32 Az 1/2026

Rubrum

číslo jednací: 32 Az 1/2026 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobkyně: V. P., narozená X evidenční číslo X státní příslušnost Ruská federace t.č. pobytem X zastoupena Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s. se sídlem Poděbradská 5, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2025, č. j. OAM-1295/ZA- ZA11-P07-2024, ve věci mezinárodní ochrany, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Shora označeným rozhodnutím žalovaného nebyla žalobkyni udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších 2 32 Az 1/2026 předpisů („zákon o azylu“).

2. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí shrnul průběh správního řízení, v němž zjistil, že žalobkyně v březnu 2024 přicestovala na území České republiky (dále jen „ČR“) za svou matkou a požádala o přechodný pobyt za účelem sloučení rodiny. Po zamítnutí uvedené žádosti následně požádala o mezinárodní ochranu z důvodu obavy z trestního stíhání v Rusku pro protiválečné a protirežimní postoje. Ty měly spočívat v její účasti na několika demonstracích (v letech 2018, 2021, 2022), dvou individuálních piketech (zejména „Ne válce“ dne 6. 3. 2022), podpisu petic a sdílení obsahu na sociálních sítích. V této souvislosti uvedla, že byla jednou zadržena policií, podrobena výslechu a následně sankcionována pokutou. Mělo jí být naznačeno možné budoucí trestní stíhání. Uvedla, že je předmětem zájmu bezpečnostních složek, že ruské orgány monitorují její online aktivitu s tím, že hrozí represivní postih i osobám s nízkým veřejným profilem. Doplňkově poukázala na svou bisexualitu a psychické obtíže.

3. Žalovaný provedl dokazování výslechem žalobkyně v rámci dvou pohovorů, listinnými důkazy (konkrétně rozhodnutím o přestupku, fotografiemi z protestů, výstupy ze sociálních sítí, lékařskými zprávy) a zprávami o situaci v Ruské federaci. Po provedeném řízení dospěl k závěru, že jediným prokázaným konfliktem žalobkyně se státními orgány bylo její zadržení v souvislosti s nepovoleným shromážděním dne 6. 3. 2022, které vyústilo v uložení pokuty ve výši 5 000 rublů. Tento zásah vyhodnotil jako standardní a legitimní výkon veřejné moci při narušení veřejného pořádku, nikoli jako azylově relevantní pronásledování. Nezjistil ani existenci reálné hrozby budoucího pronásledování, konstatoval, že žalobkyně po uvedené události nadále v Rusku bez potíží žila, nebyla trestně stíhána, získala nový cestovní doklad a bez potíží ze země vycestovala. Aktivity žalobkyně žalovaný vyhodnotil jako marginální a převážně pasivní (účast v davu, omezené individuální projevy), bez organizační nebo jinak významnější role. Její činnost na sociálních sítích shledal sporadickou, anonymní a nedosahující intenzity, která by mohla vyvolat zájem ze strany ruských represivních orgánů. Stejně tak nepřisvědčil tvrzením žalobkyně o systematickém sledování či existenci konkrétního rizika trestního stíhání. Předložené důkazy (např. komunikace na sociálních sítích) označil za nepřesvědčivé.

4. Při právním posouzení žádosti žalobkyně žalovaný dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky § 12 písm. a) ani b) zákona o azylu, neboť žalobkyně nebyla ve své vlasti pronásledována za uplatňování politických práv a svobod ani jí nehrozí odůvodněný strach z takového pronásledování. Stejně tak nezjistil žádné relevantní důvody pronásledování dle § 12 písm. b) zákona o azylu (tj. z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k sociální skupině či pro zastávání určitých politických názorů). Argumentaci žalobkyně týkající se obecné situace v Rusku a statistik represí vůči opozici považoval za irelevantní pro individuální posouzení věci. Rovněž neshledal existenci podmínek pro azyl za účelem sloučení rodiny (§ 13 zákona o azylu), neboť žádnému rodinnému příslušníku žalobkyně nebyl v ČR udělen azyl. Pokud jde o doplňkovou ochranu, uzavřel, že žalobkyni nehrozí vážná újma ve smyslu § 14a zákona o azylu (trest smrti, mučení, nelidského zacházení či individuální ohrožení života v důsledku ozbrojeného konfliktu), ani jiné relevantní riziko. Žalovaný shledal žádost žalobkyně účelovou. Dospěl k závěru, že její hlavní motivací bylo primárně zajištění legálního pobytu v ČR po neúspěchu v řízení o získání pobytového statusu za účelem o sloučení rodiny, nikoliv ochrana před pronásledováním. Z uvedených důvodů jí neudělil žádnou z forem mezinárodní ochrany. Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 3 32 Az 1/2026 II. Obsah žaloby 5. Uvedené rozhodnutí napadla žalobkyně v celém rozsahu včas podanou žalobou. Uvedla, že o mezinárodní ochranu požádala z důvodu obavy z politického pronásledování. Shrnula, že v řízení uváděla, že se ve vlasti dlouhodobě (od roku 2018) účastnila protivládních a protiválečných aktivit, včetně veřejných protestů, individuálních piketů a online projevu nesouhlasu s tamním režimem. Dne 6. 3. 2022 byla zadržena policií, vyslýchána, evidována, předvedena k soudu a následně potrestána pokutou za účast na nepovoleném shromáždění. Po tomto incidentu podle svých tvrzení čelila dalšímu zájmu policie a bezpečnostních složek. Svou obavu opírá rovněž o pokračující veřejnou aktivitu, identifikovatelnost na sociálních sítích, spolupráci s organizací OVD-Info a o obecnou situaci v Rusku, kde jsou i nízkoprofilové protiválečné projevy postihovány, včetně retroaktivního postihu a sledování digitální stopy. Namítá, že v případě návratu do vlasti hodlá ve své aktivitě pokračovat, a nelze po ní požadovat, aby se svých politických názorů vzdala.

