36 A 3/2018

Rubrum

Jednací číslo: 36 A 3/2018-55 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl soudcem Mgr. et Mgr. Jaroslavem Vávrou ve věci žalobce: G. A. zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha - Dolní Chabry proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje sídlem Komenského nám. 125, 532 11 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 24828/2018/ODSH/8, ze dne 29. 3. 2018, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu a následného zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Pardubic, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v platném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“).

2. Tohoto přestupku se žalobce dopustil z nedbalosti tím, že dne 21. 11. 2016 okolo 14:03 hodin, v obci Dříteč, na silnici č III/29810, ve směru od křižovatky silnice č. III/2985 a silnice č. III/29810 na obec Dražkov jako řidič motorového vozidla tovární značky Mercedes, registrační značky XXX XXX, řídil vozidlo rychlostí 76 km/h (po odečtení odchylky 3 km/h), přičemž dovolená rychlost byla v místě 50 km/h, čímž porušil ustanovení § 18 odst. 4 citovaného zákona. Tento skutek spáchal v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců dvakrát. Za přestupek byla žalobci uložena pokuta 2.500 Kč a zákaz řízení po dobu 1 měsíce. Rovněž byla uložena povinnost uhradit náklady přestupkového řízení.

3. Žalobce s rozhodnutím žalovaného ani orgánu I. stupně nesouhlasil. Ve správním řízení podal pouze blanketní odvolání. V žalobě vznesl větší počet zásadně typizovaných námitek, které směřovaly jak proti obsahu rozhodnutí orgánu I. stupně, tak proti rozhodnutí odvolacímu. Napadán byl rovněž postup rozhodování orgánu I. stupně.

4. Jednotlivé okruhy žalobních námitek lze vymezit takto. Nesprávné vyřešení námitky podjatosti pracovníků orgánu I. stupně, vady výroku rozhodnutí orgánu I. stupně spočívající v neúplnosti a uložení povinnosti hradit na bankovní účet, absence oprávnění městské policie provádět měření rychlosti, nedostatečně odůvodněné zavinění řidiče, neužití správní úvahy při snížení sankce, nesprávné uložení rozsahu zákazu činnosti řízení vozidel. A konečně obligátní nesprávné měření rychlosti (překročení doporučené vzdálenosti, slip effect při ručním měření, umístění záměrného kříže).

5. Žalovaný se ve vyjádření k žalobě vypořádal s žalobními body, odmítl je a odkázal též na obsah žalovaného rozhodnutí. Navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. Žaloba důvodná není.

7. Podle § 2 s.ř.s. platí, že ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. Ochrana práv též v obecné rovině nerozlučně souvisí s ústavními principy a může být poskytnuta pouze tam, kde je pro ni místo. Není tomu tak v daném případě žalobce. Soud tak konstatuje, že podaná žaloba je za hranicí toho, kam může sahat ochrana subjektivních práv žalobce. Zde se totiž jedná o práva toliko tvrzená a zdánlivá.

8. Po vyhodnocení obsahu správního spisu, tedy průběhu správního řízení a též průběhu soudního řízení je třeba konstatovat, že jednání žalobce, případně jeho zmocněnců a zástupců od počátku správního řízení, tedy prakticky po naměření překročené rychlosti vozidla, nese soudu známé znaky ryze účelového postupu, kterým se snaží vyhnout nevyhnutelným a odpovídajícím následkům spojeným s překročením povolené rychlosti pohybu vozidla na pozemní komunikaci. Za rychlou jízdu jsou jako sankce stanoveny pokuty, které mají jistou funkci. Postup žalobce ve svých důsledcích znamená to, že opovrhuje pravidly, která jsou stanovena proto, aby pohyb na komunikacích byl bezpečný pro zdravý a život dalších účastníků provozu. Totiž, pokud má být vynucování dodržování pravidel efektivní, musí být stanoven přiměřený trest za jejich porušení. Nelze jezdit tak, jak se některým jednotlivcům zlíbí a následným sankcím se poté vyhýbat – o to více tím, že sjedná tzv. pojištění proti pokutám.

