47 CO 107/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno. sídlem adresa o zaplacení 751 353 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 25. 2. 2022, č. j. 19 C 91/2019-406

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 14 084 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému do tří dnů od právní moci zaplatit žalobkyni 751 353 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 20. 8. 2016 do zaplacení (výrok I), nahradit jí k rukám zástupce náklady řízení ve výši 275 350,50 Kč (výrok II) a dále nahradit náklady řízení státu ve výši 7 527 Kč (výrok III).

2. Došel k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena v dubnu roku 2014 ústní smlouva o dílo, jíž se žalobkyně (zhotovitelka) zavázala provést pro žalovaného (objednatele) rekonstrukci a přístavbu rodinného domu v obec, ulice a číslo podle projektové dokumentace a technické zprávy anonymizováno jméno příjmení (§ 2586 a násl. o. z.). Dílo bylo započato 15. 4. 2014. Žalovaný se provádění prací účastnil, na stavbu dojížděl s dělníky žalobkyně. Práce byly ukončeny dohodou na základě požadavku žalovaného v říjnu 2014 (k tomu stavební deník na č. l. 70 an., viz též fotodokumentace na č. l. 81 až 154 spisu). Žalovaný s manželkou se z finančních důvodů rozhodli dokončit stavbu svépomocí.

3. Žalobkyně cenu za zhotovenou část díla ve výši 950 853 Kč vyúčtovala dvěma fakturami – číslo ze dne 13. 3. 2015 částku 410 213 Kč po odečtení zálohy 149 500 Kč a číslo ze dne 19. 7. 2016 částku 391 140 Kč, jejichž nedílnou přílohou byly dodací listy s popisem dodaných prací a materiálu (celkový soupis dodávek na č. l. 83 spisu, dále č. l. 466 p. v., 467). Cena byla ujednána tak, že budou celkově zkalkulovány veškeré přímé náklady žalobkyně na dodávku provedených prací a materiálu dle skutečnosti a tyto vzájemně odsouhlaseny včetně marže pro žalobkyni. Žalovaný faktury převzal v sídle žalobkyně dne 19. 7. 2016, což stvrdil svým podpisem na nich. Téhož dne tamtéž došlo k podpisu listiny, v níž žalovaný uznal co do důvodu a výše dluh vůči žalobkyni ve výši 801 353 Kč.

4. Jelikož žalovaný sporoval pravost svého podpisu na listině o uznání dluhu a na fakturách, byla podrobena znaleckému zkoumání. Žalovaný na cenu díla částečně plnil celkem 199 500 Kč, a to ve dvou zálohách 149 500 Kč a platbou 50 tis. Kč po uznání, jež byla žalobkyni poukázána rovněž manželkou žalovaného jméno příjmení z jejího účtu u právnická osoba dne 1. 12. 2016, s údajem u této platby„ příjmení jméno“. V průběhu řízení dne 20. 11. 2020 manželka žalovaného uplatnila námitku relativní neplatnosti uznání dluhu žalovaným i převzetí označených faktur s tím, že ač dům náleží do společného jmění manželů, žalovaný bez jejího souhlasu uzavřel smlouvu o dílo se značným finančním závazkem.

5. Žalobkyně se žalovaným byli průběžně v kontaktu. Ze zvukových nahrávek telefonických hovorů je zřejmé, že žalovaný provedení prací, jejich kvalitu, množství ani cenu nesporoval. Naopak přislíbil úhradu, z toho částky 50 tis. Kč do konce roku 2016 a poté zbylé části.

