možné výši 220.000 Kč, jak plyne z § 30 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře). Nezletilá V. totiž byla usnesením Městského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2014, konkrétně předběžným opatřením, svěřena do pěstounské péče manželů Š. na přechodnou dobu. Z důvodu trvání podmínek pro nařízení předběžného opatření, bylo dne 9. 6. 2014 Okresním soudem ve Vyškově zahájeno řízení o svěření nezletilé V. do pěstounské péče na přechodnou dobu, do této byla nezletilá následně svěřena rozsudkem téhož soudu s tím, že přechodná pěstounská péče má trvat nejdéle do 24. 3. 2016. Následně byla na základě předběžného opatření Okresního soudu ve Vyškově vykonatelného dnem 5. 10. 2015 nezletilá V. předána do péče před osvojením žalobkyni a jejímu manželovi M. K. Žalovaný je, stejně jako správní orgán prvého stupně, přesvědčen o tom, že dávka rodičovského příspěvku byla pěstounům na přechodnou dobu (manželům Š.) vyplácena v souladu se zákonem. Dle § 31 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře se rodičem pro účely rodičovského příspěvku rozumí též osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Za dítě převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů se mimo jiné považuje dítě, jež bylo převzato do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Za rozhodnutí příslušného orgánu o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů se pro účely zákona o státní sociální podpoře považuje dle § 7 odst. 10 písm. f) zákona o státní sociální podpoře rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče a do pěstounské péče na přechodnou dobu dle § 958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z“). Z uvedeného tak dle názoru žalovaného, ale i správního orgánu prvého stupně, vyplývá, že osoba v evidenci, které bylo rozhodnutím soudu svěřeno dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu, je rodičem ve smyslu § 31 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře a při splnění ostatních podmínek uvedených v zákoně má nárok na rodičovský příspěvek. Při stanovení nároku a výše rodičovského příspěvku je tak nutné přihlížet k částkám rodičovského příspěvku vyplaceným pěstounům na přechodnou dobu z důvodu péče o totéž nejmladší dítě v rodině. II. Obsah žaloby Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného z důvodu, že stojí na nesprávných právních závěrech. Zopakovala námitky, které uvedla již ve svém odvolání. Shrnula, že nezletilá V. K. byla v době od svého narození do 5. 10. 2015 svěřena soudem do pěstounské péče na přechodnou dobu manželům Š. ve smyslu § 958 o. z., a po tomto datu byla na základě předběžného opatření soudu svěřena do péče žalobkyně a jejího manžela (péče před osvojením). Dle názoru žalobkyně nezletilá V. nebyla před datem 5. 10. 2015 v péči rodiče (ve smyslu § 30 zákona o státní sociální podpoře) a nebyla ani svěřena do péče osoby, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů (ve smyslu § 31 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře). Dikce uváděných ustanovení dle jejího názoru vylučuje přechodné pěstouny z okruhu možných osob čerpajících rodičovský příspěvek. Správní orgán prvého stupně i žalovaný tak postupovali nesprávně, když manželům Š. – v době, kdy vystupovali jako pěstouni na přechodnou dobu – přiznali rodičovský příspěvek vedle odměny pěstouna (částka ve výši 20.000 Kč měsíčně) a vedle příspěvku na úhradu potřeb dítěte (ve výši 4.500 Kč měsíčně). Institut pěstounské péče na přechodnou dobu, s ohledem na svou dočasnou povahu (zpravidla jeden rok), dle jejího názoru vylučuje aplikaci ustanovení zákona o státní sociální podpoře, dle kterých dochází k vyplácení rodičovského příspěvku. V těchto ustanoveních je charakteristickým znakem trvalost péče o dítě. Skutečnost, že není souběh obou druhů dávek péče o dítě zákonem výslovně zakázán, nelze dle jejího názoru vykládat tak, že je dovolen a v důsledku toho výrazně preferovat zájmy pěstounů na přechodnou dobu nad zájmy budoucích osvojitelů a potažmo dětí. Uvedla, že stát jí svou děravou aplikační praxí zákona o státní sociální podpoře a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, která umožňuje čerpat pěstounům na přechodnou dobu vedle dávek pěstounské péče i rodičovský příspěvek, znemožní prožít rodičovskou dovolenou tak, jak náleží jí, jejímu manželovi a nezletilé V. Uvedený postup je tak v rozporu s jejím ústavně zaručeným právem podle článku 32 odst. 1 věty první, odst. 4 věty první a odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně tak brojí proti benevolentnímu výkladu zákonů úřady práce, které umožňují pěstounům na přechodnou dobu čerpat rodičovský příspěvek a navíc ještě volit dobu čerpání tohoto příspěvku po nejkratší zákonnou dobu dvou let, aby přechodní pěstouni získali maximální měsíční částku (v daném případě 11.500 Kč měsíčně; celkem 218.500 Kč), zatímco žalobkyně, coby budoucí osvojitelka, která hodlá nezl. V. zabezpečit trvale (nikoli přechodně), má nárok