32 Az 33/2016

Rubrum

Číslo jednací: 32Az 33/2016 - 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobce: G. T., nar. ..., státní příslušnost Gruzie, hlášený k pobytu v Pobytovém středisku Kostelec nad Orlicí, Rudé armády 1000, 517 41 Kostelec nad Orlicí, zast. Mgr. Barborou Novákovou, advokátkou Advokátní kanceláře Wildt & Biolek, se sídlem Bohuslava Martinů 1038/20, 500 02 Hradec Králové-Pražské Předměstí, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2016, č. j.: OAM-1077/ZA-ZA02-ZA02-2015, t a k t o:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Shora označeným rozhodnutím rozhodl žalovaný o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany tak, že se mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „zákon o azylu“) neuděluje. Toto rozhodnutí napadl žalobce v celém rozsahu včas podanou žalobou, v níž uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, který navíc nemá oporu ve spisovém materiálu, kdy zároveň rozhodnutí správního orgánu spočívá na nesprávném posouzení rozhodné právní otázky. K věci uvedl, že v průběhu řízení podrobně popsal pronásledování svoje i své rodiny, a to z politických důvodů, konkrétně ve snaze otce jeho manželky, aby byly pokračování 2 32Az 33/2016 souzeny politicky činné osoby, páchající v Gruzii trestnou činnost. Ačkoli perzekuce, jíž byl spolu se svou manželkou a synem vystaven, měla původ v politické aktivitě otce jeho manželky, nelze přehlédnout, že byli pronásledováni za uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu a že žalobce má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu zastávání svých politických názorů. Správní orgán v tomto dle žalobce zaujal chybný postoj, když při svém rozhodování vyšel z toho, že předpokladem udělení azylu je vždy uplatňování politických práv a svobod přímo žadatelem o udělení azylu. Žalobce splnil povinnost tvrzení jak stran uplatňování politických práv a svobod, tak stran pronásledování z důvodu uplatňování těchto práv, kdy on sám byl nadřízeným vyzván k podání výpovědi a jeho manželka a syn byli z důvodu politické aktivity otce manželky vystaveni psychickému a fyzickému násilí. Dále žalobce odkázal na své vyjádření v průběhu správního řízení s tím, že působí logicky, konzistentně a věrohodně, že uvedl i detaily, které jsou dle něj způsobilé ke správnímu a soudnímu přezkumu. Za absurdní označil úvahu správního orgánu, že nemohl shledávat situaci své rodiny natolik závažnou, když byl ochotný setrvávat v zemi původu, kde mělo hrozit jeho rodině nebezpečí, do doby, než si opatří zápočtový list, když opominul tvrzení žalobce o tom, že musel splnit i další podmínky stanovené pro podání výpovědi, kdy navíc od počátku násilností v březnu 2015 do odjezdu z Gruzie, tj. 23. 6. 2015, jednali s manželkou přes minimální dobu potřebnou pro zařízení osobních a majetkových záležitostí, velmi rychle. Dále se žalobce vyjádřil k otci manželky, že je přirozené, že se bojí spíše o ně než o sebe a nesnaží se je více stresovat, což však nemusí nutně znamenat, že žalobci nesvědčí důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Žalobce též namítl, že zprávy, z nichž správní orgán vycházel, nemohou představovat přesné a aktuální informace z různých zdrojů, když přímé pronásledování žalobce a jeho rodiny započalo v březnu 2015. Dále namítl, že správní orgán ani neuvedl, jaké konkrétní skutečnosti z těchto zpráv vyplývají a jak je hodnotil ve správním řízení, naprosto pominul např. informace ze zprávy Human Rights Watch World report 2016, v níž jsou uvedeny konkrétní případy nepřijatelného zacházení s bývalými politiky a správními činiteli. Vzhledem ke skutečnosti, že tchán žalobce byl před svým uvězněním a následným pronásledováním pracovníkem