6. Žalobkyně namítá, že žalovaný nesprávně posoudil možnost jejího pronásledování z důvodu vyjadřování politických názorů, nesprávně omezil posouzení její žádosti pouze na minulost a nevěnoval náležitou pozornost prospektivnímu posouzení (budoucího rizika) odůvodněného strachu z pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Nezkoumal její situaci při návratu do vlasti a při pokračování jejích aktivit, neaplikoval standard „přiměřené pravděpodobnosti“. Uvedla, že po ní nelze požadovat, aby se například vzdala svých politických názorů nebo jinak změnila své jednání. Má za to, že žalovaný nesprávně vyhodnotil podklady a bagatelizoval problémy, které ve vlasti v minulosti měla. Uvedla, že za účast na nepovolené akci dne 6. 3. 2022 jí byla uložena pokuta nikoli 5 000, ale 15 000 rublů, policie popsala okolnosti jejího zadržení nepravdivě, skutečným důvodem jejího zadržení nebyla ochrana veřejného pořádku, nýbrž postih za individuální projev nesouhlasného politického názoru (na obličeji měla napsáno „Ne válce“), tedy za osobní politický projev. Nebyla informována o důvodu zadržení a o místě, kam byla převážena, na policejní stanici jí nebylo umožněno kontaktovat advokáta a byly jí odebrány všechny komunikační prostředky. Skutečnost, že nebyla vystavena fyzickému násilí, považuje za spíše za náhodu. Namítá, že policie ji vyhledávala u jejího partnera až do 12. 3. 2022, tedy po vydání odsuzujícího rozsudku dne 9. 3. 2022, což bylo jedním z důvodů, proč urychleně změnila místo pobytu. Vytýká žalovanému, že nezohlednil pokus o provokaci na sociální síti ze dne 25. 11. 2024, kdy byla anonymní osobou dotazována na svůj pozitivní postoj k LGBT hnutí. Za chybné označuje žalobkyně rovněž hodnocení svých online aktivit a repostů. Fakt, že nebyla významnou tváří ruské politické opozice, nevylučuje dle ní možnost přiměřeně pravděpodobné hrozby jejího pronásledování v budoucnu. Vytýká žalovanému, že se posouzením takové možnosti nezabýval.

7. Žalovaný dle jejího názoru postupoval v rozporu se smyslem ustanovení § 12 zákona o azylu, důkazy hodnotil selektivně, nedošlo k objektivnímu posouzení její individuální situace. Namítá, že žalovaný opomněl zohlednit charakter země jejího původu, ignoroval nebo zkreslil důkazy, které předložila. Uvedla, že informace týkající se navrátilců do Ruské federace po pobytu v zahraničí obsahuje vnitřně rozporná tvrzení ohledně schopnosti Ruské federace monitorovat a vyhodnocovat aktivity občanů s opozičními postoji, zejména těch, kteří nejsou veřejně známými osobami. Podklady žalovaného kladou podle žalobkyně nepřiměřený důraz na tvrzení, že oběťmi represí po návratu do Ruské federace se stávají převážně tzv. „high-profile“ osoby, zatímco z dat Memorial PZK vyplývá reálné Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 4 32 Az 1/2026 riziko i pro tzv. „low profile“ občany. Obává se, že u ní je vyšší riziko, že se na ni v případě návratu státní orgány zaměří, než je tomu u osob, které před odjezdem z Ruské federace problémům v souvislosti s projevem svých politických názorů nečelily. Vytýká žalovanému, že opomenul či bez dostatečného odůvodnění odmítl provést důkazy jí navržené, zejména zprávy relevantních lidskoprávních organizací (zprávy OVD-Info, Memorial apod.) a další podklady vztahující se k situaci v zemi původu, a neopatřil si vlastní dostatečné, aktuální a vyvážené informace o zemi původu. Skutkový stav dle ní nebyl zjištěn bez důvodných pochybností. Poukázala na případy trestního stíhání a dalších postihů za protiválečné výroky nebo činy a na nárůst stíhání za protiválečné projevy na internetu. K důkazu v řízení před soudem navrhla celkem 10 materiálů (webové odkazy), na něž v žalobě odkázala.