na 1.500 Kč celkem, tj. 125 Kč měsíčně, do skončení rodičovské dovolené – tří let věku dítěte. Zde poukázala na nepoměr, kdy pěstounka na přechodnou dobu má k dispozici 36.000 Kč na jeden kalendářní měsíc a budoucí osvojitelka (žalobkyně) má k dispozici 125 Kč. Žalobkyně se domnívá, že výše uvedené dávky nelze čerpat souběžně, což vyplývá nejen ze systematiky právní úpravy, kde jsou dávky upraveny ve dvou samostatných zákonech, ale i ze speciality zákona o pěstounské péči ve vztahu k obecnější právní úpravě dávek státní sociální podpory. V případě souběžného uplatňování nároků na oba druhy dávek dochází ke dvojí úhradě jedné a téže péče o jedno a totéž dítě. Má za to, že uvedený postup pěstounů na přechodnou dobu, kteří při dávkách pěstounské péče žádají i rodičovský příspěvek, je využíváním mezery v textu zákona a špatnou aplikační praxí úřadů práce, které uvedenou mezeru vykládají ve prospěch pěstounů na přechodnou dobu na úkor osvojitelů a zejména na úkor nezletilých dětí. Dávky pěstounské péče podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně- právní ochraně dětí tvoří zcela samostatné nároky upravené v rámci pěstounské péče. Rodičovský příspěvek je nárokem rodiče, který řádně a celodenně pečuje o dítě, přičemž rodičem se dle § 31 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře rozumí též osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Žalobkyně tak má za to, že pěstouna na přechodnou dobu, jehož péče je ze zákona přechodná, obvykle v trvání do jednoho roku, není možno posuzovat jako rodiče v širším smyslu, tedy osobou ve smyslu ust. § 31 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře. V projednávané věci, ale obecně i v obdobných případech, tak dle názoru žalobkyně dochází k čerpání rodičovského příspěvku souběžně s dávkami pěstounské péče, dochází tak k dvojímu čerpání dávek ze státního rozpočtu ze stejného důvodu (tedy péče o dítě svěřené do pěstounské péče) a rovněž k nedůvodnému snížení zbylé části objemu rodičovského příspěvku v neprospěch rodiče, budoucího osvojitele, poručníka nebo jiné osoby, které má být dítě svěřeno do trvalé péče. Ze strany pěstounů může být dokonce dávka rodičovského příspěvku popsaným způsobem vyčerpána v celé výši. Žalobkyně tak dle svého názoru neodpovídá za nesprávný postup správních orgánů a má nárok na rodičovský příspěvek odpovídající tříleté době jeho čerpání ve výši 7.600 Kč měsíčně. Na podporu svých výše uvedených názorů a nesouhlasu s rozhodnutím žalovaného i správního orgánu prvního stupně poukázala na připravovanou novelu zákona o státní sociální podpoře, která by měla vstoupit v platnost 1. ledna 2017 a podle které pěstounovi na přechodnou dobu nevznikne nárok na čerpání rodičovského příspěvku. Citovala příslušné relevantní pasáže z důvodové zprávy k připravované novele cit. zákona. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí včetně prvoinstančního rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení a novému rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil ve svém podání doručeném krajskému soudu dne 3. 8. 2016, když navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu pro její nedůvodnost. Pokud jde o vyjádření žalovaného k jednotlivým žalobním bodům, žalovaný zcela zopakoval argumentaci obsaženou v žalobou napadeném rozhodnutí. IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a to bez nařízení jednání, když k tomuto postupu udělili účastníci souhlas postupem podle § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. Soud v řízení zkonstatoval obsah správního spisu, když z tohoto se podává, že rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově, č. j. 0Nc 101/2014-82, který nabyl právní moci dne 20. 6. 2015, byla nezletilá V. K. svěřena do pěstounské péče na přechodnou dobu, konkrétně manželům Š. V průběhu přechodné pěstounské péče byla pěstounům vyplácena dávka rodičovského příspěvku ve výši 11.500 Kč měsíčně, konkrétně od března 2014 do září 2015. O vyplácení rodičovského příspěvku k rukám pěstounky – J. Š. – bylo rozhodnuto rozhodnutím Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Brně, kontaktní pracoviště Vyškov, ze dne 31. 3. 2014, č. j. 51256/14/VY. Z titulu výše citovaného rozhodnutí tak byla pěstounům, manželům Š. na rodičovském příspěvku vyplacena celkem částka 218.500 Kč. Rozhodnutím Okresního soudu ve Vyškově ze dne 5. 10. 2015, č. j. 0Nc 5502/2015-53 (vykonatelné dnem 5. 10. 2015), byla nezletilá V. K. svěřena do péče budoucích osvojitelů (žalobkyně a jejího manžela). Nárok na dávku rodičovského příspěvku stran pěstounů tedy zanikl a o jeho odejmutí bylo rozhodnuto Úřadem práce České republiky, krajské pobočky v Brně, kontaktní pracoviště Vyškov, a to rozhodnutím ze dne 12. 10. 2014, č. j. 152728/15/VY. Žalobkyně následně dne 17. 2. 2016 požádala o rodičovský příspěvek z důvodu péče o nejmladší dítě v rodině – nezletilou V. K. O výše specifikované žádosti žalobkyně bylo rozhodnuto Úřadem práce České republiky, krajské pobočky v Jihlavě, kontaktního pracoviště Chotěboř (orgán prvého stupně), konkrétně rozhodnutím ze dne 15. 