ministerstva vnitra, jeví se logickým, že byl stejně jako ostatní pracovníci státního aparátu vystaven politicky motivovanému pronásledování, jež se nevyhnulo ani jeho rodině včetně žalobce, jeho manželky a jejich syna. V daném případě proto dle žalobce nejde jen o riziko „náhodného fyzického napadení“ jeho syna (jak se snaží správní orgán interpretovat na straně 9 rozhodnutí ve věci jeho manželky), nýbrž o reálnou hrozbu a důvodné obavy, že by rodině žalobce v případě návratu do Gruzie hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce prostřednictvím soudem ustanovené zástupkyně žalobu dále doplnil podáním ze dne 25. 7. 2016. V něm však pouze ve stručnosti zrekapituloval obsah žaloby a uzavřel, že úvaha správního orgánu není správná, neboť žalobci hrozí po návratu do země s odkazem na vylíčené skutkové okolnosti velmi reálně pronásledování, bití, mučení a jiné nelidské chování. Je tedy zřejmé, že mu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu. pokračování 3 32Az 33/2016 Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě popřel oprávněnost žalobních námitek, odkázal na obsah správního spisu a vydané rozhodnutí, na jehož správnosti setrval. K žalobním námitkám uvedl, žaloba je účelová, nedůvodná a v rozporu s tím, co žalobce v pohovoru o jeho žádosti o mezinárodní ochranu uvedl. Z jeho výpovědi je zřejmé, že on sám se veřejně neangažoval za uplatňování politických práv a svobod, nebyl politicky či veřejně činný a údajné pronásledování žalobce a jeho rodiny pro spor jeho tchána s vysoce postavenými osobami, nelze podřadit pod žádný z azylově relevantních důvodů. Navíc žalobcův tchán Gruzii s rodinou neopustil a ani takto učinit nechce. Nadto žalobce ani nevyužil možnosti domoci se ochrany přímo v Gruzii u gruzínské policie, zde stejně jako v rozhodnutí odkázal na informaci MZV ČR č. j. 126131/20115-LPTP ze dne 16. 2. 2016. Žalobní námitku o pronásledování žalobce, jeho manželky a jejich syna z politických důvodů, které mají mít původ v politických aktivitách na straně tchána žalobce, hodnotí žalovaný jako účelovou, ničím nepodloženou konstrukci, která navíc poškozuje skutečně pronásledované osoby, které se aktivně a veřejně zapojily do boje za uplatňování politických práv a svobod. Žalovaný přistupoval k posouzení věci s individuálním přístupem, byly užity přiměřeně aktuální, objektivně dosažitelné, dostatečně reprezentativní informace, vycházející z různých zdrojů, které jsou zároveň obecně vnímány jako informace spolehlivé a důvěryhodné, a to v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008- 81, který stanovil pro užití těchto informací přísná kritéria. Nadto žalobce ani nikterak nespecifikoval skutkové či právní námitky ke zprávám uvedeným žalovaným. Taktéž dle žalovaného nelze říci, že by policie v Gruzii byla méně či více efektivní v porovnání se zeměmi EU, kdy lze navíc podat proti její nečinnosti stížnost na Generální inspekci policie, podat stížnost na pracovníka prokuratury u Generální inspekce Hlavní prokuratury Gruzie či podat stížnost k veřejnému ochránci práv, jehož institut je v Gruzii velmi silný. Žalovaný proto dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je správné, neboť rozhodoval na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, dodržel všechny procesní předpisy a rozhodnutí je zákonné. S ohledem na shora uvedené navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítnul. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), a to bez nařízení jednání dle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s., když k takovému postupu udělily obě strany výslovně souhlas. Dospěl přitom k následujícím zjištěním a právním závěrům. Z předloženého správního spisu vyplynulo následující: Žalobce požádal o mezinárodní ochranu v ČR dne 16. 