8. Žalobkyně odmítá, že by o mezinárodní ochranu žádala účelově, poukázala na to, že podle konstantní judikatury nemá čas podání žádosti žádnou relevanci ve vztahu k posouzení její důvodnosti. Má za to, že žalovaný dezinterpretoval a bagatelizoval její sdělení v pohovoru, když uvedl, že se návratu do Ruské federace neobávala a že obavy vyjadřovala jen její matka. Už podání žádosti o mezinárodní ochranu postačuje dle žalobkyně k naplnění subjektivního aspektu pojmu odůvodněného strachu z pronásledování. Odmítá, že by mezinárodní ochrana měla být vnímána jako výjimečný institut. Za irelevantní považuje výtky žalovaného směřující vůči její údajné neintegraci do české společnosti. Namítá, že postup žalovaného při posuzování její žádosti je neobjektivní a tendenční. Již to samo o sobě zpochybňuje správnost a zákonnost žalovaným vyslovených závěrů. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě setrval na závěru, že rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany žalobkyni je věcně správné a zákonné. Uvedl, že žalobní námitky nepřinášejí žádné takové skutečnosti, které by mohly zpochybnit správnost jeho skutkových zjištění či právního posouzení věci. Zdůraznil, že při rozhodování vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu a všechny relevantní okolnosti případu posoudil individuálně a v souladu se zákonem o azylu. Dospěl přitom k závěru, že žalobkyně nebyla v zemi původu vystavena pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu a že jí takové pronásledování ani reálně nehrozí v případě návratu, stejně jako jí nehrozí vážná újma odůvodňující doplňkovou ochranu.

10. K jednotlivým žalobním tvrzením uvedl, že žalobkyně byla v Ruské federaci zadržena pouze jednou, a to bez použití násilí, přičemž byla po krátké době propuštěna a následně po dobu dvou let v zemi setrvávala bez dalších potíží. Ani její odchod ze země nebyl nijak omezen státními orgány. Tyto skutečnosti podle žalovaného nesvědčí o existenci systematického či individuálně cíleného pronásledování.

11. Námitka týkající se údajně nesprávně uvedené výše uložené pokuty je dle žalovaného nerozhodná, neboť ani případné navýšení sankce by nemělo vliv na celkové posouzení věci. Žalobkyně pokutu neuhradila, podstatné přitom je, že pokuta na ní nebyla vymáhána a žalobkyně v zemi i nadále pobývala bez dalších postihů.

12. Pokud jde o tvrzené politické aktivity, žalovaný konstatoval, že žalobkyně nevyvíjela významnější činnost ani před odjezdem z Ruské federace, ani po příjezdu do České republiky. Její aktivity na sociálních sítích či tvrzená finanční podpora Ukrajiny byly Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 5 32 Az 1/2026 marginální a nemohly vzbudit zájem ruských orgánů. Ani tvrzení o provokaci na sociální síti nelze podle žalovaného považovat za indicii reálného rizika pronásledování.

13. K námitce subjektivního strachu žalobkyně žalovaný uvedl, že samotné podání žádosti o mezinárodní ochranu k naplnění tohoto prvku nepostačuje. Vždy je nutné posuzovat konkrétní okolnosti případu. Z obsahu spisu přitom vyplývá, že žalobkyně odkazovala spíše na obavy své matky než na vlastní konkrétní strach.