6. Žalovaný se v řízení bránil postupně tak, že o uznání dluhu mu není ničeho známo (tehdy trpěl duševní poruchou, čehož žalobkyně využila), posléze že listinu o uznání ani faktury nepodepsal. Na podkladě závěrů písmoznaleckého zkoumání namítl obecně, že listina o uznání není pravá ani správná, patrně byl text dotištěn na prázdnou listinu s jeho podpisem. Dále se žalovaný dovolal neplatnosti smlouvy o dílo bez potřebného souhlasu manželky a též pro neurčitost ujednání o předmětu a ceně díla. Konečně namítl, že k doplacení na cenu díla zbývá pouze částka 300 500 Kč (před zahájením řízení žalovaný nabídl na úhradu žalobkyni 300 000 Kč – pozn. odvolacího soudu). K tomuto odkázal na odhad nákladů stavby na 700 000 Kč v dokumentaci a zejména na stavební rozpočet jméno příjmení ze dne 8. 5. 2019, který ohodnotil skutečně provedené práce žalobkyně na částku 552 149 Kč včetně DPH.

7. Okresní soud na základě výsledků provedeného dokazování shledal žalobu důvodnou. Uzavřel, že došlo v důsledku platného uznání závazku k přechodu důkazního břemene na žalovaného a že žalovaný důkazní břemeno k prokázání skutečnosti, že uznaný závazek vůči žalobkyni ve skutečnosti nemá, neunesl (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 170/2010). Neprokázal to výpovědí manželky, která přesný rozsah prací provedených žalobkyní neznala. Ani orientačním odhadem v projektové dokumentaci pro stavební řízení, k čemuž se jasně vyjádřil slyšený projektant anonymizováno jméno příjmení Ani stavebním rozpočtem, který příjmení příjmení zpracoval z údajů pouze od žalovaného, ani není jasné, ke kterému datu ocenění provedl (č. l. 283 až 286 spisu). Rovněž tak není možno dovodit závěr o rozsahu provedených prací a jejich hodnotě z neurčitých dokladů o nákladech na dokončovací práce a materiál v roce 2015.

8. Písemné prohlášení o uznání předmětného dluhu ze dne 19. 7. 2016 (originál pod písm. E v přílohové obálce spisu) obsahovalo veškeré podstatné náležitosti dle § 2053 o. z. Okresní soud se zabýval namítanou nezpůsobilostí žalovaného učinit uznání dluhu (§ 581 o. z.). Z obsahu spisu vedeného okresním soudem pod sp. zn. 0 L 459/2013 a z vyžádaných zpráv ošetřujících ambulantních psychiatrů a praktické lékařky neměl za prokázanou duševní poruchu či psychické onemocnění žalovaného, které by jej činilo neschopným právně jednat a v červenci 2016 platně uznat předmětný závazek.

9. Dále, ze znaleckého posudku anonymizováno jméno příjmení (č. l. 208 an. spisu) vyplynulo, že podpisy na fakturách jsou pravými podpisy žalovaného a že podpis na listině„ uznání dluhu“ je velmi pravděpodobně pravým podpisem žalovaného (kladný závěr v rovině vysoké pravděpodobnosti). Tyto podpisy jsou originály vyhotovené psacími prostředky. V doplňujícím sdělení znalec dodal, že pokud by zjistil jakékoli skutečnosti, které by mohly nasvědčovat na možný zásah do listiny o uznání, manipulaci s jejími částmi atp., bylo by to obsaženo ve zjištěních posudku. Jakékoli podezření na možné padělání listiny však neměl (č. l. 277 spisu).