12. 2015 spolu se svou manželkou a nezletilým synem. Krajský soud konstatuje, že správní orgán vedl samostatné správní řízení o žádosti žalobcovy manželky a jejich nezletilého syna o mezinárodní ochranu, kdy i následně řízení o jejich žalobě před zdejším soudem je vedeno samostatně pod sp. zn. 32 Az 32/2016. pokračování 4 32Az 33/2016 Žalobce v žádosti uvedl, že ve vlasti nikdy nebyl členem žádné politické strany nebo organizace, nebyl ani jakkoli veřejně činný. Vlast opustil dne 23. 6. 2015 z důvodu, že jeho rodině bylo vyhrožováno. Cestovali letecky do Vídně (měl pas a české vízum). Do Rakouska odjeli proto, že manželka má psychické problémy a v Rakousku má rodinu. Požádali tam o azyl, ale v rámci aplikace dublinského nařízení byli v prosinci roku 2015 transferováni do ČR. O mezinárodní ochranu žádá z důvodu, že se s rodinou nemůže vrátit do Gruzie, protože jim bylo vyhrožováno, mají strach o život. Má rovněž strach o zdraví syna, od událostí, které je postihly, má následky a bojí se policie. Během pohovoru žalobce vypověděl, že bydlel spolu s manželkou, synem a tchánem v Tbilisi do doby, než v březnu 2015 přišel tchán domů zbitý. Proto následně odjeli s rodinou do domu tchánova přítele, rovněž v Tbilisi. Tam v době, kdy žalobce byl na pracovní cestě, přišli dva lidi v policejních uniformách a vyhrožovali jeho manželce. Viděl to syn a měl z toho strach. Žalobce proto po tomto incidentu odvezl manželku a syna ke svým rodičům do Kvareli. Tam však během jeho a otcovy nepřítomnosti (žalobce byl na pracovní cestě) opět přišli lidé v policejních uniformách. Žalobcovu manželku zbili a jeho matku fyzicky napadli. Jeho syn má z toho doposud psychické problémy, bojí se lidí v policejních uniformách. Vysvětlil, že důvodem vyhrožování jeho manželce byly problémy jeho tchána, které měl s bratry K. a prokurátorem G. (vysoce postavenými osobami), neboť si odpykal svůj trest a psal na tyto lidi stížnosti. Oni požadovali, aby psaní těchto stížností zastavil a vzal je zpět. Žalobce o dřívějších problémech svého tchána s uvedenými osobami příliš neví. Ví jen o posledním sporu kvůli pozemku, který tchán koupil a oni mu ho chtěli vzít zpět. Chtěli prokázat, že uvedený pozemek koupil ze zpronevěřených peněz. Rovněž se zmínil o tom, že kmotr jeho manželky byl před lety náčelníkem policie a tchán byl jeho náměstkem, z té doby mají nějaké problémy s bratry K.. Dále uvedl, že manželka s jeho matkou se po výše uvedeném incidentu obrátily na kvarelské policejním oddělení, kde jejich stížnost na jednání policistů nepřijali. Žalobce uvedl, že byl také pracovníkem policie, pracoval v jednotce Specnaz, ale musel dát výpověď a odejít z práce. Dále vypověděl, že policisté, kteří manželce vyhrožovali, to měli nařízené „shora“, nemohl by do toho zasahovat. Byl se ptát na uvedeném policejním oddělení (kam se obrátila jeho manželka), ale bylo mu řečeno, že nikdo o ničem neví, ať se do toho nemíchá. Na nadřízený policejní orgán se neobracel, neboť když jsou do toho připleteni lidé na vysokých místech, tak nemá ani smysl si stěžovat. Vysvětlil, že mu bylo jeho nadřízeným doporučeno, aby sám podal výpověď, dokud nemá problémy. Zápočtový list mu dali až dne 22. 6. 2015. Další potíže již žalobce ani jeho manželka se synem neměli, neboť si vyřídili víza a z Gruzie odjeli. Měli strach, aby se nestalo ještě něco horšího. Odjeli do Rakouska, protože tam má jeho manželka rodinu, která jim během pěti měsíců, co tam byli, pomáhala nejen psychicky, ale i materiálně. S tchánem jsou v současnosti v kontaktu stručně přes telefon nebo email, žalobce má za to, že stále bydlí v Tbilisi a snaží se tam dokázat, že je v právu. Řekl jim, že neodjede, dokud dokáže, že měl pravdu. Když tam je sám, tak se nebojí, bál se pouze o dceru. Žalobce sám na závěr uvedl, že kdyby se v Gruzii něco změnilo a jeho rodině tam nehrozilo nebezpečí, tak by se tam vrátil. Dne 29. 