14. V obecné rovině žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na rozsudek ze dne 7. 11. 2022, č. j. 8 Azs 389/2021–58, podle nějž je mezinárodní ochrana výjimečným právním institutem sloužícím k ochraně pouze před kvalifikovanými formami pronásledování nebo vážné újmy, nikoli před jakýmikoli negativními jevy v zemi původu. Uzavřel, že žalobní námitky neprokazují pochybení v jeho postupu ani nesprávnost meritorních závěrů, přičemž napadené rozhodnutí považuje za plně přezkoumatelné a zákonné. Navrhl proto, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu

15.Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen “s. ř. s.“). Ve věci soud rozhodoval bez nařízení jednání za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s. Dospěl přitom k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. A. Skutkový stav věci 16.V přezkumném řízení soud vycházel z obsahu předloženého správního spisu, z něhož vyplývá, že žalobkyně je státní příslušnice Ruské federace, svobodná, bezdětná, bez politické příslušnosti. Na území ČR přicestovala v březnu 2024 za svou matkou, která zde má přechodný pobyt. Žalobkyně požádala o povolení k přechodnému pobytu za účelem sloučení rodiny. Poté, co její žádost byla zamítnuta, podala dne 25. 9. 2024 žádost o udělení mezinárodní ochrany. V průběhu správního řízení s ní byly provedeny dva pohovory, a to dne 30. 9. 2024 a 17. 6. 2025, v jejichž rámci podrobně popsala důvody své žádosti (viz strany 1-7 napadeného rozhodnutí). Uvedla, že se obává návratu do Ruské federace z důvodu svých protiválečných a protirežimních postojů, mohla by být postižena za diskriminaci ruské armády.

17. Žalobkyně zejména uvedla, že ač nebyla příslušnicí žádné politické strany či hnutí, byla ve své vlasti politicky aktivní. Již od roku 2018 se účastnila různých veřejných shromáždění a protestních akcí v Moskvě (3 mítinků a 2 osobních protestů - piketů). Ke své roli na mítincích uvedla, že byla součástí davu, nijak se nepodílela na jejich organizaci a po prvních dvou mítincích neměla žádné problémy. Dne 6. 3. 2022 byla v souvislosti s protestem proti válce na Ukrajině zadržena policií, následně předvedena k soudu a sankcionována pokutou. Dále poukazovala na účast na individuálních protestech, pietních akcích a podporu opozičních osobností, zejména Alexeje Navalného. Uvedla, že byla aktivní i na sociálních sítích (zejména Instagram a VKontakte), kde sdílela protiválečný obsah, podepisovala petice, vyjadřovala nesouhlas s politikou ruského režimu a vyjadřovala podporu Ukrajině. Uvedla, že po incidentu ze dne 6. 3. 2022 se o její osobu nadále zajímaly státní orgány, byla v kontaktu s organizací poskytující právní pomoc zadrženým demonstrantům (OVD), která je nyní ruskými orgány považována na extrémistickou. Vyjádřila obavu, že její online aktivita může být monitorována bezpečnostními složkami a že by v případě návratu do Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 6 32 Az 1/2026 Ruské federace mohla čelit dalším represím, včetně trestního stíhání za protiválečné projevy.

18. Za klíčovou událost své žádosti o mezinárodní ochranu považuje incident ze dne 6. 3. 2022 v Moskvě, kdy v reakci na zahájení ruské vojenské agrese proti Ukrajině vyjádřila svůj nesouhlas formou individuálního protiválečného protestu. Uvedla, že poté, co se oddělila od ostatních protestujících, stála asi hodinu na ulici, na obličeji měla nápis „Ne válce“. Následně byla zadržena příslušníky policie, převezena na policejní stanici a podrobena výslechu. Zadržení trvalo několik hodin, během nichž jí nebyl sdělen důvod zásahu v dostatečné míře a nebyl jí umožněn kontakt s právním zástupcem. Po propuštění obdržela usnesení o zadržení a předvolání k soudu na den 9. 3. 2022. Soud ji uznal vinnou z přestupku spočívajícího v účasti na mítinku, který nebyl povolen orgány výkonné moci a uložil jí pokutu (dle sdělení žalobkyně ve výši 15 nebo 20 tisíc rublů). Pokutu nezaplatila, nikdo ji po ní ani nevymáhal. Žalobkyně dále uvedla, že ve své protiválečné aktivitě pokračovala i po této události. Poukázala na další individuální protestní vystoupení dne 4. 6. 2023 (v den narozenin Navalného), kdy stála asi 4 hodiny v centru Moskvy u vchodu do stanice metra s transparentem obsahujícím nápis „Svobodu politickým vězňům“. Poté, co se u ní zastavil nějaký muž a vyhrožoval jí, že bude mít potíže a že zavolá policii, odešla. Žádné problémy z tohoto protestu neměla. Uvedla, že ještě v únoru 2024 šla na pietní místo úmrtí Navalného, nechala tam květiny, dne 1. 3. 2024 se zúčastnila jeho pohřbu. Na těchto akcích žádné problémy s ruskými státními orgány neměla. K osobním piketům následně doložila fotografie a další materiály na podporu své žádosti. Dále doložila lékařskou zprávu MUDr. H., psychiatra, ze dne 19. 2. 2025, dle které trpí dlouhodobě bipolární afektivní poruchou mírné depresivní fáze a emoční nestabilní poruchou osobnosti. Uvedené dokumenty jsou součástí správního spisu.

