47 Co 104/2026

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 45 742,60 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě č. j. 15 C 401/2025-73 ze dne 4. 3. 2026

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 12 % úroku z prodlení ročně z částky 43.242,60 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 41.383,80 Kč od 12. 5. 2026 do zaplacení, ve zbylé napadené části se rozsudek potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího advokáta náklady řízení před okresním soudem ve výši 6 919 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Výrokem I rozsudku okresní soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 41 383,80 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 358,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 033,08 Kč a 12 % úroku z prodlení ročně z částky 43 242,60 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení. Ve výroku III uložil žalované nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 6 919 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Předmětem řízení byla pohledávka žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 16. 9. 2024. Na jejím základě byl žalované poskytnut úvěr 44.999 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela. Okresní soud zjistil, že úvěrová smlouva je neplatná pro neprověření úvěruschopnosti žalované podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalované uložil zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 41.383,80 Kč spočívající v rozdílu mezi poskytnutou a splacenou částkou podle § 2991 o. z. Okresní soud se zabýval lhůtou k plnění dlužné částky v souladu s § 87 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byl v řízení nečinná. Okresní soud dovodil, že žalovaná je schopna dlužnou částku zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla zamítnuta co do požadovaných smluvních poplatků ve výši 2 500 Kč, úroku ve výši 4 033,08 Kč a požadované jistiny ve výši 1 858,80 Kč. Okresní soud konstatoval, že žalovaná se s placením dosud nedostala do prodlení. Splatnost pohledávky nastane po uplynutí soudem stanovené lhůty. Požadavek na zaplacení zákonných úroků z prodlení okresní soud také zamítl. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

3. Žalobkyně podala proti části výroku II rozsudku odvolání. Namítla, že okresní soud pochybil, když neuložil žalované zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení. Soud prvního stupně neměl zjišťovat dobu přiměřenou možnostem žalované z úřední moci. Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 24 Co 40/2022 přiměřenost lhůty k vydání bezdůvodného obohacení bez dalšího plyne z toho, že ji stanovila sama žalobkyně a žalovaná proti této lhůtě nikterak neprotestovala, a to ani z hlediska § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 18 odst. 1 o. s. ř., podle čl. 96 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod jsou si účastnici řízení před soudem rovni. Soud tak může namísto účastníka řízení vstupovat do řízení jen výjimečně, v případech, kdy je dotčen veřejný zájem. V rámci zkoumání úvěruschopnosti se jedná o zkoumání absolutní neplatnosti smlouvy dle § 588 o. z., přičemž doktrína a judikatura v odkazu na evropskou legislativu dovodila, že poskytování úvěrů spotřebitelům bez zkoumání jejich schopnosti úvěr vrátit má dopady na veřejný pořádek. Je však v rozporu s výše citovanými předpisy vztáhnout tuto problematiku i na další právní povinnosti, jako je vrácení bezdůvodného obohacení. Je to účastník řízení, kdo má nejlepší přehled o svých schopnostech splácet úvěr, a proto musí tvrdit a dokazovat svou schopnost vrátit bezdůvodné obohacení. Žalovaná výslovně uvedla, že je schopna vrátit bezdůvodné obohacení žalobkyně (resp. splatit úvěr jako takový). Žalovaná po celou dobu soudního řízení svůj závazek uznávala. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku II částečně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky 43.242,60 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žádala nahradit náklady řízení.

4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Okresní soud z provedených důkazů zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 16. 9. 2024 sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 44.999 Kč. Okresní soud správně dovodil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalované. Nepochybil, když uložil žalované zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení spočívající v poskytnuté jistině úvěru po odečtení splátek žalované podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Předmětem odvolacího řízení je posouzení nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vzniká věřiteli právo na úroky z prodlení v případě neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu neprověření úvěruschopnosti dlužníka teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

9. Z uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR se dovozuje, že žalobkyně nemá nárok na úroky z prodlení, dokud neuplyne doba stanovená soudem podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Upravuje novou dobu splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnutou, nebo určenou soudem. Doba splatnosti, kterou soud určí, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru po uplynutí doby stanovené podle § 87 cit. zák. Úprava splatnosti dluhu, který vznikl z neplatné spotřebitelské úvěrové smlouvy pro neprověření úvěruschopnosti spotřebitele, spadá pod ochranu spotřebitele, která je veřejným zájmem.

10. Žalovaná je povinna dluh vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Ohledně zaplacení peněžité částky se vede spor. Žalovaná netvrdila, jaká doba splacení dlužné částky je přiměřená jejím poměrům. Odvolací soud souhlasí s žalobkyní, že je věcí žalované spotřebitelky, aby poskytla ohledně svých možností splácet dluh soudu potřebné informace a aby případně takto tvrzené možnosti též věrohodně doložila. K tomu však v daném případě nedošlo. Není pravdou, jak tvrdí žalobkyně, že žalovaná výslovně uvedla, že je schopna vrátit bezdůvodné obohacení žalobkyně a že závazek uznávala. Žalovaná byla po celou dobu řízení nečinná. Proto okresní soud nepochybil, když dovodil, že jde-li o dlužnou částku ve výši 41.383,80 Kč a žalovaná přestala splácet poskytnutý úvěr v prosinci 2024, je přiměřenou dobou k plnění doba třídenní. Nárok na zákonné úroky z prodlení vznikne žalobkyni v okamžiku prodlení žalované po uplynutí soudem stanovené doby.

11. Okresní soud rozhodl o zaplacení částky 41.383,80 Kč ve výroku I rozsudku, v němž určil lhůtu k zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrok I nebyl odvoláním dotčen a samostatně nabyl právní moci dne 6. 5. 2026. Žalované počala běžet třídenní lhůta k plnění od právní moci výroku I a marně uplynula dnem 11. 5. 2026 (§ 607 o. z.). Žalovaná v řízení netvrdila, že dlužnou částku žalobkyni zaplatila. Žalovaná se dostala do prodlení s placením od 12. 5. 2026. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně od tohoto data nárok na zaplacení úroku z prodlení. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Úroková sazba činila 11,5 % ročně. Proto bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 41.383,80 Kč od 12. 5. 2026 do zaplacení. V této části byl rozsudek okresního soudu změněn podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a ve zbylé napadené části byl potvrzen podle § 219 o. s. ř.

12. V souladu s § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ze 76,74 %, náleží jí náhrada nákladů ve výši 53,48 %. Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 830 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 14b a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a za 2 úkony právní služby po 2 940 Kč (účast na jednání soudu dne 26. 1. 2026 a dne 4. 3. 2026) podle § 7, § 14b odst. 4 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Žalobkyně má právo na náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč a za 2 úkony právní pomoci po 450 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a] a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení 21 % DPH ve výši 6.922 Kč. Celkové náklady činily 12.938 Kč. Náhrada nákladů řízení v rozsahu 53,48 % činila 6 919 Kč.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byly úroky z prodlení ve výši 12 % z částky 43.242,60 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení (k datu rozhodnutí odvolacího soudu částka 6.241 Kč). Krajský soud uložil žalované zaplatit úrok z prodlení ve výši 11,5 % z částky 41.383,80 Kč od 11. 5. 2026 do zaplacení (k datu rozhodnutí odvolacího soudu částka 1.030 Kč). Žalobkyně byla převážně neúspěšná. Žalované náklady řízení nevznikly. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Okresního soudu v Náchodě k Nejvyššímu soudu v Brně.