3. 2016 bylo žalobci za účasti tlumočníka umožněno seznámit se podklady pro vydání rozhodnutí ve věci jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, pokračování 5 32Az 33/2016 konkrétně s informacemi z Cizineckého informačního systému, informacemi MZV ČR č. j. 98834/2015-LPTP ze dne 17. 6. 2015, č. j. 108787/2015-LPTP ze dne 24. 7. 2015 a č. j. 126131/2015-LPTP ze dne 26. 2. 2016, Zprávou Human Rights Watch 2015 ze dne 29. 1. 2015, výroční zprávou Freedom House – Svoboda ve světě 2015 – Gruzie ze dne 28. 1. 2015 a zprávou MZ USA o dodržování lidských práv v Gruzii za rok 2013 ze dne 27. 2. 2014, které jsou součástí správního spisu. Žalobce se s uvedenými podklady seznámit nechtěl, ani se k nim vyjádřit, stejně jako ke zdrojům informací či způsobu jejich získání. Na podporu svých tvrzení doložil svůj rodný list, oddací list, rodný list dítěte, průkaz válečného veterána, fotokopii dokladů matky a otčíma jeho manželky, lékařské zprávy o zdravotním stavu jeho syna, dopis hlavnímu státnímu zástupci Gruzie a dopis místopředsedy parlamentu Gruzie. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 77 odst. 2 s. ř. s.) a po provedeném dokazování v návaznosti na příslušná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z ustanovení § 28 odst. 1 zákona o azylu vyplývá, že mezinárodní ochranu lze udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany; shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle § 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda-li cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany. Podle § 12 zákona o azylu se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Z obsahu předloženého správního spisu vyplývá, že žalovaný se případem žalobce zabýval velmi podrobně, posuzoval jeho azylový příběh zejména na základě jeho výpovědí učiněných v řízení o udělení mezinárodní ochrany, na základě zjištěných informací o zemi původu a materiálů předložených samotným žalobcem. Po provedeném přezkumném řízení dospěl soud k závěru, že správní řízení netrpí vytýkanými vadami, žalovaný náležitě zjistil skutkový stav věci, napadené rozhodnutí je řádně a podrobně odůvodněno, bylo vydáno v souladu se zákonem. Výčet důvodů pro udělení azylu uvedených v § 12 zákona o azylu je taxativní a nelze je rozšiřovat o důvody další. Žalobce uvedl, že ve vlasti nebyl členem žádné politické strany nebo organizace, politicky ani veřejně se nijak neangažoval. On sám osobně žádné potíže v Gruzii neměl. Vyhrožování jeho rodině, kterému nikdy nebyl osobně přítomen, mělo probíhat v obou případech v době, kdy byl on sám na služební cestě. Důvodem vyhrožování však nebyly žádné okolnosti na straně žalobce, ale potíže a spory jeho tchána s vysoce postavenými lidmi, kteří se jej touto cestou měli snažit donutit přestat psát stížnosti a ty již napsané vzít zpět. Nelze proto přisvědčit žalobnímu tvrzení, že ač perzekuce, jíž byl žalobce s manželkou a synem vystaven, měla původ v politické aktivitě jeho tchána, jenž se měl snažit postavit před soud politicky činné osoby páchající tam závažnou trestnou pokračování 6 32Az 33/2016 činnost, byl i žalobce se svou manželkou a synem pronásledován za uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu a dále, že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu zastávání určitých politických názorů v Gruzii (§ 12 písm. b) cit. zákona), totiž názorů, že spravedlivě má být potrestán každý, kdo se dopouští nepravostí, a to bez ohledu na jeho politické postavení a aktivitu. Uvedené „politické