19. K posouzení případu žalobkyně žalovaný shromáždil informace ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Ruské federaci, které jsou součástí správního spisu. Konkrétně vycházel z Informace OAMP, Ruská federace, Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, stav duben 2025, ze dne 15. dubna 2025; Informace OAMP, Ruská federace, Situace navrátilců do Ruské federace po krátkodobém či dlouhodobém pobytu v zahraničí, Kontrola sociálních sítí, prověrky na hranicích, situace mobilizovaných, ze dne 25. února 2025; Informace OAMP, Události související s představitelem opozice Alexejem Navalným, ze dne 23. dubna 2025; Trestního zákoníku Ruské federace, čl. 207.3., 280.3, 284.2., ze dne 30. ledna 2025; Trestního zákoníku Ruské federace, čl. 205, 206, 208, 211, 220, 221, 277, 278, 279, 319, 328, 360, ze dne 11. července 2025 a z Informace OAMP, Ruská federace, Sexuální menšiny, ze dne 7. dubna 2025.

20. V souladu s ustanovením § 36 odst. 3 správního řádu byla žalobkyni dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí dne 31. 10. 2025, vyjádřit se k nim a navrhnout další podklady. Této možnosti žalobkyně využila, seznámila se s podklady prostřednictvím svého zástupce, který požádal o lhůtu k písemnému vyjádření, která mu byla stanovena v délce 5 dnů.

21. V písemném vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 7. 11. 2025 (str. 7–10 napadeného rozhodnutí) žalobkyně zpochybnila dostatečnost zjištěného skutkového stavu k jí podané žádosti a k doložení reálného rizika pronásledování v případě jejího návratu do Ruské federace. Namítla, že podklady žalovaného poskytují pouze dílčí a nedostatečný obraz situace, neboť se opírají o omezený okruh případů a neumožňují učinit spolehlivý závěr o Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 7 32 Az 1/2026 tom, zda jí hrozí pronásledování z důvodu politických názorů. Zdůraznila, že sama v minulosti vyvíjela protivládní aktivitu (účast na demonstracích, peticích, publikace na sociálních sítích), byla zadržena a sankcionována a současně varována před dalším postihem, přičemž v obdobných aktivitách pokračuje. Podle jejího názoru nelze po žadateli požadovat, aby se riziku vyhnul změnou svých politických postojů či omezením projevu.

22. S odkazem na zprávu zvláštní zpravodajky OSN pro lidská práva v Ruské federaci Mariany Katzarové a další mezinárodní materiály žalobkyně uvádí, že v Rusku dochází k systematickému porušování lidských práv, včetně mučení a špatného zacházení, které je státem tolerováno či přímo podporováno jako nástroj potlačování nesouhlasu. Z toho dle ní vyplývá, že v zemi původu existuje obecný kontext závažného porušování základních práv, jenž je relevantní pro posouzení jak azylových důvodů, tak i doplňkové ochrany (hrozba nelidského či ponižujícího zacházení). Zásadní část své argumentace opírá o výstupy organizací OVD-Info a Memorial PZK, z nichž vyvozuje, že represe mají systematický, plošný a nepředvídatelný charakter. Z těchto zdrojů podle ní plyne, že trestní i správní postihy jsou uplatňovány vůči širokému okruhu osob, včetně běžných občanů, a to i za bagatelní, symbolické či zpětně hodnocené projevy (zejména na sociálních sítích). Riziko pronásledování není omezeno na tzv. „high-profile“ osoby, nýbrž dopadá i na jednotlivce s nízkým veřejným profilem, čímž je naplněn požadavek individualizace hrozby i u žalobkyně. Ve vztahu k navrátilcům žalobkyně rozporuje závěry žalovaného a s odkazem na uvedené zdroje dovozuje, že ruské orgány systematicky shromažďují a archivují informace o občanech, včetně jejich online aktivit, a jsou schopny tyto informace využít k represivním zásahům i s časovým odstupem, například po návratu ze zahraničí. To svědčí o riziku „budoucího pronásledování“ založeného na dřívější činnosti a na již vytvořeném profilu jednotlivce, což zvyšuje pravděpodobnost zásahu státní moci.