3. 2016, č. j. 49106/16/HB, kterým bylo dle § 30 odst. 1 až 3, § 31 a § 49 zákona o státní sociální podpoře, rozhodnuto tak, že žalobkyni byla přiznána dávka státní sociální podpory – rodičovského příspěvku – ve výši 125 Kč měsíčně s účinností od 1. 4. 2016. Proti výše specifikovanému rozhodnutí správního orgánu prvého stupně podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém rovněž shrnula průběh projednávané věci a odvolací námitky koncipovala obdobně jako žalobní body. O odvolání žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně ze dne 15. 3. 2016, č. j. 49106/16/HB, rozhodoval žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 5. 2016, č. j. MPSV-2016/89117-920, které je předmětem tohoto přezkumu. Pokud jde o právní hodnocení přezkoumávané věci, dospívá krajský soud k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. Krajský soud se ztotožňuje s názorem žalovaného, i správního orgánu prvého stupně, když oba tyto orgány postupovaly v souladu se zákonem a jejich rozhodnutí nejsou zatížena vadami, pro které by bylo zapotřebí jejich rozhodnutí rušit. Žalovaný zcela správně vyšel z dikce § 30 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře, dle kterého má rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o nejmladší dítě v rodině, nárok na rodičovský příspěvek nejdéle do 4 let věku dítěte, a to nejdéle do doby, kdy byla na rodičovském příspěvku vyplacena celková částka 220.000 Kč. Dle § 31 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře se rodičem pro účely rodičovského příspěvku rozumí též osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Za dítě převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů se mimo jiné považuje dítě, jež bylo převzato do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Za rozhodnutí příslušného orgánu o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů se pro účely zákona o státní sociální podpoře považuje dle § 7 odst. 10 písm. f) zákona o státní sociální podpoře rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče a do pěstounské péče na přechodnou dobu dle § 958 o. z. Krajský soud tak považuje za správný žalovaným, jakož i správním orgánem prvního stupně učiněný závěr, že osoby, jimž bylo nezletilé dítě svěřeno rozhodnutím soudu do pěstounské péče na přechodnou dobu, se považují za rodiče ve smyslu § 31 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře a při splnění ostatních podmínek uvedených v zákoně mají nárok na rodičovský příspěvek vedle dávek pěstounské péče. Při stanovení nároku a výše rodičovského příspěvku ve smyslu § 30 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře, je tak nutné přihlížet k částkám rodičovského příspěvku již vyplaceným pěstounům na přechodnou dobu z důvodu péče o totéž nejmladší dítě v rodině. Krajský soud si je vědom žalobkyní namítanou skutečností že v dané věci jde de facto o souběh dávek – konkrétně rodičovského příspěvku, příspěvku na úhradu potřeb dítěte vypláceného pěstounům a zároveň odměny pěstounů na totéž dítě-nicméně současné platná a účinná právní úprava takovýto souběh umožňuje. Na uvedený a výše popsaný stav reaguje zákonodárce, který připravil legislativní změnu, jak je popsána výše (a žalobkyní namítána), tato ovšem prozatím nenabyla účinnosti, proto ji krajský soud nemůže zohlednit při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí, když tento vychází ze skutkového a právního stavu věci ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí ve smyslu § 75 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný tak ve svém rozhodnutí postupoval zcela správně (rovněž tak správní orgán prvého stupně) a žalobkyni vyměřil dávku rodičovského příspěvku v souladu se zákonem. I pokud jde o výši vyměřeného rodičovského příspěvku, je krajský soud toho názoru, že tato je vyměřena správně a rovněž je adekvátně odůvodněna. Žalobkyní ostatně samotná výše jí přiznaného rodičovského příspěvku nebyla žalobou napadána, když tato napadala spíše nezákonnost vyplácení rodičovského příspěvku manželům Š., jakožto přechodným pěstounům, po dobu, kdy jim byla nezletilá V. svěřena na přechodnou dobu do pěstounské péče. Krajský soud tak, veden výše uvedenými úvahami, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto mu nezbylo než ji v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítnout. V. Náklady řízení Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Dle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch žalovaný, ten však náhradu nákladů řízení nepožadoval, ostatně krajský soud ze správního spisu ani nezjistil, že by mu nějaké náklady nad rámec jeho úřední činnosti v souvislosti se soudním řízením vznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je ve výroku II. rozsudku uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Hradci Králové 15. prosince 2016 JUDr. Ivona Šubrtová v. r. samosoudkyně