názory“ žalobce v průběhu správního řízení vůbec neprezentoval. Krajský soud ve shodě se žalovaným konstatuje, že žalobcem zprostředkovaně uváděné potíže jeho tchána, nelze považovat za azylově relevantní pronásledování žalobce ve smyslu § 12 zákona o azylu, když navíc tchán žalobce v zemi původu zůstal a snaží se tam dokázat svou pravdu, tedy svoje problémy nepovažuje za natolik palčivé, aby kvůli nim musel zemi svého původu opustit. Žalobce ostatně sám v průběhu správního řízení uvedl, že o dřívějších potížích svého tchána nic bližšího neví. Zmínil problémy s bratry K. a prokurátorem G., přičemž posledně uváděný spor o pozemek je spíše v osobní než politické rovině. Správní orgán při posuzování případu žalobce vzal v úvahu i jeho sdělení o tom, že jeho manželka se v jednom případě neúspěšně obrátila s žádostí o pomoc na místní oddělení policie. Z výpovědí žalobce je zřejmé i to, že na případnou další ochranu již rezignovali a např. na nadřízené policejní orgány či prokuraturu se neobrátili s odůvodněním, že je to propojený systém. Z podkladových informací o zemi původu však vyplývá, že je možné vnitrostátní ochrany na několika úrovních využít. Např. z informace MZV ČR č. j. 126131/2015-LPTP ze dne 26. 2. 2016 se podává, že má možnost se na gruzínskou policii obrátit každý, kdo byl poškozen trestnou činností. V případě nečinnosti policie mohou občané využít další instituty (viz výše). Žalobce a jeho rodina tak využili pro řešení svých problémů pouze základní řešení bez snahy hledat pomoc jinde. Nadto správní orgán přiléhavě upozornil, že uvedené instituty mohou využít žalobce i jeho rodina i po návratu do vlasti, přičemž je otázkou, zda by potíže po návratu vůbec opětovně trvaly s ohledem na skutečnost, že skončily na konci května 2015 poté, co se žalobce s rodinou přestěhoval do Achalisopeli. S učiněnými závěry žalovaného, že žalobce nesplňuje podmínky pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu, se soud plně ztotožňuje. Za správné, zákonné, zjištěným informacím odpovídající a taktéž náležitě odůvodněné považuje krajský soud i neudělení azylu dle § 13 a 14 zákona o azylu. K udělení azylu dle § 13 zákona o azylu (tzv. azyl za účelem sloučení rodiny), který zohledňuje rodinné vazby a uplatňuje se toliko vůči zákonem vymezenému okruhu rodinných příslušníků azylanta, nebyl v případě žalobce shledán zákonný podklad, neboť žalobce není rodinným příslušníkem azylanta, jemuž byl udělen azyl dle § 12 nebo 14 cit. zákona. Podle ustanovení § 14 zákona o azylu (tzv. humanitární azyl), jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu. Udělení humanitárního azylu je zcela na volné úvaze správního orgánu, na jeho získání není právní nárok. Žalovaný v rámci své úvahy zhodnotil rodinnou, sociální a ekonomickou situaci žalobce, přihlédl i k jeho věku a zdravotnímu stavu. Jak vyplývá z obsahu spisu i rozhodnutí žalovaného, žalobce je dospělý, svéprávný a pokračování 7 32Az 33/2016 schopný se o sebe samostatně postarat, má středoškolské vzdělání a pracoval jako příslušník policie, jeho zdravotní stav je až na bolesti zad dobrý. Z výpovědi žalobce ani z ostatních podkladů ve správním spisu nevyplynulo, že by rodinná, sociální či ekonomická situace žalobce byla natolik špatná či výjimečná, aby se dalo hovořit o případu hodném zvláštního zřetele pro udělení tohoto mimořádného druhu azylu. Krajský soud připomíná, že institut azylu není a nikdy nebyl univerzálním nástrojem k řešení nepříznivé osobní či ekonomické situace žadatele. Právo na azyl založené na mezinárodních úmluvách totiž v sobě nezahrnuje právo této osoby vybrat si zemi, kde se pokusí začít nový život odpovídající jeho představám, jelikož slouží výhradně k poskytnutí nezbytné ochrany cizím státem, je-li žadatel ve vlastní zemi vystaven pronásledování ze zákonem vyjmenovaných důvodů, popřípadě existují-li jiné, zcela výjimečné okolnosti, za kterých by bylo nehumánní azyl neudělit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále také jen „NSS“) ze dne 16. 