23. Upozornila na další legislativní a praktické nástroje represe, jako je kriminalizace protiválečných projevů, možnost postihovat jednání v zahraničí, institut „zahraničního agenta“, zatýkání v nepřítomnosti a konfiskace majetku. Poukázala na výrazný nárůst trestních i správních řízení proti osobám vyjadřujícím nesouhlas s režimem a na skutečnost, že postihy dopadají i na symbolické či individuální projevy, zejména na sociálních sítích, přičemž ukládány jsou i dlouhodobé tresty odnětí svobody. Žalovaný podle ní vychází z neúplných a místy rozporných informací, a nepostihl aktuální rozsah a povahu represí. Z předložených aktuálních zdrojů podle ní vyplývá, že v Rusku dochází k systematickému pronásledování osob za protiválečné a protirežimní postoje, a to i u osob bez významného veřejného postavení. S ohledem na její osobní historii, pokračující aktivitu a předchozí kontakt s orgány veřejné moci považuje riziko svého pronásledování po návratu za reálné. Navrhla doplnění dokazování o další relevantní zdroje (zejména OVD-Info, Memorial PZK, OSN, Human Rights Watch). B. Právní úprava a právní závěry 24.Krajský soud konstatuje, že smyslem soudního přezkumu není podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto soud může v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí na toto odůvodnění odkazovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, nebo rozsudek stejného soudu ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012-47). Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 8 32 Az 1/2026 25. Z ustanovení § 28 odst. 1 a 2 zákona o azylu vyplývá, že mezinárodní ochrana se udělí ve formě azylu nebo doplňkové ochrany; shledá-li ministerstvo, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu, rozhodne o udělení azylu. Neshledá-li ministerstvo důvody k udělení ani jedné z forem mezinárodní ochrany, odůvodní své rozhodnutí ve vztahu k oběma formám mezinárodní ochrany.

26. Podle § 2 odst. 4 zákona o azylu se „pronásledováním rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování.“ Původcem pronásledování nebo vážné újmy se podle ustanovení § 2 odst. 6 zákona o azylu rozumí „státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem (…) nebo soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát (…) nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.“ Podle ustanovení § 2 odst. 7 stejného zákona „pronásledováním nebo vážnou újmou není, pokud se obava cizince z pronásledování nebo vážné újmy vztahuje pouze na část území státu, jehož státní občanství má (…) a může-li cizinec bezpečně a oprávněně odcestovat do jiné části státu, do ní vstoupit a v ní se usadit, a pokud s přihlédnutím k situaci v této části státu a k jeho osobní situaci v této části státu a) nemá odůvodněný strach z pronásledování ani nejsou dány důvodné obavy, že by mu zde hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, nebo b) má přístup k účinné ochraně před pronásledováním nebo vážnou újmou.“ 27.Zároveň platí, že posuzování odůvodněnosti strachu z pronásledování má prospektivní povahu, je tedy třeba zkoumat potencialitu pronásledování v budoucnu, po případném návratu žadatele o mezinárodní ochranu do země původu. Při tom je využíván standard přiměřené pravděpodobnosti, což znamená, že tato možnost musí být reálná, nikoliv pouze hypotetická (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006-82, ze dne 13. 8. 2010, č. j. 4 Azs 11/2010-112, a ze dne 31. 5. 2017, č. j. 5 Azs 62/2016-87).

28. Podle § 13 odst. 1 zákona o azylu rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Podle § 13 odst. 2 zákona o azylu se rodinným příslušníkem pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel nebo registrovaný partner azylanta, b) svobodné dítě azylanta mladší 18 let, c) rodič azylanta mladšího 18 let, c) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 1 písm. h), nebo e) svobodný sourozenec azylanta mladší 18 let.

29. Dle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Dle § 14a odst. 2 téhož zákona se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 9 32 Az 1/2026 násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

30. Podle § 14b odst. 1 zákona o azylu rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Vymezení rodinného příslušníka je stejné jako v § 13 odst. 2 zákona o azylu.

31. Krajský soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

32. Ze správního spisu i z obsahu žaloby soud zjistil, že skutkový základ věci není mezi účastníky zásadně sporný. Je nesporné, že žalobkyně byla v zemi původu jednorázově zadržena v souvislosti s protiválečným protestem, byla jí uložena pokuta a následně byla propuštěna, aniž by byla vystavena fyzickému násilí či jinému závažnému zásahu. Současně po tomto incidentu setrvala na území Ruské federace přibližně další dva roky bez podstatnějších potíží a zemi posléze opustila legálně, bez překážek ze strany státních orgánů. Její politická aktivita spočívala zejména v účasti na demonstracích a aktivitě na sociálních sítích, přičemž tato aktivita nedosahovala intenzity, která by ji činila výrazněji veřejně známou osobou, a ani po příjezdu do České republiky nevyvíjela politickou činnost ve větším rozsahu.