9. Shora uvedený závěr o účelovosti postupu v dané věci soud opírá o skutečnosti nejprve plynoucí ze správního spisu. Po naměření překročení povolené rychlosti a zastavení příslušníky městské policie se žalobce nevyjádřil, sepsané oznámení o přestupku nepodepsal. Po zahájení správního řízení a výzvě k vyjádření zmocnil Ing. M. J. k jednání za svoji osobu. Tento zmocněnec známý všem správním soudům po celé České republice tím, že zastupuje řidiče, kteří uzavírají tzv. pojištění proti pokutám a činí různá obstrukční jednání, poté nahlédl do správního spisu a pořídil kopie listin. Jednání správního orgánu se žalobce ani jeho zmocněnec nezúčastnili. Po tomto nařízeném jednání, při kterém byl jako svědek slyšen příslušník městské policie provádějící měření, zaslal zmocněnec žalobce vyjádření k podkladům, ve kterém vznesl souhrn známých typizovaných námitek (namítá netotožnost vozidla na fotografiích, nedodržení návodu k měření ohledně úhlu měření, vzdálenost měření přesahující 140 m, úřední značky rychloměru, nezákonné měření a umístění záměrného kříže). Jak soud uvedl, ze své úřední činnosti má povědomost o tom, že uvedený zmocněnec je jedním ze subjektů zastupujících provozovatele či řidiče vozidel, přičemž nabízí tzv. pojištění proti pokutám. (Negativně se k uvedeným postupům pojištění proti pokutám a k jejich účelovým námitkám vymezuje i Nejvyšší správní soud, např. v rozsudku ze dne 18.9.2018, č.j. 7 As 293/2018-19.) V následném průběhu řízení zmocněnec podává námitku podjatosti proti všem pracovníkům orgánu I. stupně. Po negativním vyřízení námitky podává neúspěšné blanktení odvolání. Následně je vydáno meritorní rozhodnutí orgánu I. stupně. Zmocněnec žalobce poté podává blanketní odvolání proti rozhodnutí o uložení pokuty a trestu zákazu řízení za přestupek, které ani k výzvě správního orgánu nedoplňuje.

10. Namísto odůvodnění podaného odvolání je žalobce pasivní, jako obvykle v mnoha dalších typických případech řidičů zastupovaných stejnou skupinou osob. Vyčká vydání odvolacího správního rozhodnutí a následně podává žalobu, přičemž pověřuje advokáta Mgr. Václava Voříška, který je nejen u zdejšího soudu znám svými účelovými a obstrukčními taktikami ve věcech řidičů přestupců. V žalobě uplatňuje širokou paletu typizovaných námitek, které povětšinou již byly v zásadě jednotně správními soudy odmítnuty či vyřešeny tak, že jim nelze bez naplnění dalších předpokladů vyhovět. Jedná se o námitky, které mohl žalobce bez jakékoli újmy uvádět v odvolání, záměrně tak neučinil. Soud nemá jakoukoli informaci o tom, že žalobci, resp. jeho zmocněnci vyvstala překážka podání řádně odůvodněného odvolání ve správním řízení. Konečně dalším znakem účelově navázaného postupu je to, že soudní poplatek za žalobce hradí Motoristická vzájemná pojišťovna, družstvo, jež je též dle znalostí z úřední činnosti soudu spojena se subjekty poskytujícími pojištění proti pokutám.

11. Jak uvedeno shora, žalobce, či přesněji jeho advokát podávající obdobné žaloby opakovaně za velký počet klientů, zneužívá systém soudního přezkumu ve správním soudnictví. Ve správním řízení byl zčásti pasivní (jednání a výslechu svědka se neúčastnil, zaslal poté skupinu typizovaných námitek). K tomu vznesl námitku podjatosti víceméně obstrukční povahy. Poté podal neodůvodněné blanketní odvolání. V jiných případech s neustanoveným řidičem bývá typické označení záměrně nekontaktní cizí osoby. Popsaná praxe je soudu z rozhodovací činnosti velmi dobře známa a je rovněž známa z opakované rozhodovací praxe kasačního soudu.