11. 2005, č. j. 4 Azs 34/2005-60). NSS ve svém rozhodnutí ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 uvedl: „Smysl institutu humanitárního azylu podle § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, spočívá v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto „nehumánní“ azyl neposkytnout. Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na případy, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu (např. u osob zvláště těžce postižených či nemocných, u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory), ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly. Míra volnosti této jeho reakce je pak omezena pouze zákazem libovůle, vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu“. Všechna zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz. Soud tak uzavírá, že žalovaný při posouzení důvodů dle § 14 zákona o azylu nevybočil z mezí stanovených zákonem. Následně správní orgán postupoval dle § 28 zákona o azylu a zkoumal, nesplňuje-li žalobce důvody k udělení tzv. doplňkové ochrany tak, jak je upravena v ust. § 14a a § 14b zákona o azylu. Dle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Dle § 14a odst. 2 téhož zákona se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Podle § 14b odst. 1 zákona o azylu se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny rodinnému příslušníkovi osoby pokračování 8 32Az 33/2016 požívající doplňkové ochrany, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Podle § 14b odst. 2 téhož zákona se rodinným příslušníkem pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí manžel nebo partner osoby požívající doplňkové ochrany, svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let, nebo zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu. Podle § 14b odst. 3 zákona o azylu je předpokladem pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny manželu osoby požívající doplňkové ochrany trvání manželství před udělením doplňkové ochrany cizinci, předpokladem pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny partnerovi osoby požívající doplňkové ochrany je trvání partnerství před udělením doplňkové ochrany cizinci. Podle §14b odst. 4 zákona o azylu v případě polygamního manželství, má-li již osoba požívající doplňkové ochrany manžela žijícího s ním na území České republiky, nelze udělit doplňkovou ochranu za účelem sloučení rodiny další osobě, která je podle právního řádu jiného státu manželem osoby požívající doplňkové ochrany. Smyslem a účelem doplňkové ochrany je poskytnout subsidiární ochranu a možnost legálního pobytu na území České republiky těm žadatelům o mezinárodní ochranu, kterým nebyl udělen azyl, ale u nichž by bylo z důvodů taxativně uvedených v § 14a zákona o azylu neúnosné nebo jinak nežádoucí požadovat jejich vycestování. V odůvodnění této části rozhodnutí žalovaný vycházel jak z informací od žalobce, tak z informací získaných v průběhu správního řízení, které lze označit za transparentní, objektivní a aktuální v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí a vypořádal se s nimi při posuzování skutečnosti, zda žalobci hrozí pro případ návratu vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Dospěl k závěru, že tomu tak není, přičemž konstatoval, že žalobce v zemi původu neměl žádné potíže se státními orgány, sám nebyl vystaven vyhrožování, ve vlasti proti němu nebylo a není vedeno trestní stíhání. Žalovaný se z pohledu doplňkové ochrany opětovně