33. Těžiště žalobní argumentace spočívá v tvrzení, že žalovaný nesprávně posoudil hrozbu budoucího pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu, přičemž podle žalobkyně neprovedl dostatečně prospektivní hodnocení její situace a bagatelizoval rizika vyplývající z její politické aktivity. Dále namítala nesprávné hodnocení jednotlivých důkazů (zejména ohledně výše pokuty, pokračujícího zájmu policie či její aktivity na sociálních sítích), nedostatečné zohlednění situace v zemi původu a rovněž nesprávný závěr o účelovosti její žádosti.

34. Soud se těmito námitkami zabýval jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že nejsou důvodné. Pokud jde o otázku existence pronásledování ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, soud konstatuje, že jednorázové zadržení žalobkyně, které nebylo provázeno fyzickým násilím ani dalším závažným zásahem do jejích základních práv, nedosahuje intenzity pronásledování ve smyslu zákona o azylu (viz výše). Rozhodující je přitom nejen samotná povaha zásahu, ale i jeho následky a celkový kontext, z něhož v projednávané věci nevyplývá existence systematického či cíleného postupu státních orgánů vůči žalobkyni.

35. Předně soud neshledal opodstatněnou námitku žalobkyně, že by se žalovaný nezabýval otázkou budoucího (prospektivního) pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí naopak plyne, že žalovaný hodnotil nejen minulou zkušenost žalobkyně, ale i pravděpodobnost jejího postavení po návratu do země původu, a to ve světle dostupných informací o bezpečnostní a politické situaci v Ruské federaci. Zabýval se zejména povahou její politické činnosti, mírou její veřejné viditelnosti a tím, zda by tato činnost mohla vyvolat zájem bezpečnostních složek i do budoucna. V tomto ohledu žalovaný vycházel ze zjištění, že žalobkyně nevyvíjela takovou intenzivní, kontinuální či veřejně exponovanou protirežimní aktivitu, která by ji činila osobou potenciálně ohroženou represí i po návratu, a soud v tomto závěru neshledal žádný logický ani právní exces. Žalobkyně neprokázala, že by jí v případě návratu do země původu hrozilo konkrétní a individualizované nebezpečí postihu. Naopak zjištěné skutečnosti, Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 10 32 Az 1/2026 zejména absence dalšího zájmu státních orgánů po dobu dvou let a bezproblémové vycestování ze země, svědčí o opaku.

36. Soud dále přisvědčil žalovanému, že jednání, kterému byla žalobkyně vystavena v minulosti, nepřekročilo rámec běžného postupu státních orgánů při porušení právních předpisů o veřejných shromážděních. Jednorázové zadržení v souvislosti s nepovoleným shromážděním (jak vyplývá z protokolu o správním přestupku ze dne 6. 3. 2022, který žalobkyně předložila) a uložení relativně nízké pokuty (kterou navíc žalobkyně nezaplatila a jak uvedla, nikdo ji po ní ani nevymáhal; pokutu v tvrzené výši 15-20 tisíc rublů žalobkyně nijak neprokázala), nelze bez dalších kvalifikujících okolností považovat za pronásledování ve smyslu zákona o azylu, zejména za situace, kdy žalobkyně následně po delší dobu v zemi původu bez potíží pobývala, nebyla trestně stíhána, získala cestovní doklad a bez omezení vycestovala. Tyto skutečnosti naopak svědčí o absenci trvalejšího zájmu státních orgánů o její osobu, což je z hlediska posouzení budoucího rizika zásadní.

37. K námitkám směřujícím proti hodnocení důkazů se krajský soud plně ztotožňuje s hodnocením žalovaného, neshledal v jeho úvahách žádné pochybení, které by mohlo vést k nezákonnosti rozhodnutí. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 Azs 105/2008-81, uvedl, že „[i]nformace o zemi původu použité ve věci mezinárodní ochrany musí být, v maximální míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné“. Informace použité žalovaným ve svém závěru či pod čarou obsahují použité zdroje, např. Zprávy MZV USA – Zpráva o dodržování lidských práv – Rusko z 22. 4. 2024; Freedom House, Svoboda ve světě 2025 – Rusko; Amnesty International, Trest smrti a popravy v roce 2024 z 8. 4. 2025; Human Richts Watch – Rusko 2024; OVD-Info, Represe v Rusku v roce 2024 a další. Je tedy zřejmé, že podkladem pro použité informace žalovaného byly uvedené zdroje, které výše stanovené požadavky splňují.