12. V otázce soudního přezkumu se v takových případech ohledně přestupků (taktika zástupce žalobce je obdobná i ve věcech správních deliktů do 30. 6. 2017) vyjadřoval Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 2. 5. 2017, čj. 10 As 24/2015-71 a uvedl: Skutečnost, že obviněný z přestupku byl v řízení před správními orgány zčásti či zcela pasivní (§ 73 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích), automaticky neznamená, že jeho tvrzení zpochybňující zjištěný skutkový a právní stav a jim odpovídající důkazní návrhy, které jako žalobce poprvé uplatnil až v řízení před krajským soudem dle § 71 odst. 1 písm. e) s. ř. s., jsou bez dalšího nepřípustné. Žalobní tvrzení či důkazní návrhy krajský soud nemůže odmítnout jako opožděné nebo účelové jen proto, že je obviněný z přestupku neuplatnil, ač tak dle § 73 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, učinit mohl, v řízení před správními orgány. Krajský soud však na základě skutkového a právního stavu věci, který je dle § 75 odst. 2 s. ř. s. povinen v mezích žalobních bodů přezkoumat, může tato žalobní tvrzení shledat irelevantními nebo nevěrohodnými, a důkazní návrhy k jejich prokázání odmítnout jako nadbytečné (§ 52 odst. 1 s. ř. s.). Tyto své závěry musí krajský soud náležitě odůvodnit. V rámci přezkumu napadeného rozhodnutí ve smyslu § 75 s. ř. s., je krajský soud povinen zkoumat, zda správní orgány bez ohledu na způsob obhajoby obviněného v řízení o přestupku dostály své povinnosti zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku (§ 3 správního řádu).

13. Soud na shora uvedené závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu navazuje a s odkazem na shora popsané účelové a obstrukční taktiky zástupce žalobce a osob spojených, s nimiž žalobce, resp. jeho zástupce spolupracuje, uzavírá, že žalobní tvrzení žalobce nepovažuje za relevantní, respektive je vyhodnocuje jako účelové a nevěrohodné. Nebude se jimi proto zabývat a plýtvat drahocenný čas na polemiku s účelovými formulacemi zástupce žalobce, který v zastoupení žalobce systémem dopravního práva, respektive pravidly silničního provozu pohrdá. V řízení nevyvstaly žádné rozumné důvody k pochybám o věrohodnosti a úplnosti skutkových zjištění pro posouzení pachatele přestupku. Řidič – přestupce při zastavení vozidla nesdělil vůbec ničeho, k naměřené rychlosti nic nenamítal, ve správním řízení reaguje jeho profesionální zástupce souhrnem typizovaných námitek.

14. K dokazování v kontextu přestupkového práva lze odkázat např. na rozsudek NSS ze dne 3. 5. 2007, čj. 2 As 93/2006 - 84, podle něhož jakkoliv lze souhlasit s obecnou tezí, že správní orgány jsou povinny samy vyhledávat a opatřovat si důkazy a podklady pro svoje rozhodnutí, nelze z této teze současně dovodit, že i v případě, kdy správní orgány nemají žádné důvodné pochybnosti o skutkových zjištěních a o jejich právním posouzení a ani ze strany účastníků řízení nejsou vzneseny návrhy na další dokazování, jsou povinny pokračovat v pořizování dalších podkladových dokumentů. Takovéto tvrzení postrádá logiku, protože v konečném důsledku by mohlo znamenat, že přípravná fáze rozhodovacího procesu by nikdy nemohla skončit.