10. Poté se okresní soud zabýval námitkami relativní neplatnosti, kterým nepřisvědčil. Žalovaný je vznesl až za řízení. Nejprve se dovolal neplatnosti smlouvy o dílo, o níž nebylo jednáno s jeho manželkou jméno příjmení, ač žalobkyně věděla, že dům mají ve společném jmění. Poté, co manželka dopisem z 20. 11. 2020 (č. l. 245 spisu) uplatnila vůči žalobkyni a žalovanému námitku relativní neplatnosti uznání dluhu a převzetí faktur žalovaným dne 19. 7. 2016, neboť se žádným z těchto úkonů nevyslovila souhlas, dovolal se žalovaný i této neplatnosti. Okresní soud shledal námitky žalovaného i jeho manželky opožděnými po uplynutí obecné tříleté promlčecí doby pro jejich uplatnění, což žalobkyně namítla (§ 610 odst. 1, § 611 o. z.). Žaloba ve věci byla podána dne 25. 10. 2019, k uzavření smlouvy o dílo došlo v dubnu 2014 a k uznání dluhu s převzetím faktur dne 19. 7. 2016. Žalovaný se bránil, že námitka relativní neplatnosti uplatněná jeho manželkou není opožděnou, neboť se o úkonech žalovaného dozvěděla nejdříve z předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 11. 3. 2019. K tomu okresní soud zkonstatoval, že manželka o předmětném dluhu věděla nejpozději od 1. 12. 2016, kdy ze svého účtu poukázala na účet žalobkyně právě částku 50 000 Kč dle příslibu žalovaného. Nadto měl za prokázané, že souhlas s uzavřením smlouvy o dílo byl ze strany manželky dán konkludentně. Oba manželé společně jednali s projektantem, žádali o vydání stavebního povolení a o úvěr. Manželka žalovaného při své výpovědi potvrdila, že o provádění prací věděla, žalovaný na stavbu pravidelně jezdil, oba měli zájem uzavřít smlouvu radši písemně. Rovněž tak veškeré platby (i obě zálohy v r. 2014) byly žalobkyni poukázány za žalovaného jméno příjmení z jejího účtu.

11. Okresní soud žalobě jako důvodné vyhověl s tím, že platné písemné uznání dluhu mělo za následek běh nové desetileté promlčecí lhůty, která do podání žaloby neuplynula (§ 639 o. z.). Nadto dodal, že za uznání závazku žalovaného by bylo možno považovat též plnění manželky žalovaného ve výši 50 000 Kč v prosinci 2016 na část dluhu žalovaného, které bylo učiněno na základě telefonického příslibu žalovaného a s jeho souhlasem, přičemž žalovaný nedal najevo, že ve zbývajícím rozsahu pohledávku žalobkyně zpochybňuje (§ 2054 odst. 2 o. z.).

12. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Navrhl jej zrušit a věc vrátit zpět k dalšímu řízení popř. změnit a žalobu zamítnout. Vytýkal, že okresní soud nesprávně hodnotil důkazy. A to zejména listinu o uznání dluhu, která vznikla za podezřelých okolností a dle znalce je podpis na ní jen velmi pravděpodobně pravým podpisem žalovaného. Dále dopis manželky žalovaného ze dne 20. 11. 2020, jímž řádně a včas uplatnila námitku neplatného uznání a převzetí faktur, jakož i její výpověď před soudem. A dále stavební rozpočet jméno příjmení, dle něhož činila cena skutečně provedených prací 552 419 Kč včetně DPH, z čehož bylo 199 500 Kč již uhrazeno. Obdobně i v projektu anonymizována dvě slova byla odhadnuta cena za rekonstrukci max. 700 000 Kč. Podle názoru žalovaného byl stavební deník vyhotoven až dodatečně a nemá potřebné náležitosti. Z klíčových důkazů pak nebylo provedeno zkoumání pravosti listiny o uznání dluhu ani znalecký posudek k hodnotě prací. Naproti tomu okresní soud provedl důkaz poslechem nahrávek telefonátů účastníků, s čímž žalovaný opakovaně nesouhlasil.

13. Žalovaný je nadále přesvědčen, že k uznání dluhu nedošlo, tudíž nárok na doplatek ceny díla je promlčen. Okresní soud nesprávně dovodil uznání dluhu platbou částky 50 000 Kč dne 1. 12. 2016 z účtu manželky žalovaného. Žalovaný prokázal, že dluh zcela nebo zčásti neexistoval. Okresní soud se též nesprávně vypořádal s námitkou neplatnosti uznání dluhu týkajícího se společné nemovitosti manželů toliko žalovaným.