38. Krajský soud konstatuje, že žalovaný shromáždil dostatečný okruh podkladů a jednotlivé důkazy posoudil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, tedy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Skutečnost, že se neztotožnil s interpretací žalobkyně a některé skutečnosti hodnotil jako nevýznamné či neprokazující její tvrzení, nepředstavuje sama o sobě pochybení, nýbrž legitimní projev jeho hodnotící činnosti. Ve vztahu k jednotlivým důkazům soud konstatuje, že žalovaný správně přisoudil klíčový význam zejména těm skutečnostem, které vypovídají o reálném zájmu státních orgánů o osobu žalobkyně. Přitom oprávněně dovodil, že jednorázové zadržení v roce 2022 a uložení pokuty nepředstavují systematické pronásledování, a že další žalobkyní tvrzené indicie, včetně její aktivity na sociálních sítích nedosahují takové intenzity a konkrétnosti, aby zakládaly důvodný závěr o individualizovaném riziku. K aktivitě žalobkyně na platformách jako Instagram či VKontakte žalovaný uvedl, že byla realizována prostřednictvím účtů, které nebyly vedeny pod jejím skutečným jménem a neobsahovaly jednoznačné identifikační prvky, a proto jejich propojení s její osobou nebylo zjevné. Tato skutečnost podle žalovaného zásadním způsobem oslabuje pravděpodobnost, že by se žalobkyně dostala do individuálního zájmu bezpečnostních složek. Aktivita žalobkyně byla nejen anonymní, ale současně i obsahově pasivní a převážně odvozená (reposty), nešlo o systematickou a osobně formulovanou politickou prezentaci. Soud v tomto směru přisvědčil závěru žalovaného, že předložené důkazy svědčí spíše o omezené a málo viditelné formě politické aktivity, která není způsobilá vyvolat zvýšený zájem represivních složek. K námitce žalobkyně, že žalovaný neprovedl všechny jí navrhované důkazy soud uvádí, že Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 11 32 Az 1/2026 správní orgán není povinen provést každý důkaz navržený účastníkem řízení, pokud již má k dispozici dostatek podkladů pro spolehlivé rozhodnutí ve věci. Nepřevzetí některých navržených zpráv či podkladů proto samo o sobě nezakládá vadu řízení, jestliže skutkový stav mohl být i bez jejich provedení zjištěn bez důvodných pochybností. Tak tomu bylo i v projednávaném případě.

39. Soud nepřijal ani argumentaci žalobkyně týkající se nedostatečného zohlednění situace v zemi původu. Účelem řízení o udělení mezinárodní ochrany není obecné hodnocení stavu lidských práv v dané zemi, nýbrž posouzení individuální situace konkrétního žadatele. Žalovaný vycházel z relevantních a aktuálních informací o Ruské federaci a tyto správně konfrontoval s osobními poměry žalobkyně, která po události z března 2022 žila v Rusku bez jakýchkoli potíží a zájmu státních orgánů o svoji osobu, vyřídila si cestovní pas, odjela za matkou na její přání do ČR, ucházela se o pobytové oprávnění a v okamžiku zamítnutí žádosti o pobyt požádala o mezinárodní ochranu. Krajský soud přiměřeně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2005, č. j. 4 Azs 34/2005 – 60, v němž uvedl, že „Institut azylu není nástrojem k řešení nepříznivé osobní či ekonomické situace žadatele. Právo na azyl založené na mezinárodních úmluvách totiž v sobě nezahrnuje právo osoby vybrat si zemi, kde se pokusí začít nový život odpovídající jejím představám, jelikož slouží výhradně k poskytnutí nezbytné ochrany cizím státem, je-li žadatel (popřípadě též jeho rodinný příslušník) ve vlastní zemi vystaven pronásledování ze zákonem vyjmenovaných důvodů…“ 40.Konečně soud neshledal že by žalobkyni hrozila vážná újma ve smyslu § 14a zákona o azylu, neboť z provedených zjištění nevyplývá, že by byla vystavena reálnému riziku nelidského či ponižujícího zacházení nebo jiných závažných zásahů při návratu do země původu.

41. Krajský soud na základě výše uvedeného uzavírá, že neshledal žádné vady správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě náležitě zjištěného stavu věci (§ 3 správního řádu), žalovaný rovněž řádně odůvodnil, proč žalobkyni nelze udělit některou z forem mezinárodní ochrany (§ 68 odst. 3 správního řádu), pochybení soud neshledal ani v případě opatření podkladů pro vydání rozhodnutí a jejich hodnocení (§ 50 správního řádu). Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). V. Náklady řízení 42.náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, by měl právo na náhradu nákladů řízení před soudem proti žalobkyni, která ve věci úspěch neměla. Žalovanému však žádné náklady v řízení před soudem nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, a proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.) Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Shodu s prvopisem potvrzuje E. S. 12 32 Az 1/2026 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 29. května 2026 JUDr. Ivona Šubrtová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.