15. Jak soud shora uvedl, naprostá většina z typizovaných a účelových žalobních námitek, jež zástupce žalobce pro své mandanty používá, již byla řešena a vyřešena či odmítnuta správními soudy. Advokátu žalobce jako profesionálnímu zástupci ve věcech dopravních přestupků jsou rozhodnutí správních soudu patrně velmi dobře známa. Proto soud toliko výběrově a ve vztahu k vyjádření žalobce ve správním řízení ze dne 21. 2. 2017 uvádí, že například námitka nedodržení návodu k obsluze měřícího zařízení (LIDARu) a nesprávnosti měření je obecná a ničím nepodložená. Správní orgán nad rámec nutného provedl výslech osoby provádějící měření a soud nemá jakékoli podklady k tomu, aby o výsledku dokazování vznikla jakákoli pochybnost. To se týká měření nad doporučenou vzdálenost, avšak při dodržení maximální vzdálenosti (již judikováno), otázka slip effectu – také již řešena, námitka nedává smysl při měření z dané vzdálenosti, neboť se může projevit především při měření z boku a lidar je rovněž vybaven automatickou funkcí hlášení chyby. Námitka, že řidič neviděl předepsané úřední značky na měřidle je účelová a především ničím nepodložená. Pokud řidič dle obsahu spisu pořizoval fotoaparátem kopii oznámení o přestupku, mohl rovněž pořídit fotografii měřidla a své tvrzení jednoduše tímto podložit. Nestalo-li se tak, soud jeho námitku přiřazuje k dalším námitkám spekulativním. Oprávněnost měření rychlosti městskou policií byla k námitce již řešena v rozhodnutí orgánu I. stupně, který přiléhavě odkázal na uzavřenou smlouvu a ustanovení § 79a zákona o silničním provozu. K uložení trestu zákazu činnosti lze odkázat např. na rozhodnutí NSS ze dne 2. 3. 2017, čj. 7 As 332/2016-44, bod 26, jež je zástupci žalobce známo. Různé pokusy žalobce o znejasnění textu výroku a též odůvodnění napadených rozhodnutí, včetně otázky zjištění zavinění nejsou na místě. Soud zcela samozřejmě obě správní rozhodnutí po věcné a obsahové stránce přezkoumal a může konstatovat, že průměrnému příjemci rozhodnutí nemůže činit potíže pochopit, za jaké jednání a na základě jakých ustanovení je ukládána sankce za konkrétní přestupek. K námitce tvrzeného přesného neuvedení dřívějšího přestupkového jednání soud odkazuje na rozhodnutí NSS ze dne 30. 8. 2017, čj. 6 As 22/2017-37, bod 14 s tím, že na výrok rozhodnutí orgánu I., stupně navazuje detailní odůvodnění. K otázce rozhodování o námitce podjatosti soud považuje za nadbytečné formulovat obsáhlé vyjádření. Námitka podjatosti vznesená zmocněncem žalobce byla ryze a pouze obstrukčního charakteru, z jejího textu soud neseznává jediný rozumný a relevantní důvod k její relevantnosti. Tvrzení v ní uvedená nedávají logický smysl, rychlost nebyla řidiči vozidla měřena zaměstnanci orgánu prvního stupně, nýbrž městským policistou zcela jiné obce. Pokud pak zaměstnanci orgánu prvního stupně a fakticky namítaní všichni zaměstnanci magistrátu konali svoji činnost, toliko plnili svoje povinnosti a rovněž pokuta byla žalobci uložena na samé spodní hranici. Jiný možný, tj. příznivější výsledek řízení (pokud by přísnější měl být dle žalobce motivován podjatými úředníky) soud nespatřuje.

16. De lege ferrenda soud uvádí, že chování řidičů jako je žalobce by mělo být sankcionováno mnohem vyššími pokutami, které by se odvíjely od skutečné výše majetku provozovatele vozidla či řidiče. Rovněž tak by mělo být postupováno u stanovení nákladů správního řízení. Jinak je zřejmé, je ukládání pokut v řádech tisícikorun se míjí jakýmkoli účinkem a svádí k uzavírání smluvních vztahů za vcelku nízkou úplatu, které mají za cíl vyhýbat se následkům za nedodržování pravidel provozu.

17. Soud uzavírá, že žalobce zůstal pouze v rovině mnohdy nepřiléhavých účelových zpochybnění (též tím, že je neuvedl v odvolání a uplatnil je až v řízení před soudem), které nemohly v dané věci vzbudit důvodné pochybnosti o prokázaném protizákonném jednání, které bylo naopak podloženo dostatečnými podklady ve správním řízení. Údajné pochybnosti tvrzené žalobcem nelze považovat za takové, které by založily či byly vůbec schopny založit takové důvodné pochybnosti (viz § 3 správního řádu). Soud ani není povinen provést dokazování již provedenými důkazy, resp. jejich opakováním za účelem vyvrácení ničím nepodložených hypotéz a spekulací žalobce.

18. K tomu, že různé postupy zástupce žalobce mohou být nepochybně kvalifikovány jako zneužívání práva srovnej např. rozsudek NSS ze dne 18.12.2018, č.j. 4 As 113/2018-39, ve kterém kasační soud odkázal na další rozhodnutí obsahující závěry o zneužívání práva. Postup, jež bude vyhodnocen jako zneužití práva, nemůže zasluhovat soudní ochrany. Ke zneužití práva v obdobných věcech se Nejvyšší správní soud vyjádřil již opakovaně.

19. S ohledem na shora uvedené závěry nebyla žaloba shledána důvodnou, krajský soud ji dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.. Žalovanému náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.

21. K povinnostem advokáta, jehož jednání soud v negativním světle v odůvodnění shora zmiňuje, a k jistému požadavku slušnosti jeho jednání viz blíže nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. II. ÚS 644/18, bod 42.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: http://www.nssoud.cz. Pardubice, 12. března 2019 Mgr. et Mgr. Jaroslav Vávra v. r. soudce Shodu s prvopisem potvrzuje