14. Žalobkyně navrhla rozsudek potvrdit. S námitkami žalovaného se okresní soud řádně vypořádal. Neformálnost daného vztahu byla dána přátelstvím mezi již zemřelým jednatelem žalobkyně jméno příjmení a žalovaným. Žalovaný stvrdil převzetí faktur svým podpisem, až do podání žaloby nevznesl jedinou výhradu k ceně, žádné vady díla nikdy nevytkl.

15. Krajský soud po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.), bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§§ 201, 204 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení (§ 212a odst. 1 o. s. ř.) při nařízeném jednání. Odvolání žalovaného neshledal opodstatněným.

16. Okresní soud provedl důkazy v rozsahu potřebném pro právní posouzení věci. Učinil tak správná (výše popsaná) skutková zjištění, s nimiž se ztotožňuje i odvolací soud. Pouze pro stručnost zde odkazuje na podrobné odůvodnění prvoinstančního rozsudku. A v podstatě správným shledává též právní posouzení věci.

17. K jednotlivým odvolacím námitkám žalovaného lze předeslat, že se s nimi náležitě vypořádal již okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku – viz zejména body 88, 85, 94 až 99. Krajský soud by mohl tyto důvody leda opakovat, a proto na ně odkazuje. Nutno uvést, že se zřetelem k měnící se obraně žalovaného a úmrtí jednatele žalobkyně za prvostupňového řízení okresní soud rozhodl o použitelnosti zvukových záznamů (telefonátů) mezi žalobkyní a žalovaným. Jimi žalobkyně mínila prokázat, že účastníci i po písemném uznání závazku běžně a nekonfliktně komunikovali, žalovaný si byl svého závazku dobře vědom, manželka o uznání dluhu věděla a žalobkyně vyčkávala s vymáháním. Okresní soud v bodě 35 s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 64/2004 a sp. zn. 21 Cdo 1267/2018 pečlivě vyložil, proč upřednostnil právo na spravedlivý proces před právem na ochranu osobnosti žalovaného a přiměřeným způsobem záznamy využil k důkazu. Nicméně žalovaný trvá na tom, že k písemnému uznání dluhu pro podezřelé okolnosti nedošlo, tudíž uplatněný nárok je promlčen, popřípadě že prokázal, že dluh alespoň zčásti neexistoval. Odvolací soud je toho názoru, že okresní soud správně přisoudil hodnotu pravdivosti jednotlivým důkazům, když je zhodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.).

18. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

19. Uznání dluhu plní utvrzovací funkci tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Z obsahu písemného prohlášení žalovaného ze dne 19. 7. 2016 zřetelně vyplynulo, jaký konkrétní dluh co do důvodu i výše žalovaný uznal. V posuzované věci okresní soud z odkazovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 32 Cdo 170/2010 správně dovodil, že nebylo na žalobkyni, aby prokazovala existenci nesplněného závazku žalovaného vůči ní, jestliže žalovaný písemným prohlášením závazek vůči žalobkyni uznal. Žalovaný, pokud tvrdil, že dluh neexistuje, musel to prokázat, což se mu však nezdařilo. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle ust. § 133 o. s. ř. skutečnost za prokázanou. Pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou.

20. Podle § 639 o. z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

21. Odvolací soud tedy napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně závislých nákladových výroků, které jsou rovněž v souladu se zákonem (§ 219 o. s. ř.).

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné žalobkyni v tomto stupni náleží náhrada nákladů sestávajících z odměny advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 11 340 Kč s paušální náhradou výdajů 300 Kč (§ 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. g/, § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění), což s připočtením DPH v sazbě 21 % tj. 2 444 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí 14 084 Kč celkem (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.). Práva na náhradu ostatních nákladů v tomto stupni se žalobkyně vzdala. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Okresního soudu v Havlíčkově Brodě k Nejvyššímu soudu v Brně.