zabýval všemi žalobcem tvrzenými důvody pro udělení mezinárodní ochrany a jím učiněný závěr lze jako správný potvrdit. Soud má po provedeném přezkumu za to, že žalovaný se dostatečně a přezkoumatelným způsobem zabýval všemi zákonnými důvody pro udělení některé z forem doplňkové ochrany, jakož i posouzením hledisek vážné újmy dle § 14a odst. 2 zákona a azylu, a proto se s jeho závěry a odůvodněním i této části rozhodnutí ztotožňuje a dovoluje si na ně odkázat, jak připouští rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. Nejvyššího správního soudu, dle kterého: „Je-li rozhodnutí žalovaného důkladné, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, není praktické a ani časově úsporné zdlouhavě a týmiž nebo jinými slovy říkat totéž. Naopak je vhodné správné závěry si přisvojit se souhlasnou poznámkou.“ Pro úplnost soud konstatuje, že žalobce nesplňuje ani podmínky pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny dle § 14b zákona o azylu, neboť netvrdil ani nebylo prokázáno, že by některému jeho rodinnému příslušníkovi byla udělena doplňková ochrana ve smyslu tohoto ustanovení. pokračování 9 32Az 33/2016 K žalobní námitce směřující k neaktuálnosti podkladových zpráv vzhledem k napadení manželky žalobce (březen 2015), krajský soud uvádí, že je považuje za přiměřeně aktuální i objektivní, neboť pocházejí z různých informačních zdrojů. Je nutno přihlédnout k tomu, že souhrnné a monitorující zprávy některých mezinárodních organizací či ministerstev se vydávají až s určitým časovým odstupem. V řízení použité Informace MZV ČR jsou z června 2015 až února 2016, tedy dostatečně aktuální. Žalobci lze jistě přisvědčit v tom, že obecná situace v Gruzii není nijak příznivá, že země se potýká i s problémy, kdy policejní orgány či státní zaměstnanci překročili přípustné pravomoci a došlo tak k porušování lidských práv. Na druhou stranu je nutno dát za pravdu žalovanému v tom, že k případu žalobce přistupoval s individuálním přístupem a jím použité podkladové informace odpovídají požadavkům dle výše citovaného rozhodnutí NSS. Pokud se jedná o související výtku žalobce, proč žalovaný podrobně nerozepsal, jaké konkrétní skutečnosti vyplývají z konkrétních zpráv a jiných zdrojů, má soud za to, že není pochybením, pokud správní orgán zdůrazní ve svém odůvodnění pouze některé pasáže z těchto informací a zpráv a ve zbytku na ně odkáže s tím, že veškeré uvedené informace jsou součástí spisového materiálu, a žalobci bylo umožněno se s celým obsahem správního spisu seznámit, k podkladům se vyjádřit či navrhnout doplnění podkladů pro rozhodnutí. Krajský soud na základě výše uvedeného uzavírá, že neshledal namítané vady správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, dle jeho názoru bylo rozhodnutí vydáno na základě náležitě zjištěného skutkového stavu věci (§ 3 správního řádu), žalovaný řádným způsobem opatřil podklady pro vydání rozhodnutí, vypořádal se s tvrzeními žalobce a jím předloženými materiály (§ 50 správního řádu), provedl řádné dokazování, přičemž žalobce nenavrhl žádné doplnění podkladů pro vydání rozhodnutí (§ 51, 52 správního řádu), žalovaný rovněž řádně odůvodnil, proč žalobci nelze udělit některou z forem mezinárodní ochrany (§ 68 odst. 3 správního řádu). Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, by měl právo na náhradu nákladů řízení před soudem proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Žalovanému však žádné náklady v řízení před soudem nevznikly, a proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. pokračování 10 32Az 33/2016 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Hradec Králové 20. červenec 2017 JUDr. Ivona Šubrtová, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: J. L.